Jsem-li však již při tom, dovolím si ještě poukázati na jeden nešvar, a to na metody elektrisace, obvyklé u nás. Máme obecně prospěšné podniky, které dostávají od státu subvence. Fond elektrisační byl sice značně snížen, ale stále ještě činí 10 milionů ročně. Nehledě k tomu, že již byly vydány dva nálezy nejvyššího správního soudu, že za obecně prospěšné třeba pokládati vše, co vyrábí levný proud, ministerstvo veřejných prací staví se stále ještě na stanovisko, že tyto privilegované, obecně prospěšné podniky mají přednost. V poslední době šlo se dokonce tak daleko, že bylo navrženo vládní nařízení, podle něhož si tyto tak zvané obecně prospěšné podniky smějí osvojovati i vlastnické právo vůči obcím, že smějí vniknouti na území obce, i když obce mají vlastní elektrárny. Tyto obecně prospěšné podniky ukonkurují obecní elektrárny úplně, aniž musily žádati obce o povolení na pozemky. Zůstávají-li z půjčky práce státu takovéto přídavky, divíme se, že fondy byly zredukovány o 57 milionů. Byli bychom se musili domnívati, že z půjčky práce budou tyto částky přikázány většinou fondům, které přece jsou určeny, aby podporovaly stavební účely obcí a jiných zájemníků.

Pokládám také za svou povinnost pronésti několik slov o živnostech a obchodech, poněvadž to úzce souvisí s naším vývozem a všeobecným hospodářským stavem. Ve státním rozpočtu máme pro kapitolu "Ministerstvo obchodu" položku 29 milionů. Ze 44 milionů v r. 1932 klesli jsme na 29 milionů, tedy o 35%. Bohužel právě ministerstvo obchodu pochodilo ve státním rozpočtu nejvíce macešsky, což dokazuje snížení o 35% proti r. 1932. Kapitola "Zemědělství" byla snížena o 22%, národní obrana o 8%, ministerstvo vnitra o 7%, na letectví zůstala částka stejná. Vidíme tedy, že právě na nejdůležitější kapitoly, jako zemědělství a obchod bylo pamatováno v rozpočtu na r. 1934 nejméně. Na tom právě záleží rozkvět národního hospodářství, povznese-li se zemědělství, živnosti a průmysl. Ale přes to naložilo se s těmito důležitými hospodářskými odvětvími tak macešsky, ačkoliv právě daň výdělková, kterou platí právě živnosti a průmysl, přináší státnímu rozpočtu příspěvek 150 milionů. Jest samozřejmou věcí, že snížením této rozpočtové položky bude ochromeno zvláště podporování živností. Naše ústavy pro podporování živností připojené k obchodním komorám, budou musiti v příštích letech rdousiti své výdaje ještě daleko více. Již dávno usilujeme o vybudování živnostenského pokračovacího školství. Ale nesmíme na to spoléhati, poněvadž při sníženém rozpočtu pro ministerstvo obchodu budou příděly jen velmi nepatrné. Pan ministr obchodu zdůraznil včera ve státní živnostenské radě velmi výstižně ctnosti živnostenského stavu, jmenovitě drobných živnostníků a jejich význam pro stát. Slyšíme-li od zástupce obchodu, průmyslu a živností, že živnostenský stav má pro stát velikou cenu, musíme s politováním na druhé straně konstatovati, že při projednávání rozpočtu se toho nedbalo. Drobní živnostníci nemohou ven na zahraniční trhy, musí dělati propagandu v místě, kde vykonávají svou činnost, musí na výstavách ukázati, že také dovedou pracovati a jsou schopni soutěžiti, musí to ukázati obyvatelstvu výstavou na místě. K tomu jest třeba peněz. Bohužel musíme se obávati, že se tyto podpory nebudou příště vypláceti, poněvadž nám na příští rok byly peníze úplně odepřeny.

Živnostenská oprávnění se již nemají udělovati. Nepokládám to za správnou cestu. Nechť se raději zakáže učiti oněm druhům živností, které jsou pro příští léta přeplněny, ale vyučil-li se jednou takový mladý člověk nějakému povolání, nesmí se mu znemožňovati, aby povolání také vykonával. Stojíme tedy na opačném stanovisku: raději omeziti učení v přeplněných povoláních, nikoliv však, když učedník splnil své povinnosti, ztěžovati mu, aby se stal mistrem.

Na státní správu máme zvláštní požadavek, aby totiž byl změněn živnostenský řád, aby byly novelovány §§ 38 a 40, podle nichž se nemá dovolovati velkoprůmyslům, aby zřizovaly v jednotlivých místech správkárny. Víme, že zcela zvláště tím trpí oděvnictví. Dnes máme na území republiky přes 60.000 obuvníků, kterých nemůžeme prostě nedbati. Mluvil-li včera pan ministr obchodu ve státní živnostenské radě o obchodech s jednotnými cenami, žádal bych zde zvláště, aby zaujal stanovisko ke správkárnám. Nemůže-li již chudý obuvník dělati nové zboží, poněvadž se velkoprůmysl se svými prodejnami velmi silně rozšířil, ponechme mu aspoň opravy. Již přes rok leží příslušné návrhy v presidiu, byly již také v živnostenském výboru na pořadu, ale vždy, když mělo dojíti k jednání o tom, byly s pořadu vzaty. Pan ministr obchodu má asi pochopení pro drobné živnostníky, prosím ho tedy, aby se také zde poněkud ujal živnosti obuvnické a dosáhl zmírnění jejího smutného osudu. Drobní živnostníci ne chtějí almužny, nýbrž práci. Jak známo, nezaměstnanost v německých krajinách značně stoupla a poměr českých nezaměstnaných a z německých jest 8 : 4, přes to, že my, Němci tvoříme jen 27% veškerého obyvatelstva. Německým živnostníkům daří se ovšem tedy daleko hůře. Proto bychom prosili, aby při zadávání státních dodávek byli co možná podporováni drobní živnostníci. I když snad jsou o 5% dražší než velkoprůmysl, jejich výrobky jsou přece nejméně o 10% důkladnější a lepší. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

My živnostníci usilujeme také o pojištění samostatně výdělečně činných. V době, kdy bylo zřízeno sociální pojištění, část zájemců neuznávala ještě zcela jeho významu. Dnes téměř všechny vrstvy živnostenského stavu jsou toho mínění, že starobní pojištění míti musíme, poněvadž se dnes velmi často stává, že naši staří živnostníci, kteří po 40 let poctivě platili daně, musí končiti v chudobinci a nemají ani zákonného nároku na potravinové poukázky. Aspoň tyto desítikorunové potravinové poukázky neměly by se odnímati nejubožejším z ubohých živnostníků, poněvadž jinak by byli vydáni na pospas zkáze.

Kapitolou samo o sobě jest otázka daní. Střední stav, hlavně drobní živnostníci, nemohou již snésti dnešní praksi předpisování a vymáhání daní. Pro příští rok počítáme s příjmem 5801 milionů daní proti 6440 milionům Kč za r. 1933. Potrvá-li však nynější hospodářský stav, nesejde se ani tato částka. Dlužné daně - činí snad ještě 4 miliardy - vymáhají se velmi nemilosrdně. Letošního roku došlo ke 4000 insolvencím a 1500 konkursům a již to jest důkazem, že střední stav jest téméř vysát. Ani mi nenapadá ujímati se daňových defraudantů. Ale ubozí poplatníci, kteří vždy poctivě platili své daně, ale nyní pro úpadek hospodářství a poněvadž se jejich daňová odvolání zdlouhavě vyřizují, octli se v potížích, zaslouží si přece více ohledu. Daňové úlevy poskytují se častokráte hospodářsky silným, kdežto vůči drobným postupuje se krutě a jen zřídka se u nich použije § 276. Žádosti o daňové úlevy byly odmítány s tím, že se žádalo upsání půjčky práce. To je velmi pěkné, pokud jsou peníze. Ale velká část našich živnostníků jest oloupena o veškeré hotové peníze a nemůže prostě upsati půjčku práce. V posledních 14 dnech byl prý vydán výnos, podle něhož se má nyní poplatníkům, kteří nemohli upsati půjčku práce, dostati úlev. Jejich žádosti o slevu daní mají nyní býti projednávány. Třeba to vítati, jen se však obávám, že nižší orgánové budou prováděti exekuce dále, nedbajíce pokynů ministerstva financí.

