Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Novák.

Posl. dr Novák: Slavná sněmovno! Když se díváme hlouběji na kořeny dnešní hospodářské mizerie a nebéřeme v úvahu otázky mravní, které jsou konec konců podkladem veškerých poruch, jež se dnes projevují v národním hospodářství celého světa, seznáme, že se už mínění celého světa sjednotilo v tom, že hospodářskou příčinou nynějších zbědovaných poměrů je anarchie, která postihla jednak výrobu, jednak distribuci a do jisté míry také i konsum hospodářských statků.

Celičká výroba dála se v minulém období pouze pod heslem zisku. Pouze ziskové hledisko určovalo zavedení různé výroby, její rozšiřování, po příp. omezování. Jsem plně přesvědčen, že toto stanovisko je nesprávné. Výroba, t. j. tvoření hospodářských statků má se nésti jediné za tím účelem, aby se uspokojil konsum, t. j. hospodářské potřeby širokých vrstev lidových. Postavíme-li do základu výroby jiné hledisko, pak dojdeme - jakmile se dostaví určitá krise a tíseň - ke katastrofě, která potom může postihnouti, jak to vidíme dneska, celý svět.

Je to obdobné jako při rakovině. Buňky v těle lidském jsou různého druhu a každá má vytčen určitý úkol. Jedny tvoří kosti, jiné zase plíce, jiné srdce, tedy je zde mezi nimi přirozený řád, ze kterého se nesmějí vymknouti, nemá-li dojíti ke katastrofě. Co je rakovina? Rakovina, ta hrozná choroba, je zjev, že se určitá skupina buněk vymkne z řádu, kterému v těle má býti podrobena, začne bujeti, růsti a zasahovati do orgánů, kde mají míti vládu jiné kategorie buněk, zabírá jejich místa, ničí krevní dráhy, až konečně nastane úplné ochromení těla. A téměř to všechno z tohoto přirovnání - to možno silně zdůrazniti - vidíme v nynějším hospodářském řádu, který trpí rakovinou celého svého těla.

Nedávno bylo v jednom denním časopise ukazováno na zjev, který skoro otřásá. Bylo tam líčeno, jak zkoušejí - v Anglii nebo v Americe, už ani nevím - továrnu, ve které bude pouze jeden dělník nebo dozorce, který bude zapínat určité přístroje, a ty budou dělat všechno, co dříve dělali lidé. Vím, že to byla spíše novinářská zpráva, jenže racionalisační proces se tomu již velice přiblížil. Vyskytla se také druhé zpráva, že se zavrou textilní továrny a stroje že pracují automaticky bez lidí 2 hodiny. Zdá se mi, že tu narážíme na určitý proces mravní. Měli bychom si živě uvědomiti slova Písma svatého, že člověk musí v potu tváře vykonávati svou práci a dobývati si svůj chléb. Práce je nejen povinností, nýbrž i právem člověka. Dnes mnozí a mnozí dělníci volají po práci z titulu, že na práci mají právo.

V celém racionalisačním procesu vidíme, že výrobky, které měly racionalisací zlevnit, nezlevnily v tom procentu, v jakém byly vyloučeny z výrobního procesu dělnické síly. Stalo se jen to, že peníze, které ve formě mezd dostávali dělníci, nyní přicházejí ve formě úroků z investovaného kapitálu k dobru kapitalistům a způsobují tak hromadění, stahování kapitálu do rukou stále se menšícího počtu lidí, po případě stále se menšícího počtu obchodních a finančních skupin.

Jiní řečníci zde již mluvili, jak se racionalisace nebo nadvýroba projevila v průmyslu. Chci se zmíniti, jak se projevila nadvýroba v zemědělství. Tam také nastoupila výrobní anarchie, které se říká nadvýroba. Není to však úplně správné, poněvadž spotřeba by mohla býti daleko lepší a větší, než je dnes. Vidíme, že dnes při t. zv. zemědělské nadvýrobě velké zástupy, miliony, ba desítky milionů lidí hladoví, tedy že zemědělská nadvýroba, t. j. zvětšení zemědělské výroby samo o sobě není jen příčinou, ale spíše je to anarchie, která se zmocnila veškeré výroby, i zemědělské, která způsobila ony těžké poruchy v celém zásobovacím procesu. Již v minulých letech zde bylo při řešení zemědělské krise hovořeno, jak za války cizina, Kanada, severní Amerika, Austrálie na nevyčerpané půdě pomocí strojního zařízení vystupňovala výrobu obilnin, po případě živočišných výrobků až do nemožnosti. To jistě způsobilo poruchy a postihlo také naše zemědělství. Ale i u našeho domácího zemědělství se projevila tendence silně zvyšovati výrobu, která nutně, poněvadž nebyla usměrňována a regulována státními orgány, musila způsobiti našemu zemědělství dosti velké škody.

