Bylo tu dnes hovořeno o německém národě v čsl. státě s některých míst dosti drsným způsobem a bez ohledu na skutečné poměry a skutečný stav věci. Není možno, dámy a pánové, házeti naše německé spoluobyvatele do jednoho hackenkreuzlerského pytle a není možno dívati se na ně očima, kterými se na ně někteří dívají. Před 3 nedělemi ve Stodě (Staab) pod mou tribunou stálo 2200 Němců a 500 Čechů a když byla ukončena veliká manifestace pro stát a demokracii, volali tito prostí němečtí dělníci hlasem: "Hoch auf die Republik!" Zdvihali ruce na slib, že budou státi za tímto státem. Upozorňuji na překrásný článek dr Emila Soboty v poslední "Naší době", ve kterém právě na tento problém ukázal, jak na něj mělo býti ukázáno. To je poměr mnoha statisíců k nám a náš k německým statisícům.

Revisní hnutí, které směřuje v diktátorských státech proti demokracii a v mezinárodním měřítku proti Ženevě a Svazu národů, nutí nás k obraně, stejně jako onen zjev, který zaujal v posledních měsících celou Evropu a který se jmenuje hitlerovské Německo. Tady, vážení pánové, i na školu tluče určitý problém: aby společně s ostatními vykonala svoji povinnost k obraně státu. Aby nikdo snad nebyl na omylu o tom, jak na záležitost výchovy k obraně hledí učitelstvo a naše školy, dovolte, abych přečetl stručný výtah z článku duchovního vůdce učitelstva československého Miloslava Skořepy, předsedy Dědictví Komenského, ve kterém povídá: "Od počátku republiky hájíme zásady, jez v otázce obrany, míru a války formuloval Masaryk ve své známé řeči v Kyjevě. Víme, že válka je něco hrozného a nelidského, že je skvrnou vzdělaného lidstva a pramenem nesmírných utrpení, příčinou mravního zpustošení a velikých hospodářských běd. Víme však, že jest ještě něco horšího než je válka, a to je život v otroctví. (Tak jest!) Chápeme, že svoboda a sebeurčení jsou statky tak nesmírně cenné, že se musí podle potřeby hájiti i železem. A proto brannou výchovou na národní škole rozumíme: 1. mravní výchovu k lásce k vlasti a k obětavosti nasadit za svobodu státu a národa i život, 2. zdravý vývoj dítěte po stránce tělesné tak, aby národu rostlo pokolení zdatné a schopné vycvičiti se v krátkém čase, kdyby bylo třeba. Tato výchova znamená atd. atd." (Výborně! - Potlesk.)

To jest duch české školy po stránce obrany státu a přípravy mládeže k obraně státu.

Já zde ještě na konec stručně chci poukázati na jednu stránku revisního hnutí, které právě v posledních měsících vykonávalo tak zlý vliv v některé mezinárodní veřejnosti. Je to budapeštský parlament a je to maďarský tisk. K jakým ekcesům došel v poslední době maďarský tisk a jak záštiplné hlasy ozývaly se z maďarského parlamentu, o tom byste se velmi snadno mohli přesvědčiti nahlédnutím do maďarské žurnalistiky. Tak na př. parlamentník a "statistik" maďarský Kevesz tvrdil, že Československá republika znemožňuje Maďarům vzdělání a poškozuje jejich existence, že násilně ničí menšiny proti historickým a lidským právům. Onen pověstný Italus Fascista v "Regime Fascista" z 15. listopadu mluvil dokonce i takovéto nesmysly: že české vojsko sčítáno je současně v několika místech, totéž vojsko na několika místech, že Slovenská liga v den sčítání obyvatelstva uspořádala na Slovensku zábavy, na které si zvala sta studentů z Prahy. Tak prý do jednoho malého slovenského městečka o 3000 obyvatelích maďarských pozvala si 600 československých studentů z Prahy, aby tam tancovali a potom volili proti maďarskému obyvatelstvu. Tento Italus Fascista tvrdí, že v jednom případě vojáci byli sčítáni dokonce šestkráte a že je komando posílalo od maďarského města na Slovensku k městu, aby tímto způsobem zfalšovali a zhanobili úřední sčítání. Tento Italus Fascista tvrdí, že Maďaři měli na Hornoslovensku 4000 škol, a dnes prý jich mají jenom 800, že byli zrušeny maďarské střední školy, že maďarské školy do r. 1929 nedostaly ani haléře podpory, zatím co slovenské školství před válkou dostávalo velké státní podpory až 8 milionů zlatých ročně. Podobně mluví posl. Géza Dési, který říkal, že dějiny civilisovaného světa sotva znají násilí, které by se jen přibližovalo československé zlotřilosti, na niž si mohl troufati jen tento v klamu a hříchu počatý stát.