Zcela zvláštní krutost vyplývá z nařízení tak zvaných létacích komisí. Ti lidé přijdou k drobnému živnostníkovi, který jest dlužen snad 4000 až 5000 Kč daní, a pro svůj úpadek nemohl již platiti. Prvou věcí jest prohlídka kapes. Chudý truhlář stojí tu v kožené zástěře, prohledají se mu kapsy a najdou u něho 2 koruny. I ty mu však vezmou, poněvadž jsou to právě hotové peníze. Jestliže v letech od r. 1926 do r. 1929 byly vydávány výnosy, aby se dlužné daně vybíraly šetrně, musíme nyní s politováním konstatovati, že výnos stíhá výnos, aby dlužné daně byly vymáhány bezohledně. Tím se ničí velké množství existencí. Byli bychom vítali, kdyby daň obratová byla bývala dále paušalována. Víme, že obratová daň vynáší denně přes 4 miliony Kč a že nemůže býti do rána zrušena. Ale u nejnutnějších předmětů potřeby mělo by se pokračovati s paušalováním obratové daně, jak se to započalo v letech 1926 až 1929.

Jiná kapitola jsou úroky z prodlení u dlužných daní. Úroky z prodlení počítají se ze všech dlužných daní i ze všech přirážek a ani okres, ani obec, ani země nedostane z těchto úroků z prodlení haléře. Stát úroky z prodlení vybere, také je exekučně vymáhá, ale státu z toho patří nejmenší část, poněvadž přirážky jsou značně vyšší. Obce, které by tak nutně potřebovaly úroků z prodlení, nedostanou haléře. Kdyby úroky z prodlení byly poukazovány obcím, mohly by podporovati leckterého strádajícího živnostníka, nebo kdyby pokuty vybírané za živnostenské přestupky byly přenechávány okresním správám a kdyby se jich užívalo k podpoře strádajících živnostníků, byl by tím již zřízen malý fond pro dobrou věc. Mělo by býti vědomou a samostatnou zásadou, že poplatník má býti přinucen k plnění své povinnosti exekucí, ale že jeho existence nesmí býti zničena, poněvadž státu samému záleží na zachování každého poplatníka.

Další kapitolou, která souvisí jak s obchodem a živnostmi, tak také s naším pohraničním stykem, jest povznesení cizineckého ruchu. Na příští rok jest v našem státním rozpočtu zařazeno na podporování cizineckého ruchu sotva 1 milion Kč. Z toho nemůžeme poskytnouti ani přiměřené subvence existujícím svazům pro cizinecký ruch. Pohlédneme-li do sousedních států, vidíme na příklad Švýcarsko, které obětuje 30 milionů na cizinecký ruch, Francie 64 miliony, Belgie 11 a Německo 80, musíme s politováním konstatovati, že naše vláda nemá onoho pochopení pro cizinecký ruch, jakého by bylo třeba k povznesení hospodářství. Neboť cizineckým ruchem povznáší se hospodářství a zvláště lázně a letoviska. V posledních letech viděli jsme ohromný pokles návštěvy jak lázní, tak také letovisek. Vydává-li náš sousední stát, Německo, 80 milionů na propagandu cizineckého ruchu, nesmíme se diviti, že tak málo lidí přichází k nám, poněvadž nemáme vůbec větší částky na propagandu. V nepříjemné situaci octly se nyní naše pohraniční kraje. Kraje na říšskoněmeckých hranicích jsou po desítiletí co nejúžeji spjaty s obyvatelstvem sousedního státu. Tyto krajiny jsou zařízeny na průchod cizinců, všechny obchody, nejen hostince, pekaři a řezníci, nýbrž všechna výdělečná povolání počítají s průchodem říšských Němců. Avšak tento výletnický ruch jest již 3/4 roku většinou omezen, a to jest také příčinou velkého počtu insolvencí za posledního půl roku v pohraničních krajinách. Prosili bychom vládu, aby co možno navázala jednání se sousedním státem, aby se lidem nepřekáželo choditi přes hranice. Víme, že to nejsou vrchní orgánové vlády, kteří brání tomuto ruchu - sám jsem zakročil u presidenta v Opolí a u vrchního celního rady v Prudníku - jsou to nižší činitelé, SA a SS formace, které nedovolují lidem přecházeti. Zeměpisně jsme na sebe vzájemně odkázáni, tyto nepříjemné poměry nebudou trvati stále, zatím však sta existencí našich sudetsko-německých pohraničních obyvatelů propadá zkáze.

