Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Stivín, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

170 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Meissner, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 10 hod. 25 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu udělil předseda na dnešní den posl. dr Hodinovi, Halkemu, Hrušovskému, Mašatovi, Zajícovi.

nemocí posl. Pechman, též dodatečně na včerejší den.

Dotazy:

posl. Šamalíka a druhů:

ministr u soc. péče o zastavení důchodu předků Františku a Aloisii Paděrovým č. 55 v Molenburku, okres Boskovice na Moravě, po padlém synu Františku Paděrovi (č. D 1140-III),

ministru pošt a telegrafů o nepřístojnostech na poštovním úřadě ve Vrbátkách u Prostějova na Moravě (č. D 1143-III),

ministru financí o předpisování daně z obratu zemědělcům provádějícím výmlat svého obilí společnou mlátičkou (č. D 1142-III),

ministrům soc. péče a vnitra o nepřístojnostech při rozdělování stravovacích lístků v Rovečném a Molenburku, okres Boskovice na Moravě (č. D 1 139-III);

posl. Šamalíka, Janalíka, Stanislava a druhů ministrům zemědělství a financí o vymáhání vrácení nebo úhrady zapůjčeného obilí na setí (č. D 1141-III).

Odpovědi:

min. železnic na dotazy:

posl. Jaši o přestavbě stanice ve Veselí n. Mor. (č. D 1076-III),

posl. Sladkého o omezování působnosti zásobárny v Krnově (č. D 1087-III);

min. vnitra a spravedlnosti na dotaz posl. Bergmanna o kanc. oficiantu Lukáši Šálkovi (č. D 970-III);

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Sladkého, proč jmenován byl okresním školním inspektorem slezsko-ostravským ve Frýdku pan Ant. Bollart (č. D 1007-III).

přikázal předseda došlou písemnou žádost posl. Jos. Tůmy, aby proti posl. Ostrému zakročeno bylo podle §u 51 jedn. řádu pro urážlivý výrok, jehož proti němu použil ve včerejší schůzi posl. sněmovny - aby výbor imunitní podal písemnou zprávu podle odst. 2 §u 51 jedn. řádu do 20. června t. r.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 1727) zákona, kterým se mění a doplňují tiskové zákony (tisk 2282).

Zpravodajem jest p. posl. dr Stránský. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Stránský: Slavná sněmovno! Na rozdíl od výborové zprávy o osnově zákona o ochraně cti, předkládá ústavněprávní výbor posl. sněmovně dnes vlastně jenom torso původní vládní osnovy. Vláda předložila hotový zákon o tisku, měli jsme tedy míti celý nový tiskový zákon, což by bylo znamenalo unifikaci tiskového práva a zároveň modernisaci tiskového práva v republice; místo toho, jak jste viděli, ústavně-právní výbor doporučuje posl. sněmovně, aby pouze částečně novelisovala dosavadní právní předpisy o tisku, tedy jenom novou úpravou čtyř skupin normových, totiž novou úpravou otázek kolportáže, ochrany mládeže, tiskové opravy a cizozemských časopisů.

Důvody toho nebyly pochybnosti ústavněprávního výboru o osnově vládní, naopak ústavně-právní výbor považoval tuto osnovu za velmi pěkný elaborát a lituje, že nemůže sněmovně doporučiti, aby přijala osnovu celou. Důvody byly politické. Nová osnova přináší určitá omezení, plynoucí právě z nynější vnitropolitické i zahraniční situace, určitá omezení tisku a ústavně-právní výbor dospěl k přesvědčení, že bude tisku snesitelnější, když se tato omezení stanou aspoň v menší míře, a že bude tisku zdravější, když celková úprava tiskového práva se bude díti teprve v době, která nebude stísněna oněmi politickými ohledy, o kterých se nemusím blíže zmiňovati, poněvadž jimi jsou diktovány všecky ty předlohy, které zde dnes projednáváme, když bude pracovati naše legislativa na kodifikaci tiskového práva v dobách normálních.

Uváděje jako referent tuto osnovu k sněmovní poradě, chtěl bych se jenom s polito váním zmíniti o nedostatečném zájmu, který se pro tuto osnovu a pro všechny osnovy tohoto druhu jeví v naší legislativě. My se nesmíme o tom klamati, a ať už si cokoli o tom myslíme, musíme se s tím smířiti, musíme to prostě pochopiti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Vždyť ještě nevíte ani, co chci říci. (Veselost.)

Musíme chápati, že v době, jako je nynější, nese se zájem celé veřejnosti a zájem všech tříd k otázkám hospodářským, k otázkám materiálním. Ať se o tom nikdo neklame. Ten zájem, který se na př. projevil o formu ústavního vznikání zákonů, o zmocňovací zákon atd., je jenom reflexem zájmů veřejnosti o všechny ty otázky, které se budou nebo mají tímto zmocňovacím zákonem řešiti. Tedy to, co rozčiluje mysli, není otázka formálního vznikání zákonů, otázka demokratičnosti nebo nedemokratičnosti, nýbrž jsou to zase ty otázky cel, otázky podpor v nezaměstnanosti, materiální otázky hospodářské, které právě dnes nejsou rozřešeny a pro jejichž řešení se teprve hledá určitá forma.

Všechno, co nesouvisí s materiálními otázkami, s otázkami hospodářskými, je dnes podceňováno, je dnes sledováno s menším zájmem, ale já si nemohu pomoci a jsem přesvědčen, že všechny obtíže nebo aspoň většina obtíží, které právě máme při řešení těchto otázek hospodářských, plyne z nedostatečného zájmu pro otázky immateriální. Slovo, že se má hledati nejprve spravedlnost a všechno ostatní že bude přidáno, má věčnou platnost a pravdivost. Jsem dalek toho podceňovati otázky chleba. Otázka chleba pro člověka, který má hlad, jest jistě otázkou základní, otázkou života. Ale jsem přesvědčen, že tam, kde proniká zásada, že není člověk živ samým chlebem, tam i řešení otázky chleba a všeho, co s výrobními hospodářskými otázkami souvisí, je snazší, účelnější a úspěšnější. Nebudu se zmiňovati... (Hlasy: Děláte to na to, aby dělníci nemohli říci, že mají hlad!) To ne, to nebude zakázáno a to také ve všech novinách čtete; poukazování na hospodářské obtíže čtete ve všech novinách.

Nebudu se šířiti o významu tisku pro všechen politický, hospodářský a kulturní život. A právě proto, že jsme si toho významu vědomi, přejeme si, aby vláda brzo předložila osnovu nového tiskového zákona, souhlasíme s novinářskými organisacemi, které to žádají, a s důrazem prohlašujeme, jestli to řešíme dnes jenom částečně, jenom novelisací, ne novým zákonem, že neděje se to proto, že bychom snad neuznávali potřebu nového zákona; my ji uznáváme a akcentujeme.

Tisk má větší význam nežli cokoliv jiného. Nemusím se zmiňovati, jak velikého významu dosáhly v moderním životě fotografie a film. Ale fotografie a film, to jest jenom reprodukce a rozmnožení zevní tvářnosti světa. Tisk, který je starší než fotografie a film, znamená reprodukci a rozmnožení vnitřní tváře, vnitra člověka, on znamená komunikaci mysli, vzájemné sdělování si myslí a v úrovni tisku se nezbytně vždycky bude jeviti úroveň celého národa a státního života. Zpravodajská funkce tisku může snad časem býti nahrazena rozhlasem, fonografickým rozhlasem, ale nikdy nemůže býti ničím nahrazena ta funkce tisku, která neznamená jenom přinášení zpráv, nýbrž také třídění zpráv, vysvětlování zpráv a hodnocení zpráv. V této své funkci právě není tisk jenom zpravodajem, v této své funkci je učitelem, organisátorem, kulturním elementem prvního řádu.

Jaké požadavky na něj klademe, jaké požadavky naň musí klásti všichni, a ovšem také zákonodárce, to, myslím, lze velmi stručně formulovati. Cítíme-li dnes všichni, že parlament a tisk jsou vlastně dvě hlavní větve toho, co tvoří veřejné mínění, cítíme-li všichni, že je zapotřebí zvednouti úroveň jak parlamentu, tak tisku, a pokoušíme-li se všichni v tomto směru působiti, ať se na to díváme různým způsobem, tedy tam, kde uvažujeme o tisku a kde se ptáme, čeho je zapotřebí, aby se zvedla úroveň tisku, myslím, že lze formulovati ty požadavky ve dvou hlavních směrech.

Především - a to je něco, na čem se mohou sjednotiti všecky strany vládní i oposiční - smíme chtíti od tisku, aby referoval pravdivě. To ovšem neznamená, že nastane jednomyslnost v tiskovém táboře. Pravdu každý jinak vidí. (Posl. Gottwald: To je relativní pojem! Vy máte jinou pravdu a my také jinou!) Ne, prosím, vy jenom jinak vidíte pravdu než my, ale jedno je společné, že i my, i vy si budete vážiti těch lidí, kteří říkají to, co myslí, a tak, jak to myslí, kteří nelhou. (Výkřiky posl. Gottwalda. - Předseda zvoní.) Někdo se může mýliti a nemusí býti proto ještě lhářem. Tedy prvním požadavkem je, aby nikdo v novinách vědomě nešířil nepravdu, aby každý psal do novin podle svého vědomí a svědomí.

A druhý požadavek vlastně je dotčen tím, co bylo právě řečeno v onom výkřiku, kterým jsem byl teď přerušen. Druhým požadavkem je snášenlivost a vzájemné respektování. (Posl. Gottwald: Vy nás pěkně respektujete!) A je zapotřebí, aby, když 2 lidé různě o věci soudí, jen proto hned jeden druhého nepovažoval za špatného, za mravně závadného a netupil ho. Je zapotřebí ke zvednutí veřejného mínění, aby toto veřejné mínění bylo opravdu diskusí... (Posl. Gottwald: Neměříme nějakými morálními měřítky, třídní boj se neurčuje mravností!) Ó, ano, jenom mravností, všecko jenom etickými hledisky.

Vytýká se novele, která se předkládá posl. sněmovně, že bude znamenati určitá omezení. Nemohu jak o referent popříti, že tato novela nejen přináší na jedné straně uvolnění, a to velké uvolnění. (Posl. Gottwald: Kolportáž se zakazuje!) Až dosud platné zákonodárství nedovoluje kolportáž tiskopisů. Tato novela je prvním zákonem, jímž se vlastně zákaz kolportáže ruší a jímž se kolportáž dovoluje. Kdo si kolportáže váží, nemůže tuto stránku novely podceňovati. (Posl. Gottwald: Co je prvním důsledkem této novely?) Hned k tomu přijdu.

Jisto je, že toto uvolnění, tato obecná svoboda kolportáže se zároveň omezuje možností administrativního úřadu, zakázati kolportáž určitého časopisu z důvodů politických, souvisících s nynější dobou. To neznamená, že se nemá připouštěti kritika - a také každý, kdo si vezme naše noviny do rukou, vidí, že je v nich kritiky dost - to jenom znamená, že v dobách, ve kterých neklid může znamenati katastrofu, je zapotřebí, aby si kritika kladla určitou míru, hlavně určitou míru formy, ale žádati od ní, aby si toto omezení kladla, není nic nesvobodomyslného.

Při tom rozlišuje osnova dvě věci: tam, kde může administrativní úřad zakázati kolportáž časopisu, protože se dopouští trestných skutků (Hluk. - Předseda zvoní. - Posl. Gottwald: Jak se tady baví!) - já jsem mluvil hned ze začátku o nedostatečném zájmu o všechny osnovy tohoto druhu - tam, kde jde o omezení jen v tom směru, že se povoluje zákaz kolportáže časopisu, který porušuje zákony trestní nebo hrubě porušuje stud, tam se to zakazuje obecně. Naproti tomu tam, kde administrativní úřad může zakázati časopisu kolportáž i pro zprávy, které ohrožují pouze veřejný klid, kde tedy je to jaksi příliš široce vymezeno a kde je to omezení časopisu citelnější, tam se omezuje platnost tohoto zákazu na velmi krátkou dobu.

Všeobecně můžeme tedy jenom konstatovati, že je zapotřebí - jak jsem již řekl, když jsem mluvil o osnově urážkové - uvědomiti si, že svoboda tisku sama o sobě nestačí. Svoboda tisku není heslo, jímž můžeme vyčerpati celou otázku tisku pro národní a státní život. Svoboda tisku nesmí býti nevázaností tisku. Zejména tam, kde tisk vlastně je ještě v rukou soukromého podnikání, zejména tam právě, kde tisk není tiskem obecnosti, nýbrž kde skoro veškeren tisk - a může se říci bezvýjimečně - patří těm, jimž patří rotačky, tam taková neomezená svoboda tisku není svobodou občanstva, není zájmem veřejným, nýbrž tam stává se taková neomezená svoboda tisku privilegiem majitelů rotaček.

Proto je zapotřebí, aby si kolektiv, který je si vědom svého smyslu, vždycky korigoval svobodu tisku něčím, co zabrání, aby se svoboda nestala nevázaností, totiž aby svoboda tisku byla doprovázena odpovědností tisku, která právě stíhá všecky soukromé majitele rotaček a všecky ty, kdož jsou soukromými majiteli rotaček připouštěni k tomu, aby tisku užívali. Bez odpovědnosti tisku není svoboda tisku slučitelná se svobodou občanů a proto musíme pěstovati obojí ten pojem, obojí ideu: zejména urážkovou osnovou jsme uvolnili kritiku slušného tisku - ale musíme se také starati, aby tato svoboda tisku byla doprovázena jeho odpovědností. A poněvadž je demokracie nemyslitelná bez odpovědnosti, proto také všichni tak dobře cítíme, že otázky, dotýkající se tisku a tiskového práva, smíme považovati za stěžejní otázky demokracie. Všecko, co se u nás stane pro zlepšení úrovně tisku, to všecko zároveň se děje pro utvrzení našich demokratických řádů. (Potlesk.)

Doporučuji, aby sněmovna přijala osnovu tak, jak ji ústavně-právní výbor navrhuje. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Rázus, Sivák, Kopecký, dr Jabloniczky; na straně "pro" pp. posl. Jaša a dr Bacher.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", p. posl. Rázusovi.

Posl. Rázus: Vážený snem! Zásada o slobode tlače je jedna z najvznešenejších zásad, na základe ktorých sme budovali tento štát. Táto zásada dostala svoj výraz i v ústavnej listine. § 113 označuje ju ako tú najvýznamnejšiu a ostane na pamiatku pre nás, ako sme si ústavou naznačili isté zásady a ako sa v pomeroch, ktoré povstávajú po rokoch a rokoch, od nich vzdiaľujeme.

Sloboda tlače čo skoro bola obstriehaná v našom verejnom živote politickom. Dokladom toho je cenzúra, ktorá zaľahla na tlač, predovšetkým na tlač opozičnú; a keď by cenzúra zaľahla prípadne na tlač, ktorá by bola proti tomuto štátu, bolo by to pochopiteľné, ale cenzúra zaľahla i na tlač štátotvornú, hoci opozičnú a menovite i na tlač slovenskú nacionalistickú. Dnes tento proces ide ďalej. Zákon, na ktorom sa má usniesť vážený snem, obstrieha slobodu tlače ešte v ďaľšom. Cieľ tohoto zákona môže byť celkom vábny, až lichotivý. Keď ide o to zabezpečiť mládež a ochrániť ju pred duševným rozvratom, zaistiť demokratický poriadok, zaistiť celistvosť našej republiky, žiadny štátne, vlastenecky a národne cítiaci Čech ani Slovák nemôže proti tomu nič mať. Tendencia môže byť tá najsprávnejšia, ale nezabúdajme, že litera zabíja a duch obživuje. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Zaujímavé je všimnúť si trestných sankcií v tomto zákone. Akým spôsobom budú postihnuté časopisy a tlač na ten pád, keď tento nádejný zákon prekročia. Čítame: "Zákaz kolportáže povstane pro podvracení nebo hanobení samostatnosti, ústavní jednotnosti, celistvosti demokratické republikánské formy, nebo demokratického řádu." Ďalej: "zákaz povstane pri časopisoch urážajúcich stud alebo ohrožujúcich verejný kľud a poriadok." I pri týchto trestných ustanoveniach je označenie celkom presné a obsahove nemal by človek proti tomu celkom nič. Chrániť mládež je naša povinnosť, vychovávať si ju pre štát, vychovávať v mravnom duchu, pre spoločnosť, to je cieľ vznešený, pekný. Ide však o to, ako sa bude zákon tento interpretovať. A tu narazíme na istú ťažkosť. Naše verejné mienenie neni vecne vykristalizované, na to ľahko najsť lzä doklady v našom verejnom živote a na to ľahko najsť aj tuná doklady v tejto snemovni. Pochopy o tom, kto pracuje pre celistvosť republiky, kto pre demokratický poriadok, kto pre tento štát a kto nepracuje, sa dnes v našej verejnej mienke rozchádzajú. Spomeniem tu doklad, veľmi zaujímavý doklad z minulého sjazdu národnej demokracie v Bratislave. (Čujme!) Je to trochu aj moja osobná vec, ale jednak je to vec, ktorá sa týka otázky, či my vieme nepredpojate posudzovať i tých ľudí, ktorí nejdú s námi. I tých, ktorí nepatria k našemu smeru. I tých, ktorí nepatria do našich strán. Uznáte, vážený snem, jestliže nebudeme mať isté kritérium pri posudzovaní, počínaní a smýšľaní vo verejnom živote, tak vždy budeme v omyloch, čo jednomu bude demokracia, druhému bude absolutizmus, čo jednomu štátotvorná práca, druhému bude podvracanie a rozvrat.

Na sjazde národnej demokracie medzi iným odznelo zde mne, bývalému hospitantovi tejto strany následovné: "Národná strana slovenská podléhala stále více a více lákavému heslu autonomismu, takže se časopisecky brzo ocitla v jedné frontě s Hlinkovou stranou ľudovou a Rázus nemohl myšlenkově srůst s naším klubem, rozpory rostly, až nezbylo nic jiného než aby z klubu odešel, neboť vládní strana, které musí záležet na jednotnosti a síle republiky, nemohla hostiti ve svém středu autonomistu směru Rázusova."

Vážený snem, dovolím si toto vyložiť nielen pre svoju osobnú vec, ale preto, lebo tu vidíte charakter toho smýšľania, ktoré nemôže byť podkladom kristalizácie vecnej verejnej mienky. Ja som ako hospitant vstúpil do klubu národnej demokracie, vstúpil som tam v tom povedomí, že národná demokracia preca vie, kto som. Keď sa na sjazde ozvaly slová, že som myšlenkove nemohol splynúť s nár. demokraciou, je to divné. Národná demokracia mala si byť vedomá, keď niekto je hostený v tom ktorom klube, to ešte neznamená zradiť svoj program. A toto je to, čo je defektom nielen u národnej demokracie, ale aj v iných stranách a čo kalí tiež pomer Čechov a Slovákov i vo vládnych stranách. Preca je nezbytné vedieť, vtedy keď my hľadáme spoluprácu s českou stranou, tým sa nevzdávame všetkého a neprispôsobíme sa k jej programu...

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím, aby pan řečník mluvil k věci.

Posl. Rázus (pokračuje): Ja myslím, pán predseda a vážený snem, že je toto vlastne k veci; hovorím práve preto, že chcem poukázať, ako povstane vecná verejná mienka, na základe ktorej možno tlačový zákon správne interpretovať.

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím pana řečníka, aby nepolemisoval s předsedou.

Posl. Rázus (pokračuje): Vážený snem! Vidím, ťažko, veľmi ťažko je tuná hovoriť otvorene. Konštatujem len toľko, že my pracujeme tiež za silu tohoto štátu i v tlači a pracujeme za to, aby štát tento bol silný, aby bol i pri všetkom autonomizme jednotný. Jestliže by tedy niektoré kruhy hľadely na našu slovenskú nacionalistickú tlač, ako by sa prehrešovala proti tej štát. jednotnosti, alebo proti demokratickému poriadku, alebo proti samému štátu, tak sa mýli. A tu je iste možnosť interpretovať tento zákon mylne.

Dobre sa zamyslite nad tým, keď je naša verejná mienka rozbitá, keď tí cenzori oprú sa na tie slová "jednotnosť atď., oprú sa na tie slová, ktorými sú označené delikty voči tomuto chystanému zákonu, tak môžu tento zákon veľmi ľahko zneužiť. Oprú sa proti nacionalistickej tlači slovenskej v "záujme štátu", hoci my sme za tento štát čo najuprímnejšie. Oprú sa i proti vecnej kritike, lebo vecný podklad ku kritike neni ešte u nás vybudovaný. Práve preto poukazujem na ten rozdiel vo verejnej mienke a na to, že sme tým spôsobom proti sebe postavení. Nepolemizujem, vydávam svedoctvo pravde, a vy, váženy snem, časom sa rozpomenete na to, čo som tu hovoril. Mne ide o slobodu tlače a o to, aby táto tlač venovala sa predovšetkým k utvrdeniu spravodlivosti, pokoja, a o to, aby stal tento štát pevne. Ale methodami, ako dosiaľ, to nepojde. A jestli tiež methody budú zlé a samy budú rozvracať poriadok, kľud a samy budú ničiť tento štát, tlač, čo bude mať podviazané ruky a sviazané svedomie, nebude mať možnosť slúžiť tomuto štátu.

Vážený snem, opätujem, ja nemám námietky proti obsahu tohoto zákona, ale mám námietky proti tomu, čo čakám v praxi. U nás sa často zákon pekný usniesol, ale život ho deformoval. A práve tohoto je sa čo obávať. My teraz usnášame zákony na ochranu dneskajšieho poriadku a na ochranu do vysokej miery i vládnych strán. Či toto prinesie užitok, to uvidíte v krátkom čase. Vývoj ide vždy silnejšie a silnejšie kupredu, tento vývoj zhatiť sa nedá. Zákon tento je jedným ohnivom vlastne v tej reťazi, ktorou sa má podviazať celý náš verejný život. Nuž neviem, ako to bude štátu k užitku, a neviem, ako sa to srovná potom s tou zásadou: demokracia je diskusia. Tá diskusia najmä, keď položíme ostatné zákony okolo tohoto tlačového zákona a tento ako do rámca, tá diskusia demokratická nebude už možná. Opätujem, veľmi ľutujem, že mi nebolo dovolené odpovedať svojim bývalým kolegom v národnej demokracii, hoci gentlemansky a slušne. Ja som sa v tomto parlamente vždy gentlemansky a slušne choval k českým kolegom. Dnes chcel som poukazaním na svoj pomer k nár. demokracii vyťažiť to, čo je pre náš verejný život nesmierne potrebné, ako vybudovať vecnú verejnú mienku, čo by poslúžilo správne interpretovať tlačový zákon.

Konštatujem, toto mi dovolené nebolo. Týmto i končím. Proti obsahu zákona formálne nemám námietky, ale žiadam správné, spravodlivé interpretovanie tohoto. (Potlesk.)

Místopredseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Jaša. Uděluji mu slovo.

Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Zákon tiskový předložený této sněmovně je produktem některých událostí a zjevů jednak zahraničních a jednak také domácích, které probíhají zvláště v našem pohraničí a které si vyžádaly určitých mimořádných opatření. Diskutovati o svobodě tisku a o zákonu tiskovém s těmi, kteří zásadně stojí proti této svobodě, kteří v režimech, kde jsou účastni na rozhodování, svobodu tiskovou zrušili, anulovali a kde myslí pouze ten, kdo diktuje, bylo by jistě prací bezúčelnou, neplodnou. Je samozřejmé, že ustanovení zákonná, která směřují k ochraně demokracie, k ochraně státní samostatnosti a demokratické ústavní formy, nenajdou u nich ohlasu.

Před týdnem s tohoto místa pan dr Rosche obrátil pravdu na ruby, když tvrdil, že osnova zákona o tisku, osnova zákona o prodloužení volebního řádu do obcí mají sloužiti k tomu účelu, aby ochránily soc. demokraty. Jeho projev byl také posouzen a odsouzen vším socialistickým tiskem jako neslýchaný. Pan dr Rosche jménem všech nacionálních německých stran nabídl české straně agrární a straně nár. sociální společný afront, společný boj, společný postup proti soc. demokratům v tomto státě. Měl nepochybně na mysli příklad německý, kde se vytvořila podobná fronta proti marxismu a proti socialistům. Pan dr Rosche ve svém projevu řekl: "Stůj co stůj i v Československu nastane boj proti marxismu. Je vyloučeno, aby Československo zůstalo pro soc. demokraty ostrovem blažených." Za tuto řeč sklidil pochopitelně souhlas všech kapitalistických a nacionálně-šovinistických skupin z německého tábora. Pan dr Rosche tvrdí, že tyto mimořádné zákony mají chrániti soc. demokraty, kteří prý v příštích volbách mnoho ztratí. Já bych si dovolil upozorniti, že pan dr Rosche jako značná část německých politiků dívá se do čsl. tábora hakenkrajclerskými brýlemi.

Skutečnost je taková, že události, které probíhají v Německu a zvláště v našem pohraničí, působí opačně na vnitřní čsl. poměry. Je nepochybné, že vlivy německých událostí zasahují také do našich německých politických vrstev a že se tam projevují horečnatými stavy, které opět vyznívají v různých akcích, jež nejsou projevy loyality, nýbrž ve skutečnosti podobají se irredentě. Je samozřejmo, že tyto události působí na pohyb voličů mezi Němci. Ale pan dr Rosche a německé nacionální strany mohou býti ujištěny, že čsl. soc. demokracie si udržuje svoji organisovanou sílu neztenčenou a pohotově. My známe tyto tendence a tyto úmysly. Pan dr Rosche je dokladem těch velikých a rychlých změn smýšlení, které probíhá právě mezi našimi německými spoluobčany. Před několika měsíci vystupoval jako demokrat. Dnes se jeho projevy neliší v ničem od projevů hakenkrajclerů, od projevů příslušníků strany německých nár. socialistů. (Posl. Jiráček: Pane kolego, vždyť je debata o tiskovém zákoně!) Dovolte, pane kolego, právě na základě tohoto tiskového zákona (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) došel pan dr Rosche k určitým úsudkům a je povinností stran, aby k tomu také zaujaly stanovisko. (Výkřiky posl. Jiráčka. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Pan dr Rosche ujistil stranu agrární a stranu nár.-sociální loyalitou všech německých nacionálních stran. Jeho projev měl asi tento smysl: Vy čeští nacionalisté nebuďte sentimentální. Vás spojují určité sentimentální vzpomínky na společný osvobozenský boj a na společné budování státu se soc. demokraty. Vy Čechoslováci jste malý národ a mladý stát. Bláhoví, uvolněte také své třídní zájmy! Uvolněte svoji třídní frontu tak, jak to učinili v Německu, pusťte si vzájemně žilou! Žádné ohledy na soc. demokraty! Spojte se s námi do společné fronty proti marxismu a proti socialismu! Starosti o samostatnost státní a demokracii pak přenechte nám. (Výkřiky posl. Mlčocha.) Velectění, vyhání-li pan dr Rosche jako mluvčí německých stran soc. demokraty z ostrova blažených, má v úmyslu usaditi do tohoto ostrova blažených německé hakenkrajclery a ani se tím netají.

Jak se tato loyalita německých nacionálních stran projevuje, o tom máme zprávy od našich dělníků z menšin: Stržení státního praporu v Jaroslavicích, letáky protistátního obsahu v Petříkovicích, ohrožení orgánů státní správy, Hlučínsko, kde německé nacionální a hakenkrajclerské strany "posilují" loyalitu tamních Moravců k Československé republice, projevy p. dr Schollicha v Německu, to mají býti doklady loyality německo-nacionálních stran vůči Československé republice.

Pan dr Rosche mohl právě v této době tuto loyalitu prokázati bernou mincí - činem a skutkem. Mohl vésti důkazy, jak právě německé nacionální strany se účastní upisování půjčky práce. Máme zprávy, že tam, kde naše menšiny, zástupcové našich menšin nebo německých soc. demokratů podali návrhy na upisování půjčky práce, právě zástupcové t. zv. loyální strany německé tyto návrhy zamítali. Co tu navrhoval p. dr Rosche, není nic jiného než berlínské recepty pro Československo (Výkřiky posl. Jiráčka.), které uplatňuje Hitlerova vláda svými činiteli a agenty, jednak p. Rosenbergem v Anglii, jednak p. Frankem v Rakousku. (Místopředseda Špatný zvoní.) Je to úmysl vnésti do československých rad rozklad, zmatek a pochopitelně nakonec kořistiti z tohoto vzájemného zápasu jako třetí, jenž se může smáti. (Výkřiky posl. Jiráčka a Šaláta.)