"Budapesti Hirlap" z 15. října tvrdí, že maďarská menšina je kulturně umlčena a ožebračena, že nemá škol, kde by se mohla učiti maďarsky.

"Az Est" z 15. října pak uvádí, že školní politika v Košicích je stejně násilná jako na celém Slovensku a že také nyní ožebračila maďarskou menšinu košickou o 31%, než by jí podle počtu náleželo.

Pánové a dámy, nechci citovat jednotlivé nadávky a jednotlivé nízkosti, jak se ozývají v maďarském tisku a v parlamentě. Myslím, že československý parlament nemá potřebí toho, aby sestoupil na úroveň takových nízkostí a ubohostí (Potlesk.) a že také čsl. tisk nepotřebuje, aby podobným způsobem mluvil o národu maďarském. Chci jenom říci, že přesná statistika uvádí, že r. 1933 bylo na Slovensku maďarských škol obecných 859 s 2065 třídami, měšťanských škol 18 se 110 třídami, středních škol veřejných 8 a 2 soukromé, s 99 třídami, odborných škol celá řada, 62 škol živnostenských atd. atd. Chci také říci, že na Slovensku nebyla zrušena ani jediná škola. (Slyšte!) Že těch 4000 škol tam nejenom zůstalo, ale že byly rozmnoženy o přemnohé školy nové. (Slyšte!) Ovšem, co jsme musili udělat: slovenským dětem dali jsme slovenskou školu a slovenského učitele (Potlesk.), protože jsme nemohli hanobit lidství podobným způsobem, jakým je hanobilo Maďarsko. (Výborně!) Dnes, v těchto dobách, r. 1930 a 1931 měli Maďaři 5˙57% všeho obyvatelstva ve státě, a mají i měli také 5˙46% všech obecných škol, měli 5˙65% všeho žactva a odpovídají tedy tato čísla jedno druhému a vyjadřují skutečnost, jaká, dámy a pánové, skutečně je. Naproti tomu Slováci neměli před převrat m jediné státní slovenské školy, naši podkarpatoruští bratři neměli jediné státní podkarpato-ruské školy, kromě nepatrného počtu škol nestátních, ke kterým skutečně Maďarsko trochu přispívalo, ale za poměrů známého maďarisačního zákona Apponyova. Neodpovídá také pravdě, že čsl. stát nedává maďarskému školství podpory. Naopak je celá veliká řada škol, na jejichž nové budovy už za republiky přispíval náš stát: Trnovci n. V. 50.000, Jelci 30.000, Maláši 100.000, Iškovci 5000, Dol. Janíkám 50.000, Guta Pečeroku 7000 atd., atd.

Vážení pánové! Mohl bych jíti dále... (Ministr dr Dérer: Učitelské platy platí stát!) Ano, na dnešní nestátní školy, jichž značný počet náleží maďarským obcím, platí dnes stát 63 mil. Kč (Slyšte!), a také, jak jsem už ukázal, přispívá na věcné potřeby jejich. Ty revisní lži, to není pravě kulturní počínání národa, který se tváří býti kulturním. Maďaři a jejich parlament proti nám a proti našemu státu užívají zbraní hrubých a nepravdivých. (Výborně!)

