Český národ se ze svých vlastních dějin ničemu nenaučil a nechce uznati, že metody potlačování vždy působí jen opak, než oč se usilovalo, že působí další zradikalisování postižených částí obyvatelstva a že pro budoucnost již v zárodku udusí všechny náběhy ke smíření národů.

Zamýšlenými nedemokratickými opatřeními na ochranu domněle ohrožené československé demokracie, ve skutečnosti k ochraně nynější vládní koalice, prokazuje vláda státu samému nejhorší službu. A tvrdil-li československý vyslanec dr Osuský při poradách Společnosti Národů v Ženevě, že Československo úplně vyhovělo svým menšinovým závazkům, a uvedl jako důkaz, že vůdcové menšin v této zemi veřejně prohlásili, že mají svobodu a demokracii, pak nyní tento postup proti oposičním německým stranám, odnětí mandátů, jako vůbec zákonodárství v posledních měsících obrácené zvláště proti menšinám vysvětlí cizině, jak má oceňovati taková licoměrná tvrzení a jak to po pravdě jest s demokracií a se zacházením s menšinami. Stát, který sahá k takovým nuceným opatřením, aby potlačil nepohodlné smýšlení, politické mínění a věcnou kritiku, ztratil právo na o značení "záštita demokracie".

I československá státní správa bude musiti uznati, že musí býti zaručeno vykonávání státoobčanských práv všemi státními občany, a to za stejných předpokladů a na základě svobodomyslného zákonodárství, mají-li všechny národy v tomto státě míti možnost působiti zdravým vlivem na utváření hospodářského, sociálního, kulturního a politického vývoje. Svobodomyslný duch nedá se ani v nynější době beztrestně uvrhnouti do okovů.

I když nyní nahá diktatura stran triumfuje nad demokratickými zásadami našeho lidu, přece nikdy neochabneme v boji za rovnoprávnost našeho národa a o udržení našeho domova německým. Naším vedoucím heslem bylo a vždy bude: Věrni svému národu, věrni svému domovu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. posl. dr Szüllő. Dávám mu slovo.

Posl. dr Szüllő (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Dnešné ovzdušie nepokladám za vhodné, abych sa kapacitáciami pokusil premluviť vládu k odvolaniu tohoto návrhu zákona, alebo abych navrhoval zmeny, ktoré by vniesly súlad medzi týmto návrhom zákona a sťažajnými zásadami ústavy.

Dovolím si zkrátka poukázať len na to, že tento návrh odporuje duchu a pozitívnym paragrafom ústavnej listiny, v dôsledku čoho tento zákon môže vôbec nadobudnúť platnosti len vtedy, ak ho odhlasuje trojpätinová väčšina parlamentu. Tento návrh je priamou provokáciou verejného mienenia sveta a diametrálne protiví sa tomu, čo bolo dosiaľ ako existenčný základ republiky prehlašované. Tento návrh zákona totiž nemôže byť nazvaný ani demokratickým, ani ústavným, ani múdrym, ani účelným.

Na základe týchto dôvodov my, vo spoločnom politickom klubu sjednotení poslanci zemskej strany kresťansko-socialistickej, maďarskej strany národnej a nemeckej strany spišskej za dnešnej vážnej situácie podávame iba krátku deklaráciu, aby po nej zostala stopa v denných zápisoch posl. snemovne a tým aby zostala stopa, že my - čo sme predchnutí podstatou demokracie, ichž láska k slobode je bezpochybná a ktorí snažili sme sa vždy otvorenou zbraňou, statočne, opierajúc sa o svoje práva obrániť práva slobody tejto republiky - nemôžeme prijať tento návrh zákona, presýtený duchom policajným.

