Minulý týden jsem byla v Semilech na Železnobrodsku, kde již přes dva roky je ohromná nezaměstnanost, poněvadž sklářský průmysl je dnes úplně na huntě a textilní průmysl, který tam byl, dnes také umírá. V továrně Šmídově, kde pracovalo 1200 dělníků, pracuje 200, továrna Bednářova zavírá, továrna Matoušova, kde pracovalo 800 dělníků, slibuje sice již 1 1/2 roku, že provoz zahájí, ale přes to tam pracuje jen několik desítek dělníků.

Na Železnobrodsku již přes 2 roky nezavadili mnozí dělníci o práci. Když zde bylo jednáno o zhoršení gentského systému, které pánové ze socialistických lavic dělníkům zapírali, svolali si dělníci schůzi a chtěli věděti, jak to je, chtěli se dožadovati, aby jejich poměry byly zlepšeny. Ovšem okr. hejtmanství nemělo nic lepšího a pilnějšího na práci, než schůzi zakázati. Když jsem byla na okr. hejtmanství s dělnickou deputací z řady obcí tohoto okresu, zajistil se p. okr. hejtman tím, že si tam pozval kordon četníků, a místo toho, aby dělníci dostali jistotu, že budou míti práci a chleba, odpovědělo se jim blýskavými bajonety.

V okrese rychnovském, kde loňského roku v březnu došlo ke stávce proto, poněvadž firma Hernych prováděla neslýchaným způsobem racionalisaci, nemělo okr. hejtmanství jinou možnost a nenašlo jiný prostředek, než tam nadirigovati 100 četníků a vyhlásiti výjimečný stav. Ačkoliv od té doby uplynulo přes rok, dodneška tam výjimečný stav trvá a okr. hejtmanství tohoto okresu, který je pasivní ve svém hospodářství a nemůže dělati žádné práce, poněvadž nedostane úvěru, sytí dělníky tím, že je prostě dává zjišťovati jako zvěř, objeví-li se jednotlivě v dosahu okresního hejtmanství.

Vedla jsem deputaci vyslanou z konference z Častolovic, kde byli 102 delegáti. Deputace byla osmičlenná a šla jsem s ní na okr. hejtmanství do Rychnova nad Kněžnou. 8 dělníků, které jsem tam vedla a kteří byli příslušníky různých politických stran, postrašilo okr. hejtmana v Rychnově tak, že okamžitě nařídil, aby bylo alarmováno četnictvo, a dělníci dole, kteří neměli nejmenšího zdání, že je nahoře deputace, byli postupně zjišťováni. Dělníka, kterého jsem potkala na ulici, kterého neznám jménem a který mne požádal, poněvadž v obci Pekle odebrali stravovací lístky, abych s ním šla k okr. úřadu v té věci zakročiti, za to, že jsem s ním šla, byl zjišťován. O 1/2 10. hod. večerní přišel k němu četník, zjistil ho a byla mu vyměřena pokuta. Vláda společně se socialisty, kteří si tento název přivlastňují, dává dělníkům dnes ne chleba a práci, ne možnost, aby ti dělníci, když jsou nezaměstnaní, aspoň dvakráte denně se najedli. Pánové, vždyť oni za těch 10 Kč nemohou žíti, nemohou se ani jednou denně najísti.

V deputaci, kterou jsem vedla, byl dělník, který má sedmičlennou rodinu, a dostává 10 Kč denně. Vypočítejte nyní někdo, jak má býti za těch 10 Kč denně živ! A při tom stojíme před faktem, že vzrůstají ceny životních potřeb, že ceny řady produktů a poživatin v důsledku zvýšených a vámi odhlasovaných cel, která nabudou platnosti v tomto měsíci, jsou na tolik zvyšovány, že dnes dělnická rodina nevidí nejenom maso, nýbrž takřka ani kousek chleba. Tak daleko to dospělo, pánové. V této situaci přicházíte ne s likvidací a omezením nákladů, které dáváte na ministerstvo vnitra, na četnický a policejní aparát, které dáváte na připravovanou válku, na ministerstvo nár. obrany, nýbrž přicházíte s likvidací tam, kde byste - kdyby to byla vláda demokratická - měli povinnost říci: Zabavíme ty ohromné zásoby, které zde jsou, a dáme ty otrhané lidi z nich obléknouti. (Potlesk komunistických poslanců.) Pánové, dnes v textilkách dělníci, kteří dělali hedvábí, kteří dělali látky, sta metrů látky týdně, chodí otrhaní, nemají pro své děti košile, poněvadž je krise, poněvadž pánům fabrikantům se nevyplácí, aby vyráběli a aby dělníci měli zaměstnání.

