Poněvadž jsem vyčerpal určenou hodinu, končím. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Babel.

Posl. Babel (německy): Terorovými zákony chrániti demokracii! Jakkoli jest to paradoxní, právě tak paradoxní jsou však také skutečnosti, které můžeme pozorovati, pokud jde o vládní opatření. Panstvo vládní koalice má naspěch, aby šlo na prázdniny. Krátce před svým odchodem na prázdniny přicházejí s novým terorovým zákonem, ranou proti státním zaměstnancům, jaké jsme ještě nezažili od trvání republiky. Panstvo potřebuje klidu a pořádku o prázdninách. Následky a průvodní zjevy hospodářské krise uvedly masy do pohybu, vře to a vaří se to, vláda cítí, že další její existence jest ohrožena. Začalo se zmocňovacím zákonem ze dne 8. června, jímž vláda po dobu prázdnin a ještě déle může libovolně nouzovými opatřeními vydávati nejsurovější opatření proti pracujícím lidem; po tomto zmocňovacím zákoně vydala pro oposiční členy parlamentu zákon, jímž se jim dává náhubek na ústa, snaží se zavésti pokoj a pořádek tiskovým zákonem, jímž chce omeziti veškerou kritiku jednání vlády, a nyní přichází s návrhem zákona proti státním a veřejným zaměstnancům, proti všem zemským, okresním a obecním zaměstnancům a dělníkům, jakož i proti zaměstnancům a dělníkům podniků a ústavů, který znamená pro tyto vrstvy dělníků něco tak strašlivého, že si mnoho zaměstnanců v krátké době, po kterou se o tom psalo, nedovedlo ještě utvořiti jasný obraz.

V důvodové zprávě odůvodňuje se zákon těmito slovy: "Vydává se, aby bylo možno úspěšně čeliti jakémukoli nebezpečí, které hrozí státu od protistátních živlů". Zákon prozrazuje především více důvodů hmotných než nebezpečí pro demokraticko-republikánskou státní formu.

Situace v tomto státě zostřila se jak v oboru hospodářském, tak také finančním do té míry a třídní rozpory se tak přiostřily, že to mezi masami proti celému tomu režimu vře a kypí a každou hodinu možno počítati s těžkými výbuchy, takže vláda, aby mohla ztráviti prázdniny v pokoji a pořádku, musí vystoupiti i proti státním a veřejným zaměstnancům s nejsurovějším terorem svého mocenského aparátu. Jest to klamaní mas, předstírá-li se, že se takovýto zákon musí vydati k ochraně republiky a demokracie. Ve skutečnosti jde o to, že vláda v nejbližších týdnech a dnech musí a bude postupovati proti veškerým zaměstnancům ve státní a veřejné službě ostrými represáliemi. Finanční stav státu, jak včera prohlásil v ústavně-právním výboru posl. Ostrý, je takový, že v prvých 4 měsících je příjem daní a dávek nižší o více než miliardu proti loňskému roku, a že příjmy státních drah v prvých 4 měsících jsou proti roku loňskému nižší o částku přes 400 milionů Kč. Jest skutečností, jak již prohlásil v ústavně-právním výboru před několika málo dny ministr železnic Bechyně, že vláda bude musiti žádati pro ministerstvo financí od parlamentu rovněž zmocnění. To znamená, že vláda bude v jednotlivých resortech nařizovati nouzovými nařízeními, že ve všech státních a veřejných službách sáhne k hromadným propouštěním zaměstnanců a že se nezastaví při dosavadním pensionování a předčasném pensionování.

Rovněž tak pomocí tohoto zákona, který dnes máme před sebou, bude prováděti ohromná úsporná opatření na dosavadních bídných příjmech státních zaměstnanců a dále snižovati jejich platy a vedlejší platy. To je důvod, proč přichází vláda ještě před tímto surovým útokem na živobytí státních a veřejných zaměstnanců s takovýmto fašistickým, terorovým zákonem proti státním a veřejným zaměstnancům. Jest příznačné, že se podle §u 117 úst. listiny každému státnímu občanu zaručuje, aby v mezích zákona projevil mínění slovem, písmem, tiskem a obrazem. Podle odst. 3 téhož paragrafu výkon tohoto práva nesmí nikomu býti na újmu v jeho pracovním nebo zaměstnaneckém poměru. Nyní deptáte tento paragraf ústavy nohama, ničíte poslední zbytky těchto ústavních práv pro státní zaměstnance a nazýváte to ještě ochranou demokracie.

Tuto fašistickou metodu zrušení ústavních práv a pragmatikálních práv zaměstnanců, ba dokonce zrušení pensijních práv a platového zákona, prováděnou tímto zákonem, otevření dveří nejneslýchanějšímu denunciantství, vládu byrokracie, postup proti zaměstnancům násilnými metodami a denunciací nazývá vláda nutnými opatřeními na ochranu demokracie. Od vzniku této republiky nezažili státní zaměstnanci jistě většího podvodu než tento. A tyto metody odůvodňují páni nár. socialisté a nár. demokrati jako nutná opatření na obranu demokraticko-republikánské státní formy. Nedosti na tom, že státním zaměstnancům již podle zákona na ochranu republiky čís. 50 z r. 1923 mohly býti uloženy nejostřejší tresty, nedosti na tom, že se státní zaměstnanci stíhali disciplinárními opatřeními, jestliže nějak kritisovali surová opatření vlády proti státním zaměstnancům, těchto opatření používalo se tak ostrým způsobem, že postačilo již dáti někde ve službě kolegovi zaměstnanci časopis komunistické strany a již byl úplně připraven o svá pragmatikální práva a propuštěn bez pense.

Služební řád pro státní zaměstnance jest tak vybudován, že by již nebylo naprosto nutno dále zostřovati tato ustanovení, abyste se, jak říkáte, chránili před útoky na demokraticko-republikánskou státní formu. Ale tento zákon je důkazem, že za hlavní věc pokládáte chrániti se před těmito tak zvanými živly, že chcete masy zaměstnanců zastrašiti, persekvovati a pronásledovati, abyste mohli úplně provésti své plány, hladové tažení a hromadná propouštění státních zaměstnanců. V důvodové zprávě praví se: "Jest ovšem samozřejmé, že tímto zákonem nijak nemá býti omezena politická činnost osob, pokud nespadá pod pojem činnosti v zákoně vymezené." Tímto odůvodněním chce se zaměstnancům namluviti, že tak, jako dosud, mohou pracovati i nadále v některém politickém hnutí, pokud nepřesahuje rámec zákona a pokud se neprohřešuje proti novým ustanovením tohoto zákona. Tím chce se předstírati, že v tomto státě stále ještě máme demokracii. Ve skutečnosti je to podvod na zaměstnancích. Neboť z doslovného znění jednotlivých paragrafů tohoto vládního návrhu je patrno, že jest namířen proti státním zaměstnancům, že se všem státním a veřejným zaměstnancům, všem okresním, zemským a obecním zaměstnancům a rovněž i zaměstnancům podniků těchto institucí chce zakázati veškerá politická činnost, která není příjemná přáním vládní většiny. To nazývá vláda demokracií. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Také Mussolini, aby udržel svou fašistickou diktaturu, vyhodil z úřadu r. 1924 8.000 starostů. U nás se vydává zákon, podle něhož lze provésti totéž, a nazývá se to obrana demokracie. Hitler a Mussolini rovněž vyčistili úřady od tak zvaných protistátních živlů, ale k zachování své fašistické diktatury. U nás se dělá totéž, ale pod názvem "obrana demokracie". Jaký výsměch tkví v opatřeních vlády a v tomto odůvodnění! Jest příznačné, jak daleko se rozšiřuje tento zákon, na jaké masy nejen pragmatikálních a veřejných zaměstnanců, nýbrž i na smluvní zaměstnance soukromoprávní. Má se vztahovati i na dělníky městských podniků, podniků okresních a zemských. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Také je mají postihnouti tyto těžké represálie, ale i učitele a profesory, ba dokonce i poddůstojníky v záloze. Třeba jen uvážiti, co to znamená, jestliže se tímto zákonem dokonce umožňuje, že lze zakročiti represáliemi na nějakou malou denunciaci, dokonce i proti příslušníkům rodin tím, že se jim odejme výchovné příspěvek na ženu atd., nepodřídí-li se praní vlády a účastní se oposičního hnutí.