Prečítám našu krátku deklaráciu (čte):

"Spoločný klub zákonodarcov zemskej strany kresťansko-socialistickej, maďarskej strany národnej a spišskej strany nemeckej čo najostrejšie odsudzuje tento návrh zákona. Tento návrh zákona inkorporuje v sebe vládnu politiku, ktorá neslúži ani nášmu národu, ani demokracii, ani štátu, ale ani záujmom europského mieru. Účelom tohoto vládneho návrhu je uplatňovať diktatorickú moc vlády nie na ochranu demokracie, ale na utlačenie všetkých myšlienok, ichž vyslovenie je vo všetkých slobodných štátoch možné. Na vedomie dávame verejnosti celého sveta, že tento návrh zákona bude uskutočňovaný len v prospech cieľov imperialistických, ktoré ciele odporujú modernému právu národných menšín a smluvám záväzným pre štát a vládu, a smerujú k tomu, aby v plánovitom odnárodňovaní národných menšín mohlo byť nerušene pokračované.

V mene menšinových národov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi slávnostne ohradzujeme sa proti tomu, aby tento návrh nadobudol moci zákona." (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má pan posl. Chmelík.

Posl. Chmelík: Slavná sněmovno! Činím toto prohlášení (čte):

"Národní liga od svého vzniku bojovala pro národní vládu Čechů a Slováků v tomto státě a proti diktatuře politických stran, jež se u nás rozvinula podle objektivních i zahraničních vědeckých zjištění silněji než kdekoliv jinde, uchvátila všecku moc ve státě a ústavní činitele, počínaje voličstvem a konče parlamentem, proměnila v pouhé vykonavatele své vůle. Demokratický parlamentarismus, základy demokraticko-republikánského zřízení naší republiky, ponechaly vládní strany jen jako čistě vnější formu, zbavenou obsahu a smyslu. Skutečnou podstatu vládního režimu v Československé republice a nezbytnost jeho svržením uvolniti cestu k vládě ústavní, skutečně demokratické a zároveň národní, uvědomovala si postupně stále větší část slovanského obyvatelstva jak zásluhou naší soustavné politické propagace, tak zejména pro katastrofální výsledky působnosti stranické vlády v politice zahraniční i vnitřní, zvláště po stránce hospodářské, finanční i sociální. Za tohoto stavu věcí bylo každému zřejmo, a především vládním stranám samým, že dny jejich skryté diktatury jsou sečteny a že budou pak volány k odpovídání za všechny hříchy doposud napáchané. Aby tomu zabránily, rozhodly se odvrhnouti i dosavadní demokraticko-republikánskou formu, jež hrozila naplniti se vůlí lidu skutečným obsahem.

Již zmocňovací zákon se příčí nálezu ústavního soudu ze dne 7. listopadu 1922, podle kterého odporuje ústavě, jestliže vládní shromáždění zmocňuje vládu obyčejným zákonem, aby nařízením vydala předpisy, ke kterým by bylo třeba jinak zákona. Ač zmocňovací zákon není ústavní, mění kompetenci a vzájemný poměr presidenta, vlády, poslanecké sněmovny, senátu a Stálého výboru, a další mimořádná opatření jsou vesměs v tomto směru. Vyvrcholením snahy o změnu ústavní zásady, že zdrojem veškeré moci v republice je lid, je vládní zákon o rozpouštění stran. Po léta jsme se marně domáhali stíhání protistátních živlů, zvláště hakenkrajclerů, podle platného zákona. Nevyhýbali bychom se ani ústavnímu zostření těchto zákonů, kdyby se jasně a výhradně vztahovalo jen na tyto živly, u kterých byla soudně zjištěna protistátní činnost, nepřátelství k našemu státu a k naší národní samostatnosti. Vláda však zneužila potřeby zabezpečiti stát k tomu, aby ke škodě republiky a národa zabezpečila nynější nedemokratickou, nenárodní a neschopnou českoněmeckou diktaturu vládních stran. Návrh dává vládě, politickým a policejním úřadům možnost, zbavovati občany politických a občanských práv, zaručených ústavou a ústavním zákonem č. 293 z r. 1920. Občané mají býti trestáni bez soudu, dokonce za prostou příslušnost ke straně v době, než byla rozpuštěna.

Základem parlamentní demokracie je, že lid může volbami změniti většinu ve sněmovně a svrhnouti tak vládu, se kterou nesouhlasí. Vládní osnova ponechává libovůli vlády rozpustiti jakoukoliv stranu, shledá-li, že ohrožuje ústavní jednotu a bezpečnost státu, a zmařiti tím i kandidování všech oposičních skupin a politiků a zameziti svůj pád, i kdyby sebevětší většina lidu byla proti ní. Protože vláda si vyhrazuje ve svém návrhu sama rozhodování o tom, která strana stát ohrožuje,

může pod touto záminkou potlačiti i nejvlastenečtější oposici a ovšem i jakoukoli nynější vládní stranu, jakmile se jí stane nepohodlnou. Tyto obavy o vlastní osud, nikoliv zření k ústavnosti a k demokracii přiměly některé vládní strany k zmírnění vládního návrhu. Nesmyslnost a obmyslnost tohoto návrhu jest zřejma již z toho, že by přece pro ohrožení republikánské formy musily při objektivním postupu býti rozpuštěny především vládní strany pro tento svůj vládní návrh, neboť on tuto formu ruší.

I kdyby tento návrh, měnící ústavu, byl uzákoněn způsobem ústavou nařízeným, byl by to státní převrat, neboť nedoplňuje jen ústavu, nýbrž mění její základ.

Vždyť obdobné státní převraty v jiných zemích bývaly také ústavně schváleny. Když je tu však úmysl, změniti takto nejdůležitější záruky politické svobody a vlády podle vůle lidu obyčejným zákonem, tedy ne ústavně, nýbrž protiústavně, je to pokus o státní převrat netoliko obsahem, nýbrž i nezákonnou formou. Zatracujete jménem demokracie diktatury, které ve skutečnosti pořád napodobujete, jenomže na rozdíl od nich nedbáte ani formální ústavnosti svých diktátorských opatření a zejména si nezjednáváte ve volbách zmocnění lidu k svému postupu. Naopak všechna vaše protiústavní opatření i persekuce vlastenecké slovanské oposice směřují jen k tomu, abyste se vyhnuli volebnímu osudí, jež i podle posledního projevu presidenta republiky musí prý býti nejcennějším vodítkem vlády.

Národní liga protestuje co nejrozhodněji proti tomuto troufalému ničení vymožeností národní revoluce již za 15 let po 28. říjnu 1918. Slavnostně prohlašujeme, že přese všechno neústavní násilí zůstaneme věrni ideálu tohoto národního osvobození, jež mělo za úkol netoliko svobodu na venek, nýbrž i uvnitř, a národní vládu Čechů, Slováků i podkarpatských Rusů. V boji za zachování ústavnosti a demokracie, za dosažení bratrské dohody slovanského obyvatelstva republiky a vlády národní vytrváme až do konečného vítězství, kdy se vláda věcí našich vrátí svobodnými volbami z rukou česko-německé stranické diktatury do rukou lidu českého a slovenského, lidu slovanského."

Vážená sněmovno! Toto je stanovisko vedení hnutí Národní ligy. K posledním politickým událostem cítím povinnost upozorniti na velké poslání "rozumové" dohody mezi Čechy a Slováky. Bylo o tom dnes mluveno povolanými ústy, p. ministrem dr Tiso a slovenským básníkem Martinem Rázusem. Bylo zde též řečeno, jak došlo k Nitře. Je třeba dodati, že v té Nitře došlo též k dohodě mezi oposičními složkami slovenskými a českými. Byl vydán manifest, je vám znám, v němž jsme jasně řekli, že úkolem oposičních složek českých a slovenských je povaliti českoněmeckou vládu, že jejich úkolem je nastoliti vládu Čechů a Slováků. V tomto státě nevládnou Češi a Slováci, to je mylný výklad, i když třeba v této vládě jsou někteří Slováci, jako ministři dr Dérer a dr Hodža, které právě Slováci obviňují, že jsou v cizích službách a ne ve službách Slováků.

Slavná sněmovno, Nitra byla nesporným úspěchem Slováků. Tvrdí se, že byla porážkou vlády. A tam právě ve společném manifestu byla jednota Čechů a Slováků jako zdárné dílo dovršena. Jde ovšem zatím o oposici, ale úkolem nás všech věrných občanů tohoto státu je, aby došlo ke konečné dohodě Čechů a Slováků, a to je úkolem správy státu, to je úkolem státu, resp. jeho správy - vlády.

Místopředseda Stivín (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická doba uplynula.

Posl. Chmelík (pokračuje): Je třeba říci, že stanovisko Slováků můžeme i my Češi přijmouti. (Tak jest!) Autonomii, podle jejich - Slováků - prohlášení nebudou tito nikdy fedrovati do takových rozměrů, aby to státu škodilo nebo dokonce stát ohrozilo. Jsou pro nacionalismus sociálně podložený činem, tak a podobně k nám hovořili ľuďáci, původně nejsilnější náboženská strana, která je dnes hnutím nacionálním. A s tohoto místa prohlašuji, že nám Čechům, nám stoupencům Národní ligy jsou Slováci milejší a bližší než vaši vládní Němci a Němci vůbec. Nám je milejší Slovák Hlinka a spíše mu s radostí podáme ruku ke společné práci ve prospěch státu, než vy ji podáte dr Czechovi, než ji podáte t. zv. vládním Němcům. (Tak je!)

Jde o československou jednotu a nebudeme se báti použíti jakékoliv příležitosti k jednání se Slováky a podati jim pomocnou ruku. Vážená sněmovno! Právě hnutí Národní ligy to bylo, které mně uložilo, abych šel a jednal s nimi, my jsme to byli, kteří jsme šli a podali jim pomocnou ruku, a pokládáme si za úspěch, že jsme otázku slovenskou přivedli - třeba i prostřednictvím té Nitry - do sněmovny, že o ní bylo mluveno a že o ní budete musiti mluviti a jednati. Jsou zbytečné útoky, třeba i osobní, z řad nár. socialistů, kteří by rádi zkalili dobrý poměr mezi českou a slovenskou národní oposicí. Myšlenka národního rázu státu, úkol zabezpečiti tento stát, aby v něm vládli Češi a Slováci, je silnější než všechny poťouchlé úmysly stranicko-politických lidí, kteří nikdy nemysleli dále než na své stranické zájmy.

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil.

Posl. Chmelík (pokračuje): Proto Slováci, kteří se v Nitře postavili na půdu státu, kteří dnes prožívají největší své poslání po stránce národní, vědí, kteří Češi jsou na jejich straně, a slíbili si, že s nimi ruku v ruce budou budovati tento stát v duchu národním a že pro něj budou bojovati. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Krumpe. Uděluji mu slovo.

Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno! Předložený návrh zákona o zastavení a rozpuštění politických stran má nedozírný dosah, takže veškeré jeho účinky můžeme dnes jen tušiti, nikoliv však předvídati. Lze pochopiti, že tento návrh vnáší do veškeré veřejnosti a jmenovitě do německého národa největší napětí a udržuje jej v největším neklidu. Dnes nemůžeme ještě pronésti konečný úsudek o účincích tohoto návrhu, to zůstává vyhrazeno dějinám, a proto německá křesťansko-sociální strana lidová, německé pracovní a hospodářské souručenství a německá živnostenská strana zaujímají k návrhu věcné stanovisko, aniž se chtěly zcela vypořádati se všemi s tím souvisícími záměry.

Jsme daleci toho, abychom zásadně neschvalovali opatření státu k zajištění vlastní existence nebo chtěli jim překážeti, jsme také daleci toho, abychom chtěli brániti státu při opatřeních k zachování bezpečnosti, klidu a pořádku pro stát sám a pro jeho občany. Pokládáme však za svou povinnost, abychom účelnost a následky tohoto zákona posoudili kriticky a vyslovili své pochybnosti k opatřením, která jsou způsobilá, aby přetvořila veškerý veřejný život, ne-li jej úplně ochromila.