Pánové, vy máte sílu, vy máte moc poslati na nezaměstnané celé batalliony četníků, ale nemáte síly, nemáte moci poručit fabrikantovi, když zavírá továrnu, aby v ní pracoval. Proč? Poněvadž jste vláda kapitalistická, poněvadž vaším zájmem je udržeti režim, který je příčinou toho, že statisíce dělníků hladovějí.

Pánové, vy dnes přicházíte a zajišťujete se fašisačními opatřeními, poněvadž znáte nespokojenost, která je v řadách vašich vlastních lidí, a při tom ovšem využíváte všeho, abyste zde dělnickou třídu umlčeli a abyste ji rozštěpili, tak jako jste využívali gentského systému, který byl nedostatečný, abyste dělili dělníky na organisované a neorganisované. A dnes přicházíte z důvodů udržení rovnováhy s odbouráním i tohoto špatného gentského systému nikoliv s tím, abyste snížili především zde platy poslancům, senátorům a ministrům, abyste jim odebrali jejich dvoje a troje platy nebo je snížili, ne s tím, abyste odebrali a snížili platy generálům a všem těm, kteří zde jsou k tomu, aby udržovali dělnickou třídu v zajetí, ve strachu, nýbrž přicházíte s frázemi a abyste mohli aspoň něco říci, přicházíte s likvidací tohoto resortu smutně proslaveného. Ministr Bechyně, když utekl od tohoto ministerstva, utekl jako od snědeného krámu, to je fakt, a nahradil si to své ministerstvo jinde; jenže je otázka, jak dlouho to bude trvat, než bude také z toho ministerstva utíkat.

Pánové, tak to dnes fakticky vypadá, a samozřejmě, že to není jen v těch dvou okresech, že je to v celém Československu, kde se chcete takovým způsobem zajistit proti rostoucímu odporu dělníků. Tuto neděli jsem byla ve Dvoře Králové, kde se jedná o zastavení továrny Strickerovy. Dělníci svolali konferenci, ale tato konference se nemohla konati, poněvadž ji okr. hejtman zakázal a poslal tam četníky, kteří ji rozehnali. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Pánové, přicházíte dnes s tím, poněvadž samozřejmě rozumíte velmi dobře situaci, která je mezi dělnictvem, přicházíte s jinými triky, abyste dělnictvo rozeštvali. Posl. Stejskal zde v minulém měsíci použil jednoho takového argumentu, prostředku, s nímž buržoasie přichází vždycky, když potřebuje dělnictvo rozeštvati. Posl. Stejskal zde pronesl nejšovinističtější řeč, která byla v tomto vládním období pronesena. A jaký byl důvod? Co zde říkal? Říkal, že v Broumově došlo ke stávce, ale že četníci, kteří měli zakročiti, nezakročovali proti stávkujícím dělníkům, nýbrž proti lidem, kteří na stávce nebyli nijak zúčastněni, a že četnický velitel, štábní kapitán Váňa z Náchoda, zakročoval tam nikoliv proti stávkujícím, nýbrž proti hakenkrajclerům.

