Ďalej: zákon na ochranu republiky už aj v praksi dokázal sa ako nesmierne elastický.

Ráčte sa informovať u sudcov, vtedy, keď nebudú hovoriť úradne. A tí vám povedia svoju mienku o zákone na ochranu republiky. Tie paragrafy sú nesmierne elastické, a myslím, doterajší zákon dostačil by obrániť záujem republiky. Teraz sa tento zákon sprísňuje. To znamená, že sa dáva ešte ďaľšia možnosť, tento elastický zákon dokonale využiť. (Výkřiky posl. Šaláta.) Pravda pramení už z istej nervózy: Všimnite si len tej stati o ochrane tlače. Koľko zákonných opatrení máme o tej tlači: zákon na ochranu cti, zmocňovací zákon, tlačový zákon! A teraz ešte sa rozšíri aj tento zákon. No, to je už také čosi, ako keď niekto povie, keď toho človeka obesiť, neobesíme ho na jedon provaz, ale na tri provazy. Neni to všetko jedno, či ho obesíme na jednom provazi alebo na troch? Alebo ako keby sa povedalo: Keď ty spáchaš tento prečin, tak budeš obesený, zastrelený a utopený. Neni dosť jedno?

Vážený snem! Mám taký dojem, akoby tieto zákonné opatrenia pramenily sa z nejakej až neoprávnenej nervózy. Nuž veď či je to s tým naším štátom skutočne tak zlé, že my musíme s takýmto pleonazmom ísť pred našu verejnosť? Máme zákon na ochranu cti atď. v tlači. Môžeme ho využiť. Prečo to dáme až do štyroch zákonných opatrení? No, nač je to? Neni to nervóza, neni to pleonazmus? Rozhodne by bolo na čase, že by aj u nás v našom verejnom a politickom živote tá nervóza prílišná prestala. Každý chce len chrániť, brániť republiku, ale nech sa to nedeje len slovom a nech sa nebráni len zákonom, Veď od prevratu sa tej republike nestalo nič a žijeme 15. rok! Mali by sme dokázať, že tá republika není tak ohrožená, veď sme za ňu! Robíme práve proti sebe, keď usnášame každú chvíľu zákony, ktoré majú smysel republiku chrániť, ako keby nám už padala pred celou verejnosťou europskou. Myslím, že nervóza nebola nikdy dobrým znakom v politike a neni dobrým znakom ani v českej a v českonemeckej politike dnes. Keď už aj nespomínam zasa to isté, čo som pripomenul aj pri minulých zákonných návrhoch, že robíte, českí politikovia, zákon na ochranu republiky predovšetkým s Nemcami a s vyriadením práve tých, ktorí s vámi túto republiku stavali a ktorí s touto republikou dvihajú sa a padajú. Sme to my, slovenskí nacionalisti. Slovom, myslím, že tá nervóza, ktorá je v týchto zákonných opatreniach, jedno nie je dosť odôvodnená a druhé je škodlivá pre tento štát. Keby naša verejnosť nevidela nic iného než tieto zákonné opatrenia, keby nikto nehovoril o tom, že je štát v nebezpečí, keby si pre zrel len tie časopisy, ktoré referujú o tých našich zákonných opatreniach, tak príde na to, že naozaj ten náš štát je v nebezpečí, ako keby už umieral, ako keby už hynúl, ako keby v tom našom obecenstve a občianstve nebolo už absolutne nijakého mravného podkladu, ako keby len tento zákon a azda toto sudcovské opatrenie mohlo túto republiku zachrániť. Myslím, vážený snem, dáte mi za pravdu, že beda by bolo nášmu štátu, beda by bolo našej republike, keby ju len tieto zákony chránily, beda by bolo našej republike, keby jej ochrana bola len v sudcovských rukách, keby jej ochrana bola len v bajonetoch a väzeniach. Táto republika stojí predovšetkým na mravnom základe, ktorý je v občianstve našom, v českom i slovenskom i v ostatnom lojálnom občianstve tohoto štátu. A toto stratiť so zreteľa neni dobré, lebo to demoralizuje, uvádza verejnosť v rozklad, ohrožuje republiku i tým pleonazmom. Ako som spomenul, kde na jeden a ten istý delikt možno natiahnuť až 3 či 4 zákony, tam je viditeľné, že čosi nie je v poriadku, že je to jakýsi zmätok vo verejnom živote a v tom politickom živote, ba aj v samom zákonodarstve.

Viem, toto moje upozornenie nezmení nič na veci. Zákon ten bude odhlasovaný a budete mať príležitosť videť, ako sa uplatní vo verejnom živote. Myslím, to, čo hovorím o tejto veci, stojí pevne. Ráčte o tom rozmýšľať a dáte mi za pravdu. Bolo by na čase, skončiť s týmito zákonnými opatreniami. Bolo by na čase obrátiť sa k občianstvu tejto republiky, spraviť to, čo sa dá spraviť na tom najspravodlivejšom základe a toto sťahovanie hrdla a sťahovanie občianských slobôd a vyhrožovanie päsťou tu na ľavo, tu na pravo že by prestalo.

Som presvedčený, je toľko mravnej síly v nás, ktorí tento štát milujeme, že takýchto mimoriadnych opatrení a najmä toho pleonazmu v mimoriadnych opatreniach nepotrebujeme. Štát tento má svoje základy, ako sami tvrdíte neraz, v svojej demokratickej zriadenosti a forme. Ale vidíte sami, aký je ten vývoj a kam ten vývoj speje. Sami cítite ten hrozný tlak a rozpor. Som presvedčený, že vy konáte mnohý dnes proti svojmu vlastnému presvedčeniu. Cítite, že od demokracie utekáte. Vidíte tu päsť, ktorú ukazujete, a neviete proti komu raz a kam sa tá päsť obráti. Azda proti nám Slovákom, proti slovenskému nacionalizmu alebo už pr ti čomu? My sme predsa za tento štát, my sme ho stavali spolu s vámi. Keď vy ho prehráte, aj my ho prehráme. Vaša budúcnosť v tomto štáte je i našou v tomto štáte. Prejavujem nádej, že tieto zákony sa proti nám neupotrebia. Vy iste cítite, že je o mnoho vážnejšie pre štát to mravné založenie všetkých vrstiev občianstva než tie najradikálnejšie, najprísnejšie zákony. Opätujem, zákony ešte nijaký štát nezachránily. Maďarsko, Rakúsko sú toho dokladom. Štát môže si zachovať len občianstvo samo. Štát československý založili sme si Česi a Slováci. Založili sme si a staviame ho a úfam, bude mať dosť opory v nás. Bude mať opory v mravnom založení občianstva tak silnú, že tieto zákonné opatrenia zostanú viac menej na papieri. Tieto zákonné opatrenia sa nebudú museť v živote praktikovať. A predpokladám u vedúcich činiteľov tejto republiky tú najpečlivejšiu taktnosť, aby nebolo zjavné, že chceme demokraciu robiť päsťou. Demokracia sa nikde päsťou nerobí. Demokracia sa tvorí na základe spravodlivosti a práva. Demokracia sa tvorí pre všetky vrstvy občianstva a pre národy v rámci štátu obsažené.

Končím, vážený snem. Tento zákon na ochranu republiky rozširovať bolo celkom zbytočné. I ten dosavádny zákon bol dosť elastický. Kto sa do neho zamotal, dostal sa pred sudcu a mal z toho dosť kalamity. Preto návrh tohoto zákona považujeme za zbytočný, za pleonazmus v celku a menovite jeho tlačové ustanovenia. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Stern. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Stern (německy): Nejdříve bych rád použil příležitosti mluviti s této tribuny k tomu, abych vyjádřil city, které dnes mají všichni pracující a potlačovaní nejen v Československu, nýbrž na celém světě pro zprávu o úmrtí stařičké bojovnice za proletariát, Kláry Zetkinové. Klára Zetkinová celý svůj život od nejútlejšího mládí bojovala, byla vždy na straně potlačovaných a bojujících. Její život jest nejen vzorem pro všechny bojující dělníky, nýbrž i obžalobou pro zrádné tak zvané socialisty, kteří opustili toto bojiště, které Klára Zetkinová až do posledního dechu uhájila.

Nyní k zákonu samému. 10 let platí nyní zákon na ochranu republiky. Tisíce lidí bylo podle tohoto zákona odsouzeno, tisíce proletářů, kteří nespáchali nic jiného, než že hájili zájmy pracujících, bylo podle tohoto zákona vrženo do žalářů, oloupeno o svou čest. A při tom sami oficielní zástupci tohoto státu přiznávají, že se zákona ani jednou ještě neužilo v plné jeho přísnosti a že poskytuje možnost, aby byl ještě mnohem přísněji prováděn. A tento zákon dnes již panstvu nestačí. Tento zákon musí býti ještě více zostřen a vybudován. Jest velmi příznačné, kterým směrem se má pohybovati toto vybudování. První starostí jest: Přísně trestati každé tak zvané hanobení parlamentních sborů a jejich orgánů, t. j. kritika toho, co tyto zákonodárné sbory provádějí, má býti ještě více potlačena než dosud. To není div. Právě v nynější době, kdy rána padá za ranou, [ ]. Nyní, kdy slyšíme, že byly zavedeny hromadné daně vynášející 1 miliardu Kč, že státním zaměstnancům byla 1 miliarda Kč odňata, že se 1 miliarda Kč ušetřila na investicích a tím byla zvětšena nezaměstnanost, že v jednom čtvrtletí nového roku činí již schodek novou miliardu, která se má uhraditi na útraty pracujících, nyní, kdy slyšíme, že nového zmocňovacího zákona vlády má se použíti k tomu, aby se zhoršilo nemocenské pojištění a celé sociální pojištění, aby nezaměstnaní byli ještě více oloupeni, aby se provedlo mnoho nových tak zvaných úsporných opatření, [ ] proti pracujícím, nová opatření ke zvětšení bídy; pro tyto doby potřebuje buržoasie jiných způsobů potlačování než dosud a tomuto účelu slouží i tento zákon, který jest jen nepatrnou částkou v řadě podobných zákonů. Máme zákon na ochranu cti, který pod titulem trestání urážek na cti ohrožuje nejpřísnějšími tresty každou kritiku v novinách, ba dokonce každou kritiku pouze v soukromých rozhovorech a má býti dalším prostředkem k potlačování tisku. Máme tak zvaný malý tiskový zákon, který má umožňovati, aby kolportáž proletářských časopisů byla úplně potlačena. Máme zmocňovací zákon, který umožňuje vládě, aby nejdůležitější, nejnebezpečnější a nejškodlivější opatření prováděla krátkou cestou bez parlamentu. Máme zákon k rozšíření výjimečného stavu a zfašisování společenstev. Máme zákon o řádu volení v obcích, který odkládá demokratické volby v obcích o 2 léta, který přináší jmenování starostů a vydává je všanc libovůli vlády, který ještě více fašisuje obce, než se dosud stalo. I slepý musí viděti, kam vede tato cesta, jak bouřlivým krokem kráčíme zde v Československu k otevřenému 100% Hitlerovu fašismu.

Na této cestě, kterou se ubírá a musí ubírati česká buržoasie, vidíme v čele této měšťácké fronty tak zvané socialisty, německé a české sociální demokraty a národní socialisty. Oni to jsou, kdož nejhlasitěji křičí, že se takové zákony musejí zaváděti. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Pod heslem: "Ochrana demokracie, demokracie musí silnou pěstí čeliti svým nepřátelům, aby se nestalo totéž, co v Německu", zavádějí zde sami takové poměry jako v Německu. Nemohou se již vymlouvati, že nevědí, kam tato cesta vede. Viděli v Německu, kam vede tato cesta, jak se splnilo všechno, co komunisté předpovídali, že tato politika menšího zla, potlačování fašismu, aby se zabránilo úplnému zfašisování, jest cesta k fašismu. Viděli to a provozují zde právě tutéž politiku. Vědí dobře, kam to vede a přes to podnikají totéž. Ba dokonce sami si připravují své vlastní vyloučení, jsouce si toho vědomi, poněvadž to jest v zájmu buržoasie nutné. Jdou k záchraně buržoasie tak daleko, že si připravují týž osud, kterého se dožili sociální demokrati v Německu a v Rakousku, že jim Hitler za sadí kopanec, když mu již posloužili. Soc. demokrati, když pomohli do sedla Hitlerovi, připravují se právě tak jako v Německu a Rakousku na to, že i tehdy, až budou takové poměry, tuto botu, která se jim vrazí do nejšlechetnější části těla, ještě olížou, že se budou plaziti a pak, až budou odstrčeni stranou a vyloučeni, budou ještě dále konati své věrné služby a dále je nabízeti. Praví se: Tato opatření jsou na ochranu demokracie nutná. Na ochranu demokracie má býti nutné, aby se zakázala každá kritika parlamentu, aby se rozšířil zákon na ochranu republiky, aby se tisk mohl zastaviti místo na 1 měsíc nyní na 3 měsíce a případně na 6 měsíců - denní tisk na 3 měsíce - aby důvody k takovému zastavení tisku byly rozšířeny. Toto rdoušení a potlačování tisku má býti nutné na ochranu demokracie. Vždyť tisk může býti kontrolován. Potlačuje-li se tisk, neznamená to, že by se chtěla chrániti demokracie, nýbrž že se chce postihnouti tisk, který bojuje v zájmu převážné většiny národa, pracujících, který pomáhá čeliti fašismu. Kdybyste skutečně chtěli chrániti demokracii nebo měli někdy úmysl ji chrániti, pak byste měli jiné pro středky po ruce. Nemusili byste jen chrániti fašismus. Buržoasie, sociální demokrati nemusejí nic činiti proti fašismu, než jen přikázati svým četníkům a policistům, aby fašisty nechránili. Stačilo by jen zastaviti potlačování všech bojovníků, kteří skutečně proti fašismu bojují, kdybyste chtěli demokracii chrániti. Sociální demokrati a národní socialisté, kteří zde prohlašují, že musejí učiniti vše pro ochranu demokracie, mohli by nejen vydati pokyn, že zřizování jednotné fronty mezi dělníky jest zakázáno, mohli by jen přestati s vylučováním, trestáním a terorisováním všech vlastních poctivých členů, kteří chtějí společně bojovati proti fašismu, kdyby skutečně zamýšleli bojovati na ochranu demokracie. To jest pokrytectví, o to jim nejde.

Tento celý tábor, počínaje od sociálních demokratů až k nejzazšímu pravému křídlu, až k nejkrajnějším fašistům, zamýšlí jen jedno, totiž chrániti ohrožený kapitalismus, chrániti jej před proletářskou revolucí, která smete celý tento systém. Pracující venku to poznávají a chápou, i sociálně-demokratičtí a národně-socialističtí dělníci, i dělníci, kteří jsou ještě v měšťáckém táboře. Nedají se oklamati touto demagogií, chápou, že to nejsou zákony na ochranu demokracie, nýbrž k zavedení fašismu, že se fašismus bouřlivě blíží, že to jsou zákony k tomu, aby je rdousily a spoutaly na rukou a nohou, poněvadž mají býti ještě více oloupeni než dosud, poněvadž bída má ještě více vzrůsti. Dělníci se začínají stavěti do jednotné fronty, počíná se odpor proti všem těmto opatřením. Valí se ohromná vlna odporu. Kdyby nebylo bývalo tohoto odporujícího hnutí, bylo by se to všechno provedlo ještě větší rychlostí, byli bychom v Československu ještě blíže otevřenému fašismu. Tyto boje nejsou tedy marné, ale nestačí, buržoasie kráčí dále svou cestou a proto musejí býti tyto boje rozšířeny, prohloubeny a stupňovány, aby se odrazily další útoky a aby se zmařily i zákony, které již byly vydány. [ ]. Dělnictvo má sílu, aby všechna tato opatření zde učinilo neplatnými a za neplatné prohlásilo, a my komunisté přes všechno potlačování, přes všechen teror budeme se starati o to, abychom organisovali tuto sílu dělnictva, která učiní škrt ve vašem fašistickém výpočtu a ukáže, že nenastane to, co vy chcete, nýbrž osvobození pracujících. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Schollich. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Schollich (německy): Dámy a pánové! Jménem německých oposičních stran, a to německé křesť.-sociální strany lidové, německé nár. socialistické strany dělnické, německé strany národní, pracovního a hospodářského souručenství a německé strany živnostenské mám učiniti toto prohlášení (čte):

Když se r. 1923 v této sněmovně projednával vládní návrh zákona na ochranu republiky, německé strany jej jednomyslně zamítly. Odůvodňuje toto zamítnutí uvedl v rozhodující schůzi sněmovny dne 6. března 1923 tehdejší posl. Křepek jménem Svazu zemědělců, německé křesť.-sociální strany lidové, německé strany národní a německé demokratické strany svobodomyslné ve společném prohlášení, že tento zákon musí vésti k úplnému zničení demokratických zásad ve státě. Účelem tohoto zákona jest stíhati každý té které vládě nevítaný projev v tisku, ve veřejnosti, ba dokonce v soukromém životě. Jest namířen proti smýšlení státních občanů a není nic jiného, než terorem jistého politického názoru na stát, přestrojeným v roucho parlamentárně projednaných zákonů.

Vývoj poměrů ve veřejném a parlamentním životě státu úplně a zcela potvrzuje tehdejší mínění. Národnostní a stranicko-politické rozpory zostřily se za působnosti zákona na ochranu republiky až k nejnesnesitelnější míře, oposičnímu tisku jest kritika, i když jest naprosto oprávněná, znemožňována libovolnou a nevypočítatelnou praksí censury. Prohlídky domů a zatýkání, jejichž důvodem není často nic jiného než denunciace, provádějí se denně a shromažďovací svoboda jest pro část státních občanů přímo zrušena.

Jest jasné, že tyto nedemokratické poměry zostřují i hospodářskou nouzi, poněvadž se v takovém ovzduší nemůže dařiti důvěře a nemohou se probouzeti tvůrčí síly.

V době tak hrozivého úpadku ve všech oborech veřejného a hospodářského života nyní vláda zamýšlí ještě zostřiti proslavený zákon na ochranu republiky. Musíme hluboce litovati, že společnou odpovědnost za toto zostření mají dokonce německé strany, které kdysi s námi bojovaly proti zákonu na ochranu republiky a velmi ostře jej odmítaly, jak to dokazují i vývody vůdce německé soc. demokratické strany, posl. dr Czecha ze dne 6. března 1923. Dr Czech uváděl tehdy jménem své strany m. j.:

"Ústavní výbor skončil své dílo, koaliční strany je zpečetily, plenum nyní udělá na jeho konci tečku; a ve chvíli, kdy se tak stane, bude demokracie v této zemi zasažena do srdce (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), bude vyhlazen poslední zbytek politické svobody na této půdě a státní zásadou se stane nelítostné ubíjení politických odpůrců.

Výkřik spravedlivého hněvu proniká řadami všech svobodomyslných lidí, bouře nejhlubšího rozhořčení a pobouření otřásá masami proletariátu, a jen ta část českého dělnictva, která se dosud nedovedla vymaniti z konvulsí nacionalismu, v úplné neznalosti hrozícího nebezpečí a v úplné osamocenosti stojí bez účasti na budoucích událostech. Naproti tomu však veškerý německý proletariát tohoto státu vidí jasně před sebou další vývoj a je jednotný ve svém rozhodnutí: ohlásiti této předloze stálou válku. I když se stane zákonem, i když nás její drakonická tvrdost stihne v našich dalších bojích sebe nemilosrdněji, budeme bojovati proti této předloze dále a vytrváme tak dlouho, až bude náš politický život očištěn od této hanebné skvrny a až bude odstraněno zneuctění, jehož se nám dostalo. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) To je naše pevné rozhodnutí, za nímž stojíme všichni svojí ctí, pro něž nám žádná sázka, žádná oběť sebe těžší není příliš veliká." (Různé výkřiky.)

Sudetskoněmecký lid nikdy nepochopí tuto změnu smýšlení vládních stran, která se ztělesňuje v souhlasu ke zostření zákona na ochranu republiky. Sudetskoněmecký lid je si vědom, že se boj o jeho životní práva přijetím tohoto doplnění zákona na ochranu republiky zostří ještě nesnesitelněji. Spoléháme však, že se sudetskoněmecký lid pro rdoušení své svobody mínění nevzdá svého smýšlení. V tomto vědomí budeme i příště neústupně trvati na životních právech našeho národa a tato práva stejně jako dříve odhodlaně hájiti. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, kterým je p. posl. dr Törköly.

Posl. dr Törköly (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Skúmame-li novely, ktoré vláda cieľom ostrihovania občianskych práv seriove predkladá, právom môžeme sa postaviť na stanovisko, že by sme tieto novely mohli nazvať kumulatívnym názvom ako novely absolutizmu, lebo je bez pochyby, že v republike už od jej vzniku až po dnešný deň jestvovala a jestvuje tak zv. demokratická samovláda, t. j. absolutizmus, ktorý po ceste centralizmu zašľapáva vôľu ľudu, parlamentu a reštringuje práva štátnych občanov.

Novela zákona na ochranu republiky je veľmi zaujímavá, lebo ona chce zostriť tresty a umožniť samovláde stálé zákroky, avšak na chybách tohoto zákona, ktoré jestvujú a sú nepochybné, nechce ničoho napraviť. Po tejto stránke neobjavuje sa žiadna snaha ani v novele, ani inde vo vládnej politike.

Jestli sa dobre pamätujem, pán minister spravedlnosti Meissner v rozpočtovom výbore r. 1930 po niekoľkorakých ponosoch prehlásil, že uznáva, že zákon na ochranu republiky potrebuje opravy, že uznáva, že široký právny výklad zvlášte u súdov vyšších vyvoláva ťažké nespravodlivosti a že ich eliminovanie je nezbytne nutným justičným a politickým postulátom.

Pán minister spravedlnosti sdelil, že poverí dvoch univerzitných profesorov, aby judikatúru bezpodmienečne preštudovali a cieľom vylúčenia tých jestvujúcich chýb predložili jemu memorandum, aby na jeho základe mohol formulovať návrh, ktorý by bol naozaj návrhom nápravy voči jestvujúcim nespravodlivostiam.

Od tých čias uplynuly 3 roky, ministerský sľub je zaprotokolovaný, zostalo však len pri sľube, ako je to každodenným zvykom v republike. Sľub zostal sľubom a návrh, ktorý by znamenal reformu zákona na ochranu republiky, ktorý by smeroval k jeho náprave, ktorý by vylúčil široký právny výklad u súdov vyšších a u súdov vôbec, stále sa opozdieva, naproti tomu objavuje sa návrh, kto rým sa zákon na ochranu republiky ešte zhoršuje, priostruje, ktorý sa nenachádza a nemá príkladu v justícii, zákonodarstve či v zákoníku žiadneho voľného štátu.

Táto novela, pánovia, je vlastne tiež len zmocňovacím zákonom. V minulých týždňoch prejednala snemovňa zákon zmocňovací a tým dal parlament voľnú ruku eksekutíve v otázkach hospodárskych, avšak negatívum, aby sa zákon zmocňovací na iné než hospodárske otázky nevzťahoval, už vtedy bolo obchádzané, lebo i v tejto novele je obsažené to ustanovenie zmocňovacieho zákona, ktoré zmocňuje vládu, aby ona nariadením mohla rozšíriť právo zápovedi listu i v prípadoch, kde ide vlastne len o priestupky.

Vyjde-li tedy v novinách článok, ktorý vo smysle §u 18 zákona na ochranu republiky - šírenie nepravdivých zpráv - zakladá priestupok, v tomto prípade vydá vláda svoje rozšírené rozhodnutie pre prípad priestupku a nariadením môže list pre prostý priestupok zakázať.

V Anglicku pod vládou výsostného ducha spravodlivosti a práva a pri miere normálnej môže dojsť len k tomu, že za priestupok je trestaný len ten, kto ho spáchal, avšak anglický tlačový zákon ďaľších trestných konzekvencií, ktoré by postihly nie len toho, kto sa priestupku dopustil, ale zasahovaly by i do verejnosti, nepripúšťa, a za takéto malichernosti nikde sa nepovoľuje zákaz listu nariadením a za porušovania suverenity parlamentu.

To ovšem nemožno zmierniť tým, že sa vysloví, že vraj vláda môže to urobiť len so schválením prezidenta republiky, ani tým, keď sa vysloví, že vláda je povinná svoje opatrenia, ktoré takto učinila, predložiť obidvom snemovniam Národného shromaždenia ku schváleniu, a jestliže ich snemovňa absolutnou väčšinou neschváli, je vláda povinná ich odvolať. Takýmito opatreniami ešte nie sú vylúčené opatrenia absolutistické, lebo k zabezpečeniu práva nezbytne sa vyžaduje, aby v dôsledku moci zákona bol vôľou ľudu vylúčený akýkoľvek tieň možnosti samovlády.

Tomu tento zákon odporuje, a dôvodová zpráva vo svojej vete: "môžu nastať udalosti, ktoré by si mohly vyžadovať vyhlásenie výnimečného stavu" - vlastne naznačuje, že len za stavu výnimečného možno vykonávať právo vydávať zákony nariadením, avšak vyslovuje sa to len v dôvodovej zpráve a nie v dišpozičnej časti zákona.

Všetky tieto okolnosti ukazujú na to, že tuná nie je vytýčeným cieľom voľný rozvoj demokracie a zebezpečenie nadvlády práva, ale že cieľom toho je obmedzovanie práv slobody, určenie voľného prejavu vôľe ľudu a naprosté zabezpečenie samovlády a absolutizmu výkonnej moci.

Návrh zákona neprijímam.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je tím skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Návrh posl. Štětky a soudr.:

Navrhujeme, aby se přes vládní návrh zákona (tisk 2293), kterým se doplňuje zákon na ochranu republiky, a přes usnesení ústavně-právního výboru (tisk 2301) přešlo k pořadu.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přerušuji schůzi na hodinu, takže pokračovati budeme ve 2 hod. odpol.

(Schůze přerušena v 1 hod. odpol. opět zahájena ve 2 hod. 10 min. odpol.)

Místopředseda Taub (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi a konstatuji, že sněmovna je způsobilá jednati.

Dovolenou vyžádal si posl. Liška do konce měsíce června pro nutné úřední jednání na Slovensku.

Navrhuji udělení této dovolené.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo s návrhem tímto souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, dovolená jest povolena.

Budeme pokračovati v projednávání 2. odstavce pořadu, jímž jest: