Kdybychom se tak byli podívali před krátkou dobou do důstojnických mens, co bychom tam byli viděli za tisk? Červený tisk a fašistický tisk, jen ne tisk vládních stran. Vůbec nemohu pochopiti, jak může důstojník srovnati se svojí důstojnickou ctí, aby vzal do ruky list, který útočí na nejvyššího velitele armády, aniž by si odplivl nebo neumyl ruce. (Souhlas.)

Pak se nedivte, jestliže se zde pan kol. Nájemník a pan kol. Chmelík rozčilovali, že tento zákon je zase nějakým novým persekučním instrumentem proti všem státním zaměstnancům! Nikoliv! Hodný, poctivý, svědomitý zaměstnanec, který státu poctivě slouží, se nepotřebuje tohoto zákona báti. Vždyť není pravda, jak tvrdí pan kol. Nájemník, že bychom my sua sponte byli vůbec přišli na myšlenku podobného opatření. Potřebu tohoto opatření vyvolalo veřejné mínění veškerého občanstva, státní zaměstnance nevyjímajíc. Já bych mohl p. kol. Nájemníkovi předložiti sta a tisíce dopisů, kde zaměstnanci volají po takovémto opatření, zejména ti, kteří slouží na exponovaných místech v pohraničí, ať na severu, jihu, na západě nebo na východě. A obranné jednoty zoufale volají SOS, když viděly řádění některých podvratných živlů, kteří snesou se svým svědomím na každého prvního dojíti si ke státní pokladně pro gáži, ale téhož dne rozvracet a pracovat proti státu. Tedy není pravda, že by to byl persekuční instrument, vždyť, bože, z té celé korespondence, kterou dostáváme, bychom se mohli přesvědčiti, že jsou to právě ve své většině zaměstnanci, kteří volají po podobném opatření. Když vidí ty "ouřady", kteří sloužili staré říši a dosud se nesmířili s republikou,... (Posl. Tyll: Ty tam trpíte a poctivé dělníky budete vyhazovat!) Tak vidíte, vy pořád pokřikujete něco jiného, s vámi vůbec není rozumná řeč. (Výkřiky posl. Tylla. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Jestli vidí, že tito páni ještě dnes, po 15 letech existence československého státu, se nenaučili státnímu jazyku, jestliže vidí, že tito páni ve svých skříních chovají ještě bývalé rakouské uniformy se všemi řády a chodí se o velikých svátcích potěšiti těmito zbytky bývalé své zapadlé slávy, jestliže vidí, že mnozí opěvují všechny činy, které zejména v poslední době dělá německá říše, jestliže spousta jich opěvuje vojáctví bývalého císaře Viléma, jestliže nazývají všechno, co činí hitlerovské hordy, národním hrdinstvím a jestliže všechno, co dělá Československá republika, provokativně a veřejně odsuzují, dělajíce si ze všeho dobry den, jestliže roztrušují pověsti, že Malá dohoda je na umření a s tím také Československá republika, jestliže vyhledávají jenom německo-nacionální společnost a s ní provokativně hajlují, jestliže v úřadech šikanují české zaměstnance, jednostranně a zaujatě je kvalifikují, jestliže trpí propagandu hakenkrajclerů a ji tajně a také veřejně podporují, jestliže také podporují tajně i veřejně na východě republiky irredentu maďarskou - je samozřejmo, že ti poctiví se chvějí o existenci státu a že volají, aby tito vinníci byli také řádně potrestáni.

A nikdo nemůže přinésti důkazů, že by zde šlo o nějaké jednostranné mínění. Budiž mi dovoleno ocitovati z dopisu německého učitele, příslušníka německé soc.-demokracie, jenom několik úryvků, které nás přesvědčí, že i poctiví Němci a Maďaři volají po opatření proti tomuto řádění rozvratných živlů. (Výborně!) Německý ten učitel píše (čte):

"Učitel Donhäuser, který se oběsil v policejním vězení v Karlových Varech, byl r. 1920 a 1921 ve Vikvicích a přišel do konfliktu s četnictvem, poněvadž demonstrativně zpíval s dětmi: "Wacht am Rhein!" Na zákrok z poslaneckých kruhů byl přeložen četník i Donhäuser, tento na lepší místo v Jáchymově. Pak se nějaký čas mírnil, dostal se však později pod vliv nár.-socialistického učitele Schulze, který Donhäusera přivedl do strany. Nad ním držel ochranou ruku německý nacionální socialista a okr. školní inspektor Stepan, který ho přeložil na obecnou a měšťanskou školu chlapeckou a bylo mu svěřeno i vyučování na pokračovací škole, ačkoli neměl příslušné odborné zkoušky. Později byl pro své řádění přeložen do okresu planského a konečně propuštěn.

Svůdci jeho byli učitel Schulz a inspektor Stepan. Schulz i ostatní hakenkrajcleři roztrušovali zprávy, že Donhäuser byl v Karlových Varech v policejním vězení ubit. Na prvního máje bylo hakenkrajclery z Jáchymova demonstrováno v Hor. Wiesenthale v Sasku podél našich hranic s voláním: "Rache für Donhäuser!" Školní inspektor Stepan vytkl purkmistru, který v úředních zprávách obecních omylem uvedl jeho jméno s háčkem, veřejně na schůzi: "Herr Bürgermeister, ich will Ihnen nur mitteilen, daß ich mich ohne Hackerl schreibe. Ich gehöre nicht den Drahtbindern von Kradlowat an!"

To je státní úředník, prosím. Jak asi mluvil tento pán u pivního stolu v kruhu svých věrných irredentistů, alkoholem zmožených, vymyká se konstatování.

Zástupce ředitele Emil Thum s okr. inspektorem Stepanem soustavně pisatele pronásledovali inspekcemi, ročně 8krát až 9krát, ale nemohli nic proti němu najíti. Ředitel Thum mu vytkl, že při občanské nauce vyvěsil obraz presidenta Masaryka, že kolegové toto jednání kritisují a označují za neněmecké. (Slyšte!) Když na podkladě min. výnosu vyloučil ze žákovské knihovny tendenční knihy pro Habsburky a válečné, hrozil mu německonacionálním místním tiskem. Nakonec dostal pisatel kvalifikaci pouze uspokojivou, ačkoli dříve měl velmi dobrou. Tedy německý učitel je takto pronásledován svými německými kolegy a nadřízenými. Na stížnost jeho provedl inspekci zemský inspektor a pochválil ho, ale špatná kvalifikace mu zůstala. Nakonec byl přeložen po 12letém působení na měšťanské škole na školu obecnou (Slyšte!) do místa značně vzdáleného.

A nyní sděluji dále: Na školách se malují do sešitů hakenkrajce a píše se do nich Horst-Wesellied, která se tištěná rozdává na školách dětem. Učitelé se zdraví hakenkrajclerským pozdravem, v tělocvičnách se učí a zpívá Horst-Wessellied. Po vydání výnosu ministerstva pošt o omezení německého říšského rozhlasu složili si žáci písničku: "Die Fenster zu! Der Hitler spricht! Das paßt den blöden Čechen nicht." Výnosů ministerstva školství učitelé nedbají a vysmívají se jim. Mluví o příchodu Hitlerově, který Čechům nakloněné Němce vyžene do Prahy."

To je několik výňatků z dopisu německého učitele. Račte tohoto německého učitele srovnati s nacionalisty pp. Chmelíkem a Nájemníkem. (Tak jest!) Domnívám se, že republika potřebuje právě státu věrně oddaných zaměstnanců a také zaměstnanců spolehlivých, a těch se zákon nijakým způsobem nedotýká. Je přece v této těžké době především úkolem veřejné administrativy, aby šířila důvěru, zjednávala klid a udržovala pořádek, ale není úkolem těch, kteří jsou živou součástí této veřejné administrativy, aby v této těžké době šířili nedůvěru, rozvrat, nepořádek a neklid ve státě. Jejich úkolem je podporovati vládu, ať již s ní uvnitř souhlasí nebo nesouhlasí, a ne znemožňovati opatření vlády, která směřují ke zmírnění nynějších těžkých hospodářských poměrů. Vždyť jsme byli svědky, kolik vysoce postavených úředníků a jak svým podřízeným doporučovali úpisy na půjčku práce. Nebylo by v pořádku, aby každý takový vysoký hodnostář, který si dovolil zřízenci, jenž nabídl upsati 500 Kč, říci: "Já jsem neupsal nic, podle toho se zachovejte!", byl okamžitě suspendován, potrestán? (Tak jest!) Nebylo by to také v zájmu dělnictva, když na jejich obhajobu se ozývají hlasy z komunistických řad? (Výkřiky komunistických poslanců.) Myslím tedy, že tohoto opatření bylo již také třeba.

