Tento rozpor, že totiž na jedné straně je působeno ve směru deflačním, zatím co na druhé straně je podporována politika vysokých cen, způsobuje právě velikou část poruch našeho hospodářství. Já se přiznávám, že rozumím politice vysokých cen; ale potom musí býti spojena tato politika také s politikou vysokých důchodů, vysokých mezd a platů, aby mohly býti vysoké ceny placeny.

Třetím činitelem, který bránil a brání deflačnímu procesu v oboru cenovém, jsou právě kartely. My jsme slyšeli několikráte, zejména od p. předsedy vlády, že vláda chce vystoupiti proti výstřelkům kartelové politiky, že považuje různé ceny, které jsou kartely vyžadovány, nyní za přemrštěné, škodlivé našemu hospodářskému životu a že bude působiti k jejich snížení; tedy zařadila tak politiku kartelovou, politiku týkající se kartelů, do rámce deflační politiky, a opominula úplně zabývati se kartelem jako nekontrolovaným a neodpovědným činitelem mocenským.

K tomuto požadavku, jejž považuji za eminentní potřebu státní, se poněkud přibližovala původní osnova ministerstva spravedlnosti, ale nynější osnova se pohybuje čistě v rámci politiky deflační a plave v deflačních vodách.

Proto mohu říci, že nepovažuji ani já, ani členové mého klubu tuto osnovu za naši osnovu, a tvrdil-li na př. pan řečník přede mnou, že tuto osnovu považujeme a prohlašujeme za nějaký čin socialisační a za veliký krok na cestě k socialisaci, je naprosto na omylu. Právě proto, že tato osnova nám nikterak nepřirostla k srdci, můžeme ji posuzovati čistě objektivně.

Kartely už ve svém tisku a svými různými representanty kritisovaly osnovu vládní, jako by přímo ohrožovala celé naše hospodářství. Ve skutečnosti přináší kartelová osnova kartelům neocenitelnou výhodu v tom, že uznává jejich smlouvy za platné. Až dosud neuznávalo zákonodárství tyto smlouvy za platné, až dosud naše judikatura, která sice nebyla v tom směru jednotná, ale přece zachovávala zhruba určitou linii, prohlašovala kartelové smlouvy za neplatné. Ještě v jednom z posledních čísel sbírky Vážného, obsahující rozhodnutí Nejvyššího soudu, jest uveřejněn nález Nejvyššího soudu někdy z podzimu loňského roku, ve kterém jest opět kartelová smlouva výslovně prohlášena za neplatnou.

To bylo stanovisko, které rakouské zákonodárství zaujalo r. 1870, tedy v době liberalistických tendencí. Přes toto stanovisko zákonodárství a judikatury však vidíme, jak kartely nejen existují, nýbrž jak se rozmáhaly, jak rostly a rozšiřovaly se na všech stranách a jak rostl všestranně jejich vliv a význam. Mám za to, že je zapotřebí, abychom skončili s touto pštrosí politikou, s tím strkáním hlavy do písku, s tím, aby zákonodárci dělali, jakoby neviděli, že přes neplatnost smluv kartely existují i teď, a že zde roste veliký hospodářský útvar, který má obrovský vliv na celé naše hospodářství, ba že nabyl ještě dalšího vlivu. Považuji za účelnější, když docela otevřeně a upřímně řekneme, že víme, že existují kartely, že se chceme jimi zabývati jako s činitelem, jehož právní platnost uznáváme, ale potřebujeme, aby byl tento útvar pod určitým dozorem. Kartely také používají v tomto zákoně dále té výhody, že právě proto, že jejich smlouvy zůstávají platnými, může smluvní strana odstoupiti od kartelové smlouvy jen za určitých okolností, které jsou v zákoně uvedeny a o jejichž důvodnosti usoudí soud, takže kartely, až bude osnova uzákoněna, budou vědět, na čem jsou, budou míti svou existenci zachovánu. A tak když kartely tvrdí, že tento zákon nemá pro ně významu, tvrdí vědomě nesprávnost.

