Ráčte preminúť, aký je "Pozdrav pán Boh", taký je "Uslyš pán Boh". Čím tvrdšie a mocnejšie prevádza sa cieľuvedomé snižovanie politickej, kultúrnej a hospodárskej úrovne Maďarov, tým silnejší a tvrdší odpor budeme tomu klásť.

Nech dovolí pán veľavážený kolega posl. dr Markovič, abych ten nový maďarský nacionalizmus, ktorý uznáva vždy plnú voľnosť s nami žijúcich národov, Slovákov, Nemcov a iných, zatým ešte uschoval vo vačku, lebo kebych ho teraz ukázal a pochodil s ním slovenské kraje, tu by ste povedali, že som slabý, že dávam program tendenciózny, ktorého podstata je, abych s ním prilákal k nám Slovákov. Slovákov netreba k nám lákať, lebo Česi už dávno ich k nám privrátili i keď nie ústami, ale vnútorne. Slováci nemajú nenávisť proti Maďarom, Slováci budú žiť s Maďarmi v najväčšej svornosti, tak ako je tomu vnútorne, trebás pán posl. Markovič musí sa s nami biť na vonok.

Mojím presvedčením, veľavážené dámy a pánovia je, že budúcnosť ukáže, že po poctivej, uprimnej a miernej náprave všetkých nespravedlností nastúpi plná sloboda a solidarita národov, a to nezávisí od toho, kde bežia hranice československé alebo aké sú tu ujednania Malej dohody, ale závisí to od toho, je-li v nás všetkých snaha po takej konsolidácii strednej Europy, z ktorej sa vytvorí prosperita obyvateľstva celej Europy.

To však, veľavážené dámy a pánovia, nepôjde mierom založeným na bodáky, a nepôjde to ani mierovou smluvou zjednanou v Trianone. To bude umožnené len jednou cestou, jestliže totiž mierové smluvy položíme na konferenčný stôl a chyby po ich poctivom prejednaní napravíme.

My, veľavážené dámy a pánovia, máme istý veľký náskok oproti akejkoľvek politike československej, a to je, že my verejne a otvorene odhaľujeme naše srdce a dušu, že my verejne a jasne vyslovíme naše city, že my nikdy nepredávame mačku vo vreci, my priamo a jasne vyslovili sme naše city a vo sprievode týchto citov a pomocou rešpektu Maďarstva voči zákonu a jeho smyslu pre právo ubierame sa touto cestou, ktorá znamená pre nás politické pole bodláčia.

Veľavážené dámy a pánovia, nechcem vás ďalej zdržovať, moja rečnícka lehota vypršala. I to je dôkazom môjho rešpektu voči zákonu, že končím za 29 minút, ač mám právo 30 minúť hovoriť. Moja strana a ostatné kluby s mojou stranou slúčené zaujímajú proti tomuto návrhu čo najrozhodnejšie stanovisko, lebo pokladajú ho za rozhodný výsmech demokracie a za protiklad demokracie. Návrh zákona jakožto útok proti šikom maďarskej národnej menšiny čo najenergickejšie odmietame a budeme proti nemu hlasovať.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Škvor.

Posl. Škvor: Slavná sněmovno! V poslední době vyšla z tohoto slavného shromáždění řada zákonů, které měly za účel zabezpečiti klid a pořádek v tomto státě a které měly především za účel vyzbrojiti demokracii těmi prostředky, kterými byly a jsou vyzbrojeny monarchie i diktatura, abychom tak zabezpečili pořádek a klid, tak nutný k řešení těch nesčetných bolestí nejširších vrstev lidových.

