Nejdůležitější však je pro posouzení celého případu svědectví vyslance Šeby v trestní věci mezi Stivínem a Gajdou před soudem na Pankráci. Jako svědek vypovídal Šeba, co vypozoroval. Měl opakovaně dojem, že v Jugoslavii proti Gajdovi jest určitý odpor u všech jihoslovanských vojenských rozhodujících kruhů. Až když mu onemocnělo dítě na jaře r. 1926, dostalo se mu vysvětlení. Vzal si k sobě do rodiny lékaře, aby je léčil, dr Kostiče, známého universitního profesora bělehradského, ten se s ním rozhovořil o poměrech v Československé republice, chválil různá zařízení v republice, pouze se pozastavil nad tím - a teď cituji doslovně z protokolu -: jak "takový gauner, hochštapler a zločinec, jako je Gajda, mohl se dostati na tak vysoké vedoucí místo a státi se generálem." Svědek jako vyslanec okřikl dr Kostiče, aby se tak nevyjadřoval o československém generálovi, že nemůže připustiti, aby československý důstojník tak byl hanoben. Dr Kostič na to odpověděl, že patrně je svědek neinformován a že kdyby znal pravdu o působení Gajdově v srbském vojsku, jistě by uznal, že tyto názvy jsou ještě mírné. Znovu nazval Gajdu gaunerem, hochštaplerem, zločincem a vrahem a prohlásil, že jest ochoten to dokázati, neboť Gajda prý v srbské dobrovolnické divisi spáchal strašné zločiny, podvodně se vydával za lékaře, legitimoval se dokumenty, znějícími na jméno MUDr Rodion Rodijonovič-Gajda, za doktora veškerého lékařství, na základě kterýchžto listin bylo Gajdovi svěřeno léčení vojáků, z nichž některým, zejména zákroky operativními, způsobil smrt. Dr Kostič zdůraznil, že jen úcta k našemu státu a spojenecké ohledy k československé armádě ho zdržují, aby tuto věc nepřivedl na přetřes v tisku a aby nežádal o Gajdovo potrestání.

Dr Kostič vylíčil, jak do štábu druhé dobrovolnické divise v jižním Rusku přišel r. 1916 v hodnosti kapitána-lékaře člověk s papíry na jméno MUDr Rodijonovič-Gajda. Bylo uvěřeno, že je lékařem a byl zařazen jako kapitán lékař ke kulometné rotě, kde konal službu jako lékař. Přidělení medikové měli sice pochybnosti o kvalifikaci svého šéfa, jenž kromě několika latinských názvů medikamentů neznal latinských názvů nervů, kostí, nemocí. Na věc se přišlo teprve tehdy, když divise zasáhla do boje a kdy srbští lékaři konstatovali naprosto laické zacházení Gajdovo s raněnými. (Výkřiky.) Tak na př. vojáci střelení do břicha byli, i když situace na frontě nebyla právě nebezpečná, posíláni k transportu do zázemí, při čemž ovšem vět šinou zahynuli. Lékařské zákroky Gajdovy provedeny fušersky, takže velitelství divise rozhodlo, aby divisní šéflékař, právě dr Kostič, byl vyslán vyzkoušeti Gajdu. Dr Kostič zavolal jednoho vojáka a žádal, aby ho Gajda lékařsky vyšetřil. Po prvních otázkách bylo prý dr Kostičovi jasno, že má před sebou hochštaplera a gaunera. Když požádal Gajdu, aby vyšetřil plíce nemocného vojáka, Gajda prý onu část sluchátka, která se dává nemocnému na prsa, dal k uchu. Nato prý dr Kostič řekl Gajdovi: "Jste podvodník, patrně nejste lékař. Překládám vás s okamžitou platností k desinfekční koloně. Vši a štěnice zabíjeti můžete, ale naše hrdinné vojáky vám zabíjeti nenechám." Gajda neprotestoval, viděl, že byl odhalen, a odešel k desinfekční koloně, t. j. k části sanity divise, která se starala o desinfekci latrin, příbytků atd., odtamtud pak přešel k československé armádě. (Posl. Bergmann: Latrinengeneral! - Veselost.)

