Je skutkom nepopierateľným, že vládna moc so svojimi najnovšími návrhy zákonov, ktoré znamenajú dôkladnú reštrikciu občianskych a demokratických práv slobody, nastúpila cestu diktatúry. Čierny jazdec ducha diktatúry ubiera sa svojou cestou a bezohľadne pošľapáva najkrásnejšie výkvety občianskych práv slobody. Kladie okovy slobodnému tisku a slobodným prejavom v parlamente, priostruje ešte viac predpisy zákona na ochranu republiky už beztoho ukrutne mocného, a nad to dáva do ruky vlády meč výnimečnej moci v podobe vyneseného zmocňovacieho zákona. Kto by mohol tedy ešte pochybovať, že v republike pripravuje sa zavedenie samovlády.

Podaním tohoto návrhu zákona vtrhuje tento smer na jedno veľmi vážné pole nášho verejného života, do právneho oboru a oboru pôsobnosti samosprávnych sborov. Na tomto poli badáme už od rokov proces vývoja zpätného. Voľby do samosprávnych sborov dejú sa vykonávaním najširšieho práva volebného. Hlasovať môže každy, i nemý, hluchý a slepý, avšak akonáhle zasadnú členovia zastupiteľského sboru, ihneď najdú medzi sebou spoľahlivých mamelukov vymenovaných vládnou mocou, ktorí nie sú tu k tomu, aby uplatňovali vôlu ľudu, ale aby uplatňovali vôlu vlády.

Vôľa ľudu môže pri hlasovaní zvíťaziť, avšak keď má byť uplatňovaná, vládna moc použitím systému menovania jednej tretiny zabráni jej uplatnovaniu. Pomerne najvoľnejším poľom autonomie bola administratíva obecná, avšak len do tejto doby bolo tomu tak, lebo tento návrh zákona razí v nej veľké trhliny a s hľadiska demokracie zavádza ustanovenia priamo zpiatočnícke. Pokladám to za experiment nebezpečný!

Administratíva našich obcí deje sa na základe systému politických strán. Táto administratíva na základe systému politických strán uviedla naše obce do situácie nemožnej. Vláda v dôsledku práve predloženého návrhu bude v budúcnosti čo do práva, menovať obecných starostov, vykonávať také zákroky a vlivy, ktoré ešte viac prehĺbia spolitizovanie obcí. Široké vrstvy ľudu však práve naopak požadujú, aby obce boly odpolitizované. Nemá žiadneho smyslu, aby obor pôsobnosti obecných zastupiteľských sborov bol takýmito zákonnými predpisy reštringovaný, veď už beztoho vznáša sa hrozivo nad ich pôsobením právo véta notára a schvaľovacie právo dozorčích úradov ako aj neobmedzené právo rozpúšťať zastupiteľské sbory.

Účelom tohoto návrhu zákona je jednak, aby napravil dosavádné chyby volebného poriadku do obcí, a jednak, aby zaviedol nové ustanovenia, ktoré voči dosavádnemu stavu znamenajú odnímanie, reštringovanie práv. Avšak tento návrh zákona nerieší bezvadne ani svoj prve naznačený úkol. Skúsenosť nasvedčuje totiž tomu, aby tiskový náklad strán, ktoré sa obecných volieb zúčastnia, neniesly v celku obce, lež aby sa tieto náklady rozdelily medzi stranami. Pre obec totiž znamená to veľké zaťaženie. Kandidáti tých strán však, ktoré neobdržaly ani jediného mandátu, mali by zaplatiť vcelku všetky tlačové a kolportážné náklady svojích kandidátnych listín, a to tým väčšmi, lebo dnešný stav ukladá obciam tak nesnesiteľné bremená, že sa ich tieto za dnešných hospodárskych pomerov dotýkajú existenčne. Nemaly by byť tlačené ďalej kandidátné listiny, ktoré sa staly neplatnými následkom abdikácie všetkých kandidátov alebo z inej príčiny, lebo i to znamená pre obce zbytočné vyhadzovanie peňazí.

Malo by sa vysloviť, že za člena obecného zastupiteľského sboru môže byť volený len jednotlivec, ktorý bydlí v dotyčnej obci aspoň tri roky nepretržite. Menoslov voličov nemal by byť sostavovaný polročne, ale na dva roky znova a len každého roku mal by byť opravovaný. Dnešný systém stojí obce veľmi mnoho peňazí.

