Pánové, připomínám, jak svévolně se postupovalo, když se při posledních zemských volbách po prvé objevilo ustanovení o jmenovacím právu třetiny volených. Kdyby se snad někdo domníval, že naše nepřátelské stanovisko pramení z principielních oposičních důvodů, mohu to lehce vyvrátiti odkazem k tomu, že jsme se již ze smutných zkušeností v době minulé naučili dosti, abychom také svou nedůvěru odůvodnili. Vzpomeňme si jen, jaké následky mělo jmenovací právo jedné třetiny členů v zemských sněmech. Přes oposiční strany se prostě přešlo. Komunisté, nár. socialisté, němečtí nacionálové byli úplně zkráceni nebo vůbec nebyli jmenováni a vládní strany byly svévolně přiměřeně zesíleny oprávněním vlády jmenovati členy. Již z tohoto pouhého zařízení a provádění vidíme, nač měla vláda namířeno. Jest jen otázka, nebude-li dosavadní správa měst a osad zhoršena ještě daleko více, než tomu bylo vůbec až dosud. Stále jest velký rozdíl mezi činností člena parlamentu zde v parlamentě a jeho prací v samosprávné korporaci. Jest dosti příkladů, jak staří, zkušení komunální politikové pracovali k požehnání své obce, svého města po desítiletí, v době, v níž politický směr, k němuž patřili, prožíval střídavý osud. Bylo by lehce možno vypočísti velký počet zasloužilých komunálních pracovníků i z naší strany, kteří konali dlouholetou práci pro blaho obcí a kteří nepokládají za rozpor, že jejich strana jest zde v parlamentě v oposici, zatím co venku jest velké množství národních starostů, kteří s úspěchem pracují pro obce. Ovšem zde jest velký rozdíl, jsme-li zde politicky v oposici nebo zda naši lidé venku spravují své vlastní samosprávné svazky a obce, kde pracují pro svou vlast a pro svůj vlastní národ, kdežto my se zde musíme zabývati státní politikou.

Proto jest nám úplně jasno, co se zamýšlí těmito jmenováními a co se stane. Táži se jen na jednu věc: vystoupí-li na př. soc.-demokratická strana opět z vlády a bude-li snad podle tohoto jmenovacího práva jmenován pro ni určitý počet starostů, v jaké situaci se octnou tito lidé, mají-li pak venku prováděti své starostenské povinnosti ve smyslu vlády a zde ve sněmovně budou v oposici? Jest poněkud namáhavé vláčeti sebou takový svazek (řečník ukazuje silnou knihu), ale doporučoval bych tento spis, jímž vás nechci zdržovati (Posl. dr Mareš: Celý Rosche!), abych vám ukázal, jaké obraty prodělávají lidé v politickém životě. Mám zde těsnopisecké zprávy o schůzích parlamentu z r. 1927. Ve schůzi parlamentu dne 5. května 1927 pronesl posl. Kaufmann z německé soc.-demokratické strany neobyčejně obšírnou řeč, v níž se zabýval týmiž otázkami, o nichž máme mluviti také dnes. Tenkráte vycházel posl. Kaufmann s opačného stanoviska a došel také k opačným závěrům než dnes. Neboť vše to, co řekl v této řeči, mohl bych dnes beze všeho opakovati a ještě bych se těšil z bohatosti jeho závěrů. Neboť posl. Kaufmann podle těsnopisecké zprávy mluvil neméně než 26 sloupců a tenkráte podle poznámek, které jsou obsaženy v zápisu, překročil také několikráte řečnickou lhůtu a mluvil dále. Vše to, co tenkráte řekl, musí dnes popříti. Kdyby v této sněmovně seděl kohout, musil by kokrhati do ochraptění nade vším tím, co zde bude viděti při tomto hlasování a co jsme slyšeli r. 1927 a pro co tito pánové nyní hlasují. Doporučuji panu kol. Kaufmannovi, aby zde svou řeč pokud možno opakoval, neboť větší komedie tento parlament zajisté ještě nezažil. Ušetřím sobě i vám zabývati se věcí dále, poněvadž byste viděli, že každé slovo jest dnes v rozporu s jeho tehdejším míněním.

Ale chci vám uvésti také jeden český hlas z nejposlednější doby, který jest zajisté zajímavý. Hlásí se totiž ke slovu "Nová doba" z Plzně a píše několik slov o samosprávných svazcích. V tomto časopisu zabývá se plzeňský starosta, kterého máme tu čest zároveň zde míti ve sněmovně za svého kolegu, který tedy musí rovněž prožívati rozpor mezi starostou a poslancem, finančním stavem samosprávných svazků a píše: "Právě dnes při všem tom jednání o samosprávných svazcích vidíme, jak ničivě působily zákony proti samosprávným svazkům a jak se úmysl šetřiti a způsobilost ke stupňované výrobě změnila v pravý opak, a to v neprospěch místního a regionálního národního hospodářství, a jak zásahy do hospodářství a příslušnosti samosprávných svazků krise vlastně jen ještě vzrostla. Působí to jako výsměch, že v době zchudnutí samospráv volá se neustále ještě po větší šetrnosti a žádá se, aby jejich činnost byla ještě více omezena. Za takovýchto spatných poměrů musí překvapiti, že není dostatečné vůle k opatřením, která by mohla vésti k ozdravení samosprávných svazků a tím ke zlepšení místního, regionálního hospodářského života." Zvlášť zajímavý jest konec: "Jest nepochopitelné, že se zájem o samosprávné svazky vztahuje pouze na ony věci, jimiž se bude zabývati od úterka parlament, věcmi především politického rázu, kdežto se zapomíná na hlavní otázku, totiž, jak by bylo možno provésti ozdravení samosprávných svazků." Nuže, velectění, jest zajisté velice zajímavé, slyšíme-li hlas plzeňského starosty, ale nikterak mě nepřekvapuje, poněvadž jako starosta sám žije v praktickém životě a dobře zná nouzi. Bylo by účinným a cenným doplňkem těchto vývodů "Nové doby" v Plzni, kdyby k tomuto vládnímu návrhu v tomto smyslu byly také podány vhodné doplňovací nebo pozměňovací návrhy. Neboť kritika jest správná, ale z poznání nevyplývá následek, chybí důsledky, že tyto myšlenky nesmějí býti přednášeny jen k uklidnění obyvatelstva v tisku strany, poněvadž ti lidé to tam čtou a uznávají stanovisko svého poslance zcela rozumným; ale tito lidé se již nedočtou, že se zde spokojuje s odhlasováním a že zde neusiluje uplatniti tytéž správné myšlenky, které v tisku předkládá obyvatelstvu.

Tuto kritiku návrhu chtěl jsem zde pronésti a chtěl jsem hlavně použíti příležitosti, abych znovu, v poslední chvíli, upozornil vládu na ohromná nebezpečí a následky, které musí míti v zápětí finanční zhroucení obcí. Uvádím jen jeden příklad: Obce byly vyzvány, aby upisovaly půjčku práce. Někdo, kdo nic nemá, vyzývá druhého, který má ještě méně, aby mu něco půjčil. Obce musily použíti posledního zbytku reserv, všech svých cenných papírů, aby vyhověly jakémusi něžnému nátlaku a aby se pokusily své dlužné daně a dávky, které mají platiti, poněkud snížiti tím, že se jednotlivé obce snažily poskytnouti poslední haléř, aby upsaly ještě nějakou částku na půjčku práce. Byla to zajisté chytrá cesta, aby se ještě i poslední záložní papíry, které někde v obecních pokladnách dřímaly jako železná zásoba, rovněž uvolnily a přešly do pokladny vlády. Ale táži se vás, co se má státi nyní? Většina obcí sáhla dokonce již k tomu prostředku, že volení funkcionáři musili osobně podepsati směnku, aby bylo možno opatřiti hotové peníze, aby se opatřily nutné peníze na hotovosti, aby bylo možno upsati půjčku práce. Jest velmi blízká doba, že i tyto částky budou rovněž úplně spotřebovány a obce stojí úplně před zhroucením.

Shrnuji, že jest neobyčejně smutnou věcí, že v tak vážné době pro samosprávné svazky nemá vláda jiných starostí než sledovati v obci své vlastní politické zájmy, než prodlužovati volební období a vykonávati vliv na volbu starostů, zatím co úplně přehlíží, že povrchnosti ke skutečným nutnostem obcí nelze již překonati! Ať již jmenovaný nebo nejmenovaný, obyvatelstvu bude úplně jasno, že tímto způsobem nemůže očekávati od vlády žádné pomoci pro samosprávné svazky. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Eckert.

Posl. Eckert (německy): Slavná sněmovno! Obsah projednávaného zákona, týkající se změny řádu volení do obcí, není nic jiného než nové omezení práv občanů. Ale zároveň jest to i nový článek řetězu, jenž jako okovy spoutává svobodný projev mínění obyvatelstva. Jest to i nový důkaz, že se zde v této zemi sice mnoho mluví o demokracii, ale, jak nám tento návrh zase ukazuje, pěstuje se zde nejhorší předbřeznový duch a podle něho se jedná. Jest prostě neuvěřitelné, ale také příznačné pro dnešní vládní většinu, pro její vůli a moc, že v době nouze, kdy lid volá po chlebu a práci, vydává zákony a činí opatření, které dnes vládnoucí byrokracii poskytují ohromná práva. Místo aby se vydávala vhodná opatření ke zmírnění nouze a bídy nejširších vrstev obyvatelstva, zabýváte se takovými věcmi.

Pan zpravodaj kol. dr Mareš hájí ovšem tento návrh zákona tím, že praví, že neklidná doba jest důvodem, proč se musejí funkce v obecním zastupitelstvu prodloužiti. Domnívám se však, že pravým důvodem jest jistě strach vládních stran před rozsudkem obyvatelstva. Obáváte se totiž voleb, obáváte se uslyšeti rozsudek obyvatelstva o opatřeních nynější vládní většiny. Neboť není to jen to, jak již řekl kol. Hassold, že se po 14 let neprovedly žádné volby do nemocenských pojišťoven, stejně jako se neprovádějí volby do obchodních komor, které dnes úplně zestárly, nyní přikročujete ještě k tomu, abyste touto novelou prodloužili funkční období obecních zastupitelstev, a jsem přesvědčen, že volby do zemských zastupitelstev, které se mají konati napřesrok, se vší pravděpodobností také odložíte.

Prohlédneme-li si jen zběžně obsah této novely, přesvědčíme se, že účinkem tohoto zákona bude úplné zničení samosprávy. Neboť úřední potvrzování městských a obecních starostů dá podnět k tomu, že libovůle bude opravdu slaviti triumfy. Chápu, že podle dnešního stavu věcí béře se často příslušnost k jistým stranám za podnět, aby tito činovníci, kteří z nich vycházejí, nebyli potvrzováni. Ale hrozí také nebezpečí, že i jiní, jinak schopní a nadaní lidé, kteří by mohli v samosprávě pracovati, ale projevují svobodně své mínění, nebudou úřadem potvrzováni, poněvadž mu snad nebudou tak milí. Podle vší pravděpodobnosti budou četnické a policejní zprávy, vybudované na výpovědích špehounů, pro úřad dostatečnou záminkou, aby nepotvrdil zvoleného obecního nebo městského starostu. Neboť špehounství slaví dnes přímo orgie. Pozorujeme-li dnes na venkově, v německém území, jak se nejnemotornějším způsobem pouští do naší mládeže a slibováním peněz nebo jejich hodnoty usilují od ní dostati údaje, aby mohli sestavovati nám dobře známé tatarské zprávy, věřím, že i taková klamná udání a nepravdivé zprávy budou pro úřad důvodem, aby nějakého zvoleného obecního starostu nepotvrdil a dokonce zavedl proti němu trestní stíhání. Raději spravedlností probuďte důvěru mezi obyvatelstvem. Tím nejlépe odejmete živnou půdu ke vzrůstu oněch extrémních stran, jichž se tolik obáváte. Domnívám se, že nepotvrzení tak leckterého starosty bude v praxi konec konců ochromením tak mnohého dobře pracujícího obecního zastupitelstva. Musíme si přece uvědomiti praktické poměry. Vždyť přece zůstávají většinové strany, z nichž se volí starosta, nebo se může utvořiti jistá většina, a pak ze svého středu zvolí obecního starostu. A když nyní tento většinou zvolený obecní starosta nebude snad, řekněme, úřadem potvrzen, pak mi jen řekněte, jak má tato obec pracovati, když pak starosta, vyšlý z menšiny, bude míti proti sobě celou většinu? Jak řečeno, bude míti starosta za jistých okolností proti sobě většinu, čímž se každá záměrná práce znemožní. Ale konec konců to povede i k tomu, že za jistých okolností dojde k rozpuštění obecního zastupitelstva proto, že selhalo. Zákon pak činí opatření, že lze ustanoviti správní komisi, a to, jak se mi zdá, jest vlastním účelem tohoto návrhu, neboť chcete asi míti tuto správní komisi, abyste i po národnostní stránce měli vliv v německých osadách a obcích. Že toto mínění je správné, potvrzuje nám § 63, který ustanovuje, že úřad má právo pověřiti člena obecního zastupitelstva vedením obecních záležitostí.

Neboť přece se může státi nebo se dokonce snad stane, že úřad pověří vedením obecních záležitostí některého pána z národnostní menšiny této obce. Tím se i do obecních zasedacích síní zanese vášeň, která tam povede k stranickopolitickým rozmíškám a zasedací síně obcí stanou se rejdištěm stranickopolitických vášní. Bylo by snad bývalo chytřejší vydati zákon, který by upravoval nerovnost příspěvků pro samosprávné sbory. Neboť dnes je tomu tak, že ti, kdož ničím nepřispívají, většinou v obecních zasedacích síních nejvíce mluví a je ovládají. Tím se však vychovává i ona neodpovědnost, která vede a již vedla k tomu, že se četné obce a samosprávné sbory ohromně zadlužily. Bylo by bývalo lépe, kdyby nám byla vládní většina předložila vybavení obcí z dluhů tak, aby všechny příjmy byly nuceny progresivně přispívati na samosprávné sbory. Jest to velká křivda, když drobní živnostníci, drobní majetníci domů a pozemků jsou nuceni přispívati obcím přirážkami k dani výdělečné, pozemkové a domovní a lidé s ohromnými příjmy nemusí platiti obecní přirážky. I zde musejí stejná práva znamenati i stejné povinnosti.

Ale poněvadž se toto naše dlouholeté přání neprojevuje ani v této novele, poněvadž se i zde projevuje nejen nerovnost v čistě hmotném smyslu, nýbrž i nerovnost ve smyslu ideálním, jsem jménem své strany zmocněn, abych prohlásil, že ze všech těchto důvodů budeme hlasovati proti tomuto zákonu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Zápotocký.

Posl. Zápotocký: Vládní návrh zákona o změně volebního řádu je jedním z těch poťouchlých fašistických květů, které do t. zv. vínku ochrany demokracie vplétají dnes koaliční strany a koaliční vláda.

Nebudu se zabývati meritem tohoto zákona, neboť tak učiní kol. posl. Štětka. Chci se zabývati situací, ve které je tento vládní návrh podáván a projednáván. Kolem dokola vidíme, že se hospodářská krise dále rozrůstá, že se množí nezaměstnanost a že čím více je nezaměstnaných, tím více teroristických zákonů předkládá vláda, aby posílila své posice. Vláda potřebuje prodloužení volebních termínů, okleštění volebního práva, suspendování nepohodlných starostů, zkrátka potřebuje všechna tato persekuční opatření, aby si koaliční strany zajišťovaly své posice. A proč je třeba tyto posice zajišťovat? Proto, že mezi zbídačelými, vyhladovělými dělnickými masami roste nespokojenost. Proti této nespokojenosti chtějí se koaliční strany zajišťovat, poněvadž čím více nezaměstnaných, tím více je třeba - podle náhledu vládnoucích stran i stran socialistických - oklešťovati dělnická práva, odbourávati podpory v nezaměstnanosti a znemožňovati příležitost k práci.

Útok na podpory v nezaměstnání je již řadu neděl a měsíců na programu této vlády. Podle ujednání měly býti provedeny již 1. dubna plány, které byly tenkráte činěny, ale zkřížily je dělnické akce. Vládní strany, hlavně socialistické strany, neodvážily se v březnu odhlasovati zákon o snížení podpor v nezaměstnání. Proto byl nakonec odhlasován zmocňovací zákon, pomocí kterého tajně, bez kontroly dělnické veřejnosti, bez zásahu dělnických mas a hlavně nezaměstnaných, měly býti podpory odbourány. Reformističtí vůdcové odborových organisací prohlašovali stále, že se nic neděje. Utěšovali dělníky a hlavně nezaměstnané, že se nemusí obávati, že jejich podpory jsou zajištěny a že nebudou nijak snižovány. Když rudé odbory a komunistická strana rozvíjely své akce proti odbourání podpor v nezaměstnání, ujišťovalo se stále z vládního socialistického tábora, že tyto akce jsou naprosto zbytečné a bezúčelné, poněvadž vládní koalice a socialistické souručenství zaručuje zde nezaměstnaným, že jejich podpory nebudou zmenšeny. Nyní konečně se přiznává, že se přece jen něco děje. Přiznává se, že se o snížení podpor jedná a že podpory mají býti odbourány.

Pan posl. Tučný právě v těchto dnech před funkcionáři odborových organisací nár. socialistických zabýval se touto otázkou a utěšoval zase, že prý není pravda všecko, co se píše, že ten poplach s odbouráním podpor v nezaměstnání dělají jen měšťácké a agrární časopisy, že se sice něco chystá, ale nebude to tak zlé. Podpory podle gentského systému mají býti sníženy jen v poměru 1:2 nebo 1:1. Jestliže až doposud příspěvek státní k podporám v nezaměstnání rovná se trojnásobku až čtyřnásobku organisační podpory, má se rovnati podle toho, jak to prohlásil p. posl. Tučný, jedno- nebo dvojnásobku, to znamená, že dělník, který dostával dnes 6 nebo 8 Kč státního příspěvku, má dostávati napříště 2 nebo 4 Kč státního příspěvku. Podle p. posl. Tučného to nic není, je zbytečné se rozčilovati, že se taková věc chystá, to nestojí za to, aby se proto dělal takový poplach. Je potřebí na tyto věci upozorniti, zvláště v tuto chvíli, kdy se jedná o samosprávu, poněvadž snížení podpor v nezaměstnání zasáhne znovu nejen do existence dělnických rodin, nýbrž také do hospodářských poměrů samosprávy a také do hospodářských poměrů obcí. Dělníci dnes již vědí, co mohou od této vládní koalice očekávati, a také již dnes nevěří - dělníci zaměstnaní i nezaměstnaní - tomu konejšení, které stále znovu a znovu vychází z vládních socialistických stran.

Že dělníci nevěří tomu ujišťování a konejšení, o tom svědčí právě poslední protestní stávka typografického personálu. Typografický personál byl také sice ujišťován, že není žádného nebezpečí, že podpory v nezaměstnání nebudou snižovány, ale přece jen sáhl k demonstrační stávce. Demonstrační stávka, jednotná stávka typografů, nevyjití novin a časopisů, svědčí o tom, jak daleko pokročila radikalisace dělnictva. Je vedlejší, že vůdcové Typografické besedy, tedy reformistické odborové organisace, chtěli prováděti jenom planý manévr. Typografové, dělnická část typografů, si docela jinak vyložili, co je potřeba v této situaci dělati. Jestli vůdcové chtěli dělati jenom manévr, jestliže vůdcové Typografické besedy chtěli demonstrační stávky na Žofíně použíti jen k tomu, aby zdůraznili dělnictvu, že bude znovu, po odbourání státního příspěvku na podpory nezaměstnaným, potřeba zvýšiti příspěvky, přinášeti nové oběti se strany dělnictva, dělníci chtěli protestovati proti zbidačovacím úmyslům vlády, chtěli postaviti svůj protest a svůj boj.

Typografická stávka vykonala také svůj úkol i v řadách druhého dělnictva, i v továrnách i v řadách všech nezaměstnaných. Mobilisovala, alarmovala, upozornila celou dělnickou třídu a všechny odbory, že se tu skutečně něco chystá a že je nejvyšší čas rozvinouti v této chvíli dělnické akce protestu a odboje. Právě proto, že se po typografické stávce rozvinuje dnes v řadě továren, závodů a organisací, v řadě reformistických skupin široká vlna protestu, v poslední chvíli mluví se zase o tom, že přece jenom to zhoršení podpor v nezaměstnání nebude provedeno zmocňovacím zákonem, nýbrž že bude příští týden předloženo parlamentu. Dělníci musí býti na stráži, zaměstnaní i nezaměstnaní. Musejí si uvědomiti, že snížení podpor v nezaměstnání bude stejně boleti, bude stejně vnášeti existenční rozvrat do řad rodin nezaměstnaných, bude-li provedeno zmocňovacím zákonem nebo odhlasováno v parlamentě. Dělníci si musejí uvědomiti, že tato vládní koalice skutečně ne chce nic činiti k zlepšení existence nezaměstnaných, k zmírnění jejich bídy a že soustavně odmítá všechny návrhy, které jsou v tomto směru podávány.

Ve chvíli, kdy se mluví, že nejsou peníze na podpory v nezaměstnání, kdy se stále naříká nad bídou obecní samosprávy a kdy se tato bída obecní samosprávy má léčiti takovými zákony, jako je předloha dnes projednávaná, tedy úplně neúčelnými zákony, které naopak dělnická práva omezují, a zákony, které budou samosprávu znovu a znovu zbidačovati, v této chvíli klub komunistických poslanců podal nové návrhy, jakým způsobem opatřiti peníze pro nezaměstnané, jakým způsobem se vyhnouti tomu, aby existence nezaměstnaných dělníků a jejich rodin byla rozvracena.

Komunistický klub tu především obnovuje a bere za svůj vládní návrh na zavedení dávky ve prospěch nezaměstnaných se strany zaměstnavatelů. Tento návrh předložila již svého času vláda, ale nebyl odhlasován koalicí a byl vzat z pořadu schůzí. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jestliže se nám, komunistům, vytýká, že přicházíme jen s demagogickými a neuskutečnitelnými návrhy, tedy obnovujeme návrh, který sama vláda uznala již za proveditelný a uskutečnitelný a předkládala jej parlamentu. (Posl. Dubický: Jenom v meziministerském řízení!) Ach tak, tedy hrála se zase jen komedie vůči nezaměstnaným lidovým vrstvám. Na zimu, když byla situace nejhorší, když desetitisíce a statisíce nových nezaměstnaných přibylo, řeklo se nezaměstnaným: Podívejte se, váš osud bude zlepšen, teď se zavede dávka pro zaměstnavatele, a zaměstnavatelé budou musiti na nezaměstnané přispívat, a protože budou také zaměstnavatelé přispívat, neste vy lehčeji oběti, které se na vás vyžadují. A když se to tak pěkně nastrojilo, tedy se návrh nechal padnouti pod stůl a dává se naopak přednost takovým návrhům zákona, které fakticky pro dělnickou třídu a pro nezaměstnané neznamenají nic, neznamenají nejmenší zlepšení. Co má na př. v této době krise, v této době strašlivé nezaměstnanosti, která ani jarem při otevření sezony se takřka nezmenšila a jejíž nové rozvíjení už dnes nanovo hrozí, dělati zákon, který je dnes projednáván? Kdo potřebuje tento zákon? Potřebují ho nezaměstnaní dělníci? Přinese tento zákon nějakou úlevu do dnešní hospodářské mizerie? Nic nevykoná v tomto směru. Proto všichni poslanci koaliční, vládní a socialističtí přikládají právě tomuto zákonu ohromnou důležitost. Je velmi důležité v této dnešní době, bude-li míti vláda právo suspendovat komunistického starostu či nikoliv. Socialističtí poslanci a socialistické strany uznávají, že bez tohoto práva, aby vláda mohla suspendovati komunistické starosty, není možno rozřešiti dnešní hospodářskou krisi a není možno pomoci nezaměstnaným. Tato otázka je pro vládní socialistické strany dneska daleko důležitější než otázka existence dělnických rodin. My právě proto ukazujeme, co je důležitější a co by bylo potřeba ve prospěch nezaměstnaných dělati, jak by bylo možno léčiti bídu ne zaměstnaných, jak by bylo možno odpomáhati a jak by bylo možno zasáhnouti.

Druhý náš návrh, který podáváme, týká se úspor rozpočtových, pokud jde o vydání na reakční a neproduktivní účely. Jde tu o generály, pátery, kultus a pod. Tedy o položky, které zase nejsou nezbytné v této chvíli. A když se už mluví, že se musí šetřit, když se dokazuje dělníkům, že je zapotřebí udržet státní rozpočet v rovnováze, tedy je potřebí klást před dělníky otázku, kdo snáze se může dneska uskrovniti? Nezaměstnaní dělníci, kteří dostávají pár korun podpory, a polozaměstnaní dělníci, kteří přinášejí svým rodinám nějakou desetikorunu mzdy týdenní, či generálové, páteři a všechna tato sebranka, která žije a tyje na účet státu? Když tu stojí otázka úspor, otázka uskrovňování se, tak kterým směrem se mají bráti tyto úspory, kterým směrem se má bráti toto uskrovňování? Naše návrhy směřují k tomu, aby se uskrovňovalo a šetřilo tam, kde toto šetření a uskrovňování neznamená naprosté rozvrácení existencí, kde neznamená hlad a bídu, kde neznamená opravdu naprostou beznaději. Dáváme tu zase koaličním a hlavně socialistickým stranám příležitost, aby se vyslovily, jakým způsobem, na čí účet ony úspory chtějí prováděti.

A konečně třetí náš návrh směřuje k tomu, aby byly vráceny bezúročné půjčky, které stát a vláda poskytla řadě korporací, jako jsou agrární jízdy, Jockey klub a pod. Tento návrh byl podáván zde v plenu, a ačkoliv i zpravodaj rozpočtového výboru se vyslovil: "Bylo by potřebí, aby se vrácení těchto půjček žádalo", přece jen vládní strany pro něj nehlasovaly. (Posl. Dubický: Řekněte, aby se řešila otázka regresů. To je také sociálně spravedlivé!) To je také sociálně spravedlivé, pane posl. Dubický, aby vrátil Jockey klub statisíce, které mu byly půjčeny. Říkáte "také je to sociálně spravedlivé". Proč pro to nehlasujete? (Posl. Dubický: Pro Jockey klub bych nikdy nehlasoval!) Proč nehlasujete, aby to vrátil? (Posl. Dubický: Voláme po regresu!) Ale čerta voláte. Nevolejte, ale zvedněte ruku, když bude třeba hlasovati o této věci. (Potlesk komunistických poslanců.) Co je platné krmit dělníky voláním! Voláte po všech možných věcech, ale dělníci z vašeho volání nevidí žádné výsledky. Dělníci si musí uvědomiti - a je potřebí, aby si celá dělnická třída uvědomila - že tímto stálým voláním po východisku z krise, které se ozývá z vládních stran, je dělnická a pracující třída vlastně podváděna. Mluví se pořád o hledání cesty z krise, ale ve skutečnosti se tato cesta nehledá. Mluví se stále o záchraně státu, o záchraně a o ochraně demokracie a při tom se fakticky nastoluje fašistický, teroristický režim proti dělnické třídě a proti pracujícím. Podívejte se, voláte pořád k boji proti fašismu, voláte po ochraně demokracie, ale v té chvíli, kdy se ozývá volání k boji proti fašismu z vašich stran, osvobozujete Gajdu, osvobozujete fašistické vůdce a dáváte zavírati dělníky, dáváte zavírati chudé lidi. (Posl. K. Procházka: Okresní hejtmani zakazují všechny schůze!) Ano. Při tom všem volání o boji proti fašismu mají, jak je viděti, fašističtí vůdcové úplné právo osnovati útoky a neohrožuje to klid a pořádek v republice. Samozřejmě, vždyť tito fašističtí vůdcové patří do kapitalistického tábora. A to, co se z kapitalistického tábora podniká, podle vašeho mínění nikdy klid a pořádek neohrožuje. Klid a pořádek ohrožují jenom dělníci, dělnické schůze a dělnické protesty proti zbidačování. Mám tu právě z dnešní schůze takový doklad.

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím pana řečníka, aby konečně mluvil k věci.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Mluvím samo zřejmě k věci, poněvadž situace, která se zde rozvíjí, souvisí plně s projednáváním vládního návrhu zákona o volebním právu a okleštění volebního práva. Jestliže se jedná o zákaz schůzí - vždyť otázka volebního práva dělníků souvisí také se shromažďovací svobodou - jak si může někdo vyložiti, že otázka zákazu schůzí není také otázkou samosprávy, otázkou obcí, otázkou obecních starostů a členů obecního zastupitelstva? Domnívám se, když na př. pražské policejní ředitelství zakazuje schůzi zaměstnaných a nezaměstnaných dělníků, která byla námi na tuto středu svolána, a udává zde důvod ohrožení klidu a pořádku, že tento zákaz je také věcí pražského obecního zastupitelstva a že ve spojitosti s projednáváním zhoršení volebního řádu do obcí je možno o této věci mluviti a že se tu nijak neprohřešujeme proti jednacímu řádu, když na tyto věci poukazujeme. Zde je právě potřebí, když se dnes zakazují dělnické projevy a když se v nich spatřuje ohrožení klidu, pořádku a bezpečnosti, přímo vyzývati dělnickou třídu, aby se proti těmto věcem postavila, aby proti nim zdvihla vlnu dělnických protestů, aby proti těmto opatřením postavila svoji jednotnou bojovnou frontu.

Dnes se dělníkům všechno oklešťuje, politická i hospodářská práva. Organisovaní nezaměstnaní dělníci mají býti ošizeni o podpory v nezaměstnání, podpory mají býti sníženy. Neorganisovaným dělníkům má býti odbourána stravovací akce, má býti zavedena nucená práce, mají býti zhoršeny a zvýšeny příspěvky a sníženy podpory. (Výkřiky posl. Srby a Štětky.) Persekvuje se dělnický tisk, oklešťuje se samospráva, návrhy takových zákonů, jako je zákon dnes právě projednávaný. (Výkřiky posl. Srby a Kubače.) K tomu nelze mlčeti. Je potřebí, aby dělnická třída protestovala hned na závodech, v dílnách a všude. (Stálé výkřiky komunistických poslanců a posl. Srby. - Místopředseda Stivín zvoní.) Je sice možno, aby byly zakazovány dělnické projevy, je možno, aby byli suspendováni dělničtí starostové, je možno, aby byli suspendováni zástupci (Stálé výkřiky posl. Srby a komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) dělnickou třídou volení, ale není možno, aby se dělníkům zakazovalo shromažďovati se na závodech, není možno, aby se dělníkům zakazovalo a znemožňovalo stávkovati, a není možno dělníkům zakazovati, aby za svá práva, za svou existenci bojovali. A tu přicházíme právě k věci, o které se tu nyní diskutovalo, a to k německé otázce. Hitler také dnes suspenduje v obcích volené zástupce lidu, Hitler dnes sahá k tomu, co vy těmito zákony připravujete; vy neděláte nic jiného než Hitler. Toho, kdo je nepohodlný, chcete suspendovati. Vy se bráníte tím, že chystáte zákon o suspendování obecních starostů? (Výkřiky posl. Srby.) Srbo, podívej se! To tebe tak ti starostové žerou, že se proti nim musíš bránit? Proč se musíš bránit? (Posl. Srba: Proč se bráníte proti Hitlerovi? On dělá totéž, co vy!) My se bráníme proti Hitlerovi i proti vám, kteří zavádíte fašisaci. My se nezapomněli brániti, ale já upozorňuji na to: kdo schvaloval všechna fašisační opatření v Německu? Vaši kolegové, soc. demokraté, tak jako vy tady hlasujete. Pět milionů odborově organisovaných německých dělníků, organisovaných v soc. demokratických odborech, čekalo na povel, aby se postavilo proti Hitlerovi, čekalo na povel soc. demokratických vůdců. (Hluk a výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)