Chcem ešte jednu poznámku urobiť na p. dr Ivánku, ktorý v ústavno-právnom výbore povedal toto: "Ľudová strana opustila slušnou cestu opozície a nastúpila revolúciu." - Odpusťte, pánovia, ľudová strana len jedno chce, aby sa Slovensko hospodársky vyrovnalo a keď sa hospodársky vyrovná, je vyrovnané i politicky. Na hospodárskej otázke záleží a nielen na úradníckej. Umiestime-li tisíc či 500 úradníkov, na tom nezáleží v otázke hospodárskej. To bude záviseť od toho, či ja alebo XY dane bude vedeť platiť. Tu sa musí vyriešiť hospodárska otázka.

A že sme nastúpili nejakú revolúciu? Odpusťte, pánovia, my sme toho názoru a ja vám to uprímne hovorím: ako by prišla ľudová strana k tomu, keď má, povedzme len ako minister Slávik hovoril, na 50% hlasov - o tých 50 procentoch by sa tiež dalo hovoriť - aby sme podporovali svojmi hlasmi v parlamente jednu spoločnosť s ručením obmedzeným? (Hlasy: To je pravda!) Táto spoločnosť s ručením obmedzeným si myslí, poneváč po prevrate r. 1919 dostala sa k moci, že je povolaná tú republiku držať len ona a nikto iný. Ja myslím, že my svojim povinnostiam dostatočne odpovedáme a sme si vedomí svojej povinnosti a odpovednosti voči štátu a že politická otázka nemôže sa miešať spolu dohromady s otázkou štátnou. Ale vy, pánovia, keď tento zákon robíte, robíte jedno, vy utekáte od odpovednosti a zabúdate na to, že tento zákon je ako bič a že i na druhú stranu môže uderiť. Dnes ešte sa nevie, ale ja si myslím, že ani páni soc. demokrati nie sú tak istí, že ten zákon raz sa proti nim alebo proti iným neobráti. Lebo tie jednotlivé vsunuté vety do jednotlivých paragrafov znamenajú toľko, že politické strany sa obávaly jedna druhej, proti ktorej sa ten zákon môže obrátiť, a isté vymoženosti si robily, aby takým spôsobom zachránily snáď svoju budúcnosť.

Ale, veľactení pánovia, právnicky - je tu pán minister spravedlnosti - nechcem sa o tom zákone zmieňovať jedine proto, lebo to je konglomerát právnických nesmyslov. To je otázka politická, uznám, politicky stojí, ale právnicky tento zákon nemôže existovať.

Povedzte: Politicky chceme diktatúru, a môžete ju robiť (Tak je!), ale právnicky to nemôže existovať. Rozpustiť strany, zastaviť stranu, poslanec je poslancom, ale na shromaždenie nemôže ísť, schôdze nemôže držať, porady nemôže držať, so svojimi voliči nesmie sa stýkať a v parlamente môže sedeť, aby sa na vás díval.

Odoberú sa odznaky, obrazy, knihy nemôže čítať a nosiť a neviem aké nemožnosti, zhabanie majetku, a to nielen straníckeho, ale i súkromoprávneho, na pr. takého spolku a takých hospodárskych organizácií, alebo hospodárskych iných spolkov, kde niektorí činitelia tejto rozpustenej strany sú súčastnení.

Pánovia, ja myslím, že toto ide trochu ďaleko. A čo sa týka asnáď názoru na tieto otázky, pán minister spravedlnosti musí vedeť iste jedno, že, prosím, zásadou trestného práva je, že nikto pre jeden trestný čin dvakráť stíhaný byť nemôže. A vy, veľactení pánovia, v tomto zákone dovolíte dvakráť stíhať patričného, ale i toho, ktorý na tom trestnom alebo inom čine sa vôbec nesúčastnil, lebo tam je povedané výslovne v tom § 1: "Byla-li činností politické strany zvýšenou měrou ohrožena samostatnost" atď. "Činnost", to je tak široký pojem. Čo je to tá činnosť? Musí byť v zákone ustálená, len vtedy môže byť v zákone, keď je tu podstata. "Činnost" je všeobecný rámec a v tej činnosti tá podstata musí byť ustálená s prípadu na prípad. Čo je to ten trestný čin bez podstaty? Ten trestný čin neexistuje. Keď sa jedná o čiste politickú otázku, tedy povedzme si to otvorene. Myslíte, že tento zákon do zahraničia neprijde? Tam sa budú na to dívať a povedať: To je diktatúra v Československu, lenže diktatúra rudozelenej koalície proti všetkým opozičným stranám. A ja si myslím, či si ten zákon urobíte, či neurobíte, to je všetko jedno, hospodársky vývin je taký, že vás musí zrútiť. Každý človek vie, že zmena režimu nastať musí, a či máte či nemáte zákon, to vôbec vašej existencii nepomôže, poneváč nemáte mravného podkladu k udržaniu poriadku a hospodárskemu zlepšeniu republiky Československej. Veď pozrime sa ešte na jar, v tom jarnom zasadnutí, spravili ste jedon zákon, zmocnenie vlády ohľadom hospodárskych pomerov a, pánovia, od jara sme si mysleli: teraz je svolaný parlament a poukážete na to, čo ste hospodársky urobili. Zákon zmocňovací tu je, ale hospodársky vôbec ani najmenšia otázka nebola rozriešená a vôbec sa do toho nesiahlo, lebo je to aj nemožné, poneváč keď celá vláda, 14 ministrov, do toho prehovorí a každý minister podľa svojej strany a vlastne diktátu svojho klubu bude pokračovať, samozrejme že neni možné nič objektivného alebo takého previesť Hospodársky sa otázka rieš ť nedá, ale vy ste v hospodárskej otázke urobili tú chybu, že ste celý hospodársky život spolitizovali.

Pánovia, jestli chcete rozpúšťať strany, musíte priznať jedno, že by bolo dobre rozpustiť všetky politické strany, poneváč ste spolitizovali hospodársky život. Tento stav je neudržiteľný, a preto rozpusťte všetky politické strany, ale nie tak: ja som teraz vo vláde, rozpustím svojho konkurenta; "České slovo" písalo minulý týždeň jedon veľmi dobrý článok o bernej správe, kde finančná správa zdanila poplatníka, poplatník sa odvolal a teraz prišiel odhadca, jeho súsed, konkurent, ktorý práve túto živnosť provodzoval. Tento bol menovaný za odhadcu, samozrejme, že toho druhého konkurenta zamočil a preto sa "České Slovo" proti tomuto systému postavilo. Vy to isté tiež tak robíte a chcete sa nás dnes zbaviť. Ale, prosím, vo Francii, keď ženevská odzbrojovacia konferencia - môžeme povedať - padla na 100%, išla francúzska vláda domov a položila francúzskemu parlamentu otázku dôvery. Pokusili ste sa vy raz o toto? Samozrejme pri tomto systéme u nás v parlamente netreba zdvíhať ruky a nemusia tak činiť ani vládni poslanci. Riekne sa, je to väčšina a je to hotové. Ale pri samostatnosti francúzskeho poslanca vláda to urobila. Nebudem chváliť Hitlera, k čomu sa vyslovuje pre tajné hlasovanie, a prečo sa odvoláva na ľud. Je v tom iste niečo. Mussolini to isté robí. Či to robí Mussolini, alebo Hitler, u nás to robí 4 až 5 politických strán proti ostatným, ktoré majú za sebou asi 2 mil. voličov. Pán min. predseda hovoril, že každý, kto nehlasuje pre tento zákon, je nepriateľom štátu. (Výkřiky.) Keď by sme to takto vzali, pán kolega, ráčte preminúť, republika stojí na veľmi slabých nohách. A jestli by to takto bolo, tých 100 poslancov opozičných má za sebou asi 2 mil. hlasov a tedy republika by bola na veľmi slabých nohách.

Ale vy sa tímto zákonom neubránite. Tu je treba sa niečoho chytiť. Isté je, že nastúpila nová doba a nová doba vyžaduje nových ľudí a, pánovia, ráčte sa postaviť na stanovisko prestyže. (Hlasy: Těmito novými lidmi budete vy?) Ja vás uisťujem, že my tam prijdeme, lenže jedno vám poviem, že vy nebudete mať smelosť vypísať nové voľby, a keď by ste ich vypísali, tak by národ hlasoval proti vám. Ráčte vypísať voľby a keď národ rozhodne, my sa podrobíme diktátu národa! (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Vy na to špekulujete a obecné voľby odročujete, poneváč viete, aká by bola situácia pri obecných voľbách.

Práve z týchto dôvodov, slávna snemovňa, naša strana, ktorá prehlašuje pri tomto zákone, že stojí na stanovisku republiky, za takýto zákon, ktorý je čiste politický a ktorý je istotne a iste namierený proti opozičným politickým stranám, sa nemôže postaviť, lebo také vysvetlenie nám nestačí a žiadny sľub nám nestačí. To sa hovorilo pri tlačovom zákone tiež a zastavovaly sa časopisy, ľudové shromaždenia, obmedzovala sa osobná sloboda atď. Tento zákon sahá nielen na osobné slobody, ale sahá výslovne tiež na ústavné zákony, lebo osobná sloboda a pozbavenie mandátu ústavným zákonom je určená a ustálená, a proti tomuto zákonu vy robíte neústavný zákon a zrušujete mandáty.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta minula.

Posl. dr Gažík (pokračuje): Končím a prehlašujem, že naša strana na tejto osnove čiste politického rázu nemôže sa súčastniť a k tomu súhlas nedá. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Především k politickému obsahu projednávané vládní předlohy zákona o zastavování činnosti politických stran a jejich rozpuštění chci učiniti prohlášení jménem klubu komunistických poslanců:

K zastavení nebo rozpuštění strany stačí podle vládního návrhu pouhé "ohrožení samostatnosti, ústavní jednotnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské formy nebo bezpečnosti republiky Československé". Povšechnost této formulace směřuje jednak k tomu, aby vláda mohla rozhodovati zcela libovolně, jednak k tomu, aby nepřátelé komunismu mohli využíti všech nacionálních předsudků, rozšířených v masách. Proti tomuto lovení v kalných vodách prohlašujeme my, komunisté, zcela jasně: Budeme brániti samostatnost českého národa, stejně jako národů ostatních, a budeme ji zejména brániti proti české buržoasii, která český národ pronásledováním českého proletariátu a utiskováním jiných národů vede do záhuby. Proti násilné "jednotnosti a celistvosti" tohoto státu vytyčujeme heslo svobodného sebeurčení všech potlačovaných národů až do odtržení, bratrské spolupráce a proletářského internacionalismu. Proti "demokraticko-republikánské" formě tohoto státu, která nikdy nebyla ničím jiným než zastřenou diktaturou fašistickou, stavíme my, komunisté, republikánskou formu demokracie proletářské jako přechodnou formu k beztřídní společnosti komunistické, která již nebude znáti žádného potlačování a tudíž také žádné formy státní. Proti bezpečnosti kapitalistů, která je hlavním účelem této předlohy a která je největším nebezpečím pro vrstvy utiskované, stavíme my, komunisté, bezpečnost proletariátu před buržoasií měšťáckého řádu, před nezaměstnaností, bídou, válkou, bezpečnost proletářskou, které lze dobýti jen proletářskou revolucí.

Hlásáme svůj program otevřeně, následujíce slov Karla Marxe a Bedřicha Engelse, že komunisté nemají zapotřebí tajiti svých cílů. Ale mají to zapotřebí naši nepřátelé, buržoasie, fašisté a sociálfašisté a protože vědí, že komunistický program těší se sympatiím všech uvědomělých proletářů, sahají a musí vždy sahati ke lžím a provokacím. Před náporem mezinárodního proletariátu hroutí se právě v tuto chvíli provokace s požárem říšského sněmu a jako političtí vítězové vycházejí komunističtí obžalovaní se soudr. Dimitrovem, členem Exekutivy komunistické internacionály, v čele. (Potlesk komunistických poslanců.)

Přesto to zkoušejí čeští následovatelé hitlerovců a jejich sociálfašistických spojenců znovu a znovu se lžemi a provokacemi proti komunistické straně. Začalo to s Klimšou, následovala lež o "komunistické teroristické skupině na Slovensku" a zároveň se sbírají ve všech velkých městech pomluvy o "komunistické špionáži", aby tato mohla sloužiti za záminku k potlačení komunistické strany. Všechny takové špionážní procesy se konají tajně, aby veřejnost nemohla pozorovat pravou souvislost věcí. Vždy to jsou policejní špiclové a provokatéři, kteří podvodně nastrojují špionážní aféry, a jejich oběti jsou pak vydávány za exponenty komunistické strany. Tak jako Hitler svou krvavou justiční komedii už nevede proti obžalovaným samým, nýbrž proti komunistické straně Německa a proti komunistické internacionále, vystupují také při špionážních procesech v Československu do popředí štvanice proti ústředí komunistické strany a proti Sovětskému svazu.

Nemáme potřebí zatajovati svých cílů. Budeme neúnavně bojovati za vítězství mezinárodní proletářské revoluce, za vítězství Sovětského svazu. Komunistická strana nemá potřebí zabývati se špionáží pro Sovětský svaz a špionáž také neprovádí. Komunistická strana vystupuje co nejostřeji proti individuálním teroristickým akcím, které jsou právě dílem nepřátel revolučního proletariátu. A tak jako Dimitrov prohlásil před říšským soudem: "Vaše rozsudky smrti mě osobně nezajímají", vmetáme vám v tvář slova Leninova: Bolševik, internacionalista, přívrženec proletářské revoluce může právem z tohoto divokého křiku nenávisti vyslechnouti hlas potlesku, neboť divoká nenávist buržoasie je často nejlepším důkazem toho, že pomlouvaný, štvaný, pronásledovaný slouží správně a poctivě proletariátu.

K meritornímu obsahu vládního návrhu. Mluvčí našeho klubu soudr. Kopecký zde již uvedl zásady a hlavní rysy předlohy. Zbývá mi, abych zde prostě konstatoval některé podrobnosti jako fakt.

Předloha prý není namířena proti dělnictvu. A tu se vším důrazem odmítám buzení ilusí, že není namířena proti komunistům. Proti komu jinému? Že to není proti dělníkům? Proti komu jinému, když jenom na účet dělnické třídy má být také řešena hospodářská krise, smrtelná krise kapitalismu? Proto celá předloha zákona je namířena nejenom proti komunistické straně, nýbrž proti všem dělníkům třídně myslícím, třídně bojujícím. (Posl. dr Stern: Proti utlačovaným národům!) Samozřejmě, i proti utlačovaným národům.

Předloha má dva způsoby postupu. Jeden způsob je zastavení činnosti a zahájení persekučního, vyhlazovacího, mordýřského tažení proti dělnické třídě. V jaké souvislosti? V souvislosti s kapitalistickým systémem, který se dostal do takové nebezpečné situace a který, jak předloha sama doznává, může být ohrožen i proletářským pozdravem. Tedy nebezpečí pro kapitalismus jest tak veliké, že může jej ohroziti pouhý proletářský pozdrav. Zastavení činnosti podle osnovy má za následek nejen zastavení činnosti politické strany jako takové, nýbrž i zbavení dělnické třídy všech lidských práv, postavení její na roveň inventáře měšťácko-fašistického státu, poněvadž dělnická třída má býti zbavena vůbec jakéhokoliv práva shromažďovacího. To se týká nejen přímých příslušníků té které strany, která by byla zastavena - to je strany dělnické, kdyby byla zastavena strana komunistická -, poněvadž pod příslušností se nerozumí jen ten, kdo byl přímým členem té strany, kdo na základě přihlášky, placení příspěvku této straně jest skutečným členem, nýbrž podle tohoto návrhu má býti také pokládán za příslušníka strany ten, kdo projevil sympatii, t. j. bral účast na třídním boji. Abych konkrétně dokázal, kam až sahá tato opatření: dělníci rozpuštěné strany, kteří se zbavují práva shromažďovacího, nejen že nesmí konati schůze, nýbrž nesmí se ani zúčastňovati schůzí. Dělníci povedou, poněvadž zaměstnavatel přijde s 50% snížením mezd, boj, budou se chtíti brániti. Ti, kteří půjdou zároveň s nimi, budou sice ne přímí, nýbrž nepřímí účastníci rozpuštěné strany, ale budou takhle "oštemplováni" a bude s nimi také takto jednáno. Co to znamená? Proč dali t. zv. socialisté a zejména strana soc. demokratická tak ochotně souhlas k tomuto více méně zásahu do práva spolčovacího? Poněvadž 15 let mluví a slibují dělníkům, ale za 15 let jim přinesli jen hlad, bídu a nezaměstnanost. Nyní nastává vystřízlivění v řadách dělnických, nastává také vystřízlivění a odpor proti takové politice ve vlastních útvarech těchto socialistických stran, a poněvadž je nemohou potlačiti přímo, aby neztratili svoji masovou základnu, bude toto potlačení dělat státní aparát, státní moc.

Co všechno bude proti státu? Nejen, jak zde vyjmenovává předloha, která byla původně do malichernosti směšná - tak něco paďourského mohlo se naroditi jen v hlavách, které již nemohou na nic jiného mysliti odznak, prapor, symbol dělnické třídy - rudý prapor jest dnes odsouzen ke spálení, k zničení, symbol ten stane se také trestným ale trestnými se stanou všechny obrazy, které znázorňují Marxe, Lenina, všichni t. zv. proletářští světci se stanou předmětem útoku na toho kterého proletáře. Jaká bude prakse? Ještě zde nebyl zákon, a už jsme praxi viděli na př. při košických událostech, kde četníci podnikali razzii, velké masové zatýkání i lidí nevinných. Tak na př. 18letá dívka, zemědělská dělnice, byla zatčena a zavřena jen proto, že byla u ní nalezena červená bluza, poněvadž ta červená bluza vyjadřovala její sympatie k bojujícím dělníkům - tím už pochopitelně bylo prokázáno její spojení s bojující pracující masou. Všechny ty znaky, šátky atd., všechno to rudé, co dnes vyvolává u buržoasie největší panický strach, má býti touto cestou odstraněno. Je přímo směšné, že by se ve spojení s bojující pracující masou dostal také člověk, který by chtěl vědecky studovati socialismus a který by si vypůjčil vědeckou knihu Marxovu nebo Leninovu. Tato kniha i když by ji chtěl studovati s hlediska skutečně vědeckého - je mu zakázána a kdyby ji studoval, dostal by se ve spojení s elementy, se stranou, která by zde mohla ohroziti bezpečnost státu, a byl by mu proto vyměřen trest ne soudní, nýbrž policejní, který je pro to stanoven.

Všichni, kdož by po přijetí tohoto zákona projevili nesouhlas se zastavením činnosti, dostanou se okamžitě do policejního kriminálu bez jakéhokoliv řízení a dovolávání, právě tak jako všichni, kdož projeví nespokojenost s tímto režimem.

Řekl bych jen jednu věc. Pánové již nemohou vystačiti s tím, aby se k zastavení všeho dělnického tisku dospělo alespoň formálně cestou sou dní, a proto si dávají ustanovení, aby bylo možno bez cirátů a ceremonií krátkou cestou zastaviti všechen dělnický tisk. Pánové, budete také zastavovati nebo censurovati tisk illegální? Kdo vám vyrábí tisky? Dělníci. Myslíte, že pro vás budou dělat noviny a pro sebe je neudělají? Vy bláhoví! Tomu chcete věřit v době, kdy němečtí dělníci jdou a i za cenu života dělají noviny, kdy kolportují noviny i když vědí, že noviny roznášeti znamená pro ně stětí hlavy? Bláhovci! Do mníváte se, že na to máte aparát? Jste úplně vedle. Jen jste ukázali i těm posledním dělníkům, jak správně bylo r. 1887, když dělal Bismarck protisocialistický zákon, Bismarckovi odpověděno: Kašleme na vaše protisocialistické zákony. A Engels opakoval: Dělníci se naučí kašlat na všechno měšťácké. Pánové, můžete-li tam, kde jde o vaše zájmy, pošlapati i ten váš demokratický řád, i ty vaše základy demokratické ústavy, nedivte se, že dělníci řeknou: Totéž právo patří i nám.

Tento návrh suspenduje svobodu člověka vůbec. Znamená nejen censuru, zabavování dopisů, censuru telegramů, nýbrž daleko horší opatření, která jsou zde zakryta - koncentrační hladové tábory. Já jsem již řekl, co Hitler terorem, žhářstvím, to Meissner zákonem. Tento zákon předčil Hitlera na 100% a jestli někteří z pánů se dovolávali, aby byl slyšen nějaký ústavně-právní expert, pánové, pak jste měli vyhověti jen mému návrhu, že jedině povolaným expertem by byl Hitler, který by vám musil vystaviti vysvědčení, poněvadž by musil napsati: Mně jste to vytýkali, ale předčili jste mne.

Pánové, zde se v §u 7 říká doslova: "Může příslušníky strany na určitou dobu z určitého území vypověděti, může příslušníky strany dáti pod policejní dozor nebo naříditi jim, aby se po určitou dobu z určitého území nevzdalovali." Co to znamená? Hitler zřídil koncentrační tábory, tam uvrhl, pokud se mu to dalo, všechny proletářsky smýšlející a k boji odhodlané dělnické funkcionáře. V tomto táboře, i když mizerně, přece jen jim musí dáti jíst. Co vy chcete tímhle dělati? Hromadné masové přestěhování, vykazování z místa do určitého jiného místa, obehnati takového člověka zdí, t. j. naříditi mu: ty nesmíš opustiti toto místo, musíš s klidem vyčkati smrt hladem. Vy to chcete dělat tímto způsobem, vy chcete nechati dojíti k tomu, co Hitler dělá se sekerou v ruce, vy chcete to dělat tak, aby každý měl tolik odvahy, aby se uškrtil sám, dělnickým způsobem. (Výkřiky posl. Hodinové-Spurné.)

Pánové, proč byly tak dlouhé tahanice o obsah jednotlivých opatření v této předloze? Shodni jste byli, koho má tento zákon stihnouti, shodni jste byli, že má postihnouti dělnickou třídu, ve všech prostředcích i v těch nejničemnějších, ale jedna věc, která vás dělila, bylo, jak to udělati, abyste si rozdělili mezi sebe ona místa, která na př. zde ve sněmovně jsou a na kterých sedí zástupci dělnictva, zástupci komunistické strany. To byl onen oříšek, a vy jste tuto otázku tak dlouho kouzelnými známými vašimi čísly dělali, až jste přišli k závěru, jak to provésti, a udělali jste to t. zv. systémem československého volebního práva podle ústavy: "Lid je největším zdrojem státní moci." Suspendovali jste pasivní právo pro dělnickou třídu vůbec a vyvlastnili jste si ono právo a rozdělili jste si je pro sebe. A tak tu nastává nová éra Mravců a Bazalů, nový druh lidí, které jste odsuzovali, a nyní, když zradili program, na nějž kandidovali, zavádíte ten druh pro všechny. Chcete tedy provésti tímto způsobem výměnu i při rozpuštění komunistické strany tak, že vám šlo - pánové, promiňte, když to člověk chce říci tak, aby tomu každý rozuměl - o ty lavice, na něž se sedá zadní částí těla. O ta místa vám šlo, to bylo to hlavní. A jak to udělati? Vždyť by mohla býti jedna strana silnější než druhá; ta by mohla míti prvenství a pochopitelně by mohla přebírati všechna ta rozmnožená koryta. Ano, o ta koryta vám šlo, o ta místa pro zadnice a o nic jiného. To tedy chcete dělati tím způsobem, že druh Mravců a Bazalů má vám sloužiti k vyrovnání, a podle toho, jaký druh komunistických poslanců může ještě býti vyhozen a uvržen do kriminálu, takový druh náhradníků budete zde povolávati. Že tomu tak je, o tom svědčí, že jste si k tomu zřídili zvláštní početní orgán, t. zv. nový soud. Už vám nestačil dnešní volební soud, který podle ústavy a zákona rozhodoval o pravoplatnosti voleb a přiděloval mandáty. Vy jste si zřídili zvláštní druh soudu a říkáte, že to bude soud. Co ten soud má, chudinka, dělati? Ten má podle vašeho návrhu potvrditi, co provedla vláda, poněvadž jinak to nejde. A to rozdělení, to je jeho vlastní úloha, ten to má rozdělovati a podle počtu a síly té které partaje, podle toho, kolik se komu podaří urvati a v obchodu vyzískati, mají strany dostati přiděleny tyto mandáty.

Chápu t. zv. socialisty, kteří měli veliké zuby: Sakra, to bychom mohli schlamstnout všechny mandáty po komunistech a rozděliti se tak o ně s bratry. Ale závistiví agrárníci a ještě ti druzí si řekli: Což by se nedalo něco trhnouti? Vezmeme novou volební geometrii a budeme s těmi 300 tak dlouho míchati, až budou usměrněni, čili budou konservováni pro museum poslanců. Tak dlouho je budete vybírati, až je zde budete míti jako pimprlata, se kterými budete dělati, co budete chtít. To byl vlastní obchod a t. zv. vážné jednání o meritu zákona.

Posuzuje tuto vládní předlohu, musím v závěru říci, že je to předloha, která vám, pánové, má pomoci k východisku ze smrtelné krise, do které se dostal váš kapitalistický řád, má vám sloužiti jako prostředek k usměrnění, to jest k vyrovnání účtů; to je také řešení zvýšené bídy a hladu, řešení krise na účet dělnické třídy. Ale pánové, vezměte na vědomí, že dělnická třída, její skuteční vůdcové a všichni, kteří byli hnáni na jatky světové války a stokráte se dívali smrti vstříc pro zájmy kapitalistů, dovedou se také podívati smrti v tvář pro zájmy proletariátu. (Tak jest!) A poněvadž tato doba je historická tím, že končíte už všechno hospodářství kapitalistického řádu těmito opatřeními jako posledními prostředky, které zde máte, má dělnická třída tím spíše právo říci: Tohle je směnka, na kterou budete dopláceti, pánové, vy. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Vallo.

Posl. Vallo: Pri predlohe tohoto zákona je nutné, aby sme si zrekapitulovali, čo na Slovensku doteraz prevedené bolo, aby sme si povedali o tom, čo s tejto tribúny sa hlásalo o oslobodení Slovákov 15 rokov trvania Československej republiky, 15 rokov sľubov a 15 rokov pomerov, ako sa objavovaly na Slovensku. Oslobodené Slovensko, o ktorom sa tak nahovorilo, nedostalo ani z tej čsl. demokracie, ani z tých čsl. zákonov, ktoré v historických zemiach predsa len do určitej miery daly možnosť pohybovať sa pracujúcemu ľudu v Čechách a na Morave. Slovensko ešte i teraz po 1 5 ročnom trvaní republiky môže sa pochváliť celou sériou zákonov bývalého Franca Jozefa, môže sa pochváliť celou sériou zákonov býv. ministerského predsedu Tiszu (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.), tedy s tými istými zákony, ktorými sme boli za Maďarska utlačovaní, s tými zákony sme vraj za Československa oslobodení. Postarala sa síce československá demokracia o to, aby taký zákon na ochranu republiky bol rozšírený na Slovensko, ale nepostarala sa o to, aby aj zákon spolčovací bol rozšírený na Slovensko. Tam platí starý maďarský zákon. Tedy všetky tie zákony, ktoré maly smerovať k umožneniu spolčovania a organizovania pracujúcej triedy na Slovensku, uplatnené neboly. Potom sa nedivíme a nemôžeme sa diviť, jestliže vidíme, s akým úmyslom čsl. buržoazia a čsl. vláda išly, keď tieto zákony na Slovensko rozšírené neboly. A na Slovensku bolo treba odbúrať rad závodov, aby nerobily konkurenciu čsl. buržoazii. A jestli toto chceli dôsledne previesť, tak nemohli strpeť, aby pracujúci ľud sa organizoval, nemohli strpeť, aby sa spolčoval, nemohli strpeť, aby mal nejaké zákonné možnosti k obrane svojich práv, a preto bolo nutné, aby staré rakúsko-maďarské zákony boly na Slovensku v platnosti.

A teraz podívajme sa! Tieto zákony umožnily všetko to, aby hladko sa mohlo Slovensko stať cintorínom. Podívajme sa tu od Čopu po Bratislavu, na Horehronie a kde ktorú dedinu československú, budeme videť, že sa podobá v pravom slova smysle cintorínu.

A zákon usnášaný, ktorý je teraz predložený, má vraj ísť proti rozvratníkom, má slúžiť na potlačenie rozvratníkov. Ktorých rozvratníkov? Kto bude nespokojný, kto sa bude búriť? Či snáď chcete, aby tie tisíce a desaťtisíce slovenského proletariátu sa nebúrily, keď im vezmete posledný kus chleba? Či snáď chcete, aby sa nebúril ten slovenský roľník, živnostník, keď mu exekútor berie posledný kus majetku? Tedy kto sa bude búriť, kto sa opováží povedať nesúhlas s tým, kto sa opováži reptať proti biede, na koho bude platný tento zákon ako na rozvratníka? Iste že nielen na komunistických robotníkov, ale tak iste tento zákon bude platný i na robotníkov soc. demokratických, poneváč čo je to iného, jestli príjdu páni soc. demokrati, nár. socialisti, ba aj ľudáci do Podbrezovej predkladať robotníkom novú uzavrenú kolektívnu smluvu a keď ich vypískajú a nepustia ich ku slovu? Tedy aj na týchto bude to patriť, aj na tých sa to bude vzťahovať, poneváč nemôžu súhlasiť, nemôžu dať súhlasu a nemôžu vypočuť v záujme svojom a svojich rodín, keď je im lámaná z ich malého kúsku chleba ešte polovica. Tedy aj na tých toto bude patriť.

V dneskajšej debate hodne sa hovorilo o Pribinovi. Hodne sa hovorilo o rozporoch medzi Slovákmi a Čechmi. Aké tie rozpory sú? Rozpory, ktoré nastávajú a zvlášte teraz v dobe zmenšenia zisku, zvlášte teraz, keď sa musí buržoazia, jedna skupina medzi druhou rvať, biť o to, kto dostane monopol na odieranie pracujúceho ľudu, kto to bude, kto zoderie zo slovenského robotníctva ešte jednu kožu. A Hlinkovci si robia taktiež nárok. Hlinkovci si robia taktiež chuť, že aj im sa z toho dostane, poneváč keby to neboli chceli, keby sa im nebolo jednalo len o zisk slovenskej buržoazie, vtedy, keď oni dostali sa do vlády, boli by mali možnosť, aby uvoľnili cestu pracujúcemu ľudu a aby mu dali možnosť hýbať sa a aby aj to staré maďarské púto, ktoré pútalo ešte slovenských robotníkov a roľníkov, z neho strhli. Ale toto páni nepotrebovali, poneváč len tými osvedčenými starými maďarskými zákonmi a samozrejme doplnenými českými četníkmi dal sa pracujúci ľud odierať ďalej. Pribinové oslavy toto charakterizujú. Boj medzi vládou, alebo lepšie povedané, medzi českou a slovenskou buržoaziou, sa ukázal na takej šikmej ploche, kde mohol každý pozorovať, akým spôsobom zadováža si Hlinkova strana väčšej ceny. Prečo? Pribinové oslavy dopadly tak, ako maly. A prečo vlastne Pribina bol, kto ho potreboval? Páni hladajú v Pribinovi vraj Slováka a my v ňom vidíme otrokára, poneváč ten kostol a hrad bol vystavený hladujúcim robotníctvom a roľníctvom slovenským, tedy otrokmi, ktorých zotročoval Pribina. A jestli Hitler v Nemecku dáva slávnosti miesto chleba, prečo by to nespravili malí Hitlerčíci v Československu? A keď nevedia dať im chleba, tak organizujú slávnosti a každý chce tieto využiť pre konkurenčný boj vlastnej buržoazie. Tedy Pribinové slávnosti maly umožniť vyššiu cenu strany Hlinkovej a maly ukázať Hlinkovým vystúpením: nie sme tak nebezpeční českej buržoazii, len je treba s námi sa dohodnúť a my sme k tomu ochotní, my chceme kožu slovenského ľudu predať, ale len o cenu sa jedná. Že to Hlinka nemohol dobre ovládať, to len dokazuje, že pracujúcí ľud v Nitre ukázal, že sa nedá zavádzať ani dnešnou vládou a tým menej že sa dá zavádzať Hlinkom, ale že pojde za svojimi hospodárskymi a politickými otázkami cez hlavy obidvoch, poneváč len takýmto spôsobom je možné, aby si uchránil ešte kus chleba, a len takýmto spôsobom je možné, aby sa z pijavíc českej a slovenskej buržoazie dostal.