Stejně jako pečujeme o školy německé a dáváme německému školství, což jeho jest, stejně jako pečujeme o školy maďarské, pečujeme o školství polské. Již kol. dr Winter mluvil o našem poměru k Polákům. S radostí to kvituji, jen bych chtěl dodati, že v širokých vrstvách našeho lidu vztah k Polákům z přirozených důvodů stává se vřelejší a vřelejší. Není to jen vztah, který by vyplýval z povahy válečného nebezpečí současné Evropy, je to vztah starého přátelství, na němž pracovaly celé generace, počínajíc zvěčnělým Jelínkem a končíc všemi, kteří za Jelínkem šli ve snaze o vroucí československo-polskou vzájemnost. Celá řada vzácných styků československo-polských na poli umění a kultury vytrvale ukazuje cestu z Polska k nám a od nás do Polska. Cituji jen v nedávných dnech prof. Göthela, před rokem Myslakowského, upozorňuji na umělce polské, vynikající básnířku Illakov, na paní Uminskou, která zde byla před několika týdny. Všude raší nové podněty k novým kulturnějším a přátelštějším stykům. Já bych si jen přál, aby také na březích Olzy, kde není klidu polských a československých zbraní, v těšínském Slezsku na obou stranách došlo k uklidnění a rozumu, aby vzájemný poměr československo-polský nabyl i doma forem, jakých stát potřebuje. (Výborně! - Potlesk.) Ukazuji na to, že v širokých vrstvách našeho lidu pocit vzájemnosti spontánně se vyvíjí a roste a poslední příležitost návštěvy veteránů z Polska, svědků oné věčné a žhavé touhy polského národa po svobodě, vzrušila celý náš národ k upřímnému uvítání, za něž považuji za nutné i z těchto míst naší veřejnosti poděkovat. (Výborně! - Potlesk.)

Mám dojem, že proti revisní propagandě měli bychom více užívati svého radia. (Tak jest! - Výborně!) Myslím, že stav našich vysílaček je toho druhu, že bychom měli propagandu i radiem do zahraničí sledovat, že by naši ministři měli velmi často nejen v našem vlastním, ale i v cizích jazycích do světa mluviti, aby odráželi to, co se proti nám mluví. (Souhlas.) Aby hájili naši demokracii, neboť jest prostě nutno naší demokracii propagovat, starati se o to, aby ve světě věděli, co chce, proč to chce, co činí a proč to činí. Dr Dérer snad nejčastěji z ministrů mluví do radia a já bych si přál, aby v této věci nejen neustal, nýbrž aby pokračovaly v ní i jiné význačné osobnosti celého státu a cizími jazyky, maďarsky, německy, anglicky, mluvili o našich problémech, bolestech a také o našem kulturním usilování k ostatnímu světu.

Končím, vážení pánové, svůj snad trochu delší proslov, a prosím, abyste mi prominuli, jestliže jsem vás příliš unavoval. A přece ještě mi dovolte upozorniti, že nemohu souhlasit s panem kol. Vičánkem v jeho názoru na školskou reformu a globální metodu. V prvé řadě: užití globální metody nespadá pod pojem reformy národní školy. To je reforma metody školské a nikoliv reforma školy, reforma výchovy. A za druhé: globální metoda se stala, jak správně říkáte, předmětem bouří, ve kterých Národní politika, která neměla na př. žádného smyslu pro rodičovská sdružení, div neposílala občany, pražské rodiče pod okna školských úřadů, aby tam bouřili proti škole. Vážení pánové, jakékoli zasahování do této metodické svobody školské je nemožné, neboť metoda je skutečně svobodným právem školy. (Posl. Vičánek: Byla nadiktována!) Ale, pane kolego, to je to právě: ona nebyla nadiktována. Nejste správně informován. V zákoně z r. 1869 v §u 8 je řečeno, že o učebnicích na školách rozhoduje okresní školní výbor, slyšev učitelské zástupce, a že je schvaluje zemská školní rada.

V Praze se učí podle učebnice Sluníčko. Ta učebnice byla s dohodou uč. zástupců nařízena. Ta učebnice je psána podle určité metody, jíž se říká globální. Kdo učí podle čítanky Sluníčko, nemůže učit jinak než globálně. Není to, pane kolego, metoda proti duchu naší školy, metoda proti duchu našeho národa. Proti duchu naší školy a proti duchu našeho národa byla ta stará slabikovací metoda, která neučila číst, která učila slabikovat, protože číst, dámy a pánové, znamená myslit! Naučit číst, znamená naučit myslit! Ale ta stará metoda neučila hned od prvopočátku myslit, ona učila slabikovat. To byla t. zv. visuální metoda, která neměla s pojmovým, myšlenkovým čtením řadu měsíců skoro nic společného. Pane kolego, vážíte si jistě Kožíška pro jeho "Poupata". A víte, že to byl vlastně také globalista. To byl první muž v republice, který začal globálně číst. Ovšem on jako člověk, který první naměřoval cesty tohoto čtení, nedošel tak daleko, jako jiní. Ale Kožíšek - však znáte "Poupata" - začal na prvních stánkách svých "Poupat" číst globálně, učil děti myslit! A vážení pánové, my opravdu potřebujeme, aby naše demokratická škola učila děti myslit, ne slabikovat! Globální metoda tomu učí! To není nečeská metoda, poněvadž metoda nemá nacionality. Ta je buď rozumná nebo není. Vím, že starými metodami analyticko-syntetickými se děti naučily také čísti, ale za větších obtíží, hůře nežli se učí dnes.

Tomu diktátorovi dr Příhodovi patří můj dík a je, myslím, slušné, aby muži, který národu a jeho škole a jeho výchově věnuje tolik lásky, tolik péče a tolik píle, byl i s tohoto místa vysloven dík. To není diktátor, s jehož filosofickými základy já také do určité míry nesouhlasím, jako snad nesouhlasí jiní. Jdu filosoficky spíše s Uhrem, hledám filosofickou koncepci naší národní školy - s počátku jsem se o tom trochu zmínil - ale nemohu upříti dr Příhodovi, že k nám přišel nejen s kázáním, ale že začal, jako dobrý apoštol, nejenom kázat, nýbrž i ukazovat. Kolem něho, dámy a pánové, jsou shromážděna celá sta našeho učitelstva, podnítil velký ruch pedagogický, zanícené reformní snažení učitelské. I když snad ve všem nemá pravdu, má pravdu v tom, že zapálil naší školu velkým vědeckým reformním snažením v duchu demokratické výchovy.

Já se o naši národní školu nebojím, protože ji vede také silná tradice z dob minulosti, ona duchovní tradice, která se projevuje velkou vírou Palackého: "Kdykoli jsme vítězili, vítězili jsme duchem". Nebojím se o to, že náš duch v této zemi bude utlačen jakoukoli cizí metodou, či duchem cizím, a děkuji dr Příhodovi a všem našim učitelům a učitelkám, kteří reformnímu snažení, ať mezi Čechy, Slováky či Němci - a dobří lidé jsou také mezi nimi - věnují všechen svůj intelekt, všechnu svou lásku a práci. Oni budují naši zdravou národní školu, o níž bych si přál, aby byla hlubinou bezpečnosti naší demokracie, aby se stala centrem a východiskem našeho usilování o lepšího demokratického člověka. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Ruppeldt.

Posl. Ruppeldt: Vážená snemovňa! Keď mám česť po smrti kol. Jančeka prvý raz ako poslanec na jeho mieste tu prehovoriť, dovoľte, aby som pripomenul osobne, ako hlboko cítim zodpovednosť za každé slovo, ktoré mám tu hovoriť, a za každý skutok, ktorý mám robiť, a že prinášam si sem mimo predprevratovej slovenskej vernej minulosti i svedomitosť kazateľa večných právd božích.

Keď v prvom rade k rozpočte mám prehovoriť, dámy a pánovia, mne sa tak vidí, že stojac v mimoriadne ťažkej situácii nášho štátu, prejavenej práve aj tými mimoriadnymi opatreniami zákonnými, ktoré v mnohom ohľade omedzujú úplnú slobodu v hospodárskych veciach i v politických, v takovomto mimoriadnom čase treba sa nám i na rozpočet dívať nielen s čisto fiškálnych a finančných ohľadov, ale aj ako na prejav v prvom rade dôvery k vláde, ktorá tým rozpočtom dostáva moc žiadať a má povinnosť dávať.