Ba sahá se dokonce i na pensisty z milosti, jimž po třicetileté a čtyřicetileté službě byly hozeny drobty, kteří dnes musí mlčeti a souhlasiti s režimem, jinak přijdou o tento chléb z milosti. Ustanovení tohoto zákona k tak zvané obraně demokracie jsou strašlivá. Dnes postačí, aby se některý úředně zvolený důvěrník v důvěrnických výborech státních podniků ujal dělníků, vystoupil na obranu jejich práv, a může býti beze všeho prohlášen za nepřítele státu. Protistátní jest pro vládu i ten, kdo nesouhlasí a nepolyká ohromné útoky, jako jest propouštění, snižování mezd a snižování vedlejších platů. Podle tohoto zákona lze každou takovou kritiku označiti jako protistátní a dotčený zaměstnanec ztrácí nejen svou existenci, nýbrž se všemi svými rodinnými příslušníky také všechny platy a pensijní práva.

Jak si vůbec páni z koalice představují demokracii, zakáže-li se podle těchto ustanovení zákona zaměstnanci, aby byl členem dělnického pěveckého sboru, aby snad byl volnomyšlenkářem, aby byl členem dělnického tělocvičného sdružení, poněvadž již vše to, zpívají-li se snad revoluční písně, možno označiti za protistátní, takže tito zaměstnanci mohou přijíti o své živobytí a ztratiti všechna svá práva.

Ještě strašlivější jest, že pomocí tohoto zákona lze nyní také přikročiti k nucenému propouštění definitivních zaměstnanců s pragmatikálními právy a nemusí se jim za to po skytnouti ani haléře náhrady. Až dosud mohly propustiti státní podniky bez platu jen prozatímní a smluvní zaměstnance. Podle tohoto zákona postačí označiti někoho pro nějaký čin, byť šlo o sebe nepatrnější věc, za protistátního, aby byl na několik měsíců, ba na léta nuceně, bez platu, poslán domů a později opět přijat. Zaměstnanci, kteří nemají úplného jasna o obsahu zákona, budou s úžasem viděti, že najednou mohou býti každé minuty, bez jakéhokoli platu vyhozeni na ulici i jako zaměstnanci a zřízenci definitivní. Tato ustanovení tohoto zákona znamenají úplné proražení a zrušení posledních pragmatikálních práv státních zaměstnanců.

Strašlivá jsou opatření proti zaměstnancům, jejichž syn nebo dcera nebo snad i žena jest v nějakém sdružení, které jest nepříjemné vládní koalici. Dotčený zaměstnanec jest ihned varován, a nemá-li nad synem, dcerou nebo svou ženou moci, aby je přesvědčil, aby tak jako on pod tlakem poměrů pracovali jen v organisacích státu věrných, ztrácí na syna, na dceru a na ženu přídavek. Ba, jak se praví zde v ustanoveních, stačí pouhá účast na schůzi komunistické strany a již jsou dotčení označeni jako nepřátelé státu a podle těchto donucovacích opatření mohou býti nuceně odstraněni z úřadu nebo potrestáni odnětím přídavků na své příslušníky atd., nehledě k tomu, co si zde dovoluje vláda také proti pensistům. To, co zde obsahuje § 5 návrhu zákona, znamená, že kterýkoli byrokrat může podati u ústřední správy státních nebo veřejných podniků udání a dotčený pensista ztrácí pensi. Ba, podle těchto ustanovení lze dokonce také libovolně poskytovati pensi až po dvě léta jen z části a potom úplně ji zastaviti nebo opět vypláceti celou. Zkrátka zákonitý nárok zaměstnancův na pensi je tím úplně zničen. I nevinným příslušníkům zemřelého státního zaměstnance může býti pense snížena až na polovici, žijí-li v tuzemsku. Žijí-li v cizině, možno pensi škrtnouti celou. Tím budou hlavně postiženi ti, kdo žijí v Německu, ti tedy již od prvopočátku budou označeni jako protistátní živly a nedostanou nic, poněvadž žijí v Hitlerově Německu a jejich politické smýšlení nelze kontrolovati. Tedy tímto způsobem jsou státní a veřejní zaměstnanci zbaveni práv a na útraty nejchudších vrstev státních zaměstnanců dělají se úspory. To jest vlastní účel zákona.