Zvláštní kapitolou v naší propagandě cizineckého ruchu jest úprava po stránce jazykové. Musíme se snažiti, aby se v pohraničních krajích užívalo německého jazyka, ať již v železničních vozech nebo reklamních tiskopisech, zvláště také v almanaších, vyvěšených ve voze, v nichž zřídka lze nalézti německé slovo. Zde třeba přihlížeti k Němcům, neboť jen tak se vzbudí zájem nově příchozích.

Náš státní rozpočet vykazuje snížení přes 1 miliardu. Byly sníženy platy a pense a očekávají se další snížení. Upsali jsme půjčku práce, abychom si vypomohli přes největší krisi. Jest to jen pomůcka z nouze. Snížení platů jest nesociální a pensí ještě nesociálnější, zcela zvláště tam, kde jde o nižší kategorie, hospodářsky slabé. Kdyby se počalo se snižováním platů a pensí při příjmu přes 30.000 Kč, dalo by se o tom mluviti. Ale všechny příjmy pod 30.000 Kč byly by odňaty národnímu hospodářství, hospodářství je ztrácí a při našem vánočním obchodu opět velmi těžce pocítíme snížení platů a pensí. Náš úsporný systém, který právě provádíme, jest pomoc z nouze. Z výkladu pana předsedy vlády a pana ministra financí vysvítá, že my, tento bohatý stát, jsme zchudli, nikoliv docela bez vlastní viny. Bude nyní věcí nynější vlády, aby se snažila navázati normální obchodní styky. Náš pan ministr pro věci zahraniční jest jedním z nejváženějších evropských diplomatů a jistě bude moci uzavříti obchodní smlouvy, aby se zprovodila se světa také nynější nedorozumění ve střední Evropě, jmenovitě s naším sousedním státem Německem.

Ozdravění svého hospodářství můžeme očekávati jen od vybudování silné hospodářské střední Evropy. Vše ostatní jest jen pomoc z nouze. Přejeme si a doufáme, že si konečně rozum prorazí cestu, že dospějeme k dobrému poměru se svými sousedními státy, aby bylo možno zdolati nezaměstnanost v našem státě a v celé Evropě. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hatina. Uděluji mu slovo.

Posl. Hatina: Slavná sněmovno! V povšechné debatě tlumočil stanovisko československé strany nár.-socialistické s hlediska politického a hospodářského ke státnímu rozpočtu na r. 1934 kol. posl. Richter. Mně klub uložil, abych ve specielní debatě k politické části rozpočtových kapitol poukázal na některé naše požadavky národně-politické a přednesl některé odůvodněné stížnosti.

Naše strana již před 3 lety usilovala, aby v poněmčeném území našeho státu státní úřady postupovaly tak, aby se zamezilo jakémukoliv protistátnímu rozvratnému hnutí. Vítám proto, že úsporná komise a rozpočtový výbor posl. sněmovny neomezily výdaje na naši vnitřní politickou správu, naopak některé položky zvýšily, pokud jde o vnitřní správu politickou, a udělaly tak jistě - zejména komise úsporná - po dobré úvaze, že tato doba je nesmírně vážná a že by nebylo rozumné omezovati rozpočtové položky tam, kde je toho nejméně třeba (Tak jest!), má-li v tomto státě býti zachován pořádek a nemá-li býti podrýván právní řád, a aby naše úřady, nejsouce omezovány ve svých výdajích, mohly plně poctivému a loyálnímu občanstvu tohoto státu zabezpečiti klid a pořádek. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Naše státní úřady v poněmčeném území naší republiky nepostupovaly vždycky tak, jak toho doba vyžadovala. (Posl. Sladký: Bohužel!) Mám zde řadu konkrétních stížností a upozorňuji, že všecky žaloby, které již plné 3 roky přednášíme proti režimu našich úřadů ve zněmčeném území, zůstávaly dosud nevyřízeny a bezvýsledný. Kdyby v tom, co se už před 3 lety dělo, zejména v poněmčeném území země české, politické úřady byly konaly svoji povinnost, nemusili jsme vydávati zákon o zastavování činnosti politických stran a jejich rozpouštění, nemusili jsme, slavná sněmovno, činiti ještě další opatření, nemusilo býti politických procesů. (Výborně! Tak jest! - Potlesk.) V době, kdy bylo známo - a není možno, aby to ušlo politickému úředníku - že v tomto státě existují dvě mocné strany, které měly vliv mezi německou buržoasií a německým dělnictvem, které svoje politické cíle a svoje ideje chtěly uplatňovat se zbraní v rukou a s kulomety, v té době již měly úřady zakročovat a proti těmto rozvratným stranám vyvoditi všecky důsledky podle našeho právního řádu. To se však nestalo.

