Původci tohoto zákona se však nebudou rozpakovati, aby 28. října šli a na okázalých jubilejních parádách mluvili, jaký pokrok udělala československá svoboda za 15 let, jak se má cítiti lid šťastným a svobodným, jak si má svobody své vážiti a jak má býti odhodlán ihned za tuto svobodu ve válce utráceti život. [ ]

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. Kopecký (pokračuje): [ ] (Výkřiky posl. Sterna.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kopecký (pokračuje): [ ] Kdy více než nyní bylo by na místě, aby zvláště dělnictvo a pracující lid řekli, že už mají dosti toho nezměrného podvodu, který provádějí strany, které si troufají říkati socialistické, ale které dnes tímto zákonem dovršují zradu na socialismu, na dělnictvu. To jsou ty strany, jež nejvíce naléhaly na uskutečnění tohoto zákona, který znamená kruté, brutální potlačování dělnického hnutí, který znamená, že se dělníkům berou práva, která se nikdo neodvážil dělníkům brát a která se dělníkům neodvážila brát ani stará rakouská císařská vláda. Nebylo by na místě, aby dělnictvo ukázalo, že už má dost ničemné činnosti těchto stran, které se dostaly tak daleko, že si dnes troufají sahati i na rudé prapory, na symbol svaté dělnické myšlenky? Tak daleko si již troufají, že chtějí i v Československu udělati z dělníka, ze socialisty, z proletářského revolucionáře psance, který je zbaven všech práv a který má býti vydán na pospas každému násilí. Každý slušný člověk a každý pracující člověk by měl přijíti v těchto dnech k názoru, že se musí rozejíti s takovými stranami, že musí proti nim zaujmouti jediné možné stanovisko: stanovisko jako proti svým utlačovatelům, proti svým přímým tyranům. Všecko dělnictvo musí věděti, že autorem tohoto zákona je a že jej spolupodepisoval ministr spravedlnosti, soc. demokrat dr Meissnera že zpravodajem o něm je nár. socialista a legionář dr Patejdl (Výkřiky komunistických poslanců.) a že k němu mluví dva dny po 15. výročí podepsání washingtonské deklarace, kterou bylo slíbeno, že budou v Československu práva respektována. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) A za tento zákon se plně staví jako jeho hlavní původci všecky tři vládní socialistické strany.

Říkáme: to zákon znamená fašismus, a tento fašismus provádějí u nás jako hlavní činitelé vládně socialistické strany. Ony to jsou, které u nás berou fašistický bič na dělnictvo a pracující lid. Ony to jsou, které dělají a chtějí dělati v Československu totéž, co dělá v Německu Hitler a v Rakousku Dollfuss. [ ]. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tento zákon je z toho usvědčuje.

Co je smyslem, v čem spočívá význam tohoto zákona? V ničem jiném než v tom, že pod titulem rozpouštění a zastavování činnosti politických stran se u nás nastoluje otevřená diktatura proti dělnictvu, proti pracujícímu lidu a proti potlačovaným národům. (Výkřiky komunistických poslanců.) Předloha svým skutečným smyslem, svou reakční, násilnickou a fašistickou diktaturou směřuje hlavně proti komunistickému hnutí. Mluví-li se, že směřuje také proti oposičním měšťáckým stranám, je to pouhou omluvou hlavního účelu zákona. Vždyť úplně jasně vidíme, že - dejme tomu - němečtí hakenkrajcleři a němečtí nacionálové úplně dobrovolně provedli všecko to, co viděli na očích české vládě. Dobrovolně se rozpustili, dobrovolně rozpustili své organisace, dobrovolně se ztratili z areny politického boje, dobrovolně opustili všecky své posice, a pokud se ozývají, ozývají se nanejvýš loyálně a přímo patrioticky vůči tomuto státu. Podobně jako němečtí hakenkrajcleři a nacionálové se dobrovolně "gleichšaltují" i Gajdovci a čeští fašističtí ligisté. S tímto zákonem naprosto souhlasí dr Kahánek. Gajda sám před brněnským soudem prohlásil, že nechce nic jiného, než co je t. zv. silná demokracie. Proti těmto měšťáckým oposičním stranám je zákon hrozbou zbytečnou anebo nanejvýše markýrováním skutečné persekuce.

