Konečně byla provedena změna, pokud se týče účinnosti vládního návrhu. Vládní návrh sám stanovil účinnost k 15. červenci t. r. Vycházel pravděpodobně z předpokladu, že dojde k projednání tohoto návrhu dříve, než došlo. Dnes, kdy osnova je předmětem projednávání této slavné sněmovny a bude ještě předmětem jednání senátu, nedá se prostě předpokládati technicky, že by se mohla stanoviti účinnost již ke dni 15. července, a proto výbor ústavněprávní posunul účinnost tohoto zákona na den 15. srpna t. r.

To jsou změny, které byly provedeny výborem v osnově vládního návrhu. Jinak byl vládní návrh přijat tak, jak se na něm vláda usnesla.

Jménem ústavně-právního výboru navrhuji slavné posl. sněmovně, aby vládní návrh přijala tak, jak se na něm usnesl výbor ústavněprávní. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Štětka, Čižinská; na straně "pro" p. posl. Jiráček.

Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. Štětkovi.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Vláda předložila zákon, kterým chce splniti daný slib, že bude šetřiti. Tedy zákon, o kterém se již vládní strany dohodly, ale netroufaly si jej provésti až po třech letech, až v dnešní době. Sama důvodová zpráva ústavně-právního výboru - a bylo to výslovně konstatováno p. zpravodajem - praví, že zrušení ministerstva pro zásobování lidu stalo se dohodou hned při tvoření této vládní konstelace. Vládní návrh, kterým se ruší jedno ministerstvo, t. zv. ministerstvo pro zásobování lidu, má jen buditi zdání, jako by šlo v Československu opravdu o nějaké úsporné opatření, a sama důvodová zpráva vládního návrhu a také zvlášť na prvním místě uvedená ve zprávě ústavně-právního výboru říká, že dochází ke zrušení tohoto ministerstva jen a jen proto, že vedou k tomu důvody diktované vleklou hospodářskou krisí.

Pánové, dnes snad dochází k rozuzlení a k úplnému odkrytí, jak také doznává i sama zpráva, když přiznává, že skutečné zásobování lidu nebylo nikdy nejenom míněno, nýbrž také ani prováděno t. zv. ministerstvem pro zásobování lidu. Bylo to prostě jedno ministerstvo, které zde byl určeno pro klamání lidu v letech poválečné doby. Zprvu byl to úřad a pak - poněvadž při politické konstelaci bylo potřebí umístiti mnohonáročné t. zv. státotvorné politiky, pro které nebyla křesla, - udělalo se prostě z úřadu pro zásobování lidu ministerstvo. Důvodová zpráva ústavně-právního výboru sice dnes říká, že ministerstvo pro zásobování lidu bylo pověřeno při svém zřízení především řízením všech záležitostí, které se týkaly zásobování lidu, mělo tedy býti ministerstvem pro ochranu spotřebitelů, ovšem nepodařilo se mu nikdy, aby jeho kompetence mu někdy byla vymezena.

Páni dnes říkají otevřeně, že tehdy toto ministerstvo zrovna tak, jako všechny t. zv. sociální zákony, běželo za událostmi poválečné doby. Když lid vyhladovělý světovou válkou vrátil se a činil si prostě lidské nároky a práva bráti ze zásob, které zde byly a které podléhaly zkáze, byl vydán zákon, který měl jenom regulovati, aby byla zachována zásada soukromého vlastnictví, tedy aby si lidé nebrali, co jim po právu člověka patří, co k lidskému životu potřebují... (Výkřiky komunistických poslanců: Štětko, spočítej si to, není zde dostatečný počet poslanců, odpočiň si. Řečník počítá do dvacetidevíti. - Místopředseda Špatný zvoní.) Prosím, já si odpočinu. (Místopředseda Špatný zvoní.) Pane předsedo, není zde třicet lidí. (Místopředseda Špatný zvoní. - Potlesk komunistických poslanců.) Pane předsedo, není tady 30 lidí.

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím, je přítomno 30 poslanců.

Posl. Štětka (pokračuje): Teď přišli 3. Budu pokračovati, jednací řád je splněn.

Tehdy se přicházelo se všemi takovými opatřeními, která by, když nic více, budila aspoň zdání, že zde je útvar, opatření, které bude do budoucna s to zabezpečiti pracujícímu člověku chléb a práci. V právě takovém rámci, jako bylo stvořeno ministerstvo pro zásobování lidu, přišel i pozemkový úřad, který se ovšem teď neruší. Pozemkový úřad, který zde byl vytvořen v důsledku poválečných poměrů, měl chrániti pozemkový majetek, měl regulovati pozemkové vlastnictví, ovšem v jiném smyslu, než jak v poválečné době drobný zemědělec rozuměl heslu, že se končí válka i vykořisťovatelský systém a že teď bude společnost spravedlivě podělena. Tehdy brali na venkově kolíky a měřili pole od meze k mezi: Honzo, ty si vezmeš tuhle parcelu, ty zase tam to pole - a proto přišel zákon o pozemkové reformě a pozemkový úřad, aby zase reguloval soukromé vlastnictví. A tak bychom mohli jíti dále, jak se zde postupně z poválečné doby vyvíjely všechny tyto umělé orgány. Tehdy, kdy pánové neměli oporu v policajtech, četnících a ve svém potlačovacím aparátu, tehdy, kdy opravdu vůle lidu rozhodovala, kdy pánové nosili hodně promáčené kalhoty, tehdy opravdu lid vládl; ale zatím si pánové opatřili mocenské prostředky, aby oni vládli, a proto dnes dochází po 15 letech k takovému jednomu závěru, k odbourání t. zv. ministerstva pro zásobování lidu, které vsak pro skutečné zásobování lidu neexistovalo. (Výkřiky posl. Jurana.)

Už třikrát byl učiněn pokus odbourati tuto instituci, ale vždy se zachovala dík jenom té okolnosti, že nebylo kam posaditi zbytečného ministra. Ten byl vlastním důvodem, proč se drželo křeslo ministra zásobování, tedy ne otázka zásobovací, nýbrž vždycky zbytečný ministr, t. j. otázka, kam s tím člověkem. Někam si sednout musí. (Výkřiky komunistických poslanců.) Už dříve jsme vyjádřili své stanovisko a vyjadřujeme je i dnes. Tento režim nikdy nevytvořil a nechtěl vytvořiti nějakou organisaci spravedlivé a lidové zásobovací politiky, nýbrž naopak zásobovací politiku podřídil svým kořistnickým a stranickým zájmům proti pracujícímu lidu. My jsme své stanovisko vyjádřili v poslední době ve svém návrhu a dnes platí dvojnásob. Kdyby byl někdo před 12 lety to bylo r. 1920, kdy nebylo co jíst a byl nedostatek proto, že nebylo opravdu nic - kdyby byl řekl: Za 12 let bude zase doba, kdy bude všeho nadbytek a bude při tom právě tak hlad a bída - bylo by se mu řeklo: Ty jsi blázen. Ale dnes opravdu tomu tak jest a dnes se tedy ruší ministerstvo, tak zv. zásobování. Proč? Vždyť je tolik zásob! Kdyby dnes ty ohromné zásoby, které hnijí, byly opravdu rozděleny mezi potřebné, kdyby byly ukojeny potřeby lidu, pak by tyto zásoby daleko nestačily; fabriky textilní, fabriky na obuv, oděv by nestačily vyráběti dnem i nocí, aby ukojily potřeby lidu. Poněvadž však výroba není řízena podle potřeby, nýbrž podle zisku, kterýžto systém přivedl opravdu onu společnost na po kraj bankrotu, jsou skladiště plná, nastřádané a vybudované hodnoty se všemi prostředky ničí, aby nepoklesl zisk jako nadhodnota z práce pracujícího lidu. Proto také dochází v tomto směru k závěrům, které jsme v našem návrhu zdůraznili. Kdyby vám, kteří máte plná ústa demokracie, klidu a pořádku, skutečně na tom pořádku záleželo, pak byste tak zv. rušitele klidu, míru a pořádku postavili před hotovou věc, vzali byste zásoby, které podléhají zkáze, a dali byste je těm, kteří je potřebují. Náš návrh v tom směru zněl: Nechť jsou okamžitě zjištěny a také vykoupeny všechny zásoby životních potřeb, které jsou na československé půdě, a tyto zásoby nechť organisuje a reguluje nejosvědčenější orgán, t. j. obec sama. Obce by vykupovaly zásoby pomocí svých orgánů v místě a pak okresy a jejich nadstavba, země a stát by rozdílely, takže by zde opravdu šlo o rozdílení výrobků, na kterých by nebyla ona příhana nadměrného zisku, nýbrž průměrný občanský zisk. Pak by se opravdu nejen ona skladiště vyprázdnila, nýbrž i lid, který podle ústavní listiny je nejvyšším zdrojem státní moci, by měl nejnutnější a nejnezbytnější lidské potřeby. Toto naše stanovisko bylo však zamítnuto. Pánové měli dokonce odvahu říci, že je to v Československu neproveditelné. Chápeme, že je to neproveditelné v Československu, kde je soukromé vlastnictví nedotknutelné a kde bída a hlad se staly předmětem největšího vykořisťování. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Pánové, nyní něco z historie. Sama důvodová zpráva k zákonu i zpráva ústavně-právního výboru napovídá, že ministerstvo, které v tehdejších dobách mělo býti ochráncem spotřebitelské politiky, nedodělalo se úspěchu. Z historie vidíme a také v knize "Deset let čsl. politiky", v kapitole o tomto ministerstvu čteme mezi jiným ocenění a úlohu toho ministerstva také v tom, že právě v dobách, kdy bylo nejméně životních potřeb a kdy tedy ne ministerstvo, nýbrž ten úřad vybudoval své příslušné orgány až do obce, každý den a každé sousto bylo rozhodující. Dále čteme v těchto pamětích, že mohlo docházet a také docházelo tehdy k velikým bouřím proti zásobovací politice a že na př. dne 29. ledna 1919 odvrácena byla hornická stávka v hnědouhelné pánvi severočeské pro nedostatečné zásobování jen tím, že dostalo se okresu mosteckému, duchcovskému a teplickému po dvou vagonech ryb. Tehdy, kdy tito horníci trpěli hladem, zabránily stávce severočeských horníků dva vagony ryb. Dnes, kdy severočeští horníci pracují dva dny v týdnu a kdy dvojnásobně hladovějí, již není potřebí dvou vagonů ryb, již stačí dva vagony četníků, aby zabránili boji severočeských horníků proti hladu.

Tak zv. Národní výbor, který činil opatření, aby lidu se dostalo toho, co nezbytně potřebuje, v listopadové době ustavil a zřídil v Československu tak zv. úřad pro zásobování lidu. Napřed to byl úřad, jehož organisace záležela v tom, že byly vytvořeny tak zv. hospodářské rady v každé obci, které organisovaly výkup a rozdílení všech životních potřeb přes obce a okresy k zemi a tak zv. celostátní hospodářská rada, podle nařízení Národního výboru orgán, který měl organisovati a zabezpečovati výživu lidu. V prvých dobách popřevratových - kdy, jak jsem již uvedl, k zabránění stávce horníků na severu stačily dva vagony ryb, dnes dva vagony četníků - tento orgán organisoval a usměrňoval za pomoci vybudovaných hospodářských rad ve všech obcích opravdové zásobování lidu, ale právě jenom proto, že zde neměl ještě onen mocenský aparát, kterým by byl nahradil chléb bajonety, mouku a životní potřeby třídním násilím.

Je zřejmé - a dnes snad, kdy se odbourává toto ministerstvo, dvojnásob je to potřebí říci - když se podíváme na jeho vznik, poslání a výsledek, že ho nebude nikdo oplakávat, leda snad některý z koaličních poslanců, který snad očekával, že by aspoň toto ministerstvo, za něž se Bechyně styděl před svou ženou, mohl dostati.

Ale o co zde jde? Jde o zásadu. V době a pánové, rok 1920 byl rozhodným rokem! kdy dělnická třída poznala zrádnou politiku svých socialistických vůdců ve vládě, aby byl zlomen její odpor a aby ona zrádná politika byla dekorována, byl v květnu svolán tak zv. celostátní sjezd hospodářských rad, který měl zanésti až do posledních vesnic náladu, že se bude velkoryse prováděti zásobovací politika, a že vše, co dělá a k čemu jest určeno ministerstvo zásobování, je pro lid, je základem pro lepší bytí pracující třídy! Již to slovo "rady"! My jsme měli r. 1920 i v této budově zvláštní místnost, na které byl veliký nápis "Socialisační výbor", tedy výbor, který měl socialisovati, který měl udělati z Československa socialistický stát, ale který napřed dekorativně a pak prakticky se proměnil ve zbrojnici parlamentní stráže. Zrovna jako ministerstvo pro zásobování lidu se proměňuje v potlačovací aparát. Jako tehdy sjezd tak zv. hospodářských rad, které měly představovati nejvyšší hospodářské orgány, zrovna tak dnes všechno to patři do historie, do musea pro klamání dělnické třídy.

Posledním ministrem, ale prvním v úsporách byl Rudolf Bechyně, který převzal ministerstvo pro zásobování lidu a vedl je od r. 1929 soustavně tak, aby je přivedl k likvidaci. Aby při tom topícím se korábu nebyl v poslední chvíli, pochopitelně ministerstvo opustil. Ale podíváme-li se na jeho pozůstatky, na jeho hospodářství a srovnáme-li jeho politiku jako ministra pro zásobování lidu v uvozovkách - neboť na konec je to ministerstvo pro tvoření kartelů a monopolů, ministerstvo vyšší hospodářské struktury, pomocí níž by bylo lépe možno vykořisťovati a ukovati pracující lid - vidíme, podle účetních uzávěrek, že hlavní tři postuláty, to je potírání lichvy, zásobovací služba a občanská kontrola, staly se poslednímu ministru zkomírajícího ministerstva předmětem úspor, které jsou vyjádřeny, srovnáním rozpočtu se státním závěrečným účtem, takto:

Z titulu tak zv. protilichevní politiky r. 1931 zbývá již jen 12%, z titulu zásobovací služby 70% a z titulu občanské kontroly 80%. Tak končí rok 1931 a 1932 a r. 1933 již nezbývá pro boj tak zv. protilichevní, pro tak zv. zásobovací službu vůbec nic. R. 1931 podle účtu pro občanskou kontrolu zbývá na př. jenom 20.000 Kč a podle rozpočtu r. 1933 již jenom 10.000 Kč. Jaká pak občanská kontrola? Vždyť jsou zde teď podle kartelového zákona usměrněny a zákonem dovoleny kartely a společnosti, které mohou jakkoliv a v jakékoliv výši lid vykořisťovat a provádět tu největší lichvu.

Rovněž tak zv. zásobovací služba byla proti r. 1929 snížena na pouhých 10.000 Kč, a tak zv. protilichevní boj o 80%, takže dnes mluviti o protilichevním boji je ilusorní.

Poslední pan ministr zásobování Bechyně podle svých slov chtěl udělati z tohoto ministerstva opravdový úřad. Avšak vykopal tomuto ministerstvu vědomě hrob. (Výkřiky poslanců strany komunistické.) Jednoho však v zásobovací politice docílil. Bylo by velme dlouhé, kdybych zde reprodukoval celou činnost ministerstva zásobování, a zejména zásobovací politiku p. ministra Bechyně, ale stačí pouhý jeden příklad: Boj ministra zásobování proti velkouzenářům, který končil tím, tím, že velkouzenáři ukázali, že oni jsou zde pány a že ministr a ministerstvo zásobování je zde pátým kolem u vozu. A proto nejenom že nerespektovali jeho nařízení, nýbrž aby mu dali jednou pro vždy vyznamenání, na jeho počest a pro celou historii dali nadělat v celé Československé republice buřtíky tak zv. "bechyňáčky", které jsou symptomem celé činnosti ministra zásobování lidu. Jsou to ta pověstná očka buřtů, která byla odpovědí na vypověděnou válku se strany ministra zásobování lidu.

Snad se dnes najdou vládní poslanci, zejména ti, kteří čekali s touhou na ministerská křesla, i když se zde naparují, že zrušení tohoto ministerstva je v zájmu úspor, kteří by měli přinésti věnec. Vzdyť pod heslem úspor ve prospěch státu půjde zde o rozmnožení státního aparátu, který ovšem nebude sledovati tak zv. politiku lidového zásobování, nýbrž lidového vykořisťování a utlačování. Dnes je spor o rozdělení kompetence a pro bohy byla včera debata v ústavně-právním výboru. Na pouhou kompetenci musel přijíti i Malypetr, neboť pivo a zase pivo je v Československu základnou celé otázky nejen hospodářské, nýbrž také rozumové. Byl tu tedy spor o kompetenci nad pozůstatky tohoto odumírajícího orgánu, který zde byl zbytečným, ale pánové zapomněli na poslední vůli umírajícího ministerstva, zejména na jeho pozůstalost. Každý, kdo chce v Československu pořádně umřít, pořídí si napřed také pozůstalost. Toto ministerstvo s posledním ministrem sice řeklo, jak se sprovodí se světa, ale zapomnělo říci, jak se sprovodí se světa dluhy, které nedluží sice ministerstvo, nýbrž které mu musí býti zaplaceny. A tak po příkladu jiných návrh zákona raději o tom ani nemluví. V §u 2 sice mluví osnova povšechně, že snad ministerstvo financí má učiniti a převzíti všechna opatření, která zde po finanční stránce budou, ale, pánové, v tom je ten háček, že ti, kdož navrhují likvidaci, zapomněli na poslední účet, a to na to, aby bylo nyní bezprostředně vráceno vše od každého, komu toto ministerstvo co půjčilo.

Podle posle dní účetní uzávěrky jsou to pohledávky, které má ministerstvo pro zásobování lidu z likvidace tak zv. vázaného hospodářství a které se každým rokem umazávají. Nesplácejí se, nýbrž umazávají. Jsou to zápůjčky: Společnosti pro zřízení jatek a chladíren v Užhorodě, která není splácena, přes to, že se společnosti dnes dvojnásob lépe daří, poněvadž chudým Slovákům a drobným zemědělcům na Slovensku za dobytek nic nedává a sem to draho prodává a při tom peníze, které jí ministerstvo pro zásobování lidu půjčilo bezúročně, pomaličku, ale jistě umazává.

Dále jest to zápůjčka centrální mlékárně v Mor. Ostravě k vybudování centrály mléka v Mor. Ostravě. Říká se, že nemá ještě 4% aktiv a proto že nemůže spláceti, půjčený kapitál tedy stojí a nesplácí se a pochopitelně se také umaže.

Konečně jsou to aktiva bývalého obilního ústavu...

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že již překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Štětka (pokračuje): ... předaná ministerstvu pro zásobování lidu, která mají býti ještě dobyta a která činí 4,655.000 Kč, z nichž však loňského roku bylo umazáno, čili odpuštěno, ne splaceno, 1,415.000 Kč.

Jsou to rovněž aktiva tak zv. státního ústavu pro tuky, oleje a mléko, převzatá ministerstvem zásobování lidu k vydobytí, která rovněž činí 935.000 Kč. My tedy podáváme v tom směru doplňovací návrh k vládnímu návrhu, když už nikdo nepřinesl věnec (Posl. Juran: A poslední vůli!) a poslední vůli, a dožadujeme se, aby byl zákon doplněn v tom směru, aby ministr financí po vyhlášení platnosti tohoto zákona vypověděl a do 14 dnů pod následky exekuce vymohl ony pohledávky, státu, které činí cca 7,077.000 Kč, neboť je vážná obava, když každý rok se umazávají 2 mil. Kč, že když budou dále jako aktiva ve státním účtě, jednoho krásného dne zbude tam flek.

Proto navrhujeme do 14 dnů vymožení těchto částek docílených tímto způsobem a aby takto docílených částek v době, kdy se nejvíc volá: Stát nemá prostředků a proto musí odbourávati podpory v nezaměstnání, bylo použito na podporování nezaměstnaných, aby jich bylo použito na nezbytné potřeby hladových proletářských dětí. Končím. (Po tlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Jiráček.

Posl. Jiráček: Slavná sněmovno! Vláda předložila Národnímu shromáždění návrh zákona o zrušení ministerstva pro zásobování lidu. Tímto návrhem vládním dostalo se největší satisfakce živnost.-obchodnické straně, která už r. 1925 a zvláště r. 1929 se dožadovala, aby toto zbytečné ministerstvo zásobování bylo zrušeno. A je to tragedie, že právě ti, kteří r. 1929 ještě každého pokládali za kacíře, když žádal zrušení tohoto zbytečného ministerstva zásobování, dnes k tomu mlčí, souhlasí a budou pro zrušená tohoto zbytečného ministerstva hlasovati. Když r. 1929 byl návrh na zrušení projednáván v zásobovacím výboru, tenkráte levicové strany obstrukcí znemožnily zrušení tohoto zbytečného ministerstva, které od svého začátku nikoho v tomto státě nezásobovalo, jediné mělo za práci šikanovati, udávat a trestati pro domnělou lichvu malého živnostníka, obchodníka, poplatníka tohoto státu. Tenkráte se to považovalo za ohromné vítězství, když se znemožnilo zrušení tohoto ministerstva. Kol. posl. Zeminová šestihodinovou obstrukční řečí to znemožnila a nedala na důvody, které jsme my již tenkráte přednesli pro zrušení. A dnes vláda předkládá tento návrh prý z důvodů, které diktuje vleklá hospodářská krise, a z důvodů úsporných. Již r. 1929 jsme uváděli i důvody úsporné, že se zbytečně vydávají desítky milionů na toto ministerstvo, ale náš hlas nebyl slyšán, pro tvrdohlavost tehdy levicových stran se to nestalo skutkem. Vážená sněmovno, uvažme, že za těchto pět let vydala přes 200 mil. Kč. (Slyšte!) Co se za těchto 200 mil. mohlo podniknouti! Dnes, kdyby pan ministr financí těch nepatrných, jak pánové říkají, 200 mil. měl, byly by pro státní pokladnu dobré. Jestliže vláda ve svém vládním návrhu říká, že se z úsporných důvodů ruší toto ministerstvo, musím prohlásiti, že to není pravda, neboť z úsporných důvodů to není, poněvadž podle §u 4 obnos, který je preliminován ve státním rozpočtu na rok letošní, se rozdělí jednotlivým ministerstvům, která převzala agendu dotčeného ministerstva. To je na pováženou! Myslím, že tento návrh není předkládán vládní majoritou a vládou z úsporných důvodů, že je zde něco jiného. Pánové utíkají od odpovědnosti: veřejnost nedovede dnes pochopiti a nepochopila, proč toto ministerstvo je; a dále je to strach vládní majority před oposičním hnutím, před odpovědností u jejího voličstva, které - dnes veřejně se o tom debatuje - se táže docela oprávněně, jak je možno a myslitelno, když ve státní pokladně není haléře, když poplatnictvo je vyčerpáno, když ministerstvo a vláda musí předkládati tomuto zákonodárnému sboru zákony, jimiž se zvyšují staré a zavádějí nové daně na udržení administrativy tohoto státu, když se snižují platy státním úředníkům, že v našem státě máme zbytečná ministerstva a úřady a že vláda v této hospodářsky a finančně zlé době neruší zbytečné úřady nebo zbytečná ministerstva, aby ulehčila státnímu rozpočtu. To není pouze otázka a nemá býti pouze otázka oposičních stran, to je velká odpovědnost, kterou na sebe berou vládní strany před historií do budoucna. (Výkřiky posl. Najmana.) Pánové, musíte si býti vědomi jedné věci: jak do budoucna hospodářsky a finančně tento stát povedete? Podívejte se, jak situace vypadá. Poplatnictvo je vyčerpáno, státní pokladna prázdná, půjčka práce, která měla zachrániti to, o čem se ve vládě mluvilo, aby kola průmyslu se točila, neplní tento úkol a dnes po upsání této půjčky práce vidíme, že se málo pracuje, ač na to každý spoléhal, že kola průmyslu se nám roztočí, a jsme svědky toho, že [ ]. A prosím, dnes v této době ne aby se z úsporných důvodů toto ministerstvo zrušilo, to je pouze fanglička pro veřejnost, neboť nic se zde neušetří, poněvadž tato agenda se rozděluje pěti ministerstvům. Ministerstvo zásobování má likvidovat, ale v celém zákoně nenajdete, kdy jednotlivé odbory zdravotnictví budou likvidovati, takže sice, pravda, ministerstvo zásobování jako úřad míti nebudeme, ale instituce, které u tohoto ministerstva byly, nám zůstanou tak, jako byly dříve.

Slavná sněmovno, velikou pravomoc dostane ministerstvo soc. péče. Toto ministerstvo jest dnes ovládáno resortním ministrem, ke kterému my jako poplatníci a zvláště živnostníci a obchodníci nemáme takovou důvěru, abychom jen tak hladce mohli snésti, co se mu přiděluje, totiž kontrola nad životními potřebami, to znamená naopak, že přijde nové šikanování, nové pronásledování z tohoto ministerstva na živnostníky a obchodníky.

Slavná sněmovno, my bychom tento zákon vítali, kdyby se provedla úplná likvidace tohoto zbytečného ministerstva, ale toto pro nás mnoho neznamená. Přes to však litujeme, že nebude hlasováno o jednotlivých paragrafech tohoto zákona, protože s některými nemůžeme souhlasiti. Na jedné straně se má něco rušiti, ale na druhé straně podle §u 3 má se zříditi u ministerské rady zase nová zvláštní instituce, komise pro zkoumání hospodářských otázek. Myslím, že vydání, kterého si tato instituce vyžádá, bude sice zatížením pro celou veřejnost, ale nic zvláštního nepřinese. Přes to, že bychom byli rádi, kdyby se hlasovalo odděleně o jednotlivých paragrafech, prohlašuji jménem své strany, že budeme pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je paní posl. Čižinská.

Posl. Čižinská: Pan zpravodaj zde před chvílí odůvodňoval likvidaci ministerstva zásobování úspornými důvody a mimo to uváděl jako důvod, že prý nyní, když bude přijat tak zv. kartelový zákon, samozřejmě již tím nastane kontrola, nastane tím také pokles cen a proto prý nebude již nutná agenda ministerstva zásobování.

Důvody, jimiž zde pan zpravodaj odůvodňoval likvidaci ministerstva zásobování, činily dojem, jako bychom byli někde u vyprodaného krámu, kde už není co prodávat. Celá tato, abych tak řekla, komedie je tím smutnější, že ministerstvo zásobování přichází se svou likvidací v době, kdy široké masy pracujícího lidu hladovějí, kdy desetitisíce dělníků je postaveno před otázku, jak mají býti živi za 10 nebo 20 Kč týdně. Takové jsou ve skutečnosti poměry, za nichž přichází vláda a poslanecká sněmovna k závěru, likvidovati ministerstvo zásobování. Toto ministerstvo nesplnilo vůči pracujícím sliby, jež při svém vzniku a v začátcích svého působení pracujícím dělnickým masám dávalo. Nesplnilo jich proto, poněvadž zde byly jiné důvody pro pány, kteří ovšem nemohli nikdy míti zřetel k tomu, jak žije pracující třída. Dnes, v době ohromné krise, kdy se zde odhlasovává kartelový zákon, se zde hausíruje, že tímto zákonem bude čeleno zvýšení cen. Naproti tomu konstatuji, že nedávno přijatým zmocňovacím zákonem bylo nadiktováno zvýšení cen životních potřeb a že ještě dříve, než se projevily důsledky zmocňovacího zákona, který má umožniti zvýšení cel, objevily se na trzích daleko vyšší ceny nejdůležitějších životních potřeb. V téže chvíli, kdy přichází vláda a celá sněmovna, počínajíc od soc. demokratů přes české socialisty až k nár. demokratům, zástupcům těžké buržoasie, s tímto zmocňovacím zákonem a omezuje právo na podpory pro nezaměstnané dělníky, v téže chvíli vystupuje proti nezaměstnaným dělníkům se zvýšeným počtem četníků, aby chránili demokracii. Ale jakou demokracii! Demokracii která znamená, že hladoví dělníci si mají dáti namluvit, že mají právo jen mlčet a umírat hlady a že tím způsobem bude zde v Československu zachována demokracie.

S heslem takovéto obrany demokracie a s heslem úspor pro státní pokladnu se přichází mezi vyhladovělý lid, ale poněvadž pánové velmi dobře cítí, že hladu neukojí sliby ani sebe silnějšími hesly, přicházejí mezi hladové dělníky s něčím jiným.

Jak bude vypadati fakticky kartelová politika a snížení cen v důsledku kartelového zákona, ukazuje nám to, že nedávno při zavedení přádelnického kartelu okamžitě stouply ceny bavlněného zboží o 6%. Mezi pány, pro které je odhlasován kartelový zákon, který jim má zajistiti zisky a také možnost vyhazování dalších statisíců lidí na dlažbu, patří především textilbaroni. Textilní továrníci, majitelé přádelen již kartel mají a nyní dochází k ustavení kartelu tkalcoven. Jak se to projevuje? Český severovýchod je dnes svědkem, že již z té příčiny, že textilní továrníci chtějí zorganisovati tento kartel, dochází k vyřadění sto tisíc textilních stavů, kterých ovšem nemohou nyní potřebovati. To znamená zavření další řady fabrik. Na českém severovýchodě dochází dnes a má v nejbližší době v řadě míst dojíti k zavření tkalcoven. V Semilech, ve Dvoře Králové, v Náchodě a v řadě dalších míst je dnes již buď ohlášeno zastavení závodů, nebo má k němu dojíti v jednom nebo ve dvou měsících.

Tvrdí se zde, že je třeba agendu ministerstva zásobování předati různým ministerstvům, že je třeba starost, kterou mělo ministerstvo zásobování o dělníky, rozděliti mezi různá ministerstva. Řekla bych, že tato starost byla již předána, hlavně ministerstvu vnitra, poněvadž všude, kde dochází k zastavování továren nebo kde k němu má v nejbližších dnech dojíti, okresní úřady zakazují všechny schůze a nejen že v jednotlivých okresech žádné schůze nepovolují, nýbrž tam, kde má dojíti k zastavení továrny a kde má býti svolána schůze dělnictva, dovezou několik autobusů četníků. To je to, co se dnes dělníkům dává jako náhrada za ztrátu zaměstnání a za to, že nemají co jísti.