Já, jako příslušník republikánské strany, a nejen to, jako příslušník zemědělského stavu, vítám tento zákon, poněvadž znamená vrácení důvěry lidu k tomuto shromáždění a v budoucnost tohoto státu. Chápu, že ozývají se proti němu z řad některých stran hlasy, ale mám za to, že všichni ti, kteří se stavějí proti této osnově zákona, mluví jako zlé svědomí, neboť nejpřísnějších zákonů a nejpřísnějších soudů se nemusí báti ten, kdo jest si vědom, že v tomto státě jedná správně a nezabočuje na cesty, které nejsou zdravými a správnými pro zdravý vývoj tohoto státu. Jako příslušník republikánské strany a zemědělského stavu vítám tento zákon, poněvadž jsem přesvědčen, že jen zabezpečením demokraticko-republikánského režimu v tomto státě můžeme my jako zemědělci a mohou se i široké vrstvy pracujícího lidu domoci splnění svých požadavků. My se neobáváme, že bychom nějakým způsobem nedovedli uhájiti svoji spoluvládu v tomto státě, a proto budeme pro každý takový zákon zvedati své pravice v plném přesvědčení, že je třeba takového zákona k zabezpečení klidu a pořádku v tomto státě.

Zákon tento nemá zajisté za účel, aby nějakým způsobem omezoval politickou činnost našich státních úředníků. Jsme přesvědčeni, že i přes tento zákon bude moci kterýkoliv z úředníků státních svoji činnost politickou vyvinovati dál a že bude míti mnoho příležitosti, aniž by se prohřešil proti zákonu, domáhati se zlepšení svého postavení v tomto státě. Vycházíme z předpokladu, že úřednictvo státní a především naši pensisté, musí si uvědomiti, že i oni mají určitou povinnost k tomuto státu a že ta povinnost se dá vyjádřiti slovy: Čí chleba jíš, toho píseň zpívej, čili povinnost vděčnosti. Nechci zde poukázati na některé smutné věci, které nás zarážejí, když pozorujeme některé lidi, kteří stojí ve státních službách a jsou plně zabezpečeni. Nechci generalisovati, ale musím poukázati, že často z řad našich pensistů ozývají se proti poměrům v tomto státě nezasloužené a nikterak neodůvodněné hlasy, které našim lidem, kteří vedou daleko těžší existenční zápas, vkládají víru, že v tomto státě zákony a vládu převzali přímo dobrodruhové. Varuji, aby hlavně z řad našich pensistů byli mezi našim dobrým, nijak existenčně zabezpečeným lidem šířeny takové názory o vývoji poměrů ve státě, které jsou s to, aby dobrému pracujícímu zemědělskému lidu vzali víru ve zdravý vývoj a budoucnost tohoto našeho československého státu a víru ve zdravý vývoj republiky.

Vážené shromáždění! Já plně dovedu oceniti práci našich úředníků. Znám nepřehlednou řadu lidí z našich úřednických řad, kteří si nosí celé fascikly nevyřízených spisů domů a vyřizují je i po úředních hodinách, znám řadu snaživých úředníků, kteří i v době dovolené přicházejí do úřadů, aby se zeptali, co je nového, znám řadu dobrých a státu oddaných úředníků, kteří našemu lidu zemědělskému, který v mnoha případech nemá tolik vzdělání, jsou upřímnými a oddanými rádci. Těm všem vzdávám s tohoto místa upřímný dík. Ale znám naproti tomu řadu lidí, kteří jednou rukou berou od státu svoji mzdu, těžce sháněné koruny z řad drobných pracujících lidí, co druhou rukou přímo podkopávají základy tohoto státu. A proti těmto lidem přicházíme s tímto zákonem, který má zabezpečiti pořádek v tomto státě.

