Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

148 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Bradáč, dr Dérer, dr Meissner, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Místopředseda Špatný zahájil schůzi v 10 hod. 4 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdrželi na dnešní den posl. Vávra a Platzer.

nemocí posl. Ščerecký.

Předseda vlády zaslal přípisem č. j. 9.886/33 m. r. vládní nařízení ze dne 10. června 1933, č. 96 Sb. z. a n., o úpravě celního sazebníku - přikázáno výborům rozpočtovému, zemědělskému, zásobovacímu a živn.-obchodnímu.

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Tučného v záležitosti soukromých obchodních škol (č. D 561-III),

min. veř. prací na dotaz posl. dr Patejdla o dodávkách hmot na udržování, válcování a stavbu zemské a státních silnic v obvodu státního technického úřadu v Trutnově (č. D 1114-III).

počátkem schůze: zpráva tisk 2328.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. dr Sterna a projevy ohrožující bezpečnost státu a vybízející k trestným činům z řeči posl. Hadka.

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2320) zákona o kartelech a soukromých monopolech (kartelový zákon) (tisk 2325).

Zpravodajem jest p. posl. dr Dolanský.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve včerejší 291. schůzi sněmovny.

Přihlášen jest ještě řečník na straně "proti" p. posl. Čuřík. Uděluji mu slovo.

Posl. Čuřík: Vážená sněmovno! Kartelový zákon, který projednáváme, měl vzbuditi větší zájem naší sněmovny, neboť jde o otázku, která byla po řadu let programem sociálního hnutí, programem, který má znamenati hluboký zásah do dosavadních poměrů hospodářských. A v té věci plně souhlasím s dr Wintrem, který včera zde prohlásil, že tento zákon vlastně vymyká se z nynějších hospodářských poměrů, kdy platí volná nabídka a volná poptávka. Je to tedy něco radikálního, čím máme zasáhnouti do dosavadních rozháraných poměrů ve výrobě, v obchodu a peněžnictví. Musím ovšem přímo zdůrazniti, že tento zásah nečekám od provádění zákona za daných poměrů, které jsou zaviněny jednak nynějším systémem vládním a jednak tím, že sociální směry v této vládě a v tomto státě jsou zatlačeny do pozadí.

Kartelový zákon býval pochopitelně v dřívějších letech otázkou velikých hesel a velikých hnutí a já vzpomínám, že když byl r. 1909 v Brně pořádán kurs křesťansko-sociální strany, přednášel tam zesnulý dr Krek, profesor z Lublaně, a ve své přednášce o kartelech vyzvedl celou tuto sféru a spoustu námětů a otázek, které už tenkráte přímo rozrušily veřejný život hospodářský a byly jakousi pohromou pro morálku hospodářskou v celém světě. Dr. Krek jako sociolog a činitel velmi významný také v říšském parlamentě vídeňském ovládal otázku dokonale a mám ještě své zápisky z tohoto kursu, které dodnes mluví živě a jako by ještě dnes v této situaci platily stále. A vůbec musím, vážení pánové, zdůrazniti, že spousta dnešních problémů sociálních, které řešíme a které jsou dnes stále časové a nové, vzniká z dob, kdy hnutí křesťansko-sociální podle encykliky Lva XIII. stávalo se hnutím moderní doby a velmi živě zasáhlo také do poměrů sociálně-hospodářských. Kdybyste, vážení pánové, četli encykliky Lva XIII., která obsahuje všechny otázky dnešní doby, jistě byste nad tím žasli, že papež Lev XIII. před 40 lety předvídal tak jasně strukturu hospodářského života, její otřesy a její určité závěry. A jsem na to hrd, že mohu právě s tohoto hlediska posuzovati i tuto osnovu o kartelech a že mohu s hlediska sociálního a křesťanského zdůrazniti, že tento zákon by skutečně měl býti radikálním počinem v nynějších poměrech hospodářských a sociálních. Jenže, bohužel, celý postup sám o sobě svědčí, že věc není brána tak vážně. Náš parlament se za několik hodin rozchází na prázdniny, a předloha, která měla býti projednávána v tomto sboru snad několik týdnů, aby byla řádně prodiskutována a propracována do detailů, byla nám hozena na stůl v poslední chvíli, takže nebylo vůbec možno řádně ji prostudovati, abychom znali přesně její obsah a také určité nuance, které jsou schovány mezi řádky této osnovy.

Četl jsem řeč p. zpravodaje dr Dolanského, který sám praví ve svém referátě, že vláda má asi tohoto zákona potřebí. Z toho je zřejmo, že věc není ještě ve vládě úplně vyjasněna, má-li či nemá býti tento zákon skutečně prováděn. A v §u 19 osnovy, který jedná o kartelové komisi, jež má prováděti zákon, zkoumati příčiny zastavení kartelů, udělování pokut či záloh, se přímo praví, že komise musí býti jednotného mínění, má-li řešiti určité věci, které jsou vyšetřeny z veřejného zájmu, zejména má-li se usnášeti ve smyslu §u 12 a §u 13 osnovy. Pánové, z toho vidíte přímo, že tento zákon není brán vážně se strany vládních činitelů, poněvadž sedmičlenná komise, která se bude scházeti ze všech možných ministerstev, nebude nikdy jednomyslná ve všem, aby mohla souditi karteláře, kteří budou případně znemožňovati a ohrožovati veřejný zájem ať už konsumenta či kohokoliv jiného. Toto ustanovení je zřejmě dokladem, že zákon se nebude prováděti v celém svém rozsahu, poněvadž bude znemožňován nejednomyslností několika činitelů, řekněme, z vládních stran nebo jistých podnikatelů, jistých zájemníků. Komise, která bude zákon hlavně prováděti, má býti z úředníků; kdyby to byli úředníci nezávislí ve všech směrech, pak bych věřil, že budou jednati nestranně a v zájmu veřejném. Ale vy víte dobře, jak to všeobecně u nás chodí, že náš úředník není samostatným myslitelem ve svém úřadě, že podléhá vlivu politických stran a jistých exponentů politických nebo hospodářských, a proto mám za to, že tento zákon nebude moci býti prováděn, poněvadž jsou tu v zákoně samém uvedeny takové potíže, že jeho působnost bude tím přímo znemožňována.

Vážení pánové! Poradní sbor pro hospodářské otázky měl býti zde vlastně slyšen. Poradní sbor má býti u nás v republice hospodářským parlamentem a tento sbor měl nahraditi a má nahrazovati vady našeho parlamentu politického. Ale poradní sbor nebyl vůbec tázán na tuto předlohu, která se právě projednává, ač mu přímo náležela. Tam zasedají odborníci, průmyslníci, dělníci, zemědělci, tam sedí, řekl bych, výběr činitelů našeho hospodářského života, ale přes to všechno parlament nepředložil osnovu poradnímu sboru, aby se jí vážně zabýval, takže poradní sbor byl z projednávání otázek kartelového zákona úplně vyřazen na důkaz, že je pro nás pátým kolem u vozu. A najednou slyšíme, že se má tvořiti zvláštní poradní sbor hospodářský při ministerském presidiu.

Slyšíme také, že se v jiných státech okolních, kde je diktatura, tou dobou basíruje na útvarech, které mají kooperativní význam stavovský. U nás máme poradní sbor pro hospodářské otázky, který by měl tyto věci řešiti, ale tento poradní sbor je úplně odsunut na vedlejší kolej, nemá žádnou práci, nezabývá se ničím, čeho vyžadují hospodářské problémy a hospodářské řešení dnešních otázek. Zřizovati poradní hospodářský sbor při ministerském presidiu znamená házení hrachu na stěnu, znamená tvoření sboru, který má sice kompetenci, ale jen na papíře, poněvadž se pak nic neprovádí. Zde je tedy jistá formální vada, že zákon nebyl předložen poradnímu sboru, aby se jím zabýval podrobně a vážně.

Zákon praví, že se má zahájiti šetření různých ministerstev, která by zkoumala veřejný zájem ve věcech cenové politiky a v jiných otázkách výrobních a obchodních. Šetření předloží pak vláda dotčené komisi a může také určiti lhůtu pro skončení tohoto šetření. "Může určiti", tedy zase něco úplně neurčitého, co znamená event. odsunutí celého šetření na vedlejší kolej. Tedy v zákoně je samé vyhýbání, vysunování, samé neurčité výrazy, které svědčí o neupřímnosti celého postupu při tomto zákoně o kartelech. Celkový dojem z toho je, že zákon je sdělán nahodile, že je pouze jakousi demonstrací na venek vůči veřejnosti, není upřímně míněn, poněvadž má v sobě plno závad, úchylek a zadních dvířek, které jeho působnost znemožní.

Tu bych chtěl uvésti ještě jednu zajímavou věc, že všechny zákony, které se v poslední době ve sněmovně dělaly, nabývaly ihned platnosti, na př. zákony policejní, zákony proti státním zaměstnancům, zákony tiskové, všechny se prováděly ihned s okamžitou platností, ale tento zákon platí až od 1. září t. r., tedy až téměř za 1/4 roku. Zase vidíme jakousi úchylku proti jiným zákonům, které byly ve sněmovně usneseny. Na postup proti kartelům je času dosti, tady to nehoří, nic neuteče.

Dr Dolanský se ve svém referátě zmínil, že pro takový zákon není snad příhodná doba jednak proto, že je konec zasedání, a také proto, že dnešní hospodářské poměry nejsou takové, abychom takový zákon mohli dělati. Tento názor dr Dolanského je charakteristický a svědčí o tom, že právě tam, kde by mělo býti 100% pochopení pro tento zákon, je samá rozpačitost, není tam úplně jasno. Také další projev dr Dolanského, že zákon se na banky nevztahuje, pokud ovšem platí zákon o úrokové míře, svědčí, že se dělají pro banky zvláštnosti, že banky mají býti vyjímány z dosahu tohoto zákona, který by snad byl pro ně dosti tvrdým oříškem. To je zajímavé.

Dr Winter prohlásil ve své řeči něco opačného, totiž že jeho strana za zákonem nestojí, že zákon není jejím dítkem, jejím návrhem, že zákon ten je jim cizí. Co to znamená? Dělá to dojem, jako by to bylo nějaké pohozené děcko, které se někde zrodilo a nikdo se k němu nehlásí, ani vláda, ani politické strany. Z toho všeho máme dojem, že se tento zákon nedělal ve vládě promyšleně, poctivě, že je pouze jakýmsi šlágrem pro veřejnost, že není poctivě míněn. Také jeho obsah je ne určitý, nepřímý a znamená vlastně řešení otázek způsobem docela povrchním. Je pochopitelné, že tato vláda nemá schopnosti tento zákon provádět. Od vlády, ve které sedí takové silné skupiny bohatých stran, které mají v rukou kartel lihový, cukrovarnicky a j., kde sedí právě zástupci těchto kartelů, kteří z nich žijí a tyjí, nemůžeme čekati řešení tohoto zákona klidným způsobem. Tam se musí tyto otázky rozbít o odpor jedné politické strany, poněvadž agrárníci nebo průmyslníci nepřipustí, aby se otázka lihového kartelu řešila kladně ve prospěch státu, veřejnosti a konsumentů. A to všechno, pánové, děláte jenom tak, abyste snad uspokojili své svědomí nebo, řekl bych, abyste dali na venek určitý projev snahy o řešení dnešních poměrů. To všechno ovšem znamená pro nás, kteří věci pozorujeme z povzdálí klidně a věcně, že v této konstelaci vládních poměrů je vyloučeno řešení problémů sociálně-hospodářských kladnou cestou ve prospěch státu a občanstva. Mám dojem, že bude potřebí radikální nápravy ve vedení našeho státu, zvláště v zastoupení politických stran v parlamentě. Dnešní strany nemají již dnes legitimace, aby mohly mluviti za občanstvo v tomto útvaru parlamentním. V nazírání na dnešní politiku jsou mezi občanstvem takové radikální změny, že by byly volby měřítkem pro vás, pánové, velmi poučným. Odsunování voleb, které právě děláte, odsunování voleb do obcí, případně voleb do parlamentu, to všechno vás nezachrání a vlna, která dnes proudí a žene se světem, je tak silná a mohutná, že také u nás přivodí korektiv, který bude vynucen přímo z mas českého a slovenského národa. Jenom se podívejte, pánové, kolem sebe, jak to vypadá venku všeobecně. Dnes je taková bída mezi lidem a taková drahota životních potřeb, ale na venkově jsou ceny zemědělských produktů tak nízké, že je přímo směšné, co dnes dostává zemědělec za své výrobky. A při tom jak jsou kruté ceny v drobném prodeji v konsumu! Zde je třeba zasáhnouti radikálně, bezohledně, docela přímo a nebojácně, ale to, pánové, neděláte, poněvadž se bojíte několika málo skupin boháčů, kteří vám brání, abyste řešili problém cenové politiky a problém cen v našem konsumu.

V tomto směru se, bohužel, nedočkáme od osnovy tohoto zákona o kartelech nějakého radikálního zásahu do dnešních hospodářských poměrů, a tím se účel zákona úplně znemožní a zkreslí.

Já jsem ve svých projevech už několikráte na tomto místě uvedl, že bych od dnešní vlády očekával, že využije peněžních reserv, které jsou v bankách a peněžních podnicích pro opatření práce a chleba lidu. Žádal jsem několikráte, aby se pracovalo za peníze, aby stát v tomto směru postupoval rychle, plánovitě a účelně. Všechno to, pánové, je házením hrachu na stěnu, nikdo to neslyší a neposlouchá, poněvadž máte své zájmy osobní a stranické. Lid čeká na práci, na zaměstnání, vy mu je nedáváte. Naproti tomu se chudákům vytýká žvanec suchého chleba, který dostávají ze státní pokladny a ke všemu nemají práci a nemohou pracovati. To všechno spolu souvisí, tato otázka hospodářsko-politická a v těchto věcech selhává celý náš plán hospodářsko politický a dr Winter - čelný vládní poslanec - včera prohlásil, že vláda nedovedla doposud překlenouti rozpory mezi zemědělstvím a průmyslem a neuměla vytyčiti nějaký program hospodářské státní politiky. To říká dr Winter, který věci velmi dobře rozumí a který je do věci zasvěcen. Co máme říkat my, poslanci oposičních skupin, kteří jsme zde, abychom vás kontrolovali ve vašem jednání? My musíme ty věci ještě ostřeji říci, ale není pro to dosti slov, abychom vám tyto věci mohli vyložiti. Jsme přímo zklamáni, když vidíme, co se děje na venkově, že není možno postaviti venku ani kousek cesty za peníze, které stát fakticky vydává, že jsou rozbité silnice a že máte potoky a řeky neregulované, nic se nedělá a peníze se vydávají, pak je to, pánové, hrozná politika.

Chtěl jsem pouze říci, že náš směr křesťansko-sociální by tento zákon vítal, kdyby byl míněn poctivě a spravedlivě, kdyby v něm byl vidět skutečný zásah do hospodářských poměrů. Ale, bohužel, tento zákon takovým není a tedy nás úplně zklamal. Končím.

Místopředseda Špatný (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce pořadu, a nebude-li námitek, přistoupíme k odstavci dalšímu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati odst. 2 pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2322) zákona, kterým se ruší úřad (ministerstvo) pro zásobování lidu a činí opatření s tím souvislá (tisk 2328) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem je p. posl. dr Patejdl. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Vládní návrh odůvodňuje zrušení ministerstva pro zásobování lidu nutnými zřeteli úspornými, diktovanými vleklou hospodářskou krisí, ve které žijeme. Vládní návrh sám zdůrazňuje, že tyto nutné úsporné zřetele nutí, aby se rušily resorty, jejichž činnost není tak nutná a dá se přenésti na resorty jiné. Podle toho je tato osnova, kterou projednáváme, vlastně určitým článkem úsporné akce, po kterém podle vší pravděpodobnosti budou následovati ještě opatření jiná.

Vládní návrh na zrušení ministerstva pro zásobování lidu vychází tedy ze zřetelů úsporných. Třeba zdůrazniti, že již při tvoření této vlády byly tyto úsporné důvody pravděpodobně směrodatné, neboť již tehdy, jak známo, ministerstvo pro zásobování lidu nebylo obsazeno zvláštním resortním ministrem, nýbrž jeho agendou byl pověřen sám p. předseda vlády. Již z toho bylo patrno, že úmysl pro likvidaci tohoto ministerstva byl hned při tvoření této vlády a dnes se vlastně provádí tento úmysl zákonem, který je předmětem projednávání.

Ministerstvo pro zásobování lidu bylo zřízeno již 5. listopadu 1918 Národním výborem a hlavním jeho úkolem bylo, aby se staralo především o zásobování obyvatelstva potravinami, jichž po skončené válce byl velký nedostatek a které zejména musely býti dováženy z ciziny. Tehdy ministerstvo pro zásobování lidu mělo jistě obtížnou funkci a důležitý úkol, který se snažilo splniti, pokud to bylo možno. Druhým úkolem, který byl přikázán ministerstvu pro zásobování lidu, bylo kontrolovati ceny a zejména vystupovati proti lichvě, která se za války neobyčejně rozmohla a která se také po válce udržovala. Pozorujeme-li činnost ministerstva pro zásobování lidu nyní ex post, tedy vidíme, že hlavní příčinou, že nemohlo rozvinouti svou činnost, byla okolnost, že jeho kompetence nebyla přesně vymezena, a za druhé, že tomuto ministerstvu nebyly dány výkonné orgány přímo tomuto ministerstvu podléhající, zejména v první instanci, čímž se dá vysvětliti, že toto ministerstvo nemohlo splniti svůj úkol tak dokonale. Proto ozývaly se hlasy po zrušení tohoto ministerstva již před 10 lety, a vláda již před 10 lety, r. 1922 předložila Národnímu shromáždění návrh zákona na zrušení ministerstva, který však nebyl projednáván, a r. 1926 pak byla otázka likvidace ministerstva pro zásobování znovu předmětem meziministerského projednávání.

Ovšem okolnost, že nebylo ještě jasno, zda poválečné poměry a hospodářské zmatky minuly, byla důvodem proti předčasnému rušení ministerstva, a tím se stalo, že ministerstvo se zachovalo dále a bylo pověřováno řadou určitých speciálních úkolů, které zejména souvisely se spotřebitelem. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Osnova je tedy výsledkem úsilí, které směřuje k úsporným opatřením rušením resortů a přenášením jejich kompetence na resorty jiné. Likvidace, jak ji provádí vládní návrh, záleží v tom, že rozděluje dosavadní kompetenci ministerstva na pět různých resortů. Hlavní kompetence se přikazuje ministerstvu vnitra. Tomuto ministerstvu se přikazuje ve vládním návrhu zejména veškerá činnost, která příslušela ministerstvu pro zásobování lidu podle vládního nařízení čís. 516 z roku 1920 o zásobování obyvatelstva a opatření důležitých podniků státních předměty potřeby. Dále se přikazuje ministerstvu vnitra spolupůsobení při provádění zákona o dani z piva.

Při projednávání vládního návrhu v ústavně-právním výboru byly vysloveny určité pochybnosti zejména o poměru tohoto zákona k zákonu kartelovému a bylo vyslovováno mínění, že zákon kartelový v §u 17, odst. 4 a posledním, dostává se do určitého rozporu s ustanovením vládního návrhu, který právě pověřuje ministerstvo vnitra prováděním zákona o dani z piva. Poukazovalo se, že v zákoně kartelovém se uvádí, že vládním nařízením bude upraveno řízení a rozhodování v případech odst. 4 a bude určeno, který úřad je k tomu příslušný, že tedy tento příslušný úřad má býti teprve určen.

Myslím, že tyto pochybnosti byly rozptýleny, a to se zřetelem na to, že zákon o zrušení ministerstva pro zásobování lidu, pokud přikazuje agendu ministerstvu vnitra, má na zřeteli zejména spolučinnost a rozhodování ministerstva vnitra proti zvyšování cen piva.

Je to tedy opatření rázu specielního, které chce zabrániti zvyšování cen piva v důsledku zavedení daně z piva. Na druhé straně zákon o kartelech dává vládě zmocnění, aby v určitých případech, kdy zjistí nepřiměřenost cen, zasáhla a po případě upravila, snížila ceny. Proto není zákon kartelový v rozporu s tímto ponecháním a citací zákona o dani z piva, poněvadž zákon kartelový je tady za tím účelem, aby vláda mohla po příp. ceny snižovati.

Dotýkám se této otázky proto, abych poukázal, že v daném případě není rozporu mezi zákonem kartelovým a ponecháním platnosti zákona o dani z piva a ponecháním kompetence ministerstva vnitra.

Stejně tak přikazuje se ministerstvu vnitra součinnost při zákonu o dani z droždí a dále při provádění zákona o odběru některých druhů zboží veřejnými úřady, podniky, ústavy a zařízeními. Jedna z nejdůležitějších kompetencí, která se přikazuje ministerstvu vnitra, záleží v tom, že se ministerstvu vnitra přikazuje působnost v oboru opatřování obyvatelstva předměty potřeby vůbec, a v mimořádných poměrech i kompetence ve věcech přiměřenosti cen při stíhání lichvy a jiných nedovolených způsobů obchodování, jakož i ve příčině zákroků jimi podmíněných. Toto přesunutí kompetence, zejména agendy lichevní, na ministerstvo vnitra se odůvodňuje ve vládním návrhu jednak tím, že tato kompetence stejně ministerstvu vnitra před utvořením ministerstva zásobování příslušela, a za druhé tím, že ministerstvo vnitra má právě k disposici orgány, které mohou vykonávati kontrolu cen a veškeré akce směřující k zabránění lichvy a jiné podobné nekalé činnosti.

Chtěl bych jenom poukázati, že v témže odstavci, kde se svěřuje ministerstvu vnitra působnost podle zákona č. 168, se současně ustanovuje, že ministerstvo vnitra vydá svá rozhodnutí též po dohodě s ministerstvem soc. péče, takže pokud půjde o provádění vládního nařízení č. 168/30, je zde kompetence dvou ministerstev, ministerstva vnitra na jedné straně a ministerstva soc. péče na straně druhé.

Druhým ministerstvem, které se pověřuje určitým přídělem kompetenční masy zrušeného ministerstva pro zásobování lidu, je ministerstvo sociální péče. Ministerstvu sociální péče se především přikazuje dokončení tak zvané pomocné podpůrné akce, jež byla prováděna v zimních měsících r. 1932 a 1933 a k níž zejména také náleží podpůrná akce stravovací, uhelná a bramborová, pak chlebová akce pro zemi podkarpatoruskou. Toto přikázání je odůvodněno tím, že za trvání ministerstva pro zásobování lidu spolupůsobilo ministerstvo soc. péče v této agendě, podle povahy věci jemu také tato agenda přísluší a proto se mu přiděluje.

Vedle toho ovsem ministerstvu soc. péče se přikazuje ještě spolupůsobení při provádění zákona o hospodaření lihem a stejně také spolupůsobení při provádění zákona o zřizování provozoven pro výrobu cukru a dále při provádění celního sazebníku.

Konečně se ministerstvo soc. péče pověřuje ještě působností v oboru ochrany spotřebitelů vůbec. Poněvadž se touto agendou pověřuje též ministerstvo vnitra, dlužno míti za to, že ministerstvo soc. péče bude spolupůsobiti s ministerstvem vnitra při sledování a rozhodování všech otázek, které se týkají zájmů spotřebitelských, zejména evidence cen předmětů spotřeby a spolupůsobení při kontrole přiměřenosti cen, majíc při tom především na zřeteli ochranu konsumentů, pokud jde zejména o předměty denní potřeby. Součinnost ministerstva soc. péče bude se podle toho jeviti podle vší pravděpodobnosti jednak v odborných posudcích a návrzích a dále ve vzájemném sdělování výsledků cenové kontroly s ministerstvem vnitra.

Dalším ministerstvem, které přebírá určitou část kompetence zrušeného ministerstva pro zásobování, je ministerstvo zdravotnictví. Tomuto se ovšem přikazuje pouze provádění vládního nařízení o potravinových náhražkách. Ministerstvo financí pověřuje se pak likvidací hospodářských opatření, která se týkají zejména bývalého vázaného hospodářství, zejména převzatého obilního ústavu, moučné dávky a všech otázek rázu hospodářského, které je třeba po stránce finanční likvidovati.