Pro veřejnost bude míti náš kartelový zákon význam především v tom, že také my budeme věděti, s kým máme co činit. Na př. předpisu, že bude veden kartelový rejstřík a že v něm musí býti zapisována určitá udání, týkající se složení kartelů, a že tento kartelový rejstřík bude veřejně přístupný, nepřikládám významu ve smyslu cenotvorném. Toto ustanovení nezpůsobí nikterak snížení cen kartely stanovených, ale ruší alespoň anonymitu, do které se až dosud dařilo kartelům se haliti, a následkem toho se kartely stávají přece jen přístupnější a tím také méně odolnější oproti kritice a vlivům zvenčí.

Cenová politika kartelů bude podle vládního návrhu sledována Státním úřadem statistickým. Ani od tohoto ustanovení nemůžeme očekávati, že budou ceny kartelů jinak formovány, než jak je tomu dnes: ale budeme z tohoto stálého sledování kartelových cen moci zjistiti a posouditi, když budeme porovnávati cenu, za kterou prodává kartel a která nám bude oficielně známa, s cenami, za které se dostává jejich výrobek do rukou spotřebitelů, jaký podíl na cenách má výroba a jaký podíl meziobchod. Také v tom směru může býti toto zjištění docela dobrým prostředkem pro boj proti vysokým cenám.

Konečně umožňuje zákon vykonávati vliv na důležité složky kartelové politiky jak na ceny, tak na závěry. Jsem přesvědčen, že z toho všeho, co jest v osnově o kartelech obsaženo, bude míti úspěch to, co je řečeno o závěrách. Myslím, že se nedočkáme případu, že by vláda byla nucena sáhnouti k prozatímnímu opatření, jak osnova zákona dovoluje pro případ, že by kartel chtěl provésti proti někomu, jenž stojí mimo jeho řady, závěru nebo výluku a tímto způsobem chtěl ho hospodářsky poškoditi. Závěry jsou sice v jednotlivých případech pro jednotlivého poškozeného velmi důležité v jeho hospodářském životě, ale pro celkovou politiku kartelů nehrají zvláštní úlohy, tu hraje spíše rozhodně politika cenová.

Tu bych chtěl upozorniti na mechanismus, který se má touto politikou cenovou podle vládního návrhu zabývati. Původní osnova ministerstva spravedlnosti chtěla vytvořiti zvláštní orgán, státní hospodářskou radu, který by sledoval politiku kartelů a mohl do ní podle potřeby zasahovati. Tato státní hospodářská rada měla býti složena z lidí v hospodářském životě zkušených, činných a věci znalých a měla zaručovati různorodostí svého složení určitou hospodářskou objektivitu. Nemáme sice příliš mnoho lidí, význačně činných v hospodářském životě, kteří by se chtěli věnovati této ne právě vděčné, odpovědné a namáhavé činnosti, ale přece jen soudím, že takový úzký sbor, jaký podle osnovy ministerstva spravedlnosti měl býti vytvořen, by se byl v naší veřejnosti našel. Ale v tom dlouhém řízení mezi jednotlivými ministerstvy, kterými tato osnova ministerstva spravedlnosti procházela, se státní hospodářská rada úplně ztratila a místo ní se vytvořil komplikovaný organismus, komplikovaný mechanismus, který stojí nyní proti frontě kartelové velmi jednoduché, velmi jednotné a následkem toho průbojné.

Podle vládního návrhu má prováděti šetření příslušné ministerstvo. Tímto příslušným ministerstvem je především ministerstvo obchodu a průmyslu, ale bude to také v četných nebo alespoň v mnohých případech ministerstvo zemědělství. V projevech tisku socialistických stran bylo vysloveno podezření, že ministerstvo obchodu bude při tom šetření poněkud příliš příznivé kartelům, a bylo dokonce řečeno, že když ministerstvo obchodu bude pověřeno tímto nejdůležitějším aktem v politice proti nepřiměřeně vysokým cenám kartelů, že vlastně činíme kozla zahradníkem.