Jaká byla skutečnost? U fy Pollak došlo ke stávce 1200 dělníků. Ti stáli uvnitř závodu připraveni se brániti, kdyby četníci vnikli do závodu a chtěli je násilím ze závodu vyhánět. Víme, že když dělníci, nezaměstnaní, i živnostníci a všechny vrstvy se o tom dověděli a přišli k tomu závodu, nebylo nějakého nebezpečí hakenkrajclerismu, to byla věc úplně oddělená. Zde šlo o obranu práv dělníků proti firmě. Když firma viděla situaci, telefonovala do Náchoda pro četnictvo, a štábní kapitán Váňa, který tam s četnictvem jel, aniž se ptal na okresním úřadě, když šel od nádraží, začal prostě do lidí shromážděných u závodu řezat hlava nehlava. To tedy nemělo v této chvíli nic společného s hakenkrajclery, kteří tam dělali štvanice. Bylo to proto, že vláda nedovede dáti dělníkům chléb a práci, a postupuje stejně v českých oblastech, když se dělníci domáhají chleba. Hakenkrajcleři loví v kalných vodách, ale zde šlo o důvod čistě hospodářský, o stávku, o boj dělníků proti firmě. Praxi štábního kapitána Váni znám velmi dobře z doudlebské stávky. V Doudlebech dal také do národně-sociálních dělníků a dělnic řezat hlava nehlava, když zpívali "Kde domov můj?" Taková je ilustrace štábního kapitána Váni, když jde o jeho zásah do dělnického boje.

Pan Stejskal neměl nic jiného na starosti nežli bráti ho v ochranu a přinésti sem úplně šovinistické štvaní. Prý je republika ohrožena. Pánové, dejte lidem chléb a práci, dejte jim to, co jim i národnostně patří, jako my Češi jsme to chtěli za Rakouska a jak jsme se snažili si to vybojovat, a pak by zde ovšem nebylo důvodu ke strachu z Němců v Československu. Ale samozřejmě, poněvadž je to kapitalistický stát, a o takový stát máte zájem, provádíte utlačování národností, mezi něž patří silná národnostní menšina Němců v Československu. Proto vaše politika směřuje k tomu, aby byl lid nacionálně rozeštván.

A tento cíl sledovalo i štvaní Stejskalovo. V době, kdy na českém severovýchodě textilbaroni provádějí útok za útokem na dělníky české i německé, v jednotlivých místech českých oblastí pomalu to bude vypadat jako hřbitov. On měl jako zástupce dělnické strany přijíti a říci: Dělníci, braňte se, okrádá vás stejně Mautner a Pollak jako ten t. zv. mecenáš Bartoň v Náchodě. Ale on má starost zachraňovat ohrožený kapitalistický režim.

Pánové, to je důvod těchto nacionálních štvanic. Tak to fakticky vypadá. A vy přicházíte dnes se zrušováním různých institucí, o kterých jste dříve tvrdili, že pro lid něco znamenají, a posíláte místo toho na dělníky četníky.

Když zde křičíte tak šovinisticky o útisku v německých oblastech, přečtu vám dopis, abyste viděli, jak skutečně vypadá ta vaše národní tvář v českých oblastech.

V Hořicích měl býti pořádán tábor v den Husových oslav. Dělníci žádali o povolení táboru s programem: "Výročí smrti Jana Husa, bitvy mezi vojsky českých pánů a Husity, vedenými Janem Žižkou z Trocnova, dějinný význam Táboritů a bitvy u Lipan." - S tímto programem žádal svaz proletářských bezvěrců skupina Hořice o povolení tábora. Tento tábor v ryze českém místě, v místě s husitskou tradicí, v místě, které před staletím bylo dějištěm ohromných husitských zápasů, kde Žižka vítězil nad prodejnými českými pány, kde Táborité zachraňovali čest českého národa, nebyl povolen. Okresní hejtman sděluje (čte):

"Oznámení Vaše ze dne 27./6. 1933, že hodláte pořádati dne 6. července 1933 o 1/2 8. hod. večer u pomníku Jana Žižky na vrchu Gottharda v Hořicích tábor lidu s programem: O 1/2 7. hod. večer sraz účastníků v Sladkovského ulici u budovy konsum. družstva Budoucnost.... atd. nelze vzíti na vědomí a zakazuji pořádání tohoto táboru lidu na základě §u 6 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z., ježto je odůvodněná obava, že by byl klid a veřejný zákon a pořádek porušen. Z téhož důvodu nepovoluji vylepování plakátů o této schůzi. Z výměru tohoto... atd." jak to obyčejně končí: "Okresní hejtman, vrchní rada politické správy."

Pánové, dostala jsem sdělení, že na mohyle postavené Josefem Šťastným r. 1893 v Hořicích, kde je napsáno "Vítězným plukům Žižkovým, porubavším na těchto pláních Hořelidských prchající sbory dne 20. dubna 1423 u Hořic poraženého nevěrného panstva českého na oslavu a památku věčnou!" se konal tábor přes zákaz. Byly zapáleny rudé pochodně, ještě večer vzplanula rudá zář jako doklad, že pracující lid v Hořicích nezapomíná a nezapomene tradice Husitů a Táboritů a že druhé Lipany českou buržoasií připravované budou vítězstvím proletariátu a porážkou buržoasie. (Potlesk komunistických poslanců.)

Takhle dávají dělníci odpověď. To je odpověď na vaše zákazy. To je odpověď na vaši naději, jíž se kojíte, že máte v rukou moc a sílu, abyste dělnickou třídu zakřikli, abyste dělnickou třídu naučili mlčet a být poslušnou. Za Rakouska platilo heslo: mlčet a držet hubu! A pánové, vy nemáte toto heslo, vy jdete dále, vy máte prostě heslo: mlčet nebo dostaneš pendrekem! Tohle je vaše heslo.

Pánové, kdybyste vy socialisté, kteří si říkáte, že jste zástupci lidu, kdyby ta vláda, která zde odůvodňuje svoje zákony tím, že prý jedná v zájmu státu, byla demokratickou, pak by samozřejmě musela, když vidí tu ohromnou bídu, sáhnouti na ohromné zásoby a musela by tyto zásoby dělníkům rozděliti, musela by prostě podle návrhu, který jsme podali, umožniti obcím výkup masa, výkup potravin za režijní cenu, a místo této likvidace by se musilo ministerstvo zásobování zabývati tím, že by dávalo příkazy obcím, aby tak jako za Rakouska, když to pánům hořelo, prostě se dovedlo rekvírovati, že by vláda prostě zabavovala, že by pověřila obce právem rekvírovati a právem rozdělovati. (Potlesk komunistických poslanců.) Ale, pánové, to by musila býti vláda lidu, to by nesměla býti vláda v kapitalistickém státě, vláda kapitalistická, která samozřejmě je zde k tomu, aby zachránila hroutící se kapitalistický systém. Ale pamatujte si, jako za Rakouska vyšli dělnické ženy a dělníci, když hladověli, a neudržely je ani škadrony vojska, když dovedli jíti si zabaviti zásoby, jako dovedli v Hradci Králové prostě jíti a zabrati vagony sádla, mouky a cukru, které byly prováženy, tak dělnická třída také dnes nebude chtíti umírati, tak dělnická třída také dnes si vzpomene, že doby "černé ruky", kterých jste se báli, to byly, kdy dělnická vůle se uplatňovala, kdy dělnická vůle to byla, která rozhodovala, zda tam či onde se zásoby rozdělí pro chudé nebo zda se schovají pro bohaté.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji paní řečnici, že její řečnická lhůta vypršela.

Posl. Čižinská (pokračuje): Pánové, dělnická třída k tomuto poznání přichází a dnes ví, že ji nenasytí ty četnické bodáky, ty zákazy schůzí a výjimečné stavy, nýbrž že to bude dělnická jednota, která prostě nebude mlčeti, [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Śliwka.

Posl. Śliwka (polsky): Leží před námi zákon tisk 2322 o likvidaci ministerstva pro zásobování lidu. Vládní strany vysvětlují, že prý jest to krok kupředu a zvláště z úsporných důvodů, že se tím mnoho ušetří. My víme, že jest to obyčejná demagogie, vypočtená jen na oklamání voličů. Víme úplně dobře, jak se postupuje v takových symptomatických případech, jakým jest likvidace vyšších úřadů, takových úřadů, kde na vysokých místech sedí odboroví přednostové, ministerští radové atd. Víme úplně dobře, že v těchto úřadech jest velmi mnoho státních úředníků s malým platem, a několik úředníků dobře placených. Při takové likvidaci se zlikvidují jen úředníci špatně placení, zatím co prostřední a vyšší úředníci zůstanou, s tím pouze rozdílem, že budou přeloženi z jednoho úřadu do druhého.