Mám zde několik nejnovějších cifer, které to ukáží. Průměr osevu jednotlivých druhů obilí r. 1923 až 1927 srovnáme s osevem a výtěžky obilní sklizně letošního roku. V průměru let 1923 až 1927 bylo oseto pšenicí 619.000 ha. Letos bylo oseto 999.000 ha. Žitem bylo oseto průměrně v době pětiletí 838.000 ha, letos 1,050.000 ha. Ječmenem 695.000 proti 554.000 ha. Zde nastoupil pokles. Stejně nastoupil pokles u ovsa. Dříve 844.000 ha a letos 802.000 ha.

Ale ještě více to vynikne, srovnáme-li výtěžky sklizně. Pšenice se sklidilo průměrně v pětiletí 1923 až 1927 9,992.000 q, letos se sklidilo 17,890.000 q, čili je to o 80%, možná i přes 80% více než v době dřívější. U žita je to 12 mil. q dříve a 19 mil. q letos, u ječmene 11 mil. a 12 mil. q, u ovsa 13 mil. q a 14 mil. q.

Slavná sněmovno, když srovnávám ta čísla - tím nechci říci, že by to nemělo tak býti, že by se zemědělství nemělo snažiti o vypěstování větších kvant - tu chci upozorniti, že takový rychlý vzestup osevu a výtěžku obilního nemůže zůstati, pak-li se nepřistoupí tady k usměrnění se strany státu, bez těžkých poruch v otázkách cenových. Vidíme, že jenom ve dvou letech, od r. 1930 do r. 1932, klesla pšenice o 30%, žito o 54%, ječmen o 44% a oves dokonce o 57% na ceně. Tato ztráta, poněvadž stát neudělal včas opatření, která by zmírnila tento pokles, způsobila, že zemědělství upadlo do té těžké hospodářské tísně, ve které se nyní nalézá. Schází nám tedy regulační faktor státní, který má zasahovati do veškerého výrobního procesu ne jako komandér, nýbrž jako dirigent, který svými určitými, omezujícími, po případě podporujícími opatřeními způsobuje, aby toto kolísání nebylo tak zlé, poněvadž kolísání způsobuje nejen na burse, nýbrž v celém hospodářském životě velké ztráty.

Při tom všem, jak zde stoupla ohromně výroba pšenice a žita, vidíme, že dovážíme olejnaté plodiny ze zemí velmi vzdálených, z tropických zemí, kam naše průmyslová výroba téměř nejde, že dovážíme veliká kvanta olejnatých rostlin a olejů k výrobě jedlých tuků, dostáváme soju z Mandžuska, a vidíme, že dokonce lnářství jsme zničili a půdu určenou pro len jsme věnovali žitu. Za to však musíme sem dovážeti ohromné spousty lnu, který by mohl býti vypěstován doma, tak jako byl vypěstován v dřívějších letech. Nezbude nic jiného, než že stát musí ještě účinnější měrou, než-li se to děje dnes, zakročovat a vyrovnati výkyvy, které zde nastupují při takových ohromných změnách.

Domnívám se, že toto dirigování státu musí nastati v zemědělství, a nadhazuji zde jediný problém, který ještě zdaleka není zralý k okamžitému řešení, že budeme přinuceni i rayonovati určité kraje pro preferenční výrobu toho kterého druhu jednotlivých zemědělských plodin. Tím nechci říci, že bychom musili nařizovati zemědělcům, že nesmí pěstovati to a že musí pěstovati ono. To by se jistě považovalo za příliš ostré omezování svobody rozhodování, ale je možno regulovati osev, po případě výrobu v určitých krajích pomocí určitých preferenčních opatření, že by na př. výrobci lnu na Českomoravské vysočině měli proti výrobcům, kteří by se naskytli v jiných krajích, určité výhody na drahách, v tarifech nebo v určitých daňových úlevách, tak aby se vyplácela výroba v tom kraji, který je pro ni určen. Stejně by to bylo možné u ječmene a u pšenice, vůbec by bylo třeba, aby nastoupil v té věci určitý pořádek, aby jeden kraj nezasahoval příliš rušivě do kraje druhého a nezpůsoboval ztráty veškerému zemědělství.

Slavná sněmovno! Nyní je ještě druhá otázka. Otázka cen, regulace jich a udržení absolutní výše cen není myslitelná bez obchodních smluv s jinými státy, není myslitelná bez určitého vyrovnání mezi zemědělstvím a průmyslem. Výsledek, absolutní cena, okolo které se budou pohybovati faktické ceny, bude výslednicí řady sil a otázek, které bude nutno řešiti spolu s ministerstvem zahraničí, obchodu a vůbec se souborem celé vlády.

Chci se zmíniti o principu, který je u nás užší. Zemědělství škodí nejenom to, že je nízká prodejní cena určitých plodin, nýbrž také to, že nastupují sezonní výkyvy cenové, že po žních - letos nebo loni při ohromném nedostatku peněz se to projevilo způsobem přímo katastrofálním - klesají ceny plodin takovým způsobem, že způsobují katastrofu. Tedy je problém, jak zachytiti sklizeň, aby tyto sezonní návaly na trh nezpůsobovaly ony velké poruchy.

Slavná sněmovno, domnívám se, že tady musíme úplně odložiti ve velkém zákon nabídky a poptávky a důsledky toho. Tak důležité potřeby životní, jako je obilí, po případě živočišné výrobky, krátce všechno, na čem je závislá životní úroveň celého národa, by neměly býti nechány volnému obchodu a náhodným útokům nabídky a poptávky, nýbrž měla by býti provedena stabilisace taková, jako ve středověkém státě v malém měřítku ve městě, kde na trhu byly ceny pevně stanoveny.

A právě při tom musíme se podívati konkrétně, že už dnes druhý rok se děje pokus, aby taková stabilisace cen zemědělských plodin nastala. Domnívám se, že nesmíme ten intervenční fond, ty syndikáty odložiti hned jako věc výpomocnou, že bychom je měli vybudovati jako instituci trvalou, která by zaručovala po dohodě všech vrstev určitou pevnou cenu pro zemědělce, ale také určitou pevnou cenu i pro konsumenta, pro oba ve výši snesitelné. Nyní se to projevuje, že provádí intervence na bursách Centrokooperativ, t. j. Svaz družstevních svazů. Není to stranická instituce, je to svaz nepolitický, sestavený ze všech svazů družstevních, peněžních i skladištních, po případě, kde jsou družstva smíšená, který byl pověřen onou intervenční akcí na burse. Loni se nám stala jistá nehoda v tomto svazu a při intervenční akci dostavila se porucha. Letos, po zkušenostech, které jsme získali, již porucha nenastane, cena pšenice se nám drží na stabilní výši a nepředražuje se. Cena žita, poněvadž byla silně ztlačena pod mez rozumnosti, zvýšila se postupně, aby nevznikaly poruchy z rychlého obratu, až do té výše, na které stojí nyní.

V novinách i zde ozvaly se hlasy, jež špatně posuzovaly intervenční akci a vyčítaly, kam se poděly peníze z intervenčního fondu, loni v částce 30 mil. Kč, letos pro žito a pšenici 40 mil. Kč. Domnívám se, že nebude na škodu s tohoto místa říci, na co je určeno 30 mil. z intervenčního fondu. Při ohromném nedostatku peněz, který je na venkově, byli zemědělci nuceni hoditi svoje zásoby, které mohli prodati, na trh již v prvních měsících po žních. Nabídka obilí byla taková, že družstva jedině za použití všech finančních prostředků mohla obilí skoupiti, aby nával obilí nezpůsobil katastrofální pokles cen obilí.

Nač je určen intervenční fond? Aby obilí mohlo býti přejímáno k uskladnění, je třeba najmouti skladiště, je třeba počítati s tím, že obilí vyschne, že kapitál věnovaný na vykupování obilí je vypůjčený a musí býti zúrokován. Dále je také nutno počítati s tím, že obilí musí býti ošetřováno, aby nepodlehlo zkáze. Konečně nutno také počítati s tím, že by se mohlo státi, že by družstvo při prodeji nedosáhlo ceny, za kterou bylo nuceno přebírati obilí, a je proto nutno počítati s určitým penízem na možné diference. Letos to nebude tak zlé, poněvadž nebude asi žádná diference. (Posl. Vávra: Obchodníkovi to nevěříte!) Pane kolego, domnívám se, že přecházíme do nového hospodářského řádu, do nových forem a že musíme dělati všechno, abychom nové formy brzy upevnili a uvedli v život, poněvadž dosavadní formy založené na liberalistickém principu se neosvědčily. Kdybychom jich měli použíti, nebo nechati je, byli by zemědělci zbídačeni daleko více, než se to stalo v nynější době.