Jsem přesvědčen, že žádným zákonem, žádným nařízením není možno lid vychovávati k lásce ke státu, že žádný zákon nebude míti tolik moci, aby nám udělal loyální občany, když je nedovedeme jiným způsobem vychovati a když ani nedovedeme našemu úřednictvu zabezpečiti existenci tím způsobem, aby se cítilo spokojeno, klidno a zabezpečeno v tomto státě. Jsem přesvědčen, že všechny tyto cesty by byly slabé, a že musíme hleděti, jestliže razíme heslo: Čí chleba jíš, toto píseň zpívej, aby toto úřednictvo také tento chléb mělo a tento chléb dostávalo a aby v řadách úřednických byl rozdělen spravedlivě. Slavná sněmovno, dnes vidíme, že tento chléb spravedlivě rozdělen nebyl a že spravedlivě rozdělen není. Toto vyvolává i v řadách našich úředníků určité zjevy, které my odsuzujeme, nepřihlížejíce často k poměrům, které nutí toho našeho úředníka, aby se cítil do jisté míry nespokojen.

Slavná sněmovno! Dovolte mi, abych poukázal zde na určité zjevy, které nacházíme, stýkajíce se se širokými vrstvami lidu, s nezaměstnanou inteligencí, na zjev, který i v řadách úřednických vyvolává určitou nespokojenost a to jsou t. zv. dvojice manželské, zaměstnané ve státních službách. Promiňte, nemohu si pomoci, ale se zřetelem k této těžké době a k tomu, že máme jenom 1400 nezaměstnaných, nezařazených středoškolských profesorů, musím poukázati, že není zde vhodná doba, abychom dovolovali případy, že jedna rodina pětičlenná je zaměstnána ve státních službách, když na druhé straně máme případy, že hoch z 8členné rodiny marně se namáhá, aby podřízené a malé místo ve státních službách získal. Musíme dnes uznati, že tato těžká doba přímo si vynucuje, abychom našli prostředky, abychom ten chléb rozdělili spravedlivě a nedovolili, aby jeden měl dva krajíce, zatím co druhý nemůže získati ani jednoho krajíčku suchého chleba. V tomto směru bychom prosili, aby se hleděla ve všech možných směrech získati náprava, a myslím, že tato náprava by byla možna, aby se neopakovaly takové zjevy, jako vidíme na př. u nás v sousedním okresu, kde je zaměstnáno 26 dvojic učitelů na školách, zatím co máme naproti tomu 13 vystudovaných učitelů, kteří 2 léta jsou bez místa a marně se potloukají po ulicích našeho města s hořkostí v duši, neboť si myslí, že jsou na světě zbyteční, že není pro ně zaměstnání, že není pro ně chleba.

Vážená sněmovno! Prosím, aby mi nebylo vykládáno ve zlé, jestliže poukazuji zde na tyto věci, které tak odsuzuje naše široká veřejnost a která říká, že není možno, abychom trpěli toto nerovnoměrné rozdělení zaměstnání určitých kategorií a rodin. Dnešní doba, doba tak těžká, vyžaduje si, abychom ke každému v tomto státě a tudíž i k tomuto úřednickému stavu byli objektivní a spravedliví. Žádáme-li na úřednících, aby konali svoji povinnost ke státu, aby byli loyálními občany tohoto státu, pak musíme za každých okolností hleděti, abychom jim jejich existenci umožnili, abychom je udělali spokojenými v tomto státě a abychom je udělali rádci těch druhých, kteří neměli té příležitosti, aby získali takového vzdělání a takového rozhledu. Ale na druhé straně musí si naše úřednictvo uvědomiti, že v této těžké době má povinnost vnášeti klid a víru ve zdravou budoucnost našeho státu a nerozleptávati ještě ty, kteří mají méně než má dnes státní úředník. Vidím-li po ulicích našeho města jíti na procházku hloučky státních úředníků, nezávidím jim, ale přirovnám-li k nim výměnkáře ne státní, nýbrž zemědělské, kteří ani v 70 letech - vzhledem k strašné hospodářské krisi - nemohou od svých synů, majitelů hospodářství, bráti ani ten malý a zasloužený výměnek, pak prosím, aby si především naši pensisté uvědomili, že přece jen jsou ve veliké výhodě proti všem vrstvám našich lidí soukromě podnikajících a aby ve svých řečech byli opatrní a nedráždili přímo ty, kteří těžším způsobem a daleko neschůdnější cestou si musí v tomto státě vydobývati chléb.

Končím a prosím, abychom hleděli spravedlivě rozdělovati důchody a při tom abychom pamatovali také na ty, kteří nejsou v zaopatření státu, neberou od něho plat, nýbrž musí si vydobývati chléb těžkou prací, a to je především náš člověk zemědělský. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Chmelík.

Posl. Chmelík: Slavná sněmovno! Výjimečné zákony, které tato slavná sněmovna v uplynulých 2 měsících projednávala, jsou korunou t. zv. demokracie vládních stran. Při každé příležitosti setkáváte se s tvrzením, že koaliční strany, ať patří do tábora socialistického či občanského, mluví o demokracii, o demokraticko republikánské formě tohoto státu, o nejširší svobodě občanských práv, ale jedním zákonem po druhém, většinou zákony politickými, tuto demokracii ubíjejí, veškeré občanské svobody oklešťují a tím si také zabezpečují moc, kterou posledními volbami a postupem doby uchvátily do svých rukou.

Zákon o stíhání protistátní činnosti státních a veřejných zaměstnanců a jiných osob a o překládání soudců není nic jiného než utužení discipliny, podrobení se pořádku všech těch, kteří mají jiné mínění, ale také jiné politické přesvědčení než ti, kteří vládnou a spravují stát. Vážení pánové, občanstvo nemůže věřiti ve vaši demokracii, když soustavně, krok za krokem tuto demokracii oklešťujete, práva občanská podvazujete a tím znemožňujete i jakýkoliv projev občanů, ať slovem nebo tiskem. Ironií osudu je, že v praxi, která se vytvořila v této sněmovně a v zákonodárných sborech vůbec, censurujete řeči poslanců a tím znemožňujete i svobodný projev s této tribuny, a tím také znemožňujete poslanci mluviti i zde, když už nemůže mluviti jinak veřejně, na schůzích nebo v tisku. Praxe, kterou vytvořilo předsednictvo poslanecké sněmovny v censuře, potlačuje každý projev poslance, zejména oposičního. Z těchto důvodů nemluvili jsme a nebudeme snad mluviti ke všem opatřením, které koalice a vláda chystají nebo již provedly, poněvadž každý projev oposičního poslance je znemožněn censurou předsednictva poslanecké sněmovny hned v zárodku a tím není oposičnímu poslanci umožněno mluviti tak, jak potřebuje, jak cítí a je zvyklý a jak by skutečně veřejný zájem vyžadoval.

Již jsem řekl, že všichni máte plná ústa demokracie. Jinak mluvíte a jinak si počínáte. O zákonu, který je dnes na programu, t. j. stíhání protistátní činnosti státních a veřejných zaměstnanců a některých jiných osob a překládání soudců, referoval zpravodaj posl. Richter. Je zajímavo sledovati jeho řeč. Když pan zpravodaj mluvil o rozsudku státního soudu v Brně jako o rozsudku povážlivém, někteří kolegové vykřikovali, že jde o neslýchaný výrok soudu. Vážený sbore, je třeba domysliti tuto nepředloženou kritiku výroku nejvyššího státního soudu. Soud u nás byl, je a musí býti neodvislý a když neodvislý soud nepodléhá vlivu a nátlaku určitých míst, nejvyšších míst v republice, tož pak se kritisuje, potírá a dokonce se s této tribuny vynáší nepříznivý úsudek o tomto soudním rozsudku.