Čo do systému viazanej kandidátnej listiny zavádza návrh reformu. Táto reforma však neuspokojuje, lebo záleží iba v tom, že jednotlivý kandidát posunuje sa do predu, inak však trvá starý stav ďalej. Siahame-li už na systém viazaných kandidátnych listín, tu by bolo najsprávnejšie, keby sme sverili vôli voličov, koho a koľkých chcú z kandidátky vyškrtať. Po tejto stránke nemalo by byť žiadné obmedzovanie.

Ustanovenie návrhu zákona, ktoré sa týka schvaľovania všetkých zvolených obecrrých starostov, znamená priamo pozbavovanie práv a porušenie práva nadobudnutého a vôle ľudu. Toto ustanovenie návrhu zákona je takým poličkovaním spravodlivosti, na ktoré nieto príkladu ani v našom zákonodarstve. (Posl. Steiner [maďarsky]: Vy budete schválený!) Veľmi sa mýlite, ja som už v čiernej knihe!

Bezpríkladnou nespravodlivosťou a porušením práva svojho druhu je, že depozitár dôvery väčšiny ľudu, zvolený obecný starosta, je vydaný na pospas samovôli zemského úradu alebo ministerstva vnútra, lebo tu bude vyvolaný stav, že naše obce nebudú administrované tými, ktorí majú dôveru ľudu, lež budú spravované tými, čo sú dôverníkmi vládnej moci.

Stane-li sa tento návrh zákonom a bude-li prevedená revízia obecných starostov, môže dojsť ku zvláštnym situáciám. Na pr. v niektorej obci bude jednohlasne volený obecný starosta, ktorého však vládna moc nepotvrdí, a bude menovaný iný, ktorý bol na pr. trestaný za krádež, avšak vzhľadom na to, že je event. členom niektorej vládnej strany, bude potvrdený. Za takýchto okolností obecný starosta, ktorého postavila v čelo mesta alebo obce jednosvorná dôvera ľudu, nielen že nebude môcť svoju funkciu vykonávať, ale podľa návrhu zákona po dobu troch rokov nesmie byť na tento úrad volený, čo sa rovná trestu. Je to viac ako capitis deminutio. Dojde k nemožnej situácii, že obecným starostom bude môcť byť jednotlivec, ktorý bol súdom za krádež odsúdený, politických práv však nebol zbavený, ale patrí k niektorej vládnej strane, nebude môcť však byť starostou jednotlivec bezvadného charakteru, ktorý má dôveru ľudu. Toto opatrenie protiví sa i verejnej morálke. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Našim stanoviskom je, aby život v obci bol odpolitizovaný, aby politika v živote obce bola ešte menej uplatňovaná než teraz, lebo len tak bude možno previesť správnu selekciu a len tak bude možno, aby do správy obce dostali sa všetci tí, čo majú cenu, čo chcú pre obec pracovať a čo nie sú obmedzovaní vo správe obecnej rámcom politickej strany.

Našim požiadavkom je, aby naše obce boly vedené nie obľúbencami vlády, ale dôverníkmi a obľúbencami ľudu. Lebo nie je dôležité to, aby v čelo obce postavený bol obecný starosta schválený alebo menovaný vládou a aby potom stále válčil s ostatnými členy, lebo nemá žiadnych ani citových ani ideových konexií s väčšinou, ale dôležitým je to, aby obce viedli tí, ktorých zastupiteľský sbor obecný vyznačí svojou dôverou, lebo len tak možno v obciach pokojne a kľudne pracovať. Ináč vznikne v živote obecných zastupiteľských sborov chaos a anarchia, a preto protestujeme proti zpiatočníckym ustanoveniam tohoto návrhu zákona a ja so svojej strany tento návrh zákona neprijímam.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Štětka.

Posl. Štětka: Budu pokračovati tam, kde sekera jednacího řádu, u komunistů zvláště důsledně prováděného, dopadla.