Podle odst. 4 §u 5 tohoto zákona mohou však i všichni provisorní státní zaměstnanci, i když slouží již 20 let a po léta platili do pensijního fondu, býti vyškrtnuti z pensijního fondu a převedeni do sociálního pojištění.

Zkrátka ustanovení tohoto návrhu zákona jsou tak krutá, že jest samozřejmé, že státní a veřejní zaměstnanci, jakož i všichni zaměstnanci země, okresů a obcí musí se ihned postaviti na obranu proti této ráně.

V ústavně-právním výboru vládní socialisté demagogicky učinili pokus navenek, zdánlivě, podati zlepšovací návrhy k tomuto zákonu. Dnes dostáváme návrh do rukou a vidíme, že po hlasování v ústavně-právním výboru nebyl přijat ani jediný z těchto zlepšovacích návrhů, nýbrž že zákon byl ještě více zhoršen, a to tím, že, kdo má dokonce jen nedůvěru k této soustavě a vysloví ji, může býti označen za protistátního a ihned propuštěn a oloupen o svou pensi.

Pánové! Tyto momenty zákona, které jsem zde vyňal, plně a zcela potvrzují naše tvrzení, že pánům ve vládě naprosto nezáleží na tom, aby hájili demokracii, nýbrž že jim jde o to, aby všemi prostředky teroru, které mají po ruce, donutili zaměstnance, aby spolkli hromadná propuštění a snížení svých platů a vedlejších platů.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Babel (pokračuje): A pan Moudrý mluvil 50 minut.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji vás, abyste dodržoval řečnickou lhůtu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Babel (pokračuje): Zde opět vidíme ústavně-právní rovnost všech státních občanů. Pro pana Moudrého neplatí omezená řečnická lhůta, u nás se vyžaduje.

S této tribuny upozorňujeme vládu, kdyby nechtěla sociální a hmotný stav státních zaměstnanců tak stlačiti, že nepotřebovala by se vůbec ničeho obávati a nemusila by chrániti svou demokracii tímto fašistickým terorovým zákonem. Ale poněvadž ví, že její prázdninový klid nebude klidem, jakého si přeje, poněvadž se zaměstnanci s dělnickými masami postaví na obranu proti fašistickému terorovému zákonu, proto dnes přichází s těmito opatřeními a chce zaměstnance zastrašiti, aby je odvrátila od jakéhokoli projevu, od schůzí a od každého protestu, aby nebyli označeni za protistátní a nedávali v sázku svou existenci. My však říkáme státním zaměstnancům, že by bylo nesprávné předpokládati, že se tím zachrání, budou-li nyní mlčeti a všechny tyto rány klidně přijímati. Naopak: Státní zaměstnanci nesmějí to dělati tak jako při posledních projevech, kde nejprve demonstrovali proti snížení platů, ale pak, když byly sníženy, zůstali klidni, nýbrž tentokráte musí teprve řádně pro ustanovení a přes ustanovení tohoto terorového zákona konati jednotné porady všech zástupců různých politických nebo odborových směrů a vypracovati si jasný plán k velkým demonstracím a projevům společně s dělníky a nezaměstnanými, kteří rovněž bojují o poslední kousek chleba. Společně a za vedení komunistické strany bude možno zmařiti všechny tyto hanebné a terorové zákony, a místo aby páni měli klidné prázdniny, přivésti je do takového neklidu, aby jejich dosavadní posice byla nejen otřesena, nýbrž úplně odstraněna. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Szentiványi.

