Vaša argumentácia, Biskupská Milosť, o tom, že organizácia, ktorá by sa prihlásila len na cirkevné oslavy a nie na národné, lebo sa to nesrovnáva s jej presvedčením a že takáto organizácia by iste nebola na slávnosť pripustená, je - ráčte odpustiť - argumentáciou pochybnou. Sokolstvo na oslavy prijde, v rámci osláv korporatívne vystúpi a nesúčastní sa len procesií a bohoslužieb, samo sebou sa rozumie ani evangelických, alebo iných vierovyznaní korporatívne. A to práve preto, lebo, ako som citoval zo sokolskej výzvy k účasti na oslavách svätováclavských, Sokolstvo sdružuje vo svojich radoch príslušníkov všetkých tried a stavov bez ohľadu na náboženské vyznanie jednotlivcov. Jestli sa však sokoli-katolíci budú chcieť súčastniť procesií a bohoslužieb, nikto im v tom brániť nebude. Nikto však celé Sokolstvo k tomu nútiť nemôže práve preto, že v Sokole sú i príslušníci iných cirkví a iného náboženského presvedčenia. Sokol je totiž organizáciou národnou - nie však protináboženskou alebo proticirkevnou.

Som presvedčený, že bolo správné, keď sa v rámci osláv Pribinových vyhradily prvé 2 dni oslavám prevažne celonárodným - v ktorom rámci Sokolstvo môže a chce spoluoslavovať založenie prvého kresťanského chrámu na území našej republiky a pokresťanenie Slovákov - a druhé 2 dni pre oslavy prevažne cirkevného rázu. Týmto práve sa dokumentuje, že je to slávnosť celého národa, ale že cirkev má i zvlášť a svojim spôsobom spomenúť toto významné jubileum. A som z hĺbky srdca presvedčený, že Pribinové oslavy budú mohútnou manifestáciou za celistvosť našej republiky a za starodávnu kultúru nášho národa proti neprajníkom, že posilnia i národného i slovanského i kresťanského ducha. Ale budú tým len vtedy, keď sa ich všetci s dobrou vôľou a v svornosti ducha súčastníme. Sokolstvo, ráčte byť uistený, bude mať i tú dobrú vôľu a preukáže svoju disciplinovanosť a smysel pre národné a štátne záujmy." (Potlesk.)

To som napísal biskupovi Kmeťkovi. Biskup Kmeťko mi dopisom poďakoval za list a hovorí: "Za vzácny prípis Vám srdečne ďakujem. Spolu prosím o dovolenie niektoré (hlavné) state toho listu uverejniť v novinách. Úfam, že sa dohodneme. S výrazom dokonalej úcty Vám oddaný..."

Ja som na to odpovedal: Áno, súhlasím, aby sa list, ale nie v niektorých statiach, ale celý uverejnil v novinách, lebo vytrhnuté jednotlivé state nedajú presný obraz. List uverejnený nebol, ale bolo to povedané aj vo všetkých sokolských obežníkoch, i vo vestníkoch bol základ, smysel celého prejavu i mojim článkom zdôraznený. (Posl. dr Tiso: Odpusťte, pán poslanec, kedže nebol uverejnený, o tom sme nemohli vedeť!) Ja som vyslovil nádej, že oslavy, keď budú v svornosti ducha prevedené, budú manifestáciou za celistvosť našej republiky a za starodávnu kultúru nášho národa, a spytujem sa: Kde je vina na tom, že sa tak nestalo, kde je vina na tom, že z osláv, ktoré maly znamenať posílenie národnej svornosti, ktoré maly znamenať i na vonok ukázku disciplinovanosti nášho štátotvorného celku, Čechov a Slovákov, sa stala stranícka, malicherná manifestácia? (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové. - Místopředseda Taub zvoní.)

Povedzme, páni, že by ste boli mali príčinu si na niečo žalovať v tých predchádzajúcich udalostiach, povedzme, že by ste snáď neboli bývali pripustení niekde k rečneniu. (Posl. Suroviak: To sa chystalo!) Nechystalo. Ovšem, kde sa koná slávnosť celého národa a kde má hovoriť menom štátu prezident republiky, menom celého Slovenska krajinský prezident, tam niet miesta na to, aby sa dovolávalo, že je tu 100.000 členná alebo 50.000 členná organizácia, ktorá tam chce hovoriť. Oslavy maly vyznieť ako jednotné oslavy celého štátu a práve preto nebolo možné, aby tam na tom prejave hovorili zástupci organizácií, už aj z administratívnych dôvodov, lebo prejav by sa bol roztiahol; keby ste vy boli hovorili, nebolo by možné zariadiť, aby nehovorili aj predstavitelia iných smerov. Tam mal hovoriť celý národ. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) A ja vám hovorím, pánovia, že to, čo pán posl. Tiso uvádzal ohľadom tej akademie, kde skutočne sa stala dohoda, že tam bude hovoriť Hlinka a Škultéty, že tá malichernosť, že na pozvánke, ktorá bola už dávno pred tou dohodou vytlačená a rozoslaná, (Posl. dr Tiso: Odpieram a dovolávam sa svedoctva pána prezidenta Országha!) neboli uvedení, je isté nie tak dôležitým momentom v celej tejto veci, aby dala legitimáciu k rozbíjaniu celonárodnej manifestácie. (Výkřiky posl. dr Tiso.)

Ako to bolo, pánovia? P. posl. dr Tiso hovorí, že sa staly i určité provokácie, na pr. pri tom dni školskom. Tam sa hovorilo o tom rozhlase - ja som sa teraz o veci informoval - hovorilo sa o tom, že dnešný kostol nitrianský podľa svedoctva historikov nie je tým Pribinovým kostolom, a nie o tom, že pred 1.100 rokmi nebolo Pribinova kostola na Slovensku. (Výkřiky posl. dr Tiso.) Chcem dotvrdiť p. posl. dr Tiso mi odpustí, ale ja mám tiež toľko hodnovernosti ako on - že nie je pravda, čo p. posl. dr Tiso uvádzal ako dôvod pre to, že rozbili všemi dohodnutý poriadok sprievodu. Nie je pravda, že by bolo bývalo 1/2 11 alebo bezmála 11 hod., ako tvrdí p. posl. dr Tiso, keď ľudácky sprievod pretrhal rady sokolského sprievodu, ale je pravda, že sa to stalo pred 1/2 10 hod., a to takto: Medzi všetkými organizáciami bolo dohodnuté, že poriadok sprievodu bude v hlavných rysoch tento: Sedliacka jazda, Orolstvo, Sokolstvo, hasiči, skauti atď., napred všetky uniformované organizácie, a že za uniformovanými organizáciami prídu neuniformované, totiž ľudová strana, strana nár. socialistická, ktorá tiež bola v značnom počte súčastnená, a ostatné neuniformované organizácie. Čo sa však stalo? Odišiel sprievod sedliackej jazdy, na ktorý sa pripojili z hradu - lebo tam mali svoje shromaždište - Orli, za nimi sa pohlo sokolské žiactvo a sokolský dorast podľa toho poriadku, ktorý bol veľmi dobre známy všetkým organizáciám. Medzi sokolské žiactvo a Sokolov mužov a ženy boli vklínení legionári v stejnokroji. Je pravda, že sa pripojilo nejakých 40 legionárov v civile - ale nie viac - k sprievodu legionárov v uniforme. Za tými prišiel jedon hlúček - to už bol neporiadok, poneváč poriadok nebol dodržaný - slovenskej ligy, myslím, z Urmína, a to asi 20 ľudí, čím vzniklo malé porušenie sprievodu. Stál som na čele Sokolov-mužov (Posl. dr Tiso: Pekne sme sa zdravili!) - pekne sme sa zdravili - keď p. posl. dr Tiso komandoval svojich ľudí, aby sprievod prerušili, trebárs dobre vedel, že majú nastúpiť Sokoli. Takto sa to stalo. My sme neprišli do Nitry sa biť, my sme neprišli do Nitry vymáhať si niečo násilím, my sme tam prišli oslavovať. A týmto spôsobom sa stalo, že po tých nitrianskych uliciach, keď rady slovenskej ľudovej strany pochodovaly, volaly do svojho stredu všetkých občanov, lákaly ich, volaly: Pojďte s námi, veď k nám patríte, - aby sa pripojili na neorganizované rady slovenskej ľudovej strany. Preto všetko, čo bolo na nitrianskkych uliciach, či to boli ľudáci alebo komunisti alebo iní rozvratníci, až na tých, ktorí si chceli zachovať disciplinu, všetko sa to hrnulo s nimi. Teraz zamlčal pán posl. dr Tiso jednu dôležitú vec: Poriadateľstvo pred tribúnou očakávalo a muselo to očakávať pri takých vážnych celonárodných oslavách, že všetci tí, ktorí budú pochodovať, zachovajú patričnú disciplínu a úctu k tomu činu, ktorý sa tam mal stať. Ale pán posl. Labay vtrhnul pred tribunu asi s tisíci ľuďmi, ktorí začali ohrožovať priamo tých, ktorí boli na tribúne, ktorí napriek tomu, že boli úradne vyzvaní okresným náčelníkom i zemským prezidentom, aby sa rozišli a pochodovali ďalej, odmietli takýmto spôsobom svojim krikom poslušnosť, ohrožujúc priamo i osobnú bezpečnosť tých, ktorí boli na tribúne. A prosím tamtiež sa stalo obsadenie tribúny takým spôsobom, že keď každá organizácia dostala 20 miest na tribune, príslušníci ľudovej strany tých 20 lístkov, čo mali, sobrali a znova rozdali medzi ľud dolu, naplnili tribúnu, sobrali lístky a znova rozdali a tak sa stalo, že tribúna bola 3krát tak preťažená ako mala byť. Takýmto spôsobom sa stalo, že si vynútili násilím to, aby previedli svoje, aby umožnili, že by skutočne Hlinka i Rázus sa stal komandantom celého shromaždenia. Pánovia, tých, ktorí tam kričali, nebolo viac než nejakých 3000 - a bol tam zástup najmenej 80.000. Ale porušiac poriadok, obsadili so všetkých strán tribúnu a tam si vynútili slovo. Bolo veľmi rozumné, že sa nesiahlo k radikálnym prostriedkom a že sa poriadok násilným spôsobom neuviedol. Tým spôsobom, že tam oni stáli pod tribúnou a tým opanovali tribúnu, sa stalo, že tí ostatní - musím vydať veľmi pekné svedectvo Orolstvu, ktoré veľmi disciplinovane stálo na svojich miestach, ale boli to len tí zharangovaní, sorganisovaní ľudia, pre ktorých vychádzaly denne napred vo "Slováku" výzvy: Neposlúchajte nikoho, len poriadateľov v bielych páskach, a ktorí dostali výzvy, aby neposlúchali ani vlastných poslancov a senátorov, jestli by im v tom bolo bránené - sa tam nedostali.

Pánovia, mohli bysme o tejto nitrianskej veci hovoriť ešte na široko, ale ja sa spokojím s týmito niektorými opravami, a hovorím toto: Pánovia, vy ste zavinili to, že z tých osláv, ktoré maly národ, republiku i v zahraničnom svete pozdvihnúť, posíliť, sa ukázalo a môže ukazovať a môže sa ich využiť vonku za hranicami, že sme národom, ktorý je nehodný svojej slobody, lebo je národom rozvratným. (Potlesk.) Vy ste zavinili, že sa v dôsledku práve tých udalostí nemôže dobudovať naša sloboda v cirkevnom ohľade, vy ste zavinily to, čo ďalej nasledovalo, že sa kladú prekážky tomu, aby sme konečne hranice cirkevných diecésí a hranice štátu mali rovnaké, vy ste zavinili to, že vaši mnohí páni (Výkřiky.) z malicherných osobných ohľadov chtiac či nechtiac stoja v službách nie v záujme vlastného národa, ale v záujme toho, za čo pracuje ostrihomský primas Serédi.

Slávne Národné shromaždenie! Iste že je neradostné rozpomínať na tieto veci, ale tvrdíme, že každé zlo má i svoju dobrú stránku preto, lebo sa videlo - a videli i tí, ktorí si nevšímali pomerov na Slovensku s akými ťažkosťmi, - s akými opozičnými stranami je treba na Slovensku počítať. Videli, že na Slovensku je síce skutočná kríza a bieda, ktorá je biedou rovnakou so všetkými štátmi, ktoré sú v kríze, zostrená ešte tým, že na Slovensku za 15 rokov republiky trebárs sa vykonalo veľmi mnoho na poli školskom i hospodárskom, že sa vykonala práca, pred ktorou by musel každý nepredpojatý človek klobúk složiť - predsa len ešte sme nie na rovnakom stupni v kultúrnych a hospodárskych otázkach so zemiami českými. Je to správne, a pánovia, my sme si vedomí toho a my chceme pracovať a všetci svorne pracovať nadľudským temer úsilím a my sa tejto otázke venujeme, aby sme zlepšovali urýchleným spôsobom všetko, čo sa dosiaľ na Slovensku nevykonalo. My hlásame a tvrdíme všade, že je treba konečne odvodiť konzekvencie z geografickej konfigurácie Slovenska, že je treba priblížiť Slovensko všetkým možným spôsobom, tarifným systémom i iným zpôsobom k tomu, aby bola výmena hospodárskych statkov a statkov kultúrnych medzi oboma zemiami bratsky možná. (Výkřiky posl. dr Tiso.)

Slávna snemovňa! Iste že je správne, že je treba i z psychologického ohľadu hľadieť na Slovensko zvláštnyma očima. To, čo nás rozdeľovalo za tisíciročie, nemohlo nenechať na duši slovenskej i na duši českej hlboké vlivy. My sme, pánovia - a to si musíme otvorene povedať - ešte dosiaľ nedospeli k tej jednote ducha, aká sa vyžaduje.

Pánovia, československá jednota! Áno, ja tvrdím, že je československá jednota a nie vzájomnosť. Vzájomnosť môže byť medzi cudzími, ale československá jednota je základným požiadavkom československého štátu. (Výborně! - Potlesk.) Československá jednota neznamená ani jednotu jazyka, ani nejakú uniformitu, naopak, znamená mnohotvárnosť, musí však znamenať jednotu ducha a cieľa a týmto cieľom môže byť len silná, môže byť len večná Československá republika. (Potlesk.)

Vďačne uznávam, že Nitra teraz už dala príležitosť i slovenskej ľudovej strane k tomu, aby vyhlásili, že stoja za týmto štátom. Ja vďačne kvitujem, že oni to i v svojom vyhlásení tu povedali, ale tvrdím, pánovia, že musíte si voliť metody také, ktoré slúžia k tomuto cieľu, a uvedomiť si, že žiadné rozvratníctvo, žiadné využívanie krízy pre nízke stranícke demagogické prejavy, ktorých používajú za hranicami k tomu, aby medzi nás siali kúkol a aby rozrážali našu jednotu žiadné takéto prejavy, ktoré sú, bohužiaľ, ešte veľmi časté u vás, neposlúžia ani tej kýženej jednote, ani československému štátu.

Je priamo na zaplakanie, keď v Budapešti pod vedením u nás kriminálom stíhaného Jenő Molnára universitná mládež vedľa pána Szüllőva a Szentiványiho oslavuje Hlinku a Rázusa. Je priamo na zaplakanie, keď vidíme, ako zahraničné časopisy využívajú vašich demagogických prejavov k tomu, aby v zahraničných vzťahoch poškodzovali náš štát, nám všetkým a iste i vám drahý. Pánovia, iste máme i my na Slovensku veľmi ťažký generačný problém. Iste že je treba pochopiť, keď mladí Slováci, ktorých nám bohuvďaka škola dáva dnes vo veľkom počte, majú obavu o svoj chlieb. Uznávam, že v Čechách je ten generačný problém ešte ťažší, lebo u nás tá mladá generácia až teraz vychádza z našich škôl, kdežto tu bol prebytok inteligencie už dlhé doby - ale keď hľadíme na celý tento problém s hľadiska spravedlivého a historického, keď nahliadneme, že bolo nutnosťou, aby českí pracovníci prišli na Slovensko vtedy, keď sme svojich ľudí nemali, keď sme museli nahradzovať tých, ktorí išli otvorene proti nášmu štátu, keď uznávam aj tie obeti na krvi a životoch, ktoré priniesli Česi za Slovensko, predsa musíme pochopiť dôležitosť toho generačného problému a musíme umožniť, aby slovenský mladý človek sa umiestil v službách svojho národa. (Potlesk.) Je to správna požiadavka. (Výkřiky posl. Rázuse.) A tomuto my slúžime, pán Rázus, nie rečmi, ale skutkami. Pánovia, iste že je nie na mieste, aby z tých kategorií, (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.) ktorých máme na Slovensku dostatok, prichádzali odinakiaľ z českých-bratských zemí k nám pracovníci, aby zaplňovali miesta, ktoré my môžeme obsadiť. Na druhej strane musíme spieť k tomu ideálu, aby každý Čech... (Výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Slávik (pokračuje): ... bol doma na Slovensku a každý Slovák bol doma v Čechách. (Potlesk.) Musíme spieť k tomu, aby sme, až budeme mať dostatok našich ľudí, sa dostávali nielen na Slovensko, aby každý úradník musel preísť i Čechami i Slovenskom. (Potlesk.) Musíme sa snažiť o to, aby sme zvlášte i pri ústredných úradoch v Prahe mohli obsadiť miesta, ktoré patria Slovákom, ale v tom prípade musíme i poukázať na to, aby taký sekčný šéf, menovaný pre Prahu, z malicherných osobných dôvodov neutekal z Prahy. (Tak je!)

Tento problém majú práve tak palčivý v Rumunsku. V Rumunsku medzi Bukarešťou a Sedmohradskom je ten istý problém. A tam nebudete hovoriť, že sú to dva národy, tam nebudete hovoriť, že tam je nejaká zášť Rumuna proti Rumunovi. Nie, je to zápas o chlieb a v tomto zápase o chlieb, áno, my Slováci žiadame nám patriace miesto. A práve preto i z iných dôvodov nemôžeme súhlasiť s tým, čo hlásal vo svojom prejave p. posl. dr Tiso. Nemôžeme súhlasiť s autonomiou Slovenska. My Slováci nechceme byť ohraničení na svoju oblasť. My Slováci chceme byť rozhodujúcim činiteľom nielen na Slovensku, ale chceme ním byť spoločne s Čechmi v celej republike Československej. (Potlesk. - Výkřiky posl. Rázuse.) A práve preto, pánovia, je takým malým podvodom, keď vy stále hovoríte o sebe ako o reprezentantoch slovenského národa, ba ešte p. posl. dr Tiso išiel tak ďaleko, že povedal, že Hlinka nehovoril tam v Nitre ako (Posl. dr Markovič: Ako Andrej Hlinka!) Andrej Hlinka, ale ako slovenský národ. Pánovia, keď pozreme na rozvrstvenie v tomto parlamente, vidíme, že zo Slovenska máme 24 poslancov - keď tu odhliadneme od pánov poslancov Szüllovcov a od tých maďarských, ktorí tam sedia na lavici (Potlesk.) - 24 poslancov, ktorí sú v koalícii, a 19 vás je v opozícii. (Výkřiky posl. Hlinky. - Posl. dr Markovič: A ešte si vypožičali jedného Čecha!) A ešte ste si požičali, ako kol. Markovič hovorí, jedného Čecha k tomu. Pánovia, my sa ani pánu dr Tisovi ani žiadnemu z vás nedáme vyhadzovať zo slovenského národa. (Potlesk.) My si nedáme diktovať nacionalizmus vámi; vy sa rozhliadnite sami po vlastných radoch, či máte sami ľudí, ktorí dobre smýšľajú s touto republikou, medzi sebou. Preto nie je pravda, že slovenský národ je pozbavovaný slobody tlače alebo slova, nie, pozbavovaní sú (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.) tí, ktorí narážajú na zákony, ktorí robia rozvrat. Sloboda je, pánovia, nie bezuzdnosťou, sloboda má svoje zákony a tie zákony sa nesmú narušovať v záujme slobody. (Výkřiky posl. Rázuse.)

A pánovia, s najväčšim rozhorčením protestujeme proti tomu, aby ste vy hovorili o nás, ktorí slúžíme národu a ktorí sme zaň vykonali iste viacej, než ste vy vykonali svojim krikom a svojim rozvratníctvom, aby ste nás označovali za zradných synov národa. Tí, na ktorých ste poukazovali pred poludním, že boli kedysi za Maďarska slovensky hovoriacimi Maďarmi, alebo maďarsky hovoriacimi Slovákmi, tí sú vo vašich radoch.

Slávna snemovňa! Je treba iste zvlášte dnes každému rodoľubovi, i tomu, ktorý stojí na opačnom poli, ktorý je - a úfajme dočasne - v opozícii, treba je i tomu dbať, aby vo svojich prejavoch vo svojom počínaní slúžil štátu. A, pánovia, iste že keď dnes máme predložený návrh zákona, ktorý má byť mementom a ktorý je namierený proti tým, ktorí chcú sahať na celistvosť, jednotu, bezpečnosť československého štátu, iste že voláme po tom, aby demokracia dokázala rýchlosť a rozhodnosť. Je tak správné, demokracia nesmie byť slabosťou, musí byť rychlosťou a rozhodnosťou. Ale my veríme, že ani ustanovenia tohoto zákona nebudú používané ľahkomyseľne, veríme, že i to, čo sme nútení v ťažkých dobách na záchranu demokracie vykonať, bude posilou našej demokracie, a veríme, že spojenými spoločnými silami Čechov a Slovákov podarí sa zachrániť to, čo bolo vybojované krvou, podarí sa pri dobrej vôli, svornosti zabezpečiť večné trvanie Československej republiky. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Ostrý.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Ne vždy chodí se na řečnickou tribunu a tribunu parlamentu s takovými střídavými pocity, s jakými je nutno jíti mluviti k tomuto předloženému návrhu zákona. Jsou to střídavé pocity proto, poněvadž na jedné straně jeví se nutnost učiniti vše, co je k záchraně tohoto státu a republiky potřebí, na druhé straně vyznívá obava, že bude lze tohoto zákona zneužíti. Jsme si vědomi dalekosáhlých důsledků předloženého zákona a jsme si také vědomi, bude-li řízení státu v rukou lidí, kteří budou se snažiti případně prosazovati svoje já, že nebude za těžko zneužíti zákona i proti stranám, které stojí na půdě tohoto státu, které jsou ochotny svými příslušníky stát do všech důsledků a za všech okolností chrániti.

Všimneme-li si odst. 1 §u 1, "byla-li činností politické strany zvýšenou měrou ohrožena samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánská forma nebo bezpečnost republiky Československé, může vláda další činnost takové strany zastaviti nebo ji rozpustiti", vidíme zde termíny, které jsou samozřejmé pro ochranu republiky. Domnívám se však, že termín "bezpečnost státu" je tak široký a tak dalekosáhlý, kdyby ten který vládní režim chtěl zákona zneužíti, že vždy najde možnost, aby té které straně připsal na vrub to, čemu se říká ohrožení bezpečnosti republiky. Z těchto důvodů se obáváme, aby nebylo, buď ze stranických důvodů, anebo z důvodů třídních, zákona zneužito proti té které politické straně, která by se v daném případě stala vládnímu režimu nepohodlnou.

To, co k nám importuje Hitler z Německa, celý jeho systém, celá jeho ideologie, sjednotit veškeré Němce a tedy i Němce naší republiky dostati pod říšsko-německé žezlo, přikazuje samozřejmě státu, aby byl na všechny eventuality připraven a aby vedle toho netrpěl činnost politických stran, které toto kolportované německé zboží do Československé republiky přijímají za své, jdou a působí v intencích velko-německého hesla k poškození, ke zmenšení anebo rozbití československého státu. A toto jsou ty důvody, proč jsem řekl, že člověk dnes vystupuje na řečniště s takovými smíšenými pocity. Jednak nutná obrana státu vyžaduje učiniti všechna opatření, která jsou k zabezpečení státu potřebná, jednak vznikají ze znění zákona mnou vyslovené obavy, že by bylo lze tohoto zákona zneužíti i proti těm stranám, které stojí na půdě tohoto státu, ale mají odlišné názory sociální nebo hospodářské, které však danými poměry byly vehnány do oposice proti té které vládní většině. A já v tomto posuzování nemám na mysli jenom tento vládní režim a tuto vládní soustavu. Ona může býti v dozírné době úplně jiná, s jinými tendencemi a cíli a také samozřejmě s jiným směrem. Proto jsem prosil v ústavně-právním výboru, aby byl § 1 odhlasován tak, aby bylo z něho přesně jasno, že má zabezpečovati všechno to, co je k obraně státu potřebné, a zjevy iredentistické ostře postihnouti. Tu jsem se domníval, že by bývalo bylo mnohem bezpečnější, kdyby se do zákona bylo dalo, že mohou býti rozpuštěny politické strany, které svým cílem, programem a působením směřují proti jednotnosti tohoto státu, jeho celistvosti, tedy všechno to, co se dá vřaditi v rámec zákona o velezradě. Pak bychom se byli vyvarovali toho širokého zmocnění, libovůle. Nemám nedůvěru právě v tom okamžiku k dnešnímu vládnímu režimu, ale máme zkušenost, že nezáleží na tom, kdo zákon dělal, nýbrž více na tom, kdo zákon provádí. Tato vláda učinila ústy ministerského předsedy prohlášení, že nebude nic podnikáno proti stranám, které jsou sice v odlišném názoru vůči vládě, které však stojí na půdě tohoto státu. Na věčné časy chci zdůrazniti, kdyby proti takovým stranám, které stát uznávají, budou jej chránit a chrání, mělo být postupováno podle tohoto zákona, že Československá republika přestává býti republikou demokratickou, poněvadž demokracie vyžaduje oposici. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Ale to je prohlášení nynějšího ministerského předsedy. Co se může státi zítra? Pánové, dělali jsme zákon o volení do obcí a jistě že panu ministerskému předsedovi nenapadlo, že příslušník jeho strany nebude schválen za starostu obce. A stejně jistě ani soc. demokratům nenapadlo, že jejich příslušník nebude schválen za starostu. A přece se to děje, takové stížnosti tu dnes jsou. My jsme upozorňovali, že zákon sice dělají zákonodárci, ale že administrativa jej provádí a že tedy stanou se chyby, zvláště když zákon není dosti precisní. Dožadovali jsme se, aby zákon takové chyby, které by se administrativou mohly stát, a priori znemožňoval. (Výkřiky posl. Jiráčka.) Tedy všechno je možné a myslím, že bylo vysoce správné, když jsem řekl, že by bylo nutno - a na tom §u 1 všechno záleží - precisovat § 1 tak, aby nemohly povstati pochybnosti.

Pánové, něco vám prozradím. Včera nás bylo 8 pohromadě, byli tam věhlasní právníci, a když jsme byli u odst. 2 §u 16 osnovy, zůstali jsme státi, nevěděli jsme si všichni i s těmi právníky rady. Chci při tom připomenout, že stylisaci osnovy prováděli také již právníci, že ji studovali, a přece si nevěděli rady. A teď hoďme takový zákon administrativě a řekněme: Prováděj jej! Dejme ho vládě a řekněme: Prováděj jej! Když tam máme slovo "bezpečnost republiky", řeknu vám, že na tento termín mohu navléci každou činnost jednotlivé politické strany a každého spolku. Budu-li chtíti některou stranu bíti nebo ji rozpustiti, jistě že proti ní argument podle tohoto paragrafu najdu. Nemohu se zabývati příklady, ale co ohrožuje bezpečnost státu? Neohrožuje bezpečnost státu, abych nezačal zrovna u nás, velká stávka havířů na pohraničí Československé republiky? Neohrožuje bezpečnost státu, nebo není to možno kvalifikovati jako ohrožení bezpečnosti státu, když půjdeme a řekneme: pánové, co v otázkách daňových děláte, je nesmysl, poplatnictvo to nemůže snésti, vy přepínáte tětivu poplatní schopnosti poplatníka - není možné z tohoto dedukovati, že strana ohrožuje bezpečnost státu, poněvadž stát finance ke své existenci potřebuje? Když my mu je upíráme, tedy se řekne, že tak ohrožujeme bezpečnost státu. Takových případů by se dala nasbírati celá spousta a tomu jsem chtěl zabrániti.

Abych vás nenechal v pochybnostech řeknu, že my pro ten zákon hlasovati budeme. Domnívám se však, že se postupuje špatně, jestliže se dělá zákon, který není v takové důležité, řekl bych, historické otázce, jasný, aby nemohl býti zneužit. Páni soc. demokraté dělali zákon o teroru v domnění, že zákonem tím zabrání se jakémukoli teroru, pokud se týče působení na dělnictvo teroristickým, násilným agitačním způsobem. A prosím, zákon, který měl teroru zabrániti, je vlastně dnes příčinou řady případů nejpustšího, rafinovaného teroru, teroru agitačního. Tohoto zákona se zneužívá a jest přece dosti jasný. Co chcete potom dělati s tímto? Myslím, že by sloužilo ku cti koalici, kdyby ještě před hlasováním, poněvadž se to může týkati každé strany - my nemáme možnost to změnit, můžeme jen varovati - v poslední chvíli alespoň ty nejkřiklavější stati se z tohoto zákona dostaly ven, čímž byste se vyvarovali nejistoty a předešli byste obavám dobrých příslušníků tohoto státu, že zákona tohoto může býti zneužito.

Dovolte, abych při této příležitosti, mluvím-li o nedůvěře k zákonu, řekl něco o našich slovenských poměrech. Slavná sněmovno, uvážíme-li mezinárodní politickou situaci, uvážíme-li, s jakým gestem odešlo Německo z odzbrojovací konference, s jakým gestem vystoupilo ze Společnosti národů, uvážíme-li celou politickou potenci dnešního Německa a ducha, který dnešním Německem vládne, víme-li, že mírová smlouva, pokud se týče zbrojení Německa, je dnes opravdu jen cárem papíru, uvážíme-li, že skoro celé Německo je dnes ozbrojeno, že to nejsou jen desítky a statisíce nových německých vojáků v uniformách, nýbrž že to jsou miliony německých vojáků, pak snad jako nejbližší soused Německa s tím geografickým složením Československé republiky pochopíme, jak velké nebezpečí Československé republice hrozí. Možná, že rozhodná hodina je mnohem bližší, než si my všichni myslíme, a že doba je mnohem nebezpečnější, než se domníváme.

Geografické složení naší republiky! Vezměte vzdušnou linii od Břeclavy k Ostravě a máte více než polovinu Moravy a celé Čechy obehnány Němectvem, a jdeme-li kousek dále, máme Slovensko ohraničeno z polovice z pravé strany Maďarskem, které má volný vchod na Slovensko, nejsouc rušeno nijakými přirozenými tvrzemi, zatím co na polskou stranu máme přirozené překážky. Uvažte toto naše položení a pak snad nebude za těžko mírniti silná slova, pronášená mezi Slováky a Čechy. Já bych se jako vedoucí činitel nebo strana vládní nedopouštěl takové chyby, abych místo hašení přiléval ještě oleje do ohně silnými slovy. (Tak jest!)

A dovolte mi, domnívám se, že Pribinovy oslavy po 1.100 letech nemohou býti příčinou vážných rozporů mezi Čechy a Slováky, nechceme-li ovšem, aby se nám dějiny Pribinovy opakovaly. (Výborně!) Známe Pribinu z české strany a proto já nebudu se touto otázkou zabývati. Chraň Bůh, chci jenom připomenout, že mezi Čechy a Slováky k dohodě dojíti musí. (Výborně! - Potlesk.) Vždyť jsme jedna krev, vždyť jsme stejně trpěli v okovech cizáckých komandantů a teď, když jsme se osvobodili společným bojem (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.), teď když oba národy docílily svojí svobody, nyní bychom vyhledávali všecko, co nás rozdvojuje, a zamlčovali všecko, co nás spojuje, a při tom ještě volili silná slova, aby se rozpor prohluboval? Mohl by nám národ býti za to vděčný? Co by nám říkala naše příští generace, co by nám říkaly naše české děti, ale také děti slovenské? Ty by se jistě pozastavovaly nad tím a řekly by: V době největšího nebezpečí, v době ohrožení Československé republiky, vyhledávaly se všechny možnosti, které by mohly zvětšovat nevraživost mezi Slováky a Čechy. Dovedly by to pochopit? Zatracovat by nás musily, poněvadž jsme dávali v sázku a všanc naši obapolnou samostatnost. (Výborně! - Potlesk.) Na Slovensku nutno říci všem, kteří tam žijí v domnění - a já kvituji, že to naši Slováci z ľudové strany na Slovensku také říkají že připojení Slovenska k Československé republice v dnešní teritorium je přechodnou věcí, resolutně: Klamete se! My jsme na věčné časy, vlastní krví, společnými zájmy a potřebami k sobě připoutáni a ani kousek slovenské země nikomu neustoupíme. (Výborně!) Není přechodné to, co dnes existuje, to je vybudováno na věčné časy! (Posl. Kliment: Tak jako vy zde věčně nezůstanete!) Já ne, ale národ zde zůstane věčně. Mohu býti za rok pryč, ale ten národ tu bude a ten národ si to uchová a uchovat musí, poněvadž není jiného východiska. Vždyť víme, co znamenalo pro Čechy, když jsme byli vtěsnáni do Rakouska, a víme, co znamenalo pro Slováky býti vtěsnánu do Maďarska, známe ty boje počínaje slovanským sjezdem a dříve až po krutou moc, vyvinovanou Windischgrätzem. Víme, co to bylo a co oba tyto národy vytrpěly. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Proto opakuji: Nehledejme všechno to, co nás rozdvojuje. Snad by se přece jenom nemělo tak bagatelisovat. Hlinka podal přece už za Maďarska svědectví, že je Slovák, a proto takové nešikovné osočování a upírání slovenské svéráznosti Hlinkovi je, myslím, při nejmenším nešikovnost. Vy můžete mít svá přání a své požadavky, nechť se o nich jedná (Tak je!), ale nechť se ani na okamžik na jedné ani na druhé straně nezapomíná, že se dohodnouti musíme, a nedohodneme-li se dobrovolně, pak nás poměry přinutí, že se dohodnout budeme muset. (Výkřiky.)