Slavný sněme, nemám této obavy proti ministerstvu obchodu, poněvadž v tomto ministerstvu se soustřeďují zájmy nejen průmyslu zkartelovaného, nýbrž také průmyslu, který zpracovává zboží kartely vyráběné a prodávané, takže bude jakási mocenská protiváha. Když se jedná o počet hlasů a následkem toho počet mandátů, budou přece jenom vždycky ti, kteří kupují zboží od kartelů, míti jich více nežli ti, kteří jsou členy kartelů a vyrábějí. Proto mám za to, že u ministerstva obchodu bude již jakési vyrovnávání těchto mocenských sil a že budeme moci očekávati od ministerstva obchodu objektivitu, pokud ovšem lidé dovedou vůbec býti objektivními. Já bych spíše měl jistou obavu z této kompetence ministerstva zemědělství, poněvadž v tomto ministerstvu nebude té politické protiváhy, když půjde o kartely, na kterých budou zúčastněni velcí zemědělci, které také v našem hospodářství máme. Zhruba však myslím, že toto šetření, které bude příslušným ministerstvem provedeno, bude také správné.

Když však ministerstvo skončilo své šetření, má býti na základě jím podané rozhodnuto. Rozhodnouti má vláda, po př. může přenésti právo rozhodnutí na kartelovou komisi. Vláda! Nepotřebuji členům tohoto slavného sboru nic vyprávěti o tom, jak můžeme očekávati, že vláda bude rozhodovati o kartelových cenách. Vláda sedí již dnes celé dny, aniž má ještě tuto kompetenci (Posl. Čuřík: Nic nemůže vyseděti! - Veselost.), na to už jí nezbývá žádného času, aby mohla vykonávati tu činnost, kterou jí tento zákon přiznává a s druhé strany ukládá. Proto je velmi pravděpodobno, že si bude moci vyhraditi ty nejdůležitější a nejkřiklavější případy a že ostatní činnost, normální sledování cen kartelových a zakazování přemrštěných cen, po případě jiné zákroky proti kartelové politice, bude muset přenechati kartelové komisi. (Posl. Vávra: Úsporné a kontrolní!) Ne, kartelové komisi! Kartelová komise je však podle osnovy zákona složena z úředníků šesti ministerstev.

Slavný sněme! Mám úplný respekt a úctu před úřednictvem; my všichni známe v našem úřednickém stavu lidi naprosto čestné, vysoce vzdělané a velmi pracovité, ale všichni naši úředníci jsou vychováni pro stát vrchnostenský a nikoliv pro stát hospodářský. A nyní má jim býti svěřeno nanejvýš důležité a odpovědné rozhodnutí hospodářské, které může velmi hluboko zasáhnouti do celého našeho hospodářského života. (Správně!) Dovedu si velmi živě představiti, jak kartely nebo jiní činitelé při každém takovém rozhodování uvedou v činnost všechny možné síly, aby s různých hledisek bylo působeno na rozhodnutí této kartelové komise. Dovedu si představiti, jakmile do veřejnosti pronikne zpráva, že podle setření příslušného ministerstva by měla kartelová komise rozhodnouti o snížení cen, že budou správy postižených závodů vyhrožovati svým zaměstnancům, dělníkům a úředníkům, že budou musiti snížiti mzdy; a potom budou docházeti do kartelové komise deputace úředníků a dělníků, vedené, to se samo sebou rozumí, členy zákonodárných sborů, které budou žádati kartelovou komisi, aby nesnižovala ceny, aby chránila jejich mzdy. Dovedu si velmi živě představiti, jakmile bude mít kartelová komise jednati na př. o stanovení ceny cukru, že k ní přijdou deputace organisací řepařů všech možných odstínů a budou žádati, aby kartelová komise nesnižovala cen, poněvadž kartel hrozil, že by jim musil snížiti cenu za dodávanou řepu. A dovedu si velmi živě představiti zmatek, ve kterém budou tito pánové, kteří nežijí v hospodářském životě, nýbrž kteří žijí v představách vrchnostenského státu, v jakých rozpacích, obtížích a jak těžce budou rozhodovati. Dovedu si konečně představiti, jak člověk, který necítí pevnou půdu pod nohama, jímž je smýkáno jednou sem a po druhé tam, udělá na konec nějaké rozhodnutí, rozsekne věc, jak se říká, bez ohledu na to, jestli to hospodářskému životu nezpůsobí eventuálně nějaké škody. Já se proto dosti obávám, že tento komplikovaný mechanismus, který byl tak uměle vytvořen, proti původnímu návrhu Státní hospodářské rady, složené z hospodářských odborníků, nebude fungovati. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Ale jsem si vědom na druhé straně, že nezáleží tolik na tomto mechanismu nebo že aspoň nezáleží všechno na tomto mechanismu, že záleží spíše na tom, zdali budeme míti vládu, která bude chtíti proti kartelům zakročiti a která bude míti tolik síly, aby proti nim zakročila. Budeme-li takovou vládu míti, pak jí tento zákon poskytne velmi dobrý prostředek a velmi dobrou zbraň. Nebudeme-li míti vládu, která by chtěla proti kartelům vystupovati, nebudeme-li míti vládu, která by měla sílu, aby proti kartelům vystoupila, pak sebe přísnější zákon protikartelový nebude docela nic platný. My však máme za to, že je zapotřebí tuto zbraň vládě do rukou dáti. Bude záležeti na ní, jak s ní dovede manipulovati, jak s ní dovede zacházeti. Poněvadž pak tuto zbraň považujeme za potřebnou a poněvadž v daných poměrech mocenských jsme jí nemohli dáti do ruky zbraň ostřejší a mocnější, proto budeme hlasovati pro tento zákon. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Geyer.

Posl. Geyer (německy): Slavná sněmovno! Zatím co do světového hospodářství, jak se zdá, vniká postup, který by se měl konati v opačném směru, než jak to obsahují ještě nedávno podaná vládní prohlášení, zvláště směrnice uvedené k odůvodnění zmocňovacího zákona, předkládá se nám dnes návrh, který musíme označiti jako pohrobka a který, kdyby byl měl působiti, měl býti podán jako jedno z prvních vládních opatření již r. 1929, na počátku deflačního období. Čte-li někdo návrh zběžně a pak důkladně, má dojem, jakoby šlo jen o gesto, aby se aspoň zdánlivě vyhovělo nátlaku s jedné jako s druhé strany, zvláště se zřetelem na to, že se všude vyžaduje další snižování cen.

Kdo si v duchu představuje zkušenosti z uplynulého desítiletí, kdo si uvědomuje zvláště celé uvízlé zákonodárství, stále zase selhávající úpravu tvoření cen atd., kdo mimo to pomýšlí na velké pokusy, které se dělaly v Americe, musí ze stejných důvodů zůstati skeptický. Již několikráte jsem ve sněmovně poukázal, jak před 2 lety nebo před půl druhým rokem, když americká vláda zamýšlela dostati se na kůži trustům a především lichvářským cenám, jmenovala komisaře opatřeného takovým zmocněním, jakým jest dnes vybaven Roosevelt, který měl potírati trusty a jejich výstřelky a provésti náhlé snížení cen; kdo ví, jak tento komisař po sotva 2 měsíční činnosti se všemi svými opatřeními zmizel, ten bude i při tomto návrhu skeptický, zdali z tohoto mála, nač se zde jako na úpravu pomýšlí, bude něco podstatného uskutečněno. Poukáži-li ještě na německého komisaře pro zkoumání cen, který dnes sedí někde jinde, na Gördelera, který sice také byl podroben způsobu těchto zákonů, ale za své dvouměsíční působnosti nepotíral ani trusty ani kartely, naopak pomáhal rozbíti podstatné zdravé části drobného hospodářství, jsou znovu zdůrazněny moje obavy, které nemohu potlačiti, pokud jde o účinnost tohoto opožděného návrhu a jeho úplnou neškodnost.

Návrh jest dosti obsažný, má celou řadu odstavců; první část jest spíše regulativní. Když někdo pročte první paragraf, musí se usmáti. Zde se ukazuje rozpor mezi kolektivní zásadou byrokratické státní vázanosti hospodářství nebo její nové vázanosti a na druhé straně libovůlí jednotlivého podnikatele, který svou neobyčejnou velikostí a mocí může si souběžné menší podniky podmaniti, nejen pokud jde o utváření cen, nýbrž i pokud jde o podmínky atd. Zákon se pokouší vedle této byrokratické státní vázanosti znovu rozhodně zasáhnouti do určitých hospodářských odvětví a mimo to do svévole jednotlivých podnikatelů. Pravil-li jsem výše, že se člověk nemůže ubrániti úsměvu, vztahovalo se to na odstavec, který mluví o dohodách samostatných podnikatelů, kteří se zavazují, že mezi sebou upraví svobodu soutěže. Mluvíme stále ještě o "svobodném" hospodářství, a v tom tkví jedna z hlavních chyb našeho nynějšího nazírání na hospodářství. Svobodné hospodářství a svobodná soutěž neexistuje, ani zde nikoliv. Nejen že přestává na hranicích státu, že usilování o soběstačnost znemožňuje každou soutěž a překáží jí, jest i v této zemi všemi možnými omezeními, devisovými předpisy a cly, předpisy o dovozu a vývozu, předpisy o balení a všemi možnými jinými předpisy, které vám vypočítá každý zasilatel, již tak omezena, že slova o svobodě soutěže a svobodném obchodování jsou sice na papíře, ale nás neoklamou o tom, že právě rozporem mezi zdánlivou svobodou hospodářství, která již neexistuje, a ještě neúplnou vázaností v kolektivním smyslu musejí se vynořiti právě všechny tyto různice, které se v nynější krisi tím ostřeji projevují.

Racionálně ovládati trh není dnes možné, poněvadž druhý monopol - nechci se dnes o tom šířiti - zlatý a pozemkový monopol jest silnější než tyto kartely a svou převahou vykonává buď záporný nebo kladný vliv na tyto kartely a jiné svazky, pomáhá je zúrodňovati nebo ničiti. Viděli jste právě v posledních letech, jak největší kartely zašly, přes to, že vlády v Americe a v Německu je svými akcemi podporovaly. Ať šlo o Východolabsko nebo jiné, kapitalistické nebo drobnější podniky, velké farmáře nebo drobné zemědělce, petrolejové nebo jiné koncerny, zápalkový nebo kovový nebo jiné trusty, všechny se zhroutily v deflačním období. Zde byly účinky zlatého a pozemkového monopolu silnější než prostředky, které si vláda po této stránce vyhradila. Dokud nic nezměníte na obou těchto zásadních monopolech, zůstane návrh neškodnou věcí, kterou velké finančnictví a silné podniky budou pomíjeti, což se jim v jednotlivých ustanoveních zákona mimo to usnadňuje.

Tak se již v §u 2 písemná smlouva činí předpokladem utvoření dosavadního kartelu nebo účinnosti nově utvořeného kartelu, předpokladem asociace, syndikátu. Ale všichni víte, že Ivar Kreuger, velký zápalkový král, nikdy písemně nesepisoval svých velkých plánů, a víte z novin, že Morgan, když byl obžalován před soudem senátu a když od něho žádali písemné doklady, prohlásil: "Nač potřebuji písemných dohod? Co mluvím, to se stane!" A v našem státě, v železářském, cementovém a cukrovém kartelu, v obilním monopolu nebo dobytčím syndikátu, kde rozhodují 3 nebo 4 páni, nebudete také očekávati, že to, na čem se mezi sebou dohodnou, vtělí do písemné dohody. Nevím, bylo-li to úmyslem zákona či nikoliv. Rozhodně jest tento paragraf mezerou, kterou mohou ve vhodné době proklouznouti i nositelé největších kartelů. Tím jsem naznačil i nejbolavější místa zákona. § 3 jest dosti neškodný, mluví jen o registraci, při čemž však i zde se zase musí poukázati, že na těchto pracích bude snad míti zájem státní statistický úřad, ale že pro veřejnost tím, že listiny, kartelové smlouvy, kartelové organisační statuty nejsou veřejnosti přístupné, že tím tedy jest účel této registrace a sbírky úplně pochybený. Z toho, že stanovy, dohody, doplňky zůstanou v tajném archivu, vyplývá již náznak, že státní statistický úřad bude jen sběrnou, od níž se nevyžaduje žádná iniciativa a od které také nevyjde. Ale rozhodně ukazuje tento paragraf vůči veřejnosti jakýsi úmysl uklidnění. Jest zbytečno ztráceti dále mnoho slov o jednotlivých bodech, které se musejí zapisovati: jméno, sídlo a účel svazku, výše cen a jiné podmínky, poněvadž nedostatek veřejnosti jest schopen dáti podnět k rozličným obavám.