Posl. Szentiványi (maďarsky): Veľavážené dámy a pánovia! Zasa leží pred nami návrh nového zákona, ktorého cieľom a úkolom podľa nazerania a prehlásenia vlády je ochrana demokracie. Zasa jeden návrh zákona, ktorý je nedbale osnovaný, tak že doň možno vložiť všetko, čo si z neho chceme vyložiť, ktorý poskytuje tisíc možnosti a zadných dvierok, a je len prirodzené a jasné, že tieto zadné dvierka majú slúžiť k tomu, aby ich vláda patrične využila.

O čo ide? V tomto návrhu zákona ide o to, veľavážené dámy a pánovia, aby zvláštnemu trestu podliehala tak zvaná protištátna činnosť verejných úradníkov a iných jednotlivcov, ktorí majú určité vzťahy ku štátu. Týmto trestom je prepustenie z úradu, odňatie platu a platového prídavku, a to znamená, že penziu, ktorou sa nakladá všade ako právom nadobudnutým a ktorá sa takto i v evidencii vedie, možno bezo všetkého odňať úradníkovi a jeho rodine.

Tento zákon je najnásilnejším útokom proti právnej istote a nemožno ho nazvať ochranou demokracie, lebo k ochrane používa prostriedkov, ktoré demokraciu činia nemožnou a vydávajú túto demokraciu v plen výlučne toho režimu, ktorý náhodou práve vládne. Jedným zo základnych predpokladov demokracie je, že ktokoľvek môže svoje názory voľne prejavovať a pokial plní svoje povinnosti ako štátny občan, prislúcha len neodvislým súdom posudzovať, či spáchal trestný čin a či nie.

Jedným zo základných predpokladov demokracie je, aby diskusia bola voľná, aby bolo možno o otázkach rokovať, aby sa mohlo nimi vôbec zabývať a týmito rozpravami udávať smer vývoja k lepšej a hodnotnejšej dobe, ktorú ľudské pokolenie potrebuje.

Zákon tento znamená, že ho budete proti menšinám používať, kedy sa vám len zachcie, lebo dojde k vážnemu porušovaniu sudcovskej nezávislosti a pokračovanie podľa zákona bude úplne zrušené, bude-li vo vláde stranická nadvláda dnešnej podobná, ktorej minulosť nenasvedčuje vládnutiu demokratickému, keďže vždy spôsobom autokratickým a diktatorickým nakladá s otázkami, ktoré sú predkladané parlamentu politikmi menšín národných.

Za takýchto okolností bolo by treba uvážiť, či by nebolo mravnejšie a poctivejšie proste, zjavne a zreteľne sa priznať, že vláda baží po diktatúre, jasne a proste sa priznať, že demokracia v republike Československej už i podľa úradného doznania prestala jestvovať, priznať sa, že tu nejde o to, aby tu vládnul parlament a aby nastolená bola vládna správa parlamentná, veď v parlamente už sa dávno používa klotüry. Posledne došlo k zostreniu jednacích poriadkov snemovných, obe snemovne odhlasovaly novelu zákona na ochranu republiky a teraz najnovšie predkladajú sa nám zákony a zmocnenia, ktoré poskytujú vláde možnosť postupovať proti menšinám čo najnásilnejšie.

Nedbalosť, ktorá sa zjavuje v tomto zákone, bola by nebezpečná i v tom prípade, keby tu vládla pravá demokracia. Za dnešných pomerov je však zrejmým cieľom, aby vládna forma demokratická objavovala sa len na vonok, a aby ktokoľvek, kto by sa proti tejto povrchnej formálnosti - podľa názoru vlády alebo jednotlivých úradov - previnil, mohol byť voľne trestaný tým, že mu budú odňaté pôžitky a že bude prepustený, a aby politický boj a práca sebazáchrany národných menšín mohly byť stihané tým, že by vláda prepustila z verejnej služby každého, kto sa nachádza v radoch menšín.

V záhlaví zákona stojí: "proti protištátnej činnosti." Naozaj chcel bych znať a dať definovať pochop protištátnosti, lebo v tomto štáte je tá praks, že protištátnym je každý, kto sa vláde neklania a na kolená nepadá. Tuná jestvuje praks, že protištátnym je tu každý, kto sa opováži otvoriť ústa a požadovať zmenu ústavy tohoto štátu. Je v tomto zákone i to, že ústavno-právnu jednotnosť štátu neslobodno narušovať; neslobodno teda hovoriť o autonomii Slovenska a Podkarpatskej Rusi, lebo v tomto prípade pán minister spravedlnosti, ak sa mu zapáči, bude na toľko straníkom, že pokiaľ pôjde o jednotlivca opozičného alebo menšinového, tento jeho prejav, ku ktorému ako štátny občan má právo, a toto jeho prianie kvalifikuje bezo všetkého za protištátnosť.

Pochop protištátnosti v tomto štáte znamená, že opováži-li sa niektorý Maďar otvoriť ústa na obranu maďarskej menšiny, opováži-li sa niektorý Maďar vyriecť jasne a zreteľne, že Maďarstvo tuná i za hranicami je jedno telom i dušou, a že márne sa buduje činský múr na pohraničí, duše týchto dvoch splynuly raz a na vždy; lebo Maďar uprimne, statočne a verejne vyznáva svoje city, nepretvaruje sa a nevyhľadáva úlisné styky s úradmi vládnej správy československej, a tedy táto otvorenosť a statočnosť Maďara bude mať následok ten, že keď on svoje srdce odhalí, dostane sa mu za to zvláštneho trestu.

Ráčte teda dovoliť, veľavážené dámy a pánovia, abych za takýchto okolností s najväčšou energiou a rozhodnosťou odmietol tento zákon, predložený nám vládou, ktorá ani vo vnútorných ani v zahranično-politických, ale ani v hospodárskych otázkach života štátu neprejavuje náležitú rozhodnosť a v prítomnom momente nevie ani, čo bude ďalej. Vláda chce si dať odhlasovať Národným shromaždením diktátorskú moc, jejž poskytnutie je politickou i legislatívnou nemožnosťou a je zrejmým paskvilom demokracie. Diktatorickú moc chce si dať odhlasovať vláda, ktorá nedovedie činiť rozdiel medzi štátom a národom a ktorá neprejavuje ochotu prijať za svoju tézu, ktorá je tézou našou, a dľa ktorej zlepšenie budúcich pomerov a lepšiu budúcnosť môže nám priniesť len solidarita slobodných národov.

Táto vláda, ktorá v otázkach zahraničnopolitických má len večné negatívá, ktorá pri každej iniciatíve, ktorá by zlepšila hospodárske pomery Europy, odpovedá vždy záporom, je to vláda, ktorá rydze a výlučne vojenskými dohodami praje si zachovať systém, ktorý dnes vládne, t. j. rozdiel medzi zvíťazivšími a porazenými štáty.

Jedinou možnosťou, ktorou by vláda tohoto štátu mala byť vedená, bolo by úplné vypojenie všetkých národnostných otázok z praktického, hospodárskeho a politického života a poskytnutie naprostej slobody a zrovnoprávnenia národným menšinám. Tento štát už od doby svojho utvorenia trpí vadou, že spojuje v sebe národnosti, ktoré čo do hospodárskej svornosti a s hľadiska jazykového, kultúrneho a národného sú si protikladné. Tento štát už od svojho prvého počiatku volil skoro komickú formu, že pre demokraciu republiky Československej ustavil sa štátom národným. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Národný štát a demokracia štriktne chápaná sú už samy v sebe naprostou anomaliou, sú si naprostým kontrastom, lebo veď je zrejmé, že márne je tu štátna forma demokratická, keď rozvrstvenie národov na území štátu je také, ako práve u nás, a kde rezultátom toho je, že v dôsledku idey štátu národného je tu národ vedúci, a sú tu národy, ktoré požívajú menej práv.

V takomto štáte neslobodno vynášať podobné zákony, lebo vláda tohoto štátu je vo vnútornej hospodárskej politike naprosto dezorientovaná, a neslobodno takéto zákony vynášať už preto, lebo budú-li verejní úradníci a zamestnanci vo svojej práci vyrušovaní a znekľudňovaní, nebudú môcť plniť úkoly, ktorých štát v záujme svojho kľudu a bezpečnosti potrebuje.

Vláda a toto zákonodarstvo čo do otázok hospodárskych pokladaly za vhodné vyniesť zákon o moratoriu gazdov, avšak nijaké opatrenie nebolo učinené v tom smere, aby na gazdov po dobu moratoria nemohly byť uvalené konkurzy alebo iné eksekúcie. Nebolo učinené nijaké opatrenie ani po tej stránke, aby úroková miera i vo skutočnosti bola snížená, lebo je verejne známé, že k obchádzaniu terajšieho zákona úverového dochádza všeobecne a valná časť peňažných ústavov neberie úroky menšie, ale ešte väčšie než dosiaľ.

Hovorí-li sa ďalej o tom, že vláda stará sa o všetky vrstvy obyvateľstva rovnako, tážem sa ja, ktorý som gazdom a prajem si slúžiť blahu zemedelského obyvateľstva, zda vláda učinila nad to opatrenia, ktorými mala byť zabezpečená eksistencia ostatných tried a vrstiev, a s úctou sa spytujem, z akého dôvodu bolo treba toto moratorium obmedziť len na gazdov a prečo bolo treba vrstvu živnostenskú a obchodnícku zanechať v situácii, v ktorej sa ona nachádza? Snáď preto, že vláda pokladá za nadovšetko prednejšie službu fetišu veľkokapitálu a bankárov na miesto toho, aby odstranila disparitu medzi movitým a nemovitým kapitálom.

Po tejto stránke patrí Československá republika v politike europskej medzi štáty, kde sa hovorí, že ja sa pridám k tým, čo sú politicky silnejší, ja sa pridám k tým, čo majú špeciálné politické ciele, ale pritom nemyslí sa na to, ako sa bude môcť obyvateľstvo republiky Československej uživiť. Pán minister zahraničia už raz povedal - domnievam sa v istom intervieve - že on za každých okolností zaujíma stanovisko valuty stabilnej, lebo československý priemysel je znivočený, jeho kapacita za dnešných pomerov je taká, že obmedzuje sa len na spotrebu tuzemskú, že pre eksport nie je to dôležité, a importu vraj ne potrebuje, lebo zemedelstvo zásobuje potrebami ostatné vrstvy obyvateľstva. Pán minister zahraničia zabúda však na to, že následkom skazy priemyslu celá hromada robotníkov hladuje, zabúda na to, že znivočením priemyslu stratilo veľa živnostníkov a robotníkov národných menšín svoj chlieb, a zabúda, že tento štát, jeho vláda a parlament majú povinnosti voči národným menšinám. S hlavou v piesok schovanou odďaľujete a znesnadňujete obchodné koneksie, ktorých republika Československá nezbytne potrebuje a ktoré by priviedly zlepšenie do života občanov štátu.

Tento vládny režim súc vo službách bankového veľkokapitálu stále a za každých okolností lpí na stanovisku, že k posviatnosti kapitálu nesmie sa siahnuť žiadnym prostriedkom. Počul som a čítal, že sa pripravuje návrh zákona, ktorý poskytne vláde možnosť odstraniť zneužívania kapitálu bankového, zaujať stanovisko oproti kartelom a zabývať sa dopodrobna s otázkou kartelov, ale konštatujem, že tento vládny režim nebude mať schopnosti a sily k tomu, aby tieto otázky organicky a radikálne vyriešil; veď nejde o to, aby bol dosažený blahobyt obyvateľstva štátu a zjednaný bol mier a svornosť medzi národmi, lež ide o to, aby bolo poslúžené určitej politickej idee, určitému politickému fantomu i naďalej, ako to doznáva vyjadrenia v niekoľkých akciách ministra zahraničia, predovšetkým v negatívnych akciách Malej dohody tým cieľom, aby akékoľvek europské riešenie bolo zahatené. Cieľom v politike zahraničnej je, zabrániť tomu, aby sa o nespravodlivých mierových smluvách na medzinárodných fórach hovorilo, aby všetky tie zariadenia, ktoré boly vytvorené tuná na nacionalistickom fronte československom - a hrot týchto je namierený proti národným menšinám - sa zachovaly, sosílily a mohly plniť svoje poslanie, ktorých rečníci na protirevizionistických schôdzach stále spomínajú, keď hovoria, že v tejto zemi, v Komárne a v iných rydze maďarských krajoch bude za desať rokov všetko československé.

Veľevážené dámy a pánovia! My hlásame nový maďarský nacionalizmus. My hlásame, že nový maďarský nacionalizmus musí sa od starého rozlišovať tým, že musí vážne chápať ducha doby, musí sa vedieť umiestiť v době novej, a že program nového maďarského nacionalizmu musí obsahovať nerozlučne dva body: Budeme proti všetkému, čo je proti národu, národ proti všetkým jeho nepriateľom obránime, naproti tomu však vždy budeme uznávať plnú slobodu národov, ktoré s nami žijú.

Je zvláštné, že povedáme to my s tribúny menšinovej, je to zvláštné a nezvyklé, veď my sme utlačovaní. (Posl. dr Markovič: Tak majú mluviť na tribúne v Budapešti! Tam by to bolo o mnoho priliehavejšie a potrebnejšie!) Snáď sa bude zdať slabosťou, že tak mluvíme, avšak cítime sa dosť silnými, aby sme hlásali nový maďarský nacionalizmus, ktorý je vo vývoji a v ktorom sa vyslovuje, že zúčtuje s každým svojim nepriateľom, ale uzná slobodu každého súsedného a s ním spolužijúceho národa.

Túto požiadavku kladie vám nový maďarský nacionalizmus, túto požiadavku predstavuje vám náš nacionalizmus, ktorý zvíťazí v pospolitosti maďarskej. (Posl. dr Markovič: Váš nacionalizmus nepripusti divadlo, ani spevokol do Budapešti ku Slovákom! To je váš maďarský nacionalizmus, ktorý hlásate!)

Náš nacionalizmus podmaní si celú pospolitosť maďarského národa. (Posl. dr Markovič [maďarsky]: Len pospolitosť v Maďarsku nepodmaní nikdy!) Žial, že je v tomto parlamente voči maďarskému ľudu taká nedôvera, akú prejavuje i môj veľavážený kolega posl. dr Markovič, ktorý nedovedie predpokladať a uveriť, že by si maďarský ľud mohol osvojiť veľkú myšlienku, že budúcnosť národov a ľudí môže byť založená len na solidarite voľných národov.

Stojím tuná nie preto, abych obhajoval Maďarsko, táto otázka mňa nezaujíma. Ja túto tézu hlásam s hľadiska menšinového a hlásam tento nový maďarský nacionalizmus tým cieľom, abych vás presvedčil, aby ste prišli k rozumu a s maďarskou otázkou s tohoto hľadiska nakladali.