Místopředsedové: Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

217 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Černý, dr Meissner, dr Spina.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Místopředseda Špatný zahájil schůzi v 11 hod. 33 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. Hadek, Vallo, Steiner; na dnešní a zítřejší den posl. Štourač, Stanislav, Kaliňák, Hokky, F. Svoboda; do 26. tohoto měsíce posl. Török, Mojto, Suroviak; na týden posl. Müller, Chalupník.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou dovolenou na den 20. t. m. posl. Mojto a Gottwalda, který se omlouvá nemocí též na dnešní a zítřejší den.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Stříbrný, Krosnář, Hodinová-Spurná.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. Lance za posl. Richtera; klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" posl. dr Keibla za posl. dr Schollicha; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Klimenta za posl. Kopeckého.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 6. června 1933, č. j. 2594/400/16/S/33 m. r., zprávu o výši záruk převzatých podle čl. XLI bankovního zákona čís. 54/1932 Sb. z. a n. přikázáno výboru rozpočtovému.

Dotaz posl. dr Buzka, Chobota ministru vnitra, že bylo zastaveno vydávání polského úředního překladu Sbírky zákonů a nařízení (č. D 1144-III).

Odpovědi:

min. školství a nár. osvěty na dotazy:

posl. Sladkého o tom, proč zaměstnáni jsou na českém stát. reál. gymnasiu v N. Jičíně dva profesoři a školník národnosti německé (č. D 914-III),

posl. Babela, aby stát povolil subvenci na stavbu obecné školy v Hradci-Nové Vsi, v okresu frývaldovském ve Slezsku (č. D 998-III);

min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na dotaz posl. Polívku vo veci vybudovania ozdravovne Soc. ochrany št. zamestnancov v Podbrezovej na Slovensku (č. D 1080-III);

min. financí na dotazy:

posl. Šamalíka, Janalíka a druhů o postupu exekutora Harny z Mikulova (č. D 1031-III),

posl. Čuříka a druhů o vyplacení 13 milionů Kč Svazu hospodářských družstev v Praze-II., Spálená ul. na t. zv. sanaci ztrát z válečného a poválečného hospodářství (č. D 1064-III);

min. vnitra na dotazy:

posl. Lišky:

ohľadom dlažobných poplatkov v Bratislave (č. D 1095-III),

ohľadom vyberania dlažobného v Bratislave (č. D 1097-III).

posl. inž. Junga:

jak se vykonává censura proti nár.-socialistickému denníku "Der Tag" (č. D 1088-III),

o zabavení čísla 80 periodického časopisu "Der Tag" ze dne 6. dubna 1933 (č. D 1089-III);

min. železnic na dotazy posl. inž. Kalliny:

o propuštění pomocného železničního dělníka Adolfa Enhnerta z chomutovské výtopny, nyní bydlícího v Reischdorfu č. 261 (č. D 1085-III),

o protiprávním postupu jáchymovského přednosty stanice (č. D 1067-III);

min. soc. péče na dotaz posl. Kuhnové o špatném hospodářství v rotavském Spořitelním a hospodářském družstvu válečných poškozenců, vdov a sirotků (č. D 1070-III).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 2303 až 2305.

Těsnopisecké zprávy o 274., 277., 280. a 281. schůzi posl. sněmovny.

přikázán počátkem schůze rozdaný iniciativní návrh tisk 2300.

Místopředseda Špatný (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 1727) zákona, kterým se mění a doplňují tiskové zákony (tisk 2282).

Zpravodajem jest p. posl. dr Stránský.

Budeme pokračovati v rozpravě konané již ve 283. a 284. schůzi dne 9. a 20. června t. r.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "proti": pp. posl. dr Törköly a Bródy.

Uděluji slovo prvému řečníku kterým je pan posl. dr Törköly.

Posl. dr Törköly (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Návrh novely zákona tlačového je skvelým dokladom, že sloboda v republike je naprosto iluzórna, že jej niet, ba čo viac, vládna politika sama stará sa o to, aby jej nebolo.

Právo tlačové chcela vláda reformovať a podala stran toho svoj návrh. Avšak naraz sa dostavila vlna absolutizmu a vláda učinila z návrhu zákona o práve tlačovom malú novelu trestnoprávnu o niekoľkých paragrafoch a touto novelou chce dať do ruky výkonnej moci zasa jednu samovoľnú zbraň a chce utlačiť slobodu tlačovú.