Lze s díky kvitovati, že v Československé republice máme neodvislé soudy. Kdyby soudy u nás byly odvislé od kterékoliv politické koterie, kam bychom přišli! Vždyť nikde nemáte vy, kteří tento stát dnes spravujete, zabezpečeno panství v republice na věky. Vývoj událostí ukazuje, že veřejné mínění se staví krajně proti vám, a tento vývoj půjde dále, Je to jen otázka doby, jak dlouho budete ještě vládnouti, jak dlouho ještě občané nechají vás způsobem u vás obvyklým ve státě hospodařiti.

Musíme se vysloviti proti osnově zákona, která je předložena, poněvadž ochrana státu je dostatečně zabezpečena zákonem na ochranu republiky, a pokud jde o zaměstnance, je zabezpečena pragmatikou státních a veřejných zaměstnanců. Rozšiřovati tuto ochranu republiky, když je možno plně využíti zákona na ochranu republiky, to znamená, má-li někdo zlé svědomí, že jsou to ti, kteří stát spravují, ale kteří cestou administrativní a jinou formou nestačí na vedení správy státu, nestačí stát brániti proti živlům - třeba i v řadách státních zaměstnanců - které stát ohrožují. Vzpomeňte jen: zákon o mimořádných opatřeních, zmocňovací zákon, zákon o tisku, volební řád do obcí, prodloužení mandátů v obcích, to vše jsou zákony, které oklešťují právo občanů a které jako Damoklův meč mají viseti zejména nad veřejnými zaměstnanci i nad ostatními občany. Když snad mluvčí koalice dokazuje, kdo má dobré svědomí, že nemusí se báti žádných zákonů, budiž, ale již jsem řekl, má-li někdo zlé svědomí, je to vláda, koalice, která má strach před oposičními voliči, ale pak se nemusí voliti forma, jak by se znemožnil těmito výjimečnými zákony svobodný projev občanů, třeba i v mezích zákonů.

Celou tou praksí zákonů a zejména tím politikářským duchem jste vytvořili nemožný systém, že veřejní a státní zaměstnanci mnohdy více politisovali, než bylo třeba ve prospěch státu, ve prospěch jejich funkce a ve prospěch jejich úřadu. Nešťastný politický klíč a politické kšeftaření zavinilo, že se veřejní zaměstnanci dávali do služeb té neb oné politické strany. To je to neštěstí, které zaneslo politiku do úřadů, kde bylo politiky zneužíváno v neprospěch státu, kde jí bylo využíváno ve prospěch jedinců, především však politických stran. Šlo o nadvládu politických stran v úřadech, o zneužívání těchto úřadů ve prospěch politických stran, o politický klíč, klikaření a pod.

Vážení pánové, tyto zjevy měly by se potlačovati ve státní správě, tyto zjevy měly by se vymýtiti, aby úředník byl neodvislým, aby plnil své úkoly svobodně a volně podle svých vědomostí a schopností, podle zákonů ve prospěch státu a občanů.

Posl. dr Moudrý předčítal zde zprávu zpravodajského oddělení ministerstva zahraničí. Každý nepředpojatý člověk viděl, že jde o pracně sehnané, mnohdy i nepravdivé zprávy. Mým úkolem není, abych hájil generála Gajdu, to je jeho věcí, věcí bývalého generála a generála ruských legií. Jsem jeho nástupcem. Kandidovali jsme na společné listině jako Liga proti vázaným kandidátním listinám. Neztotožňovali jsme se s politikou, kterou hnutí Národní obce fašistické dělalo, ale všichni, kdož po lidsku žijí, musí viděti, že v poslední době a již v době společné kandidatury postavila se Národní obec fašistická na republikánskou formu tím, že zřekla se všech úmyslů chybné diktaktury. (Výkřiky posl. Bergmanna.) Průběh posledního soudního řízeni před nejvyšším státním soudem v Brně ukázal jasně, že hnutí fašistické není hnutím založeným na systému cizích zahraničních diktatur. Jestliže dnes po průběhu a výsledku řízení státního soudu v Brně najde se vládní poslanec a snese snůšku nepravdivých zpráv, o nichž sám řekl, že většinu z nich nemá doloženu, je to ironie osudu, že kritisuje Gajdu jako bývalého náčelníka generálního štábu. Když vykládal, jak se k té funkci dostal, zapomněl říci, že generála Gajdu jmenoval náčelníkem generálního štábu právě president republiky, zapomíná, že ten neustálý vzestup své kariery dělal za éry V. J. Klofáče jako ministra nár. obrany, zapomíná, že byla doba, kdy ten Gajda před válkou neměl daleko do organisace mládeže čsl. strany nár. socialistické, že potírá se tím činnost bývalého příslušníka této strany, že i po válce byla doba, kdy tato strana s hrdostí hlásila se k některým t. zv. velikánům a mezi ně řadila také Gajdu.

Vážení pánové a dámy, vidíte, že dnes musel se najíti realistický profesor, jeden z těch doktorů a profesorů, kteří mají velikou vinu na neštěstí strany nár. sociální, jeden z těch, kteří zahnízdili realismus do nár.-sociální strany a odcizili tuto stranu širokým vrstvám národně cítících lidí a dali ji do služeb pochybné politiky profesorů a doktorů, dali ji do služeb politiky germanofilské, dali ji do služeb, jak říkáme, t. zv. hradní politiky. To všechno je třeba si uvědomiti, že jako bojovník šel bývalý realista, jeden z této skupiny, která rozleptávala náš politický život, která se pokoušela nasaditi své buňky do všech politických stran. Viděli jsme to také u nár. demokratů, soc. demokracie i u agrárníků, že ten nešťastný, prokletý realismus zkostnatělých profesorů, který byl zaséván před válkou, vnesli do našeho politického života i po válce a tato nestvůra realismu se dnes zahnízdila do našich nejvyšších politických míst, a také pod zorným úhlem metody této realistické politiky provádí se naše vnitřní i zahraniční politika. Nazývám to neštěstím národa, neštěstím státu, a důsledky této nešťastné realistické politiky se také projevují.

Vážení pánové! Projev p. posl. dr Moudrého lze nazvati projevem ostudným pro stát, poněvadž dnes Gajdovi již nic neuděláte, nic více se mu již nemůže státi, než že byl vyřazen z politického života, jak jste to provedli určitým rozsudkem. Děláte tím ostudu republice. Jak červená nit se potáhne zpráva dnes zde přednesená, ničím nedoložená, ale imunisovaná, ne k prospěchu věcí. (Posl. Bergmann: Kdyby byl Gajda nebyl odpraven, nebyl bys poslancem!) Nemluv tak hloupě!

Kdyby šlo o mandát, mohl jsem v partaji zůstati a dávno jsem ho již měl, neboť mně jej nesčíslněkráte sliboval Klofáč, když se zřeknu Stříbrného a očistné politiky vaší partaje. Kdo jde za mandátem, to vy víte, adresuji to do vašich řad!

Vážení pánové! Cítím povinnost na tyto zjevy upozorniti a řekl jsem, že je to ostuda Československé republiky, jestliže příslušník vládní strany dnes nemá k osnově o stíhání protistátní činnosti státních a veřejných zaměstnanců, která je nám předložena, nic jiného co říci, než předčítati zde zkreslené zprávy a tím snad veřejným zaměstnancům zastříti oči, že je nutna záchrana státu odpravením nepohodlných lidí z vlasteneckých řad českých a slovenských. Zapomíná se zatím na skutečně nepřátelskou politiku se strany komunistické a jejích příslušníků, zapomíná se na nepřátelskou politiku hakenkrajclerů a jejich příslušníků. Zabezpečiti stát měli byste povinnost jinou formou a jinými cestami než pronásledován ím, persekucí, zešněrováním oposičních a nepohodlných občanů v tomto státě. Mluvíte zde o ohrožené republice, mluvíte o důvěře, kterou vláda a tato koalice ztrácí krok za krokem, a zapomínáte, že hlavními vinníky jste vy, protože jste uvalili nesčetná břemena na naše občany a zešněrovali jste je. To je neštěstí, jehož se dopouštíte, tím také ztrácíte důvěru, tím se vyřazujete a přijde doba, kdy vyřazeni budete.

Úkolem hnutí Národní ligy jako hnut oposičního je vésti boj proti nesprávnému a nemravnému systému česko-německé koalice a její vlády. Mohu vás ubezpečiti, že neuhneme a neustoupíme ani hrozbám, ani výjimečným opatřením, že půjdeme krok za krokem a budeme bojovati právě pro demokracii, za její zabezpečení, budeme bojovati za zabezpečení státu a proti této vládě a jejím nemravným metodám.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Peters.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno! Jménem a na rozkaz německé strany křesťansko-sociální, německé národně-socialistické strany dělnické, německé strany národní, německého pracovního a hospodářského souručenství.... (Výkřiky.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje): ... německé strany živnostenské, maďarské strany národní, křesťansko-sociální strany Slovenska, spišské německé strany, jakož i jako předseda výboru německých státních zaměstnanců mám učiniti toto prohlášení (Výkřiky.):

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Peters (pokračuje - čte): Vláda považovala za nutné podati Národnímu shromáždění návrh, který jí poskytuje zvláštní práva a trestní mandáty proti úředníkům, pokud vzbuzují zdání, že se zabývají protistátní činností. Nejdříve konstatujeme, že veřejní zaměstnanci bez rozdílu národnosti nedali podnětu, aby se proti nim vydával nějaký zákon na ochranu státu. (Souhlas na levici.) V žádném politickém procesu nebyla zjištěna nespolehlivost nějakého úředníka nebo vojína. Připojili-li se veřejní zaměstnanci k politickým stranám, bylo to jejich dobré právo podle ústavy, právě jako když přijali mandáty v obcích, okresech, zemích nebo v Národním shromáždění. (Souhlas.) Když se nyní zcela libovolně, z důvodů stranicko-taktických a stranicko-sobeckých (Souhlas na levici.) zachází s některými stranami jako se státu nebezpečnými a příslušníci těchto stran jsou pronásledováni, není to ochrana demokracie nebo státu, nýbrž ochrana režimu (Souhlas.), který chce vyloučiti politické protivníky. (Potlesk.) Ohražujeme se proti takovému zneužívání zákonodárství. (Potlesk.)

Pohlížíme na celý návrh jako na zbytečné a nemoudré zneklidňování veškerého úřednictva, poněvadž otřásá základy úřednického práva, především služební pragmatiky. Nechtíce bráti nikoho do ochrany, kdo se zřejmě provinil proti bezpečnosti státu, prohlašujeme, že by byly platné zákony, především však služební pragmatika, úplně postačily, aby se podle nich stíhaly některé konkretní přečiny úředníků a dokonce vyslovovaly tresty, jak to ustanovuje tento zákon.

Nám se zdá, že jeden z důvodů, proč byl tento návrh podán, tkví v tom, že se zákon má vztahovati nejen na státní zaměstnance, jak se praví v nadpise tohoto zákona, nýbrž i na jiné osoby, mezi nimiž jsou pak uvedeni obecní zaměstnanci, jakož i zaměstnanci rozličných sociálních ústavů. Proti tomuto žádným zákonitým ustanoven ím neodůvodněnému rozšíření dohlédací moci politické správy nebo ministerstva vnitra musíme vysloviti svůj protest a co největší pochybnosti.

Znění §§ 2 a 3, zvláště kde jsou uvedeny trestné skutkové podstaty, musíme odmítnouti z důvodů právní jistoty, poněvadž tak neurčité pojmy, úplně ponechané interpretaci, jako "státní svrchovanost" a "ústavní jednotnost" ponechávají volný průběh všem libovolným opatřením. (Souhlas na levici.) Mezi tresty považujeme za právnicky neudržitelné úplné odnětí odpočivných požitků, poněvadž tento nárok získali veřejní zaměstnanci platíce pensijní příspěvky a patří jim aspoň částkou, která se podle pojistné techniky rovná zaplaceným příspěvkům. Musíme se rovněž ohraditi proti rozšíření trestu na nevinnou rodinu, zvláště na pozůstalé. Pokud jde o příslušnost, vidíme lepší záruku v tom, že nalézání práva bylo přeneseno výlučně na kárné soudy a dosavadní kárné komise byly úplně vyloučeny.

§ 10 lze považovati za výzvu k nenávistné a neodůvodněné udavačské povinnosti, poněvadž se rozhodně nevyslovuje povinnost poskytnouti dokumentární důkazy. Proti §u 12 musíme se rozhodně ohraditi, a to proti tomu, že se vedle podrobností řízení upravují nařízením také jiné, jak se v zákoně praví, s tím souvislé věci. § 16 znamená těžké zasažení do nezávislosti soudcovské, zaručené státními ústavními zákony, a musíme jej úplně odmítnouti.

Konečně považujeme za neobyčejně povážlivé, že trvání zákona nebylo omezeno lhůtou a jeho zrušení bylo ponecháno svobodnému uvážení vlády. Rovněž protestujeme proti tomu, že trestně právní ustanovení tohoto zákona mají platiti i tehdy, až již zákon sám bude zrušen. Po zrušení zákona vystačí se jistě s platnými ustanoveními služební pragmatiky.

Ze všech důvodů musíme tento zákon, který hrubě odporuje zásadám skutečné demokracie a úplně otřásá právním postavením státních zaměstnanců, beztoho již četnými dřívějšími zákony omezeným, zásadně zamítnouti. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má pan posl. Steiner. (Hlasy: Není přítomen!)

Poněvadž není přítomen, ztrácí slovo.

Slovo má dále p. posl. dr Moudrý. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí tedy slovo.

Slovo má dále p. posl. Nájemník.

Posl. Nájemník: Vážená sněmovno! Když se začaly ve veřejnosti objevovati zprávy a když začínaly probleskovati úmysly vládních stran, aby buď cestou zmocňovací - ovšem bude-li do té doby zmocňovací zákon schválen - anebo soudem bylo vydáno nařízení o stíhání protistátní činnosti státních zaměstnanců a některých jiných osob a o překládání soudců na jiné služební místo proti jejich vůli, tu zajisté budete, vážení pánové a dámy, věřiti, že jako veřejný zaměstnanec jsem na této osnově měl zájem. Nejsem sice státním zaměstnancem, jsem zaměstnancem samosprávným, ale jak račte znáti, osudy samosprávných zaměstnanců jsou, bohužel, v naší republice od převratu spjaty pevně s osudem zaměstnanců státních. Ovšem jenom v té míře, když je něco špatného, že se pak toho zaměstnancům samosprávným dostati musí, ale když je něco dobrého a lepšího, tak se toho samosprávným zaměstnancům jenom dostati může. Pravidelně se jim toho nedostává.

Sám jako odborový pracovník s řadou kolegů, rovněž pracovníků odborových v otázkách zaměstnaneckých, byli jsme toho pevného přesvědčení, že jest absolutně vyloučeno, aby k takovému návrhu zákona došlo, poněvadž dosavadní předpisy zákonné i služební pragmatika pro státní zaměstnance dávaly řadu možností, aby každý projev jakéhokoli druhu byl tak potrestán, jak podle práva mu přísluší. Když však přece jen.... (Posl. Chmelík: Počkej, je nás tady jen 22!) Tak počkám. (Místopředseda Zierhut zvoní). Ale prosil bych uctivě, aby se mi ty minuty nepočítaly. (Veselost.)