Skutečný význam předlohy spočívá v tom, že se jí připravuje totéž, co se stalo v Německu, když po zapálení říšského sněmu byl rozpoután vražedný, vyhlazovací teror proti komunistické straně, proti dělnickému hnutí. Komunistické hnutí rozdupat, vyhladit a vyvraždit, to bylo hlavním posláním Hitlerovy diktatury. To bylo jejím cílem a zůstává jím doposud. Vidíme, když se Goebbels, Goering a Hitler ujmou slova, když apelují na mezinárodní reakce, na kapitalistické státy, že jako hlavní poslání své diktatury a svého režimu vyhlašují násilné vyhlazení komunismu. A takový smysl má celkem i předloha, která se zde projednává. A na této předloze, která směřuje k potlačení komunistického hnutí, se mohou pracující masy a dělnictvo teprve přesvědčiti, jak bylo pravda, - a to nebyla fráze, nýbrž plná pravda - když jsme vždycky říkali, že s právy komunistické strany souvisí práva celé dělnické třídy a všeho pracujícího lidu. Říkali jsme vždycky, že právo, které si vybojujeme pro sebe my, revoluční dělníci, vybojujeme pro celou dělnickou třídu, pro každého, kdo chce, aby kapitalistický systém nemohl utlačovati pracující masy, a že každé právo, které se bude bráti nám, béře se celé dělnické třídě a všemu pracujícímu lidu. Na tomto zákoně velmi jasně vidíme, že zákaz komunistické strany, potlačení komunismu by znamenalo uplatnění fašismu za účelem vyhlazení celého hnutí dělnické třídy, uplatnění fašismu za účelem násilného potlačení všech pokrokových snah, za účelem násilného potlačení třídní socialistické myšlenky, každého pokrokového smýšlení, každé levě orientované pokrokové, vědecké, umělecké a literární práce.

Ano, stačí si přečísti ustanovení této předlohy, aby se ukázalo, že tomu tak je. Na podkladě tohoto zákona nemají býti rozpouštěny jenom komunistické organisace, nýbrž pod záminkou souvislosti s činností komunistické strany a s jejím ideovým programem budou moci býti rozpuštěny nejrůznější dělnické organisace, spolky, odbory, družstva, sportovní organisace, a to nejen dělnické, nýbrž i inteligentské, studentské, kulturní organisace. Tedy nejen organisovaný komunista, nýbrž každý třídně uvědomělý dělník, každý člověk socialistického přesvědčení, každý proletářský družstevník, každý dělnický sportovec, každý proletářský volnomyšlenkář, každý pokrokový student, inteligent, učitel, profesor, kulturní pracovník bude moci býti na základě tohoto zákona postaven mimo zákon a vystaven pronásledování a teroru. [ ]. Dělníkovi je přece jedno, zavírá-li mu ústa někdo ve jménu demokracie nebo ve jménu národa. [ ]. Pro dělníka je to prostě totéž, dělník béře efekt těchto opatření, a tento efekt je stejný, je to stejná reakce, [ ].

