Tedy za 15 roků by se mohlo říci, že to je obnos veliký, za který by se velmi mnoho dalo poříditi. A namnoze slýcháme, že kdyby těchto částek bylo použito k produktivní práci, že by za to mohlo býti něco zbudováno. A tu já pravím, velectění pánové, že dělnictvo není možno vždycky soustřediti na jedno místo všecko, není možno tu práci tak rozděliti a tak ji zorganisovat, aby všichni nezaměstnaní mohli na ní bráti účast. Tedy ta rozptýlenost nedovoluje ani nějaký větší pracovní plán, jediné snad by to bylo možné na menší úseky, kdyby zde byla menší organisační působnost, že by se nezaměstnanosti odpomohlo a celá řada těchto nákladů by odpadla. Ale právě z těch míst, kde se poukazuje na to, co by se dalo způsobit a poříditi za ty 3 až 3 1/2 miliardy, měli by prokázati, že v malých úsecích dovedou práci zorganisovati a tak odstraniti nezaměstnanost a tím ušetřiti tyto náklady státu. Poukazuji na to, jak se rozvířila v poslední době otázka drahoty cukru. Dnes je prokázáno, a celá řada lidí to dříve nevěděla, že se za hranicemi náš cukr prodává za 80, 90 haléřů až 1 Kč, a ze se u nás musí platiti za 1 kg téhož cukru 6˙20 až 6˙40 Kč. Dnes se široká veřejnost dovídá, že stát a konsumenti na tento cukr doplácejí v jednom roce 1 miliardu Kč. Prosím, letošní rok byl velmi tíživý a těžký pro naše nezaměstnané a podle výroku p. ministra Czecha v rozpočtovém výboru budeme potřebovati pro naše nezaměstnané letos asi 900 mil. Kč, kdežto konsumenti a stát na úbytku daní zaplatí cukrovarníkům téměř jednu miliardu, ne-li více, a prosím, těmto činitelům to nikdo nevyčítá, že vyžírají státní pokladnu, kdežto dělnictvu, nezaměstnaným, kteří by rádi pracovali, kteří nestojí o podporu, se tyto podpory vyčítají, ti jsou pronásledováni a označováni jako lenoši. (Výborně! - Potlesk.) Vím, že namnoze lidé zneužívají každého zařízení a dobrodiní, že se staly případy, že bylo využíváno a zneužíváno i podpor v nezaměstnání. Ovšem, kdybychom to sledovali, viděli bychom, že ti, kdo zneužívali podpor, nebyli dělníci, pro které podpory byly stanoveny, nýbrž že to byla řada příživníků. Je to chyba naší demokracie, hlavně obecní samosprávy, že se nepřihlíželo k tomu, aby v této věci byl pořádek. K vůli dobré shodě se podpisovalo na obcích to, co se podpisovati nemělo a za to to odnesli na druhé straně ti, kdo podpory nezbytně potřebují a pro něž podpory v nezaměstnání byly také ustanoveny. Tyto stesky a žaloby zvláště v polovici roku dostoupily téměř vrcholu a bylo poukazováno na to, že podpory v nezaměstnání letošního roku budou státi nejméně půl druhé miliardy, ačkoliv víme, že i po té stránce se přehánělo, poněvadž podle dobrého zdání ministra soc. péče budou státi letošního roku asi 900 mil. Kč, a v to je zahrnuta veškerá péče ostatní, mléčná akce, nouzové práce, chlebová akce atd., jak se to všechno jmenuje, tedy nikoliv půl druhé miliardy. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Tedy je vidět, velectění, že i po této stránce se jde vždycky na ty nejpotřebnější hodně zhurta a proto se také podařilo v polovici roku podpory v nezaměstnání značně ostříhat, okleštit. Byly sníženy podpory, byl snížen tak zv. násobek a byla vyslovena v nařízení velmi přísná kontrola, takže dneska ten, kdo podporu potřebuje, kdo se o ni uchází, aby chodil od Piláta ke Kaifášovi a jak se všichni ti proroci tenkrát jmenovali, aby to měl všecko řádně potvrzené, než má nárok na podporu.

Bylo označováno, že to mnohé odborové organisace také zavinily samy, že zneužívaly tohoto dobrodiní vyplácení podpor v nezaměstnání a že se dopouštěly porušování zákonů a nařízení. Byla vyslovena zásada v min. radě, že všecky odborové organisace budou musit znova žádat o povolení vyplácení státního příspěvku k podporám v nezaměstnání. A při té příležitosti se stalo, že některým odborovým organisacím toto povolení nebylo dále uděleno. Mezi ostatními bylo toto právo vyplácet státní příspěvek k podporám odepřeno odborovému sdružení křesť.-sociálnímu v Brně, jehož representantem je p. posl. Čuřík. Posl. Čuřík však ne, aby poradil svým funkcionářům, aby se zamyslili a zkoumali, proč jim bylo odepřeno vládou vyplácení příspěvku k podporám v nezaměstnání ze státní pokladny, ale napadal a napadá soustavně lidovou stranu a ministra Šrámka, který prý zavinil, že on nemůže nadále vyplácet tento státní příspěvek k podporám v nezaměstnání. Velevážení, to je jeho politický argument, je to taková, řekl bych, osobní msta, poněvadž jeden ministr nemůže takové usnesení učinit, musí to učinit min. rada. Ale to ostouzení opravdu nemá konce.

Nečetl jsem sice v novinách, že p. posl. Čuřík mluvil v rozpočtovém výboru, ale náhodou jsem se to dověděl, že se tam dal na některou schůzi delegovat, aby hodně zkritisoval vládu, nynější systém, bezplánovitost hospodaření, ale hlavní účel byl, aby tam zase napadl lidovou stranu, že zavinila, že má odepřeno vyplácení podpor v nezaměstnanosti, aby jaksi svou vinu, proč to má odepřeno, se sebe sesmekl. Hledí jako chlapci, když někdo z nich vyrazí někde okno, to svésti na kamaráda, že on ho strčil, nebo okno vyrazil, vymlouvá se, že jiní dělali totéž a hlavně že lidová strana a její organisace se prý dopouštěly nesprávností, a uváděl tam nějaký případ. Já se, prosím, připojuji k zástupcům všech hlavních odborových organisací, kteří odsuzují jakékoliv obcházení ustanovení a kteří nechtějí zneužívat dobrodiní zákona a také státní pokladny. My při poradách, když jsme o těchto věcech jednali, jsme to vždycky odsoudili. Za to, že sem tam někde se něco stalo, nemohou býti representanti odborových organisací vždycky odpovědni, ale tam, kde se to stalo do takové míry, že stát a vláda musely odepřít nadále používání tohoto práva, znamená to, že se tam musely díti věci opravdu velmi nesprávné a těžké přehmaty.

Byly organisace, které ze svých prostředků, jak je zjištěno - mezi nimiž byla i tato organisace v takovém poměru - nepřiplácely vlastně ničeho, nýbrž vyplácely jenom státní příspěvek; vybíraly příspěvky, ale příspěvek nevyplácely ani v plné míře, nýbrž i na tom příspěvku vydělávaly a takto získaných peněz po užívaly politické strany. Nepovídám to proto, že by to bylo, pokud se týká křesť.-sociálního sdružení, škodilo nám; nám to neškodilo, poněvadž to byli lidé, kteří buďto k nám nepatřili, nebo část jich byla svedena, ale byli to lidé z jiných odborových organisací, to byla pestrá směsice komunistů, všelijakých vrtáků a všemožných jiných stran. Dost možná, že i taková organisace, podaří-li se jí takové elementy dostat dohromady, i snad ve svých důsledcích může míti něco dobrého, ale v nynější době, kdy ta roztříštěnost nám opravdu škodí, jistě nic dobrého z toho nepochází, zvláště když to má býti živeno na útraty poplatnictva ze státní pokladny.

Odmítám všechny takové nájezdy na všecky řádné odborové organisace a ovšem také na naši a zabývám se tím proto, poněvadž všechny údaje, všecky denunciace, které byly po té stránce na všeodborové sdružení křesť. dělnictva a zaměstnanectva učiněny, byly vyvráceny, vysvětleny a také denunciace, která byla pronesena v rozpočtovém výboru, bude v ministerstvu soc. péče vysvětlena a vyřízena. Stala-li se tam některá nedopatření pokud mám zprávy, buďto tam není razítko, nebo správný podpis - byly to samé takové maličkosti administrativního rázu. Tedy o těch věcech, o kterých se mluvilo v soc. politickém výboru, jak se namnoze obcházela zákonitá ustanovení, nemůže býti vůbec řeči.

A nyní abych se vrátil. Litujeme, že ministerstvo veř. prací bylo ve svém rozpočtu poněkud zkráceno. Vítáme každý podnět, který přináší jakoukoli práci, poněvadž tím se tíživost doby trochu mírní, tím je jediné možno lid trochu upokojiti a v starostech mu ulehčiti. Ovšem jistě všichni činitelé, kteří tvořili rozpočtový plán, měli důvody k tomu, že sáhli i do rozpočtu ministerstva, o němž jsou sami jistě přesvědčeni, že plní tento veliký úkol. Především se musíme snažiti opatřiti dělnictvu práci. V celé rozpočtové debatě, která byla dosud vedena, jsem slyšel několik takových podnětů. Bylo by zapotřebí, aby všecky tyto podněty byly sebrány, a pokud možno také uskutečněny. Především jde o zkrácení pracovní doby. Je možno učiniti alespoň pokus. Ministerstvo veř. prací vydalo výnos, v němž žádá, aby při všech stavbách, které zadává, alespoň nádeníci pracovali 40 hodin týdně, poněvadž není možno, když je práce rozdělena, aby všichni ti řemeslníci, všechny ty živnosti, které jsou na stavbách zastoupeny, pracovaly také 40 hodin. Je zde aspoň viděti dobrou vůli začíti se 40 hod. pracovní dobou, aby bylo možno zaměstnati více lidí, a to právě těch, kterých je dnes nejvíce nezaměstnaných. U stavitelů se tato dobrá snaha setkává s odporem, protestují proti tomu. Chtěl bych věděti, kde chtějí páni průmyslníci začíti. V průmyslu máme ještě kratší pracovní dobu než 40 hodin. Pracuje se 3, 4 dny, někdy ještě méně, ale tam, kde se ukáže trochu práce, kde by se mohlo v sezoně zaměstnati trochu více lidí, se tomu brání.

Musíme žádati, aby se 8hodinová doba pracovní důsledně zachovávala a aby nebyla překročována a leda jen ve velmi řídkých případech, kdy je to odůvodněno těžkými překážkami, aby byla výjimečně práce přes čas povolena. Jen se podívejte po těch pražských velkoobchodech. Zavádí se tady takový ohromný nešvar, že v obchodech je velmi mnoho lidí zaměstnáno od rána do večera, večer se obchod zavře, ale do 10 hodin se konají různé přípravy. To není 8hodinová, nýbrž 10, 12, 16hodinová doba pracovní. Nechci jmenovati jednotlivé závody, ale každý, kdo jde po městě, se může přesvědčiti, že se ustanovení o 8hod. době pracovní velmi hrubě překročuje. Není tomu tak v průmyslu, ale v řadě jiných podniků.

Také se musíme starati o vývoz. Snad ještě nejsou všechny nitky přetrhány a snad je možno ještě nějaký vývoz získati. O to se musíme především starati, poněvadž jinak zahyneme. Následkem světových událostí jsme se dostali do velmi tíživé situace, ale to heslo soběstačnost nám ještě přitížilo. Kdybychom mohli trochu zemědělských výrobků a masa z našich spřátelených států pustiti k nám, jistě by se nám ulevilo. Byl jsem na jedné schůzi syndikátu, kde nám byla nabízena velmi laciná pšenice za textilní výrobky. Několik set vagonů textilních výrobků jsme mohli vyměniti, ale v zájmu našeho zemědělství to nebylo povoleno a naši továrníci pocítili tyto politické těžkosti. Uvádějí nám, jak klesl vývoz textilií, který byl skvostný ještě r. 1927, 1928, 1929, kdy činil přes 2 miliardy, kdežto dnes sotva 177 mil. Půjde-li to tak dále, budeme ve vývozu textilií pasivní. Brno, které bylo chloubou textilního průmyslu, úplně upadá. Cejl, Křenová, které bývaly chloubou textilního průmyslu, jsou dnes hřbitovy. Mohl bych tak jíti od jednoho průmyslu ke druhému.

Minulý týden jsem četl "Prager Börsen Courier", kde průmyslníci prádla poukazovali, jak po zbyli odbytiště v Asii. Snažili se udržeti aspoň známosti pomocí svých agentů a zástupců. Ovšem, když ti nemohou zprostředkovati náš vývoz, ztrácíme ho v důsledku toho a ztrácíme i svoje zástupce i obchod. Prádlo a konfekce je artikl, při jehož výrobě se živí tisíce našich lidí, a když jej pozbudeme takovýmto způsobem, znamená to velmi nebezpečnou budoucnost.

Divím se těm optimistickým hlasům, které předpovídají, že bude lépe. O jaký fakt, o jakou skutečnost se tady opírají? My praktičtí lidé z praktického života to opravdu nevidíme a necítíme; my trneme ještě hrůzou z dalšího vývoje událostí. Je tedy zapotřebí, aby nejlepší hlavy našeho průmyslu a našeho zemědělství se shodly, aby to dělaly lépe než v těch ostatních komisích a aby měly na starosti, že nebudeme-li moci s průmyslovým dělnictvem a zaměstnanectvem býti živi, že také oni nebudou moci býti živi, neboť nezaměstnaný nebo málo vydělávající člověk nemůže jim zaplatiti jejich produkty. Čím je zaplatí? To je železná nutnost, že zde dohoda musí býti. Máme řadu národohospodářů, učenců a profesorů +;ať přijdou s návrhy a náměty, jakým způsobem aspoň pro přechodnou dobu bychom mohli něco začíti a postupně - my všichni víme, že to lámáním nebude provedeno - to provésti. Bude to hrozná podívaná, když budou skladiště všeho plná, žito se bude šrotovati pro dobytek a bude se z něho páliti líh, ale lid nebude míti chleba. Stát na šrotované žito pro dobytek a na líh bude dopláceti, a to na každý q, jak čteme, 32 Kč. To jsou strašlivé poměry, velectění. Na druhé straně vykládá se nám a píše se, že dostaneme 1 q pšenice za 30 Kč. Dobře v zájmu našeho zemědělství a lidí v něm pracujících víme, že výrobní ceny produktů zemědělských jsou mnohem vyšší. U nás přijde 1 q pšenice na 125 až 130 Kč, ale prostý člověk vám řekne: Proboha věčného, když dostanete za 30 Kč 1 q pšenice, nebylo by lépe, kdybyste ten 1 q pšenice koupili za 30 Kč a vlastně našemu sedlákovi z každého q 100 Kč darovali? Budete míti z toho plus, že budete moci vyvážeti do příslušného státu textil, stroje nebo něco jiného. Tak, prosím, mluví prostý člověk, který není politikem a národohospodářem. V m, že se to nedá provésti, ale uvažte, k jakým koncům jsme dospěli v těchto věcech. Je hodina dvanáctá, abyste vy z řad zemědělství a vy pánové z řad průmyslu dali opravdu hlavy dohromady a řekli si: musíme teď začíti něco zdravého a rozumného prováděti, poněvadž trpělivost lidu se nedá věčně natahovati jako guma.

Velectění, kam dnes s mládeží? Omezují se obchody, omezuje se výroba, kluky nechtějí bráti do učení, kam ti hoši mají jíti? Na studie nechtějí bráti, máme přebytek studované inteligence, co mají ti lidé dělati, když nemohou často ani na řemeslo, poněvadž se udržují ještě semotamo kolektivní smlouvy, že se řekne: na tolik a tolik dělníků může býti jeden učeň. Co tedy mají ti mladí lidé dělati?

Na druhé straně se poukazuje, že se musíme rozrůstati, aby byl národ silný a početný, ale musíme se také starati o to, aby měl co jísti, aby měl kde bydleti, aby mohl býti živ. To jsou, velectění, skutečnosti, které nutno při našem rozpočtovém plánu také připomenouti. Vím, že panové, kteří rozpočet zpracovávali, mají na mysli tyto věci. Nás také těší, a konstatujeme to s povděkem, že vládní činitelé několikráte prohlásili, že mají tuto těžkou situaci na mysli, že mají na mysli a na starosti také dělnictvo a zaměstnanectvo i naši nezaměstnanou inteligenci, že jim to dělá největší starosti, ale těmi slovy se to nedá stále těšiti. Zde je nutný skutek.

A na konec bych ještě chtěl říci: Nebylo by možno, když vyvážíme cukr za hranice nanejvýše za 1 Kč, abychom tento cukr prodávali našim nezaměstnaným aspoň za výrobní cenu? Prosím, je nutno i o této věci uvažovati; já myslím, že při dobré vůli by to mohlo jíti. Prosím, může-li se žito šrotovati pro dobytek a na líh, je také nutno, abychom se postarali, aby dělnictvo aspoň chléb mělo na zimu, a na druhé straně také abychom se o ně postarali, aby si mohlo zatopiti, když máme tak bohaté doly a když haldy uhlí není komu prodávati. To je sice hezká věc, řekne se: kdo to má udělati, kdo to má platiti? Ale, velectění, když mluvíme o tom solidarismu a, jak zde bylo řečeno, o té národní pospolitosti, státu a vlasti, tedy musíme také uvažovati, že i ten dělník, zaměstnanec, inteligent, kteří jsou dnes nezaměstnaní, jsou také příslušníky našeho státu, našeho národa a naší vlasti. Tedy jeden za všechny a všichni za jednoho.

Pokud se týká sociálních reforem, prosím, aby bylo postupováno velmi opatrně, je-li namířeno dnes na sociální pojištění, nemoc. pojištění, pensijní pojištění, aby to znamenalo úlevu těm, kteří potřebují, aby to nebylo osekáváno tak, aby z toho nezůstalo nějaké torso. Právě sociální zákonodárství v těchto nejhorších dobách by mělo konati svou povinnost a svůj úkol, bohužel my jsme nedovedli ještě vybudovati takové fondy pro všechno to sociální zařízení, abychom v těžkých dobách vydrželi. Sociální zákonodárství, které prospívá v dobách dobrých, kdy toho není tolik zapotřebí, neplní pak náležitě svého úkolu, poněvadž sociální zákonodárství musí mi pomáhati a státi za mnou, dělati mně zeď tam, kde toho potřebuji. My víme, že nějakých novot žádati nemůžeme, my také nebudeme žádati přemrštěné věci, ale prosím, aby ty vymoženosti, které tu jsou, zachovány byly na dále. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Chloupek.

Posl. Chloupek: Slavná sněmovno! Nejprve budiž mi dovoleno, abych zde několika slovy reagoval na to, co zde bylo řečeno p. posl. Stříbrným ve středu při opravdu neodpovědném a nevěcném útoku na vynikajícího člena klubu poslanců strany republikánské a býv. předsedu vlády československé, posl. Udržala.

Včera dostalo se posl. Stříbrnému od posl. Udržala patřičné odpovědi přímo. To ovšem posl. Stříbrnému nestačilo, nehodila se mu tato mužná odpověď posl. Udržala do dalšího osobního skandalisování, v němž si tolik libuje, a ve svém tisku tendenčně a nepravdivě tvrdí, jako by nám poslancům republikánské strany bylo lhostejné nevěcné napadání člena našeho klubu.

K tomuto tvrzení prohlašuji, že nepovažoval nikdo z nás poslanců republikánské strany za potřebné brániti posl. Udržala, jehož dlouholetá a poctivá působnost politická je všeobecně známa a nesnese nižádného porovnání zejména s celou politickou činností p. posl. Stříbrného. Také do budoucnosti nebudeme proto na podobné jeho útoky reagovati. (Výborně! - Potlesk.)

Nyní budiž mi dovoleno ve stručnosti říci několik slov všeobecně k rozpočtu. Řeklo se, že letošní rozpočet je snad posledním deflačním rozpočtem. Béřeme rádi na vědomí, ale bohužel uzávěrka, kterou dostaneme za r. 1933, nebude mluviti o deflačním hospodaření, nýbrž o deflačním hospodaření bohužel mluví jenom státní rozpočet. Sám kol. dr Černý, předseda rozpočtového výboru, nám zde uvedl, že budeme míti r. 1933 deficit oproti rozpočtu celé 2 miliardy, a to nabádá velmi k přemýšlení, ale nejenom k přemýšlení, nýbrž k činům, abychom zase nedospěli r. 1934 tam, kam jsme dospěli v letech minulých a také v letošním roce.

Vysvětluji si tento deficit tím způsobem, že velmi mnoho je seškrtáno v položkách výrobních a v položkách investičních, čili že stát nevydává neb omezuje práce produktivní a že potom musí vydávati, třeba to nebylo rozpočtem kryto, na podpory a jiné věci neproduktivní a tím se potom ocitáme zase v naprostém rozporu s linií deflační.

Nyní několik slov k otázce deflace v zemědělství. Zde bohužel proces deflační neobyčejně pokročil i r. 1933, a to ne v rozpočtu, nýbrž, bohužel, v bilanci takovým způsobem, že loňský koeficient indexu, 5násobek, se ztenčil téměř na 4násobek. Tedy zde máme vyloženou deflaci, ale když má býti přikročeno jinde k odbourávání, když má slevovat průmysl, tu všichni dokazují, že není možno slevovati, že máme začíti zase od deflace se vzdalovati, poněvadž zemědělci ji provedli a ti druzí mají na ni čas, ti ji prováděti nebudou.

To je třeba jasně a otevřeně říci, zejména dnes, kdy zasedáme k poradám, od kterých si můžeme slibovati jen tenkrát úspěch, když ti, kteří za stůl poradní zasednou, si uvědomí cifry. Nic nemusíme dokazovati, ničím jiným nemusíme přesvědčovati, stačí cifry: index zemědělský 4, index průmyslový od 8 nahoru, index peněz 6 1/2, index daní a dávek 14 a více. Tedy, prosím, vyrovnání čísel, jak si je vzala tato vláda velmi chvalitebně za úkol.

A kdybychom přikročili k tomuto vyrovnání čísel všude a ve všem, pak můžeme mluviti o deflaci, ale mluviti o deflaci při státním rozpočtu, když se však tento rozpočet v bilanci deflační nejeví, a nechati zemědělství dále v deflaci, není dosti dobře možné. A když zasedneme za stůl, nemůžeme říci: slevte vy agrárníci, slevte vy průmyslníci. Z čeho máme slevovat? Ze 4násobku a páni průmyslníci z 8násobku? My snad 5% ze 4násobku? Ne, tato věc se musí vyrovnati beze sporu. A jak se má na tuto otázku dívat konsument? Konsumenta každý straší, když my zemědělci se domáháme právem toho, abychom měli stejný loket jako druzí, že prý je to nepatrné proti konsumentovi.

Podívejme se na to, jak to vypadá. Nebudu mluviti o disparitě mezi cenami ve výrobě zemědělské a u konsumenta, o tom bylo tu dosti mluveno kol. dr Černým a jinými, chci poukázati jen na okolnost, že nelze dále tak pokračovati a že musíme si vážně uvědomiti, že musíme konsumentovi pomáhati nejenom, pokud se týká zemědělských výrobků, a nesmíme se domnívati, že jenom ti, kteří konsumují mimo zemědělce zemědělské výrobky, jsou konsumenty, a že nejsou konsumenty ti, kteří konsumují uhlí, železo, šatstvo, obuv atd. Musíme si říci, že se musíme někde sejíti, a jak to správně řekl ministr dr Hodža v rozpočtovém výboru, musíme postaviti určitou mez, pod kterou se jíti nesmí, a jistě nebude nikdo vážně věřiti, že se všechno vrátí ke 4násobku, jaký máme nyní v zemědělství, a na druhé straně nikdo nemůže vážně tvrditi, že se můžeme vrátiti k 8- a 10násobku v průmyslu; tedy to znamená, že musíme v zemědělství zvýšiti násobek a u průmyslu násobek snížiti a dostati se na určitou střední linii, řekněme 6 1/2, což by nevyžadovalo žádné nebezpečné dvojsečné operace peněžní, ať se jmenuje inflace nebo jakkoli.

Zde je viděti, kdyby se slevilo u průmyslových výrobků z 8 a vícenásobku na 6 1/2 a u zemědělství se zvýšily daně a dávky, že by i konsument byl na tom lépe než dnes; jen to chtít poctivě vyrovnati a dostaneme se do daleko lepších poměrů než jsou dnes. (Posl. Srba: Ale chléb máme stejně drahý!) Ano, o tom jsme také mluvil, jenže je ta věc jasná, pane ministře. Když o tom mluvíme v Praze, proč my to nemáme tak levné, jako to dávají zemědělci, málokdo řekne, jak zemědělci mohou býti při těch cenách živi a jak mohou vyjíti. O to jde, jaké důsledky to má pak na celý národohospodářský život, když je zde tak veliká, nejsilnější složka, jakou tvoří zemědělci ve státě, tímto způsobem ohrožována.

A nyní několik slov k nezaměstnanosti. Kde pramení nezaměstnanost? Zase podívejme se na cifry, nikam jinam nechoďme. Státní úřad statistický nám dokázal, že ze zemědělství nám odešlo za posledních 10 let do konce r. 1930 300 tisíc osob. Kdybychom měli statistiku, viděli bychom, že od r. 1930 je to ještě horší. Pan kol. dr Rosche v rozpočtovém výboru nám vytýkal racionalisaci v zemědělství, ale ono to tak není; částečná racionalisace tam je, ale je třeba říci její příčiny. Když byl průmysl ve vysoké konjunktuře, stáhl nám celých 300.000 osob, které nám tedy ubyly, a kromě toho celý přírůstek obyvatelstva do továren, takže tehdy byl velký nedostatek zemědělského dělnictva a ten se nahrazoval částečně racionalisací. Dnes ovšem průmysl, když přestává možnost exportu, kdy je zařízen strojově a kdy je zracionalisován, by nám nejen rád vrátil oněch 300.000 osob, nýbrž ještě dalších 300.000. Tedy zde je to nepřirozené, a také jsem přesvědčen, že bez velkých přesunů majetkových na půdě zemědělské můžeme poměrně snadno uživiti zase oněch 300.000 osob, které ze zemědělství odešly. Nesahejte zpět, bude dosti těžko dostat zpět ty, kteří se zpronevěřili zemědělství v posledních letech. Uživiti je zemědělství může, ovšem bude-li schopno, aby hospodařilo, aby platilo mzdy, aby udrželo čeleď, aby platilo dávky sociální, daně atd. Tedy tam leží kořen celé nezaměstnanosti. Nevyhýbejme se tomu.

Kol. Mašata dnes dopoledne správně poukázal, jak dneska i domkáři, kteří mají dostatek potravin doma, mají máslo, maso, pšenici, všeho dostatek, jsou nuceni to odprodávati, jsou v podkonsumu, poněvadž nemají peněz na daně, úroky, na šaty a obuv. Musejí potraviny prodávati, tím se nám krise zemědělská ještě zvětšuje a proto zde vězí celý kořen zla. Dokud si to nepřiznáme, nebude lépe. Spoléhati na vývoz, to je velmi hezké, ale podívejte se kolem sebe. Všechny státy spoléhají na vývoz a každý se při tom zařizuje na autarkii, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Jistě to bylo rozumné dříve, když jsme mohli vyvážeti za několik miliard cukru, ale dnes jsme rádi, že vyvezeme za nějakých sto milionů, a to ještě za velké oběti státu.

Proto no volání po vývozu textilu a toho všeho ještě za cenu dalšího ožebračení našich zemědělců domácích není správné, to připustiti nemůžeme, ať se to komu líbí nebo nelíbí a ať by se z toho chtělo tvořiti cokoliv, ať bychom tomu říkali hospodářská Malá dohoda nebo jakkoli, krátce nemůžeme se dohodnouti na tom podkladě, abychom ubili naši domácí výrobu za pochybnou cenu vývozu, který dnes v celém světě poklesl, ne snad k vůli hranicím a celním šraňkům, nýbrž proto, že 3/4 zemědělců, kteří tvoří, nemá zač kupovat. A v tom je ten celý vtip. Řekl nám to nebožtík Baťa, když letěl do Indie, že je tam sice tolik a tolik milionů bosých lidí, které by mohl obouti, ale že nemají peněz, aby si boty mohli koupiti.

A nyní jak se máme dívati na otázku nezaměstnanosti a jak ji máme potírati? Řekl jsem, že je to především otázka zemědělství, a za druhé, že nemůžeme nezaměstnanost potírat výhradně jenom podporami, nýbrž, že ji musíme potírati pracemi. A opakuji, co jsem řekl v rozpočtovém výboru: my v tomto směru jdeme zpět. R. 1932 vyplatilo ministerstvo soc. péče 50 mil. Kč na produktivní péči na nezaměstnané, r. 1933 už jenom 10 mil. Kč, tedy položka na produktivní péči byla značně snížena. Měl jsem nedávno příležitost si zrekapitulovati, jak se podporovala produktivní práce na př. z půjčky práce na venkovských okresech a na venkovských obcích. Obce nedostaly dohromady nic. Nepotíráme tedy nezaměstnanost u kořene, t. j. na vesnicích, necháme ji stékati proudy, řekami přímo do měst a do velkoměst a zde nás na podporách stojí více, než by stála

práce na venkově, kdyby se tam dělala. (Posl. Srba: To je otázka produktivní péče pracovní!) Ano, produktivní péče pracovní, poněvadž v tom, co dostávají obce, jdeme zpět, poněvadž děláme, co je nepřirozené a nemožné. Máme takových prací na venkově, na Slovensku, na Podkarpatské Rusi a v pohraničních krajích lesnatých, na Českomoravské vysočině, Valašsku, kde lidé potřebují práci, dosti. Máme zákon o omezení lesní těžby, ale musí následovat další, aby se podporovala práce v lesích, aby dělníci dostali práci, jinak se octnou před vraty továren a před pokladnami, kde budou chtíti podporu. To není dobře možné. Jedno třeba uvážiti, že musíme také potírati nezaměstnanost k dobru obrany státu. Nemůžeme dělati do zásoby textil, když ho nemůžeme odbýti, ale co můžeme a musíme dělati do zásoby, jest připravovati obranu tohoto státu, ať již jsou to strategické cesty, naše pohraniční cesty nebo cokoli. Na tuto otázku se peněz litovati nesmí, a zde budeme museti přikročiti konečně k činu, vyjíti z diskusí a debat.

Potírání nezaměstnanosti si představuji dále tak, že uděláme pořádek a předložíme zákon o cizích státních příslušnících. Máme prokázáno - a sám p. ministr soc. péče to přiznal - že máme zde přes 250.000 cizích státních příslušníků, a voláme-li, aby tito cizí dělníci u nás byli zpoplatněni, aby byla na ně jakož i na zaměstnavatele, kteří je zaměstnávají, uvalena dávka ve prospěch našich nezaměstnaných dělníků, je to více než spravedlivé, když je nechcem posílati jako odvetné opatření za hranice, odkud nám naše lidi bez velkého ohledu posílají zpět. (Posl. Koudelka: Zaměstnávají naše sezonní dělníky!) I to je více než omezené jak v Dolních Rakousích, tak v Německu. Já jsem tu statistiku viděl, Německo nepoužívá ani 1/10 sezonních dělníků proti tomu, kolik jich používalo v dobách normálních.

Dále se při této příležitosti domáháme, aby při udělování práva občanského bylo postupováno opatrně. Náš klub podal nedávno v tom směru interpelaci na ministerstvo vnitra. Vidíme zase, že "Tagblatt" a jiné listy přinášejí inseráty, kde se nabízí "Namensehe", uzavře se sňatek, aby příslušník cizího státu opatřil si domovské právo, pak se rozejdou a věc je vyřešena. Zde musí býti nový zákon, neboť starý naprosto nepostačí.

Musíme věnovati pozornost četnictvu a policii městské, kterou máme postaviti na roveň s četnictvem, poněvadž jistě přijde dráze, když se musí volati každou chvíli do města vojsko a četnictvo z venkova, poněvadž není dostatečně postaráno o městskou policii.