Touto malou novelou sa situácia zhorší. Je to reforma in peius.

Prezident republiky vo svojom diele "Světová revoluce" píše: "Práve tak, ako v našej politike snažiť sa budeme o demokraciu, i v politike vnútornej bude naším programom demokracia; náš štát sme obnovili v mene slobody demokratickej - a jeho slobodu zachováme pomocou slobody, a to vždy dokonalejšej slobody."

V tom istom svojom diele hovorí, že demokracia znamená slobodu a že republika je len pokusom demokracie a že najprednejšou úlohou vládnej politiky je vybudovať demokraciu. Krásny to proces budovania, ktorý zahrdúsením tlačovej slobody chce vybudovať modernú demokraciu. S tohoto miesta vyzývame pozornosť prezidenta republiky na zámery politiky vládneho režimu, ktorými má byť pochovaná demokracia ešte v stádiu pokusnom, a činíme tak v nádeji, že pán prezident republiky na základe svojho politického vierovyznania, ktoré vyjadril vo svojich písomnostiach, použije svojho práva véta proti tejto i proti podobným iným novelám.

Je nezbytne potrebné, aby právo tlačové bolo reformované, ale in melius, a tu treba prijať stanovisko anglické. Právo tlačové nie je v Anglicku kodifikované. Zákonodarstvo r. 1695 odoprelo vláde predlžiť zmocnenie k prevádzaniu práva povoľovacieho a od tých čias je tlač úplne a vskutku slobodná a podkladom tejto slobody je, že k zakladaniu novín, vydávaniu kníh a zriaďovaniu tlačiarieň netreba žiadnej koncesie a že každý môže mluviť, písať a uverejňovať čo chce, avšak za to je trestnoprávne pred riadnym súdom práve tak zodpovedný, ako za ktorýkoľvek iný svoj čin. Cenzúry niet, odnímanie práva kolportáže je vec neznáma, zakazovanie novín neeksistuje.

Právo francúzske ubieralo sa cestou inou. V republike Francúzskej stále požadovali slobodu a stále ju spomínali, ale nikdy nechceli voliť cestu, ktorá vedie ku slobode. Spomínali vždy i slobodu tlačovú, a preca vybudovali jej závislosť. Právo koncesie, cenzúra jakožto zbraň samovôle, podpisovanie článkov, kaucie redaktorov či vydavateľov, podstatné zásahy administratívy do slobody tlače - to všetko sosílilo kontrolné právo štátu do miery, že tým zahrabaná bola i sama sloboda tlače.

Pomocou tohoto práva kontrolného snadno možno zahrdúsiť ktorékoľvek noviny, aniž by bol tým spáchaný dajaký zločin, a tak možno voľný prejav naprosto umlčať. Toho môže potrebovať absolutizmus, lebo tým umlčuje sa akákoľvek kritika a tým zaniká verejná kontrola parlamentu a hlavne výkonnej moci. A potom možno už voľne vládnuť a vládnu moc samovoľne vykonávať. A k tomu pojí sa ustanovizeň výnimečného práva a výnimečného súdu.

Republika Československá nastúpila cestu po vzore francúzskom. Predložená novela má tento vzor dôkladne rozvinúť. V časoch normálnych má eksekutíva pre rozmach svojej moci k dišpozícii len koncesiu, kauciu, cenzúru, konfiškáciu, odnatie práva kolportáže a zakázanie listu. Terajšia novela zákona na ochranu republiky poskytuje právo, aby eksekutíva mohla svoje právo, zakazovať listy, rozšíriť nariadením i na prípady prestupkov s voľnosťou širšieho výkladu zákona.

V prípadoch mimoriadnych a tedy v obore uplatňovania moci výnimečnej môže vláda republiky demokratickej použiť i cenzúry predbežnej, a tedy prostriedku vlády ruského cara. Tedy diskrecionálné právo výkonnej moci a jej všemohúcnosť ako aj silný rozmach s tým spojenej samovlády sú pevne zabezpečené. Policajný štát sa plne rozvinuje.

Dosiaľ sa to na poli konfiškácie novín praktikovalo tak, že toto takrečeno neobmedzené právo vykonávalo štátné zastupiteľstvo. Proti jeho rozhodnutiu bolo prípustné odvolanie k súdu. V praksi nemalo to veľkého významu, lebo schádzala sudcovská neodvislosť. Pri konfiškácii uplatňovaly sa hľadiská mocenské, čomu nasvedčuje i to, že na konfiškáciu nasledovalo trestné pokračovanie proti pisateľovi článku len v prípadoch najzriedkavejšich. A preto pravá reforma in melius ani nemôže byť uskutočnená bez stvorenia pravej sudcovskej neodvislosti. Prvým by bolo podloženie sudcovskej neodvislosti nezvratnými základy, s čím v junktime bolo by petrifikovať slobodu tlače vo smysle anglickom.

Konfiškovanie a zápoveď listu mala by byť len funkciou sudcovskou, a má-li byť rozhodujúcim súdom v deliktoch tlačových súd porotný, vtedy treba vo veciach tlačových pripustiť tiež jury obhajoby.

Súhlasíme s memorandom novinárov československých. Pre priestupok nemal by byť list zakázaný. Z oboru pôsobnosti administratívy maly by byť vyňaté konfiškácie a zákazy listov.

Nás, členov maďarskej národnej menšiny, sa táto tlačová novela mocne dotýka, lebo - ako sa zdá - u nás pociťuje vládna politika najväčšiu potrebu toho, aby umlčala v našich ústach slovo bolesti, spravodlivosti a pravdy, aby v nás slovo udusila a udusila v nás všetky spravodlivé snahy, ktoré v záujme našej lepšej budúcnosti musia doznať prejavu.

Novinári národnej menšiny sú okrem toho rôznymi najhroznejšími administratívnymi veksáciami terorizovaní. Napovie sa o nich, že nemajú štátneho občianstva, a majú-li ho, neuznáva sa im a zrušuje sa. Zrušovacie rozhodnutie sa im nedoručuje, a až vtedy, keď zrušovací výnos už formálne nemôže byť napadnutý, napriahne sa im na prsá zbraň vyhostenia. A nemá-li žiadneho štátneho občianstva patričný novinár, ktorý sa ináče nijako proti štátu neprehrešil, ktorý je beženec, lebo nezískal občianstva ani v jedinom štáte, i v tom prípade ho vyhostia, vláčia ho sem tam bez ohľadu na jeho rodinu a na nespravodlivé utrpenie jeho detí. A všetko to deje sa v znamení slobody tlače a beztrestne.

Je samozrejmé, že my v otázke tlačovej novely zaujímame stanovisko zamietavé, lebo zakazovanie a konfiškovanie listu boly už i dosiaľ v rukách vládnej správy účinnými prostriedky, ktoré bez akéhokoľvek obmedzenia predvádzané zbavovaly nás ústavnej kautély, ktorá podľa predpisov ústavy musí náležať slobodnému občanovi tohoto štátu.

Nás sa to ovšem hrozne dotýka a otvára nám peršpektívu do budúcnosti, ktorá nesľubuje, že tu bude každý požívať právo voľnosti, rovnosti a rovnakého zachádzania, ale že budeme nielen za treťotriednych občanov pokladaní, lež samovoľnou správou administratívy v osud otrokov uvrhnutí.

Toto je mentalita vládnej politiky a túto mentalitu zamýšľa vláda takýmito návrhy zákonov vo svojej odnárodňovacej tendencii legalizovať. Je to absolutizmus, je to neobmedzené vybudovanie absolutizmu už jestvujúceho, sankcionované formou zákonitou. Vláda sama nazýva túto republiku republikou demokratickou. Je to zároveň imperatívom, aby sa tu demokracia tiež fakticky uskutočňovala. Prezident republiky riekol, že my musíme vybudovať demokraciu štátu, lebo že tá, ktorú máme, je len pokusom demokracie k tomu, aby sa z nej vyvinula dokonalá, opravdová, moderná demokracia. K tomu však vo vládnej politike je nežiaducný taký retrográdny krok, aký nám predstavuje táto tlačová novela, ale je k tomu treba vybudovať úplne práva slobody, nastoliť plnú slobodu, bratstvo a rovnosť.

Keďže tento návrh zákona porušuje ústavu, lebo je proti slobode a ústave, nemožno tento návrh zákona považovať za iné než za zmenu ústavy, ku ktorej zmene vyžaduje sa kvalifikovaná väčšina.

