Řekl jsem, že i tento zákon má podobný charakter. Volá-li se letos přede žněmi opět po zajištění sklizně, volá se také zároveň po opatření úvěru do hospodářství, poněvadž hypotekární úvěr, jak jsem uvedl, je už úplně vyčerpán a nikdo nepůjčí, poněvadž není nač půjčiti. Proto pánové tímto zákonem říkají: Dejte do zástavy, co máte, to poslední, co jste sklidili, dejte úrodu do zástavy.

Předložený zákon má v tomto směru dva systémy. Jeden systém, který je vyhrazen privilegovaným vrstvám zemědělským a kterého budou používati majitelé zbytkových statků a velkostatkáři, ale zároveň také obchodníci s obilím i zemědělská družstva to je systém obilních zástavních listů, o kterém se praví - cituji: Vlastník, který má v tuzemsku obilí domácího původu, může si vystavením obilního zástavního listu podle tohoto zákona sjednati na toto obilí, a to ve množství nejméně 25 q téhož druhu, peněžní zápůjčku a zříditi pro ni věřiteli zástavní právo k tomuto obilí.

Tedy malí hospodáři, kteří i mají 2, 3 nebo dokonce 5 i více ha půdy, nebudou moci tohoto práva využíti, obilí zastaviti a dostati na ně zástavní list od věřitele, poněvadž by musili míti nejméně 25 q obilí téhož druhu. Toho může využíti jedině statkář, který sklidí několik vagonů obilí. Hospodář však, který sklidí dokonce i snad vagon obilí, ale z toho vždycky tak průměrně po 20 q jednoho druhu, nedosáhne tohoto maxima 25 q a nebude mu tato výhoda poskytnuta, nebude moci dáti své obilí do zástavy a doma je uskladniti. Tedy tato možnost je dána jen velkým sedlákům, velkostatkářům a současně soukromým obchodníkům s obilím, kteří budou od malých hospodářů a drobných zemědělců obilí skupovávati. Ti si je mohou uskladňovati a vystaviti na ně zástavní list, aby dostali úvěr k další spekulaci, k dalšímu skupování obilí od drobných zemědělců.

V odst. 2, části I se dokonce praví, že obilní zástavní list, vystavený na obilí cizozemského původu, je sice platný, ale vystavení jeho se stíhá podle části III. Dává se tu tedy možnost k dalšímu zneužívání, k další spekulaci. Obchodníci a velkoobchodníci s obilím, kteří mají možnost dovážeti obilí ze zahraničí, budou moci těchto výhod použíti a nebudou se báti trestních opatření. Proč? Poněvadž stejně tak to budou dělati i družstva, Centrokooperativ a jiná družstva, která k nám dovážejí cizozemské obilí, hlavně pšenici. Trestních opatření nebudou se báti proto, poněvadž revisní orgány, které zde jsou, jsou vlastně revisními orgány těchto družstev, nebudou tedy zajisté samy sebe revidovati a samy sebe udávati.

Důležitější částí tohoto zákona je část II, o veřejných obilních skladištích, kde se v § 14 praví: Společenstva nebo-li družstva jsou oprávněna zřizovati a provozovati veřejná obilní skladiště a vydávati na obilí k nim dané do úschovy skladní listy.

Poskytované zápůjčky, praví § 15, mohou dosahovati výše 2/3 bursovní ceny obilí v době, kdy se obilí do zástavy dává. A poněvadž budou stejně ceny v době po žních stlačeny, dostanou malí zemědělci, kteří budou chtíti v té době uskladňovati, 2/3 bursovní ceny, která v té době bude na nejnižším bodě.

Jak to dopadne? Řekněme, že by účinkem tohoto zákona, který má regulovati ceny obilí za pomoci syndikátu, cena žita, ovsa neklesla na ten stupeň jako roku minulého, že by byla cena žita, řekněme, 90 Kč za 1 q, pak by dostal drobný zemědělec vyplaceno 2/3, t. j. 60 Kč.

