Domáháme se dále toho, aby byla provedena novelisace nemocenského a sociálního pojištění v zájmu dělnictva, nikoli ovšem, jak se snad někde zamýšlí, jen na účet zemědělského a lesního dělnictva, nýbrž na účet všech zúčastněných složek v nemocenském a sociálním pojištění, poněvadž je přirozené, že nelze ubírati na straně jedné, na dávkách dělnictvu, a nechati platy v nemocenských a sociálních ústavech stejné, nechati stejné sazby léčiv a sazby v nemocnicích. V tomto směru musí nastati radikální náprava. A chcete-li vy, pánové z řad dělnických, udržeti nemocenské a sociální pojištění - a já mu upřímně přeji a budu je podporovati, my nejsme tak reakční, abychom je chtěli znemožniti - prosím, novelisujte, poněvadž ten, kdo bude trvati na dosavadním systému, je hrobařem nemocenského a sociálního pojištění. To prohlašuji u vědomí plné odpovědnosti a dělnictvo je si toho vědomo. My dnes musíme klásti větší důraz na opatření práce než na stránku sociální, poněvadž stránka sociální bez silné stránky hospodářské a podnikatelské stává se nám ilusorní, nebylo-li by za chvíli toho, kdo by tuto sociální stránku opatřoval.

Chci nyní jen říci kol. Bezděkovi, aby po druhé nemluvil tak, jak zde mluvil dnes: Vy zemědělci, co budete dělati, vy průmyslníci, co budete dělati? Domnívám se, že strana lidová se hlásí k programu průmyslovému i zemědělskému a že proto má spoluodpovědnost a nemůže tedy říkati: Vy průmyslníci, vy zemědělci, a my se budeme dívati a budeme kritisovati. Tak snadný ten problém není a dnes se nesmí žádná strana vyhýbati odpovědnosti. Doba je příliš vážná, než abychom chtěli dělati agitaci. Nestojíme ostatně před žádnými volbami, stojíme před více nezávažnými problémy. Buď budeme jednati, půjdeme všichni dohromady upřímně a poctivě, beze všech záludností, zejména všechny strany československé, a pak to vyhrajeme, nebo budeme diskutovati a debatovati, budeme věci, které jsou naléhavě nutné k řešení, prodlužovati, a prohrajeme to nejen jako národ, nýbrž i jako stát, a k tomu, jsem přesvědčen, žádný poctivý Čechoslovák, žádná politická strana nedá dojíti.

Domáháme se dále, aby při fondech vodohospodářském a vodocestném byly zřízeny poradní sbory, jak na ně pamatoval zákon z r. 1931. Bohužel tyto sbory po 1 1/2leté platnosti uvedeného zákona nebyly zřízeny, poněvadž ještě nemáme vládní nařízení pro tyto poradní sbory, které jsou nutné v zájmu kontroly a v zájmu řádného hospodaření v tak důležitých fondech, jako je vodocestný a vodohospodářský.

Kol. Bezděk zde volal, abychom, když máme dostatek obilí, uhlí, dříví atd., nenechali lidi mrznouti a hladověti. Podepíšeme, ano, ale musíme míti odvahu říci, že musíme dávati nezaměstnaným místo peněz chléb, uhlí, dříví, tuky. Nemusíme nechati v nouzi nezaměstnané v tomto státě, nemusíme je vydávati v šanc velkým disparitám v cenách, ale můžeme také tím pomoci našemu konsumu, který je neobyčejně silně potrefený. Ta věc jde při dobré vůli, když budeme všichni společně, upřímně a poctivě spolupracovati.

Končím svůj projev přáním, aby příštího roku, slavná sněmovno, stížností, kterých je zde letos hojně pronášeno, bylo přednášeno méně, abychom se dostali konečně ke skutkům, neboť si musíme uvědomiti: Kdo má rád demokracii, musí se starati, aby demokracie byla jednající a nikoli diskutující. Dnešní doba vyžaduje skutky, třeba jednosměrné, a proto neváhám říci, že pro tyto doby, slavná sněmovno, se musí uvažovati o tom, abychom neměli koalici, ve které by bylo 7, 8 stran, které nemohou z fleku, nýbrž že se tyto strany musí dohodnouti a převzíti odpovědnost. Třeba méně stran, ale dohoda, žádné vylučování nebo žalářování druhých stran jako v diktaturách. Všechny musejí pomáhati, aby se ukázala cesta, protože lid chce skutky, chce míti buď slanou nebo mastnou polévku, ale nesnese smíšeninu, neurčitost, obojakost. Po této přímočarosti, po poctivé rychlé práci v zájmu národa a státu voláme a budeme ovšem pro státní rozpočet hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Košek.

Posl. Košek: Slavná sněmovno! Při projednávání letošního státního rozpočtu bylo až doposud většinou řečníků konstatováno, že vláda, úsporná parlamentní komise a rozpočtový výbor prý se konečně odhodlaly již jednou k tomu, aby se v rozpočtových kapitolách škrtalo, co nejvíce je možno. Vzhledem k dnešní těžké hospodářské době jest jejich práce všeobecně uznávána a schvalována, jenže při dnešní nezaměstnanosti, kdy nám stojí celý průmysl, kdy je takřka zničeno zemědělství a kdy i všechny ostatní stavy stojí před svým zhroucením, budiž mi to dovoleno říci s tohoto místa, nepovažuji za nejšťastnější, že právě ty resorty, které by byly mohly dáti nezaměstnaným dělníkům ať průmyslovým nebo zemědělským práci a tím i výdělek, byly postiženy nejvíce.

Zabývati se dnes rozpočtem ministerstva soc. péče a veř. prací znamená dotýkati se dvou nejbolestnějších kapitol celého našeho rozpočtu vůbec. Na jedné straně je resort, který spoléhá, že zaměstná co nejvíce dělnictva a že se mu uleví v jeho činnosti směřující k potírání nezaměstnanosti z jeho naprosto nedostatečných prostředků, na druhé straně je resort, který by měl nejvíce možnosti potírati nezaměstnanost poskytováním nikoli podpor, nýbrž práce, jemu však se tato možnost béře ohromnými škrty, a to právě v těch oborech, v nichž by sociálně i hospodářsky mohl nejvíce vykonat, na př. v oboru pozemních i vodních staveb. Cítíme-li všichni naprostou nutnost jednnotného hospodářského plánu pro náš vnitropolitický život, pak právě nejvíce to cítíme zde a nedovedeme dobře porozuměti, proč se právě ministerstvu veř. prací nejvíce ubralo.

Došlo ke snížení položky vodohospodářského fondu ze státního přídělu jen o 22.500.000 Kč, došlo ke snížení úvěrů na elektrisaci venkova o 15 mil. Kč, z ostatních titulů poměrně největší redukce stihla úvěry na správu státních budov, které poklesly z 55,941.000 Kč na 33,390.000 Kč, poklesly úvěry na silnice a mosty ze 124,389.500 Kč na 104,410.000 Kč, investiční výdaje na stavbu budov a koupi realit pro potřeby civilní státní správy poklesly ze 164,490.000 Kč na 132,899.000 Kč, tedy o 31.590.800 Kč. V době, kdy upadá soukromé podnikání hospodářské, spočívá celý tento úkol na státu a zde byly právě k tomu povolány veřejné práce. Jak však mohou něco podnikati, když jejich položky jsou stlačeny na existenční minimum?

Již při projednávání loňského rozpočtu jsem vyslovil obavu, co se ubere ministerstvu veř. prací, že bude se museti přidati ministerstvu soc. péče, a tato má obava se do poslední písmeny splnila. Obávám se, že se to bude opakovati i v příštím roce, ačkoliv jsou tyto položky nejdůležitější. Jsou základnou a podstatou našeho klidu sociálního i hospodářského, neboť úkol těchto dvou resortů je příliš velký a rozsáhlý. Pohleďme jen na ministerstvo veř. prací a uvidíme, že tento resort má ze všech ministerstev nejvíce oborů a tím i nejvíce úkolů. Čím více se mluví na př. o vzrůstající potřebě obrany státu, tím více si musíme všímati komunikačních spojů, jejichž budování náleží také do správy ministerstva veř. prací. Zkrátka, kamkoliv dnes pohlédneme, vidíme naprostou nutnost podnikání ministerstva veř. prací, které se má spíše podporovati než omezovati. Tak je tomu i s naším civilním letectvím, onou železnou zálohou našeho letectví vojenského, tak je tomu i při vodní činnosti stavební, která otevírá a má otevříti nové obchodní cesty našemu státu, tak je tomu při školství, u pošt, u obchodu, průmyslu, zemědělství, nár. obrány, zkrátka vše dnes spoléhá na veřejné práce. Spoléhá na ně i soc. péče. Všem se vzalo, ale právě tomuto resortu, od kterého všichni chtějí, se vzalo nejvíce. Nejsme si snad dosud vědomi dosahu provedených škrtů a proto varuji již dnes před jejich důsledky. Není to jen otázka hospodářská, je to i otázka politická.

Při veškeré důležitosti tohoto resortu se dokonce ozvaly hlasy, žádající jeho částečné okleštění a zřízení jakéhosi ministerstva dopravy. Hlasy tyto umlkly, ale již to, že vůbec něco podobného se mohlo vyskytnouti, svědčí o tom, že se ne vždy o tak důležitých otázkách také vážně uvažuje. Potřebujeme řádnou politiku hospodářskou, řádnou politiku sociální, kterou bychom mohli prováděti energicky do všech důsledků bez ohlížení se napravo nebo nalevo, neboť samými provisorii nic nespravíme a bídu a nezaměstnanost prázdnými formulkami nevyléčíme. Otázka sociální se stala dnes otázkou státní. Zde se musejí všichni dohodnouti, neboť jde oprav u o stát. Když statisíce občanů ve státě hladoví, je svatou povinností nás všech jíti jim na pomoc, a já bych se nebál zásahů nejradikálnějších, protože v této věci je opravdu nutno jednati otevřeně. Hlad, bídu, zoufalství neutišíme žádnými papírovými konferencemi ani nějakou ubohou podporou, která se ještě velmi často vyčítá.

Kol. Bezděk zde mluvil o odporách v nezaměstnanosti. Já bych k tomu chtěl říci jen tolik, že čsl. průmysl je většinou ve zněmčených krajích, kde i za doby persekuce byl český dělník vždycky nejvěrnější stráží našeho českého národa. I v těchto těžkých dobách hladu, bídy a nedostatku je český dělník ve zněmčeném území oporou klidu a pořádku ve státě. (Výborně!)

Kdo splní dnes svou povinnost k nezaměstnaným, splní tím zároveň i svou povinnost ku státu a vyrazí jeho nepřátelům jejich nejnebezpečnější agitační zbraň z ruky. Je to smutné, ale musíme si to přiznati, že ve všech evropských státech se již začíná jíti na kořen tohoto zla, jen u nás jsme nepostoupili dále než k dohadování a poradám. Máme Malou dohodu politickou a nedovedli jsme dosud vytvořiti Malou dohodu hospodářskou a bez té hospodářské se v našem životě stejně také neobejdeme. A nedošli jsme také dále, nežli jenom k tomu, že jsme seškrtali co nejvíce rozpočet ministerstva, které mohlo dáti co nejvíce práce nezaměstnaným, a to na nejnižší jeho míru, a tento seškrtaný rozpočet ucítí především nezaměstnané dělnictvo nejen průmyslové, nýbrž i zemědělské.

My budeme pro rozpočet, tak jak byl poslanecké sněmovně předložen, hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Listina řečníků ke druhé, kulturní a sociální části podrobné rozpočtové rozpravy jest vyčerpána, tato část rozpravy jest tedy skončena.

Přerušuji projednávání tohoto odstavce jakož i poradu této schůze.

Za platnou podle §u 22, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Sterna na dny 29. a 30. t. m.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 29. listopadu 1933, č. j. 18.059/33 m. r., vládní nařízení ze dne 17. listopadu 1933, č. 213 Sb. z. a n., kterým se doplňuje vládní nařízení ze dne 29. července 1933, č. 157 Sb. z. a n., o některých opatřeních pro přiměřenou úpravu cen domácího přebytkového obilí přikázáno výboru rozpočtovému.

mezi schůzí:

Odpovědi tisk 2389 (I až VI).

Zprávy tisky 2395 až 2403.

zahraničnímu a živn. obchodnímu vládní návrh tisk 2394.

Místopředseda Stivín sdělil usnesení předsednictva, aby příští schůze konala se v sobotu dne 2. prosince 1933 v 9 hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu této schůze.