Zřízení tohoto ministerstva nebylo nic jiného než manévr, vypočítaný na naivnost a důvěru širokých vrstev po převratu, lpících na všem, cokoliv úřední místa podnikla, aby vytřela zrak nadšených mas Československé republiky, kterým se namluvilo, že zřízením tohoto ministerstva budou určitě proletariát a prostřední vrstvy chráněny před neštěstím hladu, nouze a bídy. Vlastně bylo to jen prosté manévrování proto, aby byli uklidněni lidé, kteří se bouřili a žádali o rozhodnou změnu politiky zásobování lidu nejnutnějšími potravinami, a v tomto případě splnilo se na konkrétním příkladě přísloví: sliby jsou chyby a hloupý má radost.

Zřídili úřady, povolali vyšší a nižší úředníky, jmenovali ministry, ale stará politika špatného zásobování lidu nejnutnějšími předměty, převzatá ze starého Rakouska do československých úřadů, vedla se dále a prováděla ještě s větší bezohledností k chudým spotřebitelům. Určitě po celou dobu působnosti tohoto ministerstva zásobovací politika byla neslýchaně nedbalá a vědomě překážela působnosti levičáckých, komunistických činitelů usilujících o to, aby lichva a drahota byla odstraněna.

Ministerstvo pro zásobování lidu důsledně provádělo zásadu, jednak chrániti lichvu, jednak pomáhati drahotě a konečně potírati každý krok boje, protestu proletariátu a komunistické strany proti lichvě, proti drahotě, aby byl zničen v samém zárodku. Přes to, že bylo ministerstvo pro zásobování lidu, pokračovalo se v zavádění a vytváření cel, dále se zaváděly monopoly, a úřady vyhýbajíce se zákonu postranní cestou dělaly dále všechno, co odporovalo zásadním požadavkům zásobování lidu nejnutnějšími předměty. (Výkřiky posl. Jurana.)

Teď zásobují lid vývozními premiemi, cly, monopoly atd. Všechno to bylo a jest přímo opačný postup k tomu, co si mělo ministerstvo zásobování vytknouti jako cíl, neboť jak monopoly, tak i cla a vývozní premie v zásadě znemožňovaly jakoukoliv politiku, směřující k dovozu levnějších potravin z ciziny.

Při tom musíme říci, že nejen agrárníci, nejen velká kapitalistická agrární družstva, nýbrž i družstva se sociálfašistickými bonzy v čele šla s nimi ruku v ruce a dělila se o zisk plynoucí z cel, monopolů a rozličných vývozních premií. V tomto případě nebylo to nic jiného než soustavné nedbání požadavků lidu. Čím větší byla nezaměstnanost, tím horší bylo zásobování lidu, tím horší byl dovoz levných potravin z ciziny, a cítil-li to někde lid těžce na svých bedrech, zvláště slezský lid bez rozdílu národnosti pociťoval tuto politiku špatného zásobování strašné drahoty, cel a monopolů.

Ve Slezsku u českopolských hranic lid viděl, že skutečně na jedné straně jest laciné zboží, potraviny, chléb, levné mléko a jiné předměty spotřeby, a na druhé straně jsou jen státní, vládní zákroky za účasti socialistických poslanců a ministrů proti chudým vrstvám lidu, aby ten lid hynul smrtí hladem a nemohl si zaopatřiti potraviny z ciziny. Tento lid musel za drahé peníze kupovati nejnutnější potřeby zde.