Slavná sněmovno! Dnes intervenční fond, obhospodařovaný Centrokooperativem funguje dobře. Jistě by se to bylo nesplnilo, kdyby Národní banka nevyšla vstříc poskytnutím peněz a kdyby nebylo vydáno vládní nařízení stran skladních listů, cizím slovem varrantů zvaných. V těchto skladních listech vidím jeden z největších darů, které dostalo od státu a od Národní banky nejenom družstevnictví, nýbrž celé zemědělství. (Posl. Mikuláš: To byl danajský dar pro zemědělce!) Nikoli pane kolego, poněvadž dnes družstevnictví není obchod, v družstevnictví jsou zastoupeni zemědělci, a ti si hlídají, aby jim družstvo platilo spravedlivé ceny. Mám jednu obavu, zdali 31. května, až bude skončena doba, do které je vyměřen úvěr na varranty, bude družstevnictví míti ono zastavené obilí prodáno, aby je mohlo proplatiti. Dávám k úvaze všem směrodatným činitelům, aby již nyní dělali přípravy, aby v tomto poměru mezi Národní bankou a družstevnictvím nevznikla porucha, aby bylo možno neprodané zásoby, na které z Národní banky se dostaly peníze, nějakou formou ještě financovati dále, dokud nepřijdou do spotřeby a nezmizí z hospodářského trhu.

Slavná sněmovno! Jak je tomu při obilí, tak bude nutno regulovati i výrobu živočišnou, hlavně se starati o to, aby podle zákona nabídky a poptávky v určitých periodách nebyla sráženy cena živočišných výrobků na stupeň hluboko pod cenu výrobní. Zde nejsme ještě tak daleko jako při obilí, poněvadž tam je delší zkušební doba. Ale na něco je třeba poukázati: že by bylo jistě pomoženo zemědělství, kdyby nebyly živočišné výrobky, na př. maso v Praze postiženy takovými těžkými dávkami a daněmi, které dělají 20, u některých druhů masa i 50%. Zde je viděti, že rozhoduje o cenách konsumentských též stát a veřejnoprávní korporace, obce, jako zejména obec pražská, která stanoví nepříznivé a vysoké dávky a zdražuje tak konsumentům potravu. Zemědělcům pak sráží cenu jejich výrobků.

Objevil se návrh - bylo to zatím jen probíráno v novinách - že by se celá intervenční akce měla změniti ve formu obilních monopolů. Domnívám se, že tento krok by byl velmi osudný, poněvadž by zamítl všechno to, co zde bylo budováno během dlouhého desetiletí, tedy družstevnictví zemědělské, finanční, po příp. družstevnictví skladištní, a že by to byl skok do tmy, do poměrů, které máme dosud v nedobré paměti z dob státního obilního ústavu. Ostatně je to známo, že aparát tak veliký jako by byl ten monopol, měl by všechny nevýhody gigantických, mamutích podniků a pracoval by s daleko větším nákladem a ztrátami než je tomu při nynější autonomní praksi družstevní a při její akci intervenční, která je prováděna za přímého dozoru a kontroly se strany státních orgánů.

Kdybychom měli vybudováno družstevnictví více i po stránce konsumu, distribuce, pak by bylo pomoženo i zemědělcům daleko více. V Dánsku dostane zemědělec z ceny výrobků, kterou platí konsument, 75 %, u nás z té ceny v celku dostane pouze 50%, těch 25 % je do jisté míry neoprávněný a zbytečně vysoký zisk meziobchodu. Je to zisk, který škodí konsumentům, ale který též stlačuje mzdu zemědělcům. Tedy bude třeba, abychom budovali na tom, co tady již máme, každý jiný krok by přinesl těžké poruchy. Mluví se stále o novém hospodářském řádu. Čeká se snad, že to bude něco jako výstřel z děla a že zde nový hospodářský řád bude. Hospodářský řád se mění pomalu a kde se pokusili jako v Rusku měniti jej s odvrhnutím všeho starého, tak z toho mají ohromné škody. (Výkřiky.) A musejí se pomalu vracet k těm starým metodám.