Tento počin vlády je rydzím útokom proti ústave a rydzím útokom proti slobode a demokracii. Takýto návrh zákona nie som ochotný prijať a v mene maďarskej národnej strany prejavujem, že budem hlasovať proti tejto novele.

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bródy. Uděluji mu slovo.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Těžce mohu pochopiti, jak se mohl v demokratické republice předložiti sněmovně tento návrh zákona o tisku, aby jej schválila a přijala, ale ještě méně mohu pochopiti, jak mohl pan dr Stránský, tento zástupce československé žurnalistiky, vzíti na sebe hodnost zpravodaje o tomto návrhu zákona. Tato úloha pana dr Stránského zasahuje československé žurnalistice nevylečitelnou ránu. Neboť nikdo nemůže z nás smýti obvinění, že zardoušení svědomí veřejného života, zardoušení svobody tisku provedlo se v Československé republice právě za pomoci a součinnosti zástupců československé žurnalistiky.

A za tímto obviněním může následovati i druhé, že zástupci československé žurnalistiky měli zájem na tom, aby svoboda tisku a svoboda očisty od výstřelků veřejného života byla zničena. Nevím, je-li si pan dr Stránský vědom, že tento návrh zákona položí základy k volnému vývoji korupce ve státě a zároveň odejme vezdejší chléb stům a stům kolegům žurnalistům.

Já již nyní vidím následky přijetí tohoto návrhu zákona, že se úřady vrhnou na tisk, který dosud svobodně mohl kritisovati jejich činnost, a všechno udusí, ubijí. A co bude? Nastane takový pořádek, jaký vládne dnes na př. v Německu, Jugoslavii nebo v sovětském Rusku, nikoliv, větší "pořádek" než tam, kde vládne diktatura, neboť tam diktatura již sama sebou jest odpovědná za svou činnost a u nás, kdo bude odpovědný? Snad pan dr Stránský, který vzal na sebe úlohu kmotra tohoto návrhu zákona?

Žurnalistům osud i tak přidělil těžký úkol, žurnalista již podle svého povolání a ze své iniciativy musí prováděti očistu veřejného života, právě jako soudce - nezávislý soud a soudce také provádí očistu veřejného života. Ale zatím co soud a soudce vyslovuje své mínění a svá rozhodnutí jen v konkretních případech, které se mu předkládají, žurnalista již podle svého povolání musí v každém případě prováděti očistu veřejné věci.

A co vidíme? Soudce jest za svá rozhodnutí odpovědný jen svému svědomí - žurnalista pak za svá rozhodnutí odpovídá i redaktoru i vydavateli a naléhajícím na něho úřadům, policii, státnímu zastupitelství, jest odpovědný i před svým svědomím a před samým Bohem. A proviní-li se ve svých rozhodnutích soudce, nestane se mu nic, ale proviní-li se žurnalista, redaktor, třeba jen o vlas, již snadno může býti zavřen do vězení.

Sám se zabývám novinářstvím již 13 let a mám dosti praxe, abych mohl rozhodnouti, co lze uveřejniti v novinách a co nikoliv. Stalo se mi, že jsem uveřejnil v novinách zprávu, ve které několik slov bylo inkriminovaných. První soudní stolice, užhorodský krajský soud rozhodl, že inkriminovaná slova nejsou urážlivá, druhá soudní stolice, košický vrchní soud toto rozhodnutí první stolice potvrdil, ale třetí stolice, nejvyšší soud v Brně rozhodl, že ano, že tato slova jsou urážlivá.

Jak vidíme, za takových okolností rozhodoval dosud o práci redaktora a novináře nezávislý soud, týž soud, který přece již podle svého určení vyhledává pravdu. Nyní tímto návrhem zákona dává se soudní moc správnímu úřadu, který vždy má, co by ukrýval před tiskem, před veřejností. Za nynějších poměrů každodenně slyšíme o odhalení korupce, a kdo pomáhá tomu, aby se korupce odhalovala. Pouze tisk. A tento tisk chtějí nyní ubíti lidé, jejichž zájmem jest, aby se korupce neodhalovala.

Pamatuji se, že v době válečné diktatury vojenské úřady neměly tolik moci nad tiskem, kolik moci dává nyní tento návrh zákona správním úřadům. Kdo může kontrolovati zemský úřad, pro jaký obsah zabaví časopis a proč jej zastaví? Nikdo. Správní úřad má podle druhého paragrafu tohoto zákona volnou ruku, aby podle své vůle zastavil a zabavil jakýkoliv časopis.

Nyní se pouze naskytuje otázka, bude-li to ve prospěch státu. Neboť, vyžaduje-li toho zájem státu, tedy ať se to stane, všichni budeme hlasovati pro tento návrh zákona. Ale zájem státu se tím jen ohrožuje. Co může následovati po přijetí takového návrhu zákona? Může následovati to, že budou zkorumpovány úřady jako v Rumunsku, kde úředníci nedostávají řádného měsíčního platu a přece jen vždy bohatli z vedlejších příjmů. Právě tak bude tomu u nás, ale nikoliv ve prospěch státu.

Tento návrh zákona otevírá lidem oči. Lid vidí, že byl zde opuštěn základ demokracie, že byly opuštěny zásady demokracie: svoboda slova, svoboda mínění a svoboda tisku, a ví i to, že ten, kdo podává návrhy zákonů proti těmto zásadám, staví se proti republice. Nemyslete si, pánové, že demokratické základy republiky lze zabezpečiti diktátorskými způsoby. Nikdy. Takové návrhy zákonů vhánějí masy do protidemokratického tábora. Chlubili jsme se tím, že právě ve střední Evropě jsme měli svůj stát, ve kterém každý občan mohl se chlubiti svobodou slova, tisku a svobodou mínění tehdy, když kolem nás všude byla zavedena diktatura nebo absolutismus. A dnes jsme již i my tam, kde jsou naši sousedi.

S druhou částí tohoto návrhu zákona, týkající se mravnostních ustanovení, podle mého mínění souhlasí každý poctivý občan, neboť nemorální tisk nejen pohoršuje mládež, nýbrž škodí i samému státu. Třetí část tohoto návrhu zákona, totiž jeho § 10, poskytuje možnost zakázati zahraniční tisk; domnívám se, že tato část návrhu nepřinese státu prospěchu, naopak spíše může uškoditi.

Pokud jde o tiskovou opravu, návrh zákona ustanovuje, že stačí, je-li oprava doručena tiskárně nebo vydavatelstvu. Nevím, jak pan dr Stránský může odpovědného redaktora dělati odpovědným za tiskárnu nebo vydavatele? Vždyť se snadno může státi, že tiskárna nebo vydavatel přijme opravu a neodevzdá ji odpovědnému redaktorovi a pak se již trestní ustanovení týkají odpovědného redaktora a on bude za to trestán.

Ostatně všechna trestní ustanovení návrhu zákona o tisku přesahují všechny meze. Tento návrh zákona příčí se v podstatě ústavní listině republiky, a proto budu hlasovati proti němu.

Místopředseda Špatný (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

1. Návrh posl. Kopeckého a soudr.:

Navrhujeme, aby se přes zprávu výboru ústavně-právního (tisk 2282) o zákonu o tisku přešlo k pořadu.

2. Pozměňovací návrhy posl. Kopeckého a soudr.:

K §u 1, odst. 2 o kolportáži budiž dodána věta: "Prodávat je v trafikách, v prodejnách a na stáncích."

§§ 2 a 3 o kolportáži buďtež škrtnuty.

§ 6 o tiskopisech ohrožujících mládež budiž nahrazen zněním:

"(1) Navrhnouti vydání zákazu uvedeného v §u 5 mohou jen rodičovská sdružení v tom kterém obvodě školské obce.

(2) O návrhu na vydání zákazu rozhoduje min. školství a nár. osvěty."

§ 7 budiž škrtnut.

V §u 11, odst. 6 budiž věta 1 nahrazena zněním:

"(6) Oprava budiž uveřejněna zdarma, ne smí však přesahovati rozměr článku opravovaného; jinak je platit běžnou insertní taxu."

K §u 18, ustanovení trestní:

V odst. 1 až 3 buďtež peněžité tresty sníženy na 10 až 50 Kč; odst. 4 budiž škrtnut.

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Stránskému.

Zpravodaj posl. dr Stránský: Vzdávám se slova.

Místopředseda Špatný (zvoní): Pan zpravodaj se vzdává slova.

Nebude-li námitek, odložíme hlasování o tomto odstavci na dobu pozdější a přikročíme k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tedy projednávat další odstavec, jímž je:

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 2293), kterým se doplňuje zákon na ochranu republiky (tisk 2301).

Zpravodajem jest p. posl. dr Stránský. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Stránský: Slavná sněmovno! Zákon na ochranu republiky se novelisuje, rozšiřuje se o nové normy a zostřuje se proto, protože v této době bídy, zmatků a neloyální zloby republika, její ochrana a ochrana jejích demokratických řádů této novelisace potřebuje. My všichni, kteří budeme pro tuto novelu hlasovati, si přejeme, aby byla spravedlivě a energicky prováděna a aby mohla býti co nejdříve zase zrušena. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti": pp. posl. dr Schollich, Rázus a dr Stern.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, kterým je p. posl. dr Schollich. (Hlasy: Není přítomen!)

Pan posl. dr Schollich není přítomen a ztrácí slovo.

Druhým řečníkem je p. posl. Rázus. Dávám mu slovo.

Posl. Rázus: Vážený snem! Chrániť republiku je povinnosťou každého občana. Štát znamená domov - a domov znamená existenciu, znamená prítomnosť, znamená budúcnosť pre všetky vrstvy občianstva. Samozrejme, že domov brániť neznamená len nejakými poriadkami zastať sa ho, znamená predovšetkým vystavať ten domov tak, aby ho ani záplava ani vichor nepohly. V štátnom smysle je istotne treba štát chrániť takými zákonnými poriadkami, aby i na ten pád, keby sa našly živly protištátné, štát stál. Ale pevne stavať štát neznamená len zákonami ho ohradiť. Ochraňovať zákonom ako obranným prostriedkom nebolo dostatočné pre štáty nikdy. Spomeňme, vážený snem, len bývalé Uhorsko a býv. Rakúsko. I Uhorsko i Rakúsko malo spústu ochranných zákonov a jednako tieto štáty boly otrasené vo svojej existencii a padly. Prečo padly? Nie preto, že by neboly maly ochranných zákonov, ale chybovalo im niečo nad zákony, chybovalo im zdravé založenie, chybovala im spravodlivosť, ktorá je základom každého štátu. (Tak je!)

Vážený snem! Stalo sa vraj v Anglicku, ktorýsi občan povedal tak: Ja Angliu rozbijem! A zažalovali ho, dostal sa pred sudcu a verejnosť bola veľmi zvedavá, čo si počne s tým delikventom. A sudca predvolal delikventa a povedal mu: No, človeče, vy ste spáchali prečin, ale idzte a rozbite Angliu! A to bol rozsudok, ktorý bol dôstojný sily anglického štátu, sily Veľkej Britanie. Ten človek, ktorý sa dostal pred sudcu, mal azda týmto väčší trest, než keby bol posadzený na niekoľko dní alebo týždňov do väzenia. Kde je štát zdravo a pevno založený, tam sa nemusí utiekať k všelijakým ochranným zákonom a pre nás nie je nijakou ctnosťou ani chválou, že sme hneď od začiatku museli si republiku opásavať výnimečnými zákony. Keby sme si boli zakladali náš štát na pevnom podklade, myslím, že by bola dostačila už potom súdržnosť Čechov a Slovákov, i ostatných občanov, ktorí by boli cítili ten mravný tlak, aby sme sa o republiku nemuseli báť. Chyba však je v nutre: ako pri strome, ktorý bútli, zvonka síce zelená sa, ale vnútro roztáča mu červoč. Taký strom, keď sa opre doň vichor, zapraská. Naša sila je vo vnútri štátu a nie v zákonoch, je v dušiach občianstva a práve preto túto dušu musíme predovšetkým získať. A získame ju spravodlivosťou. Spravodlivosť je základom každého štátu a základom aj našej Československej republiky. Spravodlivosť vyžaduje rovnomerne priliehavo vyrešiť problémy života. Keby sme tomu boli viac pozornosti venovali, nemuseli by sme sa utiekať hneď k takým ochranným zákonom a nám by bolo len istotne pýchou, keby sme hneď po našom oslobodení neboli museli priniesť zákon na ochranu republiky. Ten zákon ostane vždy akýmsi defektom v našom živote. Aj v historii bude sa niekedy spomínať, že sme sa museli hneď týmto spôsobom brániť. Opätujem, že by sme sa neboli museli brániť, keby sme boli na spravodlivom základe vytvorili celú našu prítomnosť a založili možnosti pre budúcnosť.