Je potřeba říci, že československé vládnoucí strany napodobují Hitlera do všech podrobností, že se po mém opičí ve všem, co mu vytýkaly a v čem se mu posmívaly. Vytýkali jste, pánové, Hitlerovi koncentrační lágry, a i vy se připravujete tyto koncentrační lágry zřizovati, poněvadž si nelze mysliti, kam byste dávali zatčené, až přeplníte československá státní vězení. Vytýkali jste Hitlerovi týrání a mučení jeho politických odpůrců, a budete to také dělat v. Jak budete vynucovati na někom přiznání, že je komunistou, jak budete vynucovati přiznání jeho spojení s činností komunistické strany a jak budete vytloukat z hlavy komunistickou a jinou t. zv. rozvratnou ideologii? Budete to dělati týmiž metodami, rozdíl bude jen v tom, že v Německu jsou údernické kasárny Hitlerovy, kdežto u nás legální policejní nebo četnické stanice. [ ]. Na podkladě tohoto zákona se připravujete k nejrozhodnějšímu vyvlastňování dělnického majetku, [ ] dělnických domů, tiskáren, družstev a dokonce k vyvlastňování soukromého majetku dělníků [ ] i ve formě velkých peněžních pokut. A budete také komunistické knihy, socialistickou literaturu pokrokovou, "rozvratnou" literaturu páliti, neboť co budete dělati se zabavenými knihami, až vybrakujete dělnické spolky, organisace, knihkupectví atd.? Budete prostě také tančiti koniášovský tanec kolem hranic s kacířskou literaturou, jako tomu bylo v Německu a jak to vytýkáte Hitlerovi. Budete odpravovati své odpůrce na útěku, doháněti je k zoufalství a sebevraždám, až někoho nevinného nařknete ze spojení s protistátní stranou, a budete ho stejně s jeho rodinou hnát do zkázy. Budete prostě dělati všechno, co dělá Hitler a co je dnes v celém světě nazýváno barbarstvím, nad čím celý svět se otřásá hrůzou a odporem a co Hitlerovi vytýká. Budete to dělati, poněvadž se dostáváte na stejné cesty zaslepené reakce, poněvadž máte z rozvratu kapitalistického systému stejný smrtelný strach, jaký měla německá buržoasie, když 30. ledna svěřovala vládu do rukou vyhlášených katanů, hrdlořezů a dobrodruhů. My jsme vždy upozorňovali dělnictvo a pracující v Československu, aby se neoddávali ilusím a nemysleli, že snad český měšťák bude nějak lepší, ohleduplnější, shovívavější než německý měšťák. Německý měšťák byl proslulý svojí bázní před Bohem, byl proslulý svým respektem zákonů, ale my jsme se dočkali, že tento bohabojný německý měšťák des jásá, když vidí, jak [ ] bestiálně mučí, vraždí dělníky, pokrokáře, socialisty. Říkali jsme, že i český měšťák, paďourský, bumbrlíčkovský, na venek zcela nevinně vypadající, bude se jednou kochati radostí při mučení a týrání dělníků, až pocítí stejný strach z rozvratu svého kapitalistického řádu a ohrožení svého třídního panství, jak tomu bylo v Německu. A již tomu tak jest. Česká buržoasie odhazuje čím dále tím více a tímto zákonem úplně přívětivost, ohledy, lichotky, se kterými šla na české dělnictvo, dokud cítila, že jeho panství jest jakž takž pevné, ale dnes ukazuje československému dělnictvu a pracujícímu lidu jen a jen svou pěst. Teprve teď se ukazuje jasně, jak to česká buržoasie myslela se svobodou, s demokracií, s humanitou a jak to myslela s demokratickým socialismem. Karabáč, persekuce, teror, hrozby, násilí, rušení všech práv, kriminály - toť písnička, kterou teď zpívá česká buržoasie dělnictvu podle známé Hitlerovy noty. Zákaz, zákaz všeho, co připomíná komunismus, zákaz všeho, co symbolisuje myšlenku třídního boje, zákaz všeho, co posiluje ideu dělnické třídy, solidaritu toť maršruta, kterou má česká buržoasie v této době.

A bojí se všeho! Bojí se praporů, odznaků, i proletářských pozdravů, bojí se prostě všeho, všechno má zmizeti, aby se česká buržoasie utěšila ve svém smrtelném strachu o svůj řád a aby zahnala příšeru komunismu, aby v každém člověku v Československu násilně potlačila myšlenku na změnu společenského řádu, na nahrazení kapitalistického společenského řádu socialistickým společenským řádem, jak to žádá dějinný pokrok a dějinný vývoj. [ ].

Vy zase křísíte starý černý kabinet Metternichův ustanovením, že policie má právo zabavovati a prohlížeti soukromé dopisy, obnovujete metody starého carského absolutismu, prostě všechno, co v historii bylo a co znamenalo šlapání nejelementárnějších práv a svobod člověka, povolujete a křísíte k životu vy, kteří jste kdysi tyto věci kladli do hrobu jako pokrokoví měšťáci a jako socialisté. My však říkáme: Čím důkladnější, čím křiklavější, čím nehoráznější je vaše reakční řádění, tím jasnější je, že to není výraz vědomí vaší síly, nýbrž výraz strachu. Je to všechno jen dílo naprosto pošetilé myšlenky, že by bylo možno pomocí takových násilných prostředků zachrániti buržoasii její panství.

Pročítáme-li tento zákon, vidíme-li v této zákonné formě vyjádřeny všechny metody teroru, jakých použil Hitler, teprve se tím více přesvědčujeme, jak brzy musí v Německu zvítěziti revoluce, jak brzy se tam musí zhroutiti režim, který ve 20. století, v době tak vysoké vyspělosti lidí, v době tak uvědomělých snah o pokrok uplatňuje tak zpátečnické, hrubé, násilnické metody, které se dotýkají nejelementárnějších zájmů socialisticky, pokrokově, kulturně cítících lidí, kterých je většina. Jako je jistý konec Hitlerovy diktatury, která svými vnitřními obtížemi je hnána čím dále tím více do náruče válečného dobrodružství, stejně je jisto, že ani reakční řádění čsl. buržoasie nemůže dlouho trvati [ ], avšak již definitivně, ne tak jako r. 1918 a 1919, nýbrž aby navždycky zarazilo možnost reakce, možnost návratu ke starým metodám útlaku, aby navždy rozhodlo, že dějinný vývoj půjde kupředu a že jeho nositelem bude o socialismus usilující dělnická třída.

Pánové, mohu vás ubezpečiti, že není daleka doba, kdy se dělnické hnutí znovu rozmáchne k obrovskému nástupu, jak tomu bylo za války, i když se r. 1916 zdálo, že je po socialismu, po internacionále, i když se r. 1916 zdálo, že rakouská vojenská diktatura ovládá pole a že myšlenka socialismu a revoluce je potlačena. R. 1916 se to ještě zdálo a již v březnu 1917 se dostala Evropa do obrovského požáru revoluce; r. 1917 se v Čechách v několika týdnech vzkřísily socialistické organisace a naplnily se miliony nových dělníků a dělnické třídní hnutí se dalo na obrovský pochod, který by musil u nás zvítěziti, kdyby nebylo strašlivého a kolosálního podvodu a zrady, které se dopustila soc. demokracie, a který na šestině zeměkoule vedl přece jen k tomu, že dělnická třída zvítězila, že dodnes naprosto nevývratně, pro vždycky, pro světový pokrok existuje, sílí a mohutní Sovětský svaz jako země osvobozeného proletariátu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Pánové, řekl jsem již několikráte, že nás komunisty nepřipraví sebe větší strašení a teror o dobré nervy a vědomí jistoty našeho brzkého vítězství. Pánové, vy všichni, měšťáci i sociálfašisté, jste si velmi dobře vědomi, že dějinný vývoj pracuje celkem proti vám a že pracuje pro nás. Vy cítíte, že každý den hospodářské krise musí v lidech posilovati myšlenku, jak je nespravedlivý tento řád, při němž lidé umírají hlady, ačkoli vaše magacíny jsou plné. Vy víte, jak každý den hospodářské krise musí posilovati v člověku myšlenku na změnu společenského řádu. Dobře cítíte, že nejen v masách dělníků, nýbrž i rolníků, inteligence, živnostníků a všeho pracujícího lidu roste nespokojenost s nynějším řádem a že všude přicházejí na myšlenku radikální změny tohoto řádu, že většina tohoto pracujícího lidu více méně jasně, správně nebo nesprávně myslí na změnu společenského řádu. Nemyslí na to, že by tento řád měl zůstati existovati, nýbrž jak jej nahraditi radikálním řešením, lepším společenským pořádkem. To je vývoj, který pracuje pro nás, to je vývoj, kterého se musíte bát vy, kterého se musí bát měšťák a ten, který měšťákům slouží. To je rozhodnuto.

S tím, kdo se musí bát dějinného vývoje, je konec, protože dějinný vývoj je určován silami, které nelze zastaviti. Dějinný vývoj je určován nezdolatelnými, mohutnými ekonomickými a sociálními silami, to jsou ty, které nezadržitelně pracují k tomu, aby se uskutečnily naše ideály. Třída dělnická, jejíž zájmy se dostávají do nejpříkřejšího rozporu se společenským soukromovlastnickým řádem a jeho ideály, tento rozpor nejmocněji cítí a ona to je, která je naplněna vůlí revolučním násilím zvrhnouti kapitalistický, společenský pořádek a nastoupiti diktaturu proletariátu, připraviti půdu pro uskutečňování socialismu.

Pánové, to jsou ideály, které my komunisté máme na svých praporech. [ ]. Vládní strany - a to je velká nevýhoda pro českou buržoasii - chtějí prováděti u nás v Československu fašistickou diktaturu; chtějí ji prováděti strany, které za 15 let demokracie zkrachovaly, zbankrotovaly, které z velké části pozbyly důvěry, které nemohou prováděti jinou diktaturu než tím, že se oprou o policii, četnický a kriminální aparát, poněvadž pánové, řeknu vám, že ani jednoho nár. socialistického a soc. demokratického dělníka nezískáte, aby šel zabírat dělnický dům, aby šel pálit rudé prapory, aby šel rozpouštět komunistickou stranu. Všecko toto můžete dělat s oporou policie a byrokracie a to je masová opora velmi slabá. (Výkřiky posl. Jurana.)

Místopředseda Taub (zvoní): Volám p. posl. Jurana za tento výrok k pořádku.

Posl. Kopecký (pokračuje): Jsme si velmi dobře vědomi, jak se v třídním boji vyvíjejí síly, jsme si vědomi toho, že se nakonec nejen dělníci s námi sympatisující, nýbrž i dělníci nár. socialističtí a soc. demokratičtí, ti, kteří se čím dále tím více dostávají do rozporu s politikou svých stran, dostanou s námi do jednotné společné fronty boje proti fašismu a buržoasii, a to bude konec veškeré fašistické diktatury u nás v Československu. Naše síly jsou o to větší, že našimi spojenci nakonec budou a musí býti i pracující masy potlačených národů, které v této době jsou buržoasií lákány do irredentistických vod, ale nakonec musejí dojíti k přesvědčení, že jen ve spojení s revolučním proletariátem mohou dosáhnouti plné sociální a nacionální svobody.

My komunisté, jejichž cíle odpovídají dějinnému vývoji, nemusíme se báti žádného zpátečnictví, žádné reakce. Komunisté se nikdy nebáli fašismu a nebudou se ho báti ani v silné demokracii, nebudou se báti ani tohoto zákona. Protestujeme-li proti tomuto zákonu, činíme tak jménem nejširších pracujících mas, jichž důvěry jsme si vědomi. Budeme se všemi silami teroru brániti a prohlašujeme, že budeme brániti naše dělnictvo proti každému, že rudých praporů za žádnou cenu nevydáme, že dělnického majetku budeme brániti proti fašistickému teroru, ale zároveň říkáme: Kdyby vládní a socialistické měšťácké strany cokoli dělaly, kdyby nás komunistické funkcionáře třeba všechny pověsily, dělnickou třídu a její vůli po svobodě a její hnutí za socialismus nepotlačí. My nejsme nic více než část dělnické třídy; kdo chce nás vyhladověti, musel by vyhladověti celou dělnickou třídu. Síla dělnické třídy, toť naše síla. Ze síly dělnické třídy komunismus vždy čerpal a bude i nadále čerpati svou nezničitelnou energii. Příklad Německa, hrdinného chování Dimitrova, Torglera a revoluční hrdinný boj německých dělníků ukazuje, že žádnému sebevražednému útlaku a teroru se nepodaří zastaviti a potlačiti revoluční hnutí a že i v pekle takových fašistických hrůz, jaké byly rozpoutány v Německu, dovedou komunisté nésti hrdě a sebevědomě prapor komunismu, jemuž na konec připadne vítězství.

Revoluční dělníci v Československu budou směle bojovati proti všem fašistickým ranám. Pánové, nikdy nedocílíte našeho odloučení od mas, my jsme s masami dělnictva nerozlučně spojeni. Našimi baštami budou závody, o ty se opřeme, v těch budeme uměti za všech okolností burcovati a soustřeďovati bojovnou sílu dělnictva ke konečnému zápasu, a pak za všechen ústrk, za všechno utrpení, které jsme už vystáli a které se na nás i tímto zákonem chystá, za všechny rány přijde odplata a ta bude krutá a neúprosná. Pánové, vy jste vyléčili dělnictvo z iluse, že se může dostati k socialismu a moci po dobrém [ ]. Vy jste postavili pracujícím masám otázku teroru, vy stavíte otázku otevřené třídní diktatury a můžete být ubezpečeni, že si nakonec pracující lid a dělnictvo tyto otázky rozřeší ve svém smyslu, [ ].

K tomu směřuje dějinný vývoj a vy přispíváte k tomu, aby to, co dělníkům nebylo po 15 let jasné, co bylo právě demokracií zastíráno a zatemňováno, aby se tyto základní otázky třídního boje dělníkům osvětlily. Tento vývoj, všechno, co vy děláte, k tomu přispívá. Přispívá to jenom k tomu, aby se dějinný vývoj rychleji popohnal a aby se prostě přiblížil k uskutečnění úspěšného cíle, který máme my komunisté na štítu. Poněvadž to jsou cíle odpovídající dějinnému vývoji, musíme my komunisté zvítěziti, i kdybyste dělali co chtěli a chtěli nás zastaviti sebe brutálnější reakcí a fašismem, [ ], a že budeme usilovati o to, abychom co nejdříve vyšli z podzemí jako jediný vůdce pracujících mas. Rozviňte prapory ke konečnému vítěznému revolučnímu zápasu. Pryč s fašismem, pryč s kapitalismem [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Slávik.

Posl. dr Slávik: Slávna snemovňa! (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Slávik (pokračuje): Bolo skutočne groteskné, keď v senáte Národného shromaždenia hovoril o udalostiach v Nitre sen. dr Buday, a je skoro tak groteskné, keď hovoril o týchto udalostiach v posl. snemovni posl. dr Tiso. (Výkřiky posl. Hlinky.) Groteskné preto, lebo viem veľmi dobre, že organizácia celého tohoto rozvratníctva nitrianskeho bola práve u sen. dr Budaya, lebo viem, že sen. dr Buday vo svojej nenávisti k biskupu Kmeťkovi (Výkřiky.), vo svojej nenávisti voči tým, ktorí z cirkevnej strany usporiadali oslavy Pribinovské... (Výkřiky.).

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Slávik (pokračuje): ... nemohol strpeť, aby sa práve tí, ktorí z katolického kléru, ktorí z biskupského sboru poctive a úprimne chcú spolupracovať a hájiť záujmy republiky, aby tí v Nitre boli predstaviteľmi cirkvi. Práve tak groteskné je, že o tých veciach hovoril tuná posl. dr Tiso, Tiso, ktorý sám tam pred mojima očima viedol čaty ľudácke pod heslami na standardách napred pripravenými, demonštrativnými (Výkřiky.), viedol ich rozbiť všemi spoločne ustálený sprievod. (Výkřiky.)

Slávna snemovňa! Nie, Nitra nebola žiadnym spontánnym prejavom tam shromaždeného občianstva, Nitra bola pripravená, a veľmi dômyseľne, musíme to priznať, pripravená demonštrácia, stranícka demonštrácia, ktorá mala slúžiť straníckym, separatistickým, malicherným účelom (Hlasy: A osobným!) - a osobným.

Slávna snemovňa! Čo sa v tej Nitre malo stať? Nitra, celý národ slovenský, ba viacej, celá Československá republika chcela osláviť ten významný fakt dejinný, že Slováci už pred 1100 rokmi boli kultúrnym národom, že Slováci už pred 1100 rokmi pokrestanením vstúpili do radu civilizovaných národov. A, slávna snemovňa, to je iste fakt tak významný pre Slovákov, ktorým tvrdili vždy, že Slováci nemajú historie, že Slováci sú vždy len národom, ktorý nemôže siahnuť do minulosti, ktorý vždy slúžil cudzím, pre tých Slovákov bolo to tak významnou, veľkou udalosťou; a túto veľkú udalosť pre dobro štátu a pre povznesenie Slovákov, pre povznesenie Slovenska, pre to, aby prekázali, že Slováci sú tak významnou súčiastkou Československej republiky, chcela vláda spoluosláviť. Vláda dala nitrianskym oslavám ráz celoštátny, ráz, ktorý mal hovoriť do celého sveta. Vláda Československej republiky, keď sa rozhodla nechať prehovoriť na nitrianskych oslavách i hlavu štátu, trebárs prostredne, dala tejto 1100 ročnej kultúrnej minulosti Slovenska patričnú, primeranú úctu a primeraný význam. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

A, slávna snemovňa! Nie to je to smutné samo v sebe, čo sa v tej Nitre stalo. Nie to je to smutné, že tam sa miesto jednoty a miesto svornosti, miesto národnej solidarity prejavil rozvrat, ale to je na tom smutné, že do osláv, ktoré maly pred celým svetom hovoriť, že my Slováci sme starým kultúrnym národom a že ako kultúrny celok sme vstúpili do tejto Československej republiky, že máme právo na slobodný národný život, máme právo sa uplatniť v rade civilizovaných národov, prišla malicherná, stranícka, osobná zloba. (Potlesk. - Posl. dr Tiso: Hodža a Dérer! So stránky Hodžu a Dérera!)

Keď že pán posl. dr Tiso vylíčil, ako prišlo k oslavám nitrianskym, a poukázal i na určité precedencie, pánovia, dovoľte mi, abych na ne z vlastnej skúsenosti, z vlastného vedomia poukázal tiež. (Výkřiky: Ale objektívne!) Objektívne ako vždy. Pán posl. Tiso medzi antecedenciami uviedol aj to, že bol rozruch preto, lebo sa nitrianskych osláv súčastnili Sokoli. Áno, bol umelý rozruch preto, že celý národ chcel oslavovať, že nebolo možné, nebolo ponechané oslavovať jedine slovenskej ľudovej strane, jedine našim autonomistom že nebolo dovolené, aby využili túto veľavýznamnú historicko-národnú a cirkevne-národnú udalosť pre svoje osobné, stranícke, politické ciele. (Posl. dr Tiso: Pane miestostarosta Sokola, uspokojíme sa s touto odpoveďou: Prehlašujem, že Sokol ako taký súčastňuje sa církevných slávností!) Ja vám hneď odpoviem. Bola to cirkevne-národná slávnosť a aby to, čo predchádzalo práve sokolskej účasti, bolo jasné, dovoľujem si tu prečítať list, ktorý som v tejto veci pred oslavami napísal biskupovi Kmeťkovi (čte):

"Sokolstvo cíti sa byť súčasťou národa a to svojím významom a číselnou silou iste nie složkou bezvýznamnou. A sokolstvo sa na Pribinové oslavy hlási a chce sa ich súčastniť. Môže byť len omylom, jestli sa tejto účasti Sokolstva prikladá protináboženský a proticirkevný ráz. Sokolstvo samo - toto tvrdím s dobrým vedomím - svojmu vystúpeniu na oslavách nedáva ani protináboženský, ani proticirkevný ráz, ani neprejavilo antipatiu proti cirkevnému podkladu Pribinových osláv. Nie je možné to odvodzovať zo Zpráv Čsl. obce sokolskej, ktoré vo Vašom liste ráčite citovať. Citované usnesenie znamená len toľko, že Sokolstvo ako celok, v krojoch, súčastní sa v Nitre sprievodu, cvičenia, manifestačných táborov atď., ale nesúčastní sa ako celok procesií a bohoslužieb. Je omylom tvrdenie, ako by sa Sokolstvo" - a to je odpoveď pánu posl. dr Tiso - "nebolo súčastnilo osláv svätováclavských. Celoštátne a celonárodné oslavy svätováclavské konaly sa v Prahe 27. septembra 1929 a Sokolstvo sa ich korporatívne a manifestačne súčastnilo. 18. septembra 1929 vo Vestníku sokolskom, roč. 31, č. 35, vydalo predsedníctvo Čsl. obce sokolskej vyzvanie na Sokolstvo Veľkej Prahy a najširšieho okolia, v ktorom stojí doslovne: "Proto provádějíce usnesení výboru ČOS. ze dne 12. května t. r. zveme veškeré pražské i okolní Sokolstvo (členstvo i dorost) k hromadné a společné účasti v krojích sokolských při holdu národa knížeti Václavu Svatému v Praze na Václavském náměstí v pátek 27. září t. r. o 6. hod. večerní."

A ďaľej hovorí táto výzva (čte): "Účast presidenta republiky, bratra dr T. G. Masaryka, úřední projevy předsedy vlády, br. Frant. Udržala, předsedy výboru oslav, br. Adolfa Prokůpka a primátora hlav. města Prahy, br. dr Karla Baxy, jsou nám pobídkou, abychom po boku těchto bratří dodali tomuto holdu národa ráz všeobecnosti, neboť Sokolstvo sdružuje ve svých řadách příslušníky všech tříd a stavů bez ohledu na sociální rozvrstvení, politické příslušenství a náboženské vyznání jednotlivců." Tak sa skutočne i stalo. Na manifestácii bralo Sokolstvo účasť impozantným spôsobom." (Výkřiky. Hluk. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Ďalej som písal biskupovi Kmeťkovi toto (čte):

"Ako dobrý kresťan - a ráčte mi dovoliť, Vaša Biskupská Milosť, aby som sa za takého považoval - uvažujem tak, že z hľadiska kresťanského by malo byť radostne vítané, že sa Sokolstvo na Pribinove oslavy hlásí, a to hlásí ešte s takým odôvodnením, s akým toto svoje prihlásenie sprevádzala výročná schôdzka slovenského Sokolstva v Nitre, kde v svojom prejave hovorí: "Zástupcovia sokolských žúp na Slovensku sa pripojujú jednomyseľne k myšlienke celoštátnych Pribinových osláv v Nitre v roku 1933 a považujú za povinnosť i záujem celého Sokolstva československého, aby sa týchto osláv súčastnilo. Sokolstvo svojou účasťou oceňuje tedy kultúrny význam pokresťanenia našich predkov a tým vyzdvihuje význam kresťanstva."

A ďalej som hovoril toto (čte): "Ačkoľvek ja sám by som práve to vítal pri takejto všenárodnej oslave, keby sa kresťanský a národný duch prejavil práve pri takejto príležitosti v duchu bratstva a svornosti - a keď by sa i páni biskupovia súčastnili i sokolského cvičenia - pochopím, keď sa páni biskupovia sokolského cvičenia nesúčastnia - Sokoli jednotlivci súčastnia sa iste i cirkevných osláv a bohoslužieb. Však sokolom je i pán krajinský prezident Országh, ministri dr Hodža a dr Matoušek, ktorí budú v Nitre prítomní, i pán min. predseda, ba i sám pán prezident republiky. Jestli by sa však ktokoľvek nesúčastnil osláv pokresťanenia Slovákov len preto, že tam budú i Sokoli v krojoch, v tom prípade vina nebude iste na Sokolstve.