Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. Ostrý (pokračuje): Prosím, beru to na vědomí.

Domáhá se tohoto zmocnění, kterým se metá parlamentu v tvář, že je práce neschopen a že proto musí býti udělán zmocňovací zákon. (Hluk. - Výkřiky posl. Jiráčka.) Velevážení pánové, tedy v parlamentě, a já to neříkám tomuto domu... (Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Ostrý (pokračuje): ... já to neříkám parlamentu, poněvadž ten si dá líbiti všechno, ale považuji za důležité říci to ven z tohoto parlamentu českému národu, že je klamáním veřejnosti, když se říká, že vláda potřebuje zmocňovacího zákona, aby se mohlo rychle jednati. Já jako poslanec se cítím tímto odůvodněním dotčen, poněvadž kdyby vláda... (Výkřiky posl. Mlčocha. - Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Tento zákon je pohanou čsl. parlamentu. (Stálé výkřiky posl. Mlčocha.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Mlčocha k pořádku.

Posl. Ostrý (pokračuje): A jestli to členové tohoto parlamentu snesou, jest to jejich věcí, já však chci to říci čsl. veřejnosti. (Výkřiky posl. Najmana.) Vážení pánové, vy patrně budete dělat některé věci z těch, které jste předložili. A to snad má býti příčina, proč se dělá zmocňovací zákon: Uniknouti odpovědnosti, zbaviti se této odpovědnosti. Ale já jsem již minule řekl, že se klame, kdo se domnívá, když dá vládě zmocňovací zákon, kterým ona může dělati některé nařizovací zákony a stávající zákony rušiti tímto nařízením, že od odpovědnosti uteče. Není to pravda, poněvadž kdo dal vládě zmocňovací zákon, ponese za všechny důsledky vyplývající z tohoto zmocňovacího zákona, za ta nařízení vládní plnou odpovědnost, a aby tu odpovědnost nesl, o to se my - račte prominout - velmi laskavě přičiníme. (Tak jest!)

Vy nechcete, aby parlament spolupracoval. To je právě to a z prakse parlamentní to vidíme. Jsou velmi dobré vládní předlohy a přece jenom, když jsou podrobeny mikroskopickému zkoumání, vidíme, že parlament na nich provádí značné a důležité změny. Ty změny, které provádí parlament na předloze zákona, nebude moci prováděti na vládním nařízení, které vyjde jako důsledek tohoto zákona, poněvadž vláda sice předloží každé nařízení (vyplynuvší z tohoto zákona) do 14 dnů parlamentu, ovšem parlament, i kdyby do určité doby byl svolán, aby dal schválení k tomuto nařízení nebo zamítl je, může jenom v celku buď toto nařízení schváliti nebo zamítnouti, ale nemůže zasáhnouti do meritorního jednání. Tedy on může říci "zamítám", nebo "přijímám", ale to může zamítnouti jen kvalifikovanou většinou, ne jednoduchou většinou.

A teď otázka. Do 14 dnů to sice vláda parlamentu předloží. (Výkřiky posl. Jiráčka.) V tom smyslu sice vláda zákon dodrží, ale parlament nebude svolán, aby do 14 dnů vyjádřil se k vládnímu nařízení, vyplynuvšímu z tohoto zákona.

