Je samozřejmé, že tyto metody musíme odmítnouti. Se zadostiučiněním a povděkem kvituji, jak jedna z apostrofovaných stran, čsl. strana nár.-sociální, odmítla ve svém ústředním orgánu "České slovo" tyto návrhy. Správně praví, že úmyslem p. dr Rosche a těch, jichž jménem tento projev učinil, je vyhoditi čsl. dělníky z vlády a posaditi tam hakenkrajclery. Upozorňuje, že p. dr Rosche není v těchto tendencích osamocen a že také před nedávnem pan inž. Gebauer, příslušník strany hakenkrajclerské, německé nár. sociální, uvažoval v tisku, za jakých podmínek by se mohla strana německých nár. socialistů zúčastniti na vládě v Československu. Československá veřejnost a zejména strana nár. sociální se ovšem chová a musí chovati k těmto nabídkám s největší reservou tak, jak reservovaně se chová celá Evropa a celý kulturní a civilisovaný svět k projevům Hitlerovým, zejména k těm, jež učinil v poslední době o míru. V čsl čítankách učíme děti už sedm let příkladu o vlku a kůzlátkách, a kdyby p. dr Rosche jménem německých nár. socialistů mluvil hlasem ještě přívětivějším, příjemnějším a jemnějším, vždycky se skrývají za jeho projevy vlčí zuby. Hovořil-li Hitler pro mír a uvažoval-li p. dr Rosche o spoluúčasti Němců ve vládě a společném afrontu a útoku proti soc. demokratům a nár. socialistům, projevil na druhé straně mluvčí německého nacionalismu býv. kancléř Papen své krédo ve svém projevu k německému národu. Projev Hitlerův směřoval za hranice a Papen mluvil k německému národu a jeho projev zněl asi takto: Neumreme na sláme, umreme na poli.

Doporučujeme těm lidem a politikům z českého tábora, kteří projevují určité sklony napodobovati také u nás příklad německý, zdrženlivost, aby ještě vyčkali důsledků, jež režim diktatur v Evropě bez výjimek musí přinésti.

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím p. řečníka, aby se držel věci.

Posl. Jaša (pokračuje): Upozorňovali bychom na režim Kolčakův. Nedávno ve své knize "Státníci a tvůrcové Evropy" upozornil italský státník hr. Sforza, že režim diktátorský se podobá jízdě na tigru: je to překrásný pohled, ale velmi nebezpečný pro ty, kdož na tigru sedí. Režim diktátorský, ať jde o jakoukoli jeho formu, může býti režimem pouze přechodným. Postavení soc. demokratů mimo zákon, vyhoštěni z vlasti může sice soc. demokracii poškoditi. Marx kdysi řekl, soudě na základě tehdejších poměrů, že proletariát nemá vlasti. Čsl. soc. demokratický dělník za války, před válkou a za budování státu postavil se na půdu této vlasti. Může býti této vlasti lišen; bude-li míti z toho škodu, bude míti z toho také škodu národ a stát. Mezinárodní hnutí socialismu není v té situaci, jak se domnívá pan dr Rosche, a já bych tu znovu připomenul slova Bedřicha Adlera, která pronesl za války, kdy situace socialismu v Evropě byla obdobná: Přes všechny světa trudy zvítězí prapor rudý! (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Sivák. Dávám mu slovo.

Posl. Sivák: Slávna snemovňa! Je zaiste zaujímavé a zvláštne, že vláda tak dlho otáľala s príchodom tlačového zákona, a to i na proti tomu, že táto predloha sa podáva s osnovami, ktoré sú označené ako opatrenia na ochranu demokracie. Je veľmi divné, čo sa všetko u nás stáva na t. zv. ochranu demokracie. Včera sa suspendoval parlament a dnes sa ide suspendovať sloboda tlače. (Tak je!) Ináč tlačový zákon nemal vôbec mnoho šťastia. Ak sa ráčite pamätať, pred 12 rokmi bol podaný prvý návrh na tlačový zákon. K pojednávaniu tejto osnovy však vôbec nedošlo; návrh zapadol do archívu Národného shromaždenia. Druhá tlačová osnova nesie dátum 22. apríla 1932, je tedy už vyše roka hotová, ale len teraz prichádza k tomu, aby sa táto osnova prejednala, vlastne ani nie táto osnova, lebo sám pán zpravodajca dr Stránský naznačil, že sa predkladá snemovni len torzo tlačového zákona, t. zv. malý tlačový zákon.

Veríme, slávna snemovňa, že v demokratickom štáte robiť tlačové zákony, robiť prísné policajné tlačové zákony je vec velmi ťažká veľmi chúlostivá, odiózna. Pán prezident Masaryk vo svojom známom diele "Světová revoluce" napísal (čte): "Demokracia spočíva na verejnosti. To vyplýva zo zásady slobody a rovnosti. Tým sa líši od aristokracie. Preto mienenie t. zv. verejné v novej dobe dosiahlo tak veľkej dôležitosti. Sloboda verejného mienenia je slobodou politickou a zaiste i jej podmienkou. Pretože parlament nezasedá stále, slobodné verejné mienenie, prakticky žurnalistika, a zvlášte tlač denná sú pokračovaním a náhradou parlamentárnej kontroly." Mám dojem, slávna snemovňa, že nakoľko sa včera suspendoval parlament, nie je potrebné parlamentárnej kontroly, preto sa dnes suspenduje i sloboda tlače.

Pán prezident ďalej píše vo svojom diele, ktoré som už spomenul: "Slobodná tlač zabezpečuje právo kritiky celého štátneho a verejného aparátu vôbec a ovšem i kritiku osôb. Kritika je predpokladom a methodou vedy a vedeckosti. Kritika je predpokladom a methodou politiky demokratickej"; a ďalej hovorí pán prezident, že právo kritiky, kritiky vo všetkých oboroch, je právom politickej iniciativy. Tlač má veľké, hoc i nekodifikované právo všeobecnej iniciatívy a referenda. Odtiaľ je aj jej veľká zodpovednosť.

Slávny snem, dovolil by som si poznamenať, že vývoj a rozvoj demokracie môže sa pripísať za zásluhu tlače. Ovšem že slobodnej a voľnej tlače, nikým neutiskovanej a nikým neprenasledovanej tlače. (Tak je!) Preto nazvať možno tlač aj matkou demokracie. James Bryce, politik anglický, napísal vo svojom diele "Moderní demokracie", že slobodná tlač je archou úmluvy každej demokracie.

Preto demokratické štáty sú si dobre vedomé významu tlače a tento význam tlače dávajú na javo tak a tým, že slobodu tlače pojaly do ústavnej listiny.

Slávny snem, je pravda, že i naša ústava pamätá na slobodu tlače; § 113 garantuje slobodu tlače a nedovoluje zásadne podrobovať tlač predbežnej cenzúre. Máme však dojem a nevzdávame sa toho, že táto garancia slobody tlače je len papierová garancia, ako všetky garancie u nás vôbec. (Tak je!) Ráčite vedieť, že nám Slovákom bolo garantované, že budeme mať autonomiu. Máme garanciu Pitsburghskej dohody, ale i táto garancia zostáva len papierovou garanciou. (Tak je!)

Ako som už spomenul, ešte r. 1921 podaný bol prvý návrh na tlačový zákon a v tomto prvom návrhu, čiže v jeho dôvodovej zpráve čítame veľmi pozoruhodnú vec. Hovorí sa tam: Stačí poukázať, že je nemožno, aby vo štáte, v ktorom demokracia chce pracovať k voľnému rozvoju všetkých členov štátu, existovalo tlačové právo, ovládané duchom policajným a každý slobodný rozvoj tlačový dusiacim. Bez slobody tlače nemožno si mysleť žiadnu slobodu politickú a bez slobody politickej žiadny pokrok spoločenský. (Tak je!) Tedy bez slobody tlače niet slobody politickej a bez politickej slobody niet pokroku spoločenského. To je napísané v prvom vládnom návrhu na tlačový zákon, hovorím, podanom ešte pred 12 rokmi. (Posl. Ostrý: Ale od té doby jsme prodělali vývoj historie do tmy.) Pán kolega, ja veľmi ľutujem a ľutujeme všetci, že o niečom podobnom nedočítame sa v osnove, ktorú práve dnes pojednávame, lebo čo som odcitoval, znamená, že veľmi pekne zaváňa to ešte akýmsi duchom demokracie; žiaľbohu, zákon, o ktorom je práve reč, už nehovorí o opatreniach protipolicajných, naopak okliešťuje a obstriháva slobodu tlačovú. V dôvodovej zpráve dnešného návrhu zákona sa hovorí, že výbor sa rozhodol pre riešenie tlačového zákona len čiastočné a dočasné po uvážení, že obmedzenie, ktoré štátny a verejný záujem slobode tlače dnes ukladá, bude pre ňu v tejto obmedzenej miere menej bolestné. Toto slovo sa mi veľmi páči, že "menej bolestné", mohol to vymysleť zaiste len p. dr Stránský. Slovo "menej bolestné" pripomína nám operáciu, tak zv. operáciu umrtvením. Ide o operáciu, ktorá sa síce podarila, ale pacient, sloboda tlače zahynula. (Výkřiky posl. Gottwalda.)

Slávna snemovňa, osnova dnešná, o ktorej je reč, spomína verejný záujem. Čo je u nás verejný záujem? Páni rečníci včera už na tomto mieste to vysvetľovali. Verejný záujem je záujem našich politických strán. My nemáme štátu, ale máme politické strany. My nemáme občanov, ale máme partajníkov politických strán a tieto strany, menovite tie strany, ktoré cítia, že korene svojej existencie sami pod sebou podožraly, tieto strany dnes vynášajú zákonité opatrenia na svoju obranu. To je zneužívanie parlamentarizmu, to nie je obrana demokracie.

Veľactení pánovia, ochrana a obrana demokracie je veľmi pekná vec, veľmi krásna vec, ale nie v tejto forme, nie v tejto podobe; veď ide vlastne o ochranu politických strán, ktoré ztroskotaly, ktoré sa obávajú, že stratia svoj politický význam vôbec.

Keď som spomenul policajného ducha, musím pripomenúť i to, že policajný duch bol vždy postrachom tlačovej slobody. Policajný duch javí sa v podobe cenzúry. Cenzúra je pozostatkom policajných štátov. Cenzúra bola a je i dnes obľúbeným prostriedkom, ako znemožniť verejné mienenie vládnym kruhom nepríjemné. Tí páni, ktorí bývali v niekdajšom Rakúsku, veľmi dobre poznajú cenzúru. V Rakúsku ešte v r. 1781 vydané bolo nariadenie cenzúrné a sústavné predpisy o tejto cenzúre boly vydané 22. februára 1795, a, veľactení pánovia, môžeme povedať, že cenzúrné opatrenie, ktoré v býv. Rakúsku bolo vydané pred 150 rokmi, trvá ešte v našej Československej republike stále. Prechmatom cenzúry sú vystavené menovite naše slovenské, dnes opozičné národné časopisy. Zúrenie cenzúry štát neho zastupiteľstva v Bratislave nezná hraníc. Štátné zastupiteľstvo habe všetko. Dnes, veľactení pánovia, na Slovensku nemožno písať o tom, ako sa Slovensku krivdí, ako sa krivdí slovenským úradníkom, nemožno písať o práve na slovenský chlieb pre slovenských robotníkov, živnostníkov, roľníkov, dnes nemožno kritizovať na Slovensku vládny režim, dnes neslobodno kritizovať žiadneho člena vlády, hovorím, všetko sa konfiškuje, všetko sa habe! Povedal bych, že nás prenasledujú, že nás perzekvujú, ale brániť sa nám nedajú. Veľmi daľeko by mňa viedlo, slávna snemovňa, keď bych chcel tu poukázať na konkrétné prípady a keby som chcel poukázať, ako sa habe náš časopis "Slovák". V "Slováku" habe sa všetko.

V čísle z 27. mája v úvodnom článku kritizuje autor dnešnú vládu a dnešný vládny režím. Cenzor zhabal nielen titul, ale zhabal i koniec článku. To by však ešte nebolo nič. Minulý týždeň s tohoto miesta protestoval pán posl. Tiso proti tomu, že zhabané a zkonfiskované bolo naše klubové usnesenie, publikované vo "Slováku". V tomto klubovom usnesení povedali sme, že sme za integritu Slovenska a vždy sme ochotni ísť brániť túto integritu, že sme proti revízii hraníc Slovenska, avšak že nie sme tej mienky a nechceme ísť spolu s tými, ktorí azda by pripustili istú revíziu. A túto klubovú rezolúciu - neviem či s vedomím pána ministra spravodlivosti alebo čie nariadenie - cenzor bratislavského štát. zastupiteľstva nám zhabal. Neminie temer dňa a nevydá sa temer čísla "Slováka", kde by cenzúra nehabala. Nielen stľpce, nielen odstavce, ale zhabané sú temer celé strany (ukazuje časopis).

Slávna snemovňa! My vieme, o čo ide. Ide o to, ako znemožniť autonomistické hnutie slovenské, ako odmlčať slovenský národ, ako nenapísať slovenskú pravdu. Ide o to, aby národná myšlienka slovenská sa vôbec pomocou cenzúry ubíjala a zabíjala. Politicky režím a cenzúra na Slovensku nazdá sa, že preukazujú dobré služby štátu, my sa však nazdávame, že nie, lebo i napriek dnešnej cenzúre i napriek dnešnému konfiškovaniu našich časopisov autonomistické hnutie na Slovensku ne zoslabíte. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.) Bude žiť idea slovenskej autonomie, tá nezávisí od cenzora (Tak je!), ale od slovenského národa. A kým len jedon člen slovenského národa - abych sa tak vyjadril - bude žiť, bude žiť aj myšlienka slovenskej autonomie.

Dnešným návrhom zákona, ktorým sa mení a doplňuje tlačový zákon, siaha sa na kolportáž, siaha sa na rozšírovanie časopisov. § 2 tejto osnovy hovorí, že môže byť zakázané kolportovať tlačivo, ktoré ohrožuje verejný kľud a poriadok, menovite ktorého obsah je nepravdivý, alebo že prekrúca pravdu. Je to veľmi nebezpečné opatrenie a veľmi nebezpečný paragraf. Ráčite vedeť, že v našej republike sú pravdy dve: je jedna pravda česko-slovenská - a jedna pravda slovenská. (Tak je!) My ako slovenský národ hlásame vždy a konzekventne len čistú pravdu slovenskú. Samozrejme, môže nám povedať menovite pán cenzor, že pravda československá nie je pravda, že prekrúcame pravdu a faktá, a začne nám habať naše časopisy; zakážu nám kolportovať časopisy. Krajinské úrady, ako hovorí osnova, sú oprávnené zakazovať rozširovať časopisy.... (Zpravodaj posl. dr Stránský: Ne rozšiřovat.) Kolportovať. Pane doktore, kolportáž je vlastne rozširovanie, je to asi toľko, ako časopisy rozširovať.

Veľactení pánovia, politické úrady majú moc zakazovať kolportáž. Kto sú vlastne politické úrady na Slovensku? Bol bych veľmi rád, kebych nemusel tak hovoriť, ale musím poznamenať, že politické úrady, žiaľbohu, sú vlastne sekretariáty istých politických strán. Žiaľbohu, nemalo by to tak byť. A tento politický úrad ako sekretariát, neviem, tej, alebo inej strany, veľmi ľahko a snadno dá sa znásilniť a zakáže kolportáž.

Nikdy ešte nebola kolportáž na Slovensku tak obmedzená, ako bude odo dnes. Mali sme starý maďarský tlačový zákon z r. 1914, ktorý dovoľoval o mnoho viac slobodného tlačového slova, ako bude dovoľovať osnova dnešná. Vy Česi tuná v Čechách budete mať menej tlačovej slobody, ako ste mali pred tým, ako ste mali za býv. Rakúska. A my Slováci budeme mať na Slovensku menej tlačovej slobody ako sme mali za býv. Maďarska. (Výkřiky.)

Známo vám je, že i novinárske korporácie sa ozvaly proti tomu, i syndikát českých a slovenských novinárov, aby sa kolportáž obmedzovala. Menovite sa ohradzuje syndikát proti tomu, aby sa politickým úradom dávala taká moc, že by boly vstave zakazovať kolportáž. A však dnešný režim nemá ohľadu na nič, nevšíma si žiadnych uzavretí; ani takých korporácií, ako je novinárský syndikát (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.), ale potlačuje politickú slobodu, vlastne slobodu tlače, aby mohol potlačiť slobodu politickú. (Výkřiky.)

Slávna snemovňa! Osnova o tlačovom zákone, o ktorom dnes práve pojednávame, hovorí aj o tiskopisoch, ohrožujúcich mládež. Je to § 5. S týmto paragrafom osnovy súhlasíme. Mládeži nepatria do rúk časopisy a tiskopisy, ktoré mládež otravujú už beztak dosť otrávenú. (Tak je! - Výkřiky posl. dr Slávika.) Osnova zákona hovorí, že do 18. roku je zakázané kolportovať, vlastne rozširovať medzi mládežou spisy, ktoré "rozvracajú mravný rozvoj" mládeže. Je to krásne, je to všetko v poriadku. Súhlasíme s tým, avšak máme námietky proti vekovej hranici. V ústavoch, ako ráčite vedieť, sa vychováva mládež i viac než 18ročná a tak som veľmi zvedavý, ako pán minister školstva, ktorý má vlastne dovoľovať, alebo ktorý má zakazovať túto kolportáž, bude prevádzať tento zákon, ako bude kontrolovať, či ten alebo onen žiak ústavu má už 18 rokov, alebo ešte nemá! Môže sa stať, že "XY" žiak bude môcť čítať práve zakázané veci, keďže už má 18 rokov a 2 dni (čo môže dokázať i krstným listom), jeho súsed však nemôže ešte čítať tú istú vec, lebo má menej ako 18 rokov! Malo sa v zákone vypovedať, že školskej mládeži bez ohľadu na vek sa vôbec zakazuje čítať spisy, ktoré jej do rúk nepatria. (Hlasy: To je správné!)

Ja sa nazdám, slávna snemovňa, že máme pred čím varovať našu mládež, že máme ju pred čím vystríhať. Veľmi ľutujem, že p. minister školstva nie je tu prítomný. (Posl. Benda: Je v senáte!) Mal by som naň veľkú prosbu. Aby totiž ako taký, ktorý má cenzurovať, čo mládeži patrí a čo nepatrí, siahol predovšetkým na žiakovské knižnice, v ktorých knižniciach sa najde veľmi mnoho vecí, ktoré z knižnic treba povyhadzovať. Musíme rozlišovať - ráčte dovoliť, že sa tak vyjadrim - medzi literatúrou o ošípaných, o sviňiach a medzi literatúrou svinskou, literatúrou pre svine. A takáto literatúra pre svine - ráčte odpustiť za tento výraz... (Posl. dr Slávik: To není len politická!) literatúra nemravná a znemravňujúca nepatrí do školských knižníc.

Keď minule v Nemecku pálili marxistické a iné knihy, bolo v našej republike veľké pobúrenie nad týmto činom a česká tlač odsudzovala to takmer všeobecne. Našiel sa však jeden človek - bol to Karel Čapek, musím mu to tu kvitovať - ktorý napísal, že veru i u nás by sa našlo mnoho všeličoho, čo by patrilo na oheň. Myslel Karel Čapek práve na tú literatúru, ktorá znemravňuje a otravuje našu mládež, na tú svinskú literatúru. (Tak je!) Je to celkom správné, nech sa zamedzí prístup k nej mládeži, našej útlej mládeži, ktorá je nachyľná všelijakým smerom a neviem čomu; nech sa jej zakáže, aby sa ešte viac neotravovala a nedemoralizovala tiskopismi, novinami a časopismi t. zv. bulvárnymi, pouličnými, ktoré jej môžu byť len na škodu.

Slávna snemovňa! V súvise s pojednávaním dnešnej osnovy rád by som upozornil ešte na jednu vec. Považujem si urobiť to za povinnosť. Chcel by som poukázať, že bolo by na čase upraviť služobné pomery redaktorov a žurnalistov vôbec. Je vám známe, že redaktori patria k elite duševných pracovníkov. (Tak je!) Vláda len sľubuje úpravu ich služobných pomerov, ale tieto sľuby zostávajú len pri sľuboch. Nech je menovite povinná kolektívna smluva pre redaktorov, lebo len táto smluva bude garantovať, že pomery redaktorov a žurnalistov sa náležite upravia.

A konečne by som sa prihováral, slávna snemovňa, ešte za jednu vec. Aby sa zriadila novinárska komora. Keď máme komory advokátske, lekárske, živnostnícke a obchodnícke, slušnou a spravodlivou vecou by bolo, aby sa sriadily i komory novinárske. (Tak je!) Nemienim odôvodňovať obšírnejšie a hlbšie potrebu novinárskej komory, chcem len podotknúť, že potrebné je forum, že potrebná nám je inštitúcia novinárska, ktorá by mala váhu a autoritu, a to vždy a vtedy, keď sa tejto autority potrebuje. Novinársky stav - znova hovorím - je tak významný, tak dôležitý, že nemožno s touto otázkou ďalej odkladať.

Slávna snemovňa! Čo sa týče osnovy samej, ktorú prejednávame, my nielen, že sme proti nej, nielen že, samozrejme, nebudeme za ňu hlasovať, ale my ju priamo zatracujeme, lebo ubíja slobodu tlačeného slova, ubíja tým zároveň slobodu politickú, kompromituje a na posmech obracia i celú t. zv. demokraciu. (Tak je!)

My s tohoto miesta privolávame: Navráťte národu pravdu a právo o tejto pravde slobodne rozhodovať. (Tak je! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Bacher. Dávám mu slovo.

Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno! Pan zpravodaj, zahajuje dnešní rozpravu, uvedl, že byla připravena novela tiskového zákona a že jsou to politické důvody, proč není dnes předložena sněmovně tato tisková novela, nýbrž pouze to, co se nazývá malý tiskový zákon. Lituji, že se pan zpravodaj nevyslovil podrobněji, proč tento tiskový zákon, který zajisté znamená podstatné zlepšení dosavadních poměrů, nemůže býti dnes odhlasován a jaké jsou to politické důvody, proč dnes zde projednáváme právě tento zákon, výňatek z většího nového tiskového zákona. V rozpravě, která se dosud konala, mluvilo se neobyčejně mnoho o demokracii. Ti, kdo sedí v dnešní vládní většině, shledávají kurs demokratickým, ti, kdo jsou v oposici, nedemokratickým. Jsem přesvědčen, že ať ta či ona strana, kdyby dnes byla na druhé straně barikády, než na jaké jest, ihned by si osvojila terminologii svých společníků. Jest to nemoc, zajisté nikoliv pouze našeho parlamentarismu, jest to nedostatek opravdovosti. Buď vidím, že věc spadá do rámce demokracie, pak tomu tak jest, ať jsem ve většině nebo mimo ni, nebo shledám, že je věc nedemokratická, a pak musím dojíti k tomuto úsudku - jsem-li opravdový - lhostejno, jsem-li ve většině nebo v oposici.

Nynější většina se dohodla shrnouti vše nedemokratické, co se nyní děje, pod heslo "na ochranu demokracie". S tím se dá ovšem dělati zázračná politika. Je-li něco demokratické, dobře, pak to zapadá do rámce demokracie. Je-li něco nedemokratické, děje se to na ochranu demokracie. Při takovéto terminologii nemůže se ovsem člověku politicky vůbec nic státi. Neboť vždy byl hodným demokratem, buď hájil demokracii přirozenými demokratickými zbraněmi, to znamená zbraněmi jejího vlastního vývoje, nebo převzal zbraně od nepřátel demokracie a tím chránil demokracii. Nedovedu si představiti nic skvělejšího pro dialektiku dokonalého demokrata než tento způsob diskuse.

Nový tiskový zákon, který jest předložen sněmovně, jest s demokratického stanoviska zajisté značným pokrokem proti dosavadnímu stavu. Československé zákonodárství ve věci tisku pohybovalo se dosud dosti klikatě. V ústavní listině jest skvělá věta: "Tisková svoboda se zaručuje". Bohužel, tato věta přesto, že jest tak krátká, pregnantní a výrazná, jest neúplná potud, že se dále ani slovem nezdůrazňuje, co si ústava představuje pod tiskovou svobodou a poněvadž se v ní dále nepraví, kdo vlastně zaručuje tuto tiskovou svobodu. Kdyby byla tisková svoboda skutečně zaručena nebo kdyby bylo budoucí zákonodárství jednalo ve smyslu ústavy, nikdy by nebylo mohlo dojíti k tiskové novele z r. 1924. Neboť tato tisková svoboda bije prostě ve tvář tvrzení ústavy, že svoboda tisku se zaručuje. Není nic charakterističtějšího pro vývoj, než že osoby, které tuto novelu, ovšem za tehdejších, zcela zvláštních poměrů nemohly dosti hájiti, dnes, kdy tato novela působí proti nim, tváří se jako nejostřejší nepřátelé správního systému, vyrostlého z této novely. Hlavním bodem každé tiskové soustavy jest censura. Censura, to jsou úřední zásahy do tiskové svobody. Ovšem nezáleží pouze na tom, jaké předpisy jsou o censuře vydány, nýbrž také na tom, kdo a v jakém duchu tuto censuru provádí. Není jediné rozpočtové rozpravy, v níž by nebylo stížnosti do tiskové censury. Není jediné rozpočtové rozpravy, při níž nebyly by při jednání o ministerstvu spravedlnosti uváděny příklady svévole, s jakou se provádí tisková censura a až k jakým směšným smělostem dochází při provádění censury. Za starého Rakouska neměli lidé tak tvrdou kůži jako dnes. Když ve starém Rakousku vyšel někdy časopis s bílou skvrnou, byla to strašlivá situace.

Dnes jsou v Československu kraje, kde jest sensací, když tamější tisk nemá bílých skvrn. Ale důvod tohoto zjevu netřeba hledati v tom, že by snad za starého Rakouska byl býval tisk povolnější, to jest, že by se tisk ve starém Rakousku byl snažil, aby vyčetl censorovi přání z očí, kdežto zde tomu tak není, nýbrž příčina tkví prostě v tom, že censura za války zdivo čela, že si obyvatelstvo zvyklo na toto zdivočení v omezování tiskové svobody a že správa nejen tohoto státu, nýbrž většiny evropských států převzala zvyklosti válečných úřadů. Tak tomu bylo také zde a obyvatelstvo má rovněž ještě z doby války onu tvrdou kůži, která dovoluje censuře toto počínání, aniž se nad tím dnes vlastně již kdo pozastavuje.

Censor má dnes neobyčejně lehkou práci, aby tisk přitiskl ke zdi. Nenamlouvejme si přece něco! Časopisy jsou hospodářské podniky. Každé zabavení nákladu znamená těžkou hospodářskou ztrátu pro dotčený časopisecký podnik. Jaké risiko má československý censor, zabaví-li časopis? Hrozí mu nebezpečí, že nakladatel, který utrpí škodu, dovolá se pro to nebo snad také z mravních důvodů soudního rozhodnutí. Došlo-li skutečně k tomu, že soud rozhodne proti censorovi, odnese si snad malou mravní porážku a žalující nakladatel není odsouzen hraditi útraty. Vždy si však musí nakladatel dobře rozvážiti, než se pustí do soudního řízení. Neboť on má risiko útrat a mimo to zkušenost učí, že soudy dávají své placet i nejsmělejším kouskům censury. Jsem dosti dlouho žurnalistou, mnoho let, ale neznám vlastně ani jediného případu, kde by soud neospravedlnil censora. Kde jest příčina, nechci souditi. Vydaly-li úřady nějaké pokyny, nemohu rovněž souditi, poněvadž v této věci nemám žádného materiálu, jehož bych se mohl dovolávati. Mohu říci jen tolik, že novináři mají podezření k domněnce, že soudy dostaly pokyny, aby potvrdily každé censurní opatření, aby fiskus nemohl býti odsouzen hraditi útraty za onen náklad.

Ale zlo netkví jen v nedostatku risika pro censuru, nýbrž zlo tkví dnes ještě docela jinde. Každého týdne nebo aspoň každých 14 dní dostávám censurovaná místa z venkovských časopisů z německých krajů. Tu a tam se podá interpelace, ve většině případů od toho upouštíme, poněvadž to nestojí za to, neboť co z toho časopis má, doví-li se v několika měsících, že censor jednal po právu? Téměř vždy dává se mu za pravdu! Ale při dnešním složení úřadů vidíme - a v tom jest největší zlo celé státní správy - že úřady obyvatelstvu prostě nerozumějí. Politický úředník není vybrán z příslušného obyvatelstva. Častokráte od prvopočátku zaujímá k obyvatelstvu odmítavé stanovisko. Nestojí na stanovisku, že by si musil získat důvěry obyvatelstva a obráceně, nýbrž přichází do nečeského území s pocitem, že přichází do nepřátelské země a že musí nyní proti tomuto předpokládanému nepříteli hájiti státní myšlenku a projevovati ji. To má ovšem za následek jisté příkré nazírání a z toho vyplývá, že počíná čísti tam vycházející časopis s lupou. Pak máme u nás skvělé pružné ustanovení, které jest obsaženo také v zákonu na ochranu republiky a které se nyní opakuje ve všech zákonech a které ponechává dokořán otevřeny dveře jakékoli svévoli úřadu, ustanovení o znepokojujících zprávách.

Velectění pánové! Která zpráva není znepokojující, zkoumáme-li ji pod lupou? Řekněme, že časopis napíše "Cena bramboru stoupla". Chce-li se, může se říci: Stoupnutí cen bramborů jest za dnešních poměrů zajisté něco, co obyvatelstvo znepokojí, neboť brambory jsou nepostradatelnou potravou. Obráceně, napíše-li časopis: "Ceny bramborů klesají", jest to pro zemědělství zpráva, kterou zajisté přijímá s nelibostí, a dovedu si představiti, že na příklad v okrese německo-brodském bylo by zemědělské obyvatelstvo nemálo znepokojeno, čte-li, že ceny bramborů klesají. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Vidíte tedy, že jak zpráva o stoupnutí, tak také o poklesu cen bramborů jest znepokojující a umožňuje censorovi, aby uvedl do pohybu červenou tužku, a to tím spíše, když nemá vůbec žádného risika, zabaví-li nějaký časopis nebo zabaví-li v časopisu nějaké místo.

Dalším zlem jest, že censor vůbec nezná techniku dnešního provozu časopisu. Vůbec si není vědom, jaká škoda vzniká časopisu censurou. Tím se také stává, že jen málo censorů ve velkoměstech ví, že telefonickou zprávou mohli by uchrániti časopis před velkou škodou. Od každého úředníka, který provádí censuru, mělo by se vlastně žádati, aby pracoval po určitou dobu prakticky v novinářském provozu, aby si byl vědom, jak se má censura prováděti, aniž se podnikům způsobovala opožděnou censurou úplně zbytečná škoda. Touto, řekněme, nedostatečnou zběhlostí censorů, nedostatkem smyslu pro to, co jest základem časopisu, dosahuje se ovšem něčeho, co jest velmi příjemné úřadům provádějícím poručnictví nad časopisy. Mnoho časopisů stalo se neobyčejně opatrnými a čím jest časopis větší a čím má poměrně více pykati při případném zabavení, tím více se obává censora. Tak vypadá dnes ve skutečnosti tisková svoboda.

Řečník přede mnou zdůraznil jen jeden příklad o kolportáži, který vybral z nového zákona, aby vylíčil, jak se ve skutečnosti ponechává úplná volnost svévoli úřadů o veřejném mínění, neboť v tomto novém zákoně budou také úřady míti právo posuzovati, zda něco, co jest napsáno v novinách, jest také pravdivé či nikoliv.