Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Stivín, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr

183 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Beneš, Bradáč, dr Czech, Černý, dr Dérer, dr Matoušek, dr Spina, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 303. schůzi poslanecké sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Dovolené podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil jsem: na dnešní a zítřejší den posl. Zemanovi, Mojtovi, dr Stránskému, Polívkovi; na dny 1., 2., 4. a 5. prosince posl. Rázusovi.

Došel dotaz. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotaz posl. Sladkého ministrům vnitra a financí na urychlenou sanaci katastrofálního finančního stavu města Karviné na Těšínsku (č. D 1184-III).

Předseda (zvoní): Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 302. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu z řečí posl. Dvořáka a Szentiványiho.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2366) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1934 (tisk 2385) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 297. schůzi posl. sněmovny dne 6. listopadu 1933.

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1934, a to o prvé její části, to jest o části politické, započaté ve včerejší, 302. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" p. posl. dr Törköly; na straně "pro" pp. posl. inž. dr Toušek, Hatina, Liška, Vančo, Srba, Baumgartl.

Uděluji slovo prvému řečníku "proti", p. posl. dr Törkölymu.

Posl. dr Törköly (maďarsky): Ctená snemovňa! Opatrenie, dľa ktorého pripadá na jedného poslanca v rozpočtovej debate rečnícka lehota len 10 minút, skvele posviecuje na parlamentarizmus republiky Československej. Stanovisko toto chce snáď naznačovať, že nemá smyslu brať účasť na rozpočtovej debate, lebo veď vláda i bez toho ztotožňuje vôľu ľudu so svojou vlastnou vôľou.

Návrh rozpočtu na r. 1934 je vôbec bezútešný, labo čo v ňom je a čo nie je v ňom, to všetko vyzváňa do celej republiky, že budú nasledovať doby ešte pochmúrnejšie. A ľud, ten ubohý ľud prekotne sa bude ubierať na ceste k ochudobneniu a zkaze. Sotva by bolo uveriteľné, že by sa tak diaľo z vôle ľudu.

Vláda nemá všeobecného hospodárskeho programu, lebo jej verejnohospodárska a obchodná politika je planá a v jej smýšľaní silným faktorom je múdrosť toho dedinského rychtára, že vraj nejako len bude, lebo veď nikdy ešte tak nebolo, aby nejako nebolo bývalo.

Na r. 1933 bol rozpočítaný prebytok 1,632.000 Kč. Avšak z rozpočtovej uzáverky z r. 1933 s celou istotou výjde na javo, že rok 1933 bude vykazovať 1.632,000.000 Kč deficitu.

Následkom hospodárskej dekadencie bude deficit v r. 1933 dozajista väčší, a do rozpočtu nebude pojatý deficit z roku predchádzajúceho a nebude postarané o jeho úhradu. A jestliže rozpočet na r. 1934 vykazuje predsa len prebytok, tým sa ľud len zavádza a je to rozhodne zneužitie dôvery ľudu. My poslanci národných menšín odmietame odpovednosť za to, keď na tento fakt s tohoto miesta poukazujeme, a upozorňujeme hlavu štátu i ľud na to, že tu vlastne neide o prebytok, ale o veľmi ťažký deficit, ktorý má byť rozpočtom umele zahalený.

Samozrejmo, že po tomto vysvetlení môžeme kľudne tvrdiť, že z tohoto rozpočtu chýba rovnováha štátnej domácnosti a že on neodstraňuje dezorganizovanosť a predimenzovanosť výroby. Avšak chýba z neho i skutočná úspornosť, lebo medzi iným nevykazuje on ani racionalizáciu administrativy, takže hypertrofia byrokratizmu a centralizmu vylučuje účelnú úspornosť.

Rozpočet vôbec neposkytuje operný bod k možnosti vytvorenia rovnováhy medzi výrobou a spotrebou, neposkytuje nádeje ku zveľaďovaniu kúpeschopnosti a tedy nemožno ani snívať o blahobytu ľudu a o jeho vývoji.

Naproti tomu z rozpočtu a zo všeobecne známych faktov lzä dovodzovať, že daňová politika je tuná planá, lebo ničí berné subjekty, vyssiava stále súkromé hospodárstvo, zabíja životaschopnosť hospodárstiev, ničí značnú časť nezamestnaných a zvyšuje počet nezamestnaných do tej miery, že hrozným vzrastom podpôr v nezamestnanosti rozvracia rovnováhu štátnej domácnosti. Už úpadok národného a súkromého dôchodu lzä velmi dobre z toho odvozovať a je to znamením, že maximálné hranice bernej únosnosti sú povážlivým spôsobom prekročené. Avšak zkázonosné príznaky finančnej logiky - stupňujúce sa nesnádze pri vyberání a nútenom vymáhaní daní, pokles berných príjmov - ukazujú na to, že štát ocítá sa v nebezpečenstve naprostej finančnej ruiny. A pridajme k tomu ešte Pyrhusovo víťazstvo sebestačnosti, jejž následkom je ztrata zahraničného odbytišťa a naprostý úpadok vývozu.

Tvoriť zemedelský štát na miesto štátu priemyselného v dobe, kde úhrn verejných bremien prevyšuje hrubú hodnotu celej zemedelskej výroby, je podnikaním, ktoré môže viesť len ku katastrofe. Na miesto odbúrania verejných bremien môže dojsť len k ich stupňovaniu, vzrast výrobných nákladov znemožní tvorenie vlastného kapitálu zemedelca, nedostatok veľkokapitálu a úveru povalí životaschopnosť zemedelstva a úpadok kúpeschopnosti a spotreby učiní problematickou kontinuitu výroby.

Sebestačnosť, t. j. pokus o to, aby zemedelská povaha štátu bola cestou umelou vytvorená, nedostatok snahy po hospodárskej spolupráci, nemierné zdaňovanie, predimenzované náklady na armádu, hrozné prekročenie hranice bernej únosnosti dajú tušiť, že hospodárska a finančná kríza republiky nedosiahla ešte svojho hlbkového bodu.

A predsa občianstvo obetovalo už svoje posledné mobilné rezervy, aby mohlo svojím poplatným povinnostiam vyhoveť. K poslednému vypjatiu síl už došlo. Nebude už schopné nového vypjatia síl v nedostatku rezerv a následkom dekadencie hospodárských pomerov. No miesto dnešnej bernej, finančnej, hospodárskej a obchodnej politiky treba nastoliť politiku správnu, treba reštaurovať násilne odbúrané medzinárodné rozdelenie práce, ktorá povedie k blahobytu ľudu, a treba priniesť všetky možné politické a hospodárské obeti, aby vytvorená bola hospodárska spolupráca štátov a národov hospodársky na seba navzájom odkázaných.

Avšak rozpočet nasvedčuje i tomu, že tu chýba vláda práva, a že ten centralizmus, odnímajúci slobodu, ktorý tuná vyžíva sa vo svojom životnom maximu, odníma blahobytu ľudu hrozne mnoho peňazí. Číslice tuná veľmi srozumiteľne mluvia. V rezorte vnútra spotrebuje položka na četníctvo a policiu 440 milionov, kdežto rezortu spravedlnosti dostáva sa len 265,000.000 a rezortu zemedelstva len 128 milionov. Každému vládnemu odvetviu bola potreba voči r. 1933 snížená, iba rezort ministerstva vnútra bol lepšie dotovaný. Je treba ešte viac policajtov a ešte viac četníkov. To utlumí slovo v ústach každého, kto by chcel tvrdiť, že republika je štátom právnym a že sloboda skvele prospieva.

Rozpočet tedy s hľadiska finančného, verejnohospodárskeho a hospodárskej politiky ako aj z hľadiska štátu právneho neobstojí kritiku a preto nesmie byť prijatý. Avšak i zo zorného úhlu maďarskej národnej menšiny vypadá tento rozpočet tak, že my zástupcovia menšín, nechceme-li byť nevernými svojmu národu, nemôžeme ho prijať, lebo nieto v ňom ani stopy po snahe, že by oprávnené požiadavky maďarskej národnej menšiny maly byť splnené.

Ctená snemovňa! Osud maďarskej národnej menšiny je tuná bezútešný. Maďarstvo, ktoré sa dostalo do republiky, je obeťou hroznej osudovej tragedie. Vyčítajú-li mu chyby v minulosti, môže s kľudným svedomím tvrdiť, že táto obžaloba voči nemu je neoprávnená a nespravodlivá. Tento národ totiž v minulosti - a to je nadovšetku pochybnosť bojoval za slobodu, a bojoval-li za blahobyt ľudu, horlil-li o uskutočnenie bratrstva, pozdvihol-li svoje slovo v záujme mieru a zachránil-li kultúrny západ pred útoky z východu, učinil to, čo bolo jeho národnou a ľudskou povinnosťou. A tá tragedia väzí práve v tom, že napriek tomu, že túto svoju povinnosť vykonal, je predsa jeho údelom úpadok vo smysle ľudskom i národnom. Bola vznesená naň zodpovednosť za previnenie, ktoré nikdy nespáchal, učinili ho odpovedným za svetovú válku, ktorej si neprial a proti ktorej užil voči slovu mocenskému svojho veta, čo možno pre dejiny verejnými listinami dokázať. Bez viny stihaný je zodpovednosťou za vinu, bol mu odňatý ešte i jeho národný charakter a nebola mu poskytnutá ani možnosť spravovať voľne svoje vlastné osudy.

Prítomnosť maďarskej národnej menšiny je charakterizovaná hlavne tým, že nemá práva sebaurčovacieho, nemá národnej, kultúrnej a hospodárskej slobody, nemá samosprávy, je hatená vo svojom kultúrnom vývoji a vydaná je v plen hmotnej skaze a sociálnym galibám.

Peršpektiva budúcnosti Maďarstva v republike však krásne sa zračí v asimilácii usmerňovanej úradnou mocou, a faktom je, že maďarskej mládeži - marne si získa ona duševnú a inú prípravu k poctivému plneniu životného povolania - odnímajú sa možnosti živobytia, odníma sa schopnosť k zastávaniu úradu.

Zda za takýchto okolností môže byť Maďarstvo spokojné so svojím osudom v republike, a zda nemá odoprieť svoj hlas vláde, jejž povinnosťou by bolo poskytnúť slobodu i Maďarstvu a zlepšovať jeho osud, naproti tomu pracuje ona vždy len na tom, aby osud Maďarov sa zhoršoval, zda má ono poskytnúť zákonodarne hmotné prostriedky k vládnutiu?

A predsa náprava situácie je v rukách vlády. Vláda má v moci poskytnúť Maďarsku sebaurčovacie právo národov, veď hlava štátu sama učí, že toto právo náleží každému sebavedomému národu. A Maďarstvo bez pochyby má veľmi silné národné sebavedomie. Bývalý ministerský predseda francúzsky Herriot povedal, že každý národ slobodne môže rozhodovať o svojom osude a že to vyznáva s plnou konsekvenciou francúzskeho nazerania.

Maďarstvu musí byť daný charakter národa, i keby smluva saint-germainská a ústava svojim dosavádnym mlčaním pomíjaly národný charakter Maďarstva, a treba ho učiniť účastným ľudovej suverenity, lebo jeho vôľa je tiež vôľou ľudu a plnosť národného života náleží mu práve tak, ako národom vedúcim vo štáte.

Zariadenie štátu treba založiť na spolučinnosť občianstva, a treba vytvoriť medzi veľmocami rovnováhu, i to, aby ani jediná veľmoc nebola bez kontroly. Treba vyniest zákon, že každý verejný úradník je pred súdom zodpovedný za svoje úkony, trebárs tak učinil na vyšší rozkaz. Sloboda individuálna musí mať takú ochranu a takú významnosť, ako v Anglicku, a treba zaviesť system autonomnej justičnej správy s obžalobou ľudovou, s odborným, opravdu neodvislým a od ľudu voleným učeným sudcovstvom a s voľnou advokáciou vysokej úrovne.

Na miesto zaisťovacej väzby treba zaviesť podľa anglického vzoru streženie, ktoré len streží, aby bolo zaistené, že obvinený sa k pojednávaniu dostaví. V Anglicku sa prejednajú do troch mesiacov i tie najspletitejšie trestné veci.

Aby uskutočnená bola vôľa ľudu a pravý parlamentarizmus a aby nastolená bola suverenita parlamentu, treba previesť revíziu ústavy podľa jubilejného prejavu hlavy štátu. Treba vydať nové jednacie poriadky, treba znova rozvrhnúť okresy tak, aby to neurážalo zásadu rovnakého nakladania, treba nového volebného poriadku, ktorý by vymýtil závady tajnej voľby, a to volením elektorov.

Treba znova upraviť územný rozvrh súdov, a to novým zákonom cieľom zabránenia odňárodňovacím tendenciám.

Samosprávu nutno znova upraviť na základe pravej autonomie, Maďarstvu treba poskytnúť autonomiu kultúrnu, treba racionalizovať administrativu, zabezpečiť nezávislosť správnych úradníkov, treba reformovať správny súd, aby bolo zabránené administratívnemu zneužívaniu, treba zriadovať podľa francúzskeho a rakúskeho vzoru správné súdy nižšej stolice, a jestliže niektorý úrad nevybaví určitú vec do 6 mesiacov, musí ju vybaviť na podanú sťažnosť nadriadený úrad sám.

Potrebujeme správnej bernej reformy. Musí sa umožniť, aby daňové nedoplatky mohly byť po dobu 10 rokov amortizované s podmienkou riadneho zaplatenia daní bežných. Treba podoprieť malé živnosti a malé obchody. Potrebujeme správnej obchodnej politiky, ktorá by mohla za cenu politických a hospodárskych obetí vytvoriť hospodársku spoluprácu medzi národami hospodársky na seba navzájem odkázanými.

Menšinové práva treba Maďarstvu poskytnúť na sto procent. Treba previesť vyšetrenie sčítania ľudu a reparovať omyly a zneužitia novým sčítaním ľudu.

Treba naliehavo previesť úpravu úveru a dlhu a to pre všetký vrstvy spoločenské. Možnosť ku všemu tomu je tu, avšak chýba k tomu dobrá voľa. A preto neposkytneme my hlasu dôvery a hmotných prostriedkov k vládnutiu, ktoré sa deje bez našeho súhlasu.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. inž. dr Toušek.

Posl. inž. dr Toušek: Slavná sněmovno! Rozpočet provázejí u nás čtyři debaty. Neujal bych se slova v dnešní rozpočtové debatě, kdybych mohl předpokládati, že tak učiní někdo z těch, kteří jsou plně oprávněni uvésti věci, které chci říci. A bylo by snad opravdu lépe, kdyby tak učinil někdo z řad nejodpovědnějších našich politiků, někdo, jenž by nemohl býti ani podezříván, že snad tendence jeho projevu je jiná, než opravdu zabezpečiti pro budoucnost to, co zabezpečiti je třeba. Poněvadž však nemohu předpokládati, že touto věcí, která je středem velikého zájmu statisíců mladých Čechoslováků a celých generací, se bude ještě někdo zabývati v rozpočtových debatách, které proděláváme, tedy musím sám říci několik slov. Prosím jenom, abych nebyl podezříván ze zájmu osobního nebo ze zájmu, který se tak často dá zkresliti, když se na něj dívá generace, o níž se při tom bude mluvit.

Slavná sněmovno! Jsem toho názoru, že rozpočet, který nám byl předložen, musí býti posledním rozpočtem, v němž se počítá s možností přesunouti na budoucí generace obtíže dneška, v němž ukládá se budoucím generacím zatížení jistě větší, než budou moci unésti. Když se podíváte na náš rozpočet, vidíte, že máme řadu položek, které jsou položkami, jimiž zatěžujeme neprávem budoucnost. Rozpočet má řadu položek, které ukazují, že se deficity dneška, deficity železnic, deficity hospodářství fondů silničních a jiné přenášejí na budoucnost, neboť tyto dluhy, učiněné na tyto práce, když to vezmeme s hlediska, že jsme si vypůjčili na řadu desítek let, zatím co silnice z těchto peněz spravované byly za 2, 3 až 4 roky rozbité, budou se ještě 20 až 30 let spláceti.

I pokud se týče státních dluhů, máme pro budoucí generace postaráno o veliké břímě. Mluvil jsem již o této věci, když jsme zde jednali o silničním fondu, a jde o to, aby si dnešní vládnoucí generace a sněmovny uvědomily, že není možno do budoucnosti přesunouti více než se už přesunulo. Už to, co se přesunulo dnes na budoucí generace je velmi značným břememem a je otázkou, jak si budoucí generace jednou s tím poradí.

Vážená sněmovno! Při otázce dluhů chci upozorniti na jeden malý detail: v rozpočtu "Státního dluhu" najednou vidíme, že americký úvěr, který byl v uplynulých 3 letech uváděn 2 miliardami, je přes to, že dolar klesl, pro rok 1934 uváděn 2.700,000.000. Věc je vysvětlena v rozpočtu a je každému jasná, ale dělejme rozpočty i pokud se týče dluhů vnitřních i zahraničních úplně přesně a bezpečně a nedostaneme se do situace jako dnes, kdy dolar najednou klesl, ale dolarový dluh vykazujeme vyšší částkou. I v tom je potřebí úplné jasnosti pro budoucnost, abychom viděli čím budoucnost je zatížena.

Máme však v této souvislosti ještě jiné velké otázky. Je to obor sociálního pojištění a pensí, kde přesunujeme na budoucí generace, na př. v soc. pojištění ohromná břemena. Každý 100.000 důchodců nás bude jednou státi 50 mil. Kč ze státních příspěvků. Budeme-li míti 500 až 600 tisíc důchodců, bude to činiti 1/4 miliardy Kč, která bude ohromným zatížením pro budoucnost. Přijde sanace hornického pojištění a ještě jiné věci. A zde vesměs, i tím, že se bude jednou řešiti otázka krátkodobých dluhů, které vznikají během dnešní krise, dlouhodobými dluhy, převalujeme na budoucí generace příliš mnoho, takže je otázka, zdali to ty generace unesou. My jdeme dokonce tak daleko, že odsunujeme - z obtíží dne to vyplývá - slosování a dosahujeme tak, že tyto dluhy - a víte, že jeden z posledních dluhů budeme platiti až r. 2025 - se zase ještě prodlouží ve svém trvání a zatěžování.

Slavná sněmovno! Tuto stránku problému rozpočtového jsem chtěl nadhoditi, chtěl jsem na ni upozorniti a chtěl jsem dosáhnouti toho, abychom si uvědomili, že při příštích rozpočtech je potřebí už počítati s tím, že zatížení, které pro budoucí generace je zde, abych tak řekl, připraveno, reservováno a které při stlačování rozpočtu, který už je stlačen na nejmenší možnou míru - až na některé úspory, které vzniknou reformou správy - již zabírá tak velkou kvotu toho rozpočtu, že je otázkou, jak to ty budoucí generace unesou. A při tom, jak vypadají ty budoucí generace? Zdá se skoro, že si mnozí myslí, že si příroda pomůže sama. Jak víte, po dobu 5 let, od r. 1914 do r. 1919 rodilo se méně dětí, a teď přicházíme po 18 letech do té doby, kdy po dobu 5 let budeme míti méně dorostu na vysokých školách, méně vojáků. Mnozí tedy myslí, že se ta věc sama vyřeší, že si "příroda pomůže", a nedělá se dosti radikálně, co se dělati má, ať již jde o pensionování nebo o vyřešení palčivé otázky, okolo které chodíme, že ženy jsou zaměstnávány a muži chodí po ulicích. Je nutno přistoupiti konečně k řešení spravedlivému, nutno umožniti řešení takové, abychom nerozehnali mladé rodiny, ale musíme to rozřešiti a nemůžeme v této věci choditi pořád s pocity obav o důsledcích a o popularitě takovéhoto opatření. Máme ještě jinou věc, to je otázka vojenské služby, kterou jsme v nejtěžší době zkrátili na úkor výcviku. Bude třeba vojenskou službu prodloužiti a zaříditi poměr mladých lidí k armádě, zaříditi ho vším možným opatřením. Již včera zde p. kol. Machník navrhl velmi pěknou věc, obnovení kontrolních shromáždění důstojnictva, aby poměr armády k obyvatelstvu byl utužen. Máte stále nerozřešenou otázku započítávání vojenské služby do postupu a do pense. To je také jedna věc, která poměr mladých k obraně státu a k vojenské službě ztěžuje. A konečně řekněme si, že i v jiných věcech, jako je bytový zákon, děláme politiku, která je přímo proti těm mladým generacím.

Slavná sněmovno, jsem přesvědčen, že to všechno, co jsem zde naznačil, co zde říkám jako připomínku, jako něco, co je varováním pro budoucnost, že to všechno jsou věci, které se dají při dobré vůli uspořádati, že se to dá uspořádati tak, aby opravdu obtíže dne překonala generace dnešní. My i budoucí máme sice povinnosti ke chvílím, kdy tento stát se tvořil a kdy jsme se zatížili různými obětmi, které s tvořením tohoto státu souvisely, ale budoucí generace budou míti vedle toho také uloženy povinnosti ke dnům dneška, ke dnům včerejška a ke dnům nejbližšího zítřka, v nichž vznikly deficity, tyto generace budou platiti dlouhodobé dluhy z dneška, zatím co nevíme, nebudou-li v situacích a krisích, které se vracejí cyklicky a které jim přinesou obtíže podobné.

Ke konci chtěl bych říci jen, že všecko, co jsem naznačil, co by se dalo pro zaměstnání mládeže dnes udělat, je otázkou dobré vůle a posouzení, ale jsou to koncem konců jen prostředečky. Jediným velikým prostředkem, kterým dosáhneme toho, aby mládež se nám vrátila do normální své činnosti, aby nechodila po ulicích a nestávala se stále víc a víc desparátní, je obnova výroby, obnova hospodářství a oživení exportu. O tom se tu mluvilo tolik, že není potřebí, abych k této věci něco dodal, chci jen říci, že jsem v rozpočtové debatě postrádal zmínky o mladých, kteří tlučou na dvéře budoucnosti, a že jsem pokládal následkem toho za nutné zmíniti se o situaci generace mladých. Naší státní raisonou pro budoucnost je pevná měna také proto, poněvadž se nám může v budoucnosti stát, že v podobné krisi, jako je dnešní, by nám lidé přestali věřit, že všecky oběti, které od nich budeme žádati, jsou opravdu účelné a musí býti přineseny, poněvadž se nakonec snad s měnou něco stane, jak mnozí by chtěli a zamýšleli dnes. Už proto nesmíme dnes s měnou nic udělati, už proto musí zůstati stabilní, aby ve všech obdobných budoucích případech bylo jasno, že oběti přinesené nebudou žádným způsobem desauovány. Ale stejně musí býti státní raisonou v dnešní době, aby se budoucím generacím zatíženími, která vznikají z konstrukce rozpočtu a různých zákonů, neuložilo tolik břemen, že by je nemohly unésti a musely je řešiti nějakým škrtáním vnitřního dluhu, inflací a podobným způsobem, před čím dnes varujeme a bráníme se a do čeho bychom příští generace vehnali.

Těchto několik slov jsem chtěl říci k rozpočtu a prosím, aby jim bylo rozuměno. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, kterým je p. posl. Kunz.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Pan ministr financí a rovněž i pan předseda vlády uvedli ve svém výkladu, že nejnižší stav našeho hospodářství máme již asi za sebou. Musíme odstraniti překážky, které se staví proti našemu zahraničnímu obchodu. Pan předseda vlády výslovně prohlásil, že jsme odkázáni na vývoz, že pro valutové výkyvy nejsme již schopni soutěže a že jsme nejdražší stát v Evropě, nejdražší stát, přes to, že jsou u nás nejnižší mzdy a sociální břemena nejsou u nás vyšší než v jiných státech. Důkazem úpadku naší výroby, našeho hospodářství, a to velmi křiklavým, jest textilní průmysl. Náš bavlnářský průmysl vyrábí v přádelnách jen polovinu toho, co vyráběl před válkou, a tkalcovny jen asi dvě pětiny pravidelné předválečné výroby. Výtěžek vývozu stačí právě jen tak na opatření materiálu pro nutnou výrobu v tuzemsku. Nejinak jest tomu v průmyslu kamenickém. I když v poslední době tím, že se dláždí státní a okresní silnice - při tom výslovně zdůrazňuji, že jest chvalitebné, že se stále více odvracíme od umělé silnice a saháme ke kamennému dláždění - nastalo pro kamenický průmysl, pokud jde o výrobu kostek, menší zlepšení, přece však musíme konstatovati, že největší část vývozu náhrobních kamenů jest úplně ochromena a domácí trh nezaměstnává ani 50% našich dělníků. Zajímavý zjev vidíme při zadávání dodávek dlaždičských kamenů. Předpokládalo by se, že se bude přihlížeti jen k majetníkům kamenných lomů, kteří zaměstnávají dělníky a tím jsou schopni soutěže, když ministerstvo veřej. prací zadává větší silniční trati k vydláždění, neboť překupnictví jest vyřazeno. V posledních letech dožili jsme se však zkušenosti, že naši kameničtí průmyslníci při oferování dlaždičských kamenů byli dražší než lidé, kteří neměli s kamennými lomy nebo s dlaždičským průmyslem vůbec nic společného. Těmto lidem byly však přes to práce zadány, běhali pak od jednoho majetníka kamenného domu a kamenického průmyslníka ke druhému a stlačovali ceny, takže pracovní mzdy při výrobě dlaždičských kamenů jsou již dnes pod normálními průměrnými mzdami.

Nás pohraniční obyvatele zajímá hlavně jedna věc, to jest vývoz oněch přírodních výrobků, z nichž žije naše chudé, usedlé obyvatelstvo. Jde zde o vývoz lesních plodů a hub. Pro příští rok jest ohlášeno, že naši obyvatelé nesmějí již tyto výrobky přenášeti přes hranice, a přece sta a tisíce nezaměstnaných se po celé letní měsíce živí z těchto přírodních plodin. Prosíme pana ministra pro věci zahraniční, aby se postaral, aby s cizinou došlo k úmluvě, aby naši pohraniční obyvatelé nepřišli o poslední možnost výživy.

V poslední době zažili jsme politování hodnou zkušenost, že se velmi zhoršily poměry na trhu dřeva, neboť naše sousední státy zavedly vysoké clo na řezivo. Nejsme tedy již s to vyvážeti prkna, poněvadž jsou dražší. Nanejvýš můžeme vyvážeti kulatinu, řezivo, prkna již vyvážeti nemůžeme. Také zde bylo by nutno dospěti k dohodě s našimi sousedními státy, abychom ještě také v dřevařském průmyslu znemožněním vývozu neutrpěli větší pokles. Totéž se týká dřeva na buničinu. Pro nejbližší dobu jest ohlášeno zvýšení cla na dřevo na buničinu, a to Německem. Toto zvýšení cla má činiti neméně než 16 Kč z m³, tedy třetinu celkové hodnoty m³ dřeva na buničinu. V té chvíli, kdy bude zavedeno toto zvýšení cla, bude také náš vývoz dřeva na buničinu úplně ochromen. Pak by očekávané zvýšení cla činilo 30% hodnoty vyváženého dříví.

Promluvil bych nyní o kapitole, která vlastně nepatří do skupiny dnes projednávané, a to o půjčce práce. Při vyložení půjčky práce snažili jsme se ve městech i na venkově získati co možná nejvíce zájemců, aby výsledek půjčky práce dopadl co možná nejpříznivěji. Tak půjčka práce dosáhla částky přes 2 miliardy. Když se částka upsané půjčky pohybovala mezi 1600 a 1700 milionů, bylo poloúředně ohlášeno, že z této částky mají dostati obce a okresy 700 milionů a že stát má dostati 900 milionů. Zatím pak výsledek úpisů půjčky stoupl přes 2 milirdy, a odečteme-li cenné papíry, odevzdané pro daňové úlevy, stále ještě musíme počítati s částkou 1800 milionů. Dosud však dostaly obce a okresy z titulu půjčky práce jen 260 milionů. To jest pro nás velkým zklamáním. Domnívali jsme se, že pan ministr financí... (Posl. Heeger [německy]: Ti, kdo potřebovali nejnutněji, nedostali nic!) Zcela správně, pane kolego. Domnívali jsme se, že pan ministr financí rozdělí půjčku práce na několik let. Pan ministr sociální péče prohlásil při projednávání rozpočtu, že za půjčku práce mohlo býti zaměstnáno 200.000 nezaměstnaných. To jest chvalitebné. Jen bych se rád otázal, kolik Němců dostalo z těchto 200.000 více zaměstnání. Očekávali jsme, že obce a okresy dostanou další příděly. Nuže, minulého týdne byl jsem v ministerstvu financí a dožadoval se přídělu, poněvadž obce a okresy na to čekají. Provádějí regulace a stavby vodovodů, ale z nedostatku peněz nemohou dále. Určitě však počítaly s tím, že dostanou část z půjčky práce. Tu jsem zvěděl, že obce a okresy mimo 260 milionů, které byly dosud již rozděleny, nemohou z půjčky práce již nic dostati, zbývajících 1800 milionů prý jest již spotřebováno. Snad nikoliv zpracováno, ale přiděleno státním podnikům. Jest správné, že také těmto státním podnikům byla přikázána půjčka práce, poněvadž tím konají práce, ale přece by nás zajímalo, poněvadž jsme agitovali pro půjčku práce, zvěděti, kolik z těchto 1800 milionů dostali v hotovosti němečtí dělníci. Celá ta věc dělá nepříznivý dojem; říká se sice, že jsme dospěli k nejnižšímu bodu hospodářské tísně, ale nevíme, zda se stát nedostane opět do situace, aby musil žádati obyvatelstvo o upsání půjčky. Název "Půjčka práce" nebyl by zde vlastně na místě, kdyby obce a okresy neměly z těchto 2000 milionů dostati více než 260 milionů. Kdyby se stát opět jednou octl v tísni, a žádal půjčku, ztěžuje to získávání lidí pro půjčku, jsou-li obce a okresy, prožívající nejtěžší nouzi, tak zklamány. Kdyby německé obce a okresy byly samy použily těchto peněz, které upisovaly, byly by mohly opatřiti více práce, než z částek, které dosud dostaly z oněch 260 milionů. Jest to vlastně věc, která patří do kapitoly "Ministerstvo veřejných prací."