Obec Wörgl sáhla dne 5. července 1932 k svépomoci pod jménem pracovních poukázek, která umožnila tomuto městečku se 4000 obyvatelů lehce překonati minulou zimu. Za vedení zdatného starosty byly tam zavedeny vedle peněz Národní banky pracovní poukázky, poukázky, které se každého týdne vyplácely obecním dělníkům a podle zásady volného hospodářství byly vybaveny tak, že každého měsíce přilepením známky jednoprocentní jmenovité hodnoty musily býti udržovány na téže výši. Prosím hlavně české kolegy, aby se zabývali touto otázkou. Upozorňuji, že mne zde v parlamentu vyhledala řada mladých lidí z vašich vrstev, straníků vašeho směru a že jsem s nimi o této otázce mluvil mnohou čtvrthodinku v hovorně. Dnes bych tedy na to upozornil a doporučil za příklad Wörgl. Obec Wörgl vydala také prospekt, jest to spis nakladatelství "Aufwärtsverlag Wörgl" čís. 1, dr Sonderegger: "Záchrana Rakouska. Wörgelský příklad", v němž se líčí vývoj wörgelského příkladu, jeho osvobození z hospodářské nouze, v němž se však také opět ukazuje, že všemoc finančního kapitálu - ve spisu to není napsáno, ale vím to z positivního pramene prostřednictvím přivrženců zlaté měny - působilo na rakouskou Národní banku, což mělo v zápětí, že tato akce byla v únoru tohoto roku zastavena.

Chci uvésti několik málo dat z prospektu: Dne 5. července m. r. bylo usneseno vydati pracovní poukázky a již 11. července po jednomyslném usnesení obecních radních a členů obecního zastupitelstva započato s vydáváním. Zdůraznil bych, že od té doby, co byly vydány ve Wörglu pracovní poukázky, není tam již stran ve smyslu vzájemného boje. Od té doby,

co jsou tam zavedeny tyto pracovní poukázky, jest ve Wörglu jen jedna strana, obec zbavená finanční tísně. Pracuje tam sociálnědemokratický starosta a vedle něho ještě tři křesťanskosociální a hakenkrajclerští městští radové a zástupci všech vrstev. Pracují všichni jednomyslně, společně, neznají již žádné stranické politiky, mají jen jeden program, dostati Wörgl z louže. Jak se jim dařilo před tím, mohli jste čísti již v novinách. Obec byla dlužna mnoho daní zemi, okresu a státu, měla prázdné pokladny, naproti tomu 500 nezaměstnaných, kteří každodenně žádali od obecního úřadu práci a chléb. Zima roku 1932 tyto věci úplně změnila. Občanstvo se spojilo, zřídilo ručitelský výbor a ten vydal pracovní poukázky. Při 4000 obyvatelů bylo vydáno za 12.600 šilinků pracovních poukázek. Během zimy, tedy do prosince, provedla obec - musíte uvážiti, že daňová základna obce činí 6000 šilinků ročně - nouzových prací, oprav, různých mostů a cest v úctyhodné výši přes 100.000 šilinků. Obecní dluhy byly zaplaceny. V červenci nebylo možno sestaviti rozpočet. Pomocí pracovních poukázek byl rozpočet za rok tak zlepšen, že na konci roku byl schodek za rok 1932 změněn v přebytek. Tak bylo sebráno přes 79.000 šilinků dlužných daní při daňové základně 6000 šilinků, takže obec pomocí pracovních poukázek dostala dlužné daně, mohla zaplatiti opět své dluhy okresu, zemi a státu, takže, jak j z řečeno, na konci roku došli k aktivnímu rozpočtu proti dřívějšímu pasivu. Wörgl způsobil sensaci a tyto pracovní poukázky jsou dnes nástrojem, který za pomoci dělníků, řemeslníků a rolníků přinesl opět uvolnění. Měli byste čísti líčení starostovo, jak se tam prováděl oběh, a to co mají způsobiti zástavní listy podle tohoto návrhu, postaviti na nohy zahálející peníze, uvésti je do oběhu, toho dosáhl Wörgl. Tím došlo k jeho ozdravění. Ale mezinárodní vysoké finance nemají na tom zájem: Wörgl vybředl z otročení na úroky, vykonal již velký kus práce, ale jak již řečeno, přívrženci zlaté měny nemají na tom zájem, naopak svépomoc činí ji zbytečnou. Proto musila vláda v Rakousku pokus zastaviti. Kufsteinský okr. hejtman byl velmi uznalý - se zájmem pozoroval, jak práce zastupitelského výboru pokračují - nevyhověl ihned příkazu vlády, nýbrž ponechal věci průběh, až před celým světem byl viděti positivní výsledek. Neméně než 22 až 25 delegátů amerických měst přijelo do Wörglu, kdybych byl měl čas, byl bych tam již také zajel. Ale znám správnost teorie, znám správnost cíle a cesty. Právě dnes pokládám za svou mravní povinnost, abych znovu upozornil na tento princip. Londýnská konference jest v posledním tažení, dospěla k odročení. Letošní zimu však odročiti nemůžete, nouzi odročiti nemůžete. Obce se již zhroutily, mnoho spořitelen stojí před moratoriem nebo je již vyhlásily. Drobní zemědělci nemohou dále, rolníci nemohou platiti, řemeslníci a průmyslníci jsou na mizině. Proč? Poněvadž se peníze od tří let stále více hromadí a jsou kdesi uschovány - zda ze strachu nebo nedůvěry, či z opatrnosti, jest vedlejší - neobíhají. Proto patří peníze ven, tak jako železniční vůz mají se zdaniti, jinak zmizí železniční vozy s trati. A tento princip podle Silvio Gesella uskutečnily již Wörgl, Schwankirchen, Durynky a mnoho jiných, a to s nejlepším výsledkem.

Představuji si toto: Úspěch upisování půjčky práce zaujal jsem k ní positivní stanovisko - tu a tam přinese úlevu, ale všeobecně se celá zásada nedostane na přetřes ani nebude otřesena. Máme prý v oběhu šest miliard, ale jsem jist, že dvě třetiny někde leží a nepracují, neobíhají, nesměňují se. Musíte konečně dojíti k tomu, buď si pomoci sami a přijmouti návrh, který jsem zde již několikráte podal, na zřízení měnového úřadu zde ve státě, chcete-li zachrániti stát z krise a vyvésti obyvatelstvo z nouze. Nebo musíte aspoň obcím dovoliti, a by samy použily wörgelského příkladu a zabránily revoluci příští zimy - wörgelské peníze pomáhají zajisté více než vše ostatní. (Místopředseda Taub zvoní.)

Stát, který ze všech nejdříve k tomu sáhne nebo aspoň dovolí obcím, aby si samy pomohly, bude prvý, který vybředne z krise. Toto jest moje výzva k vám. Na počátku své řeči zaujal jsem positivní stanovisko k tomuto zákonu o varrantech a jménem svého klubu učinil jsem prohlášení, že hlasujeme pro návrh. Připomínám, že máme těžké pochybnosti pro zdlouhavost byrokratického, notářského a soudního řízení a politické exekuce, což s tím souvisí. To jest v rozporu se svépomocí a se všeobecnou pomocí zemědělství prostřednictvím wörgelských pracovních poukázek. Musíte projeviti tolik zájmu, abyste, jak jsem již dříve řekl a nyní zdůrazňuji, studovali tyto nové zjevy na místě samém, nebo abyste aspoň prostudovali tuto brožuru a abyste se přesvědčili o správnosti mých názorů. To budiž účelem mých vývodů. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Pozdílek.

Posl. Pozdílek: Slavná sněmovno! Projednávaná zemědělská předloha dává nám velmi vhodnou příležitost, abychom v této tak velmi vážné době, kdy v bezprostřední blízkosti máme před sebou žně, ve které zemědělský člověk skládá všechnu naději své celoroční námahy, poukázali na některé problémy a obavy, se kterými je toto očekávání dnes spojeno.

V minulém týdnu časopisy a noviny téměř všech politických stran, až na malou výjimku jednoho časopisu dnešního dne, velmi správně zhodnotily významný projev p. ministra zemědělství, který byl učiněn na velmi širokém vědeckém podkladě a který nám ukázal řadu cest, kterými se československé zemědělství musí v budoucnosti bráti, aby obstálo v tom velkém světovém zápase, který nás čeká.

Musíme si uvědomiti, že až přijdou normální poměry, přijdou-li, - ale doufáme, že také přijdou - že světový hospodářský zápas zde bude dále a že bude vždycky vypjatější, než byl někdy v letech minulých. Neboť musíme si uvědomiti, až budou na Slovensku provedeny meliorace, zlepšena půda, zvýšen hektarový výnos tak, aby se Slovensko přiblížilo nám, až v dnešní velké říši Ruské bude kulturní technika tak vyspělá, jako je u nás a v ostatních kulturně vyspělých státech, že bude tento hospodářský zápas v budoucnosti daleko vypjatější, než byl kdykoli dříve. Je proto přirozené, že i dnes musíme pomýšleti na určitou ochranu do budoucnosti, aby nás tato budoucí doba nepřekvapila nepřipravené, jako se to stalo podobně právě v těchto dnešních těžkých hospodářských poměrech. Ovšem že první, hlavní a největší snaha musí se nésti k tomu, aby v nejbližší budoucnosti všemi možnými okamžitými prostředky a zákroky - třeba že už je dosti pozdě, ale přece považujeme ještě tyto zákroky za možné a uskutečnitelné - došlo se v této těžké době k určitému zlepšení našich zemědělských poměrů, k určitému vyrovnání.

Slavná sněmovno, ve schůzi našeho zemědělského výboru bylo hovořeno o nebezpečí porušení klidu na naší vesnici, kdyby se dnešní poměry nezměnily ve prospěch zemědělského podnikání. Já sám mám velikou obavu o zachování klidu na naší vesnici, 1. kdyby ceny žita, ječmene a ovsa zůstaly na loňské úrovni, 2. kdyby poklesla cena živočišné produkce, 3. kdyby veškeré zatížení zemědělcovo zůstalo na té výši, jak bylo uzákoněno v době konjunktury a konečně kdyby zde nenastalo určité vyrovnání v režii zemědělcově.

My, slavná sněmovno, víme dobře, že tento zákon nepřinese nějakých zvláštních zázraků, víme, že nejen pro dnešek, nýbrž i pro budoucnost je účelem tohoto zákona - jak velmi správně prohlásil pan ministr zemědělství - finančně mobilisovati úrodu; a také víme, že každé sebe lépe míněné zákonné opatření, a tedy i toto zákonné opatření, nebude dokonalé, že bude míti určité nedostatky. Ale právě proto, že jsou zde určité nedostatky, které bude nutno podle nabytých zkušeností s prováděním tohoto zákona v dohledné době napraviti a upraviti, je potřebí při řešení takovýchto složitých a důležitých otázek, řekl bych, více upřímnosti, více spoluodpovědnosti, více mužnosti přiznati se k určitým omylům, které jsme čas od času učinili, jak ostatně při řešení těchto problémů v celém světě se děje, a starati se pod vlivem odpovědnosti, upřímnosti a mužnosti o nápravu těch nedostatků, které časem takřka při každém zákonném řešení se objevily.

Slavná sněmovno, přes světový ráz hospodářské krise musíme přiznati, že máme u nás také řadu určitých omylů speciálních, kterých jsme se během minulých let dopustili na celém zemědělském a hospodářském životě. Veliký národohospodářský vědec švýcarský prof. Lavre v devátém vydání své hospodářské spravovědy píše, že za minulá poslední léta napáchalo se mnoho hříchů na třech hlavních, základních výrobních činitelích v zemědělské výrobě, a to: na přírodě, práci i zemědělském kapitálu.

Pokud se týče přírody, byla tu řada úmyslů a snah naši výrobu v přírodě směstnati do škatulek tak, jako snad možno směstnati anebo zaříditi výrobu ve fabrikách. Velmi zajímavým způsobem, tuším předloni, mluvil s tohoto místa pan vyslanec Šeba, který právě poukázal na ztroskotání úmyslu zesocialisovati zemědělské hospodářství v sovětském Rusku, kde přesto, že pětiletka v průmyslu dochází k určitým výsledkům, ztroskotal úmysl zavésti důsledně pětiletku do zemědělství.

Pokud se týče druhého výrobního činitele zemědělského, práce, viděli jsme v minulých letech, že se vymyslila na rozsah, omezení, zkrátka na vliv práce řada určitých opatření, která nezůstala bez následků i v zemědělském podnikání a která právě zemědělské podnikání v řadě věcí nesmírně zatížila.

Pokud se týče zemědělského kapitálu, je tento přiveden takřka na pokraj záhuby. Provozního kapitálu zde není. Kdo byl šťasten a měl reservy, vyčerpává je a nyní sahá se k substanci pozemkové, sahá se k zadlužení zemědělského majetku takovým způsobem, jak to dosud snad nikdy v letech minulých nebylo, vyjma snad doby před 40 až 50 lety, kdy poměry, pokud se týče zadlužení zemědělského majetku, byly obdobné dnešním.

Když jsem, slavná sněmovno, řekl, že je potřebí k řešení těchto těžkých problémů více upřímnosti, opravdovosti a odpovědnosti, chtěl bych podotknouti, že velmi lituji toho, že zde není přítomen kol. Šamalík, se kterým bychom si jako sedláci oba dva mohli jistě upřímně podívati do očí a kterému přesto, že právě v minulých dnech pochválil p. ministra zemědělství a že vyslovil souhlas s návrhem dr Zadiny, nebude vaditi nic, aby v dohledné době nechal ve svém časopise - abych to tak přirovnal - hromy divo bít do všeho toho, co se s naší strany podniká, a aby zase nekritisoval způsobem někdy podivuhodným všechny počiny, které se zde k řešení zemědělské krise provádějí. Není tomu dávno, kdy právě ve svém časopise vzpomínaje různých nešťastných omylů z minulých let napsal, že právě za vlády Tusara a Švehly, který prý také k tomu přihlížel, drancovala se naše republika různými sociálními opatřeními. Tady chci právě poukázati na potřebu odpovědnosti. Kdyby byl Švehla tenkrát utekl od odpovědnosti, kdo ručí, že poměry v našem hospodářském životě, především také v zemědělství, nebyly by zrovna takové, jako v dnešním sovětském Rusku, kde přesto, že vláda dala sovchozům tu nejlepší půdu, že jim dala dostatek strojů, traktorů a všeho ostatního, tyto sovchozy podle statistiky právě nedávno vydané, jak jsem se dočetl ve "Sborníku čsl. akademie zemědělské", vykazují daleko menší hektarový výnos nežli ostatní soukromé hospodářství v Rusku. Jestliže průměrná sklizeň po hektaru r. 1930 byla v sovchozech 7.2 q, činil průměr v celém Rusku 8.5 q. R. 1931 v sovchozech činil průměr 5.8, ale průměr celé země byl 6.7 q na 1 ha.

Slavná sněmovno, pokud se týče výsledků hospodaření a živočišné produkce nebo pěstění zvláštních speciálních rostlin, jsou tyto výsledky v Rusku ještě horší. Jsme přesvědčeni, že tenkráte v poválečné době, kdy byla nálada rychle měniti dosavadní ustálené světové řády, i zde, kdyby tenkráte Švehla byl utekl od odpovědnosti, by bylo došlo - a řada různých lidí chtěla uplatňovati tento socialismus tím způsobem, jak v Rusku se uplatnil - k daleko horším poměrům a že bychom tíže snášeli dnešní hospodářskou krisi, nežli ji snášíme dnes.

Slavná sněmovno, je tedy potřebí do jisté míry více upřímnosti a více odpovědnosti. Tak je tomu na př. u tvrzení p. kol. posl. Šamalíka, který píše, pokud se týče řešení zemědělské krise, že nikdo jiný nedělá nic, jen zemědělští lidovci, a že vláda se těmito otázkami vůbec nezabývá. Myslím, že tomuto tvrzení p. kol. Šamalík ani sám nevěří, a kdyby tu byl, jistě by musil přiznati, že toto tvrzení není solidní, není upřímné a, řekl bych, není ani křesťanské.

Mnoho se hovoří v poslední době a také při příležitosti projevu p. ministra zemědělství bylo poukazováno na nutnost a potřebu t. zv. hospodářského plánu, především pro zemědělství. Je pravda, že zde potřebujeme v některých bodech a směrech změnu systému, ale já jako praktický rolník, jako sedlák od mládí, který jsem vyrostl v tomto prostředí, jsem velmi povděčen p. ministru zemědělství za jeho veřejné prohlášení, že v této věci není možno nadiktovati nějakou maršrutu. Při určitém plánu hospodářském i v soukromém podnikání jednotlivce musíme míti na zřeteli vždycky dva předpoklady: 1. možnost, jestli se nám to podaří, jestli to dovedeme a 2. předpoklad, že se nám to vyplatí. V širším slova smyslu a při větším rozsahu znamená to tolik, že nikdo nemůže násilím jiného přinutiti, aby pěstoval a choval něco, co se mu nevyplácí, nebo pro co nejsou, abych tak řekl, přírodní podmínky. A právě v tomto směru má stát veliký úkol, aby pokud se týče rentability různých odvětví výroby i pokud se týče různých druhů obilí určil vzájemnou stabilní rovnováhu cen.

Při projednávání tohoto zákona o zástavních a skladních listech bylo z některých stran velmi litováno, že nebylo pamatováno na stanovení určitých minimálních stabilních cen veškerých druhů obilí. Všichni zemědělci jsme toho názoru, že snad žádný druh občanů by si toho tolik nepřál jako my, aby byly stanoveny určité minimální ceny. Ale jsme také jako praktičtí zemědělci přesvědčeni, že tímto zákonem těžko by to šlo a že by to snad bylo vůbec nemožné, neboť tento zákon, jak velmi správně zde bylo řečeno, má za hlavní úkol poskytovati finanční prostředky a zabraňovati návalu obilí na trh v měsících po sklizni a v měsících předvánočních, kdy ovšem my jako zemědělci potřebujeme nejvíce peněz. Věřím záruce a slibu p. ministra zemědělství, pokud se týče rozšíření a upravení syndikátů, že bude na to pamatováno a že bude učiněno za všech okolností vše, aby se vyšlo vstříc našim přáním a návrhům, které v zemědělském výboru velmi správně tlumočil jménem naší strany zpravodaj o tomto zákoně, posl. dr Zadina. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Slavná sněmovno, k těmto opatřením, k tomuto zlepšení musí dojíti, poněvadž, kdyby se tak nestalo, velmi bychom se musili obávat o udržení klidu na vesnici, jak jsem již s počátku řekl.

Pokud se týče provádění těchto snah, četl jsem nedávno o náběhu k provádění plánovitého hospodářství v sousedním Polsku. Polsko je rozděleno v poslední době na 11 výrobních oblastí. Tyto oblasti výrobní jsou v celku dosti příbuzné, ale přece zase tak odlišné, že na př. jen 3 oblasti stanoveny jsou výhradně pro pěstování pšenice, jiné pro žito, některé pro len, pohanku atd. Ale tento poukaz na cizinu, slavná sněmovno, není u nás nic nového. I my u nás, ovšem díky intencím a práci zemědělské rady v minulých letech, máme roztříděny určité výrobní oblasti českého odboru rady zemědělské v Čechách, na Moravě atd., a není pravda, jak se s mnoha stran tvrdí, že se nic nepodniká v zájmu propagace náhradních plodin, jak bylo o tom mluveno v zemědělském výboru, že se nic nepodniká pro volbu vhodných sort a odrůd, které by vyhovovaly té které oblasti, tomu kterému kraji. Není také pravda, že se nic nepodniká pro zušlechtění chovu podle chovatelských směrnic v každém ohledu. V tomto směru, slavná sněmovno, má naše zemědělská rada svoji velmi dobrou a chvalitebnou tradici a vysoký stupeň našeho zemědělství je důsledkem také toho, že jsme zde měli v minulých letech zemědělskou radu z doby Rakouska' ale i tato chápala a uplatňovala plně svůj úkol zemědělský v každé době. Proto jsem se velmi podivil, když bylo včera v zemědělském výboru poukazováno na neúčelnost, zbytečnost a překážku pokroku, čímž prý je vinna zemědělská rada.

A když nedávno bylo mluveno o tom, že je vlastně ostudou, že dnešní zemědělské rady vypadají tak, jako vypadaly před několika roky za Rakouska (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.), plně bych souhlasil se zdemokratisováním zemědělských rad. Pokud se týče volebního řádu do zemědělských rad, i zde musí dojíti v dohledné době k určité změně, ke splnění toho, co si jistě všichni přejeme a co bude také v zájmu celého zemědělství. Ale musí to býti, slavná sněmovno, uděláno takovým způsobem, aby zemědělské rady zůstaly ryze zemědělské, aby se z nich nestaly malé debatní politické parlamenty, aby zkrátka a dobře zůstaly zemědělské rady r do budoucna místem práce o povznesení zemědělství, věrny své tradici z minulých let. Budou-li zemědělské rady v tomto směru zdemokratisovány tím způsobem, že tam budou rozhodovati zemědělci a že se tam bude jednat o zemědělství a ne o politice, pak se nebojíme žádného reorganisování, žádné demokratisace a žádných důsledků nějakého jiného volebního řádu.

Byly zde také včera vysloveny obavy, pokud se týče možnosti zřizování nových družstevních obilních nebo státních veřejných skladišť, které do budoucnosti intenduje tento zákon. Slavná sněmovno, pokud se týče těchto otázek, máme u nás v Československé republice zvláštní raritu, zvláštní výjimku. Po více než 20 letech dobrých zkušeností v tom směru, že zemědělské družstevnictví, především však družstevní skladiště přinášejí zemědělcům určité velké výhody, že zemědělce vymanily z rukou, ve kterých, pokud se týče trhu obilí atd., byli před 30 až 40 lety, začalo se družstevnictví jak skladištní, tak všecko ostatní roztřiďovati podle politických táborů. Každá politická strana chtěla zde míti své družstvo, někdy ani ne snad z potřeby a já bych se toho neobával tam, kde je skutečně třeba dáti svolení k založení zemědělského družstva - nýbrž často z politického justamentu. Chtěl bych říci, že často to bylo činěno pod záminkou, že příslušníci jiných politických stran nebyli přijímáni do agrárního družstva a že byli odmítnuti při přihlášce za člena proto, že jsou jiného politického smýšlení než agrárního. Nezůstalo však jen při skladištích družstevních, nezůstalo jen při peněžních ústavech, nýbrž tato snaha vytvořiti družstva podle politického rozvrstvení uplatňovala se při všech ostatních zemědělských podnicích.

V mém okrese byly dva cukrovary. Před třemi lety se tam zřídil pod politickým nátěrem ještě jeden cukrovar, který - poněvadž zde nebyly oprávněné předpoklady a ještě vinou určitých jiných okolností - za tři léta dospěl tak daleko, že udělal na 4 mil. Kč dluhů.

Pokud se týče družstevních skladišť, měli jsme v našem okresu již mnoho let filiálku blízkého družstva, které - a je to čest naše - nedostalo ani haléře podpory ze státních veřejných prostředků za celou dobu, co je u nás postaveno, a přece před 8, 9 lety bylo zde postaveno ne z potřeby, nýbrž z justamentu druhé skladiště, skladiště jiné politické strany, které právě vypjatou konkurencí, přeplácením cen ocitlo se na nejlepší cestě k těm koncům, k jakým dospěl onen cukrovar, zejména také v důsledku toho, že vedoucí osoby byly jedny a tytéž. Tam, kde je třeba založiti nové skladiště, jistě že, jsou-li pro to předpoklady, nebude proti tomu námitek, ale při zřizování nových skladišť musí se postupovati velmi opatrně, aby zde totiž byly hospodářské podmínky a ne jen politický justament.

Zemědělské rady, zemědělské družstevnictví a naše zemědělské školy jsou příčinou - pan ministr zemědělství dr Hodža mohl velmi vhodně v zemědělském výboru poukázati - a velmi objektivně to řekl - na vysoký stupeň našeho zemědělství - že máme vedle skvělého průmyslu velmi skvělé zemědělství, které je naší chloubou. Proto mne, slavná sněmovno, tím více překvapilo v zemědělském výboru tvrzení jednoho kolegy, který pravil, že přesto, že máme zde řadu zemědělských škol, řadu vědeckých výzkumných ústavů zemědělských, naše mládež se v těchto školách nenaučí, jak má hospodařiti, a nepřizpůsobí se této době krise a jestliže z těchto škol vyjde do života, že musí se teprve z praxe přizpůsobovati nebo že se musíme choditi učiti do Německa. Slavná sněmovno, je pravda, kdo nevyrostl od mládí v zemědělském prostředí, zvláště v této těžké době, že těžko si zvyká a přizpůsobuje se, ob zvláště proto, že je zde řada náhledů a byla zde řada určitých námětů právě v minulých letech a je ještě dnes, že zemědělské podnikání je podnikání velmi, řekl bych, blahobytné, že v zemědělství roste všecko samo od sebe, zkrátka, že zemědělci se velmi dobře žije. Je právě mnoho těch, kteří nám podobně radí nebo kteří podobné věci mluvili, a je mnoho těch, kteří takto mluvili, poněvadž neznají tvrdý život zemědělce, jeho ženy a jeho rodiny. Ale že by naše zemědělské školství nebylo na výši doby, slavná sněmovno, to nutno rázně odmítnouti, a to proto, poněvadž zejména my zemědělci, kteří jsme stále na vesnici, vidíme, jakým způsobem se uplatňují mladí absolventi zemědělských škol v této době krise na naší vesnici.

Místopředseda Taub (zvoní): Pane řečníku, vaše řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Pozdílek (pokračuje): Já speciálně ve svém okresu mám řadu mladších hochů vyšlých ze zemědělských vyšších škol, kteří přejali veškeru iniciativu v našich zemědělských odborových organisacích a kteří jsou dnes těmi nejlepšími hospodáři na našem okrese, tedy hospodáři, kteří v ohledu pokusného zušlechťování, kteří v ohledu krmné techniky, v ohledu propagace různých nových vymožeností vědy jsou na prvém místě, ale, slavná sněmovno, právě tito mladí hoši těžce nesou důsledky těch opatření v minulých letech a jsou právě v tomto směru nejradikálnější, poněvadž vidí, že do budoucnosti jejich zemědělské podnikání, nástup k opravdovému vedení statků bude ztížen na řadu let.

Slavná sněmovno, poněvadž uplynula má lhůta, musím řeč svou zkrátiti. Chci říci jenom tolik, že i naše zemědělské výzkumné ústavy stojí - třeba zde jsou určité mezery - na výši doby. Jestliže bylo poukazováno, že se neděje - a mluvilo se o tom také v zemědělském výboru - určitá propagace konservování píce, že se neděje určitá propagace, pokud se týče statkových hnojiv, musím říci, slavná sněmovno, že tato propagace se děje našimi výzkumnými ústavy, zemědělskými radami, našimi zemědělskými školami v takové míře, že skutečně je z toho, řekl bych, radost, že na některých našich vesnicích tato propagace těmito mladými lidmi se děje. Je to nahrazování umělých bílkovin vlastní výrobou, pokud se týče pěstování motýlokvětých rostlin, jsou nové směry v melioraci, které jsou obdivovány odborníky celého světa, a právě v poslední době vyšla velmi vzácná publikace o nových náhledech na výživu motýlokvětých rostlin, pokud se týče jejich zásobování dusíkem z půdy. Je tu tedy řada věcí, kterými se dají vyvrátiti výtky, které se činí našim zemědělským výzkumným ústavům.

Ale co nám chybí, je právě zahraniční propagace našeho vyspělého zemědělství, které i v budoucí době bude odkázáno na určitý export svých kvalitních výrobků. Velmi mne zarazilo, když jsem v těchto dnech četl zprávu, že na výstavě v Chicagu při názorném vyobrazení zaostalosti výroby mléka jsou tři země za sebou: na prvním místě je Indie, na druhém místě Čína a na třetím místě Československo. To ovšem není naší vinou, nýbrž vinou jiných odvětví, a proto bude potřebí, aby také v této otázce propagace našeho vysokého zemědělství se děla v cizině tak, jak toho také zasluhuje.

Pokud se týče tohoto zákona, vítáme jej. Víme ovšem, že nepřinese nějakých zázračných výsledků, ale vítáme jej jako malý krůček kupředu pro zlepšení našich těžkých hospodářských poměrů. Ale v zájmu klidu na vesnici žádáme a prosíme, aby v těchto již posledních chvílích bylo již uděláno všecko, co je možné, aby zemědělský člověk byl zabezpečen na své půdě. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Jos. Svoboda. Dávám mu slovo.

Posl. Jos. Svoboda: Vážení pánové! Předložená osnova zákona o obilních zástavních listech a veřejných obilních skladištích (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) podobá se jako vejce vejci všem předcházejícím návrhům zákonů, kterými měla býti zmírněna těžká situace v zemědělském hospodářství a kterými měly býti vyřešeny všecky těžkosti, zejména u drobných zemědělců. I tato osnova nese ryze třídní charakter, který se projevuje tím, že zde mají býti poskytnuty částečné úlevy a částečná, pravím, dosti pochybná pomoc jen určitým privilegovaným vrstvám zemědělským na úkor a na účet té veliké většiny drobných zemědělských hospodářství. Tato předloha není ničím jiným než dalším flastrováním těch těžkých problémů, které se zejména v zemědělském hospodářství i u nás v Československu projevují. Zemědělská krise již po celá 4 léta v Československé republice rok od roku vzrůstá a se prohlubuje, stejně tak jako po celá 4 léta se projevuje snaha vládnoucích koaličních činitelů, aby zabránili anebo aspoň zastavili prohlubování zemědělské krise v Československu. Výsledek předcházejících zákonů, kterými byl sledován uvedený účel, byl, že dnes zemědělské hospodářství, resp. veliká většina zemědělců, najmě drobných a středních, ocitá se na pokraji zoufalství. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Opět ozývá se z venkova volání po pomoci a po záchraně. Je přede žněmi. Drobný zemědělec nemá jistotu, za jakých podmínek jeho celoroční práce bude zhodnocena, za jakých podmínek bude moci své zemědělské produkty na trhu prodati, drobný zemědělec nemá vůbec vyhlídek v dnešní době získati jakýkoliv úvěr, poněvadž, jak již bylo přímo i v zemědělském výboru konstatováno zástupcem agrární strany p. posl. dr Zadinou, ani ten dobrý, tedy dobře situovaný větší zemědělec nemá dnes možnosti získati úvěr.

I v důvodové zprávě k tomuto zákonu se jasně povídá, že zemědělská hospodářství nemohou vůbec získati dalších hypotekárních záruk. Všechno, co je na vesnici, je hypotékou zatíženo a více nelze již zatížiti, a proto pánové přicházejí s tímto zákonem, aby, když už není co zastaviti a není na co si vypůjčiti, dali zemědělci možnost zastaviti výsledky své celoroční práce, aby to, co mu má sloužiti k obživě, co mu má býti prostředkem k opatření peněz na úhradu nejnutnějších vydání, k uklidnění věřitelů, na úhradu splátky dluhů, úroků atd. bylo zastaveno. A sice pánové říkají proto, aby v době, kdy po žních je veliký nával na trh a kdy velikou nabídkou samočinně stlačují se ceny zemědělských produktů, zemědělec nebyl nucen prodávati za každou cenu, nýbrž až ve vhodnější době, kdy ceny obilí jsou pro něj přijatelnější, aby mohl obilí a zemědělské produkty prodati. Zákon však je tak upraven, že i této pochybné pomoci mohou použíti jenom určité vrstvy, tedy malá menšina zemědělců. Velká většina je tímto zákonem úplně vyřazena. Tak, jako všechny zákony, kterými páni chtěli poskytnouti určité úlevy, jak oni říkají, drobným zemědělcům, měly třídní charakter a sloužily pouze ve prospěch malé menšiny, tak i tento zákon. Loni mluvilo se rovněž přede žněmi o rychlé pomoci zemědělcům k zajištění sklizně a k zajištění cen obilí a proto byl vytvořen syndikát, který měl zachrániti drobné zemědělce před obilní spekulací, aby nemusili za babku prodávati. A výsledek? Ceny obilnin klesaly nezadržitelně, ale fondy, které z kapes poplatníků na účely syndikátů byly odhlasovány a vládou dány k disposici, byly spotřebovány, aniž z nich měl drobný zemědělec jakýkoliv prospěch. Stejně tak když zemědělský lid volal a dosud volá po snížení úrokové míry, pánové vyhověli a provedli zákon o jejím snížení, ale pouze o půl procenta, což bylo přímo výsměchem těm, kteří volali po skutečně radikální úlevě, po radikálním snížení úrokové míry. Podobně když hrozila velká nespokojenost z hromadného provádění exekucí na vesnici, pánové, aby ji lokalisovali a uklidnili, vypracovali rychle zákon o odkladu exekucí. I tento zákon se vztahuje právě na velké sedláky, na malou část majetnějších hospodářů, ale drobní zemědělci a domkáři jsou úplně vydáni na pospas exekutorům, více než milion drobných hospodářů je vydáno na pospas exekutorům, jejichž řáděním jsou rychle vyvlastňováni i drobní živnostníci na vesnicích, kteří už tak jsou přímo před katastrofou.