Novotou v tomto vládním návrhu je ustanovení §u 3. § 3 totiž ustanovuje, že předsednictvu ministerské rady přikazuje se sledování národohospodářských otázek k přípravě vládních rozhodnutí. (Výkřiky.) Toto ustanovení vlastně provádí úmysl, který p. předseda vlády ohlásil loni při projednávání rozpočtu, kde zejména poukázal na nutnost, aby také při presidiu ministerské rady byla věnována pozornost otázkám hospodářským, nezávisle od jednotlivých resortů a od jejich potřeb. Je to jenom nedokonalý a slabý náběh k tomu, co v jiných státech mají již úplně vybudováno, jako v Německu, kde je zvláštní ministerstvo pro tyto otázky, anebo ve Francii, kde je zvláštní úřad. (Hlas: Máme poradní sbor, proč ten nefunguje?) Tento poradní sbor nebude nikterak ve své kompetenci dotčen. Při presidiu ministerské rady mají se prostě zkoumati otázky hospodářské a tato činnost má záležeti jednak v poradní funkci pro předsedu vlády a pro presidium ministerské rady, jednak také v návrzích, jak určité otázky hospodářské mohou a mají býti řešeny.

Je pochopitelné, že vzhledem k zavedení této nové působnosti vznikla pochybnost, zdali nejsou a nebudou tím dotčeny kompetence jiných ministerstev v těchto otázkách; a tu již vládní návrh má ustanovení, že kompetence jiných resortů, opírající se o nynější platné předpisy, není tímto ustanovením dotčena. Ústavně-právní výbor považoval za vhodné, aby toto znění důvodové zprávy přímo vsunul do zákona, kde se výslovně odstavcem 2 stanoví, že tím není dotčena kompetence druhých ministerstev. Je ovšem samozřejmé vzhledem k tomu, že se 4 po případě 5 resortům přikazuje likvidační masa ministerstva pro zásobování lidu, a vzhledem k tomu, že o určité otázce budou rozhodovati 2 po případě 3 resorty, že může dojíti také ke kompetenčním konfliktům mezí jednotlivými ministerstvy. Na tuto možnost pamatovala vláda ve svém vládním návrhu a proto také zařadila do §u 2 zvláštní odst. 6, v němž se stanoví, vyskytne-li se vzhledem k ustanovením předchozích odstavců mezi ministerstvy spor o příslušnost, že vláda vymezí podrobněji příslušnost nařízením. Tím je tedy pamatováno na to, aby kompetenční spory, které by mohly vzniknouti při rozhodování a vyřizování těchto věcí, mohly býti likvidovány.

Tím, že se ministerstvo pro zásobování lidu ruší a že se jeho agenda přikazuje různým resortům, vznikají ovšem také určité obtíže rázu personálního, neboť je samozřejmé, že personál likvidovaného ministerstva bude přikazován podle svého určení a podle své odborné schopnosti do některého z těch dědiců ministerstva pro zásobování lidu. A tu vzniká otázka, jakým způsobem bude tato věc řešena. Vláda ve vládním návrhu poukazuje, že věc bude upravena tak, aby nebyly dotčeny zájmy zaměstnanců. Chtěl bych vysloviti přání, aby nejen nebyly dotčeny a poškozeny zájmy zaměstnanců likvidovaného ministerstva, nýbrž aby těmito přesuny nebyly také dotčeny a poškozeny oprávněné zájmy zaměstnanců v ministerstvech, kam noví zaměstnanci budou přikazováni.

Ústavně-právní výbor projednal osnovu a provedl v ní několik změn. Z nich první změna záleží v tom, že v odst. 5 §u 2 bylo zaměněno v řádce 2 slovo "součinnosti" slovem "působnosti".

V §u 3 pak byla provedena změna, o které jsem se již zmínil, která záleží v tom, že byl připojen k první větě odstavec druhý tohoto znění: "Ustanovením předchozího odstavce se na působnosti ministerstev ničeho nemění." - a v důsledku toho první věta tohoto paragrafu bude tvořit odstavec první.