Rozpočet je nielen vec finančná, ale eminentne vec politická, áno, povedal by som, i mravná. A z tohoto ohľadu chcem sa dívať ja na rozpočet, hovorím, v týchto ťažkých chvíľach, keď my občania a pozitívne pracujúce strany politické museli sme mať a máme smelosť vložiť do rúk vlády i väčšiu moc a väčšiu zodpovednosť, než v normálnych pomeroch. Keď som vstúpil do tohoto parlamentu, hneď prvý deň dal som svoje votum tiež na odhlasovanie týchto mimoriadnych opatrení a každý z nás iste si len to žiada, aby mimoriadna moc nebola nikdy zneužitá a aby čím skôr sme sa mohli vrátiť k úplne normálnemu ústavnému životu, k úplnej slobode všetkých možných smerov a odtienkov politického života. A práve za to ako prvé chcel by som privolať: Caveant consules. Nech nezklame sa národ a štát v tej moci, ktorú vláde svojej mimoriadne udelil.

Hovorím, rozpočet je vec aj ideove mimoriadne významná. Ja sám prišiel som sem vtedy, keď rozpočet bol v podrobnostiach ustálený a viem dobre, že v takej debate v pléne je nie možné už meniť jednotlivé položky, tým menej snáď celú štruktúru rozpočtu. Ja sám bych si bol osobne želal niektoré nie bezvýznamné zmeny. Chcel by som sledovať zásadu, že v rozpočtoch všetkých mnohých odvetví štátneho života pomer príjmov a výdajov, na ktorý práve jednotlivé rezorty tak úzkostlive hľadia, nesmie sa petrifikovať. Pánovia, dnes po 15 rokoch sú iste rozličné zmenené potreby; čo bolo niekedy potrebné v prvom rade a čo vyžadovalo väčšie procento v rozpočte, môže byť dnes menej významné a iné věci môžu prísť do popredia. Akúsi petrifikáciu týchto percentuálnych smerníc v jednotlivých rezortoch bych nijak nedoporučoval. Ohebnosť rozpočtu pokladám za veľmi potrebnú. Ináče, keď debatujeme o rozpočte na r. 1934, dobre vieme, že všetky poznámky rečníkov, ktoré som podľa možnosti s pozornosťou sledoval, praktickú cenu majú viac len pre budúcnosť, a práve preto dovoľte, abych k tomuto rozpočtu viac pre budúcnosť povedal niekoľko slov, ako človek, ktorý doteraz stál obďaleč parlamentárneho politického života, ale stojac v živote skutočnom, tam na severe slovenskom, uprostred najchudobnejšieho kraja slovenského, mám možnosť pozorovať tvrdú realitu nášho života, špecielne slovenských pomerov a ešte špecielnejšie pomerov najchudobnejšieho vrchovatého kraja okolo Kysúce.

Každý politik iste len s uznaním musí konštatovať veľkú prácu, ktorú jednotlivé rezorty vykonaly, že sa tak veľmi musely stiahnuť vo svojich požiadavkoch, a podobne vďaku musíme vysloviť úspornej komisii, ktorá túto veľkú prácu podporovala a regulovala.

Možno, že poviem akúsi laickú poznámku, keď si dovolím povedať, že tento rozpočet vykazujúc len 1,174.000 plus čo je len 1/7 jednoho promille všetkých výdajov. Keď úsporná komisia a všetky rezorty vykonaly, hovoril by som, také harakiri do istej miery na svojich vlastných požiadavkách, snáď by bolo bývalo možné ešte niečo pritiahnuť a priniesť príjmy a výdaje do takého pomeru, aby sme mali aspoň minimálne 2% plus, ktoré v každom rozumnom hospodárení, v domácnosti a v akomkoľvek podniku musí byť preliminované na nepredvídané výdaje. Pri tak veľkej redukcii všeho snáď by bolo bývalo toto možné. Zdá sa mi, že rozpočet, ktorého rovnováha je vykázaná takmer minucioznosťou vážky lekárnikovej, robí dojem veľkej úzkostlivosti a takmer neistoty.

Pán dr Černý včera poukázal na to, že snáď by bolo bývalo možno ešte niektoré úspory urobiť. Ovšem, pánovia, tu príde otázka praktického politika a rozpočet robiaceho odpovedného činiteľa, odkiaľ to eventuelné 2% plus hradiť? Do podrobností ísť nemožno, ale ako voľakedy náš prvý minister financií Rašín vyžadoval mimoriadné obete v mimoriadne ťažkých chvíľach tvorenia, tak my musíme vedeť ešte mimoriadnejšie obete vyžadovať. Viem dobre - a zbytočne by bolo o tom mnoho hovoriť, lebo to všetci cítime - že sme v prvých rokoch republiky naše štátne hospodárenie, ale nielen štátne, aj komunálne hospodárenie, zariadili na príliš veľkej báze, že sme všetko predimenzionovali. Musíme sa učiť odriekať a učiť sa istému puritanizmu, akým puritanizmom menovite demokratický štát má vynikať. V tejto veci nechcem tu ako mienku snáď môjho klubu a mojej strany hovoriť, ale čiste za seba, na čo ako úradník poukazujem v dnešnom ťažkom čase individualneho, hospodárskeho podnikania.

Teraz keď zemedelská trieda je tak zadlžená, keď technický vývin tak úplne prevrátil mnohé kalkulácie v hospodárskom podnikaní a keď sa staly také ohromné presuny pred očima našima a stávajú sa ešte presuny v otázke uloženia kapitálu, upotrebenia zisku, keď celé odvetvia priemyslu dnes sa nachádzajú v slepej uličke, ohromné premeny sa robia na medzinárodných trhoch a odbytištiach, keď v individuelnom podnikaní je také ohromné riziko, aké vidíme na premnohých katastrofálnych prípadoch, myslím toto: tí, ktorí sú už včlenení do komunálneho stroja štátneho aparátu s veľkými výhodami platov, i keď iste nie veľkých a už i redukovaných, ale takých, ktoré z psychologického ohľadu sú najlepšie a najvýhodnejšie, t. j. že sú stálé, že nehrozí nezamestnanosť, že takí ľudia budú museť porozumeť duchu času a aj tie spomenuté 2% pre zaistenie štátneho rozpočtu priniesť. Ale tu, pánovia, je jedna vec, kde i meritorne možno poukázať, ako štát vo svojej správe môže ešte skutočne sporiť.

Keď zas poviem, snáď ako laik, a ako prostý pozorovateľ života, práce administratívneho a byrokratického stroja rozličných odvetví, že dľa mojej skromnej mienky v rozličných odvetviach by sa dala práca ešte zjednodušiť, čo by znamenalo iste hodné odbremenenie. Pánovia, mohol by som uviesť prípady skoro komické. Maličkosť zdánlive, kde sa jedná o halierové obnosy, - podľa porekadla: Čas sú peniaze, - kde sa jedná o minutu času, čo však národohospodársky znamená mnoho. Poviem jedon prípad z praxe poštovej správy, len jednu maličkosť. Odoslanie malého balíku z mesta do mesta stojí, povedzme, 5 až 6 Kč a všimli ste si tu podrobnosti, že týchto 5 Kč si náš štát, potažne poštová správa inkasuje na 4 čiastky, čo nebolo prv a pošta celkom dobre fungovala. Je to komický prípad ako na 4 rázy po 30 až 40 halieroch si poštová správa inkasuje obnos 4 Kč, kdežto veľkorysé konanie tej práce mohlo by to byť naraz. Ráčte si predstaviť, aká strata času to je. Dovoľte, abych pri jednom prípade zostal. Keď podavateľ balíkov musí platiť listonošovi 40 halierov, ktorý dodá sprievodku, musí ísť na poštu, aby zaplatil 40 halierov a všetko to by sa dalo odbaviť jednou postovou známkou. Neverím, že by sa tieto veci nedaly zjednodušiť a veľká úspora na personále docieliť. Takých vecí bych vám zo správy okresnej a mestskej mohol priniesť mnoho. Mám čo činiť s úrady okresnými a inými a vidím, ako úradníci sú často zaťažení prácou čiste papierovou, čiste byrokratickou, ktorá sama v sebe nie je produktívna. Jestli máme úspornú komisiu parlamentárnu pre robenie veľkých vecí, totiž rozpočtu štátneho, ja bych temer navrhoval nejakú komisiu odborníkov, ktorá by vo všetkých odvetviach verejnej administrácie, práce, pošty, železnice, dľa zásady akéhosi odborného taylorizmu preskúmala prácu, zjednodušovala menovite kancelárske práce a odstraňovala to, čo je neproduktívné. Administrácia je vtedy najlepšia, keď je čím jednodušia, keď sa čím menej zbytočnej papierovej práce koná.

K rozpočtu vo všeobecnosti chcem ešte spomenúť otázku tak zvaných subvencií. Sú isté položky, ktoré sa dávajú k slobodnému rozhodovaniu patričných rezortných ministerství. Viem smysel toho, ale, pánovia, dovolil bych si v krátkosti poukázať na to, že i tu by sa mal nejaký poriadok zaviesť. Včera som hovoril s jedným vysokostojacím úradníkom a počul som, ako je táto vec komplikovaná. Subvencie nie sú, - a uznám, ani nemôžu byť - vždy tak riadne vyplácané, ako by sme si želali, ale to aj má ťažké následky. Mnohé tie subvencie pre školy a iné ústavy vyplácajú sa až ku koncu roku. Ale ráčte si všimnúť, že z týchto subvencií dávajú sa i platy úradníkom, učiteľom, zamestnancom a stávajú sa také prípady, že subvencie nedochodia na pr. na Hudobnú a dramatickú školu v Bratislave, kde 3-4 mesiace profesori nedostávajú haliera platu. Akým právom možno toto žiadať od nich, aby štvrť roku ostávali bez platu? Musí-li už ten subvenčný systém byť, myslím, aby sa to akosi usmernilo a aby aspoň každý štvrť rok sa subvencia ústavu dala a aby sa nestal prípad, že na jednej strane sa vypláca subvencia riadne, včas, a inde až na konci roku.

Toto vo všeobecnosti k rozpočtu. Teraz niečo o niektorých hospodárskych rezortoch a tu zasa hovorím nielen ako člen agrárneho klubu, ale ako pozorovateľ nášho života tam na Slovensku, života roľníkov, života najchudobnejších snáď občanov nášho štátu. Jestli za posledných 100 rokov v Europe vývin sociálny je taky, že sa utvorily 3 hlavné triedy občianstva podľa práce, bývania, spôsobov práce i upotrebenia peňazí, tie 3 triedy sú roľnícka trieda, robotnícka - fabrická a dopravná - trieda a konečne t. zv. úradnícka, viac menej trieda intelektuálov. A dľa toho sa i celá politika nielen u nás, ale i v mnohých iných štátoch najmä po svetovej vojne vytvára všade na línii týchto stavovských organizácií, stavovského soskupenia ľudí v týchto troch hlavných kategoriách. Ako ráčite vedeť, stalo sa to ešte i v krajine najstaršej ústavnosti, kde nepísaným kodexom bolo, že sa podľa smerníc konzervatizmu a liberalizmu tvorily strany, v Britsku, a i tam pribudla robotnícka strana, vo veľkej miere na základe stavovskom a chlebovom. V nasej republike, ako vieme, po vojne skoro trieda robotníctva, fabrického, banského a dopravného dostala sociálnym zákonodarstvom našej republiky také veľké, pomerne značné výhody, aké v mnohých iných štátoch nie sú. Pred tromi roky v Amerike ľudia mi s obdivom hovorili, aké vysoké a ako užitočné sociálné zákonodarstvo má naša republika, čoho tam nemali v tej miere.

Druhá trieda úradnícka o niekoľko rokov neskoršie, asi pred 10 rokmi v r. 1923 a 1924, pri úprave na celej čiare platov tiež dostala to, čo jej patrí, čo iste sám ako v tejto kategorii stojaci človek nebudem závideť a želám im.

