Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. Nájemník (pokračuje): Když však ku předložení osnovy došlo - a přečetl jsem si jak osnovu, tak důvodovou zprávu k ní - musím jako veřejný zaměstnanec prohlásiti, že jsem byl velmi zarmoucen nad zněním osnovy. Ne však jen zarmoucen, nýbrž také stud mě pojal, poněvadž, prosím, uvažme, kam jsme to dospěli po 14 letech naší samostatnosti v naší osvobozené vlasti, když vydáváme takovéto zákony, když chceme, aby takovéto zákony byly schváleny?

Proti komu míří tato osnova, proti komu směřuje? Prosím, proti těm, kteří při převratu a v době popřevratové nové vládě i všem těm, kteří byli vedoucími činiteli v tomto státě, prokázali služby nejprospěšnější, proti těm, kteří byli páteří tohoto státu, kteří docílili, že v době poměrně krátké tento stát se zkonsolidoval a upevnil a že byl jedním z prvních mladých států nově utvořených, který dostal svou pevnou základnu. Proti těm má se dnes postupovati tímto způsobem? Račte uvážiti situaci všech těchto veřejných zaměstnanců. (Hlas: Jde o protistátní!) Protistátní? Já právě říkám, že se musejí styděti za to, že proti nim se připravují takovéto osnovy. (Výkřiky.) Naprosto stačí ty staré předpisy, které jsou doposud platné, k tomu, aby se každé takovéto provinění potrestalo. (Hlasy: To se ukázalo!) Kde se to ukázalo? (Posl. Machník: Ve všech vrstvách obyvatelstva!) Ve všech vrstvách obecenstva. Proč to namiřujete proti jedné? (Posl. Machník: Mezi samosprávnými úředníky také!) Vy uvádíte jen paušálně! (Hlas: Vy také!) Já uvádím to, co je pravda. Neříkám, že jsou to všichni, já říkám, že proti těm, kteří něco spáchají, je dostatek prostředků. (Posl. Machník: Kdo je darebák, ať jde do kriminálu!) Je jistě k tomu dostatek možností dnes podle služební pragmatiky a podle jiných zákonů. A není potřeba vydávati nějaké nové zákony. (Posl. Langr: Kdo jsou řádní, nemají se čeho bát!) To si myslíte vy, to říkal také p. posl. Škvor, kteří jsou rádní, že se toho báti nemusí. Kteří byli nepořádní, museli se báti již nynější služební pragmatiky a předpisů zákonných. Stačí dosavadní předpisy zákonné, nač tedy potřebujete dělati nové zákony? Znamená to zhoršení dosavadní situace a znamená to vydávání zákonů, které mají ráz policejní. (Výkřiky posl. Machníka.)

Prosím vás, pane kolego, nerozumíte tomu, co říkám, že dosavadní předpisy na to postačí? Račte býti veřejný zaměstnanec? Kdybyste byl veřejný zaměstnanec, tak to znáte. Je skutečně ku podivu, jak se zde na státní zaměstnance a vůbec na veřejné zaměstnance pohlíží. Není to ani půl roku, kdy jsem byl nucen mluviti zde v této sněmovně k určité osnově - dobře si to pamatuji - o úsporných opatřeních ve státní správě. Veřejní zaměstnanci byli touto osnovou těžce postiženi, a neuplyne ani půl roku a zase nový zákon se jim předkládá. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Co žádáte od zaměstnanců, co chcete od nich? (Hlasy: Aby řádně sloužili!) Ano, žádáte spolehlivost a práci. (Výkřiky posl. Machníka.) Ale, pane kolego, mám pořád dávno staré předpisy. (Posl. Machník: Já jsem veřejný zaměstnanec a já nic proti tomu zákonu neříkám jako řada jiných! Jen vy jste proti tomu jako oposičník!) Ne že jsem oposičník, ale musím tak mluviti, poněvadž jsem veřejným zaměstnancem a je mojí povinností jako veřejného zaměstnance práva a povinnosti veřejných zaměstnanců hájiti. (Hlasy: On je také státním veřejným zaměstnancem a nebojí se toho!) To je jeho věc. On je politickým pracovníkem, a já mluvím jako odborový pracovník. Správně zde řekl kolega: Co žádáte od veřejných zaměstnanců? Spolehlivost a práci. - A co jim dáváte? (Posl. Langr: Kdybyste vy mohli uplatniti svůj režim, to by teprve státní zaměstnanci viděli, co by měli dobrého, to teprve byste jim nadiktovali věci!) Takové věci jistě ne, jako vy, to můžete býti bez starosti.

Zaměstnanci potřebují klidu. Ani se ještě nevzpamatovali z nedávné rány a zase přicházíte znovu s touto osnovou a zase je znepokojujete. Ale nejen znepokojujete, nýbrž zahanbujete je, poněvadž předkládáte osnovu, které státní zaměstnanci naprosto nepotřebují. (Posl. Langr: Státní zaměstnanci s tím souhlasí!) Jací zaměstnanci? (Posl. Langr: Mluvíte-li jménem těch neslušných, pak tomu rozumím!) Já mluvím jménem organisovaných zaměstnanců nepolitických.... (Hlasy: Na to nemáte právo!) Mám právo, byl jsem o to požádán, mohu to také přečísti..... (Hlasy: Ale ne všemi! - Výkřiky.) Tam jest více zaměstnanců než ve všech vašich skupinách dohromady. (Posl. Tyll: A pak říkají, že zaměstnanci po tom volají!) Zaměstnanci po tom volají? Jak se někdo opováží něco podobného říci, že zaměstnanci volají na sebe podobné osnovy, jako je tato?

Jak jsem pravil, nic jiného do řad zaměstnanců nedáváte všemi vašimi osnovami než znepokojení a neklid, jak můžete pak čekat spokojenost, klid a dobrou práci? V této sněmovně se stále mluví jen o demokracii a demokracii, téměř každý řečník mluví zde o demokracii, jenomže každý si ji vykládá jinak a vy si ji také vykládáte jinak a myslíte, že toto je demokratická osnova. Je-li toto demokratická osnova (ukazuje osnovu), tak již všechno na světě je demokratické. (Hlasy: Tak přehmaty se podle vás nesmějí trestati?) Přehmaty se trestají přesně podle služební pragmatiky. (Posl. Machník: A jak dlouho to trvá podle služební pragmatiky?) To je právě ten účel osnovy, aby to bylo krátké. (Posl. Machník: Aby zločinci mohli ještě více řáditi!) Pořáde mluvíte o zločincích a bůhví o kom.... (Posl. Machník: Podívejte se do našeho pohraničí a budete mluviti jinak!)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Nájemník (pokračuje:) Mluvíte jako bych byl pořád jen v Praze a nikde jinde nebyl, jako bych nic jiného neznal. Mluvíte podle vašich názorů, jako byste myslili, že kraje na Šumavě neznám, ačkoliv jsem z jihu. (Hlasy: Proto je smutné, že můžete takto mluviti!) Musím tak mluviti, protože je mojí povinností práva státních zaměstnanců hájiti a nedovoliti, pokud mé síly k tomu stačí, aby tato práva byla dotknuta.

Zaměstnanci soudí, že není potřebí této osnovy. (Výkřiky: Ti vaši zaměstnanci!) Ne moji zaměstnanci, nýbrž ti, kteří jsou nepoliticky organisovaní, ne tedy ti vaši. (Výkřiky: Ti naši se toho nebojí, poněvadž nejsou velezrádci!). My víme, jak ti vaši organisovaní zaměstnanci postupují a jak jednají, my je známe. (Hlasy: Co dělají?) Zrovna tak jako u těch ostatních politických stran.

Byl jsem požádán odborovým ústředím, abych zde přednesl toto stručné ohražení (čte):

"Předlohu odmítáme zásadně, neboť ochrana státu je dostatečně zabezpečena zákonem na ochranu republiky, č. 50 z r. 1923, který spravedlivě stíhá všechny občany bez rozdílu, dopustí-li se protistátní činnosti. I zvláštní povinnosti státních zaměstnanců jsou dostatečně zaručeny služební pragmatikou. Vládnímu návrhu vytýkáme, že porušuje ústavní záruky dané ústavní listinou (zákon č. 121/20), zejména občanskou rovnost (§ 106) a svobodu svědomí i projevu mínění v zaměstnaneckém poměru (§ 117).

Stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců je dostatečně uzákoněno služební pragmatikou. Pokud se tato nevztahuje snad na některé skupiny veřejných zaměstnanců, jej ichž stihatelnost vláda navrhuje, stačilo by působnost služební pragmatiky pouhou novelou rozšířiti i na ně."

Tak prosím, zde jste slyšeli prohlášení organisace, která nemá, jak vy říkáte, pár členů, nýbrž která má mnoho tisíc členů. (Výkřiky: To jest jenom těch pár, kteří stojí v popředí. Přečtěte si odborové listy těch organisací, které jsou v odborovém ústředí!) Obrátili se na všechny politické strany, ale ani jedna strana jim to nepřednesla, ačkoliv se strany holedbají a chvástají, že státní a veřejné zaměstnance chrání a že všecko pro ně dělají. Přednesli řadu námitek, a ani jednu námitku jste neuplatnili. (Posl. Bergmann: Zeptejte se berních úředníků. Ti jsou také v odborovém ústředí!) Byl jsem na jejich valné hromadě a nebojte se, že souhlasí s tím, co říkáte vy.

Pan dr Rosche ve své řeči ke zmocňovacímu zákonu upozornil, že jsou neustále předkládány a schvalovány osnovy, které jsou rázu politického a, skoro bych řekl, rázu policejního, a zdůrazňoval, ač v dnešní době bylo by spíše potřebí osnov hospodářských, že se v záležitostech hospodářských nic neděje. Deficity rostou, to se veřejně doznává, ale nápravy vidět není nikde. Lid čekal, že v tomto zasedání bude schválena řada takových osnov, které pro hospodářský život, právě pro ten pracující lid přinesou něco dobrého, ale místo toho předkládají se osnovy, jak říkám, rázu politického. A právě taková osnova je ta, ke které mluvím. Tato osnova není ani demokratická, ani spravedlivá z těch důvodů, které jsem řekl, poněvadž postihuje zase právě jenom státní a veřejné zaměstnance a budí, řekl jsem to otevřeně, jako to řekli kolegové přede mnou, dojem persekuce. Má nedostatky a připouští také libovolný výklad, na př. v §u 1 je hned a): ze se vztahují ustanovení tohoto zákona na zaměstnance veřejných léčebných a humanitních ústavů. - Co to, prosím, je? Podle důvodové zprávy, kterou předkládá ústavně-právní výbor, zdá se, že také tam o tom asi jednali a ze se jim zdála terminace nějak podivná a že se dožadovali nějakého vysvětlení, ovšem bližší vysvětlení nikde není. Tedy zůstává na tomto nejasném, naprosto neúplném znění.

V §u 2 se praví: "Osoby, které vyvíjejí činnost " atd. Slovo "vyvíjejí" je tak široký pojem, že se pod ním může mysleti na světě všechno a může se mu tedy dát libovolný výklad.

§ 3. V důvodové zprávě na straně 10 je dole napsáno: "Je ovšem samozřejmé, že zákonem nijak nemá býti omezena politická činnost osob, na něž se zákon vztahuje, pokud nespadá pod pojem činnosti v zákoně vymezené." Důvodová zpráva ústavně-právního výboru to zvláště zdůrazňuje, ale, bohužel, v zákoně to není. My jako samosprávní zaměstnanci známe náhodou případy, kde jsme se právě na základě znění důvodové zprávy opírali o určitá svá nabytá práva a kde se nám řeklo: Důvodová zpráva není zákon. Tedy ačkoliv je to v důvodové zprávě a uznává se to za nutné, do zákona se to nedalo.

Podle §u 4 trpí otec, abych tak řekl, za příslušníka rodiny. Slovo "trpí" bylo vynecháno, ovšem v obráceném slova smyslu a v novém znění je nahrazeno jinými slovy: "majíc k tomu možnost, nezabrání". Proč trestáte otce, když jeho dítě něco udělá, když otec nemá možnosti, síly a, krátce a moudře řečeno, tolik prostředků po ruce, aby... (Posl. Richter: To je tam napsáno!) To je až v nové osnově. Ale říkám: všechno je nejasné, jak to bude nadále vykládáno; kdyby to bylo přesné a jasné v zákoně! Ale zákon je tak stylisován, že se dá vykládati různým způsobem.

V §u 5 máte, jako vždy, samé: "může, může, může", krátce a moudře podle toho, jak se uzná atd.; tedy nikoliv: "má právo", nýbrž "může, může mít právo" a pod.

V §u 6 je příslušnost a řízení. Je tedy vidět, že na státní zaměstnance nepostačí jeden soud, proto se musí udělat ještě jeden nový. Budou tedy pravděpodobně státní zaměstnanci souzeni dvakrát za jeden a týž čin.

Dále v §u 7: "Zemské kárné soudy působí u zemských úřadů, ústřední kárný soud u předsednictva ministerské rady." Proč právě tam, u předsednictva ministerské rady? Přece jako soud by měl podléhat jistě někomu jinému, ale zde se dává ta působnost ministerské radě.

O §u 10 mluvil zde jeden německý pan kolega. "Soudy a veškeré orgány veřejné správy, které nabyly vědomosti o provinění podle tohoto zákona, jsou povinny oznámiti je příslušnému ústřednímu úřadu." "Nabyly vědomosti" jak, kým, třebas anonymně? Prosím, nic bližšího v zákoně není, zákon nic neříká, osnova pranic nepraví, jen tak všeobecně mluví; jak říkám, připouští to libovolný výklad.

Podle §u 11 nemá právo ani obviněný, jako je to při každém líčení, dělati námitky proti předpojatosti některého člena. To není v návrhu, ač všude na světě se to připouští, zde nikoliv. (Hlasy: V disciplinárním řízení!) V disciplinárním řízení ano, ale zde ne. (Posl. Machník: Nečetl jste to, pane kolego!) Ale četl, buďte bez starosti; disciplinární zákon znám jako vy. Ale vy pořád myslíte, že se odvoláváte, a proto jste všechno vynechali v osnově zákona, podle něhož se bude moci souditi; ale někteří zaměstnanci toho nebudou moci podle potřeby použíti; a pak, kde máte polehčující okolnosti? Což pak je každý, který bude souzen kárným soudem, hned velezrádce? (Posl. Vaněk: Musil něco udělat!) Jistě, ale ne zrovna velezradu. (Posl. Vaněk: To, co je tam!) Ale, jak říkám, na základě anonymního udání. Jak se to doví, kým? To věřím, vy budete na všechno kývat, všechno bránit a pak to přirozeně na konec musíte všechno odhlasovat. (Hlasy: Vždyť váš kolega Chmelík chválil soudy a soudce!) Já ctím soudce, ale je-li soudce předpojatý, má každý právo dělati námitky. Je řada případů, že proti předpojatosti soudců dělá někdo námitky a potom je třeba delegován jiný soud. (Posl. Machník: Každý má právo se odvolati!) Kde má to právo? Tady to není. Každý přečin a zločin předpokládá úmysl, ale což nebude-li toho úmyslu? To zde také nemáte.

Dále je tu: "Obviněnému třeba sděliti spolu s obsílkou k ústnímu jednání obsah obvinění a vyzvati jej, aby ještě před ústním jednáním uvedl vše, co chce přednésti na svou obhajobu a oznámil jméno svého obhájce." Proč se to chce? Aby byl žalobce na všechno připraven, a kdyby se zjistily nové okolnosti, aby je nemohl uvésti? Proč se to uvádí výslovně v zákoně?

V § 12 se praví: "Podrobnosti řízení a věci s ním souvislé upraví vláda nařízením". Zase jen vláda nařízením. "Osobám a orgánům na řízením nezúčastněným..." atd. Kdo to má býti, ta nezúčastněná osoba, soukromá nebo kdo vlastně? Nic bližšího v zákoně ani v důvodové zprávě není a vy říkáte, že je jasné, že se bude podle toho správně postupovati. Může potom míti veřejný zaměstnanec důvěru? (Hlasy: Poctivý ano!)

V §u 13 čteme: "Proti výroku, že se obviněný suspenduje, není přípustný samostatný opravný prostředek."

Pokud se týče překládání soudců, musíte všichni uznati, že je to průlom do jejich neodvislosti, a myslím že se sami soudcové budou proti tomu hájiti.

Konečně v §u 17 čteme: "Ustanovení předchozích paragrafů tohoto zákona ze užije po dobu potřeby zvýšené ochrany státu. Trvání této doby určí vláda nařízením."

A nyní bych si dovolil několik poznámek. Posl. Škvor z republikánské strany vítal zákon a říkal, že se ho nemusí báti žádný zaměstnanec, byť tresty byly sebe horší. (Posl. Machník: Žádný pořádný zaměstnanec!) Ovšem, to také předpokládám. (Posl. Machník: Žádný hakenkrajcler, fašista, velezrádce!) Vy užíváte vždy jen takové zvučné názvy. (Posl. Machník: Vždyť proti těm to je!) Ale není to nikde řečeno, je to proti všem státním a veřejným zaměstnancům. (Posl. Machník: Proti všem špatným zaměstnancům!)- Říkáte, že proti všem, nedivte se pak, že státní zaměstnanci cítí určité zahanbení. (Různé výkřiky.)

Mluvil zde o pensistech, že prý mluví někdy proti. Což se těm pensistům divíte? Což neznáte - zdá se mi, že neznáte - utrpení pensistů v naší republice? Vždyť ti pensisté, to byla pomalu ostuda celé republiky! (Posl. Machník: Musíte nám udělati nějaký vzdělávací kurs, abychom to znali!) To nedělám, ale říkám jen, že kol. Škvor zde mluvil o pensistech, že prý také někdy mluví něco proti, což by snad podle jeho názoru nebylo zrovna takové, aby to odpovídalo předpisům. Myslíte snad, že takový pensista mluví něco, co vy posuzujete jako nesprávné, jako byste nevěděli, proč jsou pensisté roztrpčeni. Jsou to staří lidé, kteří čekali, abych tak řekl, na ovoce své činnosti, a místo toho prodělávají řadu utrpení a trampot. Vy se dobře pamatujete, že právě těm posledním, kteří měli přijíti teď na řadu, se to tím posledním nařízením o úsporných opatřeních odsunulo, že se jim to vzalo. (Výkřiky: Co to má s tím co dělat?) Já jen odpovídám kol. Škvorovi, poněvadž říkal, že pensisté jsou roztrpčeni. (Posl. Machník: Říkal, že i mezi nimi jsou štváči!) Ale nedivte se, že roztrpčenému starému člověku sem tam nějaké to slovo uklouzne, které si potom vykládáte jako štvaní, ačkoli to nebylo tak zle myšleno.

Tím jsem, vážení pánové, své poznámky přednesl, a ke konci říkám jen toto: Lid čeká změnu systému. Lid ví dobře, že jsou dnes těžké poměry, ale lid chce skutky. Chce řešení hospodářských otázek a ne pořád jen řešení otázek politických. Místo toho vidí právě zase řešení takových osnov, jako je tato, která těžce doléhá na veř. zaměstnance, na zaměstnance státní a na všechny zaměstnance, kteří jsou uvedeni v §u 1.

Dovoluji si jenom na vás skromný dotaz. Kam myslíte, že ty zaměstnance takhle ženete a vháníte? Vy víte a také to cítíte, že oposice roste, a proto se také bojíte voleb. Prodlužujete si mandáty, ale zapomínáte, že všechna moc u nás vychází z lidu, že lid pozorně sleduje postup všech stran a že také rozhodování konečně přijde - a toho se vy také dočkáte.

Já prohlašuji, že budeme hlasovati proti předloze.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Török.

Posl. Török (maďarsky): Ctená posl. snemovňa. V zime r. 1932 boli v Podkarpatskej Rusi Renn a Hamilton, ktorí nazvali Podkarpatskú Rus zemou hladu. Dnešná situácia je ešte o veľa horšia, lebo práce vôbec niet, priemyselní a chudobní proletári nemôžu sa umiestiť a veľmi mnoho ubohých dedinských maloroľníkov nemôže svoje roličky zasiať, lebo veď nemal obilia ani na chlieb, ktorým by bol ukojil svoju dennú potrebu. Tak na pr. v obci Kapošňovo, okres chustský, predstavenstvo obce vyslalo komisiu, aby sa zistilo, aké zásoby potravín má obyvateľstvo obce. 78 rodin s počtom duší 328 malo úhrnom 78 kg kukurice, 57 kg fazole a 282 kg zemiakov.

Možno si predstaviť, akým spôsobom mohlo týchto 78 rodín v mesiaci apríli, kedy ešte ani nenastala doba osenia, svoje drobné poličká zasiať, keď nemalo ani toľko potravinových zásob, ktorými by mohlo ukojiť svoju vlastnú spotrebu.

Nespočetnekráť sme sa zmieňovali o tom, že v Podkarpatskej Rusi mohla by byť utvorená práca pre veľa desaťtisíc robotníkov, jestliže by sa pristúpilo k regulácii riek, ktoré spôsobujú každého roku v dobe povodieň obrovské škody. Nestalo sa to však a teraz musím poukázať na to, že v posledných dňoch pôsobily obrovské dažde a rozvodnené neregulované a neupravené rieky v Podkarpatskej Rusi škody na 10 mil. Kč.

Povodne spôsobily v celej Podkarpatskej Rusi obrovské škody, zvlášte v okrese berehovskom, sevľušskom, chustskom, ťačovskom, rahovskom, volovskom, mukačevskom, soľavskom, užhorodskom a perečínskom, a na východnom Slovensku v okrese kráľovo-chlumeckom, michaloveckom a sobraneckom.

V jedinom Výloku strhla povodeň 12 domov a sú tam stá a stá proletárov, ktorí pachtovali nejaké poličká, aby v dobe veľkej nezamestnanosti mohli produkovať pre seba aspoň ten najnutnejší kus chleba, a teraz tieto pozemky zavodnila povodeň, takže boly zničené posledné nádeje týchto ľudí na kúsok chleba.

Vláda má na všetko peniaze, len na to nie, aby malé majetočky týchto ubohých a v biede živoriacich pracovníkov Podkarpatskej Rusi pred takýmito katastrofálnymi pohromami ochránila. Z Rahova bolo na pr. o 12 hodín predom hlásené do Výloku, že sa valí 3 metrová povodeň po Tise. Prednostenstvo obce, notár spolu s četníctvom neučinili však žiadnych záchranných opatrení, aby zachránili tých, čo bydlia na území povodňou ohrožovanom. Neučinili nič a títo ľudia mohli sa až v najkrajnejšom momente zachrániť, takže len holé životy mohli zachrániť, a to v dobe, kedy obecný notár, jeho četníci a niekoľko členov predstavenstva obce bavili sa v krčme pri cigánskej hudbe.

Avšak nielen vo Výloku, lež i v celej Podkarpatskej Rusi pôsobila povodeň nevypočítateľné škody. Vo Višku a niekoľko iných obciach odniesla povodeň zasiatu kukuricu, zemiaky a iné plodiny z pozemkov ubohých maloroľníkov; avšak v niekoľkých obciach požadovala si povodeň r ľudské obeti. V minulom roku bol vybudovaný železobetonový most v Buštine, ktorý stál vládu 3 mil. Kč. Možno si predstaviť, aká veľká voda besnila v Podkarpatskej Rusi, keď ešte i tento železobetonový most roztrhala a odniesla, čím horný kraj v Podkarpatskej Rusi je úplne odtrhnutý od kraja dolného, spojenie medzi týmito dvoma časťmi je prerušené a tak nemožno tam dopravovať potraviny.

Než nastaly obrovské pršky, ľudia z horných krajov Podkarpatskej Rusi prichádzeli dolu do Buštiny, Višku, Sevľuše nakupovať kukuricu; avšak ani v tej dobe už nebolo možno dostať dostatok kukurice, lebo vláda českého kapitalizmu podnikla všetko, aby tie malé zásoby, ktoré ešte tuná zbudly, zmizely v rukách burziánov a veľkoobchodníkov alebo ich cena bola značne vyšraubovaná.

Českí okupanti z iniciativy a za význačnej pomoci sociálnych demokratov zmenili Podkarpatskú Rus v komoru hladu v Europe. Nikdy sme nemohli tvrdiť, že tento kraj bol rajom, ale aspoň mali tam tamojší pracovníci to najnutnejšie na chleba. Dnes však tam niet vôbec žiadnej práce, nemôžu odísť nikam, takže sú fakticky odsúdení robotníci a ubohí malí gazdovia Podkarpatskej Rusi k smrti hladom.

Jak v Podkarpatskej Rusi tak na východnom Slovensku besní hlad a bieda, avšak vláda na miesto toho, aby sa postarala o patričnú prácu, o príslušnú podporu, vydáva zákony, ktorými chce v miere ešte väčšej vnucovať pracovníkom Podkarpatskej Rusi hlad a mlčanie. Vyniesli ste zákon zmocňovací, zákon tlačový, volebný, zostrili ste zákon na ochranu republiky a chystáte sa zhoršiť zákon gentský. Týmto opatreniami chce buržoazia dosiahnuť toho, aby z pracovníkov mohla vymačkať ešte väčšie zisky a zároveň aby robotníkov umlčala a jestliže by sa predsa odvážili otvoriť ústa a požadovať prácu alebo chleba, mohla ich práve na základe týchto zákonov na dlhé mesiace do žalárov pozatvárať.

V Bukovciach bolo odsúdené 66 dedinských pracovníkov na 74 mesačný žalár, mimo toho v Nižných Vereckách 53, Královu nad Tisou 39, v Skotarske 25, v Chuste 180 dedinských pracovníkov a bezmajetných proletárov bolo postavené pred súd. Úhrnom odsúdili 521 robotníkov a ubohých dedinčanov, lebo lpeli na svojom živote, lebo sa odvážili požadovať od pánov prácu a podporu. Z tejto príčiny bolo treba 521 robotníkov a ubohých dedinčanov zažalovať a zažalárovať, lebo títo nechceli si dať vydražiť a od exekútora odniesť svoje posledné haraburdie.

To však ešte nie je všetko, lebo proti súdruhom je zavedené mnoho sporov. Súdruha senátora Lokotu už dosiaľ odsúdili na 7 rokov len preto, lebo sa opovážil organizovať pracovníkov v Podkarpatskej Rusi za prácu, chlieb a za práva robotníctva. Dňa 1. mája 1933 požadovalo vyše 30.000 pracovníkov Podkarpatskej Rusi, aby súdruh Lokota bol prepustený na slobodu. Takúto žiadosť predložili tiež ministrovi spravedlivosti, avšak od tohoto nedošla ešte dodnes odpoveď. Súdruh Lokota je otcom 11 detí, má ťažkú pľúcnu chorobu, takže v poslednej dobe sa jeho zdravotný stav zhoršil do tej miery, že už ani jesť nemôže a má stálu horúčku. Páni sa domnievajú, že ho zlomia, avšak v posledných dňoch, keď som ho navštívil, prehlásil: Môžu mňa odsúdiť ešte na ďaľších 10 rokov, môžu mňa zlomiť, ale duševne nikdy. Práve tak na dobu dlhých rokov bol odsúdený Peter Györy, ktorý dostal 3 roky, ako aj súdruhovia Kovács a Petruščák, len preto, lebo sa odvážili pozdvihnúť svoje slovo v záujme pracovníkov.

V mene pracovníkov Podkarpatskej Rusi protestujem proti týmto hromadným perzekúciam a požadujem, aby všetci politickí väzňovia boli prepustení na slobodu a aby bolo zastavené pokračovanie oproti všetkým tým, proti ktorým ono zavedené bolo len preto, že nechceli zahynúť hladom a že nechceli dať vydražiť svoj posledný nemovitý majetok.

Katastrofálna povodeň zničila ubohých pracovníkov v Podkarpatskej Rusi a preto k ich záchrane navrhujeme toto:

1. Navrhujeme, aby vláda poukázala pre ľudí, ktorí boli poškodení dažďmi a povodňou v Podkarpatskej Rusi, 2.500 vagonov kukurice, 2.500 vagonov pšenice a 2.500 vagonov raže úplne zdarma.

2. Navrhujeme, aby vláda povolila rovnaké množstvá pšenice, kukurice a raže cla proste.

3. Navrhujeme, aby vláda poukázala v hotovosti 10 mil. Kč podpory pre poškodených.

4. Navrhujeme, aby tí, ichž domy boly prškami alebo povodňou poškodené alebo zborené, obdržali naprosto zdarma príslušné množstvo stavebného materiálu.

5. Nech sa vláda postará o náležité množstvo osiva.

6. Navrhujeme, aby dane boly úplne odpísané všetkým, ktorí boli povodňou poškodení a konečne

7. opätovne a dôrazne požadujeme od vlády, aby všetky potoky a rieky v Podkarpatskej Rusi boly regulované, lebo tým by sa mohla zaistiť núdzna potreba pre veľa tisíc dedinských ubožiakov.

Povodeň opakuje sa v Podkarpatskej Rusi s roka na rok. Tiež v auguste 1931 zurila veľká povodeň v Podkarpatskej Rusi, avšak vláda ani vtedy neučinila nič, aby povodni bolo zabránené.

Pracovníci v Podkarpatskej Rusi veľmi dobre vedia a poučili sa o tom už z minulosti, ako možno za prácu a chlieb bojovať a ako možno bojovať za zrušenie exekúcií. Dnes, kde 70% obyvateľstva Podkarpatskej Rusi je bez práce a hlad i bieda je obrovská, nemáme a ani pracovníci Podkarpatskej Rusi nemajú inej cesty než ktorú sme mali v minulosti, a táto bude i nabudúce záležať v tom, aby sme jednotnou taktikou a demonštráciami donútili pánov k tomu, aby nám dali príslušnú prácu alebo podporu a aby zastavili exekúcie.

V rokoch minulých maly tieto akcie určité výsledky. Dnes je ešte o veľa dôležitejšie a o veľa potrebnejšie, aby sme toto hnutie a tieto akcie na podklade čo najširšom a najjednotnejšom organizovali, lebo len tak budeme môcť kapitalizmus a buržoáziu donútiť, aby ony daly robotníctvu prácu a chleba a pri tom zvykneme si boju nielen za chlieb a prácu, ale tiež za oslobodenie. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Bergmann.

Posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Za jednání o předložené osnově byla zde přednesena řada námitek, námitek vyplývajících více ze zlého svědomí nežli z věcných důvodů. Je potřebí jenom trochu si uvědomiti, jaké ovzduší nastalo v československém státě od té doby, kdy byl vyřízen jeden politik a kdy byl vyřízen jeden politisující generál. (Výborně!) Kdyby byl cizinec vzal do rukou - počítaje touto dobou od r. 1926 - některý náš veřejný tisk a kdyby si byl přečetl mnohé články z tohoto tisku, kde se neslýchaným a surovým způsobem útočí na všechny ústavní činitele, hlavu státu nevyjímajíc, kde se po každém veřejném činovníku hází kal a bláto, byl by si udělal úsudek, že není to tisk kulturního národa, nýbrž tisk nějakého zaostalého národa cikánského, poněvadž žádný národ by si nenechal líbiti, aby se takovým způsobem útočilo zejména na hlavu státu, která má stát representovat, jako to bylo možno v našem státě (Tak jest!), nota bene proti lidem, kteří jsou za hranicemi vysoce ceněni nejbystřejšími a nejvzdělanějšími politickými hlavami. U nás, prosím, bylo všeobecně dovoleno kohokoliv urážet, urážet surově, urážet neslýchaným způsobem. Klidný, nepolitisující občan nemohl pro o pochopiti, jak jest možno, aby takovýto tisk, který takovýmto způsobem šířil politickou "kulturu" v našem národě, na veřejných místech, ať již na ulicích, v tramvajích nebo úřadech ostentativně a provokativně četli dokonce vysocí hodnostáři státní, vysoké důstojníky nevyjímajíc. Vždyť to by nikde jinde nebylo možné, jako jinde nebylo by možné setkati se s některými názory těchto pánů, otrávených tímto tiskem.