Vidíme, že tiež Bethlen robí novú agitáciu za hranicami, najmä v Anglicku, a vidíme tiež a čítame, že sa hovorí o samostatnosti Sedmohradska, čím má byť podkopaná pôda Rumunsku, čím má byť obyvateľstvo býv. Sedmohradska znepokojené, aby tam nemohlo prijsť ku konsolidácii v politických, hospodárskych a sociálnych pomeroch. Ale vidíme, že ten samý Bethlen tiež hovorí o samostatnosti resp. o autonomii Slovenska a počíta s tým, že sa mu to snáď podarí, že to Slovensko autonomiu dostane a tak že ho privtelí k býv. Magyarországu. Toto sú len pohádky a bájky a myslím, že to, čo si jednotliví ľudia snáď zo zášti proti Československej republike prajú, rešp., ktorí to konajú z nevedomosti, že príjdu čo skôr k inému poznaniu a poznajú, že Československá republika zostane útvarom pevným, že zostane útvarom, ktorý svoje povinnosti ako medzinárodné tak i vnútorné vybaví ku spokojnosti všetkých vrstiev obyvateľstva tohto štátu.

Teraz bych ešte poukázal na Nitru. Súhlasím úplne s vývodami poslanca republikánskej strany pána posl. Ruppeldta, ktorý hovoril, že za Nitru musia byť trestaní všetci, ktorí sa previnili, a nesmieme cúvnuť ani pred tým, keby sa snáď dokázalo, že v Nitre zapríčinili rôzne neprístojnosti i snáď poslanci. Neni možné, aby boli trestaní kaplánkovia, príp. pridelení notári, alebo snáď niektorý ten učiteľ alebo školský inšpektor, ale aby neboli trestaní ľudia, ktorí tých ľudí do Nitry hnali a v Nitre štvali. Niečo iného je, keď taký notár hovoril: Choďte do Nitry, sú tam veľké štátne slávnosti, zúčastnite sa ich; ale sú doklady, že mnohí notári štvali tam ľud a hovorili: Dajte pozor, čo tam budú robiť vodcovia, robte to samé. A poneváč vodcovia tam robili neprístojnosti, šarapatili tam, robili tam neprístojnosti i títo ľudia a to musí byť trestané. Škoda, že teraz tu nesedí pán minister vnútra; je predsa nemožné, aby v úradoch zostali úradovať notári, ktorí si dovolili výrazy tomuto podobné: Smradlavým Čechom slúžiť nebudem. Takýto notár je síce s vedúceho miesta suspendovaný na notára prideleného, ale v takomto prípade mal by byť takýto notár prepustený, lebo štátna správa a autorita štátnej správy vyžaduje, aby tí, ktorí tomuto štátu slúžia a sú za to platení, aby tiež verne slúžili a nedovolili si také extratúry ako páni notári, najmä v okrese pána dr Tisu. Nie je tiež možné, aby politická ochrana, rešp. politická intervencia bola vstave zachrániť starostu a notára obce, kde bolo revíziou krajinského úradu dokázané, že sa tam mizerne hospodárilo, že sa tam prehajdákovalo 1 mil. Kč, a k tomu keď tento nález prišiel do obecného zastupitelstva, pán notár uderil tým o stôl a začal nadávať (Posl. dr Markovič: Kde to bolo?). V Bánovciach nad Bebravou. Vec sa nevyšetrila a za veľmi krátky čas dostal ten pán starosta potvrdenie vo svojom úrade, dostal i vyslovenú vďaku, že správne hospodári, a mimo toho tiež pán notár dostal povýšenie o 1 stupeň. To je predsa nemožné hoci... (Posl. dr Markovič: Ako sa volá ten notár?) Meno toho notára neviem, ale je to vedúci notár taktiež v Bánovciach.

Toto je neudržiteľný stav a máme-li v tomto smere prísť ku konsolidovaným pomerom na Slovensku a k usporiadaniu tiež vnútorných vecí, musí nastať istá úprava týchto vecí a ľudia, ktorí si takéto veci dovoľujú, musia byť prepúšťaní, poneváč nie je možné, aby ľudia dosť slušne platení - nikto im to nezávidí - konali takéto služby.