Co říci tomu, že ještě dnes, kdy jsme již učinili řadu opatření a kdy zákony, které mají chrániti bezpečnost tohoto státu, se mají již provádět, máme v jednotlivých politických okresích takový stav, že obyvatelstvo české národnosti musí míti za to, že v tomto okrese není žádné státní autority?

Nedávno v Děčíně, když tam bylo nastěhováno naše vojsko, byli vojáci, kteří konali strážní službu, napadeni kamením (Slyšte!), do krvava zraněni. Okresní úřad zahájil šetření, šetření zahájila městská policie. Ale pachatel nebyl zjištěn. Za týden vojáci byli přepadeni znovu, znovu byli do krvava kamením stlučeni, zahájilo se znovu šetření a městská policie ani okresní úřad nezjistily nic.

Co má dělat v tomto případě nadřízený úřad, co má dělati v tomto případě politický činitel v okrese? Má jistě vyvoditi všecky důsledky. Upozorňuji, slavná sněmovno, že naše městská policie v městech, které mám na mysli, ve zněmčené části Čech, není vůbec spolehlivá. Jak byla tato policie budována? Tato policie je sestavena z bývalých gážistů rakouské armády, z poddůstojníků, které jsme nemohli do armády přijmout, poněvadž byli proskribováni. V jejím čele stojí velitelé městské policie z bývalých rakouských důstojníků, které jsme nemohli do naší armády převzíti proto, poněvadž byli proskribováni.

A, slavná sněmovno, co říci tomu, jestliže již městská policie selže, když potom selže také četnictvo a selže také okresní úřad sám? Podotýkám, že naše četnictvo má na severu neobyčejně obtížnou službu, a mohu říci, že, pokud jde o četnictvo československé národnosti, přináší ve své službě těžké oběti. (Tak jest!) Ale, slavná sněmovno, velkou chybu máme ve vedení. Uvedu jeden případ. Ve Mstišově u Teplic je česká škola, na níž učí dlouhá léta řídící učitel, český soc. demokrat, po stránce národnostní snášelivý člověk. Tento učitel téměř každý týden má vytlučena okna, je kamenován. A když starosta obce, sám objektivní Němec, učiní udání na četnickou stanici v Dubí a sám označí, kde pachatelé se skrývají, přijde pan četnický velitel - podotýkám: německé národnosti - vyšetřuje a odmítne jíti do domu, kam ho posílá starosta, s prohlášením: "Já si mohu dělat prohlídky, kde chci, a ne kde vy si přejete, pane starosto!" Tento učitel jde si tedy stěžovati na okr. politický úřad do Teplic. Čekalo by se, že pan okr. hejtman učiní opatření a, pokud jde o prohlídku prováděnou četnickým velitelem, učiní vše, aby se pachatel zjistil. Ale co řekne pan okr. hejtman? "Nemohu nic dělat, hakenkrajclerů je v Mstišově mnoho, nemohu na ně posílat každý den četníky. Musíte to, pane učiteli, sám nějakým způsobem rozřešiti." Z této obce bylo vysláno do Německa asi 40 dítek, které, ač neměly ani dovolení, aby si prodloužily školní prázdniny o 24 dní, zdržely se v Osnabrücku v Němeku. Byly to děti od 12 až 14 let z obecné a měšťanské školy a tam se učily stříleti, přinesly si zbraně, ale přesto, že nesplnily podmínku, aby nastoupily školu dne 1. září, jak vyhláška v obci ustanovovala, nebylo žádného vyšetřování. Tito výrostci mohou ve zmíněné obci každý den zpívati píseň Horst-Wessela, mohou zhanobiti naše státní odznaky - jako se stalo před nedávnem, že pokáleli je lidským lejnem - a když si jde stěžovati sám starosta, objektivní Němec, panu okr. hejtmanovi, pan okr. hejtman nemůže zakročiti. A, slavná sněmovno, očekávali bychom, že autorita státní bude aspoň v Praze uplatňována. Když učitel ze Mstišova nenalezl ochrany u okresního úřadu v Teplicích, přijel do Prahy a já v jeho věci intervenoval u ministerstva vnitra. Tu byl kompetenční spor, a pan učitel byl odkázán na ministerstvo školství; a, slavná sněmovno, jak tento případ skončil? Na ministerstvu školství poradil referent p. učitelovi, který byl napadán německými výrostky, hakenkrajclery, kteří mu slibují, než ho položí do hrobu, že mu vypálí na čele hákovitý kříž, aby se odebral zpět do Mstišova, najmul si stěhovací vůz a odstěhoval se do Teplic, že mu to bude všechno zaplaceno. (Slyšte!) Slavná sněmovno, je možno takto si zahrávati se státní autoritou? Neměl okr. hejtman udělat všechna opatření, aby za pomoci starosty, který, ač německé národnosti, jest loyální, v této obci byl zjednán pořádek? Nestalo se nic.