Viděli jsme na hranicích nejednou strašné scény, které volaly o pomstu do nebe, že na př. člověk, jehož vláda svým rozhodnutím vyhnala z práce a který chtěje zachrániti sebe a svou rodinu před smrtí hladem, šel za voláním žaludku přes hranice na polskou stranu, aby si tam koupil trochu levného chleba a masa, trochu mléka, byl za to bit a pronásledován. Když se mu nepovedlo s 2 kg klobásů nebo nějaké jiné potraviny překročiti hranice a k jeho neštěstí chytil ho finanční strážník, byl nemilosrdně bit a trestán a dokonce zastřelen jako největší zločinec za to, že chtěl přinésti trochu potravin pro svou rodinu.

Ve Slezsku se to opakuje s matematickou přesností, že nejen tam, kde jest soustředěno větší množství lidu, nýbrž i v obvodech veskrze rolnických, se musí lid chytati podloudnictví. Příčinou toho podloudnictví jest hanebná zásobovací politika, politika cel, monopolu a drahoty. Nejvíce dává se to pociťovati u nás ve Slezsku, ale to nepřekáží vládním poslancům, aby přes to neprovozovali demagogii. Takový Chobot s Buzkem s pomocí české sociálně demokratické strany podávají interpelace proti trýznění chudých podloudníků.

Když tam nějakého chudáka podloudníka, který měl pod paží několik kilogramů mouky, masa nebo chleba, chytili finančníci a zbili ho napolo k smrti, stěžuje si Chobot v interpelaci, proč ho bijí. On sám, který odhlasoval, že nikdo se nesmí zabývati podloudnictvím a že ten, kdo to činí, může býti zastřelen, týž Chobot, který odhlasoval, že finančník může dělati se svými obětmi co chce, demagogicky a perfidně v interpelaci pláče a lituje ubohého podloudníka.

Stačí ukázati na to, že během 2 měsíců byli zastřeleni 3 chudí, nezaměstnaní otcové rodin, ale u nich nebyly nalezeny v kapsách nebo pneumatikách miliony, nýbrž jen několik kilogramů masa a klobásy. Za to byli bez milosrdenství zastřeleni. To jest zásobovací politika, která volá o pomstu.

Ve Slezsku ozývá se velký, mohutný, hromový hlas, volající: Žádáme otevření hranic a neomezeného dovozu všech lacinějších potravin z ciziny. Žádáme o dovolení, aby každý nezaměstnaný a částečně zaměstnaný, aby mohl uživiti svou rodinu a zajistiti svou existenci, směl si přivážeti libovolné množství potravin přes hranice. V tomto směru ozývají se velké, mohutné protesty od Podkarpatské Rusi až po Těšín a Bohumín.

Přes to přese všechno vládní politika jest přímo opačná. Místo aby zásobovali lid levnějšími potravinami, místo aby zrušili cla, zastavují dovoz levných potravin a povolují na kontingent dovoz několika set tisíc tun uhlí z Polska, jehož máme celé hromady na jamách karvinsko-ostravských. Vládní nařízení připouští dovoz 7,200.000 tun uhlí z Polska do Československé republiky. Jen ten, kdo se s pohrdáním dívá na život, ubohou existenci, pomalou smrt karvinsko-ostravských horníků a všech horníků v Československé republice vůbec, jen ten, kdo pohrdavě pohlíží na smutný osud horníků, může prováděti tak bezohlednou, hanebnou práci, aby se dosáhlo povolení k dovozu tak velikého množství, celých set tisíc tun uhlí k nám.

Situace v revíru jest neobyčejně napjatá, jest přesycená výbušným materiálem a páni příliš si zahrávají s trpělivostí našich ostravsko-karvinských horníků a zapomínají, že tam u lidu jsou již překročeny všechny meze trpělivosti. Lid, který jest tam mírný, den co den provokují jak státní úřady tak i soukromníci, zvláště podnikatelé; tento lid prošel již všemi možnými trpnými způsoby boje od obyčejného trpného odporu až k hladovce.

Za zády uhelných baronů, za zády vládních stran ještě i soudy ministra dr Meissnera obžalovávají stávkující v jamách a odsuzují je jen proto (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.), že tam dělali hladovku. Jen proto, že prý tam byla omezována osobní svoboda, krajský soud odsoudil předsedu Očka na 5 měsíců těžkého vězení, ve skutečnosti jen proto, že na rozkaz nadřízených úřadů nechtěl vyfárati z jámy. To má býti úmysl likvidovati hlad a nezaměstnanost? To jest úmyslné vyzývání horníků. Proto komunistická strana vyzývá pracující lid k boji o prosazení jeho požadavků, proti propouštění dělníků z práce, proti snížení výdělků, proti zhoršení hornického pojištění, proti likvidaci všech hornických vymožeností.

Není pochybností v tomto případě, že uhlobaroni nebyli by tak nestydatě vyzývaví, kdyby nebylo toho, že členové vládních organisací jak politických tak i odborových jim pomáhají (čte):

"Vyhlídky těžby jsou ještě menší. Nemálo k tomu přispěje povolení, které dala vláda pro dovoz cizozemského, a zvláště polského uhlí, a zrovna tak rozhodnutí vlády, kterým se snižují dodávky uhlí pro železnice, a ke všemu přichází se ještě k řešení krise hornického pojištění, jehož další trvání, zvláště však výhody jsou ve vážném nebezpečí, že budou odbourány a hornické pojištění že bude zhoršeno. Protestujeme proti těmto záludným záměrům vlády a žádáme, aby hornické vymoženosti nebyly dotčeny a dovoz polského uhlí aby byl úplně zakázán. Tento požadavek je tím oprávněnější, že vláda povolením kompensačního uhlí z Polska i odjinud sama ještě hlad a bídu zvyšuje. Pobouření lidu a roztrpčení horníků je všeobecné. Těžaři a s nimi i vláda musí viděti, že trpělivost horníků je u konce a že bída v revíru žádá o splnění požadavků hornických, a ne ještě o zhoršení, o které usiluje vláda a těžaři."

Vůbec všude v celém Slezsku nevidíme nic jiného než to, že všichni političtí a hospodářští činitelé hledí ještě zhoršiti situaci lidu. Odložení voleb na 2 roky jest strachem před lidem, před kritikou samotného lidu, před tím, abyste nebyli vyhnáni ze svých míst, od žlabů. Zvláště nově usnesená volební novela o potvrzování starostů na vesnicích a ve městech nesvědčí o ničem jiném než o tom, že se tohoto zákona bude užívati především proti národním menšinám ve Slezsku, neboť tam proti starostům vesnickým a městským vládnou byrokrati, tam nějakému komisaři nebo jinému byrokratovi stačí, že státní úředník posílá na př. své dítě do polské školy, aby tohoto úředníka vyhodil z práce. Novelisace volebního zákona jest bičem na národní menšiny a zároveň pádný a jasný důkaz spolupráce polských vládních poslanců Chobota a dr Buzka s vládou, kteří ve Slezsku proti tomuto zákonu vystupují a zde jej schvalují. Tím dokazují, že jdou společně s fašisty, agrárníky a jinými počešťujícími činiteli tím směrem, aby polský lid ještě více zničili nebo zeslabili. Není to obrana demokracie, jak píše "Robotník Śląski", nýbrž jest to v tomto případě náhubek na ústa slezského lidu, jest to zrada jeho zájmů.

Následky spolupráce polských vládních poslanců s vládou vidíme také v oboru polského školství. Slib pana ministra dr Dérera, že reálné gymnasium v Orlové bude zestátněno, není dosud splněn a zdá se, že ani 1. září letošního roku gymnasium nebude zestátněno, nýbrž že naopak státní subvence polským školám bude snížena.

Končím a výslovně konstatuji, že ta zásobovací politika, kterou vedlo ministerstvo a všechny úřady, neodpovídá zájmům pracujícího lidu. Žádáme rozhodně, aby byly opatřeny levné potraviny pro chudý hladovějící lid, žádáme, aby byly otevřeny hranice pro

dovoz levnějších potravin z ciziny, žádáme, aby byl zastaven dovoz polského uhlí do. Československa, a konečně, aby všechny kulturní požadavky polského lidu ve Slezsku byly uspokojeny. Pryč s trýzněním, pronásledováním a národnostním útiskem, do boje proti všemu utiskování a rozličným lichvářským výstupům a choutkám! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Doplňovací návrh posl. Štětky, Kopeckého a soudr.:

Za odst. 7 §u 2 budiž vložen odst. 8 tohoto znění:

"(8) Ministr financí s vyhlášením platnosti tohoto zákona vypoví a do 14 dnů pod následky exekuce vymůže pohledávky a zápůjčky po likvidujícím úřadu (ministerstvu) pro zásobování lidu, a to: a) pohledávky vyplývající z likvidace vázaného hospodářství 10.108 Kč, b) zápůjčku společnosti pro zřízení jatek a chladíren v Užhorodě 995.500 Kč, c) zápůjčku centrální mlékárně v M. Ostravě 500.000 Kč, d) aktiva býv. Obilního ústavu převzatá minist. zásobování lidu k vydobytí 4,655.215 Kč, e) aktiva býv. stát. ústavu pro tuky, oleje, mléko, převzatá min. zásob. k vydobytí 953.260 Kč.

Celkového obnosu 7,077.083 Kč takto docíleného použije min. financí na stravovací akci nezaměstnaných."

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Pokud proti osnově zákona byly vzneseny námitky se strany oposice, zejména se strany komunistické, vycházejí z mylného předpokladu, že zrušením ministerstva zásobování zaniká také kompetence a působnost tohoto ministerstva. Poukazuji na svou zprávu, kde uvádím, že se tato působnost přenáší na jiné resorty, a to na ministerstva vnitra, sociální péče, zdravotnictví a financí, že ministerstvo vnitra a ministerstvo soc. péče mají svěřenu agendu, týkající se zásobování a kontroly cen, a že zejména ministerstvo soc. péče má při tom speciální úkol, aby chránilo zájmy konsumentů.

Tímto poukazem vyvracím vznesené námitky a dodávám, že pánové ze strany komunistické podali ještě návrh doplňovací, aby totiž za odst. 7 §u 2 byl vložen odst. 8 tohoto znění:

"(8) Ministr financí s vyhlášením platnosti tohoto zákona vypoví a do 14 dnů pod následky exekuce vymůže pohledávky a zápůjčky po likvidujícím úřadu (ministerstvu) pro zásobování lidu, a to: a) pohledávky vyplývající z likvidace vázaného hospodářství 10.108 Kč, b) zápůjčku společnosti pro zřízení jatek a chladíren v Užhorodě 995.500 Kč, c) zápůjčku centrální mlékárně v M. Ostravě 500.000 Kč, d) aktiva býv. Obilního ústavu převzatého min. zásob. lidu k vydobytí 4,655.215 Kč, e) aktiva býv. stát. ústavu pro tuky, oleje, mléko, převzaté min. zásob. k vydobytí 953.260 Kč.

Celkového obnosu 7,077.083 Kč takto docíleného použije min. financí na stravovací akci nezaměstnaných."

Je to návrh, který byl podán také ve výboru ústavně-právním, a já poukazuji, že osnova zákona pamatuje na likvidaci aktiv tohoto ministerstva ustanovením §u 2, odst. 1, kde se uvádí, že ministerstvo financí dokončí likvidaci prováděnou ministerstvem pro zásobování lidu v oboru hospodářských opatření. Toto všeobecné znění zahrnuje všechna aktiva, která tomuto ministerstvu příslušejí, a jistě lze očekávati, že ministerstvo financí tuto svou povinnost splní. Vzhledem k tomu nemohu se vysloviti pro podaný návrh a trvám na tom, aby osnova zákona byla přijata tak, jak jsem ji doporučil a jak se na ní usnesl výbor ústavně-právní. (Výborně!)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 5 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Jelikož byl podán pozměňovací návrh, dám o celé osnově hlasovati takto:

Nejprve v úpravě návrhu posl. Štětky a soudr., nebude-li tato úprava přijata, o celé osnově najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona v úpravě návrhu posl. Štětky a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 5 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí zákona ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému.