Já, právě že jsem byl zúčastněn různých prací parlamentní úsporné a kontrolní komise, mohu posloužiti malými příklady, které samy o sobě nemohly naraziti nikde na odpor, ale které by byly psychologicky přece jen asi dosti mnoho znamenaly. Račte laskavě uvážiti, že už zde dlouho máme historicky daný rozpor mezi železnicí a poštou. Prosím, to vzniklo v době, kdy dráhy byly v rukou soukromých společností a kdy se společnosti mračily na to, že mají poštovnímu eráru ve většině zadarmo dopravovat jeho balíky nebo poštu listovní. Je zajímavé pozorovati blíže, jak se tato stará nevraživost přenesla do moderní doby, kde by prostě být neměla. Fakt je, že zde nebylo a nebylo možno dojíti k dojednání o tom, kdo které balíky bude dopravovat, že si ty dva státní podniky dokonce konkurovaly, zatím co soukromé firmy využívaly tohoto rozporu, těžíce určitým způsobem pro sebe. Račte laskavě uvážit, je-li to opravdu fakt - mám data oficiální - že na Masarykově nádraží za jeden den, dříve nežli byla učiněna určitá nová opatření, soukromá firma přistavila denně 6 vagonů balíků a čsl. pošta, tedy státní erár, 10 vagonů balíků. Z toho je vidět, že narůstání soukromého podniku na úkor veřejnosti bylo neobyčejně nebezpečné a zlé. Prosím, když si někdo vybral takové hrozinky z celé té dopravy a dopravoval balíky do Liberce, Karlových Varů, do Mariánských Lázní, do Brna a pod., je pochopitelné, že to musí být rentabilní. Při tom nechal československé poště loyálně na starosti, aby se postarala také o dopravu balíků na Podkarpatskou Rus, odněkud z Hustu a Berehova a podobných míst, což ovšem soukromý podnikatel tak loyálně na sebe nevezme.

Prosím, v těchto formách, kdy vládní majorita je na venek representována vládou, která je nesena důvěrou této majority, takové konstatování není žádnou sžíravou kritikou nebo něčím podobným, nýbrž pouhým konstatováním a podnětem, aby ty různé lidské vady a nedostatky, které se vyskytují, byly po této stránce rychlejším a svižnějším tempem odstraňovány, a snad by to přece jen někdy bylo dosažitelné.

Dovolil bych si upozorniti na jinou takovou věc: Je pozoruhodné, že v okolních státech, ať je to Německo, či Polsko a jiné státy, docházelo k různým opatřením na foru vysokých škol. Když se proti někomu dělal numerus clausus, tedy uzavřený počet posluchačů, dálo se tak někdy z důvodů nacionálních, jindy z důvodů konfesionálních, také se to proti někomu dělalo rasově, jindy z důvodů politických. Prosím, nic takového u nás zařízeno nebylo a myslím, že nikdo u nás po tom nevolá. Je docela hezkou věcí, jestliže se u nás projevuje snaha, abychom každému, kdo k nám přijde z ciziny studovat, také umožnili, aby nalezl na našich vysokých školách vše, co potřebuje. Stojí to však peníze. Když je nával posluchačů větší, je nutno zřizovat různé instituce. Ovšem v dobách normálních nebo v dobách hospodářského rozkvětu nikdy se o tom u nás nemluvilo. Konstatuji jenom tolik, že jsme nerozlišovali, ani pokud se týče platu kolejného a různých poplatků, zdali se to týká tuzemců nebo zahraničních studentů. To je všechno pravda. Ovšem v dnešní době není lhostejné, jestliže z určitých důvodů, které jsou v zahraničí, u nás na některých školách abnormálně stoupl počet studentstva cizí státní příslušnosti. Ještě než se staly ty některé zahraniční události, měli jsme r. 1932 na německé technice v Brně poměr takový, že tam bylo 1200 posluchačů československé státní příslušnosti a 800 posluchačů cizí státní příslušnosti. Prosím, to znamená z celkového počtu 2000 posluchačů 40% cizinců a v poměru k tuzemským posluchačům dokonce 67%. Jsou-li poměry takové, že to beze všeho můžeme tolerovat, nemůžeme proti tomu nic namítat, ale je obecné mínění, že tak nelze učinit. Po této stránce byly učiněny také návrhy, aby počet cizinců byl limitován částkou 20%. Dalo se to učinit prostým nařízením, bohužel nestalo se tak. A pokud docházejí zprávy o těchto poměrech na vysokých školách, nutno poznamenati, že ta číslice, representující počet cizinců, ještě značným způsobem v náš neprospěch se zhoršila.

V závěru bych chtěl zdůrazniti jenom ještě jednu věc, která v různých variantech se vyskytá téměř každého roku: Je pochopitelno, že v dobách tak mimořádně těžkých, jako jsou doby současné, není možno očekávati nějakou zvláštní zvýšenou zálibu širokých vrstev obyvatelstva ve státní správě finanční. To je pochopitelno, že styk poplatníka s úřady finančními nepatří k radostem tohoto života. Nebylo to nikdy a nebude to nikdy, to je jasná věc. Nikdo to nemůže rozumně žádat. Ale záleží na tom, aby se takovýto styk nestával pomalu přímo psychologickým utrpením, a nesmírně mnoho záleží na tom, abychom se přece jen snažili vypěstovati tento poměr tak, aby si každý řekl: Daně platit a umřít se musí všude. A když se se mnou úřad určitým způsobem stýká, musím v tom viděti výsostný postup státu, který pro sebe a ostatní veřejnoprávní korporace právem žádá, abych mu ze svých soukromých důchodů určitou kvotu odevzdal, ale ne tak, abych viděl, že je to někdy přílišně jednostranná snaha bez zvláštního zákonitého odůvodnění něco ode mne vybrati. V některých případech se ty bolestné zjevy skutečně vyskytují. Když přijde na př. finanční úřad na to, že z údělu 2000 Kč, který zámožnější otec dává své dceři, která si vzala mladého pána, jenž nemá ještě zvláštních vlastních důchodů, proti dřívějším tradicím a předpisům se začne předpisovat dávka z obohacení, je pochopitelno, že v tomto případě poplatník, kdy subjektivně by nemusel to považovati za nějaké nesnesitelné daňové břímě, bývá rozladěn zlým způsobem, když dávka způsobem naprosto zákonem neodůvodněným se mu předepíše. Netýká se to snad jen poplatků, daně z obratu, daně z obohacení, ale máme opravdu některé zjevy, které by byly s to, aby daleko více poškodily, než by mohly prospěti všeobecnému dobrému styku poplatnictva s finančními úřady a než by bylo na prospěch státní pokladně.

Slavná sněmovno, bylo zde zdůrazňováno - a k tomu se cele připojuji - že všichni dovedeme pochopiti, co znamená rovnováha rozpočtová. Je jistě naším vroucím přáním, aby rozpočet na r. 1934 se žádným podstatným způsobem od příští účetní uzávěrky neodlišoval, ale chovám obavu, že kdyby se neučinilo všechno, co je v našich lidských silách, abychom umožnili širokým vrstvám obyvatelstva z toho soukromého podnikání do státní pokladny něco odvésti, že by se mohlo státi, že by nám celková platební schopnost našich širokých vrstev obyvatelstva klesala podobně jako dosud a že by stálo potom před námi nebezpečí, že jednotlivé příjmové položky rozpočtu nebudou cele dosaženy. A to je něco, čeho se jistě všichni upřímně chceme vyvarovati. A proto musí býti jako korelát k této naší obavě positivní snaha vykonati vše, co by tuto obavu zažehnalo a rozpočet postavilo na basi hospodářsky naprosto bezpečnou. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Eckert.

Posl. Eckert (německy): Slavná sněmovno! Ve státním rozpočtu se vždy zrcadlí hospodářský život státu. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Posuzujeme-li dnes předložený státní rozpočet s tohoto hlediska, musíme v něm zjistiti neblahý vývoj našich hospodářských poměrů, jejichž příčinou jsou většinou dodnes ještě nerozřešené zájmové sféry mezi zemědělstvím a průmyslem. Jestliže s tohoto stanoviska a se stanoviska mé strany jako stavovské zástupkyně živností a obchodu máme největší zájem na zajištění a existenci zemědělství, poněvadž také náš zájem jest úzce spjat se darem zemědělství, dáváme tím najevo, že plně známe smutnou, těžkou situaci zemědělství. Ale při tomto konstatování nesmíme přehlédnouti, že zájmy veškeré středostavovské výroby a obchodu závisí touž měrou, ne-li ještě vyšší, přímo nebo nepřímo na zdaru průmyslového vývozu. Četné středostavovské podniky v německém pohraničním území, jako na př. průmysl vyrábějící hudební nástroje, porculán, sklářství, hračkářství, krajkářství, rukavičkářství a vyšívačství a rovněž i výrobky jabloneckého průmyslu jsou téměř vesměs odkázány na vývoz. Domácí trh jest příliš malý, aby mohl pojmouti všechny tyto výrobky, a tvrdí-li mnozí, že by se tedy tento průmysl měl přebudovati na domácí trh, pak jednak to není možné a na druhé straně, kdyby to bylo možno provésti, pravděpodobně by nezaměstnanost vzrostla ještě více. Tyto poměry, jejichž účinky se projevují velmi drasticky v našich pohraničních krajích a projevovati se musí, uvážíme-li hospodářskou strukturu těchto krajů, jsou také příčinou té strašlivé bídy v nouzových krajích naší vlasti. Ovšem dnešní krise postihla také české kolegy z povolání, avšak poměry ve vnitru Čech, které jest více zemědělské, stále ještě se nezměnily tak, jako jest tomu v našich průmyslových, německých pohraničních krajích.

Jest to přirozené, porovnáme-li rozdělení obyvatelstva v těchto krajích. Tak proti zemědělskému obyvatelstvu obvodu živnostenské komory pražské, budějovické a plzeňské, čítajícímu 1,096.346, máme 1,461.960 příslušníků průmyslu a výrobních odvětví, to jest poměr 1:1.4, kdežto v krajích severních a severozápadních Čech proti 614.397 příslušníkům zemědělství a lesnictví stojí 1,508.295 příslušníků průmyslu a výrobních živností, to jest poměr 1:2.4. Zde se tedy zcela katastrofálně projevuje pokles průmyslového života vybudovaného na vývozu také pro stavovský střední stav. Aby se tedy dosáhlo zlepšení v hospodářském životě, jest nutno, aby se do politických poměrů nevnášelo zneklidňování.

S dostiučiněním konstatovali jsme ve výkladu pana ministra pro věci zahraniční dr Beneše zdrženlivost, kterou si uložil, mluvě o politických poměrech zvláště vůči sousedním státům. Dnešní poměry musí totiž býti posuzovány také s klidem a rozvahou a proto se domníváme, že v tomto smyslu musíme také uvítati výzvu pana ministra pro věci zahraniční a také jiných řečníků k veřejnosti. Pro klidný vývoj bychom si však také přáli, aby časopisy blízké ministerstvu pro věci zahraniční nepodnikaly nevěcných útoků na cizinu a docela nepřinášely nesprávné zprávy, poněvadž také to jest nanejvýš důležité pro hospodářský vývoj a navázání hospodářských styků.

Největší obavu máme o budoucnost naší německé mládeže. Víme, že na základě politické orientace, fikce národního státu, naše mládež nemůže počítati vůbec nebo jen poměrně málo s ustanovením ve státní službě. Akademická povolání jsou přeplněna, v zemědělství nedá se již příležitost k práci více opatřiti, poněvadž na př. v celé Československé republice od r. 1921 počet osob zaměstnaných v zemědělství a lesnictví klesl z 5,384.787 na 5,101.614 osob. V Čechách jest tento pokles poměrně ještě větší, totiž z 1,986.389 na 1,710.723 osob. Nad těmito číslicemi musí se zamysliti nejen národní hospodář, nýbrž i každý politik, který se obírá otázkami populační politiky. Naše mládež má tedy jedinou naději v obnově možností vývozu, poněvadž pak se opatří také možnost výdělku v průmyslu, obchodu a živnostech. Bohužel pro úsilí po soběstačnosti, převládající v našem státě - a na těchto snahách po soběstačnosti se trvá - není možno dosíci úlevy v obchodně-politické situaci. K tomu třeba ještě uvážiti neblahou politiku devisové komise nebo syndikátů. Neboť právě tyto mohou ze sobeckých důvodů sabotovati připuštěný dovoz zemědělských výrobků, na němž se již vláda usnesla, což by opět umožnilo vývoz výrobků průmyslových. Po této stránce musí nastati obrat, poněvadž bída průmyslového dělníka vzrůstá a také střední stav jest nezadržitelně hnán k proletarisaci. Tomuto vývoji dalo by se zabrániti jen hospodářským vyrovnáním mezi průmyslem a zemědělstvím. Ale jest k tomu nutná také důsledná politika opětného dobývání možností vývozu, nikoliv pouze deflační rozpočet.

Musíme uznati za správné, že státní rozpočet na r. 1934 následkem deflační politiky a z ní vyplývajících nižších hospodářských čísel, snaží se snížením státních výdajů o více než 1 miliardu proti r. 1933, přizpůsobiti se dnešním poměrům. S tohoto stanoviska vítáme tedy práce vlády a parlamentní úsporné komise, ale zároveň litujeme, že k těmto pracím nebyla přibrána oposice. Omezený státní rozpočet bude však možno dodržeti jen tehdy, podaří-li se přiměřeně snížiti také ostatní hospodářská čísla. Ale v této věci nedělá vláda ani toho nejmenšího, aby se přizpůsobila tomuto deflačnímu procesu, nijakým způsobem nesnižuje náležitě ani daní, ani poplatků, jmenovitě však poštovních a železničních sazeb a nedělá také nic, aby ceny monopolního zboží přizpůsobila deflačnímu procesu. Ceny monopolního zboží a sazby poštovní a železniční zůstávají na téže výši jako v době, kdy koruna dosáhla svého nejvyššího stavu. Stát měl by tedy zde široké pole činnosti ke skutečné deflaci.

Se stanoviska mé strany jako stavovské skupiny, která má za úkol hájiti zájmů živností a obchodu, kteréžto zájmy jsou podmíněny silnou kupní silou nejširších vrstev, litujeme, že deflační rozpočet příliš mnoho omezil osobní výdaje proti výdajům věcným. Snížení osobních výdajů asi o 100 milionů zeslabí opět všeobecně spotřební sílu a tím o tuto částku také hospodářství, a to se musí nejcitelněji projeviti u malého obchodníka a u drobných živnostníků.

Ale hlavní příčina nepříznivé finanční situace státu tkví nikoliv pouze v tomto oboru, nýbrž podle našeho mínění v pasivním hospodářství státních podniků, zvláště státních drah. Pokud v tomto oboru nebude zjednán pořádek, nemáme naděje na zlepšení a nesplní se bohužel ani naděje p. předsedy vlády Malypetra, že tento rozpočet jest poslední deflační rozpočet. Schodek státních podniků, o němž jsem se zmínil, má velmi hrozné následky pro poplatníka, a proto musíme žádati, aby zde konečně jednou nastal pořádek. Jest to schodkové hospodářství a nikoliv pouze krise, k čemuž třeba ještě přičísti nedokonalou organisaci dotčených provozních podniků. Tvrdím-li toto, uvedl bych rád jako důkaz rozpočet státních drah: Provozní příjmy činí 3.236,254.500 Kč a provozní výdaje 3.741,915.400 Kč. Z toho vyplývá provozní ztráta 505,660.900 Kč. V částce provozních příjmů jest započtena částka 294,440.000 Kč, přenechávaná ministerstvem financí železniční správě jako 50%ní kvota očekávané dopravní daně, takže se provozní příjmy sníží o tuto částku, čili ztráta vzroste na 800,100.900 Kč.

Rozpočet na rok 1933 předpokládá 3.738,954.600 Kč příjmů. Pokud vyplývá z prozatímních údajů, činí celkové příjmy za prvých 6 měsíců r. 1933 jen 1.371,968.562 Kč, tedy za celý rok asi 2.743,817.124 Kč, takže r. 1933 třeba počítati s konečnou ztrátou rozdílu 995,137.476 Kč, a připočteme-li dopravní daň asi 350 milionů, tedy celkem s úhrnnou ztrátou 1.345,137.476 Kč.

R. 1932 počítaly dráhy v rozpočtu se schodkem asi 45 milionů, ve skutečnosti ukázal se však o 1.181,632.888 Kč vyšší, tedy schodek 1.287,495.648 Kč.

Za r. 1934 třeba odhadnouti ztrátu podle údajů v rozpočtu na 819,222.000 Kč, a připočteme-li dopravní daň 294,440.000 Kč, nejméně na 1.113,662.000 Kč. Podle zkušeností, které jsme získali, bude však skutečná ztráta činiti asi 1 1/2 miliardy.

K ilustraci, že údaje železniční správy nejsou vždy správné, uvedl bych jen jeden příklad. Ministerstvo železnic právě rozesílá statistiku československých drah za r. 1932. Porovnáme-li tuto závěrečnou statistiku, vydanou ministerstvem železnic, s příslušnými čísly státního závěrečného účtu Nejvyššího kontrolního účetního úřadu v Praze ze dne 31. srpna 1933, docházíme za r. 1932 k těmto rozdílům: Ministerstvo železnic uvádí za r. 1932: Konečné příjmy 3.792,674.429 Kč, konečné výdaje 4.490,741.614 Kč. Tedy konečný schodek 698,067.185 Kč.

Naproti tomu kontrolní úřad udává za r. 1932: Konečné příjmy 3.495,903.229 Kč, konečné výdaje 4.387,635.537 Kč, tedy konečný schodek 891,732.308 Kč.

Vzniká zde tedy rozdíl ne méně a ne více než 193,665.123 Kč, který vypočítal Nejvyšší kontrolní úřad v neprospěch dráhy.

Na tomto příkladu vidíte, do jaké míry se můžete spoléhati na statistické údaje železničního provozu. Ale nejen tam zdá se býti něco shnilého. I z bilance provozu automobilových tratí vidíme, že končí schodkem 15,340.800 Kč. Na to jsme potřebovali proslulý automobilový zákon! Půjde-li to tak dále a nebude-li v této kapitole státních drah zjednán pořádek, bude základní kapitál drah uvedený v závěrečném účtu částkou 17.5 miliard v několika letech úplně spotřebován.

Tyto zdroje vad ve správě naléhavě žádají, aby se tomuto deficitnímu hospodářství udělal konec a aby tyto podniky byly spravovány v duchu obchodním. Kdyby to snad nebylo možné, třeba se za krátko vážně zabývati myšlenkou, že tyto podniky musí býti pronajaty soukromým podnikatelům.

Ještě třeba se zmíniti, že většina státních podniků vykazuje zastřenou bilanci, podle níž se zdají aktivní, kdežto zkoumáme-li věc přesněji, můžeme prokázati, že jsou pasivní. Upozorňuji jen na správu tatranských lázní a podobně. Musím tedy s všeobecného hospodářského stanoviska nezbytně žádati, aby pro soukromou hospodářskou politiku syndikátů a trustů nebyla zanedbávána politika státu a veškerého hospodářství.

Obchodní a živnostenský stav má živý zájem na ministerstvu obchodu, které jest pro něj příslušné. Bohužel, musíme opět konstatovati, že také v tomto státním rozpočtu nakládalo se s tímto ministerstvem opět macešsky. Jestliže moje strana, která jest dnes v oposici, zaujímá zvláště stanovisko k této kapitole, činí tak proto, poněvadž jsme nikdy nedělali oposici zásadně, nýbrž vždy jsme kritisovali objektivně. Jsme oposiční stranou, která vždy stála a stojí na půdě státu a nemusí to dnes zvlášť zdůrazňovati. S tohoto našeho stanoviska neupíráme ani jako oposičníci panu ministrovi obchodu dr Matouškovi své uznání za jeho činnost, kterou vyvinul na ochranu obchodu, průmyslu a živností. Právě v poslední době se vážně snažil, aby tyto skupiny co nejlépe uhájil proti jiným protežovaným hospodářským skupinám. Že se mu to vždy nedaří, za to není odpověden on, nýbrž celá vláda, poněvadž tomuto ministerstvu nepřiděluje nutnou dotaci. Zkoumáme-li to po celá léta, vidíme, že právě rozpočet ministerstva obchodu jest zkrácen vždy nejvíce. Tak tento rozpočet r. 1931 činil ještě 48,640.000 Kč, r. 1932 byl snížen na 44,280.500 Kč, r. 1933 na 32,936.500 Kč a na r. 1934 byl snížen ještě dále, a to na 29,226.600 Kč, to tedy znamená proti r. 1932 snížení o 34%. Kromě ministerstva veř. prací, které bylo zkráceno o 42.5%, nebylo žádné jiné ministerstvo omezeno tak velikou měrou.

Velectění! Při každé příležitosti poukazuje se na význam průmyslu v našem státě a právem. Podle posledního sčítání lidu činí průmyslové obyvatelstvo z povolání 35% veškerého obyvatelstva. Již z toho jest viděti, jak veliký úkol má průmysl v našem státě. Přes to však ministerstvu obchodu bylo poskytnuto na podporování průmyslu jen 900.000 Kč, což jest částka, s kterou nelze vykonati ani toho nejmenšího. Na podporování vývozu má ministerstvo obchodu - nehledíme-li k 500.000 Kč na pojištění vývozního úvěru - celkem 1,050.000 Kč. Pan předseda vlády Malypetr, pan ministr zahraničních věcí dr Beneš a četní hospodářští vůdcové právě nedávno prohlásili, že zachování a obnovení vývozu jest životní nutností pro náš stát, poněvadž na tom závisí mocenská posice státu. Ale pochybenou hospodářskou politikou v našem státě klesl v posledních měsících vývoz tak, že se musíme tázati, jak je možno při tak směšné dotaci vážně podporovati průmysl nebo jak je takovéto podporování vývozu myšleno.

Právě tak tomu jest s podporováním obchodu, s podporováním kupectva. Na podporování obchodu jest zařazeno vůbec jen 200.000 Kč. Před několika lety byl zřízen v ministerstvu obchodu zvláštní odbor, který byl založen pro záležitosti obchodu, a doufali jsme, že čilou činností tohoto nově založeného oddělení dostane se obchodu náležitých základů k jeho udržení. Neboť všichni víme, že právě obchodník jest tím, jejž políčkují všechny možné politické strany. Vytýká se mu, že jest neproduktivní, že jest zbytečný, poněvadž se vplížil ve zdražovací proces a tím zdražuje výrobu. Úkolem tohoto odboru by bývalo prokázati, jak neodůvodněné jsou tyto výtky vůči našemu zákonnému obchodnímu stavu. Chápeme, že s dotací 2 milionů Kč proti 4 milionům roku loňského nelze zahájiti žádnou velkou akci na ochranu obchodu, ba vůbec ani prováděti, je-li pravda, že z této dotace dostala ještě Ústřední rada obchodní 200.000 Kč subvence.

Právě tak jako všechna tato tvrzení působí vůči kupcům také konsumní spolky, které byly myšleny jako cenový regulátor ve veřejném životě. Ale svou činností ukázaly, že přes všechny výhody nejsou s to, aby prodávaly levněji než legitimní kupec. Touž škodu působí však také odbočky továrních podniků se svým přímým odbytem. Nepůsobí vůbec žádné zlevnění a velmi hrozně poškozují obchodníky, platící daně.

Největší škrty byly však provedeny v letošním rozpočtu právě u stavu, který byl postižen nejvíce bezpříkladnou krisí, u stavu živnostenského. Kdežto ještě r. 1932 činil náklad na podporování živností 4,015.100 Kč, r. 1933 byl stlačen na 2,518.100 Kč a na r. 1934 na 1,916.400 Kč, to tedy znamená proti r. 1932 snížení o 53.5%.

Ještě více byl snížen náklad na podporování výchovných snah živností. R. 1932 činil 6,255.000 Kč, r. 1933 3,125.000 Kč a na r. 1934 byl sražen na 2,670.000 Kč, tedy o plných 57.3%.

Porovnáme-li s tím částky, které dostává ministerstvo zemědělství na podporování zemědělství, nemůžeme se zbýti dojmu přímo neuvěřitelného a nespravedlivého odstrkování tak důležitého stavu jako jest živnostenský. Vyjmu-li jen několik podřadných položek z této kapitoly, pak na všechny ústavy pro podporování živností, zřízené ve 14 městech, a to v Praze, Brně, Turčanském Sv. Martinu, Králové Hradci, Budějovicích, Chebu, Liberci, Mladé Boleslavi, Opavě, Pardubicích, Plzni, Chrudimi, Klatovech a Užhorodě, jest zařazeno celkem 720.000 Kč, takže na jeden ústav nepřipadá více než průměrně 50.000 Kč.

Jak málo porozumění jest pro živnostenský a obchodnický střední stav, o tom svědčí již před lety ohlášené zřízení vlastního ústředí pro živnostenské úvěrové družstevnictví. Příslušný návrh byl podán sněmovně 1. června 1932. V tomuto návrhu se ustanovovalo, že vláda poskytne vklady a příspěvky v částce 20 milionů, které by se pak po dalších 5 roků doplňovaly každoročně částkou 2 miliony Kč. Víme, že tyto částky nepostačují, aby pomohly obchodnickému a živnostenskému střednímu stavu, který jest dnes ubit. Jest to málo, ale tato maličkost byla by nás již potěšila, jen kdyby bylo k ní došlo, poněvadž jsme přesvědčeni, že by se tím bylo mohlo pomoci tisícům drobných středostavovských existencí. Ale, jak se zdá, zvláště ministerstvo financí, ať chtíc nebo nechtíc, má jakousi animositu proti podporování živností. To dokazuje skutečnost, že v letech 1928 až 1932 z rozpočtené částky 18,526.273 Kč na podporování živností podle státního závěrečného účtu bylo ve skutečnosti vydáno jen 12,170.782 Kč, čili 65.7%. Naproti tomu vidíme u kapitoly "Péče o dělnické konsumní spolky a hospodářská družstva", že v téže době bylo zařazeno do rozpočtu 7,700.000 Kč a z toho skutečně vydáno 6,270.813 Kč, čili 81.4%.

Jak se zdá, ministerstvo financí nečiní námitek proti některým věcem, které nemají naprosto žádného významu pro hospodářství. O tom svědčí, že na podporu ústavu pro hospodářské využití otopného materiálu, což pro celkové hospodářství jest více než problematické, bylo zařazeno ve zmíněných již 5 letech 5,700.813 Kč a z toho skutečně vydáno 4,767.695 Kč, čili 84%. Ale jsou peníze také na jiné věci. Chápeme nouzi státních financí, ale nepochopíme, že na účely, které nacházíme také ve státním rozpočtu, vydává se více peněz, nežli na ně bylo zařazeno. V letech 1928 až 1930 jest v rozpočtu ministerstva pro věci zahraniční zařazeno pro ruské a ukrajinské uprchlíky 50,300.000 Kč, ale v téže době bylo skutečně vydáno 69,229.000 Kč, čili 137%.

Lze tedy plně pochopiti, že obchodní a živnostenský střední stav stále a stále uplatňuje své oprávněné požadavky a neváháme také dnes opět úplně krátce je přednésti, aby konečně jednou věnovala vláda sluchu také přáním obchodního a živnostenského středního stavu. Žádáme toho jako státotvorní občané tohoto státu, jako skupina, kterou přece možno pokládati za pilíř národního hospodářství, žádáme věcí, na jejichž splnění není třeba milionových částek. Mám zde na mysli tak zvanou malou živnostenskou novelu, jak byla provedena v Rakousku. Touto novelou bylo by možno splniti mnoho životních problémů našeho obchodního a živnostenského středního stavu. Poukazuji na př. na zavírání obchodů, na zákaz prováděti opravy továrními živnostenskými podniky, které zvláště přivedly na pokraj zkázy naše chudé obuvníky a krejčí; poukazuji dále na omezení poboček továrních podniků, ale také na splnění požadavku, který jsme vždy uplatňovali, totiž na zavedení průkazu způsobilosti živnosti obchodní, a konečně, na což již také častokráte bylo poukazováno, žádáme tak často již požadované nařízení, jímž se zakazují tak zvané obchody s jednotkovými cenami. Při této příležitosti nemůžeme se vyhnouti také tomu, abychom neprotestovali proti jednostranným protežováním konsumních spolků, čímž se našemu zákonnému obchodu, jakož i všem živnostenským skupinám, o které jde, způsobila nesmírná škoda.

Domnívám se, že mohu prohlásiti, že nic nenamítáme proti existenci těchto organisací, ale musíme žádati, aby se s nimi, aspoň pokud jde o daňové právo, nakládalo právě tak jako se zákonným obchodníkem a živnostníkem. Že tomu tak není, ukázal bych na tomto úředně zjištěném příkladu: Tak na př. konsumnímu a spořitelnímu spolku "Vorwärts" v Karlových Varech s 59 pobočkami byla předepsána za berní rok 1931 při obratu 36,694.878 Kč, který sám přiznal, výdělková daň 3.559.60 Kč (Posl. Schweichhart [německy]: Vždyť jest to také tak správné!) Pane kolego, řádnému obchodníkovi, při témž obratu a čistém zisku jen 10%, předepsala by se výdělková daň 150.032 Kč, a to jest 45krát více. Nyní musíme uvážiti, že řádný kupec k dani výdělkové musí ještě také platiti přirážky, které celkem průměrně činí 600%. Podle uvedeného příkladu vypadá také počet tak, že řádný kupec musí zaplatiti s přirážkami 1,050.224 Kč daně výdělkové, kdežto konsumní spolek musí zaplatiti pouze 24.570 Kč. (Posl. Schweichhart [německy]: To není správné!) To jest úplně správné podle úředního zjištění.

Při takovýchto výhodách jest obchodník přímo hnán ve zkázu a obcím, okresům a nikoliv na posledním místě samotnému státu se působí škoda. Náš požadavek jest plně oprávněn, prohlašujeme-li, že nic nenamítáme proti existenci nebo zřizování konsumních spolků, bude-li se s nimi v oboru daňového práva nakládati právě tak, jako se zákonným obchodníkem nebo živnostníkem. (Výkřiky posl. Schweichharta.) Pane kolego, mně o tom nebudete nic vypravovat. (Posl. Schweichhart [německy]: Já bych vám však mohl o tom vyprávět!) Můžete sice o tom mluvit, ale pro mne rozhoduje úřední zjištění.

Mám-li nyní krátce promluviti ke kapitole "Ministerstvo financí", musím konstatovati - a tu bych právě panu kol. Schweichhartovi rád řekl - že ministerstvo financí a veřejnost by zajímalo, aby zjistily, kam přišly milionové nezdaněné zisky. Musíme se co nejostřeji ohraditi proti takové subvenční praksi a proti takovému stranickému protekčnictví. (Posl. Schweichhart [německy]: O agrárních družstvech ovšem nemluvíte!) To jest totéž; chcete-li již něco věděti o agrárních družstvech, prosím, mohu vám říci, že loňského roku na sanaci výdělkových a hospodářských družstev bylo poskytnuto 50 milionů Kč. Z těchto 50 milionů Kč dostaly soc.-demokratické konsumy 23 milionů Kč, agrární výdělková a hospodářská družstva rovněž 23 milionů Kč a živnostenská výdělková a hospodářská družstva 4 miliony Kč. Z toho připadlo na německá družstva asi 40.000 Kč. Abyste poznal také tuto kapitolu!

Musíme se ohraditi také proti uplatňování mrtvé ruky ve výdělečném životě. Mám zde na mysli podniky a výdejny, které dnes den co den otvírají nemocenské pokladny atd., kde se vydávají léky a therapeutické pomůcky. Předměty nejsou tím levnější, ale na druhé straně se poškozují celé stavovské skupiny a podkopávají se existence středního stavu, a to přece určitě nemůže býti úmyslem dělníků. Musíme se vysloviti také proti způsobu dodávek, jaký máme u nás. Předpisy zadávajících úřadů při dodávkách se nezachovávají a musíme žádati, aby při zadávání veřejných prací byly jako kontrolní orgány slyšeny čelné organisace hospodářství. Tím se vyhoví oběma stranám a jest vždy lépe míti ve správě čistotu než buditi podezření z korupce.