Třetí změna volebního řádu do obcí je podle zákona braní mandátu těm volebním skupinám, které nebudou míti na kandidátní listině tolik kandidátů, kolik by jim příslušelo podle odevzdaných a sečtených hlasů. Proti komu je toto namířeno? Potom ovšem vypadá v praksi věc takto: Strana, která je nejen proletářsky chudá, která je však také persekvovaná a proti které se provádějí v obcích přímo perversní štvanice - strana komunistická musela ve sta obcích, poněvadž jinak nemohla, stavěti menší počet kandidátů. Teprve po volebním období, po volbách se rozběsnili všichni denuncianti a denuncovali a ničili kandidáty uvedené a ohlášené na kandidátní listině strany komunistické. Kolik set státních zaměstnanců zaplatilo svoji odvahu, že se dali postaviti v té které obci na kandidátní listinu komunistickou. Byly hledány všechny možné důvody, aby byli propuštěni. Pánům jde o to, a proto mění volební řád v tom smyslu, aby, když tato strana přes všechna tato opatření dostala by ten počet mandátů a počet jejích hlasů by vzrostl, aby tímto novým způsobem odčerpali jí hlasy ve prospěch těch stran, ke kterým se voličové obrátili zády. Žádného jiného důvodu není. Pan zpravodaj se dovolává, že je to diktatura jednoho. (Hluk. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Já odpovídám: Co je, prosím vás, asi to, když potvrdíte anebo nepotvrdíte starostu? Jak tomu chcete říkati? To není diktatura? Tam, kde rozhodla vůle občanů, že ten a ten bude starostou, stačí, že nebude potvrzen, a vůle občanů je prostě neplatná. Je to tedy nový druh kradení mandátů dělnické třídě, straně komunistické.

Tak zv. socialističtí vůdcové dělají s touto změnou volebního řádu velmi špinavý obchod. Oni prostě počítají, že dostanou po komunistické straně nejenom starosty a náměstky, nýbrž i komunistické mandáty. Počítají s tím, že pracující třída a chudí voliči, když budou věděti, že komunistický starosta není možný, že nebude směti býti v obci ani náměstek, budou prostě odevzdávati hlasy stranám, o nichž je záruka, že budou míti starostu a náměstky. Počítají s tím, když voličové budou věděti, že při volbě komunistické kandidátky odevzdané hlasy dostane pak nějaký třeba zrovna pan starosta z Olomouce, že si řeknou: Máme-li voliti sociálfašisty, tak už budeme voliti direktně fašisty. To je směr, kam to ženete a kam také celá změna volebního řádu směřuje.

Konečně změnou volebního řádu do obcí vychází také vláda vstříc dnes osvobozenému Gajdovi a Stříbrnému v boji proti vázaným kandidátním listinám. Mění se zde volební řád tak, aby zkrátka a dobře se vlk nažral a koza zůstala celá. Aby se voliči oklamali, vkládá se ustanovení, na základě kterého prý má volič rozhodovati buď mezi osobou nebo stranou. Svým zaškrtnutím prý má dávati výraz důvěry a přednosti tomu kterému kandidátu z kandidátní listiny. Ale žádného nesmí vyškrtnouti. Pro vůdce, kandidáta na prvním místě, platí jiný volební řád. Ten je v tomto směru před tužkou voliče imunní, ten je nedotknutelný. Ten bude zvolen, i kdyby se všichni voličové v obci vyjma něj proti němu postavili. Jemu už toto přednostní právo na prvém místě zaručuje zvolení, i kdyby taková kandidátka dostala jenom ten počet hlasů, který je potřebný k volebnímu číslu, a kdyby všichni druzí voličové rozhodli a podškrtli třeba toho druhého, čímž dávají přednost a důvěru tomu druhému. Ale ten, jemuž zaškrtnutím důvěru projevují a dovolávají se tedy podle navrhovaného volebního řádu jeho zvolení, zvolen nebude. Bude zvolen vůdce kandidátní listiny, to je tedy v každém případě vždycky již zajištěný bonz té které strany vládní. Ten už je tam proto nastrčen a figuruje tam i proti vlastním straníkům. I tento švindl voliči velmi dobře prohlédnou, poněvadž si stejně spočítají hlasy té straně odevzdané, byť i desetkráte zaškrcené, takže konec konců volič nemá žádný vliv. Ale poněvadž je potřebí a také snaha vycházeti vstříc v tomto směru, vyšlo se vstříc volání po rozvázání kandidátních listin a průlom zde tímto je naznačen.

To jsou tak podstatné změny v navrhovaném volebním řádu a ještě jiné malé, které se tu a tam při úpravě svezly, ale které na konec nepadají na váhu. Ale skutečnost, že se zde změnou volebního řádu prodlužuje volební období ze 4 na 6 let, skutečnost, že má jenom určitá část předem určených tak zv. demokratických občanů tohoto státu právo dáti se voliti starostou nebo náměstkem obce, fakt, když voličové nebudou poslouchati příkazů vrchnosti, že obecní zastupitelstvo bude rozpuštěno a že, jakmile nezvolí toho, koho okr. hejtman nadiktuje, bude rozehnáno a volby - jak se mění v tomto směru volební řád - budou konány podle možnosti a uvážení vrchnosti, znamená zkrátka a dobře suspendování práv ohromné většiny pracujícího lidu, vyřazení pracujících tříd, zvláště strany komunistické, ze samosprávy.

Pánové! Tato opatření v rámci všech reakčních mimořádných opatření mají vám pomoci za pomoci četníků, policajtů a kriminálů rozdrtiti komunistickou stranu. Vezměte na vědomí naše prohlášení: Panický strach, kterým jste zachváceni, nám jenom dává za pravdu, když voláme k celé pracující třídě: S pojte se bez ohledu na politickou a národní příslušnost, dnes jde v boji nejenom o práva dělníků organisovaných ve straně komunistické, nýbrž o práva celé dělnické třídy, neboť v každém případě ten, kdo dnes nesklání hlavu před tímto režimem, bude okamžitě pronásledován a bude také těchto práv zbavován.

Vás, pánové, nezachrání dnes zmocňovací a mimořádné zákony, nezachrání vás dnes ani změna volebního řádu. Komunistická strana za pomoci soc.-demokratických, nár.-socialistických dělníků, celé pracující třídy a všeho drobného lidu povede svůj třídní, revoluční boj přes všechna vaše běsnění až ke konečnému cíli, k pádu tohoto režimu, k nastolení opravdu socialistické vlády, t. j. vlády dělníků a rolníků. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k věcné poznámce p. posl. Davidovi.

Posl. David: Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Ve čtvrteční schůzi posl. sněmovny polemisoval pan posl. Knirsch se zprávami, že v koncentračních táborech v Německu je v přítomné době 10.000 osob, a na můj dotaz, jak se chová německá vláda k lužickým Srbům, odpověděl (čte):

"Den Lausitzer Serben gegenüber verhält sich die Regierung vollständig korrekt. Ich darf Ihnen, verehrter Herr Kollege, sagen, daß sich die Lausitzer Serben unter dem neuen Regime in ihrer übergroßen Mehrheit sicher und zufrieden fühlen." (Výkřiky posl. Gottwalda.) "Das weiß ich aus eigener Wahrnehmung. Wenn nicht die Hetze von außen hineingetragen würde, lebte dort ein ganz gutes und glückliches Volk."

Neodpověděl jsem panu posl. Knirschovi ihned proto, poněvadž jsem pokládal za svou povinnost, ověřiti si nejdříve některé došlé zprávy o útisku lužických Srbů. Podle informací získaných na hodnověrných místech vypadá ta spokojenost lužicko-srbského národa s dnešním režimem v Německu takto:

"Serbské Nowiny" ze dne 10. dubna přinášejí zprávu o průběhu mimořádné valné hromady Svazu lužického Sokolstva, na níž bylo usneseno, aby se Sokol rozešel. V přijatém prohlášení se praví:

"Poslední události v Německu nás donucují k zaujetí našeho stanoviska. Lužické Sokolstvo je zásadně státotvorná a nepolitická organisace a proto doufalo, že bude moci za změněných poměrů dále pracovati ve službě svému národu a tím též v zájmu státu. Bohužel se však nám nepodařilo odstraniti nedorozumění a nedůvěru proti Sokolstvu a přesvědčiti odpovědné kruhy o správné a státu neškodné naší práci. (Výkřiky komunistických poslanců.) Poněvadž za těchto poměrů nám není možno dále dospět, hájiti náš program a plniti svůj úkol, jsme proto nuceni svou činnost zastaviti.

Na mimořádné valné hromadě Svazu lužicko-srbského Sokolstva, konané dne 9. dubna 1933 v Budyšíně, zástupci jednot a členové předsednictva jednomyslně se usnesli na rozpuštění ústřední organisace lužického Sokolstva. Jednotám, které jsou ve Svazu sdruženy, se rovněž doporučuje rozejití.

Lužický Sokol pracoval stále veřejně a bez jakýchkoliv tajností, uznávaje státní autoritu. Není mu však možno více prováděti svůj program, poněvadž za uplatňovaných dnešních předsudků nemůže nikoho přesvědčiti o správnosti, šlechetnosti a neškodnosti lužické sokolské práce a získat také úplnou důvěru nad řízených úřadů. Svaz lužického Sokolstva se rozešel pod tlakem poměrů."

Nikdo jistě nebude věřiti tomu, že by lužický Sokol se rozešel dobrovolně; ve výše citovaném prohlášení se praví doslovně, že se rozchází pod tlakem poměrů, jinými slovy Sokol byl k rozejití se přinucen. Dne 12. dubna byl na 8 dnů zastaven jediný lužickosrbský denník "Serbské Nowiny". Na první jejich straně jsme četli: "Po wukazu němského presidenta k škitej za lud a stat z 28. februara 1933 su so "Serbské Nowiny" na 8 dnjow zakazále."

Za několik dnů na to byla řada zaměstnanců a většina členů představenstva Smoléřovy knihtiskárny a knihkupectví odstraněna ze svých míst a zbavena zaměstnání. Jsou to: šéfredaktor Marko Smoléř, vedoucí tiskárny a knihkupectví Gustav Janák, jednatel Svazu lužického Sokolstva, sazeči tiskárny Jakub Šajba, starosta Svazu lužického Sokolstva, a P. Grojlich, nově zvolený zapisovatel Svazu lužického Sokolstva, spisovatelka Mína Wítkojc, z členů představenstva předseda družstva Jakub Lorenc, Zalěski, lužický spisovatel, Martin Novák, známý akademický malíř, Pavel Lubjenski, nově zvolený starosta Svazu lužického Sokolstva, člen představenstva učitel Jiří Sloděnk, dopisovatel "Serbských Nowin", bývalý poslanec Arnošt Bart a učitel Jan Šěca.

Po 8 dnech "Serbské Nowiny" opět vyšly, ale za změněné redakce. Jsou psány v duchu německo-nacionálně-socialistickém, uveřejňují německé vyhlášky a vycházejí za přísného policejního dozoru.

Dne 28. dubna obsadila státní policie lužicko-srbský národní dům v Budyšíně a Smoléřovu tiskárnu a knihkupectví a provedla prohlídky u řady známých lužických Srbů, z nichž byli zatčeni: Gustav Janák, vedoucí tiskárny a knihkupectví, Jakub Šajba, starosta Svazu lužického Sokolstva, učitel Jiří Sloděnk, bývalý poslanec Arnošt Bárt, akademický malíř Martin Novák a dr Jan Cyž, ředitel lužické lidové banky. Všichni jmenovaní byli vězněni bez jakéhokoliv vyšetřování až do 2. června, tedy celkem 5 neděl, kdy až na Martina Nováka byli na revers propuštěni na svobodu. Byli drženr ve vazbě, ač se vždy chovali krajně loyálně, nikdo z nich nebyl politicky činným a byli daleci jakékoliv státní irredentě. Byli zatčeni proto, poněvadž se narodili lužickými Srby a zůstali věrni svému lužicko srbskému lidu. Lužičané nemají - to by si měl uvědomiti p. posl. Knirsch - ani jediné školy obecné, o školství středním a odborném ani nemluvím. Jim nejde o odtržení od německé říše, nýbrž o udržení národní existence, aby mohli pěstovati svoji národní kulturu, svůj folklor a vše, co souvisí s životem každého i sebe menšího národa.

Pan posl. Knirsch pravil dále, že z vlastní zkušenosti ví, jak za nového režimu jsou Lužičané spokojeni a že kdyby se neštvalo v zahraničí, žil by v Lužici šťastný a spokojený lid. My neštveme, uvádíme zde jen holá fakta o tom, jakým způsobem se chová dnešní režim v Německu k malému lužicko-srbskému národu a jak vypadá spokojenost tohoto národa. My se také nemícháme do vnitřních záležitostí Německé říše, ale nikdo nám nemůže zabrániti, abychom si nevšímali nejmenšího slovanského národa a nesledovali jeho národní a kulturní život. Věříme, že si lužičtí Srbové nestěžovali p. posl. Knirschovi, možná, že někteří mu dokonce vychvalovali dnešní režim. Je známo, že dokonce někteří lužičtí Srbové jsou organisováni v německo-nacionální socialistické straně, jsouce k tomu přinuceni; ano, nestěžovali si lužičtí Srbové p. posl. Knirschovi prostě proto, že nemohli, poněvadž každý projev nespokojenosti se strany lužických Srbů nad dnešním německým režimem by pro ně znamenal novou persekuci a nové žalářování. Lužičtí Srbové musí mlčet, lužičtí Srbové jako malý národ, čítající sotva 150.000, se nemohou brániti.

"Serbské Nowiny" ze dne 4. února 1933 napsaly: "Budeme-li mlčet, potom nechť každý již dnes si uvědomí, že mlčíme jen proto, poněvadž nemůžeme mluviti." (Výborně!) K těmto slovům, slavná sněmovno, není třeba připojovati poznámek.

Slavná sněmovno, dámy a pánové! Jsem hluboce přesvědčen, že zůstane černou skvrnou v dějinách dnešního Německa, jak surovým způsobem se chovají jeho držitelé k malému, 150.000 čítajícímu národu lužických Srbů a jak jej připravují o nejprimitivnější právo - právo na život.

To je má odpověď p. posl. Knirschovi. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k věcné poznámce p. posl. Tučnému.

Posl. Tučný: Slavná sněmovno! Pan Zápotocký ve své řeči v dnešní debatě pronesené tvrdil, že na konferenci delegátů Československé obce dělnické jsem potíral planý poplach s otázkou podporování nezaměstnaných tvrzením, že v této věci se nic neděje. Konstatuji, že to není pravda a že jsem naopak mluvil konkretně o útočení na podpory v nezaměstnanosti.

Pan kol. Zápotocký řekl, že snížení podpor v nezaměstnanosti ve způsobu změny poměru státního příspěvku k organisačním podporám 1:1, popř. 1:2 pro p. posl. Tučného nic neznamená. Konstatuji, že jsem nejen nic takového neřekl, ani jiným způsobem nedal najevo, nýbrž že jsem se jasně vyslovil proti snížení podpor v nezaměstnanosti. A poněvadž obě tyto skutečnosti byly zřejmé ze dvou projevů, které z této konference prošly denním tiskem a které nemohly zůstati panu kol. Zápotockému neznámé, musím jeho tvrzení prohlásiti za falešná a tendenční. (Výborně!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1. Návrh posl. Štětky a soudr.:

Podepsaní navrhují, aby se přešlo přes vládní návrh zákona tisk 2277 o změně řádu volení v obcích a usnesení ústavně-právního výboru tisk 2305 k pořadu.

2. Pozměňovací návrhy posl. Štětky a soudr.:

Navrhovaná změna v §u 10, odst. 1 budiž škrtnuta a ponecháno ustanovení volebního řádu v odst. 1 dosud platné s tímto doplněním:

"Jestliže však více než polovina voličů vysloví obecnímu zastupitelstvu nedůvěru písemným podáním, okresní úřad vypíše nové volby v každé době, kdy se tak stalo, nejdéle však do 6 týdnů."

Navrhovaná změna v §u 49 budiž škrtnuta a ponecháno staré ustanovení volebního řádu dosud platné.

Navrhovaná změna v §u 54, odst. 1, věta prvá budiž škrtnuta a ponecháno ustanovení dosud platného volebního řádu do obcí.

Navrhovaná změna §u 63 budiž škrtnuta.

Navrhovaná změna §u 67 budiž škrtnuta a ponecháno ustanovení dosud platného volebního řádu do obcí.

Navrhované doplnění §u 68, odst. 2 a 3 budiž škrtnuto.

Články II a III buďtež škrtnuty.

3. Pozměňovací návrh posl. Krumpeho a druhů:

§ 66 nechť zní:

"Uprázdní-li se za doby úřadování obecního zastupitelstva místo člena obecní rady nebo komise, obsadí uprázdněné místo členové volební skupiny, jíž se včítal uprázdněný mandát (§ 64). Volební skupina provede volbu podle zásady nadpoloviční většiny.

Uprázdní-li se místo náměstka, obsadí uprázdněné místo volební skupina nebo sdružení volebních skupin, které kdysi provedly volbu.

Dojde-li touto volbou k přesunu v zastoupení volebních skupin v obecní radě, provede se také nová volba obecní rady podle §u 64."

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Marešovi.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno! Chci jen stručně reagovati na některé vývody, resp. sumárně podati svůj úsudek o některých námětech nebo přáních zde vyslovených.

Některá přání vyslovená řečníky možno označiti za přijatelná a s přáními našimi i zástupců jiných stran za slučitelná. Jsou to zejména přání, aby jakákoli novelisace tohoto zákona nezůstala jen novelisací, nýbrž aby byla zároveň doprovázena snahou po úpravě finančních poměrů samosprávy. S tím lze naprosto souhlasiti.

Lze také souhlasiti s přáním, které zde bylo vysloveno, aby také v jiných úsecích byla provedena jakási úprava, zejména co se týče volebních seznamů. Bylo výslovně přislíbeno, že se tak stane zvláštním zákonem, o kterém bude slavná sněmovna jednati na podzim.

Také lze souhlasiti s přáním, aby byla zjednodušena administrativa v obcích, aby to, co se intenduje ve státní správě, našlo uplatnění i v samosprávě obecní, komunální. I tam je při úřadování mnoho papíru a komplikací a je třeba, aby tato otázka byla v zájmu finančním a v zájmu řádného chodu zákonem upravena.

Byla zde však vyslovena řada námětů, s nimiž souhlasiti naprosto nelze a které nutno jako nečasové a také jako zásadně nepřijatelné odmítnouti.

Nelze také přijmouti recept p. posl. Šaláta, pokud praví, že nutno vyloučiti z volebního práva ty, kdož neumějí čísti a psáti, a pokud žádá přesunutí hranice věkové jen proto, že je v obci řada lidí - myslí zde ovšem především také na cikány - kteří neumějí čísti a psáti. Myslím, že by nebylo účelné spatřovati úkol demokracie v tom, že by ti, kdož neumějí čísti a psáti, byli za to trestáni odnětím volebního práva. Domnívám se, že je mnohem účelnější, aby demokracie učila čísti a psáti.

Pokud se mluvilo o některých jiných věcech, mám za to, že páni řečníci příliš ostře vytyčovali některé body, a neváhám říci, že tu byla také malována v některém směru dokonce strašidla.

Co se týče otázky potvrzování starosty, nelze upříti, že přichází do jakési souvislosti s událostmi posledních dnů, týdnů a měsíců. Uvedl jsem, že zákonná úprava potvrzení starosty není novum, že je to věc u velkých měst známá a že nelze se jí brániti ani tam, kde jde o samosprávu v menších svazcích, a to proto, že je starosta více než obstaravatelem místních záležitostí, že je zároveň důvěrníkem demokratické ústavy a celého státu.

V tomto směru má mezi volenými členy zastupitelstva úkol katexochén, totiž vyšší úkol, ale také vyšší odpovědnost a povinnosti a ovšem také vyšší kontrolu.

Jestliže zde kol. Stenzl, Krumpe a ostatní vytýkali a báli se nebezpečí, že administrativa, byrokracie, kterákoliv vládní soustava koalice by mohla zneužíti těchto ustanovení v neprospěch řádného chodu samosprávy, že by se potvrzování starostů mohlo díti jakž takž od oka, podle toho, jak vypadá vládní soustava, že by mohla také potrefiti koaliční, nebo i nekoaliční, ale státotvornou strana u, myslím, že tyto obavy jsou zbytečné a předčasné, že jsou vůbec nemístné, poněvadž kterákoliv vláda, kdyby se dala strhnouti k tomu, aby při potvrzování starostů se řídila podle toho, jak vypadá koaliční soustava, zdali ten či onen starosta patří k té či oné koaliční straně, neuškodila by starostovi a obci, nýbrž státu, poněvadž by to byl postup, který by nemohl býti zdravý vývoji v komunách a prospěšný obecnímu hospodářství.

Jestliže pan kol. dr Hassold mluvil o tom, že celý zákon není ničím jiným nežli hrobem demokracie, pak bych mu tu legitimaci nechtěl upírati, poněvadž o hrobech mohou mluviti hrobaři, zejména hrobaři demokracie jinde. S p. kolegou Hassoldem nemusím v tomto směru polemisovat. (Posl. dr Hassold [německy]: To je velmi jednoduché!) Velmi jednoduché, ale pravdivé.

Pokud se týče polemik, že se příliš dlouho a příliš nezásadně vyřizují věci vyloučených členů zastupitelstva, myslím, že je v intencích řádného chodu samosprávy, aby byl učiněn pořádek. Zákon má zde na mysli lhůty a dovoluji si s tohoto místa připomenouti, že je třeba, aby nebylo přihlíženo ani nalevo, ani napravo, aby v obcích zavládl pořádek a aby věc toho, kdo byl vyloučen a opustil svou stranu, byla rychle administrativně vyřízena, poněvadž toho vyžaduje čistota komunální práce.

Kol. Štětka polemisoval s kandidátkami a vytýkal, že je nedemokratické - a vyslovil to přímo jako persekuci strany komunistické - když se znemožňuje v případě, kdy na kandidátce je pouze jedno jméno, ale dostane mnohem více hlasů, aby naprosto protismyslně, protidemokraticky jeden člověk diktoval, kdo z obyvatelů obce má býti za ním druhým členem zastupitelstva. Myslím, že opak je správný. Právě demokracie nepřipouští, aby jeden člověk z celého občanstva si vybíral toho, kdo má býti vedle něho voleným členem. Mluviti o tom, že je třeba, aby kandidátky nebyly uveřejňovány, aby kandidáti nebyli vystaveni persekuci, aby nebyli propouštěni z práce, je absurdní, protože není možno trvale kandidátku schovávati. Jednou se objeví, kdo to je, není-li na kandidátce, objeví se jistě v zastupitelstvu, a kdo chce persekvovati, nemusí čekati, až je zvolen nebo je na kandidátce. Kdo má špatné úmysly, najde si cestu i bez kandidátky, resp. i při opatření, které má na mysli pan kol. Štětka.

Znovu bych se vrátil jen poznámkou k tomu, že nelze dnes mluviti o omezení volebního práva, poněvadž dnešní doba má docela jiné a vážnější starosti, než se zabývati tím, jak by bylo možno vyloučiti určitou část obyvatelstva z volebního práva. Zatím si musíme lámati hlavu jinými problémy, než je tento.

Vzhledem k tomu, že vypadla omylem některá ustanovení, jednak tiskovou chybou, jednak nedopatřením technickým, prosím, aby zároveň byly přijaty dodatky, aby totiž:

1. ve čl. I v §u 64 byl odst. 6 za posledním slovem "pojat" doplněn zněním:

"Při užší volbě považují se za zvolené ti, kdož obdrželi největší počet hlasů. Při rovnosti hlasů rozhodne los. Hlasy, které připadly na kandidáty do užší volby nepojaté, jsou neplatny.",

2. ve čl. II, odst. 2 za předposlední větu, končící slovem "zastupitelstvo", byla vsunuta věta: "Ustanovení § 63, odst. 2 věty druhé platí obdobně".

Vyslovuji se proti přijetí návrhů pp. kol. Štětky a soudr., poněvadž náměty, které tyto návrhy podávají, byly v ústavně-právním výboru projednány, byly uváženy důvody pro a proti, a není příčiny, aby v tomto okamžiku bylo na usnesení ústavně-právního výboru něco měněno. Navrhuji jejich zamítnutí.

Prosím slavnou sněmovnu, aby přijala osnovu zákona tak, jak ji předkládá ústavněprávní výbor. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 4 články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž byly podány návrhy, míním dáti hlasovati takto:

Nejprve o návrhu posl. Štětky a soudr. na přechod k pořadu.

Nebude-li přijat, hlasovali bychom o osnově zákona v úpravě návrhů posl. Štětky a soudr.

Bude-li zamítnuta, budeme hlasovati o §u 66 článku I v úpravě návrhu posl. Krumpeho a druhů.

Bude - li zamítnuta, budeme hlasovati o osnově zákona podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti přednesenému pořadu hlasování? (Nebyly.)

Není jich. Budeme hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s návrhem posl. Štětky a soudr. na přechod k pořadu, zvedni ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh na přechod k pořadu jest zamítnut.

Kdo souhlasí s osnovou zákona v úpravě návrhů posl. Štětky a soudr., zvedni ruku. (Děje se.)

To je menšina. Úprava ta je zamítnuta.

Kdo souhlasí s §em 66 čl. I v úpravě návrhu posl. Krumpeho a druhů, zvedni ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tato úprava je zamítnuta.

Kdo nyní souhlasí s osnovou zákona podle zprávy výborové s opravami jednak ve čl. I v §u 64, odst. 6, jednak ve čl. II v odst. 2, přednesenými p. zpravodajem, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové s opravami ve čl. I v §u 64, odst. 6 a ve čl. II v odst. 2.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému: