Tato poznámka uvádí mne také na další řadu paragrafů v tomto zákoně, a to na povinnost opravy. Jest úplně v pořádku, že se obyvatelstvo chrání proti útoku v časopisech a že se zavádí povinnost k opravě. Neboť nepotřebuji vykládati, jaká ohromná škoda může každému vzniknouti tím, že jsou o něm uveřejněny v časopise nepravdivé nebo třebas také jen nenávistné zprávy. Ale pokud jde o povinnost k opravě, zavádí tento zákon něco docela nového, nehledě k tomu, že obsahuje ustanovení, že oprava může býti dvakrát tak dlouhá jako původní opravované znění a že se musí zaplatiti jen to, co přesahuje dvojnásobné původní znění, tento zákon obsahuje ustanovení, že cena této opravy, tedy toto plus, které přesahuje dvojnásobný rozsah původní zprávy, nesmí nikdy státi více, než sazba insertů "Úředního listu". Vezměme opravu velkého rozsahu, která jest spojena pro časopis s útratami, soudce při vyměřování útrat jest vázán českým "Úředním listem". A kdo kalkuluje v českém "Úředním listě"? To nikdo neví. Jest to státní podnik a budou-li tam snad inserty sníženy na dvacetinu dnešní ceny to je možné - útraty hradí prostě stát. Neboť "Úřední list" jest státní podnik; vydělá-li, dobře, ztratí-li, nic se nestalo, věc jde na účet státu. Místo, aby v zákoně bylo ustanoveno, překročí-li se pravidelná sazba časopisu, nebo jsou-li útraty takovéto opravy zřejmě nepřiměřeně vysoké, že v tomto případě může soudce, povolav si případně znalce, vyměřiti útraty, zde se úplně schematicky váže vyměření útrat na sazbu "Úředního listu".

Dále, pokud jde o opravu: V zákoně se praví, že opravy docházející od úřadů musí časopisy otiskovati zdarma, zřejmě proto, poněvadž jsme si již zvykli na obšírný způsob vyjadřování úřadů, byla zde stanovena výměra opravy nikoliv dvojnásobkem původního znění, nýbrž ihned napřed trojnásobkem. Proč mají státní úřady míti takovou přednost, rovněž ze zákona nevysvítá. Zřejmě jest to sklonění původců novely před státní všemohoucností a má rozmnožiti respekt ke státním úřadům. Ze starého zákona jest vzato ustanovení, že při opravách úřadů nesmí se nic připojovati, což jest rovněž něco, co má v zákoně vyjádřiti úctu a respekt k vysoké vrchnosti. Nepokládám to naprosto za demokratické, že časopis, který přijme opravu, jde-li o opravu soukromníkovu, může k tomu přidati svůj doprovod, kdežto, jde-li o opravu úřední, novináři se slovo odnímá. Jest vše, co naše úřady opravují, skutečně vždy pravda, vždy správné? Nechtěl bych se tázati novinářů přítomných ve sněmovně, jak častokráte se jim již stalo, že dostali úřední opravu, a pak se již ve třech týdnech nebo 14 dnech ukázalo, že co bylo v původní zprávě, bylo pravdivé. V tomto případě neplatí se žádná náhrada, v tomto případě má úřad tak jako dříve všechny výhody této přednosti a velmi lituji, že tato myšlenka privilegování úřadů i tehdy, opravují-li pravdivé zprávy nepravdami, jest obsažena opět také zde a že se úřadům neukládá, aby zaplatily něco za opravy, leč jsou-li třikráte delší než původní zpráva.

Zvláštní péče věnuje se v tomto zákonu a v zákonu na ochranu demokracie, která příště u nás vzkvete, zahraničním časopisům ve formě výjimečného zákona. Censorovi nebo poručníkujícímu úřadu dostává se práva, aby určil, které zahraniční časopisy smí si naše obyvatelstvo odbírati a které nikoliv. Za války slavilo staré Rakousko orgie, nedovolujíc obyvatelstvu čísti zahraniční časopisy; Německo bylo po této stránce i za války mnohem svobodomyslnější, neboť na drážďanském nádraží bylo si možno za války přečísti každý zahraniční časopis. Dnes jsme v Československu tak daleko, že při všech ujišťováních o dobrých vztazích, na příklad k Maďarsku, časopis "Pester Lloyd", maďarský vládní list smí býti dopravován do tak zvaných korunních zemí, kdežto na příklad na Slovensku nesmí jej, chraň Bůh, nikdo čísti. Chce-li někdo na Slovensku věděti, co píše "Pester Lloyd", musí jeti z Bratislavy buď do Vídně nebo do Brna, aby si mohl koupiti tyto moudrosti, leda že si dá časopis zasílati v obálce. Nyní však přišly naše úřady ještě na nový způsob omezování tiskové svobody (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.), v omezování tiskové svobody, která konec konců bude míti v zápětí zhloupnutí obyvatelstva. Neboť, aby člověk mohl odbírati zahraniční časopis, potřebuje zahraniční valutu, a to jest věc, o kterou se zajímá ministerstvo financí a Národní banka, a člověk potřebuje k tomu povolení a tak vidíme nyní snahu, vyzkoušený prostředek devisových povolení ponenáhlu zatáhnouti již také do okruhu oněch opatření, která jsou povolána, aby obyvatelstvu zavěsila košík s duševním chlebem výše.

Novinku obsahuje tento zákon, pokud jde o opravy, také v tom, že časopisu lze poslati opravu v jiném jazyku, než v kterém jest časopis tištěn. Tedy na příklad ten, kdo opravuje nějakou zprávu, může poslati do českého časopisu německou opravu nebo do německého časopisu českou opravu. Ovšem, redaktor má právo zprávu přeložiti, ale ručí za správnost překladu. Jinak totiž oprava, kterou uveřejní, nebude pokládána za opravu. Kdo z vás ví, jak jest častokráte obtížné opatřiti skutečně správný překlad - to jest jak doslovný, tak také podle smyslu - jest si vědom, jaké trýznění časopisů zakládají tato nová ustanovení, poněvadž přece žádný časopis nebude chtíti uveřejňovati velké části v jiném jazyku než ve své vlastní řeči.

Tedy také v tomto zákonu, který má přinésti zlepšení, jest obsažena spousta věcí, které nelze nikterak označiti za potěšitelnou novinku v tiskových věcech. Zákonodárství, které máme nyní před sebou, výjimečné zákonodárství, jest neobyčejně nebezpečné. Domnívám se, že na tisk čekají velmi zlé doby, přijde-li nový výjimečný zákon, který obsahuje nová omezení tisku; a nejhorší při tom jest, že v posuzování tisku v tomto státě nemáme naprosto jednotné soustavy. Rozlišuje se, vychází-li časopis česky nebo slovensky, německy nebo maďarsky. Podle toho řídí se měřítko a velmi se rozlišuje, je-li to časopis blízký tak zvaným státotvorným stranám, t. j. sdruženým v dočasné koalici, nebo nepatří-li k těmto stranám.

Pan zpravodaj mluvil také o tom, že se obyvatelstvo a tedy také parlamenty všeobecně zajímají dnes jen o čistě hospodářské otázky a že otázka duchovních věcí nemá dnes vůbec žádného významu. Také jsem to mohl pozorovati, když se konala rozprava o zákoně na ochranu cti, který velmi úzce souvisí s tiskovým zákonem, a když se mluvilo o tiskovém zákonu samém. Mluví se sice mnoho o tom a vždy se opakuje výrok, že demokracie jest diskuse. Zkoumá se, v čem diskuse záleží, ale v celku jest systém přece jen vybudován na svobodě diskuse. Jak zde vlastně vznikají zákony? A jak se vykládají slova "demokracie je diskuse"? Rozhodnutí děje se vždy většinou a vůbec se neděje pokus jíti jinou demokratickou cestou. Toto: "To je většina" jest základní myšlenkou zdejší demokracie, tím jest demokracie vyčerpána. Vyčerpává se tím, že většina p stě majorisuje menšinu. To, co by mělo býti posledním důvodem v rámci demokratického jednání, majorisování, jest zde počátkem a koncem a tato diskuse se koná v lůně většiny. Diskuse zde znamená "většina diskutuje sama s sebou" a v tomto smyslu se chápe tato věta "demokracie je diskuse" a neprojevuje se ani tak v tiskovém zákonodárství jako v interpretaci, v provádění tiskových zákonů.

Právě při házím ze schůze novinářů z Budapešti, kde bylo zastoupeno 18 národů. Nebyly zastoupeny ony národy, u nichž již na před není tiskové svobody, to jest, u nichž jest zavedena předběžná censura. Ve federaci nejsou zastoupeni Rusové, Italové a velmi moudře nepřišli tentokráte ani říští Němci. Na tomto sjezdu se velmi mnoho mluvilo o tom, jak nekonečnou cenu pro rozvoj demokratické myšlenky má vybudování tiskové svobody, vybudování svobody veřejného mínění. Bohužel, v Československu vývoj ukazuje, že zákonodárství má sice jakýsi smysl pro tiskovou svobodu, že však administrativě schází naprosté pochopení pro tuto otázku.

Jestliže dnes vyslovuji přání, záleží v tom, aby nový tiskový zákon byl předložen této sněmovně co možno nejdříve. Druhým mým přáním jest, aby si nejen obyvatelstvo, nýbrž i úřady učinily jiný obraz o ceně tiskové svobody, než jaký mají nyní. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Pekárek.

Posl. Pekárek: Slavná sněmovno! Myslím, že každá politická strana, tedy i oposiční, která si zachovala zdravý smysl pro své poslání ve sněmovně, dovede velmi dobře oceniti potíže, do nichž se může stát, jeho správa, jeho vláda dostat, a dovede také oceniti snahu, aby vládě a zákonodárnému sboru ulehčila se snad taková opatření, která mají sloužiti k tomu, aby poměry ve státě, tou dobou těžké, se zlepšily. Samozřejmě, že tím více podobného smyslu má strana, která, abych užil dnes běžného termínu, se nazývá státotvornou.

My tedy, kteří se čítáme mezi strany státotvorné, máme jistě živé pochopení pro těžkosti státu. My, když jsme vstupovali do oposice, vážení pánové, zcela jasně a nepokrytě jsme vyjádřili své kladné stanovisko ke státu a jasně a otevřeně jsme řekli, že kdykoliv, budeme-li přesvědčeni, že jde o zájem státu, že zájem státu vyžaduje určitého opatření, nebudeme váhati, třeba jako strana oposiční, zvednouti pro toto opatření ruce. Já také soudím, že takováto strana má živé pochopení pro to, když stát, který je v těžké situaci, opatřeními snaží se zabezpečiti klid a pořádek ve státě a čeliti všem událostem, všem zjevům, které by mohly danou situaci ještě zhoršiti.

Ale říkám otevřeně, že v takovéto situaci vláda, žádá-li určitá opatření, která mají zabezpečiti klid a pořádek, musí si býti vědoma, že vždycky za každým jejím počinem, za každým jejím požadavkem musí stát důvěra národa. Národ musí míti důvěru, musí býti přesvědčen, že to, co vláda žádá, je v zájmu národa a v zájmu státu. Musí to býti prostě v souhlase s vůlí a nazíráním národa.

Uvažuje o věcech s tohoto hlediska neváhám však docela otevřeně prohlásiti, že většina toho, co za dnešních mimořádných poměrů bylo touto vládou a touto většinou podniknuto, aby zdolány byly obtíže dnešní doby, naráží na nedůvěru nejširších vrstev lidových. Na místě, aby to nebo ono ustanovení vyvolalo důvěru, budí nepokoj, poněvadž u našich většinových stran a ani u vlády není dostatek otevřenosti, aby před parlament, před veřejnost přišly s jasným plánem, s jasným vysvětlením toho, čeho chtějí dosíci mimořádnými opatřeními, jež parlamentu předkládají ke schválení.

Vážení pánové, řeknu vám otevřeně, že se zdá, jako byste nebyli informováni o náladě, která je mezi lidem. Vy dnes nechodíte mezi lid. Stačí vzíti si vaše noviny, stačí přijíti do vašich volebních okresů, abychom viděli, že vy před nejširší vrstvy lidové prostě nepředstupujete. (Výkřiky posl. Polívky.) Proč? Protože by vám od těch nejprostších lidí byly kladeny otázky, na které byste těžko odpovídali, otázky velmi sugestivní. Byly by vám kladeny otázky zejména v tom smyslu, že opatřeni, která dnes činíte v důsledku toho, že máte moc v rukou, jsou v naprostém rozporu s celou vaší minulostí, jsou v rozporu s vaším programem, který je podložen zásadami demokratickými. Položili jsme vám otázku, jak je možno, aby lidé, kteří po desítiletí za doby útlaku se bili za demokracii, za svobodu, mohou dnes, když mají moc v rukou, proti těmto svým dřívějším zásadám se otevřeně a jasně stavěti. (Posl. Zeminová: Poněvadž štváčům se moc do rukou nedává!) Milá paní kolegyně, myslím, používáte-li tohoto apostrofu na mne, že ho používáte na nesprávnou adresu, poněvadž já za celá léta svého působení v této sněmovně jsem ještě nikdy neprokázal, že bych byl štváčem.

Jen si račte uvědomiti toto: My jistě jako strana, které záleží na tom, aby se u nás konečně oživil hospodářský život, aby se u nás dostaly peníze ke svému pravému účelu, jemuž mají sloužiti, k cirkulaci, aby vytvořeny byly nové hospodářské hodnoty, aby lidé měli práci a vydělali si peníze, měli jsme jistě živý zájem na výsledcích půjčky práce. Pokud jde o náš tisk, vykonal jistě svoji úlohu, a pokud jde o naše hospodářské a finanční instituce, vykonali jsme také svoji povinnost. Ale neváháme říci ze způsobem, jak se celá věc inscenuje, nebyla u lidu vzbuzena důvěra, že výnosu půjčky práce bude užito 100%ně pro účely, kterým měla sloužiti. Podívejte se, v novinách se publikují čísla o stavu nezaměstnanosti. A uvádí se, oč klesla nezaměstnanost. Půjčka práce vynesla již pomalu 2 miliardy Kč; a dnes máme počátek, vlastně máme míti střed sezony. V době sezony vždycky nezaměstnanost poklesla. Srovnáme-li však výnos půjčky práce a to, co na základě tohoto výnosu mělo již býti vypsáno a prováděno, s tím, co vždycky v době sezony znamená pokles nezaměstnanosti, a s tím, oč počet nezaměstnaných ve skutečnosti klesl, vidíme, že neklesl ani o 1% z titulu použití půjčky práce, nýbrž že klesl jedině a výhradně proto, že nastala sezona. Ptám se, zda půjčky práce bylo užito skutečně k účelům, ke kterým měla sloužiti? (Posl. Zeminová: Nevidíte krisi rostoucí ve všech okolních státech?) Tu krisi vidím velmi dobře a nezavírám očí před poměry v jiných státech, ale to, co se děje jinde, nemůže omluviti nás. My musíme použíti všech prostředků a opatření, aby bylo dobře, a my jich musíme použíti, když nám je národ dal. A národ nám dal skoro 2 miliardy!

Odhlasovali jste si včera zmocňovací zákon a zrovna tak se to má s tím zmocňovacím zákonem. Chápu plně, že vláda v mimořádných dobách, jak jsem již řekl, by potřebovala mimořádných prostředků, ale musí to vždycky všecko jasně říci. A podívejte se, za každým textem zákona, za jeho odůvodňováním pro širokou veřejnost a lid, který my zastupujeme, ať jsme socialisté nebo živnostníci, se vždycky zdá býti něco skryto, v čem lid vyciťuje nějaké nebezpečí. My jsme jasně a otevřeně žádali za prohlášení, nebude-li se mimořádné opatření vlády týkati otázky měnové. Prosím, pan min. předseda prohlášení učinil. A podívejte se, když půjdete mezi lid, uvidíte mezi tím lidem plno strachu, že se bude něco díti s penězi. A proč? Poněvadž lid nemá prostě důvěry. My mu tu důvěru však nebéřeme, my jasně vykládáme, co znamená stabilita měny pro hospodářskou existenci našeho státu.

A teď si řekněme jasně, čím se má léčiti podle programu vládní většiny dnešní krise. Počínáte ji léčiti tím, že se prostě zbavujete toho, aby vám člověk, který je si vědom svého mandátu, který je si vědom své úlohy, kterou má v tomto Národním shromáždění, jasně a otevřeně zde před vámi řekl svoje mínění. Zbavujete se možnosti kritiky (Výkřiky.), zabíjíte svobodu tiskovou. Jedno opatření za druhým směřuje k tomu, aby v tomto zákonodárném sboru a venku, kde je mluvčím zákonodárného sboru tisk, nebylo slyšeno pravdivé a upřímné slovo. (Výkřiky posl. Zeminové.) My po léta mluvíme v tomto parlamentě o tom, že jsme parlamentem svobodným, mluvíme o tom, že národ náš dosáhl svobody. A já se vás ptám, co je prvním a velevýznamným atributem svobody? Svoboda tisku! Je velkým a nebezpečným krokem zpět, podnikáme-li cokoli, abychom omezili svobodu tisku. (Výkřiky posl. Netolického.) Co je svoboda, pane kol. Netolický? Svoboda je nutným průvodcem svrchovanosti národa, suverenity národa a je jedním z hlavních našich ústavních článků, že vůle národa je nejvyšším vládcem v tomto státě. (Posl. Zeminová: Jenže v tomto národě to každý s národem dobře nemyslí!) Je potřebí svobody tisku k tomu, aby národ slyšel pravdu, ale zejména, aby pravdu slyšela vláda. (Výkřiky posl. Jiráčka.) Podívejte se, vždyť jsme mohli před válkou velmi dobře sledovati, jaké byly poměry ve státech, kde byla svoboda slova, svoboda tisku, a jaké byly poměry ve státech, kde této svobody nebylo. Podívejte se, jaké poměry byly v předválečném Rusku, jaké poměry byly v předválečném Turecku, kde nebylo svobody tisku. Největší zlořády byly tam ve veřejném životě a ve veřejné správě! Nikde nebylo tolik korupce, tolik zaprodanosti jako v Rusku a Turecku, prostě proto, že nebylo hlasu veřejného tisku, který by na tyto zlořády, na určité konkrétní případy upozorňoval odpovědného činitele státu, vládu.

Slavná sněmovno, když uvažuji, co vy podnikáte, abyste podvázali svobodu tisku, říkám otevřeně, že se vzdáváte význačného pomocníka, význačného instrumentu parlamentární činnosti, poněvadž když politik, člen parlamentu nemá možnosti, aby jasně a otevřeně, jak je jeho povinností, jak mu svěřili mandát voličové, řekl svoje mínění o tom nebo onom zjevu veřejného života, ubírá si velmi mnoho na síle svého veřejného působení. Tím, že dnes předkládáte sněmovně a schvalujete zákon, který potlačuje tisk, dobrovolně se toho velevýznamného instrumentu svého působení vzdáváte.

Musíme si uvědomiti, co znamená tisk. Jen si račte vzpomenouti, co v dřívějších dobách - kdy nebylo ještě tolik novin, když se ještě nevydávaly noviny proto, že někdo někomu šlápl na kuří oko, a on si hned vydal noviny, aby jej v nich za to honil, nýbrž kdy se vydávaly noviny skutečně pro to, aby byly vůdčím činitelem veřejného mínění - znamenal takový článek ve francouzském "Journal de Débats", když odůvodněně kritisoval vládu. Znamenal porážku vlády. My chceme zaviniti, aby tisk nemohl veřejně a jasně o každém občanu tohoto státu říci své mínění, když ho neuráží a když o něm mluví pravdu?

Belgie, stát, který ve světové válce hrál, pokud se týče boje za svobodu, jistě významnou úlohu, stát ústavní, má mezi prvními články své ústavy toto ustanovení: Tisk je svobodný, censura nebude směti býti nikdy zavedena, nesmějí býti požadovány kauce od spisovatelů, nakladatelů nebo tiskařů. Ale nelze říci, že by snad tisk v Belgii zneužíval svobody, které se mu tím dostává, proti zájmům státu. Proč? Poněvadž stát má na druhé straně dostatek opatření, aby každému, kdo chce podvraceti základy státu a rozvraceti klid a pořádek a brániti klidnému vývoji poměrů, jeho činnost znemožnil, ale nesmí se dávati sněmovně a senátu odhlasovávati předlohy, které neznamenají vlastně zabrzdění činnosti těch rozvratníků státních, nýbrž uzavření úst těm, kdož mají dostatek odvahy, aby v tomto domě otevřeně a jasně řekli své mínění.

My, jako strana, o které v této sněmovně velmi často padlo slovo, že je stranou reakční, jsme od prvopočátku, co se v ústavně-právním výboru počaly projednávati věci tiskové, neváhali ústy kol. Ostrého jasně a otevřeně po staviti se na stanovisko nutnosti tiskové svobody a zdůraznili jsme toto stanovisko i v plenární schůzi této sněmovny.

Vy říkáte, že zákony, kterými se omezuje tisková svoboda, tiskový projev, volná kolportáž atd., mají směřovati proti nepřátelům státu. Podívejte se: kdybyste ve své minulosti neměli spoustu případů, kdy učiněných slibů jste nesplnili jako političtí činitelé tohoto par lamentu, mohl by někdo takovému ujišťování vlády nebo representantů vládní většiny věřiti. Ale my sami jako strana jsme se už několikráte přesvědčili, že dané slovo, ověřené podpisem, neplatí. Svého času jsme si vymohli ustanovení, že pokuty za přestupky živnostenského řádu, plynuvší dříve na jiné účely, mají býti věnovány na stavby živnostenských škol pokračovacích, že mají plynouti do zvláštního fondu. Toto ujednání jsme si dali ověřiti nejčelnějšími politiky této sněmovny jako zástupci koalovaných stran, a podívejte se, do dnešního dne marně u vás bojujeme, aby bylo splněno, co tito čelní politikové svými podpisy potvrdili. Vy byste se měli v zájmu prestiže této sněmovny této zdánlivě nepatrné věci ujmouti a donutiti rozhodující činitele, aby slovo, které dali, splnili, a bude-li se vláda brániti tomuto splnění, měli byste uměti také z toho vyvoditi důsledky, třeba šlo o věc s vašeho stanoviska nepatrnou.

Pokud jde o tisk, nikdo z vás nepochybuje, že jsme stranou státu věrnou a že bychom nedovedli učiniti nic, že bychom nedovedli k ničemu mlčet a s ničím projeviti souhlas, co by bylo proti zájmům tohoto státu. Ale sotva jsme se stali oposiční stranou a sotva jsme trochu mírně - nijak divoce - počali kritisovati, co máme za škodlivé v zájmu státu a co vy podnikáte, neváhali jste proti nám použíti ne jednou, nýbrž častokráte konfiskační praxe. Nemůžete se pak drviti, že nemáme důvěru v to, co předkládáte, odůvodňujete a slibujete. My tu důvěru nemáme a říkám vám otevřeně, že ji nemá ani lid. Jděte a zeptejte se! (Různé výkřiky.)

Na tiskové svobodě mají ovšem vedle občanstva, vedle politiků zájem především čsl. novináři. Je mou povinností jako zástupce syndikátu čsl. tisku ohraditi se i s hlediska čsl. novinářů proti tomu, co znamenají tiskové předlohy. Bylo by zbytečno opakovati, že je každému známé, kolik roků bojují čsl. novináři, aby konečně nově, spolehlivě a definitivně kodifikovány byly poměry v tisku. Dílo, které bylo stvořeno, které bylo politicky dojednáno a které by mělo býti předloženo sněmovně, aby bylo event. ještě zkorigováno, vaším dnešním opatřením prostě padá pod stůl. Několik věcí, které se vám náhodou hodí do krámu, z tohoto celkového komplexu tiskových otázek vyjímáte a předkládáte je dnes ve formě zhoršené a nevyhovující ke schválení, abyste prostě mohli říci: My jsme také pro tisk něco udělali. Je jasné, že dojde-li ke schválení této osnovy, bude otázka kodifikace tiskového práva odložena na dlouhou a dlouhou řadu let a že ti, kteří jsou nositeli a hlasateli veřejného mínění v tomto státě, budou vaší vinou, vinou stran, které se nazývají pokrokovými, na dlouhou řadu roků zase uvedeni v nejistotu. To je právě to, co je příčinou, že si velmi často, a to právem, musíme stěžovati na zneužívání tisku. Poněvadž ten, kdo dělá tisk, t. j. žurnalista, vlastně nemá dostatečné a spolehlivé opory v zákoně, vyplývají z toho ty nesnáze v praktikování jednotlivých předpisů.

Slavná sněmovno, já jako člen syndikátu musím s politováním s tohoto místa konstatovati, že přes vážná slova a vážné pochybnosti, které byly vysloveny nejvyšší novinářskou organisací tohoto státu, většinové strany a socialistické strany mezi nimi - tedy strany, které za doby největšího útlaku za Rakouska bojovaly za svobodu slova a tisku, přešly bez úvahy a bez náležitého zkoumání.

A jaká situace je vytvořena tím, že jste protesty syndikátu přešli? Členové syndikátu jsou členy redakcí listů, které jsou mluvčími vašich politických stran. Tito členové redakcí, členové syndikátu, jednajíce o tiskovém právu na půdě syndikátu, prohlašují, že toto vaše opatření není v zájmu svobody tiskové, není v zájmu svobodného projevu. Co se tím stává? To, že tito novináři, kteří to dobře myslí se svobodou a demokracií, dostávají se do přímého rozporu s vámi. To platí i o vás novinářích, kteří jste členy tohoto zákonodárného sboru a kteří dnes nebo příští týden zvednete svoji ruku pro osnovu, která znamená další škrcení svobody tiskové a svobody projevu.

Nesmí býti zapomínáno, kam až smíme ve svém opatření jíti. Novináři se nestaví proti tomu, aby v mimořádných dobách i tisku dostalo se určitého vymezenějšího působení, ale musí se rozhodně stavěti proti tomu, aby bylo tohoto ustanovení zneužito k tomu, že by zamezena byla svobodná slova tomu, jenž se odváží kritisovat činnost těch, kdož tou dobou jsou mocenskými činiteli ve státě. To je hrob pro demokracii, hrob, z něhož demokracie těžko vstává, poněvadž všude, kde se začala omezovat svoboda tisková, znamenalo to počátek omezování svobod občanských, znamenalo to postupné omezování demokracie a její konečný zánik. (Tak jest!)

A studujeme-li historii antických demokracií, kde nebylo snad tisku v takovém významu slova, jako je u nás, vidíme, že jejich zánik počal v tom okamžiku, kdy tyto demokracie se bály volného a svobodného pro jevu svých občanů. (Posl. Stivín: Tehdy netiskli, pane kolego!) Říkám, že nebylo takového tisku, ale byly projevy. Ale noviny dělali již na cihlách, pane kolego, to byste měl vědět.

Tedy, slavná sněmovno, mám za svou povinnost, abych upozornil zde na protest syndikátu čsl. tisku a abych zdůraznil, že zákonodárný sbor přes tento protest docela klidně přešel. My máme ještě jednu možnost, abychom do věci zasáhli. Podal jsem návrh, aby sdružení poslanců a senátorů novinářů, pokud jsou členy našeho zákonodárného sboru, před hlasováním se ještě sešli a jasně pro hlásili zástupcům syndikátu, jsou-li ochotni hlasovat pro toto ustanovení, které znamená další rdoušení svobody tiskové. (Posl. Stivín: My jsme se vyslovili v syndikátu pro obmezení kolportáže! V tomto případě nezneužívejte toho pro politickou agitaci, pane kolego!)

Vážení pánové! (Výkřiky posl. Jiráčka.) Po léta jste vy, příslušníci většinových stran, přihlíželi, jak podvratné živly v našem státě nerušeně vykonávají svoji podvratnou činnost. Po léta jste nečinně přihlíželi, jak se vychovávala mládež v myšlence, že je něčím odiosním ve XX. století domnívat se, že je povinností občanů, aby hájili svůj stát. Celá léta jste mlčeli, když naše mládež byla vychovávána v myšlence defaitismu, po celá léta jste mlčeli, když naší mládeži se vnukala myšlenka, že nějaká Společnost národů bude s to zabezpečiti naši vlast, a teprve když dnes pod vratné živly došly tak daleko, že skutečně by mohly znamenat ohrožení klidu a pořádku u nás, rozkýváváte se k tomu, abyste tiskovými zákony a mimořádnými opatřeními jejich činnost paralysovali. Vrte, co znamená pozdní zákrok tam, kde je pokročilá rakovina? Znamená smrt. Ale rakovina dá se včas vyříznouti a pacient se dá včas zachránit. Vy jste dospěli k tomu, že rozumíte, co je obrana státu, jenom se bojíte nějakého slovíčka, abyste se nezpronevěřili tomu, co jste po léta vykládali a hlásali. Já jistě na 100% souhlasím s každým opatřením, které má za účel, aby znemožnilo státu nepřátelským živlům působit, ale nemohu souhlasit, když vidím, že ze zákona vyplývá jasně a otevřeně, že se chcete zbaviti oposice, že se prostě, abyste dosáhli svých cílů, neváháte chápat i nejreakčnějších prostředků.

Rakouská sněmovna jistě nebyla, pokud se týče chápání demokracie, na výši doby, ale přes to, že uplynulo velmi mnoho vody ode dne, co naši lidé zasedali v této sněmovně, že poměry se v mnohém změnily, přece jen tato sněmovna by v mnohém mohla býti naší sněmovně vzorem a zejména by jí mohla býti vzorem po stránce výstrahy před používáním reakčních metod.

Mám zde výtažek z řeči dr Herolda, kterou pronesl na půdě parlamentu vídeňského r. 1895 u příležitosti interpelace posl. dr Pacáka o poslanecké imunitě resp. o imunitě projevů v posl. sněmovně učiněných. Dr Herold tehdy prohlásil (čte): "Ve veškerém konstitučním světě tomu nebude nikdo věřit, že imunita poslancova záleží jenom v privilegované beztrestnosti. Nýbrž je konstitučním právem poslance, že smí mluvit svobodně."

My podle ustanovení, která jste přijali, podle změny jednacího řádu v této sněmovně nebudeme moci mluvit svobodně. Proč? Poněvadž předseda má možnost, aby, odůvodňuje to tím, že řečník nedrží se ustavičně předmětu, mu odňal slovo pro to, že nemluví k věci. Mohl by zde býti předložen nějaký návrh zákona o nějakém nepatrném poplatku... (Výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Pekárek (pokračuje): ... a já bych byl nucen, obávaje se, že mi předseda odejme slovo, mluvit jenom o tom poplatku; a když se přesně budeme držet litery jednacího řádu, měl by předseda na to právo, ale to není svobodný projev poslance.

Dr Herold v dalším průběhu své řeči zdůraznil toto (čte): "Avšak bude třeba, abyste si byli vědomi: čím dále postupovati budete v Rakousku na pochybené dráze reakce, tím více budete pracovati proti vážnosti, reputaci a významu poslaneckého mandátu. Již nyní netěší se parlament dobré pověsti, a když poslanci sami nemají alespoň tolik sebevědomí, aby něco znamenali, když oproti vládě svá práva porušovati dopouštějí a jich proti dotyčnému orgánu nebrání, když poslanec sám nemá tolik sebevědomí, že zde jakožto poslanec všemohoucnost lidu zastupovati má, potom skutečně není parlament jiného pojmenování hoden, nežli které se mu v tomto parlamentu již často dává." (Tak jest!)

Vážení pánové, tak mluvil český poslanec na půdě reakčního vídeňského parlamentu, a vy na půdě svobodného československého parlamentu neváháte rdousiti svobodu tiskovou, neváháte omezovati svobodu projevu členů této sněmovny. Vážení pánové! Ve "Věstníku čsl. novinářů" p. ministr dr Ed. Beneš píše o našem p. presidentu jakožto pomocníku a vůdci žurnalistů a ve smyslu názoru p. presidenta určuje úlohu žurnalistů asi takto (čte): "Naši novináři a naše žurnalistika mají vynikající tradice. Hráli velmi důležitou roli ve všech významných epochách našeho národního a státního vývoje. Byli buditelem národa, učitelem jeho širokých vrstev, nositelem jeho ideálů a bojovníkem o jeho svobodu. Jejich poslání vyrostlo už dosažením této svobody. Jejich úloha se rozšířila tím více mimořádností situace, ve které jsme se octli v důsledku veliké hospodářské a politické krise." A klade otázku: "Budou s to, aby tento úkol vyplnili?" Pan ministr dr Beneš odpovídá slovy pana presidenta, když říká: "Dovedou, dovedou-li býti školou demokracie a věcnosti." Ptám se, zdali to, co vy zde dáváte schvalovati, je školou demokracie, a říkám, že je to školou reakce, školou zpátečnictví, školou nedůstojnou čsl. parlamentu! (Stálé výkřiky posl. Ostrého.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Pekárek (pokračuje): Řekl jsem, vážení pánové, že parlament slouží k tomu, aby v něm volení zástupcové lidu jasně, otevřeně, bez obavy mohli pronésti to, co je jejich povinností, svůj nezkreslený a jasný úsudek o poměrech, jaké jsou ve státě, o potřebách těch, kdož jsou občany tohoto státu. Říkám vám docela otevřeně, že dnes tento parlament je v naprostém rozporu s nazíráním občanů, s nazírán m lidu; jako jsou českoslovenští novináři, členové redakcí koalovaných stran, v rozporu s novináři poslanci, také členy těchto redakcí, zasedajícími v této sněmovně, tak také celá sněmovna representující vládní většinu je v rozporu s nazíráním lidu. A naše ústava praví jasně, že zákonodárný sbor je výrazem vůle lidu, že v našem státě je suverenní toliko vůle lidu. Říkám tedy, že vy, abyste si zase získali důvěru... (Stálé výkřiky posl. Ostrého.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Ostrého k pořádku.

Posl. Pekárek (pokračuje): ... máte za povinnost vykonati jedno jediné: Odvolati se k národu, rozpustiti tuto sněmovnu (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.) a vypsati nové volby. To jste měli učiniti, když jste vypsali půjčku práce. Již pro tu jste si měli zjednati svolení a důvěru národa a bylo by to dopadlo ještě daleko lépe. Ale budete-li pokračovati na této cestě, přesvědčíte se, že přes všechny reakční a omezující zákony vás bude jednou národ ostře a nelítostně souditi. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. dr Wintra za posl. dr Markoviče.

ústavně-právnímu mezi schůzí rozdaný vládní návrh tisk 2293.

Posl. Ant. Köhler oznámil zároveň s klubem poslanců "Vereinigter parlamentarischer Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft", že stal se členem tohoto klubu.

Místopředseda Roudnický sdělil usnesení předsednictva, aby se příští schůze sněmovny konala v úterý dne 20. června t. r. ve 3 hod. odpol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 283. schůze.

Schůze skončena v 1 hod. 7 min. odpol.