Podal jsem před několika týdny interpelaci na p. ministra vnitra, která se týkala hrubého porušování jazykového zákona v t. zv. zněmčeném území. Pan ministr mi odpověděl, že všechno bylo v městě Chomutově uvedeno do pořádku, že pan okr. hejtman učinil všechna opatření, aby, pokud jde o státní jazyk, zákonu bylo učiněno zadost. To ovšem p. okr. hejtman slibuje již osm let. Nelenil jsem a jel jsem do Chomutova, abych zjistil, nebyl-li p. ministr vnitra klamán. V Chomutově jsem zjistil, jakým způsobem to p. okr. hejtman rozřešil! Pan okr. hejtman odstranil se všech křižovatek, se všech místních státních a okresních komunikací orientační tabulky v německém jazyce a žádné jiné tam nedal. (Slyšte!) Stěžoval jsem si na toto opatření u pana ministra vnitra a dokazoval jsem mu, že byl klamán panem okr. hejtmanem v Chomutově, ale p. ministr vnitra mně do dnešního dne na mou stížnost vůbec neodpověděl. A, slavná sněmovno, to je věc překvapující! Tento pan okr. hejtman před 14 dny ještě odpověděl našemu interpelantu v okresní komisi pro péči o mládež, když ho upozorňoval, že předpisy jazykového zákona nejsou přes jeho slib plněny: "Ale, copak si myslíte, že já mohu prohlížeti všechny dveře u záchodů, je-li tam na nich česká tabulka?" A, slavná sněmovno, ministerstvo vnitra tohoto pana okr. hejtmana považuje za nejlepšího úředníka. Prosím vás, jak potom vypadají ti druzí okr. hejtmani, když tento okr. hejtman, který oklame svého ministra, který oklame všechny státní úřady, je považován naším ministrem vnitra a také zemským úřadem za nejlepšího úředníka, (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Slavná sněmovno! V okresu varnsdorfském byla třikráte provedena prohlídka u jednoho poštovního tajemníka, kterého měla pražská policie v podezření, že pašuje zbraně z Německa do Československa. Četnický velitel německé národnosti u tohoto poštmistra dělal prohlídku a nenašel nic. Dělal také prohlídku u jeho posluhovačky, nenašel nic. A musila přijíti z Prahy státní policie, která udělala revisi této prohlídky a našla tam celý arsenál zbraní. (Výkřiky.)

Po této stránce je tudíž postup politické správy velmi pochybený, protože vykopává přímo propast mezi ní a obyvatelstvem státu věrným, loyálním, státu oddaným, když toto se nemůže dovolati žádné nápravy u našich politických úřadů.