V §u 4 ukládá se Státnímu statistickému úřadu, aby jednotlivá individuální data oznamoval jen ministerstvům nebo jejich orgánům za účelem šetření nebo nahlédnutí. Tím jest ještě jednou zvlášť zdůrazněna důvěrnost, a to nikoliv jen všeobecně, nýbrž i zvláště, pokud jde o zvláštní data. Nelze ovšem žádati, aby jednotlivosti byly vydány všanc, když se nikomu vůbec nechce dovoliti, aby nahlédl do stanov.

Totéž platí o zápisech, které rovněž musejí býti složeny, a to ve sbírce zápisů. Jediný účel vyplývající z těchto 5 paragrafů jest, aby se snad několika úředníkům Státního statistického úřadu, kteří by jinak musili býti propuštěni, tímto návrhem zase opatřila práce, takže nebudou musiti býti propuštěni. Ale co se jinak stane se zápisy, není dále zřejmo. Teprve při úřední činnosti bude snad Státní statistický úřad musiti tyto zápisy předložiti.

Druhá část mluví teprve vlastně o tom, co má býti skutečným účelem návrhu. Co to jest vysoká cena, nikde se nedefinuje a podle mého mínění se také nedá definovati. Poněvadž výrobní podmínky v republice počínaje od Aše až k Užhorodu jsou tak různě utvářeny, již se zřetelem na životní úroveň, na mzdy, sazby a jiné okolnosti, je-li blízko uhlí a jiní výrobní činitelé, není ovšem nikde možné ustanoviti charakteristiku přemrštěně vysoké ceny; a poněvadž to nedovedl určiti zákon, nedovede to podle mého mínění stejně určiti ani rozhodčí komise, zvláště tehdy nikoliv, vztahuje-li se kartel na celou republiku a cena, která snad na jednom místě hradí právě ještě výrobní náklady, jeví se na jiném místě s lepšími výrobními podmínkami již přemrštěnou. V tom podle mého mínění záleží hospodářská tragika návrhu; nelze přece všechno posuzovati stejně. Nemůžeme přece klásti stejné požadavky dobře prospívajícímu a za příznivých podmínek pracujícímu podniku, jako podniku, který pracuje se sníženou bilancí a který by se při snížení cen dostal do schodků. Ve vnitřní nemožnosti celostátně ustanoviti směrné ceny závazně pro každý podnik, jak se to vyslovuje v kartelové dohodě, záleží vnitrní nemožnost účinnosti tohoto zákona, neboť hospodářství postupuje za dynamickými požadavky svobodného pohybu, pokud takový pohyb ještě jest. Již jsem řekl, že jest dnes velice omezen, ale kde se ještě nějak uplatňují takoví součinitelé svobodného pohybu, řídí se hospodářství dynamickými zákony cenového spádu, a není možné nebo působí rušivě, chce-li se usměrněním rozličných podniků vypracovati jednotná cenová kalkulace jako trvalá směrnice. Na této nemožnosti ztroskotá prakticky každá rozhodčí komise a každý pokus povede jen k novým nešvarům, přehmatům a výstřelkům. Malé podniky, střední podniky budou tím jen zničeny, velké dosáhnou ještě většího vlivu a návrh mine se svým účelem.

To, co zde uvádím, vyplývá hlavně z §u 12 a následujících. I když předcházející paragraf mluví o rozhodčím řízení, jest tím předem určeno, že není snadné přímo od zeleného stolu určovati nějak tyto součinitele cen. Neboť v §§ 9, 10 a zvláště §§ 11 a 12 přihlíží se k těmto cenovým činitelům, kalkulačním činitelům. Také jistota uvedená v §u 13 a sankce jsou podle mého mínění nepodstatné, poněvadž podle předcházejících §§ 8 až 12 v nejřidších případech může býti zkonstruováno skutečně všeobecné přehánění cen a poněvadž jen při zcela velkých individuálních, nepříslušných cenových požadavcích může tento § 13 býti účinný. Že kartelová dohoda bude prohlášena za neúčinnou, že její svaz a organisace budou rozpuštěny, nezdá se mi býti příznačné. I když nejvyšší jistota 3 mil. Kč propadne, není to to nejdůležitější. Naproti tomu může se velmi snadno státi, že v důsledku kartelového zákona dobře prospívající podnik bude chráněn, slabý a střední podnik bude však zničen. Poukazuji zde jen na pivovarnictví. Vyplácí-li jeden pivovar dividendu 84% nebo 60%, jiný však pouze 1 nebo 2%, poněvadž totiž mají rozličné výrobní podmínky, říká tento případ již dosti. Účinky kartelového zákona byly by drobné a střední podniky poškozeny a vyloučeny a tím bylo by sta lidí odsouzeno k nezaměstnanosti, zatím co bez zasáhnutí by podniky pracovaly dále. Řeknete, že to záleží v podstatě vývoje k soustředění a že by se to provedlo i přirozenou cestou. Ale právě toho dlužno litovati, že tento proces soustředění jest urychlován a podporován zákonodárstvím a zvláště tímto kartelovým zákonem, zatím co rozumní lidé toto soustředění nepovažují za kýžené. Zákon může zde rozpoutati věci, kterých jistě nechtěli ani zákonodárci ani nikdo jiný, které však nutně vyplynou z nepřirozené dynamiky.

Prováděcími orgány jsou tedy vedle rozhodčí komise, která jest vlastně připravující a vyrovnávající nástroj a kterou jmenuje vláda, kartelová komise a ve sporech, naříkají-li se rozhodnutí kartelové komise, kartelový soud. Jest zbytečné ztráceti mnoho slov o formálních ustanoveních nebo o formálnostech řízení a složení, z jakých členů se skládají. Otázka jest jen, kdo ještě bude přísedícím v kartelových soudech vedle radů nejvyššího soudu, z kterých vrstev národního hospodářství budou přísedící bráni. O tom může vláda svobodně rozhodovati.

Podle mého mínění jest nejdůležitějším bodem celého návrhu, který by činil docela zbytečnými mnoho jiných paragrafů, § 40, který jest však tak malý a tak neviditelný, tak nenápadný a tak pozdě v návrhu přichází. Podle mého mínění zasluhoval by ostřejšího zdůraznění nejen zde v této zemi, nýbrž i se zřetelem na cizinu a na úsilí, která směřují k tomu, aby se vytvořily větší hospodářské oblasti a pomalu vylučovaly umělé rozpory. V §u 40 se vláda zmocňuje, aby, pokud toho vyžaduje účinné provádění tohoto zákona, nařízením upravila příslušné celní sazby. Byl bych si přál, aby tam vláda byla napsala jinou větu, tak jak zde stojí, ale ještě konkretněji vyslovenou. Nebudou-li tyto kartely - vzpomeňte si na uhelný, cementový, železářský, cukerní, lihový a jak se to všechno jmenuje, ale i ve všeobecném zájmu na ostatní, na obilní a dobytčí monopol - vyhovovati přáním spotřebitelů, sníží se cla, zruší se zákazy dovozu a vývozu a docela samočinně se dynamickou cestou dostaví snížení, aniž by bylo zapotřebí dalších umělých zakročení. To by znamenalo zvládnouti věc, to by vedlo k tomu, že by se stále vámi tak vynášená Malá politická dohoda s východem proměnila v hospodářský svaz a tím by jistě nastal vřelejší a užší hospodářský poměr (Posl. dr Winter: V zákoně se to nedá jinak říci, než je to tam řečeno! Vaše myšlenka se nedá jinak vyjádřit!), neboť politické přátelství samo nestačí, nemá-li hospodářského základu. § 40 by ve formě, jak jsem jej uvedl, učinil zbytečnými ostatní paragrafy a většinu trestů obsažených v části šesté, ba dokonce celý návrh. Ale jak se zdá, jest tomu právě v moderním demokratickém zákonodárství vždy tak, že se v době nevychovanosti hledí nejvíce zastrašovati trestními mandáty. Víme, že to vždycky nepomáhá, nejen v politickém, nýbrž ani v hospodářském smyslu, lichvy nemohlo zadržeti veškeré lichevní zákonodárství, dělání zásob přes tresty za války a po válce nemohl zadržeti žádný četník, a i tato trestní ustanovení budou snad v nečetných jednotlivých případech, které se tu a tam stanou, ale ve většině případů již z vnitřní nepravdy §§ 8, 9, 10, 11 a 12, jak jsem již uvedl, obcházena a zůstanou bez účinku. Ale s druhé strany jest to směšné, když se tak trestají formálnosti, že zápis nebyl včas předložen, že vysvětlení nebylo včas dáno atd. Mimo to se zřizuje nový aparát. Ministerstvo obchodu pověřuje se jako jakási služebna provedením tohoto zákona, neboť dává k disposici svou kancelář a svůj personál. Politické úřady dostanou více práce. Minulého týdne mluvili jsme o obilních listech a slyšeli jsme, že se okresní soudy stávají registraturou. Nevím, snad bude musiti železniční správa část přebytečných strojvůdců a ostatního vlakového personálu postoupiti tomuto ministerstvu a politickým úřadům, neboť agenda se množí a spousta spisů roste do nekonečna. A chcete-li sledovati tyto věci, nevím, bude-li vůbec možno tuto agendu vyříditi. Nevím však, zdali tato trestní ustanovení, byť vypadala sebe strašlivěji, budou v četných případech účinná, naopak, lhůty a dodatečné lhůty, ustanovené v jednotlivých bodech, umožňují každému, aby se včas před touto povinností zachránil. Bude ještě jednou vyzván, může se odvolati k rozhodčímu soudu, k "rozhodčí komisi", může se ještě jednou odvolati ke kartelovému soudu, když ho potrestala komise nebo nějaký úřad a takto se nejen prodlužuje lhůta, odkládá nebo zrušuje se účinnost trestu a nikoliv naposled může přece kartelový soud, nejvyšší stolice, ještě všechna předchozí opatření, i opatření vlády, zrušiti. Potřebuje tedy k tomu jen zručnosti odborných poradců, dvou hospodářských laických soudců v tomto nejvyšším soudě, pocházejících z hospodářství. Čím více budou míti vědění a zručnosti, tím spíše nakloní ovšem oba ostatní soudce pocházející ze stavu soudcovského, při všem uznání jejich nestrannosti, k tomu, že se připojí k jejich mínění. A i když vláda zasáhne, má tento kartelový soud možnost zrušiti rozhodnutí vlády a dokonce i komise a na místo celého řízení nastoupí neplatnost řízení, zavedení beztrestnosti atd. K tomuto dojmu dochází člověk, přečte-li si nepředpojatě celý zákon, a celý návrh působí dojmem, jako když se zapomnělo na hlavní věc.

Proto bych řekl, že kartely vyplývají z přirozených předpokladů, především z příznivých okolností výroby, která dovoluje jednotlivým podnikům růsti rychleji a více, a dovoluje jim přinésti větší výtěžky proti jiným podnikům ve střední nebo příznivější výrobní situaci. Jsou tedy výronem předpokladů svázaných se zemí, s dopravními poměry. Jsou konkretním projevem pozemkové renty. Zde ve sněmovně máme zřídka čas zahájiti jednou rozpravu s hlediska národohospodářsky správného o této otázce pozemkové renty, o které se domníváte, že jest úplně rozřešena, která však v Evropě ještě nikde rozřešena není. Dokud nezměníte ničeho na dnešním nerovném užívání půdy, dokud necháte tuto rentu v klidu, zůstane tento zákon gestem. Dokud budete udržovati monopol zlata a stavěti se na odpor proti novým poznatkům, které se tu a tam vynořují, bude tento zákon jen gestem. Jest tedy úplně nezávažné, jaké stanovisko zaujímáte k tomu nebo onomu paragrafu, mnoho se nestane, není to nic více než uklidnění zaměstnavatelů, průmyslových koncernů, že se jim nic nemůže státi, jakož i zaměstnanců a spotřebitelů, že se přece něco děje. Návrh jest tedy neškodným prostředkem, aby se později rozhodl spor o žabí chlup, o přiměřenost cen, která nikde neposkytuje útočného bodu ke skutečnému potírání své příčiny: monopolu zlata a pozemků. Stanovisko jest proto úplně nezávažné, jest bezvýznamné, je-li někdo pro nebo proti, dokud nejsou dány předpoklady pro svobodný sociální hospodářský vývoj. Dokud se i zde státníci nepřipojí ke kursu, který, jak se zdá, začíná se ukazovati aspoň tam za velkou louží a pravděpodobně strhne i starý svět, nechce-li skončiti ve zmatku, dotud se nebude tento návrh hoditi ani k obratu v hospodářské krisi ani ke spravedlivému řešení otázky pracovní smlouvy a pracovního výnosu. (Potlesk.)