Po čas působení svědkova v Jugoslavii konala se od r. 1926 řada vojenských slavností, jichž se zúčastnili býv. srbští bojovníci, příslušníci dobrudžské divise. Všichni potvrzovali v celku Kostičova udání.

Svědek o této věci často jednal s býv. velitelem dobrudžské divise, pozdějším ministrem války, gen. Hadžicem, který potvrdil v celku svědectví dr Kostiče. Svědek se pamatuje, že generál Hadžic se o Gajdovi vyjadřoval velmi špatně, ale že nerad o věci hovořil, ježto se cítil jaksi vinen tím, že u jeho divise se takový zločinný případ stal. Svědek jako vyslanec o udání Kostičově i o ostatních faktech učinil ústní hlášení nadřízenému úřadu."

Tato svědectví jsem chtěl ještě dodatečně dočísti, abych je postavil do kontrastu s tím, co zde bylo řečeno v rozsudku státního soudu o Gajdovi.

Ve stavbě důvodů, jimiž odůvodnil státní soud osvobození Radoly Gajdy, zařazena byla charakteristika Gajdova. Zní podle "Lidových novin" takto: "O Gajdovi poznal soud z vlastního postřehu při přelíčení, že je to muž rozvážný a opatrný. (Veselost.) S těmito jeho povahovými vlastnostmi nelze vůbec rovnati domněnku, že by byl dal podnět k činu tak nesmyslnému, naprosto nedostatečně připravenému a předem ztracenému. Z logické souvislosti toho, co zde bylo řečeno, vyplývá, že tento názor o povaze Gajdově byl hlavním důvodem, proč byl Gajda obžaloby zproštěn. Na jedné straně byl vylíčen Gajda jako muž rozvážný a opatrný, na druhé straně Kobzinek jako osoba naprosto nevěrohodná. Z formulace státního soudu vyplývá, že při této charakteristice zdůrazněn opatrně princip bez prostřednosti, jenž je požadavkem formálního práva. Soud prohlašuje, že poznal z vlastního postřehu, že je Gajda muž rozvážný a opatrný, a na základě tohoto poznání vyvodil důsledek pro právní nález rozhodující. S těmito jeho vlastnostmi povahovými, jak je v rozsudku praveno doslova, nelze vůbec srovnati domněnku, že by byl dal podnět k činu tak nesmyslnému, naprosto nedostatečně připravenému a předem ztracenému." Prosím, abychom uvažovali tak, jako uvažuje každý nestranný pozorovatel, jenž je informován z dřívější doby o nejdůležitějších událostech z Gajdova života:

1. Gajda byl degradován ze své vojenské hodnosti, 2. byl odsouzen pro účast na sázavském zločinu a zbaven mandátu, 3. před soudem na Pankráci byly dosvědčeny zločiny Gajdovy, které spáchal v ruské armádě.

Zde jsem četl svědectví Šebovo. A nyní nestranný a politicky nezaujatý občan Československé republiky čte v rozsudku státního soudu, že Gajda je muž rozvážný a opatrný, což ovšem - opatrně dodává soud - poznal státní soud z vlastního postřehu při přelíčení. Nemůžeme žádati na soudcích, aby znali historii, aby věděli, co bylo za Kolčaka a ve Vladivostoku, ale můžeme chtíti na soudu nota bene politickém, který je součástí zákona na ochranu republiky, který má trestati politické přečiny, aby především znal, co se stalo v Československé republice, co bylo předvedeno před administrativním úřadem, když byl Gajda degradován, a co bylo projednáno před soudy, co se stalo, když byl Gajda odsouzen pro případ sázavský, a to, co svědčil Šeba při sporu Gajda contra Stivín před soudem pankráckým.

Skutečnosti historicky zjištěné a již v republice historicky a notoricky známé neměly pro státní soud patrně tolik významu, aby působily na jeho názor o povaze tohoto muže, ale rozhodl vlastní postřeh. Zdržuji se další kritiky. Tyto skutečnosti dokazují - přicházím k závěru - že je třeba, aby i tak vysoký tribunál, jako je státní soud, byl podroben vyšší instanci tak, aby jeho výroky mohly býti přezkoumány. Z toho všeho, co bylo řečeno a co se před námi odehrálo, vyplývá naprosto jasně, že v zájmu státním je třeba, aby tyto výroky byly přezkoumány. Zákon o státním soudě, jenž s těmito možnostmi nepočítal, připustil jediný opravný prostředek, stížnost dovolací, omezenou na zmateční důvody, č. 9 a 11 §u 218 tr. ř. Zkušenosti, které jsme udělali před státním soudem, vyžadují kategoricky, aby zákon byl přepracován a novelisován. To zde stavíme jako náš požadavek. Požadujeme takové složení státního soudu, které by zaručovalo, že zájem státní bude za každých okolností chráněn.

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil.

Posl. dr Moudrý (pokračuje): Za tím účelem žádáme, aby státnímu soudu přiznány byly opravné prostředky ve stejném rozsahu jako rozsudkům všech jiných soudů ze všech zákonitých důvodů zmatečnosti a odvolání.

Končím svůj doplněk tím, co bylo napsáno v článku nedělního "Českého slova" z kruhů právnických: Jde-li o existenci státu, pře stává formální respekt a je mravním příkazem brániti se morálním škodám z každého rozhodnutí, jež opomíjí, byť jinak bylo i formálně správné, existenčních kořenů státu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Návrh posl. Babela, Tylla a soudr.:

Podepsaní navrhují, aby se přes vládní návrh tisk 2314 a usnesení ústavně právního výboru tisk 2317 o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o překládání soudců na jiná služební místa proti jejich vůli přešlo k pořadu.

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Richtrovi.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! V debatě o zákonu, který právě projednáváme, byly projeveny některé názory, které se obracejí jednak proti věcnému obsahu tohoto zákona, jednak ovšem názory rázu politického, ke kterým chci zaujmouti stručné stanovisko.

Apeloval jsem ve svém referátě na oposiční strany, aby se při příležitosti, když jde o zájem státu, o zájem demokraticko-republikánské formy našeho státu proti živlům nekalým a podvratným, alespoň pokud samy stojí za demokracií, povznesly nad svou oposičnost a uznaly poctivou práci koaličních stran. Nemohu ovšem konstatovati, že by se byly tyto oposiční strany podle toho řídily. Pro ně oposiční stanovisko znamenalo jednomyslně odsouzení celého zákona venkoncem, od počátku až do konce. Připadá mně to tak, jako kdyby pánové byli spadli s měsíce, jako by nepozorovali vývoj poměrů kolem nás, jako by prostě neuznávali nutnost opatření obranných, preventivních.

Musím také reagovati na některé vývody pánů řečníků; specielně byl to kol. posl. Rázus, který se zde domlouval.... (Výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Richter (pokračuje): .... dokonce do srovnání své působnosti politické, snad také básnické, s naším velkým politikem Karlem Havlíčkem Borovským. Narážel jaksi na to, že i on snad by se mohl dočkati Brixenu. Nedočkáte se toho, pane kolego, poněvadž takovým způsobem čsl. demokracie dnes nepostupuje vůči nikomu. Já také od vás toho neočekávám a nemám za to, že byste došel do tak zadních mezí, abyste vůči demokratické Československé republice byl v takovém postavení odpůrce, jako byl Havlíček vůči bachovskému Rakousku. Tam vy neklesnete. (Výborně!)

Vážení pánové, musím se dotknouti také vývodů p. kol. Nájemníka, který zde mluvil jakoby jménem určité skupiny organisace veřejných zaměstnanců. Odmítám jeho názor, který zde projevil, jako by zákon, který děláme, snižoval naše veřejné zaměstnanectvo, úřednictvo a zřízenectvo. Je příliš prostě myšleno, domnívati se, když tvoříme zákon, který má postihnouti živly rozvratné, nekalé, protistátní a protidemokratické, že to znamená urážku, podezírání všeho úřednictva a zaměstnanectva. To je omyl. To je obdobně, jako bychom se usnášeli na zákoně o krádeži a někdo proti zákonu argumentoval, že tímto zákonem typujeme veškeré občanstvo za zloděje.

Pokud se týče věcných poznámek, které byly učiněny, opakuji, že zákon, který jsme v ústavně-právním výboru projednali a předkládáme sněmovně, v podstatě neobsahuje žádné nové skutkové podstaty, nýbrž že pouze z toho, co již samo sebou tvoří základ možného disciplinárního stíhání, se vyjímá určitý způsob činnosti, přesně se formuluje a pro takové těžké případy se zavádí řízení, které má za účel řízení urychliti a ovšem také ustanovuje přísné tresty naprosto úměrné proviněním, kterých se provinilci dopustili.

Pokud se týče §u 2 a citovaného v něm §u 20 zákona na ochranu republiky, upozorňuji, že touto citací má býti zdůrazněno, že se útoky týkají snižování vážnosti těch činitelů nepravdivými zprávami, kteří jsou v §u 20, odst. 1 jakožto ústavní činitelé vyjmenováni. Je to: president republiky, jeho náměstek, zákonodárný sbor, jeho předseda, předsednictvo, výbory, komise, vláda, její předseda nebo člen nebo guvernér Podkarpatské Rusi. Citace §u 20 znamená označení osob, které právě tímto způsobem mohou býti dotčeny. Upozorňuji také, že tresty, které stanovíme ovšem jako maximální a jiné tresty, vyjímaje určité případy zmírnění, jsou tresty, které jsou převzaty z dosavadní služební pragmatiky a ze zákona o disciplinárním řízení. I tam známe ustanovení zákona, které určité těžké přečiny proti služebním povinnostem trestá odnětím úřadu.

Pokud se týče pensí, je ovšem problém podle našeho názoru jasný, že octne-li se zaměstnanec v takovém těžkém provinění, nemá nároku vůči státu na pensijní požitky, nehledě k tomu, že ovšem na druhé straně fakticky pro případy ohledu hodné zavádíme možnost poskytování vyživovacích příspěvků, čímž jistě bude dáno takovému postiženému více, nežli nahromadil nebo mohl nahromaditi placením příspěvků pensijních.

Také odmítám výtku, že by osnova měla býti nějakým útokem na neodvislost soudců. Upozorňuji, že máme dvojí možnost řízení a že ústřední úřad má v každém případě možnost odkázati i provinění soudce na normální postup disciplinárního řízení, jak dosud platí. Ovšem z důvodu jednotnosti řízení zavádí se i pro soudce jednotný postup, s tím rozdílem, že jsou v příslušném kárném soudu zemském dva soudcové, čímž ovšem je soudce ve své neodvislosti naprosto kryt a chráněn. Pokud se ovšem týče §u 16, na nějž bylo poukazováno s motivem, že je to útok na neodvislost soudců, musím p. posl. Nájemníkovi prohlásiti, že si asi tento paragraf důkladně nepřečetl a nepromyslil. V tomto paragrafu se neustanovuje materielně nic, pouze lhůta dosud platná se zkracuje, z toho důvodu, aby řízení bylo urychleno a abychom neměli případy, kde se s řízením otálí a může se otáleti ke škodě výkonu spravedlnosti.

Nové je ustanovení a linea 2 a 3, ale r to má za účel jednak urychliti vyřízení celého případu a na druhé straně soudce, disciplinárním senátem uznaného vinným, zbaviti možnosti vykonávati soudcovský úřad, kde je to ke škodě výkonu práva, odstraniti jej z výkonu soudcovského úřadu v tomto místě a určiti mu výkon na některém místě jiném.

Také odmítám, že by jakýmkoli způsobem (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) bylo zde fedrováno udavačství. V zákoně je výslovně napsáno, že soudy a veškeré orgány veřejné správy mají povinnost oznámiti takové provinění. Je to totéž jako v trestním řádu, kde se ukládá povinnost takovéto provinění oznámiti. To je povinnost samozřejmá. Každé takové oznámení musí býti podepsáno odpovědným správcem úřadu a nelze mysliti a mluviti o nějakém udavačství a o nějakém anonymním udávání. Ovšem každý případ anonymního udávání není vyloučen, ale to není vyloučeno ani za dosavadního stavu právního řádu.

Tak i problém odpovědnosti za ženu a děti je pro nás podle našeho názoru velmi jasný. Máme případy, že se u nás odnímá příspěvek na výživu nebo na dítě i z jiných důvodů, než jak ustanovuje tento zákon. V případě, když dítě na střední nebo vysoké škole se neučí, nevyhovuje prospěchem, odnímá se příspěvek na výživu po uplynutí 18. roku. Tedy pro neprospěch jako by byl trestán otec, ale fakt je, že prodloužení příspěvku je podmíněno jeho úspěchem. Jak bylo také ve výboru správně řečeno, provinění jeho, špatná známka z mravů může býti pro nás stejným důvodem, aby dítě bylo potrestáno tím, že se odnímá příspěvek k jeho výživě. Ustanovení bylo zmírněno tím, že otec může býti potrestán jen tehdy, když nezakročí, ačkoli je jasné, že má možnost a moc, aby zákrok provedl. Bylo tedy zde postupováno naprosto liberálně a ohleduplně.

Na konec bych se chtěl zmíniti o tom, pokud mně bylo vytýkáno jedním z pánů poslanců, že jsem se dotkl kritikou rozsudku státního soudu. Tato kritika zde byla provedena i s jiné strany. Poukázal na obsah tohoto rozsudku kol. Moudrý. Já jsem učinil svou poznámku k tomuto soudnímu rozhodnutí s plným vědomím toho, co povídám, poněvadž mám za to, že v nynější těžké a kritické době je nutné zejména s tribuny parlamentní a při projednávání zákona, který má za účel chrániti republiku, poukázati na těžké důsledky rozhodnutí, které podle mého dojmu a přesvědčení neodpovídá vážnosti případu. Trvám na stanovisku neodvislosti soudu. O tom nemůže býti naprosto žádné debaty. To je atribut a samozřejmý požadavek demokratického zřízení a správného výkonu justice. To je pro nás jasná věc. Ale stejně důležité je pro nás, aby této neodvislosti soudců odpovídala také jejich odpovědnost. Neodvislost a odpovědnost jsou dva pojmy, které se musejí doplňovat. Čím více neodvislosti dáváme, tím více odpovědnosti musíme žádati. To je conditio sine qua non. A já se nemohu zbaviti dojmu, že při projednávání této rozepře, tohoto trestního případu snad více bylo přihlíženo k obviněným, kteří se bránili proti útoku státního zástupce, než k tomu, co předcházelo, k tomu hroznému a děsnému útoku na stát, na armádu, poslední to argument v každém těžkém nebezpečenství.

Na to jsem chtěl poukázati a upozorniti, že neodvislost soudcovská zároveň musí býti kompensována ohromnou odpovědností a že v těchto těžkých a kritických dobách musí každý odpovědný činitel to míti na mysli a na starosti. Tím se žádnému spravedlivému výkonu justice nebrání, poněvadž konec konců stát, jeho zřízení, je základem pro všechno. Tam, kde není demokratického zřízení, není neodvislé justice. A nemusíme choditi daleko pro příklady, poněvadž je známe a vidíme. To musí býti chráněno, to musíme chrániti jako bezpečný a bezpodmínečný základ všeho toho, co nazýváme demokratickými svobodami, do nichž patří také neodvislost soudcovská. (Výkřiky posl. Štětky. - Místopředseda Taub zvoní.)

Pokud se týče návrhů pánů poslanců z komunistické strany, aby se přešlo k pořadu, vyslovuji se proti přijetí tohoto návrhu a navrhuji, aby slavná sněmovna osnovu předloženou přijala v tom znění, jak byla předložena a doporučena ústavně-právním výborem. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova má 18 paragrafů, nadpis zákona, nadpisy v textu a úvodní formuli.

Poněvadž posl. Babel a soudr. podali návrh na přechod k pořadu, míním dáti hlasovati nejprve o tomto návrhu a potom o celé osnově podle zprávy výborové.

Jsou snad nějaké námitky proti tomuto pořadu hlasování? (Nebyly.)

Není jich.

Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Babela a soudr. na přechod k pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut. (Výkřiky posl. Štětky. - Místopředseda Taub zvoní.)

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 18 paragrafy, nadpisem zákona, ostatními nadpisy v zákoně se vyskytujícími a úvodní formulí ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Výkřiky posl. Štětky. - Místopředseda Taub zvoní.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přerušuji projednávání pořadu.

Počátkem schůze byly rozdány tištěné vládní návrhy:

2320. Vládní návrh zákona o kartelech a soukromých monopolech (kartelový zákon). (Výkřiky posl. Štětky.)

2322. Vládní návrh zákona, kterým se ruší úřad (ministerstvo) pro zásobování lidu a činí opatření s tím souvislá.

Přikazuji je výboru ústavně-právnímu a navrhuji, aby byly jmenovanému výboru k podání zpráv o těchto vládních návrzích uloženy lhůty do pátku dne 7. července 1933 do 12. hodiny polední. (Výkřiky posl. Štětky. - Místopředseda Taub zvoní.)

Kdo s navrženými lhůtami souhlasí, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůty jsou přijaty.

Navrhuji, aby k podání zpráv o vládních návrzích uloženy byly výborům lhůty 14denní, a to:

Výborům zahraničnímu a živn.-obchodnímu pro:

2270. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení čtvrtá dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 8. května 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. května 1933, č. 79 Sb. z. a n.

Výborům zahraničnímu, technicko-dopravnímu a rozpočtovému pro:

2280. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou o pěninské cestě a o usnadnění styku v pohraničním území Dunajce, podepsaná ve Gdyni dne 24. září 1931, se Závěrečným protokolem z téhož dne.

Kdo s navrženými lhůtami souhlasí, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůty jsou přijaty. (Posl. Štětka: Jak jste sešvindlovali pořad schůze!)

Volám p. posl. Štětku za tento výrok k pořádku.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdrželi: na t. m. posl. dr Buzek, Vičánek, Kejmar, inž. Novák, Stunda, Rázus; do konce tohoto týdne posl. dr Slávik; na dobu od 7. do 11. t. m. posl. Chobot.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznány dodatečné dovolené posl. Vencla, Štourače, dr Keibla, dr Slávika na včerejší den.

K návrhu místopředsedy Tauba povolila sněmovna hlasováním jednak posl. dr Reiszovi žádané prodloužení dovolené, udělené od 23. do 28. června t. r., do 4. července t. r. pro neodkladné soudní jednání, jednak posl. Schubertovi žádanou dovolenou na 12 dnů pro naléhavé záležitosti.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" posl. dr Keibla za posl. Horpynku; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Dietla za posl. Hackenberga; klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. dr Hodáče za posl. dr Ivanku; klub poslanců čsl. strany lidové posl. dr Dolanského za posl. dr Daňka; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Kopeckého za posl. Babela.

Místopředseda Taub oznámil, že hned po plenární schůzi koná schůzi výbor ústavně-právní.

Místopředseda Taub sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v pátek dne 7. července t. r. v 1 hod. odpol. s

1. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk sněm. 2) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 887 a 2016-I) o trestním stíhání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 ústavní listiny (tisk 2321).

2. Druhé čtení osnovy zákona o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a ně kterých jiných osob a o překládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli (tisk 2317).

3. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2320) zákona o kartelech a soukromých monopolech (kartelový zákon) (tisk 2325) [podle §u 35 jedn. řádu].

4. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2322) zákona, kterým se ruší úřad (ministerstvo) pro zásobování lidu a činí opatření s tím souvislá [podle §u 35 jedn. řádu].

5. Návrh, aby posl. sněmovně prodloužena byla lhůta stanovená §em 43 ústavní listiny k projednání usnesení senátu o vládních návrzích:

a) zákona, ktorým sa menia a doplňujú niektoré ustanovenia živnostenského zákona pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi zo dňa 10. októbra 1924, č. 259 Sb. z. a n. (o zriaďovaní sväzov živnostenských spoločenství) (tisk 2245),

b) zákona, ktorým sa menia a doplňujú niektoré ustanovenia živnostenského zákona pre územie Slovenska a Podkarpatskej Rusi zo dňa 10. októbra 1924, č. 259 Sb. z. a n. (o zriaďování odborných živnostenských spoločenství) (tisk 2246),

c) zákona o pojistné smlouvě (tisk 2247),

d) zákona o otváracej a zatváracej hodine obchodných miestností v zemi Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 2310).

Schůze skončena ve 4 hod. 41 min. odpol.