Byly zde vyslovovány názory, že by dosavadní služební pragmatika postačila. Ano, jsem také toho názoru, ale napřed je nutno udělati pořádek, poněvadž jsme svědky, že se disciplinární řízení někdy vleče 2, 3 roky a nakonec to skončí velmi divným způsobem. Postačilo by, kdyby se těch ustanovení také používalo a kdyby byl všude pořádek, kdyby nebyla slabost na mnohých místech a kdyby nebylo také na mnohých místech zlého úmyslu. (Tak jest!)

Není to ani 14 dní, co zde přednášel kol. Stejskal těžkou obžalobu broumovského okr. hejtmana. Nyní se dodatečně svědecky zjistilo, že tento pán byl 22. července 1932 ve Waldenburgu na schůzi hakenkrajclerů, kde tleskal Hitlerovi (Hanba!), ale ten pán sedí ještě v Broumově.

Četnický strážmistr Nový z Čelákovic sundal v Nehvizdech plakát čsl. strany nár. socialistické, vládní strany, zvoucí na okr. sjezd této strany, se vrat paní Vydrové, která dala souhlas k umístění tohoto plakátu, poněvadž je u ní spolková místnost. Tento pan strážmistr šel tak daleko, že sundal i plakát župního sjezdu hasičského, který se konal před týdnem. (Skandál!)

Naproti tomu pan vrchní strážmistr Spanrnger v Radonicích u Kadaně s klidem přihlížel, když na velkoněmecké slavnosti z povinnosti sice také použili státní vlajky, ale tímto způsobem: V předvečer slavnosti nesl syn řídícího učitele ve výslužbě Walter Höring státní vlajku na místo slavnosti, avšak na důkaz odporu a nenávisti k symbolu státní moci úmyslně si ji omotal kolem těla a tímto potupným způsobem ji zesměšňoval. Pak vláčeje ji po náměstí různými posuňky doprovázenými otíráním státní vlajky o zadní část těla tuto vlajku znehodnotil a hluboce potupil. K tomu přihlížel velitel četnické stanice s klidem a teprve když byl vyzván, zakročil. Jak to nakonec dopadlo, dosud nevím.

Tedy račte laskavě srovnati: Na jedné straně se mlčí k takovéto provokaci, na druhé straně se vládní straně a dokonce hasičům sundavají plakáty. Není to zřejmá slabost, jestliže takovéhoto systému v politické správě jsme svědky, není to slabost, že dr Leiner sedí ještě na svém místě? Nechci věřiti, že by snad to měl býti zlý úmysl. Jestliže nutno odsouditi slabost, jestliže nutno odsouditi nepořádek, byl by zlý úmysl trestuhodný.

Myslím, že i z německé strany v prohlášení německých nacionálních stran oposičních, které přednášel pan dr Peters, nebylo zvláštních vážných námitek, poněvadž p. dr Peters ve svém prohlášení také řekl, že souhlasí s tím, aby jednotlivci, kteří se provinili, byli potrestáni. Nu, v tom se přece shodujeme. My nechceme nic jiného, než aby jednotlivci, kteří se prohřešili, byli také spravedlivě potrestáni. A kdyby zde měly býti vážnější námitky, na př. proti odpírání pensí, myslím, že nejdeme ani tak daleko, jako šli v Rakousku a v Německu. Rakousko již dávno neplatí pense do ciziny, Německo také ne, a konečně víme, jak se dnes v Německu soudí. Vždyť jsme nedávno četli, že v "Juristische Zeitung" president zemského soudu dr Dietrich z Hechingenu napsal takovou obhajobu nynějšího soudnictví v Německu, že mu odpověděl italský předseda zemského soudu a napsal odsudek takto: "Máte úplně pravdu. Vaše teorie se hodí skutečně do dob, kdy koží oblečení Germáni podnikali loupežné výpravy do teutonských lesů, nehodí se však do časopisu, který se nazývá právnický. Zapomněl jste patrně, že germánský prales a jeho barbarské mravy byly ve střední Evropě dávno nahrazeny kulturou, na niž bylo hrdo i dřívější Německo."

Není tedy možno si stěžovati, že by snad tento zákon byl persekučním nástrojem na poctivé státní a veřejné zaměstnance, příslušníky německého národa. My nejdeme tak daleko, jako jdou v Německu, kde to vyřídí velmi snadno a rychle, neohlížejíce se, zdali si někdo na pensi platil či neplatil, nýbrž seberou mu ji prostě, není-li stejného smýšlení s diktátorem Německa.

Domnívám se, že právě vyčištěním veřejné správy ode všech podvratných a protistátních živlů lze opět vrátiti důvěru ve veřejnou správu a že lze také tímto způsobem zabezpečiti klid a zjednati pořádek. O to usilují jistě všichni poctivě smýšlející občané, Němce a Maďary nevyjímaje.

Spravedlnost ovšem má znamenat: Dobré odměňovati a zlé trestati. My chceme trestati zlé, chceme-li však býti spravedliví, musíme také odměňovati dobré. To znamená, že musíme největší pozornost věnovati poměrům, v nichž žijí všichni poctiví českoslovenští státní a veřejní zaměstnanci na našich hranicích, s obětavostí hájíce státní celistvost, státní majetek, zájmy státního fisku a zájmy celého státu. (Výborně!) Nesmíme zapomínati na naše finanční strážníky, kteří v této těžké době co chvíli nasazují své životy; nesmíme zapomínati na poctivé četníky a policisty, kteří hájí a chrání pořádek ve státě. Nesmíme zapomínati na řady obětavých pošťáků a železničářů, kteří poctivě konají svou službu a kteří také vždy hájí zájem státu, tak jako nechceme zapomínati ani poctivých vojenských gážistů, poctivých vojáků; nechceme zapomínati poctivých a svědomitých, státu oddaných správních úředníků a zřízenců, soudců, soudních úředníků a zřízenců a také učitelů a profesorů, kteří působí právě v té horké půdě, kde jsou pronásledováni jen z nacionální zášti, nýbrž kde, jak je patrno z citovaného výňatku dopisu, i příslušník německého národa je pronásledován svým nadřízeným jen proto, že je státotvorným občanem, že je příslušníkem státotvorné vládní politické strany. Je potřebí věnovati také poměrům, v nichž tito zaměstnanci žijí, co největší péči, ulehčiti jim a umožniti, aby mohli také v tomto pohraničním území existovati. Myslím, že i když jim dnes nemůžeme přinésti okamžitě hmotného ocenění jejich obětavé, poctivé a svědomité práce pro stát, že nám budou vděčni za tento zákon, který umožní, abychom očistili státní a veřejnou administrativu od všech živlů podvratných, státu nebezpečných.

Demokracie musí být silná. Demokracie, která se neumí hájit, je odsouzena k zániku. Jestliže se demokracie chce touto osnovou hájit, chce-li se touto osnovou zbaviti všech těch, kteří překážejí šťastnějšímu a lepšímu vývoji poměrů politických, sociálních, kulturních i hospodářských v našem státě, je pro nás přirozeno, že budeme pro ni také hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Tyll.

Posl. Tyll: Pánové! Dnes projednává se opět zákon, který postihne velmi krutě státní zaměstnance, ať jsou to železničáři, učitelé, pensisté, profesoři atd. Nepomůže nic, když s tohoto místa ústy p. Bergmanna jsou pronášena slova útěchy, že je to namířeno výhradně jen a jen proti těm živlům najmě v pohraničí, proti hakenkrajclerům, proti úředníkům kteréhokoli ministerstva nebo na jakémkoli místě, kteří se nezachovali tak, jak se říká, jak zákon káže. Ale, pánové, chce tomu vůbec někdo věřiti, že tento zákon bude praktikován takovýmto způsobem? Nemáme radu zkušeností ze všech zákonů, které až doposud byly sdělány v této sněmovně, že všemi těmito zákony byli postiženi především dělníci? V tomto případě budou postiženy nejnižší kategorie státních zaměstnanců.

Oč v zásadě jde? Železnice potřebují dnes vyhoditi 40.000 zaměstnanců. Jakým způsobem mají býti tito zaměstnanci vyhozeni? Komunistů na železnicích není 40.000. A jak to chcete omlouvati právě vy, socialisté, vůči železničářské mase, která vám věří, že je to všechno namířeno jenom proti byrokracii? Zde jsme u jádra a kořene celé věci, že tímto zákonem si děláte cestu k tak zv. nespolehlivým a protistátním živlům, kteří dnes ať v továrně, dílně nebo ve stanici, jsouce přetíženi službou, jsouce namnoze šikanováni nadřízenými úředníky, ať přednosty stanic, dílen nebo výtopen, jsou vháněni do takové situace, že si ten neb onen kamarád někdy zahubuje a že si zahubuje někdy dosti ostře a hlasitě. Proto máte právě z vládních stran socialistických řadu špiclů, kteří stojí za tendry, ve výtopnách, za vagony v dílnách a mají větší uši nežli osel, aby chytili každé slovo a běželi hned s ním k přednostovi, nadřízenému úředníku, aby na základě toho byla sdělána relace a aby pak zaměstnanec byl podle tohoto zákona označen, že je protistátního smýšlení, abyste ho mohli vyexpedovati bez nároku ven.

V tom je celý vtip, pánové, a nemyslete, jak zde chce pan Bergmann dokazovati, že velká řada, sta, tisíce státních zaměstnanců volá po takovémto zákoně. Myslím, kdyby měl ty dopisy ukázati, že by jich bylo velmi poskrovnu, nechci-li říci, že je národně socialistickému klubu napsal sekretář, poněvadž v dnešních hospodářských poměrech nemůže žádný státní zaměstnanec vůbec tvrditi, co bude s ním zítra, za měsíc, aby byl schopen napsati dopis, který zde byl čten, s výňatky z některých časopisů, aby se to mohlo vztahovati na celou státně-zaměstnaneckou masu.

Řekl-li jsem, že tento zákon upravuje cestu k masovému vyhazování státních zaměstnanců, měl míti nadpis jiný než má, trochu jasnější. To děláte vždycky, když potřebujete oklamati železničářskou a státně-zaměstnaneckou veřejnost, stejně jako dělníky pracující v průmyslu a v privátních podnicích vůbec. Dáte tomu krásný nadpis, docela líbivý, na první pohled přijatelný, ale když potom zkoumáme tyto věci a když vidíme praksi, nemůžeme míti naprosto žádné důvěry k tomuto zákonu, který měl míti místo nynějšího titulu takovýto název: "Vyhazování státních zaměstnanců nižších kategorií ve velkém". Nic více a také nic méně. Tak měl zníti název zákona, aby se hodil na to, co tímto zákonem dnes myslíte. Vždyť jdete takřka do pátého kolena vůči železničářským a státním zaměstnancům. Jestliže podle §u 4 otec je odpovědný za děcko a ženu, jsou to věci nebývalé, to jsme ještě nikdy neměli, to jsme nikdy také neviděli; ani služební řád, služební pragmatika doposud neříká, kdo a jak může býti za co odpověden. Ve státně-zaměstnaneckých rodinách se bída stupňuje. Vždyť jste jim odbourali 13. služné, učinili jste srážky z pevných platů, odbourali jste úkolové výdělky a stornovali paušály. Dnes připravujete tímto zákonem cestu, o čemž se ještě zmíním, k dalšímu snižování platů státních zaměstnanců a najednou vidíme, že otec je odpověden také za příslušníky rodiny. Znám případ pětičlenné rodiny. Žena byla klerikálka, muž byl u nár. socialistů, dcera u soc. demokratů, jeden syn byl komunista a druhý syn byl živnostník. Pětičlenná rodina a pět organisací v rodině. Prosím vás, jak bude odpověden otec za ty všechny? Otec bude dělati soudce, jednoho po druhém bude bráti, stavěti před sebe a rovnati jim linku? Nebo máme řady případů státně-zaměstnaneckých rodin, z nichž dnes dva až tři synové nebo dcery jsou rok, dva i více bez zaměstnání. Po stornování platů nestačí jim to na skrovné živobytí celé rodiny. Kam je má táta poslati, má je vyhnati na ulici, aby spali ve škarpě? Říkáte, že se zločinnost vzmáhá, máte toho každý den na první stránce v "Českém slově" plno, že z toho krev teče. To jsou důsledky vašeho bankrotu. Ale jestliže se takový mladík opováží jíti demonstrovati s ostatními nezaměstnanými dělníky za práci a chléb, tak táta za to nese odpovědnost. Nejenže syn byl vaší neschopností připraven o práci a chléb, nýbrž i tátu budete zbavovati chleba, když syn bude se hlásiti o právo na život. Syn, kterému je 21 anebo více let, má také právo, aby si někam zašel anebo aby konec konců mohl existovati jako člověk. Všechny tyto věci zahalujete krásně do roušky, že je to proti hakenkrajclerům, proti těm úředníkům politických správ, o nichž se dovídáme další věci z řeči, kterou zde měl pan posl. Stejskal posledně, že ten a ten ouřada šel na schůzi atd. A co jste s ním udělali od té doby? Nic. Jak dlouho to bude trvati? Trvá už to měsíce a neudělali jste ještě nic, ale vyhodili jste za poslední měsíc, za červen 6.000 železničářů, 6.000 chudáků, kteří mají 500 až 600 Kč měsíčního platu, ale jednoho strejce v Broumově se zbavit nedovedete. Taková je politika, která směřuje směrem dolů, právě na ty nejnižší kategorie státních zaměstnanců. Veliké si chováte, s těmi si to nechcete rozházet. Jako jste si to nerozházeli s Gajdou a s Uvírou, tak si to nechcete rozházeti se všemi těmi pány, poněvadž jich budete jednoho dne potřebovat. Tento zákon je v pravém slova smyslu namířen proti nízkým státním zaměstnancům.

V §u 8 tohoto zákona je velmi zajímavá věc. Vy víte, že již dnes soudy okresní a krajské nestačí zmoci všecku agendu, která je jim přidělána pro urážky na cti, demonstrace atd. Už to nemohou zmoci, jsou toho takovéhle štosy u jednotlivých soudních úřadů, tak teď najednou zřizujete pomocné úřady soudní. Nic i jiného z toho nevyplývá, a i rozhodnutí právě tohoto kárného soudu spadá také do kompetence soudců z povolání, kteří budou moci odsuzovati státní zaměstnance jako každý jiný řádný okresní nebo krajský soud. Čili vy tu budujete novou instituci soudní, která dnes má přiostřiti situaci u státních zaměstnanců, přiostřiti ji v tom smyslu, že nebudou voláni k okresním a krajským soudům, nýbrž že budou vytvořeny nové orgány, které zde budou souditi. A zas tady vypadá věc tak, i když je zde do určité míry ustanovení, že prý tam také mají býti z té kategorie 2 zaměstnanci, jak známe tu praxi z disciplinárek. Co řekne zástupce železnic, to je svaté, i kdyby to bylo nevím jaké, je to černé, ať je to třeba bílé jako mouka. A tak to bude také vypadat u těchto kárných soudů.

Praxe, která se bude projevovati v širokém měřítku a právě dnes v době, kdy je potřebí vyhoditi celé desetitisíce státních zaměstnanců, tím spíše železničářů, jichž koukáte se zbaviti, bude taková, že každé sebemenší zareptání proti představenému anebo proti rozkazu, který je namnoze hodně blbý, znamená postavení před kárný soud; a kdybys poctivě sloužil celých 35 let, když poslední den spatně šlápneš jednou nohou, znamená to, že jsi vedle. Tak bude vypadat praxe u železničních zaměstnanců, poněvadž je to stejná linie při vyhazování železničních a státních zaměstnanců ze služeb státu. Koukáte se jich zbaviti. Proč ne? Musíte! Jakým způsobem to děláte dnes? "České slovo" napíše: 12.000 železničářů bude do konce roku vyhozeno. "Právo lidu" napíše: 12.000 železničářů až do této doby už bylo propuštěno. - Dohromady je to tedy 24.000, a ještě potřebujete vyhazovati další. Proto používáte těchto opatření, proto používáte tohoto zákona, který zde dnes předkládáte a o kterém se jedná. Vždyť v samém zákoně jsou ustanovení, že politické správy, okresní úřady dnes mají úplnou možnost - a ty okresní úřady také toho budou dbáti - aby zjišťovaly každého státního zaměstnance. Tím vytvoříte takový špiclovský aparát, že za každým takovým jenom podezřelým státním zaměstnancem bude poslán spicl, aby ho sledoval, kam chodí, co tam dělá, s kým a co tam mluvil atd., to všecko budete chtít vědět. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Praxe tohoto zákona objeví se nám velmi rychle. My říkáme právě státním zaměstnancům, aby tohle všechno odhodili, aby si nevšímali těchto věcí, které dnes vy tu sice děláte, ale které vám železničářská masa jako celek stejně překazí, poněvadž zákon je kus papíru. Hlad a bída je něco víc, pánové, a když takovým způsobem budete postupovati vůči železničářům a státním zaměstnancům, pak berte na vědomí, který z vás vládních poslanců ne má auta, že se může státi, že byste mohli uváznouti na Denisově nádraží, že byste se nemohli dostati nikam na schůzi, ani třeba ke své rodině. Železničáři jsou syti všech těch útoků, které až do dnešní doby byly vámi odhlasovány a celé veřejnosti státně-zaměstnanecké doporučovány. Dosti těchto věcí.

Železničáři jsou si vědomi svých povinností k sobě a ke svým rodinám. Jestliže vy typujete rozvratníky v takovém slova smyslu, že jen poctivě a dobře smýšlející se státem zůstanou ve službách dráhy, pak ovšem bych se ptal: Takový poctivý kamarád, poctivý železniční zaměstnanec, který krumpluje plných 8 hodin na trati, který si o vás něco myslí, ale ne nic příznivého, je ovšem již označen za rozvratníka, za člověka, který to nemyslí s touto republikou pořádně a správně. A když si myslí třeba, že ten a ten pan poslanec ještě před 10 lety nic neměl a dnes má zbytkové velkostatky, nebo miliony a krásné přepychové auto, pak musí již býti nazván rozvratníkem a musí také ze služby dráhy ven? Kamarád, jak sem již řekl, 8 hodin krumpluje na dráze, topič žene lokomotivu 100 km bez reptání, ale jest to rozvratný živel, poněvadž si dovolil reptati proti poměrům, dovolil si dělati námitky proti některým věcem se strany nadřízených pánů, kteří konec konců také mnoha věcem nerozumějí. To je tedy rozvratník; ale ten, kdo přivedl dnes státní pokladnu do úplného bankrotu, není rozvratníkem, to je všechno v pořádku. Žádné finance, státní pokladna prázdná, vzduchoprázdná, neboť tam není ani vzduch, ale to je všechno dobré... (Posl. Pelíšek: Dráhy jsou pasivní!) Kdo udělal dráhy pasivními? Ten chudák, který má 600 Kč měsíčně? Myslím, že tento chudák to není. 40.000 železničářů půjde ven. Kolik jste propustili sekčních šéfů, kolik jste vyhodili těch radů z jednotlivých resortů? Sleduji to velmi dobře, a neviděl jsem, aby byl propuštěn jeden sekční šéf, který měl 113.000 Kč ročního platu. Ale, že jste ho poslali na trvalou dovolenou a dali mu pense 70.000 Kč, to jsem viděl. Abyste však byli propustili jediného, to jsem neviděl. Ale 40.000 chudáků, kteří krumplovali na trati, aby se, když pojedete, vlak nebo lokomotiva nevyšinula, abyste se nenabourali, ty jste propustili.

Takto, přátelé, se jedná se železničáři, tak se jedná se státními zaměstnanci. Ale berte na vědomí, jak jsem řekl již jedenkráte, železničáři, tak jako celá dělnická třída jsou dnes všeho syti. Stavební dělníci a především typografové to byli, kteří ukázali celé pracující třídě Československa jasnou, nekompromisní cestu. Po typografech následovali stavebníci a již jsem řekl, že se může státi, že to budou také železničáři a že to budou všechny kategorie dělnické třídy v Československu. Pak ovšem bude s vámi konec. Vyhlášení generální stávky všeho pracujícího lidu v Československu zláme vám vaz, zláme vám všechno, co vy dnes proti celé pracující třídě chystáte, tím spíše proti státním a veřejným zaměstnancům. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

K věcné poznámce vyžádal si slovo p. posl. dr Moudrý. Dávám mu je.

Posl. dr Moudrý: Vážená sněmovno! Chtěl bych ještě doplniti svoji řeč několika faktickými doklady, které jsem nemohl uvésti, poněvadž jsem neměl dosti dlouhou lhůtu. Jde mi o některé naprosto podstatné věci, které obrázek aspiranta našeho diktátorství v Československé republice velmi podstatně doplňují.

Vylíčil jsem všechny osudy Gajdovy až k tomu, když se vrátil k nám do Československé republiky. Je známo, jak to všechno běželo. Před volbami spojil se se Stříbrným a byl zvolen do sněmovny. Zakrátko však byl odsouzen pro zločin násilného vpádu do cizí nemovitosti a byl za to zbaven volebního práva, protože se mu dokázalo, že se tohoto činu dopustil z pohnutek nečestných. V době, kdy byl vyšetřován a kdy se proti němu vedlo kárné řízení, domníval se Gajda, že spisy jeho případu se týkající a dokumenty proti němu má úředník ministerstva nár. obrany dr Vorel, který dlel na dovolené na Sázavě a jenž jako pilný úředník bral si často spisy domů a tam na nich pracoval.

Následoval známý případ, kdy byl Vorel přepaden na letním bytě a Gajda dal k tomu souhlas.

A teď bych přešel k závěru. V revolucích často pozorujeme, že lidé dobrodružné povahy mohou se dočasně vyšinout na přední místa. Gajda má od přírody určitý talent působiti na lidi. Z funkce poddůstojnické naučil se vystupovati s energickými pohyby a briskně. Toto vnější vystupování bylo mnohými považováno za přívlastek geniality. Gajda čte většinou knížky s návody, jak nabýti pevné vůle, jak působiti na lidi. Gajda energickým vystupováním, cynickým lhaním a sliby, o nichž věděl, že je nesplní, dostával se k moci, po které pudově touží. V tomto člověku nezrodil se smysl pro odpovědnost. Opouští ženu bez výčitek svědomí, léčí raněné vojáky, ač ničemu nerozumí, a způsobuje jejich smrt. Lže a přejímá velení bez potřebných vědomostí. Přímým šílenstvím a vraždou lze nazvati jeho puč ve Vladivostoku, o který se pokusil, nehledě na slib daný generálu Čečkovi, že nic ve Vladivostoku nepodnikne. Jeho bezohlednost spojenou s malichernou marnivostí osvětluje jeho chování ve vladivostockém puči. Když byl Čečkem zachráněn před trestem smrti, první jeho myšlenkou byla starost o vlastní portrét, který zůstal ve vlaku. Nestaral se vůbec o lidi, které přivedl do neštěstí a jichž životy potom Čeček, Klecanda a anglický generál Knox zachraňovali prosbami u gubernátora. Gajda dostal doma amnestii. Byl poslán do Francie na studie. Dvě léta lenošil. Francouzi z mezinárodní kurtoasie dopustili jeho jmenování do Košic. Omlouvali jeho činy i mnozí legionáři. Zejména dobrota Čečkova jeví se v tomto případě v tragickém světle. Přimlouval se za něho, neboť věřil, že Gajda se polepší a že důvěra určité části veřejnosti ke Gajdovi se uplatní ve prospěch legionářů i armády.