Vážení pánové, dovolte mi, abych zde něco řekl o demokracii. Vyjádřil jsem to snad již minule. Demokracie a státní forma Československé republiky je podle mého soudu jedno a totéž. Není však demokracií a myslím, že před nikým není možno odůvodniti, že z důvodů demokratických nebo snad z důvodů velkých činů je potřebí tohoto zmocňovacího zákona. K velkým činům nemůžeme volati jenom vládu, užší kruh lidí, representanty státu, 14, 15 lidí - podle toho, kolik je ministrů - k velkým činům musí býti volán celý národ, velké činy musí dělati celý národ. Dělá-li to pár lidí za zavřenými dveřmi, aniž národ může do toho mluviti svými volenými zástupci, poslanci a senátory, nebude nikdy důvěra k takovému jednání a z těchto nařízení žádné velké věci a žádné velké činy nevzejdou. Demokracie vyžaduje spolupráci národa, alespoň v té formě, jak to vyjadřuje § 1 úst. listiny, že veškerá moc ve státě československém pochází z lidu, který si volí své zástupce parlamentní, a ti potom tvoří osudy a, řekněme, dějiny politické a hospodářské československého národa a občanstva v přítomné době. Ne, 14 lidí si nemůže získati důvěry, proti tomu se vzepře čisté demokratické svědomí demokratického občanstva. To je v rozporu s city českého národa, když se k takovým věcem uchylujeme.

Ale tak se mně zdá, jakoby nějaké zmocňování bylo vůbec módou, jako kdyby to bylo přenášeno nějakou vyšší mocí z jednoho státu do druhého. V Italii je diktatura, v Německu je diktatura, dávají si zmocňovací zákony, tedy proč by se k takovému experimentu neměla odhodlati také vláda Československé republiky? Ale zapomíná se, že poměry u nás jsou toho druhu, že si absolutně nesmíme s demokratickým zřízením tohoto státu zahrávati. V ústavně-právním výboru jsem na to poukázal a řekl: Pánové, nehrejte si s nějakou, ať zdánlivou nebo přímou diktaturou zprava nebo zleva, nebo ze středu, poněvadž složení našeho státu nesnese těchto experimentů. My máme naše Slováky s jejich svéráznými potřebami, kteří uměle v jejich většině politické byli ze spolurozhodování v tomto státě vytlačeni. To v nich musí způsobiti hořkost a trpkost, oni mají své zájmy a potřeby a český národ je zná a ví, že nesmí před nimi zavírati oči. Máme 3 mil. Němců, máme takové politické rozložení, že kdybychom na př. vzali socialistické strany jako politický celek, jistě že každý na první pohled pozná, že co je možné v Německu a v Italii a řekněme i ve Francii nebo někde jinde, kde by se to vyskytlo, není možné v Československé republice, poněvadž její složení je jiné, její složení vyžaduje bezpodmínečnou demokratickou státní formu. Šilhati po nějaké diktatuře, ať jakýmkoli způsobem nebo zmocňovacím zákonem, znamená rozvraceti v širokých vrstvách čsl. občanstva důvěru k demokracii. A tak se může lehko státi, že potom ty vrstvy, které ztratily důvěru v demokracii, uchýlí se nebo mohou se uchýliti k nerozumným experimentům politickým, odkloniti se od té demokracie - a neštěstí je hotovo! Tedy máme-li smysl pro stát, pro naši státní formu, nemůžeme hazardovati s demokratickým zřízením, a račte dovoliti, zmocňovací zákon podkopává demokratickému zřízení nohy a půdu. O tom není a nemůže býti sporu. Proto také nemůžeme se s tímto ztotožniti, a jestliže jsme proti tomu, tedy jen proto, že máme svůj stát rádi, že jsme demokraté a že víme, že tento stát musíme udržet společnou snahou a společnou prací na věčné časy. (Výborně!) Proto je škoda, vycházejí-li právě z vládních kruhů a z vlády popudy, které rozvracejí důvěru v demokratické zřízení tohoto státu. (Výborně!) Pánové, braňte se tomuto názoru, jak chcete (Výkřiky posl. Mlčocha.), obhajujte zmocňovací zákon, jak chcete, před čistým demokratickým svědomím českého a československého člověka to neobhájíte (Výborně!), poněvadž vždycky v tom bude vidět podkopávání důvěry v demokracii. (Výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Ostrý (pokračuje): Vážení, meritum zákona je zde zhruba vytčeno. A když se na to podíváte, nemá to s mezinárodní londýnskou hospodářskou konferencí absolutně co dělat. Ale vy chcete vyřešiti úpravu celního sazebníku Československé republiky. Prosím, spánembohem. Odpovídat za to budete vy! (Posl. dr Mareš: To je vždycky, za každý zákon!) Jde však o to, když někdo se cítí odpovědným, má-li potom tolik mravní a fysické síly, aby odpovědnost také mohl nésti, a má-li tolik hospodářské moci, aby za vzniklé škody mohl ručiti, o to jde. Zde není jenom: "My za to odpovídáme"; zde je také otázka, když napáši nějaké hospodářské škody, abych za ně nesl nějakou odpovědnost... (Stálé výkřiky posl. Jiráčka.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Jiráčka k pořádku.

Posl. Ostrý (pokračuje): ... nejenom mravní, nýbrž také hmotnou.

Vy chcete zasahovati do úpravy cen, chcete přiměřenou úpravu cen i výrobních a odbytových poměrů v průmyslu, živnostech a v zemědělství. Pánové, dovolte, abych zde analysoval dvě věci, a teď prosím, Jiráčku buď ticho!

Především úprava celního sazebníku. Co to znamená? Zvýšiti celní sazebník a docíliti tak zvýšené ochrany tuzemské produkce jakékoli, průmyslové nebo zemědělské, ale hlavně zemědělské. (Posl. Pozdílek: To mělo býti dávno!) Ano, úplně souhlasím a já vám v tom podám ruku a budu vám blahopřát, ale teď budu analysovat druhou věc.

Vy chcete přiměřenou úpravu cen a výrobních a odbytových poměrů v průmyslu, v živnostech a zemědělství. To bude znamenati, že vedle úpravy celního sazebníku vydáte t. zv. lichevní zákon, a co na jedné straně budete žádati zvýšení cen, na druhé straně lichevním zákonem půjdete proti obchodníkům a živnostníkům. (Výkřiky posl. Pozdílka.) Já myslím, že se člověk nemusí mermomocí blamovati.

S tohoto místa bylo jednou řečeno, že se na venkově prodávají na př. brambory za 20 Kč a v Mor. Ostravě za 200 Kč. To bylo řečeno s tohoto místa. Tato švindlérská nepravda zde byla řečena prostě proto, aby se pomlouvali obchodníci. Máte-li tuto taktiku a sledujete-li ji - je dobře, že jste přiznali, že to chcete - promiňte, když vám řekneme, že si děláte zmocňovací zákon mamonářský pro sebe a vydřidušský pro ty druhé. To nesmíte dělati, poněvadž jste demokraty a zákonodárci a musíte býti spravedliví vůči všem stejně. Před zákonem si musíme býti rovni.

Naskytla se vám příležitost slyšeti ministra obchodu a min. předsedu mluviti k parlamentu, k zástupcům lidu řečí, která nemůže - račte mi dovoliti - odpovídati pravdě, poněvadž víme, že skutečnost jest jiná. Mám zde dopis, který vám poví něco jiného, než co vy zásadně a systematicky tvrdíte proti obchodnictvu. Z vládních míst, z povolaných, autoritativních úst byla tady v parlamentě pronesena řeč. Řeknu vám, oč jde. Je to výzva čsl. družstevního hnutí k čsl. veřejnosti (ukazuje plakát), kde se cituje... (Posl. Hynek: Je to na žlutém papíře!) Ano, na žlutém papíře. Ta poznámka je tak hloupá, že ani nevíte jak.

Cituje se zde prohlášení pana min. předsedy a říká se tu mimo jiné (čte): "Pan min. předseda Malypetr ve vládním prohlášení dne 3. listopadu 1932 prohlásil: Za takovýchto poměrů nelze dospěti k trvalému ozdravění hospodářského života. Bude třeba přezkoumati zejména vliv kartelů a činnost meziobchodu." (Posl. dr Mareš: To je pořáde rozumné!) Ano, to je rozumné. "Nikdo nebude míti při tom na mysli řádnou a svědomitě vykonávanou činnost zprostředkovatelskou od výrobce ke spotřebiteli, ale výstřelkům jak hospodářství kartelového, tak i činnosti obchodní bude nutno postaviti hráze." To říká pan min. předseda. Ale k tomu řekl ještě něco ministr obchodu. Ten pravil: "Pokud jde o distribuci, sdílím plně názor p. min. předsedy, že nelze trpěti v této oblasti podnikání zbytečných článků a vlivů, které by proces zlevňovací nebo lépe řečeno proces cenového vyrovnání ztěžovaly nebo dokonce mařily. V tomto duchu nutno vymýtiti jmenovitě tak zv. meziobchod, ať se děje v jakékoliv formě."

A teď, prosím, je tam další povídání a toho se používá jako agitace pro získání členů potravinových spolků.

Pánové, když se tohle děje, nedivte se, kam se hospodářství řítí. Rozuměl bych tomu, kdyby přišel pan ministr pro zásobování lidu a řekl třeba toto... (Posl. dr Mareš: Všichni musejí mluvit ve vládě stejně!) To se domníváte tedy... (Výkřiky.) Račte dovolit, já bych to chápal...

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že již jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Ostrý (pokračuje): Já jsem, pane předsedo, hned hotov.

Podívejte se, já se s vámi nepřu, vždyť vám říkám, že je to ve vašich intencích, abyste to dělali. Když budu na tom místě, budu to dělat také. Ale jako ministr obchodu nesmím dávati důvod k tomu, aby mých výroků jako ministra obchodu bylo možno používat k agitaci pro získávání členů do družstevního hnutí veřejným plakátováním. Takhle nesmí ministr obchodu jednat.

Pánové, vy nemáte tušení, v jaké hospodářské bídě je živnostnictvo a obchodnictvo. My jsme ten jediný stav, který nejméně křičí, ale hospodářskými poměry nejvíce trpí. Vy nemáte tušení o hospodářských hrůzách, které se v řadách středního stavu, živnostnictva a obchodnictva odehrávají a které prožíváme.

Pánové, mám zde dopis - já budu brzy hotov, pane místopředsedo. Je to dopis poslanci. Zní (čte): "Vaše blahorodí! Dovoluji si vám uctivě oznámiti, že berní úřad v Novém Jičíně u mne a také u jiných poplatníků vybírá staré dlužné daně tím způsobem, že berní exekutor přijde do obchodní místnosti a čeká na tržbu od zákazníků nepřetržitě celý den. Tuto ihned zabavuje a u nás inkasuje." - A co jste udělali vy? Udělali jste si do nového roku moratorium, pravda. (Výkřiky posl. Pozdílka.) "Při tom nedovoluje, aby obchodník mohl zaplatiti z tržby věci denní potřeby jako pečivo, chléb a jiné drobné nákupy pro obchod nezbytné" - tedy se mu znemožňují dokonce nákupy - "bez kterých býti nemůže. Nedovoluje se, aby obchodník mohl krýti drobnou režii, koupiti známky na korespondenci, vyplatiti frankaturu, dobírky a pod. Tímto se stává vedení obchodu nemožným a obchodník není s to za takových okolností, když se za pultem prochází nebo stojí exekutor, pracovati. Jeho existence je ničena, rodina vhání se do záhuby a odpírá se mu možnost jakýmkoliv jiným povinnostem i dostáti." A teď se v té žalostné pravdě pokračuje a povídá se nakonec: "Dodatečně podotýkáme, že berní exekutor odmítl dáti pro šestičlennou rodinu 3 Kč na večeři. Má choť při braní hotovosti exekutorem upadla za pultem do bezvědomí." A teď slyšte dále: "Poměry v Nov. Jičíně jsou takové, že úředník berní správy agituje u všech českých lidí pro nár. socialistický konsum a před otevřenými dveřmi našeho obchodu přemlouvá naše odběratele, aby chodili tam, že je tam zboží lacinější a lepší". (Výkřiky posl. Jiráčka. - Místopředseda Roudnický zvoní. - Výkřiky posl. Jos. Tůmy. - Řečník k posl. Jos. Tůmovi:) Poslouchejte, kdybyste si dělal tuhle legraci před obchodníkem, věřte, že vám dá někdo pár facek.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka pro tento výrok k pořádku. (Posl. Jos. Tůma: To je parlamentní výraz?)

Posl. Ostrý (pokračuje): To není parlamentní výraz, já vám je nedávám, ale ti živnostníci by vám je dali, když si z jejich bídy děláte blázny. Vždyť je to sprosté od vás.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Odnímám p. posl. Ostrému slovo. (Posl. Jiráček: To je hanba!)

Volám p. posl. Jiráčka po druhé k pořádku. (Stálé výkřiky posl. Jiráčka.)

Volám p. posl. Jiráčka posledně k pořádku. (Výkřiky posl. Jiráčka.)

Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Dávno již se mluví, píše a rozpráví o ochraně demokracie a státu, a to prý nikoli bez důvodu, neboť demokracii stejně jako státu hrozí nebezpečí, a to nebezpečí dvojí, vnější i vnitřní.

Vnějším nebezpečím pro demokracii a stát jest kampaň, jejíž výsledkem jest právě včera podepsaný pakt čtyř velmocí, za kterýmžto paktem proti všem opačným tvrzením ukrývá se revise mírových smluv a hranic středoevropských států. Avšak nebezpečnější pro demokracii a stát jest vnitřní kampaň, která právě pod záminkou ochrany demokracie a státu ohrožuje demokracii a stát, která zrodila fašismus a hitlerismus a která pod ochranou demokracie a státu nejen prohlašuje za neplatné, nýbrž také ničí i životní podmínky trvání demokracie..... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Bródy (pokračuje): .... té demokracie, na které se vytvořil náš stát. Všem vnějším nátlakům snadno bychom se mohli vždy ubrániti, kdybychom uvnitř byli silni a sjednoceni. Ale uvnitř sjednotiti a zesíliti mohla by nás jen pravá demokracie. Ovšem že já demokracii v plném smyslu slova chápu jako vládu lidu, která také jest základem naší republiky a spolužití národů a kterou určuje ústavní listina, sepsaná právě ve shodě se základními zásadami demokracie.

Taková demokracie jest také tím ideálem, tou ideální formou, ideálním vzorem, podle něhož měla si vláda stát představovati, zříditi a přetvořiti jej. Ale za minulých 14 let, jak je zřejmo, vláda se ukázala špatným malířem, neboť obraz, jejž namalovala, v ničem se nepodobá vzoru andělské demokracie. Andělskou figuru demokracie namalovala vláda na obraze bez křídel, s rohy. Lidé přicházejí, v překvapení se dívají a táží se: Jaký čert je to ten anděl, bez křídel s rohy? Jaká je to demokracie bez rovnoprávnosti občanů, bez svobody slova a tisku?

Vláda předložila a sněmovna schválila četné návrhy zákonů, které s hlediska ochrany demokracie a státu právě již svou existencí odporovaly demokracii a zásadám demokratické republiky. Nemluvě o změně sněmovního jednacího řádu návrh na novelisaci zákona o obecních volbách v §u 63 výslovně ustanovuje, že starostou obce může býti jen osoba milá dohlédacímu úřadu, a naopak osobu nepříjemnou dohlédacímu úřadu, která jinak podle ústavní listiny jest rovnoprávným občanem, podle tohoto volebního zákona zakazuje se svobodným občanům zvoliti starostou na 3 léta. (Posl. dr Markovič [rusky]: To není dnes na programu!) Pro charakteristiku vaší demokracie musím připomenouti i tento návrh zákona. (Posl. Langr: Studenti v Užhorodě vám řekli, co si o vás myslí!) Nejsem na to zvědav.

Musím říci, že před válkou ve všech absolutistických státech bylo uznáno základní právo občanů zvoliti si obecního starostu, pouze zde, v demokratické republice se neuznává. Již i sám zákon na ochranu republiky přímo znemožňuje kritiku vlády a vládního režimu, ale tento zákon se přece přidržuje zásad demokracie, neboť určení míry přestupku a trestních sankcí bylo ponecháno kompetenci nezávislého soudu. To vládě nestačilo. Vláda potřebovala takových zákonů, které kvalifikaci zamýšleného zločinu a trestní sankce přikazují kompetenci správního, administrativního úřadu. Návrh zákona o mimořádném předcházení nebezpečí, tiskový zákon, zákon na ochranu cti zabíjí jednou pro vždy svobodu slova a tisku. Po nich přichází ještě zákon, který zmocňuje vládu, aby bez jakékoli kontroly a zákonitých následků přijímala do státní služby zasloužilé politické agitátory a propouštěla z úřadů bez výslužného a odškodnění, podle příkazů politických tajemníků, zasloužilé úředníky, kteří se poslušně nepodrobili. A tak dojdeme i my bez jakéhokoli hluku, bez průvodů a srážek ke zřízení třetí hitlerovské říše.

Musím ukázati, že taková cesta nevede nás k zajištění demokracie, neboť tato cesta vhání masy do tábora protidemokratického, vede je do tábora fašistů, hitlerovců. V Italii a v Německu se demokracie nemohla udržeti proto, že její nositelé ztratili právě zásady demokracie, a zase se demokracie udržela ve Francii proto, neboť se tam zásady demokracie přísně chrání i dnes. Ve Francii na příklad členové sněmovny nejen že mohou směle vypověděti své mínění o všech návrzích vlády, nýbrž mohou i směle hlasovati proti vládním návrhům a pro ně a tam tedy není zapotřebí paragrafů, zakazujících poslancům čísti svou řeč, neboť tam poslanec svobodně může vysloviti své mínění s větším pocitem pro odpovědnost vůči svým voličům a vůči svému národu.

U nás se všechno děje opačně. Ukázal jsem na pravé nebezpečí demokracie a státu a považuji za svou povinnost ukázati i na pro středky, jimiž lze toto nebezpečí odstraniti. Především se musíme vrátiti k pravé demokracii, k ústavní listině. Je nutno postaviti stát výše než politické strany, aby stát nezávisel na stranách, nýbrž aby politické strany závisely na státu. Podobné mínění, pamatuji-li se dobře, vyslovil před 2 lety pan dr Stránský ve sněmovně. Státní administrativní aparát je nutno zbaviti vlivu stran a nutno rozděliti pojmy slova "vláda" a slova "stát". Stejně jako dnes skorem všude vykládají se tato dvě slova týmž pojmem. Že tomu tak jest, dovolím si uvésti z úvodníku jednoho vládního časopisu, "Národní politiky", která v čís. 335 z minulého roku píše (čte):

"Jsou tu i velmi mnozí občané, kteří se do mnívají, že vláda a stát jedno jsou. Chyby vlády jsou pak přičítány neprávem státu. Nechuť k vládě nebo k politickým stranám odnáší si stát. Pak je často slyšet, že "za Rakouska bylo lépe." Výtku mylnou ovšem docela. Ona ztrnulost vede ovšem k dalším neblahým koncům. Občané ztrácejí radost ze samostatnosti národa, ztrácejí zájem na státu, na republice, kárají stát místo politických stran, když tyto zneužijí státní moci k svému prospěchu."

A zase o moci politických stran ve správních úřadech týž časopis v čís. 33 z r. 1932 píše (čte):

"Stranickost a stranický fanatismus převýšily sílu zdravého rozumu a stranická legitimace vyvážila i nejlepší hodnoty lidské. Stranická zaujatost oslepila náš veřejný život natolik, že nemáme dnes jen politické strany s příslušným tiskem, ale i celá kultura, umění, věda, hospodářství, zkrátka kde co se dělí a oceňuje nikoliv podle své vnitřní hodnoty, ale podle stranické příslušnosti.

Ministerstva a celá státní administrativa se staly převážně majetkem politických stran a podle rozdělení resortů jednotlivým politickým stranám se hodnotí také práce celé administrativy.

Těchto metod se nepoužívá jen v jednotlivých částech státní administrativy, nýbrž i v politice vůbec. Tak se vytváří zvláštní ovzduší stranické zaujatosti, které prolíná veškeren veřejný život v celém státě a nutně dává vyniknouti stranické spravedlnosti, která právě proto, že je stranická, je nespravedlivá."

Lze se diviti, když se za takových poměrů zdůrazní zájem státu, že politické strany ihned vždy začínají smlouvati? Smlouvají se ovšem na účet státu. Na účet státu každá si chce něco pro sebe zajistiti. (Posl. Török [rusky]: I s vámi se smlouvaly na účet pracujících!) Jak to? Nerozumím Vám. Řekněte přímo, co si myslíte? (Posl. Török [rusky]: A Kurťak, s kým se spolčoval?) Kurťak uzavíral spojenectví poctivě, s dobrým svědomím (Výkřiky: S Kramářem!), neboť chtěl ukázati, že stojí na půdě státu a chce spolupracovati (Výkřiky: S českými imperialisty!) proto, že náš zájem není bořiti stát, nýbrž budovati jej, a s kým jen lze budovati, s tím my chceme a budeme budovati. (Maďarské výkřiky posl. Vallo.) Vy nemluvte!

Jsem přesvědčen, že za těchto poměrů, kdyby byl pan president Masaryk mladší, přišel by a vyhnal by nás všechny odtud, jako Kristus vyhnal Židy z jerusalemského chrámu.

Pan předseda vlády předložil včera tento právě projednávaný návrh zákona a ukazuje na jeho nutnost dovolával se těžkého hospodářského postavení státu. Všichni víme, že finanční postavení státu je katastrofální. Ministr financí podle novinářských zpráv každého prvního má nesnáze při výplatě měsíčního platu státním úředníkům. A řeklo by se, že, hrozí-li nebezpečí státu, demokracii, každý poctivý občan musí pospíšiti s pomocí na ochranu demokracie a podporovati vládu. Ale my se nemůžeme postaviti za zákon dávající vládě plnou moc prostě proto, že nemáme důvěry k vládě, že nebude zneužívati tohoto zákona.

Zde v Praze jest vláda ještě jaksi pod veřejnou kontrolou. Ale u nás na Podkarpatské Rusi správní úřady, okresní úřady jsou přímo sekretariáty vládní politické strany. Což můžeme za takových okolností souhlasiti s tím, aby těmto okresním úřadům bylo svěřeno určovati velkost zamýšlených přestupků, určovati trestní sankce v tak velké míře, do 6 měsíců vězení nebo do 50.000 Kč peněžité pokuty? Toho by se u nás prostě zneužívalo a lidé, kteří jsou v oposici, mohli by býti právě úřady mravně i hmotně zničeni.

Pan předseda vlády včera zdůraznil, že tento návrh zákona neodporuje demokratickým zásadám proto, že jej přijímá většina, neboť tato většina sněmovny s tímto návrhem zákona souhlasí. Toto hledisko pana předsedy vlády jest nesprávné, jest to prostý sofismus, neboť zásady demokracie jsou chráněny ústavní listinou a většina sněmovny jest také ústavní listinou vázána. Dokud platí ústavní listina, dotud tato parlamentní většina nesmí se usnésti na takových zákonech, které se příčí ustanovením ústavní listiny. Anebo nechť tato většina změní ústavní listinu a pak může přijímati takové návrhy zákonů, které vedou stát proti demokracii k diktatuře.

Nač vláda potřebuje tohoto zákona, jest v návrhu řečeno, že mezi jinými vláda chce upravovati ceny zboží, snížiti ceny výrobků a tím uměle připravovati další deflaci peněz. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Pochybuji, že by nás deflace peněz vyvedla z této hospodářské krise, naopak, deflací peněz státní pokladna se nenaplní a stále více se bude vyprazdňovati, neboť lidé nevypustí z rukou peníze, peníze zůstanou zavřeny ve skříních a budou čekati, až se jejich cena zvýší bez jakéhokoli risika spojeného s oběhem peněz.

Ale chce-li vláda dnes pomoci v krisi snížením cen, pak bych doporučoval, aby rozpustila a rozbila kartely, které udržují vysoké ceny po každé stránce. Abych uvedl jen jeden příklad, kartely u nás udržují dvakrát vyšší ceny vápna, cementu, cihel než ve státech s námi sousedících.

Já se své strany již nyní mohu prohlásiti, že krisi může u nás pomoci jen peněžní inflace. Tato inflace se musí provésti tak, jak ji provedla Anglie, jak ji provedla Amerika, neboť u nás na Podkarpatské Rusi náš sedlák, náš zemědělec v žádném případě se nemůže vykoupiti od bank a lichvářů. Dluhy skoro každého našeho zemědělce dvakrát až třikrát přesahují cenu jeho majetku. Lze tomu pomoci jen tak, že přijde inflace, nebo kdyby zákonem byly sníženy jeho dluhy na 50 nebo 40%.

Musím ukázati na půjčku práce. Půjčka práce neskončila s úspěchem, jaký jsme očekávali. Důvodem jejího neúspěchu jest, že lid nemá důvěry k vládě. Zvláště ti, kdož měli zisk ze státu, neukázali se tak loyálními, za které se jinak prohlašují, neboť lidé, kteří mají v bankách 50, 100, 200 tisíc Kč, tito lidé, kteří dostávají tyto peníze od státu, nevyňali peněz z bank, kde dostávají pouze 4% úrok, aby aspoň z 50% je upsali na půjčku práce a tak podporovali stát, který platí 5%, nýbrž ponechali peníze v bankách a na půjčku práce, na podporu státní pokladny upsali jen 1 až 2 tisíce Kč.

Z této půjčky práce neposkytuje se, jak vidíme, poměrná částka zemím ku provedení veřejných prací. Vláda zapomíná, že stát jest živým organismem, organismem, který má hlavu, srdce, žaludek, ruce a nohy. Hlavou tohoto organismu jest Praha, jeho žaludkem jsou Čechy, rukama a pěstí pro strach nepřátel Slovensko a nohama Podkarpatská Rus. Aby tento organismus pracoval a žil, nelze podvázati ruku a nohu a zastaviti zdravý oběh krve, neboť když ochrne ruka nebo noha, může ochrnouti i celý organismus.

Při rozpravě o návrhu zákona zmocňujícím vládu mluvilo se o úmyslu vlády propustiti železniční zaměstnance ze služby. Na Podkarpatské Rusi se tito nešťastní zaměstnanci již plným tempem propouštějí ze služby. Tak na př. v Užhorodě bylo propuštěno 9 zaměstnanců, z toho 8 Rusínů a 1 Čech. Vůbec na Podkarpatské Rusi u železnic najdete Rusíny málokde, a to jednoho člověka nebo dva, ale nyní se ze služby propouštějí především Rusíni. (Hlasy: Kdo je organisován ve vaší straně, dostane u vás četnickou službu!) Tak asi jako komunisté.