Ale další háček spočívá v tom, kdo může uskladňovati. Jednak malorolník může uskladniti jenom část obilí, poněvadž část musí si nechati pro nejnutnější potřeby a část zkonsumuje. Domkáři v počtu 400.000, kteří vlastní nepatrnou část pozemků, vůbec nemohou ani tohoto druhého systému použíti, poněvadž všechno, co se jim urodí, sami zkonsumují. Dokonce musí dokupovati. S tím se plně snoubí další paragrafy, které doplňují předcházející. Je to § 16 o povolení zřizovati veřejné skladiště, kde se praví, že mohou býti zřizována podle volného uvážení a uděluje se povolení jediné se souhlasem zemědělské rady. Zemědělské rady jsou dnes dosud větším dílem v rukou agrární strany. Zde se ovšem trochu srážejí politické zájmy jednotlivých stoupenců koalice, kteří se domáhají - jsou to zejména socialistické strany - také určitého zastoupení v zemědělských radách, práva, aby mohli zřizovati veřejná skladiště, aby mohli uskladňovati a mohli se také při provádění tohoto zákona přiživiti.

V §u 19 je další odstavec, ve kterém se praví, že společenstvo jakožto podnikatel jest povinno přijímati od domácích výrobců, kteří jsou jeho členy, v hromadnou úschovu obilí, dovoluje-li to prostor k tomuto účelu určený a pokud jest vyhověno podmínkám provozovacího řádu, uskladňovati je společně s ostatním, v úschovu mu svěřeným obilím téhož druhu a jakosti.... Zde tedy přímo se říká, že i členům, kteří žádají hromadnou úschovu, nemusí býti vyhověno, jestliže není dostatek prostoru a místa. Vedle toho se však dále praví, že nečlenové jsou úplně vyřazeni, nečlenům nesmí podnikatel uskladňovati, a to přímo pod tresty, které jsou vyznačeny v části třetí, to znamená (Výkřiky komunistických poslanců.), že zákon je zde skutečně tendenčně zpracován. A pánové to také v zemědělském výboru otevřeně přiznali, když na tuto tendenci reagovali zástupci z lavic soc. demokratických, zejména když posl. Koudelka vytýkal agrární straně tendenční zpracování tohoto odstavce a říkal, že se zde jeví snaha agrární strany, aby naháněni byli drobní zemědělci do těchto zemědělských skladištních družstev. Na tuto výtku posl. Koudelky reagoval zpravodaj posl. dr Zadina poznámkou, že totéž dělali soc. demokraté s gentským systémem, že oni si pomáhali prostřednictvím gentského systému nahnati všecky dělníky do odborových organisací. A tu pan posl. Koudelka reagoval na tuto poznámku: "No jo, zde šlo o něco jiného, zde šlo o chléb dělníků." Ano, zde šlo skutečně o chléb dělníků. Tímto zákonem připravili statisíce nezaměstnaných dělníků právě o tuto podporu, o chléb jenom proto, aby dostali tyto nezaměstnané dělníky do své strany, do své organisace. A stejný stranický účel sleduje agrární partaj. A pánové to také otevřeně přiznali. Ministr Hodža v zemědělském výboru také přímo reagoval na tyto vývody poznámkou, že jim jde samozřejmě o vybudování silné zájmové zemědělské organisace a že je jim přirozeně bližší košile než kabát a že jestliže to dělají, dělají totéž, co dělají odborové organisace. Ano, to je věrné přiznání. Má tedy sloužiti tento zákon k tomu, aby byly zpevněny posice agrární partaje na vesnicích, aby homogenní vliv agrární strany na vesnici, který se rozpadává, byl znovu stmelen tímto opatřením, tímto zákonem, aby tak nahnali drobné zemědělce do svých organisací, aby byli pod jejich vlivem, aby byli na nich, na družstvech, na pánech, kteří v družstvech rozhodují a diktují, úplně závislí.

Chci se ještě zmíniti několika slovy o §u 29, podle kterého se dává podnikateli prodejní právo za spolupomoci nebo prostřednictvím obchodního dohodce na plodinové burse. Může se tak státi, když na př. obilí podléhá zkáze, když uskladňovatel nekoná svých povinností k podnikateli, když neplatí povinné poplatky atd., což jistě bude ve velmi četných případech, poněvadž drobní zemědělci nemají haléře a brzy po žních nebudou míti zase ani haléře. To, co z úvěru dostane, ty 2/3 za uskladněné obilí, v brzku se rozběhne a budou brzy zase bez haléře a nebudou míti možnosti opatřiti si prostředky ani na zaplacení požadovaných poplatků za uskladnění. A o těchto poplatcích není ještě známo, jak budou velké.

Pan ministr Hodža říká, že všecky poplatky se vším i s úrokem budou dosahovati snad asi 9%. Ale, vážená sněmovno, to jsou teoretické výpočty. Předpokládám, že prakse bude úplně jiná. Uskladňovatel, ten drobný zemědělec, bude museti zaplatiti v tomto případě, když bude na něj uhozeno, poplatky za uskladnění, poplatky směnečné, poněvadž tyto zástavní a skladní listy podléhají právu směnečnému; úroky, bude-li míti vypůjčeno přímo u družstva, kde budou úroky větší než u Národní banky 4 1/2%, budou dosahovati 7 i přes 7%. Vedle toho majitel zástavních listů bude museti zaplatiti pojistku, která bude také jistě dosti značná, takže vlastně drobný uskladňovatel, který použil těchto výhod, dopadne tak, že za své obilíčko dostane pouze ty 2/3 a zbývající třetinu spotřebuje úplně podnikatel, skladištní družstvo.

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil, poněvadž jeho řečnická lhůta již dávno uplynula.

Posl. J. Svoboda (pokračuje): Budu brzy hotov. Vedle toho chci na konec připomenouti, že podle uvedeného zákona na zástavní a skladními listy se vztahuje též postihové právo směnečné. To znamená, že je zde dána možnost podnikatelům, uskladňovatelům, aby vypovězením úvěru mohli zemědělce ve třech dnech beze všeho exekvovati a obilí mu zabrati, aby ho donutili k placení všech dlužných poplatků, které se od něho budou požadovati. A tyto poplatky vzrostou zároveň o žalobu, která ze směnečných práv vyplývá.

Nejdůležitější otázkou jsou však peníze, otázka, kdo půjčí; a touto otázkou zabývali se pánové také v zemědělském výboru. Ano, stav zemědělských venkovských záložen i okresních záložen je velmi problematický a tísnivý. Není peněz! Záložny nebudou moci půjčovati, nebudou moci poskytovati úvěrů a proto se zde řeší otázka pomoci těmto zemědělským a okresním záložnám, těmto malým venkovským záložnám. Pomoc má poskytnouti Národní banka. Národní banka má eskontovati směnky zemědělským bankám, a to ve výši půl miliardy Kč. Národní banka však také nebude poskytovati pomoci a záruky drobným uskladňovatelům, ani malým družstvům, ani zemským svazům, jediné centrálám. A jestliže některá zemská družstva budou přizpůsobena, aby mohla uskladňovati, bude-li jim změna stanov povolena, a zažádají si o určité záruky od Národní banky, pak musí se to díti prostřednictvím Zemské banky. Jestliže Zemská banka odmítne tuto intervenci provésti, nebo prohlásí, že to není možné, nebude peněz a družstvo nebude moci splniti úkol, který chtělo prováděti.

Ke konci chci připomenouti, že v §u 13 dává se možnost manipulace právě Národní bance. Eskontováním obilních zástavních listů Národní bankou na uskladněné zboží chtějí si pánové pomoci k dalšímu oběživu. Toto opatření zajisté nebude opatřením deflačním, nýbrž má tendenci inflační, rozmnožení oběživa, neboť budou se směnky vydávati na uskladněné zboží, na zboží, v němž leží mrtvý kapitál, a tyto směnky a zástavní listy budou se eskontovati. Bude možnost je lombardovati, to znamená prvý počátek inflace.

Tedy toto všechno nesměřuje k zajištění sklizně, nýbrž k zajištění nových velkých zisků velkoobchodníků a velkých zemědělských skladištních družstev. Tento systém prováděli již kapitalisté v druhých kapitalistických státech, na př. v Americe. Tento systém však zkrachoval a výsledkem jeho je hromadné zbídačování drobných farmářů. Tento systém už se prováděl v řadě reakčních zemědělských států, kde finanční potence států je daleko slabší než naše a kde snažili se tímto opatřením zabrániti dalšímu vzrůstu krise a flastrováním zastaviti nezadržitelný vývoj poměrů. Pánové vzali si stejný vzor a říkají: V Německu ten systém zkrachoval a u nás, jak ten systém dopadne, ukáže nejbližší budoucnost. Drobní zemědělci musí si však býti vědomi, že takovýmito opatřeními a zákony nebude jich situace zlepšena, že nebude jim pomoženo. Mají-li se drobní zemědělci zachrániti, musí sáhnouti k něčemu jinému, musí se dožadovati splnění požadavků a návrhů, které náš komunistický klub před delším časem zde postavil, za které jsme zde bojovali, a které byly koaliční většinou zamítnuty a hozeny do koše.

Tyto požadavky jsou: 1. Škrtnutí hypotekárních dluhů a úroků z nich; 2. škrtnutí všech dlužných daní i úroků; 3. osvobození drobných zemědělců od veškerých daní; 4. zastavení exekucí, vedených na drobné zemědělce a drobné živnostníky; 5. poskytnutí finanční podpory z prostředků státních zničeným zemědělským hospodářstvím a zničeným živnostníkům na vesnicích. Vedle toho na účet státu, velkých sedláků a velkostatkářů zavedení živelného pojištění. - To jsou požadavky ne nové, neboť stejné požadavky měli agrárníci v době, kdy se zakládala agrární strana před 40 lety. Tehdy razili i agrárníci tyto požadavky, pod těmito hesly mobilisovali drobný zemědělský lid do boje proti rakouským vládním činitelům, mobilisovali za jejich prosazení, za vyvazení z dluhů, za jednotnou progresivní daň pro majitele zemědělských podniků a za řadu jiných požadavků, které dnes přejímáme my, za které bojujeme a mobilisujeme zemědělské dělníky a drobné výrobce. My také říkáme otevřeně drobným zemědělcům: Tito pánové vás nespasí, spása, záchrana je ve vás samých, když se chopíte vám podávané ruky proletářů, kteří vedou třídní, neúprosný boj proti dosavadnímu kapitalistickému režimu, boj za své požadavky, za záchranu své existence. Voláme k nim: Chopte se podávané ruky proletářů, bojujte s nimi po boku za vytyčené požadavky. Jedině ve společném boji je vaše záchrana a společným bojem za tyto požadavky docílíte vyřešení krise a svého konečného osvobození. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Koudelka.

Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Projednáváme další opatření k organisaci a podpoře zemědělské výroby. Je to opatření velmi důležité povahy a můžeme býti právem zvědavi, jak se uplatní i v našich hospodářských poměrech a zda splní očekávání, která k jeho uskutečnění upínáme.

Po zákoně, jímž jsme odložili exekuce v zemědělství do konce t. r., po opatření jisté úpravy zemědělských cel, jež byla provedena vládním nařízením na podkladě zmocňovacího zákona, a po opatření k podpoře výroby lnářské je to další nové opatření k podpoře našeho zemědělského podnikání. Jde o zásadu podle našeho mínění zdravou a správnou. Jde o ji stou organisaci obilního trhu, který dosud více než trh kteréhokoliv jiného zboží vysazen byl vlivům spekulace a porušení rovnováhy. Jde o ochranu cen obilí před spekulací a o úvěrové možnosti v zemědělství, které jsou toho času neobyčejně stísněné.

Zavádíme zákonem instituci obilních zástavních listů. Každý vlastník obilí - nejméně 25 q stejného druhu - může dáti věřiteli toto obilí do zástavy a opatřiti si tak prostředky, jez až dosud musil získávati prodejem tohoto obilí, i když poměry na trhu byly pro tento účel co nejnepříznivější. Vidíme z toho, že jde o opatření pro zemědělce velmi důležité. V našich poměrech máme sklizeň jednou do roka, a tu v době, jako je nynější, kdy je nedostatek peněžních prostředků jmenovitě v zemědělství neobyčejně citelný, je velmi jasné a pochopitelné, že hned po sklizni je trh obilí přeplněn velkou nabídkou všech zemědělců v peněžní tísni jsoucích, kteří si tímto způsobem chtějí opatřiti hotové peníze. Že to musí míti katastrofální vliv na ceny, že to sráží ceny hluboko pod oprávněné niveau a že tento stav věci je ku prospěchu spekulaci s obilím, neproducentů, obchodu obilního, je přece velmi jasné. Jde tedy o to, abychom zemědělci v této tísni pomohli. To se má státi umožněním zápůjčky na obilí na dobu, v níž pravděpodobně za výhodnějších podmínek bude moci obilí zpeněžiti. Prodej obilí rozloží se tak více než dosud na delší období hospodářského roku. Pomine snad alespoň poněkud ta záplava obilí po sklizni, mající tyto nepříznivé následky pro zemědělce, bez užitku pro široké vrstvy konsumentské, s jediným užitkem pro vrstvu obilních spekulantů.

V návrhu je omezena možnost dáti obilí do zástavy množstvím 25 q obilí stejného druhu. Ať uvažuji o věci jakkoliv, nemohu pochopiti, proč je zde vůbec nějaké ustanovení tohoto druhu. V osnově, která na štěstí nebyla ani senátu předložena, bylo stanoveno dokonce množství 100 q. Poukaz na to, že jde o množství poměrně nepatrné, které representuje tak částku 1000 Kč, jak nám vypočítával pan zpravodaj v zemědělském výboru, není plně odůvodňující pro toto ustanovení. Život by si tu pomohl sám. V tísnivých poměrech zemědělských, zejména v kategorii malých zemědělských podniků, je i zápůjčka 500 Kč penízem velmi pozoruhodným. Život by si - opakuji - byl pomohl sám a byli bychom se vyvarovali oprávněné výtky, že děláme opatření, které jest střiženo pro zemědělce střední a veliké, a z něhož budou míti drobní zemědělci užitek toliko nepřímý. Musíme počítati se skutečností, že malí zemědělci přibližně do 5, 6 ha budou z výhod oněch zástavních listů vyloučeni. Užitek budou míti toliko nepřímým způsobem, že se zmenší nabídka obilí na trhu těmi většími zemědělci, kteří zástavních listů obilních budou moci použíti.

Prvá část vládního návrhu je povážlivá v leckterém směru. Velectění pánové, budeme musit velmi pečlivě zkoumati praktické uplatnění těchto předpisů o obilních zástavních listech. Skrývá se v nich leckteré nebezpečí a já jsem si dovolil poznamenati už v zemědělském výboru, že se nám pravděpodobně okamžitě objeví nová rubrika soudní síně. Budeme musit dbáti také toho, aby manipulacemi podle těchto předpisů nebylo otřeseno zemědělským družstevnictvím, které tu bude velmi tangováno a jehož pádu pochopitelně musilo by býti zabráněno sanací z veřejných prostředků. Jde tu tedy o opatření, jehož účinky praktické budou musit býti pozorně sledovány dříve, než by se obávané nepříznivé důsledky toho snad objevily. Jde tu ovšem přece jenom o jisté dvě kategorie zemědělců, na něž jsme tímto zákonem zemědělské podnikatele rozdělili.

Užitečnost tohoto zákona bude spočívati na některých podmínkách. Především na obecném pochopení těchto předpisů, tohoto zařízení a na tom, v jakém rozsahu bude naším zemědělstvím těchto opatření užito. A tu nemohu nevytknouti, že mašinerie, kterou tento zákon předpisuje, je tak složitá, že je třeba zvláštní způsobilosti, zvláštního vzdělání i zvláštní trpělivosti k ovládnutí této mašinerie. Můžeme počítati tedy, že následek toho asi bude, že nejprve těchto výhod se zmocní obchod, za druhé velmi kvalifikovaní zemědělci, velkostatky a střední statky, a to ještě konec konců ne v plné míře. Mimo to musíme počítati s tím, není-li již možno zjednodušiti tuto mašinerii, že praktická úspěšnost tohoto zákona závisí na výhodnosti celého toho opatření, na tom, smím-li se jasněji vyjádřiti, kolik úvěr takto dosažený bude státi a zda výhody zástavy obilí a zápůjčky obilní vyváží nevýhody jiného druhu, zejména náklady s tím spojené.

Pan ministr zemědělství nám v zemědělském výboru odhadl drahotu úvěru, úrok z tohoto úvěru za skladní listy, za varranty, za dnešních poměrů na 9%. Počítá 4 1/4% úroku, jak to bylo podle informací smluveno s Národní bankou. K tomu musíme přičísti pojištění, výlohy skladovací, a dojdeme k úroku 9%. Je to úrok nepředpokládaný bankovním zákonem a při jednání naší vlády o stanovení míry úrokové. Je to sazba jistě velmi vysoká, zvláště pro historické země. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi úvěr za těchto podmínek bude velmi levný. Ale musíme počítati také s činiteli měnivými, pohyblivými, a tu bych prosil, aby ministerstvo zemědělství, které si vyhradilo stanoviti sazby uskladnění a jiný vliv na náklady spojené s tímto druhem úvěru, bylo co nejrigorosnější, neboť vysoký úrok, velká režie, drahota úvěru tímto způsobem dosaženého, který je podmínkou zadržení návalu obilí v jednom krátkém období na obilní trh se všemi jeho následky pro obilní ceny, mohou toto opatření učiniti prospěšným, stejně jako mohou dobré intence tohoto zákona úplně zmařiti.

Je třeba ceniti tento nový druh úvěru zemědělství zejména v této době hospodářské a finanční tísně. Není dnes již nikomu nejasno, že dosavadní politika škrcení úvěrů dosáhla pravděpodobně kulminačního bodu a že, nechceme-li se dožíti hospodářských ztrát mnohem větších než jaké máme dosud, musí nastati obrat. Do jaké míry tu bude politika Národní banky tangována, nechci souditi.

Chci jen pro svůj účel posouzení tohoto opatření poukázati, v jakém stavu je dnes zemědělský úvěr na venkově vůbec. Lidové peněžní ústavy, kampeličky, raiffeisenky, které měly dříve a mají stále tak veliký význam hospodářský, ztrácejí na tomto významu nedostatkem hotových prostředků. Tento stav je toho druhu, že o úvěrové službě těchto ústavů svému okolí nelze dnes už vůbec mluviti. Nelze počítati se zápůjčkami z těchto lidových ústavů. Velectění pánové, jde o miliardy! Toto byl úvěr nejlevnější, jaký jsme v našem národním hospodářství měli. Tíseň je taková, že, bohužel, v četných případech nevyplácejí tyto peněžní ústavy ani vklady vkladatelům pro zamrzlé pohledávky u svých dlužníků. A, velectění pánové, bez obnovení funkce úvěru v životě mezinárodním pro mezinárodní hospodářský život, stejně jako v životě národním pro národní hospodářství, není si možno představiti regeneraci hospodářského života vůbec.

Praktická uplatnění tohoto zákona závisí velmi mnoho na tom, do jaké míry se upraví poměry v našem peněžnictví. Nejsou to jen lidové peněžní ústavy, které prožívají tuto dobu tísně, jsou to mnohé ústavy veřejné povahy, hospodářské záložny a mnohé spořitelny. Kvitujeme s povděkem, že Národní banka přiskočí v této tísni ku pomoci tím způsobem, že bude eskontovati tyto zástavní listy obilní a skladištní listy. Je to rozmnožení možností úvěrových a přáli bychom si, aby Národní banka vedle této své povinnosti úvěrové, jejíž prospěšnost jsem právě ocenil, byla si vědoma ještě jiné funkce, kterou zde bude míti. Jako v této době pokleslých cen obilních zdůrazňuji potřebu jich stabilisace regulováním nabídky, tak musím poukázati na nebezpečí, které toto opatření v sobě skrývá pro normální doby, že by totiž výhodností tohoto opatření, rozšířením levnosti úvěru tohoto druhu zadržoval se potřebný příliv obilí na trh a zvyšovaly se neúměrně ceny obilí. Tu pak by bylo povinností Národní banky, aby vhodným zvýšením úroků zasáhla zde regulujícím způsobem.

Instituce veřejných obilních skladišť, kde bude možno uskladniti obilí a dáti v zástavu, je hlavní součástí opatření, o kterém právě jednáme. Opatření to je, jak jsem dovodil, velmi důležité, zejména už také proto, že tímto způsobem budou drobní rolníci zapojeni do výhod podle tohoto zákona.

Než, velectění, drobni zemědělci, kteří musí - nemajíce 25 q obilí téhož druhu - dávati své menší kvantum v zástavu jen prostřednictvím veřejných obilních skladišť, budou tu ve velké nevýhodě proti skupině velkých a největších zemědělců, a to z té pouhé příčiny, že si velký a největší zemědělec nechá své obilí ve vlastním podniku, bude míti tedy výlohy jen s pojištěním, odpadnou mu výlohy uskladňovací a transport, a tím bude ve výhodě proti drobnému zemědělci, který proto, že je malý a nemá 25 q obilí téhož druhu, bude moci dáti své obilí do zástavy jen prostřednictvím veřejných obilních skladišť. My jsme sice přesvědčeni, že tato závora povede k tomu, že se drobní zemědělci na vesnici budou sdružovat a že jeden z nich dá v zástavu obilí sdružených zemědělců, aby takto docílili společného prospěchu, život si tu pomůže, ale na každý způsob je třeba říci autorům tohoto zákona, že tu nebyl venkov jedna rodina, nýbrž že tu rozdělili zemědělce podle velikostních skupin: ti malí budou handicapováni, a velcí budou moci za jistých okolností vykonávati dokonce proti malým nekalou soutěž. (Posl. Dvořák: A vy jako zástupci soc. demokracii budete pro to hlasovat!) Budeme-li hlasovati pro tento zákon, jistě proto, že je v něm pokrok, že je v něm opatření, které se dá podle dosažených zkušeností dále dobudovati všude, kde se ukáže nezpůsobilé pro své účely.

Jde tu o další věc, poněvadž drobní zemědělci mohou užíti tohoto zákona jen prostřednictvím veřejných skladišť. Velectění, máme již takovou síť skladišť, abychom drobným zemědělcům zajistili prospěch z tohoto zákona? V historických zemích máme družstevních a obilních skladišť, na něž se tu hlavně pamatuje, dosti hustou síť, avšak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vyskytují se družstva jenom sporadicky, a je to tam tím bolestnější, že tam není systém stodol a sýpek; ve východní části republiky se zhusta mlátí rovnou na poli a obilí ihned odváží do mlýnů, které tam zastávají i funkci skladišť. Úvěrové potřeby na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou pak mnohem intensivnější než v historických zemích a tedy důsledek tohoto zákona je, že v zájmu drobných zemědělců musíme chtíti dobudování sítě veřejných obilných skladišť v historických zemích a vybudování takové sítě na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Podle toho, co víme o funkci obilních skladišť až dosud, musíme si přáti, aby buď nastala změna v dosavadní politice na tomto poli, anebo aby pan ministr zemědělství, který bude poslední instancí v povolování veřejných obilních skladišť, dbal toho, aby všichni zemědělci bez rozdílu politického přesvědčení, bez rozdílu velikostní kategorie mohli užíti výhod podle tohoto zákona.

Račte uvážiti, jak se to bude asi vyvíjeti. Drobní zemědělci mohou užíti tohoto zákona jen prostřednictvím veřejného obilního skladiště, jak jsem již řekl, ale za podmínky, že budou členy toho družstevního obilního skladiště, a za další podmínky, že prostor pro uskladnění obilí stačí. To jsou podmínky velmi závažné. Ne každý bude ochoten jíti do družstva, kam nechce, ale zejména: kde máme zajištěno, přihlásí-li se, aby mohl použíti výhod tohoto zákona, že bude za člena družstva veřejného obilního skladiště také přijat? To není teoretická otázka. My jsme o tento princip, o právo zemědělce na členství na př. v družstevním lihovaru musili těžce bojovati, a přece jsme zásadu tu neprobojovali. Máme družstevní mlékárny, hojně podporované z veřejných prostředků, a přece tyto družstevní mlékárny veřejnými prostředky podporované odmítají zemědělce hlásící se za členy. Velectění, nebude to také tady u družstevních obilních skladišť, zejména tam, kde bude hroziti nebezpečí nedostatku prostoru, nebude to také tady, že jistá část zemědělců, která již je členy družstva, bude si výhody tohoto zákona monopolisovati pro sebe, když tu není nikde žádného práva, žádného nároku, aby zemědělec, který je nucen podle tohoto zákona do družstva jíti - a musí býti členem, má-li výhody tohoto zákona míti - byl přijat za člena? To je, velectění pánové, velký nedostatek ve věci. Tu je třeba, myslím, posuzovati věc velmi jednoduše, logicky. Buďto vzíti obilí od každého do veřejného skladiště, ať je členem nebo ne, anebo přijmouti za člena každého ze zemědělců, když by ta podmínka členství byla tak zásadní povahy. Zejména to bude palčivá otázka tehdy, uskuteční-li se projekt zřizování státních veřejných obilních skladišť. Na Slovensku a na Podkarpatské Rusi nemůžeme počítati, zejména v těchto tísnivých hospodářských dobách, s tím, že tam zorganisujeme akci, aby nám tamější zemědělci zaplatili po 200 Kč podílu, aby se tam někdo odvážil pustiti se do stavby skladiště, které stojí miliony. Trvalo by velmi dlouho, než bychom si vhodnou síť veřejných obilních skladišť na Slovensku a Podkarpatské Rusi vybudovali.

Tu budeme museti počítati s veřejnými obilními skladišti státními. Jak to bude potom? Bude lze odmítnouti zemědělce proto, že není členem družstva, jemuž bude svěřena správa a provoz tohoto státního veřejného skladiště? Přesvědčíme se brzy, že jde o otázku velmi zásadní. Ta obilní skladiště, zejména družstevní veřejná obilní skladiště, musejí míti napříště na zřeteli jen a jen své hospodářské a sociální poslání a vyloučiti ze své správy každou politiku, zejména každé politické stranictví, jinak stane se tento zákon jen kusem papíru.

V §u 16 je dána kompetence zemědělským radám při řízení o povolování veřejných obilních skladišť. To nevidíme rádi, říkám to zde otevřeně. Zemědělské rady jsou jednak institucemi velmi nedokonalými ve východní části republiky, a v Čechách a na Moravě jsou to instituce neobyčejně zastaralé. Musíme prositi, aby zemědělské rady byly buďto zreorganisovány, aby našemu zemědělství něčím byly, anebo aby jim kompetence i v této věci jako v jiné věci byla odepřena. Velectění, to neříkám z nějaké stranicko-politické zaujatosti. To říkám z péče o politiku zemědělskou. Jestliže zemědělské rady mají plniti svůj úkol, pak se musí sblížiti s kruhy zemědělskými, nesmějí žíti v té výlučnosti stranicko politické a kastovní, ve které žijí teď. Za dnešního stavu věcí vliv jejich jen - právem - velmi upadá.