Soc. demokratičtí dělníci v Německu nezklamali, ale zklamali soc. demokratičtí vůdcové, podvedli dělnickou třídu tak, jako ji podvádíte vy tady. Tak je to, Srbo!

A právě z tohoto poučení... (Stálé výkřiky posl. Srby a Štětky.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Právě z tohoto poučení, které přichází z Německa, je po třebí, aby se učila také dělnická třída v Československu. Dělníci v Československu si musí uvědomiti, že soc. demokratičtí a československo-socialističtí vůdcové je nevyzvou k boji proti buržoasii, proti všem těm zbidačovacím a vyhladovovacím opatřením, která se nyní na dělnickou třídu chystají. Vy klidně necháte řáditi a osvobozovati Gajdu a zavíráte dělníky a chudé lidi. (Posl. Srba: Tak jako to bylo s gentským systémem! V Pardubicích se chodilo s prapory a volalo: Pryč s gentským systémem!) Ne, Srbo, proti gentskému systému, ale proti zhoršení gentského systému! (Výkřiky.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Vyzývám po druhé pana řečníka, aby mluvil k věci. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Zápotocký (pokračuje): Já mluvím k věci, a to k té, která je dnes nejdůležitější a nejakutnější. Znovu říkám: Vždyť přece obecní hospodářství je krajně spjato s otázkou nezaměstnaných. Není možno dnes odlučovati obecní hospodářství a obecní politiku od otázky nezaměstnaných. Jděte do kterékoliv obce a kteréhokoliv obecního zastupitelstva a na obecní úřad, všude vám řeknou, že daleko důležitější otázkou je tam dnes otázka, jak zaopatřiti nezaměstnané, nežli jak okleštiti volební právo do obecního zastupitelstva. V každé obci otázkou, jak zaopatřiti nezaměstnané, se daleko více zaměstnávají než těmi zákony, které vy tady předkládáte a které jsou tady projednávány. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) A to je potřebí, aby se tu dnes zdůraznilo a při příležitosti projednávání tohoto zákona před dělnickou třídou rozvinulo.

"České slovo" napsalo právě v posledních dnech o německé soc. demokracii: "Německou soc. demokracii zabily peníze" - a dovozovalo, že vládní peníze. (Slyšte!) A my upozorňujeme dělníky v Československu: Ano, to je pravda, ale jest potřebí si uvědomiti, že socialistické přesvědčení a socialistické zásady tak zv. socialistických stran u nás zabijí tytéž vládní peníze. Tohle musí dělnická třída viděti jasně před sebou. Čím se mohla dělnická třída v Německu zachrániti? Mohla se zachrániti tím, že proti útokům na samosprávu dělnických organisací i na samosprávu obecní a na všechna práva dělnické třídy byla by postavila svůj jednotný důsledný boj, generální stávku a rozvinutí dělnického odboje a dělnického boje do všech důsledků. Tak stála otázka před dělnickou třídou v Německu, a my říkáme dělníkům v Československu: Tato otázka i před vámi stojí, tato otázka klepe neúprosně na dveře celé čsl. dělnické třídy. I u nás se provádí fašisační opatření. Tento zákon jest jednou částí opatření ke spoutání dělnické třídy, tento zákon jest jedním ze zákonů, které mají dělnickou třídu a její volené zástupce persekvovati, zbavovati práva, které jim jejich spoludělníci a spoluobčané volebními lístky propůjčili, zbavovati je důvěry, kterou jim spoluobčané dali. To jest účel tohoto zákona. A boj proti tomuto zákonu jako proti řadě druhých věcí, jako boj proti odbourávání podpor v nezaměstnání spočívá fakticky jen v rukách dělníků samých a dělníci si musí uvědomiti, že dělnická stávka je i dnes a nadále nejúčinnější zbraní dělnické třídy. Stávkující dělníci, zastavená kola továren, šachty obsazené stávkujícími horníky, to jsou základní kádry dělnické bojující armády, kol nichž může dělnická třída rozvíjeti všechny své další bojovné akce: hladové demonstrace nezaměstnaných, pochody demonstrujících žen, protidaňové projevy malorolníků, akce zproletarisované inteligence.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Zápotocký (pokračuje): To všechno může dělnická třída rozvíjeti a my proto voláme k dělníkům: Zastavte práci, vyrukujte do ulic proti fašistickým útokům vlády na vaši existenci a vaše práva, vtělte v čin známá slova staré revoluční písně: "Nechť všechna kola stanou v děse - proletář v ulicích se zjev za účelem svého boje, za účelem svého vítězství." (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Podle vší pravděpodobnosti nebudou se v nejbližší budoucnosti konati volby ani obecní ani jiné, neboť vláda se voleb bojí. Vláda ví, že by dnes při volbách vládní strany byly smeteny, že by zmizely v moři nespokojenosti lidu jako mizí sůl v úkropu. Nač je zapotřebí tohoto návrhu zákona? Snad aby demokracie byla spasena? Pánové, s tou demokracií stojíme dnes již tak jako zbankrotělá banka s kapitálem. V rozvaze kapitál ještě figuruje, ale k úhradě tohoto kapitálu jest v pokladně jen několik bezcenných směnek.

Toto novelování zákona o obecních volbách má arciť jako každý návrh i své pěkné stránky, s nimiž se nechci zvláště zabývati, protože je uvedli pánové se strany oposice, kteří mluvili přede mnou. Já pouze jako ve své předposlední řeči poukáži na tu chmurnou stránku, kde se příčí ústavní listině. V čem odporuje ústavní listině? Zvláště tím, že ustanovuje, že starostou obce nemůže býti nikdo jiný než ten, kdo se těší důvěře dohlédacího úřadu. To znamená, že se tak tímto zákonem činí neplatnou rovnoprávnost občanů, kterou zajišťuje právě ústavní listina. Proto já již ze zásady nemohu souhlasiti s tímto zákonem, tím spíše, že dnes nepřinese ani konsolidace, ani zesílení veřejného pořádku. Chce-li vláda posloužiti konsolidaci hlavně ve východním cípu republiky, ať předloží sněmovně návrh zákona o autonomii Podkarpatské Rusi.

Z novinářských zpráv víme, že v mezinárodní politice stojíme v předvečer velkých historických událostí. Mezi hybnými silami těchto událostí vidíme i p. ministra pro věci zahraniční dr Beneše, jehož vystoupení a úlohu a zvláště jeho interview já při této příležitosti považuji za povinnost s tohoto místa srdečně uvítati.

Již ve své prvé řeči dovolil jsem si ukázati na mylnou zahraniční politiku naší republiky, která, jak vidíme ze slov pana dr Beneše, dnes se již přeorientovala, neboť pan dr Beneš ve svém interviewu, který se ukázal před několika dny v časopise "Prager Tagblatt", a také v posledním interviewu, který se ukázal v pařížských novinách, již sám uznává, že zabezpečiti středoevropský mír lze jen hospodářským svazkem států bývalého mocnářství.

I já sám jsem o tom přesvědčen. Pan dr Beneš nedrží se již tak přísně Malé Dohody, neboť i on i každý vidí, že Malá Dohoda svou roli již dohrála. Rumunsko a Jugoslavie jsou státy balkánské a Československo je státem středoevropským. Chce-li Československo žíti, musí hledati spojení se středoevropskými státy, neboť každý vidí, že zájmy republiky souhlasí se zájmy ostatních středoevropských států, zvláště se zájmy Rakouska a se zájmy Maďarska.

Pro nás na Podkarpatské Rusi takový hospodářský a také politický spolek středoevropských států byl by jediným spasením, jedinou cestou k životu, neboť uzavřeni hranicemi jsme odsouzeni k smrti bez chleba i bez práce. Proto pokračujíce v této politice, zahájené panem dr Benešem, nesmíme se dáti odstrašiti odporem Rakouska a Maďarska, hlavně prohlášením maďarského min. předsedy Gömböse, že "do vrat otevřených dr Benešem nevejde proto, že neví, co se za těmito vraty skrývá" - čili že "se chce spojiti jen s rukama nesvázanýma".

Pro nás je takový odpor dnes ještě pochopitelný, neboť v minulých 14 letech mezi těmito středoevropskými státy právě pro politiku dr Beneše nebylo žádného sblížení. Ale věřím, že nyní nastává čas, kdy i Rakousko i Maďarsko poznají, že se jejich zájmy kryjí se zájmy Československé republiky, a uznají, že jest marné čekati, že velké státy donutí některý stát k takovému smíření, které bude pro něj nepohodlné. Neboť nepodařilo-li se Francii donutiti Maďarsko, aby vstoupilo do Malé Dohody, tím spíše se nepodaří Italii donutiti Československo, aby přijalo smíření, kterého nepotřebuje. Střední Evropu může zachrániti jen střední Evropa. Ani Maďaři nesmějí zapomenouti, že Češi i ve starém mocnářství vždy dovedli a mohli brániti a chrániti své zájmy, zájmy svého národa, a že tím spíše budou moci dnes hájiti zájmy svého nezávislého státu.

Proto Autonomní zemědělský svaz, jejž mám zde čest zastupovati, a celá myslící Podkarpatská Rus vítáme počátek nové orientace politiky pana dr Beneše k federativnímu spolku středoevropských států, Československa, Rakouska a Maďarska, ale pod podmínkou, že v takovém spolku budou zájmy Podkarpatské Rusi více chráněny, než byly chráněny ve svazu států Malé Dohody, to znamená, že hranice autonomní Podkarpatské Rusi a ruská území Podkarpatské Rusi zůstanou nedotčena a že demokratické základy republiky v jakémkoliv svazu států budou zajištěny.

Ke smrti guvernéra Podkarpatské Rusi pana Antonína Grigorieviče Beskida, jehož paměť tímto uctívám, považuji za svou povinnost prohlásiti, že:

Autonomní zemědělský svaz a vůbec celá Podkarpatská Rus rozhodně odsuzuje všeliké usilování různých politických činitelů, aby bylo obsazeno místo guvernéra dotud, dokud práva a příslušnost guvernéra nebudou určena zákonem o autonomii Podkarpatské Rusi podle ustanovení saint-germainské smlouvy a ústavní listiny a dokud nebude svolán karpatoruský sněm.

Karpatoruský lid věří, že se nenajde Rus, který by bez výše zmíněných podmínek přijal guvernérství a odvážil by se vystaviti se zaslouženému opovržení celé karpatoruské veřejnosti.

Proto i já sám s tohoto místa vyzývám všechny činitele našeho karpatoruského veřejného života, aby v tyto historické dny našeho života více než dosud při každém rozhodujícím kroku řídili se výlučně přísným národním uvědoměním a citem pro odpovědnost před dějinami a před lidem. Vždy se musíme říditi příkladem rakouského kancléře Dollfusse, o němž nikdo nemůže říci, že by nebyl dobrým Němcem, a přece se v těchto historických dnech řídí nikoliv zájmy německými, nýbrž zájmy Rakouska. Tak i my se musíme říditi především zájmy svého karpatoruského lidu, a teprve potom zájmy všeslovanství, neboť i slovanství jen tehdy můžeme prospěti, když především uspořádáme své věci a v případě nebezpečí právě na své straně se ukážeme silnými. To od nás žádá náš lid a toho od nás vyžadují i zájmy státu, Československé republiky.

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! První a velmi poučnou, důležitou skutečností pro celou pracující třídu je, že v čele fašisace volebního řádu do obcí stojí vůdcové t. zv. socialistických stran. Fašisaci volebního řádu do obcí doporučuje tu dnes poslanec strany soc. demokratické dr Mareš, dnes již bez zaťatých pěstí, s pocitem radosti Hitlerova Wohlschlägra. To je dokladem, jak hluboko již klesla strana soc. demokratická, její vůdcové, kteří o sobě tvrdí, že byli nejenom průkopníky všeobecného hlasovacího práva, nýbrž že hlasovací lístek v rukou pracující třídy jest jedinou zbraní, schopnou přetvořiti kapitalistickou společnost ve společnost socialistickou.

Vládní návrh zákona o zhoršení volebního řádu je součástkou reakčního fašistického plánu, o nějž se t. zv. socialističtí vůdcové opravdu zasloužili. Mají nejenom lví podíl na prolité dělnické krvi v boji za chléb, práci a proletářskou svobodu, mají potřísněné ruce dělnickou krví, která za 15 let v Československu tekla potoky. 15 let pomáhali buržoasii spoutati a na kost vyssáti pracující třídu, 15 let zrazovali a lámali dělnický boj proti buržoasii.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že je čtení zakázáno.

Posl. Štětka (pokračuje): Já také nečtu.

Ničeho na světě se vůdcové socialistických stran tak nebojí jako soudu lidu. Ze strachu před pracujícím lidem dali velmi ochotně souhlas k výjimečným zákonům, k zákonu zmocňovacímu. Vlastníma rukama zaškrcují poslední zbytky dělnických vymožeností z poválečné doby a vlastníma rukama dnes zaškrcují volební právo pracujících, za které kdysi bojovali. Dají souhlas ke všemu, co má zlomiti odpor pracujících proti dnešnímu režimu. Vládní návrh zákona na změnu volebního řádu do obcí zhoršuje, omezuje, ba dokonce ruší volební právo pro velkou řadu pracujícího lidu. Až dosud se kradly mandáty a hlasy odevzdané komunistické straně protizákonně. Dnes se tak bude díti na základě zákona. První zhoršení volebního řádu do obcí je v tom, že se prodlužuje volební období ze 4 na 6 let. Důvodová zpráva k tomu říká - budiž mi dovoleno citování: "Prodloužením volebního období vyhovuje se podnětům došlým z kruhů samosprávy."

Nu, to je svatá pravda. Všichni měšťáčtí, agrární a také t. zv. sociálfašističtí starostové a radové a jejich strany bojí se dnes voleb jako čert kříže. Volby znamenají dnes pro vládní strany zrovna asi právě tolik jako živelní pohroma. Vládní strany mají jedno zbožné přání, aby volby konalo až příští pokolení, a proto prodlužují fašistickým způsobem volební řád do obcí, aby se tak zbavily odpovědnosti a kontroly. Proč? Aby se před voliči nemusily odpovídat za svoji protilidovou a protidělnickou politiku, aby zůstaly utajeny všechny korupce a úplatkářství z veřejných prostředků, aby jim byla zachována tučná koryta a pašovská moc v obcích. Důvodová zpráva o prodloužení období voleb do obcí dále praví - budiž mi zase dovoleno citovat: "Ušetří se v nynější hospodářské tísni náklady na volby, umožní se dosavadním funkcionářům větší měrou využíti získaných zkušeností."

No, tohle je už více než pravda. Představte si, kolik by stály volby na př. v Mor. Ostravě, v Brně, v Plzni, v Praze, v Olomouci atd., kolik by musily dnešní vládní kliky vydati na agitační aparát, kolik by musily vyslat placených kortešů, kolik by musily vynaložiti ze svých těžce nastřádaných grošů z čestných funkcí, kolik by musily vydati ze svých reservních fondů! Jen si představte, kolik by se vyplýtvalo peněz na kupování duší a při tom ještě s velikým risikem, neboť koupená duše nikdy neví, koho bude volit; a jen si představte složení dnešního volebního materiálu. Dnešní vládní strany mají spočítáno na prstech, jak by asi volily milionové masy nezaměstnaných. A to je důvod, který je vede k tomu, aby volby odložili pokud možno nejdále. Představte si jen, kolik se ušetří na slibech, které jsou v době voleb rozdávány na všecky strany, kolik ušetří sedláci na mezích, které dávají v době voleb za koupené hlasy. Dnes mohou tyto meze, majíce za to, že jsou volby odloženy, draho prodati, mohou na nich kořistiti. Představte si jen to ponížení, když takový kandidát a zasloužilý starosta musí aspoň v době voleb vejíti třeba do zastrčené a začouzené hospody, kam by za jiných okolností nešel, a tam odpovídati na otázky mu kladené, musí odpovídati na otázku, jak to bylo s tím banketem, kde se vychlastal sud vína a kde se snědlo metrák nejlepších jídel, musí odpovídati na otázku, jak to bylo s tím podporováním nezaměstnaných, musí odpovídati na otázky, jak to bylo a proč došlo ke snížení platů u nižších zaměstnanců obce a proč byli tak tučně odměněni primátoři, radové a vůbec tato vyšší kasta. Představte si, jak by musel dnes takový zasloužilý starosta obce vejíti do barákové kolonie, kterou již 10krát nařídil rozbourati, podati tam dokonce zedřenému, umazanému dělníku ruku, staré babičce poklepati na rameno, zkrátka a dobře, jak by musel takový zasloužily komunální pracovník v proletářských čtvrtích aspoň klobouk zvednout se své osvícené hlavy, před kterou se tam dříve muselo 4 léta smekat a všecko se tetelit! No, tohle přece nebude pořádný demokrat žádat, aspoň ne tak často, na zasloužilém starostovi a radovi. Tohle jsou přece důvody, pro které se odkládají obecní volby. Kdo je neuznává, ten přece není žádný demokrat, to není člověk klidu a pořádku ten se rouhá dnešní době, která vyžaduje zasloužilých a zkušených mužů v obcích.

Důvodová zpráva se dovolává všech možných volebních systémů kapitalistických států, aby odůvodnila jednak zhoršení dosavadního řádu a jednak také prodloužení volebního období, ale ani slovem nemluví o volebním řádu v Sovětském svazu, ač denně čteme soustavné štvaní proti Sovětskému svazu, soustavné zkrucování pravdy, soustavné osočování. Tam podle volebního řádu každým rokem pracující vysílají do svých sborů své zástupce a odvolají je, kdykoliv rozhodnou.

Vládní návrh zavádí potvrzování starostů a náměstků. Je to tedy určitý druh kvalifikace, je to určitý druh asentýrky ve strachu před odporem pracujících. Pro udržení klidu a pořádku nestačejí četníci, policajti, kriminály, a je tedy potřebí nasaditi do obcí obecní dráby. Pánové, saháte tímto opatřením k otevřenému fašistickému suspendování lidí v obcích, volených zástupců, proletářských starostů a náměstků po vzoru Hitlerově. Jaký je rozdíl mezi tím, co dělá Hitler a tím, co dělá (Hlasy: Stalin!) zde Meissner a sedm socialistických ministrů ve vládě? - Co dělá Stalin? Pane drahý, jděte se tam na něj podívati! - V zájmu buržoasie porušuje se tímto návrhem zákona t. zv. ústavní listina o zaručení občanských práv a rovnoprávnosti občanské. A budiž mi zase dovoleno citovati. § 128 úst. listiny praví: "Všichni státní občané republiky Československé jsou si před zákonem plně rovni a požívají stejných práv občanských a politických." Tedy podle ústavní listiny není rozdílu, je-li to Čech nebo Němec, je-li náboženství toho nebo onoho, jeli politický příslušník té či oné strany. Ale, jaká pak ústava? Právo a moc to zde rozhoduje. Jaká pak ústava a právo pro dělnickou třídu? Co bude znamenati nepotvrzování starostů a náměstků zvolených z řad proletářských, jak to má na mysli vládní návrh o změně volebního řádu? Předně suspendování občanských práv ohromné části pracujících a všech těch, kdož nechtějí skloniti šíji před dnešním vládním režimem. Nepotvrzování starostů znamená zrušení volebního práva a nastolení jmenovacího práva vrchností, znamená návrat k starému odbouranému rakouskému volebnímu řádu do obcí. Starostou obce za starého Rakouska byl jenom ten, kdo měl největší stádo volů v obci. Voli, majetek měl větší volební váhu než člověk. Podle starého volebního řádu do obcí za Rakouska byly t. zv. "sbory volebních skupin". Do prvního z nich patřila hrstka největších sedláků, t. zv. největších poplatníků, do druhého sboru patřili střední zemědělci, živnostníci, a do třetího sboru patřili domkáři a všichni ti t. zv. drobní poplatníci přímých daní, učitelé atd. Ale nad těmito sbory vznášel se virilní hlas, který se volil sám a který měl právo přes celé usnesení udělati čáru, jestliže odporovalo jeho zájmům a jestliže se mu stalo nepohodlným.

Pochopitelně, nerozhodoval rozum a také nebylo přihlíženo k t. zv. zájmům obce, jako to stále slyšíme dnes z těch falešných úst, že "jde o zájmy obce". U čerta, kdo je ta obec? Je to ten zbytkař, je to ten fabrikant, anebo ta masa pracujících? Vy pod tím zájmem obce vidíte zbytkaře, fabrikanta, ale nevidíte masu pracujících. Vy, dnešní demokraté, jste stejnými demokraty jako byl Ferdinand d'Este. Jen válka tomuto mazanému monarchovi to překazila, byl by udělal zrovna to, co uděláte dnes vy. Co chtěl ten starý monarcha? Do každé obce chtěl nasaditi starého zupáka s exekuční mocí, k rozhodování a provádění příkazů t. zv. císařského domu přes obecní aparát. A co chcete jmenováním starostů vy, demokraté, docíliti? Máte staré rakouské hejtmany v každém okrese a proto jste měnili také v zákoně o organisaci politické správy i to slovo "rada". Jaký pak rada? Jde zde přece o to staré, již vyzkoušené slovo "hejtman". Každý, když slyší "hejtman", již se natáhne a již to budí respekt. (Veselost.) To byl jeden z důvodů, který vás vedl tehdá měniti tu první demokratickou formu. Takoví ti "župani" a ti "radové", kdepak! "Hejtman" tam musil státi, tento "hejtman" dnes je ten pilíř, to je ten vykonavatel vaší vůle a vašich příkazů. Ovšem tento hejtman nemá volebního práva, je bez volebního práva, ale má exekuční moc, a ten takového demokratického, nadaného a všemi demokratickými právy obdařeného občánka, s volebním právem do obce, okresu, země, do sněmu, atd. nechá pěkně zavříti, kdykoliv se mu zlíbí. A prosím, ať se ten demokratický občánek dovolává práva, na konec vždycky má hejtman pravdu, poněvadž je to moc vykonávaná vrchností, která zůstala v tomto osvobozeném státě nedotčena.

Vy chcete míti takové malé "hejtmany" v každé obci. Řekl jsem již, že chcete míti v každé obci dráby, kteří mají bezhlesně, bezmyšlenkovitě vykonávati všechno to, co jim bude takový hejtman nařizovati.

Všechny vaše plány na záchranu kapitalistického zřízení směřují k většímu zbidačování a k většímu vykořisťování. Máte-li toho dosáhnout, chcete v každé obci míti silnou ruku, člověka, který by bezpodmínečně příkazy proti pracujíc ím plnil, stál na stráži a ochránil majetnou třídu a její zájmy v každé obci. Jaké budete potvrzovat starosty a náměstky? Za prvé ty, kteří vás budou v protilidové a protidělnické politice podporovat, za druhé ty, kteří budou v obcích na chudé drobné poplatníky vodit exekutory, za třetí ty, kteří budou na nezaměstnané volat a posílat četníky, za čtvrté ty, kteří podle vašeho příkazu budou místo podpory zavádět nucenou práci. Takové budete potvrzovat starosty...

Budiž mi dovoleno ocitovati jeden úřední akt (čte): "Městský úřad ve Strakonicích. Číslo: 240. Pracovní příkaz. Paní Žižhavá, za muže, bytem v Strakonicích, č. 215/I se vybízí, aby se v 7 hod. ráno přihlásila v radnici (úklid, kýbl a hadry s sebou) za účelem přidělení zaměstnání, které nebude odměněno mzdou nebo platem. Pracovní příkaz se nařizuje na základě příkazu okresního úřadu v Strakonicích, č. 11000/33-15-1/1 ze dne 17. března 1933 za přidělenou poukázku ze státní stravovací akce. Nesplnění pracovního příkazu má za následek vyloučení ze státní stravovací akce. Určený počet odpracovaných hodin: 32. - Starosta: MUDr Fifka, v. r."

Za 20tikorunovou žebračenku nařizuje okresní hejtman v Strakonicích, ten proslavený muž, nucenou práci a jeho strakonický starosta plní příkaz a dává pracovní příkazy tohoto druhu. Ano, pánové, takovéto starosty budete potvrzovat, ale nejen potvrzovat, nýbrž budete je ještě vyznamenávat, neboť oni se opravdu zaslouží v boji za zbídačení pracující třídy, v boji, abyste udrželi ještě nadále tento karabáčnický systém....

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. Štětka (pokračuje): ... abyste mohli ještě dále vykořisťovati pracující třídu. Jinak však tomu bude s těmi starosty a náměstky, kteří konali lidovou a proletářskou povinnost v obci; ti budou podle vás zbaveni občanských práv i starostenského úřadu, který jim dal lid a nikoli státní byrokrati. Budou to ti, kteří vodili deputace nezaměstnaných na okresní úřady, dávali nezaměstnaným podpory, žádali pro hladové nezaměstnané větší příděl žebračenek, nechávali protestovat a usnášet protesty v obecních zastupitelstvech proti vašemu režimu, kteří se postavili proti stavbě četnických kasáren, ale dali postavit školu, kteří místo opravy kostela dali opravit obecní cesty, kteří místo na půjčku práce použili peněz na stavbu cest, silnic, vodovodů a tak dali nezaměstnaným práci a chléb. Stokrát bude zle s těmi starosty, kteří místo subvence na fašistickou střeleckou jednotu nebo Sokola dali příspěvek proletářské tělovýchově nebo rudým sportovcům. A konečně budou po přijetí tohoto zákona vyhozeni všichni starostové a náměstkové, kteří se podle zákona důrazně domáhali přídělu z půjčky práce pro nezaměstnané dělníky. - Taková je pravda o vámi chystaném zákoně o změně volebního řádu do obcí, o vašem návrhu na potvrzování starostů a náměstků.

Proti komu je namířena změna volebního řádu? Především nejenom proti všem proletářským a komunistickým starostům a náměstkům, nýbrž i proti všem jiným starostům, kteří nebudou bezpodmínečně plniti příkazy okresních hejtmanů. Už dnes, ještě před usnesením zákona, suspendovali okresní hejtmani řadu proletářských starostů jediné proto, že byli poctivými proletáři, že za nimi nestálo stádo volů, že neměli majetku, že byli chudí. Případ v Doksech u Kladna to dokazuje. Volby v Doksech konaly se r. 1931. Zvoleno bylo 10 komunistů, ostatní strany počínajíc agrárníky, soc. demokraty a fašisty až po národní socialisty utvořily k dobytí obce společnou kandidátku. Když toho nedocílily a když byl v ustavující schůzi zvolen za starostu obce soudr. Junk, poctivý, ale chudý proletář, povstali mluvčí této společné fronty měšťáků a t. zv. socialistů a prohlásili, že soudr. Junk je nemajetný a proto že nemůže býti starostou obce. Okresní úřad vzal na vědomí toto jejich prohlášení i resignaci celého tohoto bloku a zastupitelstvo rozpustil. Přes to, že zde byla většina obecního zastupitelstva k usnášení schopná, přes to, že zde nebyly jiné důvody k resignaci, jen ono prohlášení, které učinil tento blok v ustavující schůzi za přítomnosti okresního hejtmana nebo jeho zástupce, vzal to na vědomí a také podle přání tohoto bloku učinil opatření a rozhodl.

Jinak je tomu však v takovém případě, kde jde o t. zv. desertéry z revoluční třídní fronty,
o lidi, kteří odpadli od třídního boje. Tam vidíme obrat, tam vidíme, že se tito lidé těší největší důvěře okr. hejtmana, zemského presidenta a dokonce i ministerstva vnitra. Tak na př. na Slovensku Verčík a comp. tři léta z vůle pracujícího slovenského lidu strany komunistické seděli v zemském výboru, a ač byli ze strany pro nečestné korupční činy vyloučeni, nemohli za tři léta soudruzi slovenští dokázati, aby tyto hyeny byly zbaveny místa, které neprávem a proti vůli dělnické třídy, která je tam poslala, zastupovaly. Je to případ brněnského Chabery a jsou to desítky a desítky případů, kde jsou měsíce, rok, dvě léta v obecním zastupitelstvu drženi lidé, kteří z třídní fronty utekli, ale stačí, že se přihlásili k jedné ze stran vládních - to je záruka, pro kterou jdou všecky zákony stranou a zůstává jen ten nejvyšší zájem, to je zájem politické strany.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Štětka (pokračuje): Hlásím se ještě jednou ke slovu.

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím.

Slovo dále má p. posl. dr Holota.

Posl. dr Holota (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Preskúmame-li zákonodarstvo Československej republiky z minulých rokov, vidíme, že sa ono stále viac uchyľuje od pojmu demokracie. A posledne predložené vládné návrhy zákonov už sú s demokraciou v úplnej protive. Teraz už jasne videť, že vláda československá nastúpila cestu diktatúry. Je to zjavné i z toho, že teraz jestvovanie demokracie treba už vykladať.

Posledne predložené vládné návrhy vysvetľuje vláda tým, že sú tieto potrebné, lebo vraj treba chrániť demokraciu. A tento výklad je podopretý takými dôvody a vysvetlivkami, ktoré zabiehajú už na pole rabulistiky a demagogie.

Pri tejto otázke sa musel vyskytnúť veľký ideový zmätok, lebo ako sme to čítali pred niekoľko dňami v deníkoch, sám pán prezident republiky vo svojom prejave voči istému cudzozemskému novinárovi tvrdí, že i nastúpenie vlády Mussoliniho a Hitlera je tiež zjavom demokracie, lebo že k tomu došlo z vôle ľudu.