Pri tom to chcem tiež zdôrazniť, že je neudržiteľné, keď páni notári budú pracovať podľa týchto systémov, nemohli by sme ako strana politická tento notársky stav pochváliť, rešp. za udržanie tohto notárskeho stavu sa ešte exponovať. Je to tiež inkompatibilitné, lebo páni notári sú tiež štátnymi úradníkmi, konajú obecné veci, a vtedy keď má dojsť k rozhodujúcemu stanovisku, radšie slúžiť štátu, robia veci, ktoré sú niekedy i obciam na škodu. Preto bude treba, aby vec, o ktorej som hovoril, ktorá sa týka Bánoviec, bola vyšetrená a na druhej strane, aby ministerstvo vnútra, rešp. vláda uvažovala o tom, aby so stavom notárskym na Slovensku prevedením unifikácie sa stalo, aby sme nemali dvojakého úradovania a dvojakych úradníkov.

Keď som pri tom, musím reagovať tiež na slová p. posl. Siváka, ktorý sa veľmi vehementne zastal p. školského inšpektora Bráneckého. Nechcem tu hovoriť o jeho schopnostiach a znalostiach pedagogických, ale musím konštatovať, že je to jeden z najmizernejšie vedených inšpektorátov na Slovensku a dokladom toho je štátna meštianska škola v Bánovciach n. Bebravou, ktorá má hlavný vchod podepretý stĺpami, aby sa nezrútila, aby deti, ktoré idú do školy, v rumoch a zrúcaninách nenašly hrob. Mimo toho v tomto okrese maly byť zriadené 2 expozitúry meštianskej školy vo Svinnej a v Uhrovci a práve pričinením tohoto p. inšpektora zriadené neboly, ale na druhej strane tento pán inšpektor staral sa o to, aby v Bánovciach bol zriadený učiteľský ústav pod protektorátom p. dr Tisu. Z toho vidíte, že i ten inšpektor nemal všetky svoje veci v poriadku a myslím, že mu tá nešťastná Nitra dopomohla k tomu, že nebol chleba zbavený, že išiel na svoje býv. miesto ako riaditeľ školy do Nitry, nič sa mu nestalo a prijde na zaslúženú penziu, rešp. odpočinok. Veci musia byť vysvetlené tak, ako sú, nemajú byť zkreslované a myslím, že v tomto ohľade sa mi podarilo dokázať, že veci sa majú ináč, než bolo referované.

Teraz bych z ohľadov sociálnych zdôraznil, že celé Slovensko žiada o rýchle zinkasovanie jednorazových príspevkov pre prevádzanie núdzových prác. Celá kopa obcí a okresov má prichystané núdzové práce, má stáť prichystaný materiál a niekde i ten groš a čaká len, kedy ministerská rada sa rozhúpe a zinkasuje 100 milionov, určených pre prevádzanie núdzových prác. Myslím, že je najvyšší čas, aby sa s vecou započalo, aby sa skoncovala, poneváč keby sme prišli po Novom roku, možná bude neskoro, poneváč nenasýtený a hladový ľud v niektorých úsekoch slovenských ako v Kysúcach, v Šáriši a v niektorých úsekoch stredného Slovenska nemá čo dať do úst. Na druhej strane musíme zdôrazniť, že stravovacia podpora je poskytovaná okresom v malej miere, poneváč podľa novej štatistiky na pr. okres provietský mal by dostať 150.000 Kč a dostáva len 80 tisíc. Z toho je videť, že prianie a volanie po revízii stravovacej podpory bolo časové a teraz žiadame od pánov, ktorí po revízii volali, aby sa postarali o to, aby všetko, čo štatistika si vyžiadala, bolo dané tým, ktorí na to majú nárok.

Máme ťažký problém nezamestnanosti mládeže. Mládež či robotnícka, či intelektualistická, študovaná čaká na zamestnanie, a myslím, že výletmi pána dr Kahánka, ktorý si takýto výlet urobil na Slovensko, tej slovenskej mládeži pomožené nebude, poneváč za p. dr Kahánkom ide mládež podobná činom a ľuďom, o ktorých som hovoril pred tým. Mimo tej t. zv. autonomistickej a šejdristickej mládeže máme na Slovensku tiež mládež, ktorá sa orientuje socialisticky, československy a tiež republikánsky a práve tejto mládeži musíme dať možnosť, aby ten potrebný kúsok chleba pre ňu bol zaistený a preto nie je možné, aby na Slovensku v niektorých úradoch - aby som nehovoril len do vzduchu, bola to Dunajská paroplavebná spoločnosť - boli zamestnávaní samí bývalí rakúski penzisti s dosť vysokou penziou a mladý dorast slovenský, ktorý neni síce tak starý a nemá toľko praktických skúseností, aby musel na ten kus chleba čakať. Takých prípadov máme celý rad.

Je tiež nemysliteľné, aby vysokí úradníci železniční, poberajúci penzie až 3000 Kč mesačne, nemajúci žiadnej rodiny, išli potom konať službu k tej spoločnosti, o ktorej som hovoril. Je to tým odsúdeniahodnejšie, že to sú ľudia, ktorí pracovali práve v tarifnom a dopravnom oddelení. To Slovensko poburuje, ale keď budú tie veci odstránené i na stránke notárskeho dorastu, buďte uistení, že aj tá slovenská mládež, ktorá bude mať dôkaz, že sa o ňu niekto stará, bude mať k státnej správe a tiež k Československej republike trochu viac dôvery.

Máme prichystaných mnoho investíc, ale tieto sa neprevádzajú, odkladajú. A musím tiež zdôrazniť, že niektoré štátné a verejné práce dávajú sa firmám, ktoré sú hospodársky silné, t. zv. zadzobané, a nemôžu dostať práce tie, ktoré oproti štátu aj oproti sociálnym stavom vykonaly svoju povinnosť. Tie k týmto prácam nemôžu prijsť a toto práve otravuje slovenský verejný život. V tomto ohľade musí nastať náprava, práve tak ako v tej veci, aby sa ďalej väčšie práce a väčšie stavby nezadávaly staviteľom, aby živnostníci, ktorí sú tam ako podujimatelia a dostávajú jednotlivé práce, nemuseli sľavovať 10, 15 %, a na druhej strane aby potom na ten groš nemuseli čakať. Myslím, že nedostatky zadávacieho poriadku, zcela nedostatočného, prv než bude prevedená reforma, mohly by byť odstránené aspoň tam, kde náprava prevedená byť môže. Ide o to, aby sme nezamestnaným ľuďom dali aspoň možnosť zárobku, možnosť chleba.

Je tiež potrebné, aby v ohľade silničnom, dopravnom nastal poriadok. Slovensko nemá doteraz žiadnych okresných silníc. Za starého režimu boly tak zv. vicinálné výbory, ktoré sa o také kratšie spojky staraly. Tieto vicinálné výbory neboly doplňované, nedostávaly tiež potrebné groše a následkom toho stav týchto ciest je mizerný, ačkoľvek na druhej strane dopravníctvo a tiež odstranenie nezamestnanosti by si vyžadovaly, aby sa v týchto veciach niečo stalo. My máme síce niektoré silnice štátné, niektoré krajinské boly poštátnené, stavajú sa nové transverzálky, ale okresných silníc nemáme. Preto je nutné, aby zákon o inkamerácii bývalých vicinálok a prevzatie ich za cesty okresné - rešp. niektorých krajských ciest za štátné - bolo prevedené čoskôr, poneváč slovenská zem nebude nadlho vstave, aby tieto povinnosti, ktoré sú na ňu kladené, vykonala plnou mierou, a na druhej strane nebudeme mať k tomu tiež dostatočný kapitál.

Bude tiež treba, aby sa pri podnikoch, ktoré sa obracajú ohľadom sanácie, prípadne ohľadom dajakej pomoci na štátnu správu, bolo skúmané, kto je vinníkom úmrtia takéhoto podniku. Nie je preca mysliteľné, aby štátna správa rešp. jednotlivé ministerstvá napomáhaly podniku, ktorý vedel, že stojí pred krachom, ale vyplatil svojmu riaditeľovi ako novoročnú remuneráciu 300.000 Kč, ale na druhej strane robotníkom odtiahol so mzdy 15% - a páni správni radcovia nechali si tiež vyplatiť novoročné.

Je tiež nemysliteľné a zo sociálnych dôvodov neudržiteľné, aby jednotlivé podniky, ktoré si žiadajú od štátnej správy podporu, či už takú alebo onakú, maly v svojom stave ľudí s vysokými direktorskými platy, aby neschopní ľudia mali stotisícové platy a aby takých direktorov bola celá kopa a na základe toho aby továrne boly zatvárané bez toho, že by ten vinník bol hľadaný, najdený a potrestaný. Toto práve sa mstí na Slovensku a sú to prípady v Turč. Sv. Martine a v Senici.

Hovorí sa tiež hodne o tom, aby slovenský dorast, najmä úradnícky, dostával sa do historických zemí. Toto by bolo potrebné k upevneniu čsl. vzájomnosti, a na druhej strane by malo byť umožnené úradníkom zo Slovenska vpracovať a vžiť sa do vyspelej administratívnej služby a poznať pomery. Je to veľmi trapné, že na pr. ani taký pohraničný finančník nemôže sa dostať zo Slovenska do Čiech, ačkoľvek si to žiada. To sú neudržiteľné pomery. Myslím, keďže chceme dokázať tomu Slovensku, že nám na riešení týchto problémov záleží, musí táto vec byť prevedená, hoci by sa to snáď aj niektorým pánom nepáčilo.

Myslím, že to bola slabosť vlády vtedy, keď bol jeden dosť vysoký úradník ustanovený do predsedníctva ministerskej rady za sekčného šéfa alebo čo, a že tento úradník svoju lásku štátnej správe rešp. tomu úradu vypovedal. Takým by sa to malo dať pocítiť, aby vedeli, keď úrad alebo štátna správa niečo nariadi, že to musí vykonať práve tak, ako keby sa to nariadilo školníkovi alebo podriadenému úradníkovi. Myslím, že starý systém, aby Česi zostali v historických zemiach a Slováci na Slovensku, je neudržiteľný a že dnes či zajtra musí prijsť na zmenu toho systému, aby sa Slováci dostali do historických zemí a Česi z historických zemí na Slovensko, a týmto bude skutočne napomáhané čsl. vzájomnosti a bude tiež umožnené, aby sa úradníci, najmä nižších kategorií, zapracovali medzi úradníkmi svojich oborov znalých a medzi úradníkmi, ktorí majú inakšiu orientáciu než niektorí úradníci na krajinskom, rešp. zemskom úrade v Bratislave, kým bol by už najvyšší čas, aby prišla ostrá oceľová metla a niektorých pánov, ktorí sa nedokázali, ktorí sú neschopní, z úradov vymietla. Tiež by sa prišlo k trocha lepšej spokojnosti a ku zmene terajšeho systému, ktorý je na bratislavskom zemskom úrade neudržiteľný.

S tohoto miesta vyslovujem vďaku za pochopenie, ktorého sa dostalo Slovensku so strany ministerstva železníc pri pojednávaní o revízii taríf. Naša tarifná politika je neudržiteľná, nezdravá, zabíja priemysel a obchod, a práve dosť siľný a vyvinutý banský priemysel to odnášal na svojom chrbte. Severné Slovensko, najmä Rudohorie, Zvolen, Spiš má mnoho rudného bohatstva. Je tam mnoho železnej rudy a hoci snáď priemyslové podniky v Československu nepracujú s plnou kapacitou, ako tomu bolo kedysi, predsa bolo možné túto rudu odoberať, ale neodberala sa, pretože dopravné tarify boly vysoké. V tom sa stala náprava a úfajme, že to Slovensku pomôže, keďže banský priemysel bude zamestnaný. Myslím, že aj pre železnice je to dobré, keď sa vozí niečo trebárs lacnejšie, než keď sa nevozí nič.

Pri tom zdôrazňujem, že p. minister financií musí preukázať trochu viac pochopenia pre odburávanie cien traskavín. Naše traskaviny sú oproti zahraničným drahšie o plných 100 %. Zlé jazyky hovoria, že je to preto, že továrňa na traskaviny v Semtíne má za 10 rokov asi 180 mil. rôznych rezervných fondov a následkom toho že musela traskaviny predávať draho. Myslím, že to bol pomer nezdravý, a záleží na finančnej správe a najmä tiež na štátnej správe, ktorá je na podniku semtínskom zúčastnená, aby hovorila, že stanovisko tejto spoločnosti musí byť "žiť a žiť nechať". Keď môžu naše súsedné štáty dodávať traskaviny lacnejšie a tým umožňovať vývoj baníctva, je to i povinnosťou Československej republiky, najmä s ohľadom na Slovensko, ktoré v niektorých krajoch pomimo mizerného lesného hospodárstva a drevopriemyslu nemá nič iného než baníctvo. Myslím, že teraz sa mu vyjde v ústrety a tým tam nastane i nový život a ľud tamojší pozná, že Československá republika, rešp. jej správa neni tak mizerná, tak zlovoľná a Slovensku nepriateľská, ako to niekedy počúvate z lavíc slovenskej ľudovej strany Hlinkovej. To sú problémy, ktoré musia byť riešené.

Keď som už pri tom, poukázal by som tiež na to, že štátna správa štátnych lesov a statkov na Slovensku, ktorá je skoro tým najväčším zamestnávateľom, musí svoje obchody, svoje obchodné spôsoby trochu zrevidovať, poneváč je neudržiteľné, aby sa so zamestnancami, rešp. s ľuďmi, ktorí v tých horách či už v lete alebo v zime hľadajú istú obživu, zachádzalo tak, ako tomu bolo doteraz. Sú veľké sťažnosti, ktoré sú takmer vám všetkým dobre známé. Prednášam to preto, že viem, že keď človek chce u správy štátnych lesov a statkov niečeho docieliť, musí na to ísť, ako sa hovorí, s húfnicou. Presvedčili sme sa o tom vtedy, keď sme museli bojovať za výstavbu sanatoria pre pľúcne chorých vo Vyšných Hágach, kde správa štátnych lesov a statkov, odvolávajúc sa na záujme štátné - ale vo skutočnosti to boly osobné záujmy niektorých vedúcich úradníkov - stavala sa proti tejto stavbe, ačkoľvek je to i zo zdravotných dôvodov potrebné a prospešné. Bolo to odporúčané tiež ministerstvom verejného zdravotníctva a myslím, že až teraz prišlo sa k istej dohode. Myslím, že i pán minister dr Hodža sa konečne rozhúpal, aby pánom zo správy štát. lesov a statkov hovoril, že pánom alebo aspoň rozhodujúcim činiteľom vo správe štát. lesov a statkov je on. My to so zadosťučinením kvitujeme a ja končiac svoju reč zdôrazňujem, že Slovensko má mnoho problémov, ktoré budú riešené a musia byť tiež riešené. A úfajúc, že niektoré tie problémy, o ktorých bolo hovorené rečníkmi rôznych strán zo Slovenska, budú podľa možnosti splňované, aby sme takto dokázali, že čsl. vzájomnosť a jednotnosť neni len demagogickým gestom, ale že musí byť skutočnosťou a musí byť uskutočnená všetkými ľuďmi dobrej vôle, ktorí majú záujem na tom, aby Československá republika bola srdcom Europy - prehlašujem, že práve z tohoto dôvodu bude naša strana hlasovať za tento rozpočet. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Kaňourek.

Posl. Kaňourek: Slavná sněmovno! V debatě v rozpočtovém výboru při projednávání stát. rozpočtu vysvítalo už zřejmě, že stejně jako ostatní min. resorty i ministerstvo zemědělství přineslo na společný oltář vlasti značné oběti seškrtáním svých příjmů v částce 16,029.500 Kč. My, čeští katoličtí zemědělci a domkáři, kteří hlásíme se o synovský podíl z tohoto min. resortu, z ministerstva zemědělství, máme aspoň to potěšení, že pan ministr dr Hodža uhájil rozpočet na té výši, na které se octl, a to na výši 182,345.100 Kč.

Nemám dnes v úmyslu dotýkati se jednotlivě některých význačnějších položek tohoto ministerstva, ale jako jihočeského malozemědělce a poslance lidové strany zajímá mne tento rozpočet po stránce sociální péče o český venkov, o zemědělce. Musím s radostí konstatovati, že u tohoto ministerstva byla položka pro sociální péči o zemědělce proti předešlým letům značně zvýšena, a to na 25 mil. Kč, z čehož 2,400.000 Kč připadá právě pro ty nejubožejší obyvatele českého venkova, pro domkáře a chalupníky, kteří jsou postiženi neštěstím pádu dobytka, neboť dobytek je, abych tak řekl, prvým zdrojem jeho hospodářské existence. Mimo to z této položky honorovány jsou staří zedření zemědělští dělníci, kterých jest na našem venkově čím dále tím méně, poněvadž z venkova zmizel patriarchální způsob živobytí, který tak krásně vyjádřil český spisovatel Holeček "křesťanskou kulturou".

Slavná sněmovno, proč se dotýkám těchhle položek? Odkud mám legitimaci k tomu? Jsou to dopisy, které dostávám pravidelně a které mi odevzdává i náš odborový sekretariát hospodářského sdružení českých křesťanských zemědělců a domkářů od našich malozemědělců. Mohl bych citovati řadu jich, ale uvedu aspoň jeden. Píše domkář z Blatenska: "Měl jsem málo steliva, nemohl jsem náležitě podestýlati, kráva mně nachladla, dostavil se předčasný porod, který skončil špatně, že jsem já o svou nejlepší tažnou sílu přišel. Prosím vás, pane poslanče, zakročte ihned na ministerstvu zemědělství, aby mi pomohlo, jelikož si k nové krávě za dnešních stížených hospodářských poměrů nepomohu." Pan kol. Vojta z ministerstva zemědělství zajisté by mohl povídati, jak často řada kolegů i z jiných klubů přichází a že jsem kolikráte prosil: Prosím vás, nezamítejte tu nebo onu žádost, poněvadž již 100 Kč podpory udělené z titulu sociální péče je pro malého zemědělce velikým darem.

Slavná sněmovno, u nás bylo raženo heslo: "Venkov jedna rodina", které my jsme vždycky doplňovali "Národ jedna rodina". Je sice pravda, že se snažíme, aby venkov u nás skutečně zůstal jednou velikou, vzájemně se doplňující rodinou, a to všecky složky tohoto obyvatelstva na venkově. Dnes, bohužel, hospodářské poměry a jejich vývin v celém státě zapůsobil také na poměry na venkově. A poměry jsou dnes takové, že na venkově stoupl počet těch, které můžeme nazvati zemědělskými proletáři. Zejména vidíme tento zjev v t. zv. malých městečkách středočeských a jihočeských, jako ku př. Vlachovo Březí, Strunkovice, Bavorov, Bernardice, Nový Etink, Černovice atd., kde počet zemědělského dělnictva a t. zv. nádeníků udržuje se mezi 10 až 15 % tamního obyvatelstva. Jsou to - řekněme - snad sezonní dělníci s nesezonní mzdou, kteří - řekněme - při havelském posvícení, když se uzavře zemědělská práce, nemají, lidově řečeno, do čeho klofnout. Příčiny toho? Já uvedu 4 příčiny, které tento stav na českém venkově vyvolaly.

Na prvém místě je to pozemková reforma, která z nesoběstačných malých zemědělců vytvořila soběstačné malozemědělce, kteří, aby uplatili svůj dluh a měli svá hospodářství v nejlepším stavu, hledí si za všech okolností s napětím všech fysických sil udělati všecko sami. A vzniklý zbytkový velkostatek následkem nedostatečné finanční pohotovosti je nucen stejně omezovati se více méně na práci strojovou bez lidské pomoci. Následkem toho stouplo zde procento nezaměstnaného zemědělského dělnictva, které, když přijdete mezi ně na naše vesnice i - řekněme - do malých městeček, nežádá vás o nic jiného, nežli: "Otevřete nám nějakou práci, pomozte nám, abychom snáze byli živi". - A podobným způsobem dožaduje se tak u poslanců všech téměř stran, kteří mezi ně zavítají.

Pozemková reforma tedy tento stav bezzemků, kteří neměli prostředků, aby si opatřili kus té půdy, zvýšila. Za starého stavu takový zemědělský dělník mnohdykrát - lidově řečeno - za mnoho nestál, ale měl z velké části od jara až do zimy zaměstnání. Neměl sice vysokou mzdu, ale jak to u takových velkostatků chodilo, co mu chybělo do životní úrovně, co mu chybělo do t. zv. rodinné mzdy, kterou lidová strana hájila za všech okolností, a všude, to si vzal - za souhlasu šafáře i správce, poněvadž oni jednali podobně, jako jednal dělník hned u nejzákladnější prvovýroby. To je jedna z příčin.

Druhou takovou příčinou, slavná sněmovno, je racionalisace, která tak jako zastihla velké průmyslové podniky i to Ostravsko a řekněme severní Čechy, zastihla i čsl. venkov. Při své návštěvě v Ostravě, ve Vítkovicích s úžasem pozoroval jsem já i celá delegace, která tam jela, že ve velké továrně, která mohla podle našeho názoru zaměstnávati několik set dělníků, stáli u počitadel, různých měřidel a kliček 1 nebo 2 inženýři a továrna byla poloprázdná.

Na venkově vidíme tentýž zjev. Mám ze sousední malé vesničky příklad. Pan kol. posl. Dlouhý bude zajisté tu rodinu také znáti. Byl to starý, typický jihočeský sedlák Pavelka ze sousedního Protivce, který hrál ještě před 30 lety roli sedláka-pána a kavalíra, který měl určitou váhu v samosprávě v obci, poněvadž na jeho slovu mnoho záleželo. Jednou jel si ve čtvrtek do Prachatic, v pondělí se podíval, řekněme, do Netolic, každého dne přišel do své farní osady na mši svatou, promluvil si s p. řídícím a farářem, zapálil si doutník a šel nazpět. Nestaral se, jak to na jeho gruntě chodí, poněvadž měl spolehlivého podruha a vedle toho podruha pracovalo v jeho hospodářství ještě 9 až 10 lidí celoročně. Hrál tedy skutečně významnou roli. A dnes jeho nástupce, slavná sněmovno, nemá ani kočího, ani těch 9 až 10 lidí. Ti musili z venkova zmizeti a hledati své zaměstnání ve městech, pokud tato průmyslová města jim mohla zaměstnání poskytnouti. Jeho nástupce, syn, vykonává tuto práci s rodinou, v jedné ruce kliku, v druhé ruce maznici - a nadhodnotu své práce odvádí továrnám na hospodářské stroje, poněvadž jeho statek od odstředivky přes žací stroj až po moderní čisticí mlátičku je velmi dokonale vybaven. To způsobila racionalisace. Jak zasáhla zhoubným způsobem dělnictvo na venkově i v krajinách kolem Prahy, osvětluje nám nejlépe novinářská zpráva, řekněme, ze sousedních Mnichovic u Prahy. Loňského roku byl tam instalován nový pan farář, který se ujal hospodářství sám; jeho předchůdce nezabýval se vedením hospodářství. Zemědělské venkovské ženy přišly k tomuto knězi a řekly: Prosíme vás, důstojný pane, neberte si mláticí garnituru na vymlácení své úrody, ale dopřejte ten výdělek nám, abychom to mohly vymlátiti ručně. Tuto zprávu přinesl národně-socialistický "Blaník" a Šamalíkovy "Selské hlasy". Sledoval jsem tyto zprávy, šel jsem za nimi a osobně jsem se dotázal onoho p. faráře, jak to dopadlo a zdali si dal vymlátiti úrodu mláticí garniturou či ručně. Zjistil jsem, že onen farář vyhověl těmto selským ženám. Řekl mi: Trvalo to stejně dlouho a nepřišlo mi to dráže nežli celá mláticí garnitura, a vyhověl jsem těmto ženám, jejichž mužové jsou bez zaměstnání, takže mohly své muže i se svými četnými rodinami uživiti.

Je to racionalisace, jak kol. Koudelka o ní mluvil, zmechanisované zemědělství, které vytlačilo schopného dělníka do města, ve městech způsobilo ohromnou nadprodukci nabídky pracovních sil a na venkově způsobilo odlidnění, které se cítí zejména v době sezonní.

Třetí příčinou, slavná sněmovno, a řekněme si to také bez bázně a obalu, je také znesvěcování dnů svátečních, nedělí a svátků. Tento nešvár, tato vzpoura proti Bohu rozlézá se dnes od Šumavy po celé republice, snad mimo Slovensko, a čím pokrokovější kraj, tím se v neděli pracuje více než ve všední den. Seče se, sváží se, vyváží se hnůj, jak jsem viděl na Berounsku, vybírají se brambory, ač počasí je překrásné.

Slavná sněmovno! Jaké to má následky? Jestliže voláme po zkrácení pracovní doby v zájmu veškerého dělnictva, vidíme, že se pracovní doba zde natahuje. Lidé, kteří dostali z pozemkové reformy, chtějí posloužiti všemu sami, jednak aby se zbavili dluhů, jednak aby byli brzo bohatí, zbytkoví statkáři totéž, a každý v tomto zvyšovaném životním tempu chce s prací býti takřka co nejdříve hotov. A přijde podzim, 15. října, práce žádná. Ale 10 až 15 % bezzemků, dělnictvo, chce také žíti a na to žití má právo z titulu demokracie.

Ještě mám jeden bod, který změnil tvářnost našeho venkova. Při veškerých dobrých stránkách našeho soc. zákonodárství musíme si přiznati, že v krajinách jihočeských od Blatné přes Milovice, Milevsko až na Českomoravskou vysočinu táhne se široký pás, kde se v polích nacházejí mohutné balvany skály, které překážejí snadnému obdělávání půdy. Bývalo zvykem, že na středních chalupách, kde bylo 25, 30 až 45 strychů půdy, tedy nebyly to celolánní statky, vždycky se držel t. zv. pohůnek, hoch, který opustil školu, na řemeslo nešel, ale šel k takovému sedlákovi sloužiti. Jakmile však vešel v platnost zákon o soc. pojištění, kde polovina těchto povinných příspěvků byla uvržena i na zaměstnavatele, viděli jsme na venkově, že řada těchto zemědělců pohůnky propustila a omezila se jenom na nejnutnější síly. Na Milevsku na příklad to bylo obyčejným všedním zjevem, že jakmile se skončily polní práce, jakmile se vymlátilo, starší kočí a pohůnek s hospodářem šli a prováděli rekultivaci půdy. Takový kámen odkopali, rozbili a na hromádky rozdrobili a za 16 K naváželi okresní správní komisi hromádky tohoto kamení. Netýká se to snad jiných krajů, ale jako Jihočech musím se tohoto úkazu specielně dotknouti.

A teď se táži, co činiti s těmi, kteří mají právo na žití, kteří patří do venkovské jedné rodiny, jak jedna z našich koaličních složek hlásá, a na to odpovídám, slavná sněmovno, Encyklikou svatého otce Pia XI, kde zřejmě píše: "Vládcové mají brániti společnost a vrstvy, které ji tvoří, ale při chránění práv soukromých osob musí přihlížeti k chudým a slabým. Mají pečovati o to, aby nikdo ve svých právech nebyl rušen. Avšak i při chránění soukromých práv je zvláště přihlížeti k vrstvám nejnižším a nejchudším. Lid chudý, nemající svých vlastních možností obranných, opírá se hlavně o ochranu státu. Dělnictvo patří mezi lid chudý, proto se ho má stát ujímati se zvláštní starostlivostí a prozíravostí".

Svatý otec Pius XI zde mluví o veškerém dělnictvu. Dnes zemědělské dělnictvo na tom není o nic lépe nežli průmyslové dělnictvo. A proto již z titulu demokracie, a řekl bych z titulu zákona božího je svatou povinností státu a samosprávy, postarat se o těch 15 % zemědělského dělnictva, bezzemků, na venkově. A proto, slavná sněmovno, uvítali jsme zvýšenou položku v rozpočtu ministerstva soc. péče na venkov s neobyčejnou radostí. Nedávno na jedné schůzi jsem prohlásil, že i venkovský dělník musí míti na tom aktivní zájem, aby toto ministerstvo mohlo své sociální poslání vůči venkovu plniti.

Slavná sněmovno! To není jen jedna z položek sociálního charakteru u ministerstva veř. prací. Toto ministerstvo má více takových položek, které jsou charakteru sociálního. Nedávno jsem byl na zemském úřadě v 56. oddělení, kde jsem se dožadoval účinnějších regulačních prací na divoké řece Blanici. Motivoval jsem svou žádost tím, že nezaměstnané dělnictvo venkovské nemá co dělat, a tu mi odborový rada odpověděl: Prosím vás, takovým způsobem nemůžete se ucházet o tu práci, my přece nejsme žádné ministerstvo soc. péče. To prý má na starosti ministerstvo soc. péče. Já jsem se musel ozvat a řekl jsem: Jste ale státním úřadem, který stejně zajisté při své inteligenci ví, jak stísněná hospodářská situace převládá v těchto vrstvách, a není tedy radno schovávat hlavu do písku a říkat: Z tohoto titulu my se do této věci ani dáti nemůžeme.