Ale tretia trieda roľnícka zostala bez veľkorysej úpravy svojho postavenia. Rozumiem, a bolo i tu zdôrazňovené, že sa to stalo následkem toho, že za války a po válke v mnohom ohľade roľnícky stav pri tom, riekol bych, redukovaní životných potrieb na tie najprimeranejšie potreby denné, sa pomerne vyzvihol a oslobodil od dlhu. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Zatým sa však roľnícky stav nesmierne zadlžil. Dnes som čítal výkaz, že roľníctvo našej republiky je zadlžené do výšky 20 miliard. Čo sa stalo pre stav zemedelský? Snáď jedine pozemková reforma, ale tá znamená vlastne len isté úpravy pre jednotlivých roľníkov, ale všeobecného veľkorysého rázu vec pre roľníctvo sa nestala a dnes aspoň tam u nás na Slovensku, aspoň tam v tých chudobných krajoch Slovenska, tá situácia je zrovna katastrofálna. Dočasným opatrením, iste užitočným, na pr. ako je odloženie exekúcií na istú dobu, urobí sa istá náprava, ale to je všetko kusé, nedostatočné. Ale treba aby všetky ministerstvá, nielen zemedelstva, ale i financií, sociálnych i kultúrnych odborov, daly hlavy dohromady a jaksi jednotne vypracovali veľký sanačný plán pre naše roľníctvo. V tejto myšlienke ma posilňuje najnovšia zpráva z Jugoslavije. Pred niekoľko dňami, 23. t. m. sám predseda vlády Srksič predložil predbežne len ideový plán na takúto sanáciu jugoslavského zemedelstva, ktorý má ten cieľ, aby za 12 rokov oslobodil zemedelcov jugoslávskych od všetkých dlhov a aby tak umožnil vlastne, aby si vydýchli a s novou radosťou mohli pracovať. Deje sa to tým spôsobom, že sa dlhy majú konvertovať na dlhodobé dlžoby, ktoré bude štát istým spôsobom garantovať a splácať a na čo rátajú predbežne jednu miliardu dinarov a asi za 12 rokov by bol celý plán uskutočnený.

Niečo takého si predstavujem, a je zvláštna a mne milá shoda udalostí, že môžem toto pripomenúť v tomto parlamente o bratskom jugoslavskom štáte práve dnes 1. decembra, keď celý juhoslovanský národ s veľkou radosťou slávi 15. výročie svojho národného sjednotenia. (Potlesk.) Myslím, že krásnejšiu a väčšiu vec mohla jugoslavská vláda sotva predložiť svojmu národu v ohromnej väčšine roľníckemu, ako práve túto veľkú vec: odbremeniť roľníctvo a zaistiť jeho pokojný vývoj. Prajem si, aby v budúcnosti naša vláda prikročila k podobnej veľkorysej úprave tejto mimoriadne ťažkej otázky, aby náš ľud roľnícky oslobodený bol, riekol bych, od ťažkej múry, ktorá mu leží na duši. Ja vidím každodenne tam v Žiline, ako ľudia roľníci zrovna do akejsi melancholie a apatie upadajú, keď na to myslia, že nikdy sa neoslobodia od ťažkých dlhov, keď musia s úzkosťou hľadeť, či na 1. januára tento parlament im odhlasuje aspoň zákon o odklade exekúcií. Túto múru s duše našeho ľudu roľníckeho musíme nejakou veľkorysou úpravou odstraniť, ktorá by sa družila čestne a dôsledne ku dvom veľkým veciam: k sociálnemu zákonodarstvu nášho robotníctva a úprave platov úradníctva.

Práve na Kysúci a na Podkar. Rusi, keď som tohto roku mal príležitosť chodiť a videť tú biedu, ja bych mohol ohľadom tých vrchovatých krajov našej republiky a práve Slovenska ešte aj na to poukázať, že mne hoci ako laikovi v hospodárskych veciach, tak sa zdá, že pre tieto vrchovaté kraje snáď v rámci celej sanačnej akcie mali by sme pripravovať akési preorientovanie celej hospodárskej výroby od roľníctva samého, tedy dochovávanie zbožia, ktoré je v tých krajoch veľmi slabé, k dobytkárstvu, k produkcii mlieka, syra, masla, hôrnych plodín, liečivých bylín, na čo poukazuje aj pôda severného Slovenska. Tá hospodárská politika je zdravá, ktorá vychodí v prvom rade z daných podmienok prírody.

Pri týchto veciach dovolím si povedať niekoľko slov o hospodárskych školách. Podľa štatistiky, ktorú máme pri ruke, musíme videť, že iste v tomto smere tiež práve sa ukazuje spomenutý zjav. Kým, pánovia, na priemyslové odborné a obchodné vyučovanie bolo dané v r. 1928 135˙5 mil. Kč, na zemedelské vyučovanie národa bolo dané len 48˙8 mil. Kč, tedy ani tretina.