Tento navrhovaný zákon podle projevů svých iniciátorů má za účel zabezpečiti demokracii a demokratická zřízení státu. Jsme přesvědčení demokrati a jako demokrati rádi ochotni spolupracovati o zabezpečení demokracie a pro toto zabezpečení přinésti také oběti. Ale právě z tohoto důvodu musíme s největším politováním zjistiti, že tato navrhovaná opatření jsou úplně stejná s opatřeními, jakých se užívá jinde, aby se demokracie ve státě odstranila a zničila. Tento zákon sahá na samy základy demokracie, demokracie opouští sama sebe. Sama sebe opouští, neboť se dobrovolně podřizuje byrokracii a posuzování politiky a politických stran ponechává administrativě, správě. Zdá se, že chcete přenésti homeopatické léčebné metody z lékařství do oboru politiky, potírati totiž stejné stejným. A tak se snažíte fašismus potírati a znemožňovati fašistickými opatřeními, neboť velká část předloženého zákona jest užitý fašismus, tak především nedbání vůle lidu, jak se projevuje svobodnými volbami, dále odnětí mandátů, přesunutí politických poměrů, ale především zavádění necitelného, nedemokratického a nezákonitého policejního ducha.

Cesta, kterou navržením tohoto zákona nastoupily jednotlivé strany, jest nebezpečná. Nechybíme, že se také k tomu daly pohnouti nadějí, že svým vlivem budou působiti ve svůj prospěch na administrativu, na politický konkurenční boj, nebo dopadne-li proti nim, že jej budou moci korigovati. Při tom zůstávají nevyvráceny pochybnosti, že průběh vývoje nelze předvídati, a především zůstává nezodpověděna otázka, zda za tímto těžkým průlomem nebudou brzy následovati průlomy další. Proto také pro všechny skutečné demokraty tohoto státu platí výstraha starého Římana: "Principiis obsta, sero medicina paratur!"

Z tenoru zákona samého a s ním souvisících a již také zahájených opatření lze seznati, že váha zákona projeví se proti německému národu. Odnětím mandátů vznikají nové většinové poměry ve státu, odnětím mandátů zeslabuje se zde vliv německého zastoupení. Tím budou poškozena státoobčanská práva německého národa na poměrně stejné zastoupení v zákonodárných sborech, což jest okolnost, kterou nikdy nelze uvésti v soulad s ustanoveními na ochranu menšin.

Zabývám-li se jednou podrobností zákona, činím tak, abych povznesl svého varovného hlasu proti přísnému provádění § 10. Odnětí mandátů v obcích, mandátů všech korporací a zřízení spojených s obcí nejen úplně zničí obecní samosprávu, nýbrž ohrozí i obce těžce bojující za svou existenci. Poukazuji na příklad jen na jedno ustanovení, které se totiž stalo nutným podle tohoto zákona: Přetvoření správ spořitelen. Německé spořitelny pro své promyšlené vedení a pro nestrannou, obětavou správu zůstaly baštami důvěry ve vlně všeobecné nedůvěry. Bude třeba ohromného úsilí a největší discipliny, aby při nových změnách a při výměně osob zůstala zachována i nadále tato důvěra mezi obyvatelstvem, aby se důvěra nezvrátila v nedůvěru a aby se také ke škodě veškerého hospodářství neprojevila co nejstrašněji. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Průmyslové obce vykonaly přímo hrdinské věci pro zimní pomoc v tomto roce. Toto heroické úsilí skromných, obětavých lidí jest velmi těžce ohroženo; a truchlícími pozůstalými tohoto zákona, pokud jde o jeho účinek na obce, jsou tisíce a statisíce nezaměstnaných, kteří budou musiti plně zakusiti tíži tohoto zákona.

Obecní rozpočty, které čekají na své vyřízení v dané lhůtě, nemohou již býti ve lhůtě uzavřeny. Tedy podle úsudku komunálních znalců má to za následek, že obce jsou velmi těžce poškozeny tímto zákonem. Pokládáme za své právo pronésti tyto námitky a obavy, především po prohlášení pana předsedy vlády, které učinil předevčírem v ústavně-právním výboru. Vzali jsme na vědomí, že pan předseda vlády sám prohlásil, že úmyslem zákona není snad vyřaditi oposici a oposici umlčeti, že naopak oposice jest důležitou součástkou demokracie a že si demokracii bez oposice nelze vůbec mysliti. Přejeme si a doufáme, že se mínění pana předsedy vlády stane obecným majetkem všech oněch politických a žurnalistických vrstev, které se dosud zvláště namáhaly, aby také konstruktivní oposici vtiskly znamení nepřátelství ke státu, a i nyní se ještě snaží mobilisovati proti oposici tímto zákonem.

Tento zákon jest zákon výjimečný. Výjimečné zákony jsou pro všechny státy něčím povážlivým. Výjimečné zákony jsou prostředky proti horečce a lze z nich usuzovati na nějakou hlubší nemoc. Či nebylo by vhodnější, místo aby se užívalo prostředku proti horečce, pátrati po příčině nemoci a potírati podstatu nemoci samé, aby tak zmizela také horečka? Tážeme-li se po příčinách těchto poměrů, které dnes přiměly vládu, aby nám předložila takovýto výjimečný zákon, musíme při nestranném uvažování odpověděti: Tyto poměry vyvěrají z dnešního vládnoucího systému. Široké vrstvy německého národa byly vehnány do poměrů, z nichž jediným východiskem jest zoufalství. Všimněte si jen zoufalého stavu naší mládeže! Vtěsnána do příliš úzkého výdělečného území, vyloučena ze státních míst, se vší způsobilostí, se všemi vědomostmi, schopnostmi a vůlí odsouzena k nečinnosti, možno se diviti, že takováto mládež spatřuje ve všem, co se jí především nejvíce dotýká, ve vládnoucí soustavě nepřátelský živel, a při usuzování vlastním mládeži, konečně také v celém státu?

Skutečné poměry státu uznávali jsme po celé desítiletí a jejich uznání jsme všeobecně propagovali. Ovšem nedostalo se nám za tuto naši činnost od státu uznání. Postavili jsme se na půdu skutečných poměrů a nyní, pánové z vlády, čiňte, co jest vaší povinností, aby se mohli postaviti také ostatní, především mládež. To by byl dobře chápaný a velmi vděčný úkol pravé demokracie v tomto státu. Vytvořte takové hospodářské a národní předpoklady, aby naše mládež mohla poctivě potvrditi: To jest náš stát; a pak jsou všechny výjimečné zákony zbytečné a přežilé. V těchto dnech slyšeli jsme mírnější nebo přísnější výklad o použití tohoto zákona. Po událostech včerejšího a předvčerejšího dne, po rozpuštění četných německých spolků, jmenovitě německých tělocvičných spolků musíme předpokládati, že jste se odhodlali k jeho ostřejšímu použití. Majíce na mysli znepokojení obyvatelstva, vidouce nebezpečí, že se ztrácejí nenahraditelné kulturní hodnoty, jako jmenovitě v našich německých tělocvičných spolcích, že tyto kulturní hodnoty se ztrácejí nejen na škodu postižených částí národa, nýbrž celého státu, vyzýváme vládu a většinu a očekáváme od ní tolik ohledu, že se přizná k loyálnějšímu používání tohoto zákona. Všechny dosud používané prostředky a výjimečná opatření v tomto státě selhala a dosáhlo se téměř vždy jen opaku zamýšleného účelu. Proto nemůže nám nikdo míti za zlé, když jako zástupci širokých německých vrstev národa na protest proti nedemokratickým a neúčinným metodám nynější vlády odepřeme svůj souhlas také tomuto zákonu, pročež my, německá křesťansko-sociální strana lidová, německé pracovní a hospodářské souručenství a německá strana živnostenská budeme hlasovati proti tomuto zákonu. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Předložený návrh zákona o zmocnění vlády zastaviti činnost nebo rozpustiti politické strany nepotřebuje již kritiky. Jest vyvrcholením tragického osudu dosavadní mylné vládní politiky a za tento zákon, za následky tohoto zákona spadá odpovědnost výlučně na vládu a na vládní strany, které pro něj hlasují.

Neznám příčin, které nutí vládu, aby na ochranu své moci užila velice krajních prostředků diktatury, proto se omezím při svém vystoupení jen, že oznámím - v této otázce - mínění Autonomního zemědělského svazu, jejž zastupuji, jako politické organisace národně uvědomělé, myslící části karpatoruského lidu, a to v tomto prohlášení (čte):

"Předložený návrh zákona udělující vládě absolutisticko-diktátorské moci již sám svou existencí porušuje základní zásady demokracie a ústavní listiny, zajišťující demokraticko-republikánskou formu státu a plnou občanskou svobodu všech jeho občanů.

Takové porušení ústavní listiny, jako základu státu a práva občanské svobody, jako základu státních pokladů vzbudí v duši všeho obyvatelstva Podkarpatské Rusi jednomyslný protest, a to tím spíše, že pro nás, karpatoruský lid jedinou zárukou, že v hranicích Československé republiky budou provedena saint-germainskou mírovou smlouvou nám zajištěná autonomní práva, byla a jest ústavní listina a demokratická forma republiky, zabezpečující nám zároveň i plné občanské právo bojovati všemi zákonitými prostředky za splnění těchto autonomních a zároveň životních práv, která nám přiznal celý svět.

My, karpatoruský lid, uznáváme, že hrozí-li nebezpečí státu, jest každý občan státu povinen proti němu bojovati, nejen vláda, jejíž povinností jest v takovém případě hleděti získati pro republiku přátele a nikoliv nepřátele, a proto neshledáváme žádné příčiny k tomu, aby pod záminkou ochrany státu a demokracie byla právě vládě koalovaných politických stran udělena moc absolutistické diktatury přímo k potlačení veškeré potřebné kritiky a ke zničení protivných oposičních politických stran, což se nedá provésti žádnou vládou ani žádným zákonem a nikdy, neboť zastavením činnosti nebo rozpuštěním té neb oné politické organisace přesvědčení jejich členů se nezmění a naopak, odejmou-li se jim občanská práva, naplní se jejich duše hněvem, nenávistí a pomstou, což v žádném případě nemůže posloužiti zájmům státu.

Proto my, karpatoruský lid, plně uznávajíce důležitost nynějších historických událostí, právě dnes očekáváme možnost účasti v práci na výstavbě republiky, jsouce přesvědčeni, že konečně i vláda uzná za nutné co nejrychleji zesíliti nejslabší východní kout republiky právě provedením autonomních práv karpatoruského lidu.

Jsme vždy ochotni účastniti se této práce vlády, ale tuto práci budeme konati, nevyjde-li nám vláda vstříc - jako dosud i bez vlády, ba i proti vládě, právě v zájmu samého státu a v zájmu rodné země, autonomní Podkarpatské Rusi, bez ohledu na hrozící nám nebezpečí politického pronásledování, stejně jako karpatoruský lid jest ochoten na ochranu svých práv přinésti všeliké oběti (Výkřiky posl. Štětky.), aby dosáhl svého národního vzkříšení a zároveň s ním bratrského dorozumění slovanských národů republiky, Čechů, Slováků a Rusínů."

Místopředseda Taub (zvoní): Dále dávám slovo p. posl. Kopeckému.

Posl. Kopecký: Pánové, my jsme si vědomi, že nás v této chvíli, kdy vstupujeme na tribunu, abychom jménem komunistické strany vyjádřili stanovisko k předloženému zákonu, provází v nejúplnější míře solidarita statisíců revolučních dělníků Československa, solidarita celé dělnické třídy a všeho pracujícího lidu. Jestliže si vládnoucí třída myslila a myslí, že předloženým zákonem vynáší ortel nad existencí revolučního proletářského hnutí v Československu a že my, parlamentní zástupci revolučního proletariátu, zde dnes budeme státi jako nějací chvějící se odsouzenci, pak se šeredně mýlila. (Souhlas komunistických poslanců.)

My nepřicházíme, abychom vyslechli ortel nad sebou, nýbrž my s plnou hrdostí a s plným sebevědomím přicházíme, abychom jménem dělnické třídy, jménem všeho pracujícího lidu vyřkli, že systém, který přichází v tuto dobu s takovým zákonem, jako je předložený zákon, vyslovuje ortel sám nad sebou a zpečeťuje, že nemůže býti již daleka chvíle, kdy zvrácením tohoto k zániku odsouzeného kapitalistického systému dojdou uskutečnění velké dějinné cíle, velké dějinné snahy proletariátu.

My nepřicházíme sem dnes, abychom apelovali na ohledy někoho, nýbrž my přicházíme tlumočiti, že pracující masy jsou předloženým zákonem nejživelněji pobouřeny [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

My přicházíme říci, že se vládnoucí třída důkladně mýlí, jestliže myslí, že i pomocí tohoto zákona snad donutí pracující masy, aby ony nadále snášely nezaměstnanost, bídu, hlad a všechno to utrpení, které po pět let uvaluje na pracující masy hospodářsky se hroutící kapitalistický systém.

My přicházíme říci, že vládnoucí třída se také mýlí, [ ]. Ani jednoho ani druhého nedocílí ti, kteří tento zákon diktovali. Pracující masy jsou odkázány nadále se domáhati splnění svých požadavků existenčních, domáhati se chleba a práce přes všechny výjimečné [ ] zákony, přes nejbrutálnější diktaturu. Pracující masy jsou odhodlány bojovati proti imperialistické válce přes všechny hrozby a násilí, přes všechen teror. Pracující masy jsou odhodlány proti všem zbídačovacím a zotročovacím snahám buržoasie postaviti svoje vlastní velké snahy, svoje velké tužby, touhu po konci všech útrap, které přináší kapitalismus, touhu po konci všeho otroctví, které přináší třídní panství buržoasie, touhu po svobodě, po lepším životě, po uskutečnění lepšího, spravedlivého společenského pořádku, touhu po uskutečnění socialismu. A toto odhodlání spojuje proletariát Československa v tuto dobu s proletariátem ostatních zemí a v těchto dnech zvláště s proletariátem Německa, s proletariátem země, kde je podobná situace, do jaké se dostává proletariát Československa, kde musí proletariát proti svým fašistickým tyranům a katanům hrdinně a statečně pod vedením komunistické strany Německa vésti svůj osvobozovací boj. My říkáme: Ať páni měšťáci, ať páni sociálfašisté jakkoliv straší, ať se snaží sebe větší reakcí zatemniti obzor, jedna věc je jasná: že proletářská revoluce je všude na postupu, a že je na pochodu i v Československu a že její pochod nikdo nezadrží. A komunistická strana Československa se nedá ničím odvrátiti od toho, aby v historické chvíli, která nastává, ve chvíli konce kapitalistického systému, ve chvíli, kdy se na denní pořad dostává otázka třídní diktatury, otázka revoluce, otázka splnění dějinného poslání dělnické třídy, aby v této chvíli nesplnila svoji dějinnou úlohu. Všechny rány, které jsou proti KSČ mířeny, budou marné. KSČ bude žíti, bude existovati, bude pracovati a bude dále bojovati, poněvadž to dělnická třída československá chce, poněvadž to vyžaduje zájem dějinného pokroku, zájem obyvatelstva a všeho pracujícího lidu československého. (Tak jest!) S tlumočením tohoto rozhodného mínění přicházíme na tribunu dnes, kdy se projednává předložený návrh zákona. Je ironií, že právě několik dní před výročím 15letého trvání republiky Československé přichází vláda do sněmovny s takovými zákony. V jubilejních dnech má podán býti důkaz, jak to za těch 15 let demokratického vývoje, určovaného měšťáckými a socialistickými stranami, dopadá dnes v Československu se slibovanou svobodou a s právy lidu. Pracujícímu lidu a většině obyvatelstva tohoto státu dostává se od vlády a od vládních stran jubilejního daru, [ ]. (Výkřiky posl. Jurana.) Vláda a vládní strany si vybraly právě jubilejní dny k tomu, aby [ ] atentát na nejzákladnější práva a na nejzákladnější zájmy pracujícího lidu československého. Vláda a vládní strany si vybraly právě jubilejní dny t. zv. československé svobody [ ], aby z Československa prostě učinily stát nejreakčnější třídní despocie. Takový je jubilejní dar vlády a vládních stran pracujícímu lidu.