Jakým hrubým, neslýchaným způsobem je na př. obcházen zákon o legionářích! Slavná sněmovno, je to zase okres teplický, obec Sobědruhy, v níž bylo vypsáno jedno místo obecního strážníka. Ač bylo vypsáno jedno místo, byli přijati strážníci dva, poněvadž se o jedno ucházel legionář a musil býti přijat. Za dva roky nato si obec vzpomněla, že bylo v této schůzi obecního zastupitelstva špatně hlasováno, že se nehlasovalo lístky - tedy formální vada. Ale na to si vzpomněla teprve tehdy, když strážník legionář byl přímo vyzván revisním úředním orgánem, aby na ty a ty věci dával pozor, aby mu byl v revisi obecního hospodářství nápomocen. Po revisi bylo zjištěno, že pan starosta a jeho náměstek poškodili obec asi o 38.000 Kč. To pan starosta, náměstek a režim v obci nemohli snésti. Vynutili si od neobjektivního úředníka okr. úřadu v Teplicích, tajemníka Thurna, že vydá obci výměr, aby na jeho podkladě tento strážník-legionář mohl býti suspendován, poněvadž se nesprávně hlasovalo. Okr. úřad to učinil, ale v druhém případě, u strážníka nelegionáře takový výměr vydán nebyl, až teprve teď po 6, 7 letech, když pan okr. tajemník má obavy, že se dostane do disciplinárního vyšetřování. Slavná sněmovno! Jde tu snad jenom o jednoho člověka v tomto konkretním případě - ovšem je jich tam na severu Čech na sta - ale ten obecní strážník, který získal nárok na definitivu, jehož spor se vleče pět let a u soudních instancí postupem svůj spor vyhrává, jeho právní nárok na definitivní místo obecního strážníka je vyložený, stěžoval si do druhého opatření okresního úřadu. Spisy leží u ministerstva vnitra řadu roků, dosud o nich nebylo rozhodnuto, ač stížnost, kdyby byla posuzována už podle výměru okr. úřadu, mohla býti vyřízena do 14 dnů nebo do 3 týdnů. Tento člověk jest od r. 1929 bez chleba. Jak dopadne rozhodnutí soudní? Obec musí platiti patrně za celou tu dobu tomuto strážníku plat. Spisy hnijí u ministerstva vnitra a nic se s nimi neděje.

To je kapitola velmi trapná, a kdybych měl podrobně vylíčiti poměry, jak máme postaráno o službu na našich hranicích, pokud jde o celní ochranu hranic, byla by to kapitola ještě smutnější a trapnější. Mám na mysli jenom zemi Českou. Po hranicích máme asi 2100 celních strážníků, takže na jednoho finančníka připadá asi 6 až 7 km hranic. Nevím, co měli na mysli páni v ministerstvu financí, když se sdělával platový zákon, že tohoto finančního strážníka - člověka, který koná při našem kopcovitém hraničním terénu službu velmi obtížnou a namáhavou a může každý den očekávati, že bude míti hlavu nebo břicho provrtáno kulkou - zařadili do platových stupnic platového zákona jako doručovatele u magistrátu. (Výkřiky.) Je možné, aby při výkonu takové strážní služby živořil finanční strážník se 600 až 800 Kč měsíčního platu v území, kde je o plnou třetinu dráže než v Praze? Je možné, že by se ministerstvo financí resp. pan personální referent vůbec nechtěli zabývati těmito poměry a služebními otázkami naší finanční stráže? Takový finanční strážník sloužil třeba 8 až 10 let u vojska, chce si polepšiti a má přednostní právo podle zákona o délesloužících, aby dostal místo u finanční stráže. A tento člověk, který jde od vojska s úmyslem zlepšiti si své postavení, aby se mohl oženiti, přijde na hranice a u finančního ředitelství se doví, že o jeho služebním poměru může býti rozhodnuto až za 7 let a že prostě jde sloužiti se 14denní výpovědí, tedy výpovědní lhůtu nemá o nic delší, než má u nás v Praze pomocnice v domácnosti nebo někdo jiný v krátkodobém povolání. Je možno, aby ministerstvo financí po té stránce nechtělo o nápravě ani slyšeti? (Posl. Stejskal: Ti lidé nastavují své životy!) Nastavují své životy a při tom pan personální referent dr Vlasák v ministerstvu financí nechce předpisy k jejich bezpečnosti nijakým způsobem upraviti. Předpisy tyto jsou zastaralé. Uvažte dále, že finanční strážník bydlí od hranic nějakých 10, 15 km, že má na oddělení jednu nebo dvě hodiny cesty pěšky, a že nemá žádnou zbraň, když se vrací se svého služebního místa. Když se dostaví na oddělení, aby nastoupil službu, dostane teprve finační strážník zbraň, a to starou, z r. 1895. To jsou ty staré rakouské vojenské karabiny, kterým se uřízly hlavně, nechal se na nich starý rozptyl, a s takovou zbraní se finanční strážník vydá na hranice státu. Mám za to, že ministerstvo financí, resp. p. personální referent měl tuto vadu již dávno odstraniti. (Tak jest!) Chytne-li celní strážník podloudníka, musí ho před sebou hnáti se zbraní v ruce, ale nesmí ho prohlížeti, nesmí udělati žádnou osobní prohlídku, až teprve na oddělení, na které má třeba hodinu nebo 1 1/2 hodiny pěšky. Nedivte se, že naše statistika vykazuje největší počet zabitých a usmrcených finančních strážníků ze všech evropských států. Takové opatření, které je pouhým právním předpisem a nestojí žádné peníze, nemůže býti provedeno, poněvadž o pohraniční službě v ministerstvu financí rozhodují lidé, kteří hranice nikdy neviděli, kteří je znají jen z mapy, ze spisů, z aktů nebo snad z výletu.

Slavná sněmovno! Služba těchto lidí je však i jinak úžasně ztrpčována. Každý z vás by předpokládal, že ta finanční oddělení, která máme na hranicích, mají výkonnou službu nějak ulehčenou, že tam mají telefony nebo že mají službu upravenu tak, aby se mohli střídati. Ale o tom se nám nesmí ani zdáti. Žádné telefony, žádné komunikační prostředky. Je to prostě úžasné, že se ani v této době ještě náprava nestala. Četli jsme sice ohromnou zprávu v novinách "Pan zemský president na hranicích", jako Hanibal před branami, ale ani potom se nic nestalo, teprve se konají přípravy.

A jak to vypadá na druhé straně? Obcházel jsem hranice a zjistil jsem, že hranice sousedního Německa jsou lépe opatřeny. V Německu připadají na 7 km 3 nebo 4 celní zřízenci, kteří mají při své pohraniční službě k disposici telefony, koně, cvičené psy, dokonalé zbraně, a kteří mají za každou celní budkou betonový kryt. Prostě hranice sousedního státu je proti nám dokonale opatřena.

Naše finanční úřady trpí i takovéto věci: Naši celní strážníci konají na hranicích službu 10, 15 let, ale nemůžeme přesvědčiti p. personálního referenta, že finanční strážník po obtížné službě by mohl konati službu ve vnitrozemí, buď v cukrovaru, pivovaru nebo pod. Dochází tam často ke smíšeným manželstvím, a to nejen s našimi státními příslušnicemi, nýbrž i s cizími státními příslušnicemi. Znám řadu případů, kdy naši celní strážníci uzavřeli smíšené manželství, a jejich švagři jsou ne nějakými podřízenými zřízenci nebo vojáčky v armádě, ale zaujímají i dokonce v německé armádě místa vysokých důstojníků. A případů smíšeného manželství s cizími státními příslušnicemi je velmi mnoho a často se stává, že v délce 7, 10 až 15 km proti sobě stojí vlastní švakři na ochranu hranic z Německa i od nás. Kdyby naše občanstvo vědělo, jak se užívá peněz, které platí na daních, jistě by nebylo spokojeno, a zvláště musilo by býti krajně pobouřeno, kdyby mu bylo známo, že celní ochrana hranic proti podloudníkům, kterých máme veliké množství, naprosto je nedostatečná. Nejenom že se dnes pašují předměty denní spotřeby, ale pašují se nejvíce idee hitlerismu, knihy, atd., a nemůžeme proti tomu po této stránce energicky čeliti.