Domnívám se, že touto cestou nepůjdeme a že co zde ve formě organisovaného hospodářského řádu již máme z dob dřívějších vybudováno, bude s pomocí státu budováno dále ku prospěchu nejen všech vrstev v našem národě, nýbrž hlavně ku prospěchu naší milé Československé republiky. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Kremser.

Posl. Kremser (německy): Dámy a pánové! V rozpravě o předloženém státním rozpočtu bylo velmi mnoho mluveno o hospodářství a o účincích nezaměstnanosti. V posledních dnech volali čeští agrárníci velmi často po zrušení sociálních břemen. Tomuto volání po zrušení sociálních břemen dobře nerozumíme, neboť sněmovně byl přece předložen kompromisní návrh na novelování sociálního pojištění, na němž se společně dohodli zástupci zemědělství, průmyslu a dělnictva as nímž jsme projevili svůj souhlas, ačkoliv na jedné straně od nás vyžaduje velkých obětí pro onemocnělé, ale na druhé straně má přinésti zvýšení invalidního důchodu. Dali jsme souhlas k tomuto kompromisu očekávajíce, že tím mohou býti z pracovního procesu vyloučeni přestárlí a mladší by mohli do pracovního procesu vstoupiti. Domnívají-li se pánové s druhé strany, že voláním po dalším zrušení sociálních břemen mohou dosíci ještě dalšího snížení, jsou na omylu, poněvadž každé rušení těchto sociálních břemen zhoršuje také živobytí dělnické třídy a tím zhoršuje celou hospodářskou situaci. Totéž platí o pracovní době. Tato druhá otázka byla zde několikráte nadhozena a v souvislosti s tím i otázka zvýšení kupní síly. Domnívá-li se někdo, že to dělníci za dnešního stavu mohou déle vydržeti a že, když vystupuje proti zkrácení pracovní doby, nabude tím schopnosti zařaditi nezaměstnané do pracovního procesu, jest jistě na velkém omylu. Kupní síla spotřebitelů může se zvýšiti jen tím, zařadíme-li zase znenáhla do pracovního procesu 600.000 až 700.000 nezaměstnaných, čímž nabudou schopnosti spotřebitelské.

Předseda rozpočtového výboru pan posl. dr Černý ve své řeči prohlásil, že otázka nezaměstnanosti není jen otázkou socialistických stran, nýbrž i státu. Já tvrdím, že otázka nezaměstnanosti jest nejen otázkou státu, nýbrž otázkou celého lidstva a že celé lidstvo, ať jakéhokoliv druhu nebo stavu, má zájem na rozřešení této otázky, poněvadž s jejím rozřešením souvisí řada otázek, které by se zároveň s tím vyřídily. Zkrácení pracovní doby má a musí se provésti, aby došlo k zařadění pracovních sil do výrobního procesu, aby se umožnilo nezaměstnaným, aby dostali zase práci a stali se plnými spotřebiteli. Chtějí-li sedláci prodávati plody své práce, bude to možné jen tehdy, když dělníci budou míti dobré výdělky. Dokud hladovějí statisíce dělníků, nemůže sedlák prodati své plodiny za přiměřené ceny. Proto jest dovozování, že se dlužno postaviti proti zkrácení pracovní doby, právě s této strany úplně mylné, poněvadž jen zkrácením pracovní doby dojdeme k zařazení nezaměstnaných do výrobního procesu. A když se na připravené konferenci v Ženevě vyslovila většina pro to, aby pracovní konference mezinárodní dohodou provedla návrh na zavedení 40hodinného pracovního týdne, což pak na pracovní konferenci zmařili zástupci hakenkrajclerské vlády, jelikož otázka zkrácení pracovní doby pro stanovisko vládních zástupců vyslaných Německem byla odročena do nekonečna, znovu nechápeme, proč se právě ony vrstvy tak velice staví proti zkrácení pracovní doby.

Ale vyrovnání mezi zemědělstvím a průmyslem bude jen polovičaté, neprovede-li se i vyrovnání takové, které by umožnilo vyřešiti otázku nezaměstnaných. Průmysl a zemědělství mohou uzavříti dohodu ve svých řadách, která vsak naprosto nemusí býti účinná, nebudou-li s druhé strany vyřešeny velké otázky, které se dnes týkají celého lidstva - a tu jednou z nejdůležitějších jest nezaměstnanost.

Mluvilo se také často o plánovitém hospodářství. Se slovy "plánovité hospodářství" tropí se dnes velmi mnoho neplechy. Četní lidé představují si jako plánovité hospodářství zcela snadnou úpravu; o skutečném plánovitém hospodářství, že by se vážně usilovalo na místo dnešní výrobní anarchie postaviti plánovitou výrobu, nechtějí rozhodující páni, kteří se sešli, aby vyřešili otázku dnešní krise, nic věděti.

Odmítají skutečně plánovité hospodářství, poněvadž sahá na základní pilíř zisku a poněvadž by se ve skutečném plánovitém hospodářství jejich zájmy o zisk podstatně poškodily.

Ale v této souvislosti považovali i živnostníci, především kol. Eckert, za nutné, zabývati se obšírně konsumními družstvy a stěžovati si, že prý jim stát přespříliš nadržuje. Kdo pozorně sledoval tuto řeč, musil nabýti dojmu, že konsumní družstva jsou malým hnutím, snad ještě menším než živnostníci, že se sejde několik lidí, kteří vůči státu ohlásí bůhví jak veliké nároky. Čtyři největší svazy v Československu, ústřední družstevní svaz, Unie, německý svaz hospodářských družstev a svaz na Moravě a ve Slezsku mají úhrnem jen v Československu 1.476 družstev. Z těchto družstev jest 612 konsumních. Těchto 612 konsumních družstev má úhrnem 767.058 členů. Násobíme-li to počtem zásobovaných osob, číslicí 3˙8, dostaneme skoro 3 miliony lidí, které zásobují konsumní družstva; tedy čtvrtina veškerého obyvatelstva státu jest organisována v těchto konsumních družstvech, v těchto 4 svazech. Domnívám se, že stát, jelikož jest zde organisována čtvrtina obyvatelstva, jest povinen co nejvíce vycházeti vstříc této organisaci, ve které se sešla tak velká část obyvatelstva, zaopatřující si všechny předměty spotřeby a potraviny vlastní organisací, zvláště když zde jde většinou o méně zámožné vrstvy. A vidíme-li že tato konsumní družstva mají obrat 1900 mil. Kč, že mají 175 mil. Kč v podílních listech a že úsporné vklady činí 388 mil. Kč, musíme uznati, že tato organisace, srovnáme-li ji s německou živnostenskou stranou nebo se živnostenskými družstvy, jest mamutem proti tomuto malému trpaslíku, který se domnívá, že zde právem může vznášeti svůj hlas, aby vládu poštval proti konsumním družstvům. (Posl. Blatná [německy]: Nejsa nakažen věcnou znalostí!) Předpokládám, že kol. Eckert ostatně neví o konsumních družstvech nic než to, co se na nějakém obchodnickém sjezdu, kde byl hostem, dověděl o konsumních družstvech zkresleně od nějakého zástupce obchodníků. Asi se otázkou družstevního hnutí dosud vůbec ještě nezabýval, poněvadž by snad bývalo přece poněkud namáhavé do této otázky vniknouti.

Konsumním družstvům jsou za nynějšího stavu zákonodárství uložena některá omezení a některé překážky, kterých nemá soukromý obchod. Stále se zdůrazňuje, že mají daňově technické úlevy, ale nemluví se o omezeních a překážkách, jimž jsou podrobena. Především jsou povinna veřejně účtovati, rozvahy konsumních družstev jsou v každé době každému přístupné a bylo by zajímavé, kdybychom měli přístup i k rozvahám obchodníků. Vyčítají-li nám pánové, že mají daňově technické výhody, připomenul bych jen, že již před daňovou reformou pana prof. Engliše všechna konsumní družstva až do výše 6000 Kč čistého zisku ročně byla úplně zproštěna daní, již za starého Rakouska, kdy konsumní družstva stála ještě na počátku svého vývoje, když nebyla ještě významným hospodářským činitelem. Časem byly již konsumním družstvům jako svépomocným organisacím spotřebitelů poskytnuty podstatné daňové výhody, které byly pojaty do daňové reformy. Za to však se zdaňuje konsumní spolek jen podle vplacených podílů. Ale kdyby obchodníci byli ochotni podrobiti se se svou rozvahou veřejnému účtování a revisím, jimž se musí podrobovati konsumní družstva, neměli bychom nic proti tomu, aby i oni dostali nějaké výhody. Kdyby konsumní spolky měly platiti všeobecnou výdělkovou daň, když by se jim vyhradilo právo prodávati komukoliv, nenastal by u nich žádný velký rozdíl. Později číslicemi dokáži, že soukromý obchod jest méně zdaněn než konsumní spolky. Pak jest ještě tento rozdíl: Konsumní družstva musejí plně dostáti svým daňovým závazkům. Konsumní družstvo nemůže jíti do vyrovnání nebo do konkursu jako soukromý obchodník, konsumní družstvo nemůže zůstati dlužno daň, aby zahájilo vyrovnání, poněvadž odpovědnost funkcionářů a odpovědnost celého družstva vůči veřejnosti jest veliká, takže zde jest úplný daňový závazek v plném rozsahu a konsumní spolek tedy nemůže dani uniknouti. V jednom soudním rozsudku vyslovil se soudce takto: "Pokud jde o kontrolu daní, jsou konsumní družstva jako ústavy veřejně účtující podrobena veřejné kontrole, zatím co soukromí obchodníci této kontrole nepodléhají. Statistikou jest dokázáno, že právě u daně z obratu, kterou jednotliví obchodníci vybírají od zákazníků a kterou mají odevzdávati státu vlastně jako svěřené peníze, jsou značné nedoplatky v neprospěch státní pokladny." Tento soudce tedy ve sporu zjistil, že konsumní družstva pro své veřejné účtování musí plně dostáti své daňové povinnosti ke státu a naopak obchodník jest nápadný ohromně vysokými daňovými nedoplatky.

Kol. Eckert mluvil i o jednostranném nadržování konsumním spolkům a mínil, že legitimní obchod a celé skupiny, které mají na tom účast, tímto jednostranným nadržováním trpí a že jim tím vznikají ohromné škody. I zde musí pan kol. Eckert vycházeti zase s hlediska, že výhody nejsou jen ve prospěch konsumních družstev, nýbrž všech výdělečných a hospodářských družstev, tedy všech družstevních organisací. K tomu patří také četná družstva, na nichž sám má také zájem, družstevní živnostenské záložny, pojišťovací společnosti, veřejné úvěrní ústavy, spořitelny, hospodářské záložny, společnosti s omezeným ručením, pravovárečná měšťanstva. Všechny mají výhody zákonem jim udělené a všem těmto jmenovaným podnikům byly za určitých předpokladů poskytnuty tytéž výhody jako konsumním spolkům. Není tomu tak, že by proti soukromému obchodu měla nějaké výhody jen konsumní družstva, tyto výhody mají podle zákona i všechny podniky, povinné veřejně účtovati.

Podíváme-li se nyní na schopnost družstev soutěžiti s obchodníky, musíme vycházeti s hlediska, že družstva mají často 30 až 40 prodejen. Jedna prodejna může se považovati za konkurenta příslušného obchodníka jen v tomto místě, ale není možné, aby konsumní spolek ve svém celku se všemi 40 prodejnami byl zároveň konkurentem jednotlivého obchodníka. Státní statistický úřad ve svých zprávách o všeobecné dani výdělkové za rok 1928 zjistil několik docela zajímavých věcí. Předpokládáme-li, že u osob, povinných platiti všeobecnou výdělkovou daň, máme až do daňové základny 30.000 Kč co činiti s obchodními podniky jen s jedním krámem, a srovnáme-li jejich poplatnost s placením výdělkové daně každé konsumní družstevní prodejny, vychází toto: Ze 160.765 osob povinných platiti všeobecnou výdělkovou daň, t. j. 0˙9 všech osob povinných platiti všeobecnou výdělkovou daň, připadá na jednoho průměrně placená výdělková daň 29 Kč. Za předpokladu, že všechna konsumní družstva činí nárok na t. zv. výhodu u zvláštní daně výdělkové, vyplývá zase z údajů Státního statistického úřadu, že na prodejnu konsumního družstva připadá průměrně 36 Kč na zvláštní výdělkové dani, tedy o 7 Kč více než u obchodníka. Připojíme-li k tomu, že přirážky pro země, okresy a obce činí u všeobecné daně výdělkové průměrně 447% - podle Státního statistického úřadu - a u zvláštní výdělkové daně 415%, vysvítá z toho, že prodejna konsumního spolku platí na zvláštní výdělkové dani se samosprávnými přirážkami 185 Kč, zatím co na obchodníka připadá s přirážkami 158 Kč. Družstva tedy mají průměrně 24%ní podíl na dani, zatím co obchod má na ní podíl jen 10˙7%ní. Z toho vyplývá, že konsumní spolky jsou dnes již předem ostřeji nuceny k placení daní, srovnáme-li to s obchodníkem. Při tom musíme dbáti toho, že zde jde o číslice z r. 1928. Od té doby nastal podstatný přesun v neprospěch družstev, který záleží v tom, že obchodní podíly členů stouply, ale že spotřeba členů poklesla. U obchodníka počítá se daň podle výnosu, u konsumního spolku podle obchodních podílů. Máme tedy klesající tendenci výnosu, ale stoupající tendenci obchodních podílů, takže od r. 1928 nastal přesun nejméně o 15% v neprospěch družstev. Lidé se i vědecky zabývali družstevnictvím. Letos v březnu vyšel vědecký rozbor dr Fajfra, odborového rady ve Státním statistickém úřadě, a to o cenách. Kol. Eckert mínil, že družstevnictví není regulátorem cen. Podle vědeckých šetření zjistil tedy odborový rada dr Fajfr, že družstevní ceny přímo, srovnány se všeobecnými cenami, jsou skoro veskrze nižší. V konkretním výpočtu dochází odborový rada Fajfr - provedl šetření o 35 městech v Československu - k výsledku, že rozdíl v cenách činí 5˙1% ve prospěch družstev, že tedy družstva mají své ceny o 5˙1% nižší než obchodníci.

Rád bych se zmínil jen o dvou věcech. Platíme členům 4%ní bonifikaci. Rozhodující však jest zaměstnávání a placení osob, zaměstnaných v družstvech a obchodu. My máme kolektivní smlouvy, které družstva svědomitě dodržují, musíme platiti větší sociální břemena, naproti tomu obchodník nedodržuje žádnou kolektivní smlouvu a průměrně platí své zaměstnance hůře. Především máme nejhanebnější mzdy ve smíšeném obchodě, příliš dlouhou pracovní dobu, zatím co družstva přesně dodržují osmihodinnou pracovní dobu. Máme tedy na jedné straně podstatně dále sahající sociální zařízení pro zaměstnance, zatím co s druhé strany obchodníci více vykořisťují zaměstnance, jak tomu bylo před válkou. Pánové projednávají tuto otázku ještě i s jiného hlediska a domnívají se, že mohou něco na věci změniti, když nyní provedou omezení. Podle statistiky projevuje se v obchodě silný příliv. Jako vždy v dobách krise, již i před válkou, nyní jsme pozorovali, že ve chvíli, kdy nastává větší nezaměstnanost, jest silný příliv do obchodů. Nezaměstnaný začne obchodovati ovocem, brambory nebo mlékem a počet obchodujících ohromně vzrůstá. Máme nyní průměrně ve svobodných živnostech vzrůst o 5000 nových podniků ročně. U konsumních družstev činí přírůstek 180 nově zřízených prodejen. Nyní liberecká obchodní komora objevila kámen mudrců, když navrhla, aby se nařídil uzávěr živností. Ale tento uzávěr živností nemá se vztahovati jen na živnostenské podniky, nýbrž mají býti do něho pojata i konsumní družstva, t. j. nemají již zřizovati nových prodejen ani tam, kde získala členy. Tím pánové živnosti nezachrání. Uzávěrem živností by se drobnému živnostníku naprosto nepomohlo, nýbrž mnohem spíše, kdyby pánové neputovali po kraji po t. zv. daňových schůzích a nedovozovali falešnými důkazy. Na lidi, kteří stát podvádějí o daně, si netroufají. Nadávají jen všeobecně na daňový útisk, ale neříkají při tom, že daňový útisk v Československu se podstatně zostřuje daňovou morálkou, tak velice kdysi povznesenou daňovou reformou z r. 1927. Ta vedla k tomu, že daňové předpisy dosáhly míry, která dnes jest na škodu jistě nejen státu, nýbrž veškerému národnímu hospodářství. Kdyby pánové zde pomohli potírati vrstvy, které zcela nesvědomitě a úmyslně defraudují daně, bylo by to mnohem účinnější než vypravovati živnostníkům nesprávné věci. Pánové, kteří hlasovali pro daňovou reformu, ačkoliv jsme kdysi prohlásili, že daňová reforma drobnému živnostníku nic nepřinese, přicházejí dnes s takovými důvody. Dnes jest prokázáno, že drobný a střední živnostník nemá z daňové reformy žádného užitku, nýbrž jest stejně zatížen jako dříve. Daňová reforma pomohla jen velkým poplatníkům. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)