Mareš hovorí: pre vládu silnú, ako sme my, je toto málo. Ja som toho názoru a konštatujem s tohoto miesta, že táto osnova neznamená nič iného, než nedôveru vládnych strán proti sebe samým. (Tak je!) Lebo keby vláda mala dôveru v seba má dvojtretinovú väčšinu - tá vláda môže si dať usniesť zákon, aký chce, ale ona hovorí: toto teleso je ťažkopádné a my sa musíme tohoto telesa, parlamentu, zástupcu národa, zbaviť a budeme rozhodovať sami. (Souhlas slovenských ľudových poslanců.).

Pozrime na Ameriku, na Angliu; keď tieto štáty videly, že hospodárska kríza siahla na nich, tak jednoducho verejne vystúpily, prehlásily: My to nesneseme, a upustily od zlatého štandardu. U nás dáva sa vláde moc len preto, aby si tá vláda zabezpečila ešte na dlhé roky moc v tomto štáte, lebo u nás demokracia sú politické strany, štát sú politické strany a všecko sú politické strany. Tu je strana agrárna a tu je strana nár.-socialistická. Soc. demokrati neboli pre tento vládny návrh, lebo tento návrh sa zrodil tým spôsobom, že najprv mal byť pán min. predseda, pán prezident Masaryka pán Beneš, táto trojica. A potom to prišlo! Akonáhle soc. demokrati sa počali proti tomu oháňať, že chceli celú vládu, je tedy celá vláda. Teraz má byť jednomyseľné usnesenie tejto vlády pri tomto zákone. Jestli chcete opravdu pomôcť hospodárskemu životu v republike, tak tento zákon pre to nebude mať žiadneho významu. Ale vy si nechcete priznať jedno: My sme neschopní k vedeniu tohoto štátu. (Tak je!) Ale keď sme neschopní, musíme sa pokusiť iným spôsobom ho viest; musíme vypísať voľby, nech národ rozhodne, kto ho bude riadiť. (Tak je!)

Čo obsahuje táto osnova? V § 1 dáva širokú moc vláde. Hovorí sa, že "v týchto mimoriadnych hospodárskych pomeroch domácich i zahraničných". Tedy len teraz prišly tie hospodárske pomery mimoriadné? Vážení pánovia! Vy ste zničili hospodárský život v republike. Socialisti na celom svete skrachovali a vy sa chcete naďalej udržať a poneváč sa nedovedete naďalej udržať v parlamente, sami chcete, aby niekoľko ľudí, niekoľko zastúpených politických strán rozhodovalo o osude tejto republiky, o osude hospodárskeho života.

Ale pozrime sa, čo hovorí tento zákon: má platnosť do 15. novembra 1933, či po 15. novembri 1933 už je po krize, po 15. novembri 1933 už bude blahobyt v republike? K tomuto si hovoríte, že i priemysel ožije, i zemedelstvo ožije. Čo ste urobili z toho zemedelca agrárnici? Veď ste toho zemedelca-poplatníka zničili, sociálne ťarchy ste mu navalili, vybrali ste z tej zeme všetko, čo bolo možné, a nazpät ste mu nič nedali. Ten hospodár, ktorý by tak hospodáril, že svoje pole nezaseje a nepohnojí, ten neurobí úrody. Vy ste mali robiť takú hospodársku politiku, že tie peniaze, ktoré ste mu vzali, pod iným titulom mali ste mu do tej zeme vrátiť, aby takýmto spôsobom ožil zemedelec, ožil aj priemyselný život, lebo i ten priemyselný život veľmi úzko súvisí so zemedelským životom.

Odôvodňuje sa to ďalej, že sa blíží londýnska konferencia a že na tejto konferencii potrebujú, aby mali voľné rozhodovanie. Mohli by sme sa učiť od Francie. Vlani Francia mala platiť prvú splátku na svoj dlh Amerike. A keď bol pán Tardieu v Amerike, pekne domov prišiel a pýtal sa parlamentu, ale parlament mu to neodhlasoval. My sme veľmi bohatí a boli sme hneď prví a prví sme Amerike platili. Pán Tardieu mal dosť času, aby sa pýtal parlamentu, čo mu povie. Ale vy chcete colný sadzobník a o tom colnom sadzobníku chcete rozhodovať, ako sa vám ľúbi. Vy chcete upraviť ceny obilia a iných hospodárskych výrobkov. A čo tu vidíme? Obilné syndikáty. A čo znamenajú? Sanovanie nákupieň, Agrosolu a sanovanie národne-socialistických družstiev.

Ale pozrime si ešte inú otázku. V osnove stojí: "V záujme pre zachovanie rovnováhy v hospodárstve štátnom." Čo znamená rovnováha štátneho hospodárstva? My dobre vieme, že rozpočet má asi pol druhej miliardy vlaňajšieho deficitu a vy chcete uviesť do rovnováhy rozpočet. Som toho názoru, aby ste ten rozpočet mohli uviesť do rovnováhy, že i k tomu dávate oprávnenia, aby ste mohli dane zvyšovať a nové dane zavádzať bez parlamentu a bez Národného shromaždenia. Rovnováha v štátnom hospodárstve znamená rovnováhu rozpočtu, a poneváč tú rovnováhu iným spôsobom neviete zjednať, ešte i túto otázku ponechávate vláde, aby úplne rozhodovala nad osudom celého poplatníctva a celej republiky.

§ 5 nám hovorí, že vláda do 14 dní má svoje opatrenie predostriet parlamentu k rozhodnutiu. (Posl. Jiráček: A kdy ho svolají? Hlasy: Kedy budú chcieť!) Ale každý zákon má svoju sankciu. Máme zákon, že na interpelácie behom 3 mesiacov musí dať patričný minister odpoveď. Keď ju nedostanete, kde je tá sankcia? A konečne potom hovorí sa: (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Keby sa to zmenilo a keby Národné shromaždenie neprijalo ten návrh a ten návrh by sa neshodoval s nariadením vlády, kto berie na seba zodpovednosť za všetky škody, ktoré za tú dobu nastaly? To sú súkromoprávné i verejnoprávné škody. Keď vláda vydá nariadenie a bude sa to prevádzať a parlament toto nariadenie neschváli, čo to znamená? Neschváli verejnoprávné a súkromoprávné škody, a kto tie škody berie na seba? Takýmto spôsobom sa zákon robiť nemôže. Takýmto spôsobom je jasné, pánovia, že vy saháte jedine na to, čo ukazuje nový návrh na zmenu volebného práva do obcí, aby ste ďalej mohli panovať bez ľudu a proti ľudu. (Tak je!)

Ráčte mi dovoliť, ja bych jednu krátku charakteristiku na celú vec chcel povedať. Mne to tak pripadá, ako keď zlodej okradne človeka a potom príde k nemu, aby mu odpustil. Vy ste to tiež urobili. Najprv ste zničili poplatníkov, zamestnancov, roľníkov hospodársky, sociálne a všetkými spôsoby, exekúciami, dávkami a daňami do krajností ste zničili poplatníka a potom, keď nikto nič nemal, prišli ste a riekli ste: Poklona, dajte mi pôžičku. Žiadali ste od neho pôžičku práce. (Veselost. - Potlesk.) Keď už bol hotový, žiadali ste od neho pôžičku práce. Práve preto z usnesenia a menom strany prehlašujem nie ako pán posl. Mareš, ktorý hovoril, že dôvera k tejto vláde je tak veľká, že je to všetko málo ja nemám žiadnu dôveru k tejto vláde, že naša strana na základe tejto nedôvery bude hlasovať proti tejto osnove. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Chmelík.

Posl. Chmelík: Slavná sněmovno! Když před 15 lety bojovali jsme o tento stát, nikoho nenapadlo, že v tomto státě, suverenní Československé republice, budeme bojovati o svobody - svobodu shromažďovací, tiskovou - a že budeme též bojovati o to, aby ústavní základní zákony byly zachovány. Jistě nikoho z těch, kteří přinášeli oběti pro budování tohoto státu, před 15 lety ani ve snu nenapadlo, že by mohly přijíti takové poměry, že občané o své svobody, o svá práva budou musiti sváděti velké zápasy, že se budou musiti brániti uchvácení moci silnými jedinci, že se budou musiti brániti uchvácení moci představiteli různých politických stran a pod.

Vážené dámy a pánové! Jen vzpomínejte té doby před 15 lety, jak jsme si tehdy tu Československou republiku představovali, jak si ji představovali vojáci na frontě, ranění v lazaretech, dělníci v továrnách, živnostníci a zemědělci ve svých živnostech, jen vzpomínejte, zdali snad někdo ve své představě měl na zřeteli republiku, ve které by vládla oligarchie, jaká dnes je soustředěna v českoněmecké vládě. Vážení pánové, všichni jste měli tehdy jistě na zřeteli svůj vlastní suverenní stát, stát Čechů a Slováků. Teď se podívejte, na kolik v tomto t. zv. "suverenním" státě rozhodují Češi a Slováci. Jistě, že bylo mnoho a mnoho času na to, aby Němci byli přibráni ke spoluúčasti na správě tohoto státu. Byl to přímo zločin spáchaný na národě a státu, že Slováci byli ze správy státu vytlačeni a na místě nich povolány jiné složky, zejména složka příslušníků německého kmene, která ještě r. 1919 proti tomuto státu bojovala. Všichni jsme tehdá byli v hloubi duše přesvědčeni, že republika Československá bude státem demokratickým, v níž občanské svobody budou základem veškerého národního života.

Příliš brzy jsme vystřízlivěli, příliš brzy začal boj o moc. Intriky silných jedinců směřovaly k ovládnutí politických stran, aby jich zneužili ke svým osobním účelům. Jen vzpomínejte, jak realismus jako rozkladný živel byl zaset do všech politických stran, nevyjímaje ani některé vládní strany, jak určití jedinci podnikli v těchto stranách podkopnou práci, aby je získali, aby byli nositeli politického a státního života, aby je získali pro politiku t. zv. vedlejší zahraniční vlády, která, bohužel, u nás snad ještě ani nebyla likvidována.

Když vzpomínáme těchto věcí, musíme si říci, že to panstvo, když sledovalo snahu odpraviti nepohodlné lidi z veřejného života, nemělo ani čas, aby zabránilo rozkladnému hnutí komunistickému, které hned v počátcích r. 1920 ohrožovalo tento stát a jako veliké nebezpečí je tu ještě dnes. Pánové měli spíše snahu volati po zásluhách různých osvoboditelů, stavěti pomníky - na ty věci bylo - a zatahovati národ do různých závazků, ať reparačních nebo jiných. Kdybychom měli dnes možnost všecky věci rekapitulovati a zejména osvětliti intrikářskou činnost určitých činitelů, kteří jsou ještě dnes ve vládě, viděli byste, že snaha odpravovati nepohodlné politiky měla jediný cíl, aby ve státě uchvátili moc.

A jděte zpět do let 1924 a 1925, kdy se projevovala již tehdy snaha o diktaturu, uchvátiti vládu a tento stát ovládnouti. Kde jaká aféra, byl v ní nepostradatelný p. ministr dr Beneš! Jen vzpomeňte na ty věci: On to byl, který zasahoval do sporu mezi Koburgy, on to byl, který první útočil na Hodžu i na Kramáře, on měl vliv na odpravení Düricha a odstavení Matouška, a on také nebyl daleko od činu Klofáčova proti tiskárně ľudové strany. Jděte dál a vzpomeňte, kdo řekl, když zemřel Rašín, že měl štěstí, že uměl včas umříti. Vzpomeňte jen na intriky, které tehdy zavládaly na určitých vyšších místech a sledovaly jedině cíl proklestiti cestu tomu nepostradatelnému k nejvyššímu místu v republice.

Vážení pánové, nezdá se vám, že dnes je příležitost, aby určití lidé našli cestu k svému uplatnění za rok nebo za dvě léta, až k tomu dojde? Řekl jsem, že tito lidé, kteří prováděli určité - říkali jsme jim "hradní" - intriky, ta nová šlechta zanášela tyto mravy k nám - byl to Beneš, který byl v každé vládě. Za tyto věci, které hraničily mnohdy až k zločinu, nesli plnou odpovědnost socialisté. A když si dnes řekneme, kdo nám vládne, když řekneme, že vládnou Němci, Židé a realisté, tak se pro to mnozí zlobí. Ale důsledky takové politiky u nás se ukazují. A proto tak to dopadá proti každému, kdo má odchylný názor nežli příslušníci vládních stran. Proto strany většinové oposičnímu hnutí zakazují schůze, proto rozpouštějí jejich schůze, i když jsou důvěrné podle §u 2 shromažďovacího zákona, proto se konaly domovní prohlídky u českých vlastenců, sahalo se k metodám rakušáckým a ke konfiskaci tisku, který jistě byl ve službách státní myšlenky.

Šlo se ještě dál a dnes se připravují výjimečné zákony. Vážení pánové, bouří se v člověku právní cit, když vidí, jak t. zv. socialisté dnes se staví právě do té politiky protilidové a protidemokratické. Výjimečné zákony jsou ovoce socialistů a lze litovati, že právě soc. demokraté, jichž zástupce je v čele ministerstva spravedlnosti, lze litovati, že lidé ze soc. demokratické strany i včetně Němců dali se do služeb jen a jen výjimečných zákonů. Snad je to jen snaha uchvátiti moc. Kdybychom šli do jejich minulosti, zpytovali jejich svědomí a jejich činnost předválečnou, vzpomněli bychom, s jakou hrdostí a s jakými obětmi volali po socialismu, spravedlnosti a demokracii. Kde jsou jejich bývalé zásady? Nezdá se vám, že jsou dnes revolucionáři v bačkorách, kteří si chtějí pojistiti svou moc takovými výjimečnými zákony? Pak se diví, že máme své tvrdé, nekompromisní stanovisko k marxismu. (Posl. Chalupník: Uhlí!) To uhlí, páni soc. demokraté, jest ještě dnes prostředkem k výživě vaší strany, vy to víte. Jen nezapomeňte dovozních povolení na polské uhlí, vždyť v těch aférách, které tu byly, měli jste největší podíl. Nepřipomínejte to! Proto jste vyvolali různé vyšetřovací výbory, abyste maskovali svou účast na korupčním životě ve státě; proto se nepřihlašujte k těmto věcem. Je to u vás strach o moc; zkrachovali jste se svojí politikou a proto násilnickým způsobem jdete proti širokým vrstvám lidu. O demokracii mnoho nemluvte! 20 let jste nedělali volby do nemocenských pokladen a sociálních ústavů - a to že je ta vaše demokracie? Nemluvte mně tedy o ní, známe způsoby různého vašeho hospodářství. To panstvo, jak jsem řekl, 20 let žvaní o demokracii a dnes, když má možnost ji provésti, odpírá to. Nezdá se vám, že dědečkové příliš zestárli v té politice? (Výkřiky posl. Biňovce.)

Vážení pánové! Začalo se s jednacím řádem posl. sněmovny. K čemu to zostření? Mluvil jsem s některými pány z předsednictva a řekli: Cožpak to nejde, copak posl. sněmovna neposlouchá, jak my chceme? Nač byla provedena změna jednacího řádu, k čemu, když prý to poslouchá ve sněmovně stejně, jak my chceme. Snad to bylo zbytečné, snad je to jen prostředek na zastrašení a trestání těch, kteří by si event. někdy chtěli postaviti hlavu a nechtěli poslouchati.

Zákon o tisku bude projednáván zítra; zaujmeme k němu stanovisko a zároveň k zákonu na ochranu cti. Referent pan dr Stránský, člověk na hrubou práci, jak on sám se označuje, ovšem sám jiným rád na čest sahá. Zákon o volbách do obcí má býti novelisován, volební období se prodlužuje ze 4 na 6 let, vláda jmenuje starosty. To není nic jiného než krok k diktatuře, k pojištění si vlivu a moci v obcích, kterou ti pánové dnes mají a o které vědí, že už tak velkou v budoucnu míti nebudou, neboť jinak jistě by se odvolali k voličům, aby rozhodli a pověřili je znovu důvěrou.

Dále je to zákon, jímž bude suspendována pragmatika státních zaměstnanců. Vážení pánové! Zda domyslíte, co provádíte a jaký bič na sebe pletete, poněvadž pášete zločin na stát. zaměstnancích, zejména na těch, kteří věrně státu sloužili? Budete sahati na existence, zbavovati snad pensistu pense - to je hrubé porušení platných zákonů - a na konec zmocňovací zákon!

Slavná sněmovno! Předložený zákon o mimořádné moci nařizovací není prvním zjevením toho druhu za dobu trvání republiky. Tak to aspoň včera pravil pan min. předseda. Ale je to neblahý zjev, příčící se všem demokratickým zásadám, a je naprosto v rozporu s podstatou parlamentní demokracie; ale jest i opatřením protiústavním. (Výkřiky posl. Gottwalda.) Ale to jen hloupí lidé mají pořád představu o takových věcech. (Posl. Gottwald: Na to nestačí pendreky!) Již jsem řekl jednou, že na vás ano!

Parlament se má zříci svých výsostných práv. Má přenésti ústavou určené úkoly parlamentu na vládu, má určité činitele, t. j. členy vlády, pověřiti, aby těch práv, jichž je nositelem parlament, mohli potom oni požívati. Vážení pánové, řekněte si, že ta vláda v uplynulém období 4 let - zejména v posledních letech, kdy jsme přece jen věřili, že se vláda Malypetrova vyzuje z těch hloupých střevíců bývalého svého předchůdce p. min. předsedy Udržala v těch velkých problémech hospodářských ztroskotala. Nedivte se, dědečkové. Úředníky v 35 letech posíláte do pense, ale politiky 60 nebo 70leté ne. (Posl. dr Mareš: Stříbrný by také musil do pense!) Dědečku, je mu teprve 53!

Vidíte, že se ty důsledky pak projevují. Faktem je, že v parlamentní demokracii je zmocňovací zákon anachronismem, jest opatřením protiústavním. Je-li parlament ústavou povolán k vykonávání zákonů a vláda k jejich provádění, je snad jasně a česky řečeno, že zákony má vydávati parlament a prováděti že je má vláda a že nemůže ani parlament platně někoho k vydávání zákonů zmocniti, poněvadž pak by mohla vláda zmocniti kde koho, třeba i sekretariát některé politické strany, aby ji zastával. (Potlesk.)

Jsme zásadně proti zmocňovacím zákonům, dávajícím vládě oprávnění nařízením upravovati záležitosti, k nimž je podle ústavy třeba zákona. (Výkřiky komunistických poslanců: Není dovoleno čísti! Stříbrný vám to napsal!) To platí na vás, poněvadž vy ani číst pořádně nedovedete.

Je-li moc soudcovská vrchnostenským právem, to by mohla vrchnost podle této zvyklosti snad i sáhnouti k přenesení této moci soudcovské na jiné sbory nebo delegace. Že parlament v řadě věcí zklamal, je jisté, ale i smutné. Parlament může zklamati, ale nesmí utéci od odpovědnosti, a nám se zdá, že právě parlament od odpovědnosti utíká. Parlament si tím dává vysvědčení ubohosti, nemohoucnosti a skutečné neschopnosti. Parlament dokazuje přijetím tohoto zákona svůj vlastní úpadek. Svěřuje svá práva lidem, kteří třebas vyšli z jeho vrstev, ale co je to platné: je to úzký kroužek lidí, z nichž každý má jiný zájem a hledí ohřáti zájem své politické strany. Je to úpadek demokracie, o které se tolik mluví, zejména z řad koaličních politiků a hlavně, jak jsem již řekl, z řad socialistických.

A když si položíme otázku, jak se to srovnává, že jsme na jedné straně projednávali a přijali zákony na zabezpečení demokracie a týden na to projednáváme zákon, který má demokracii utloukati, který má zabíjeti poslední hřeb do rakve této demokracie... (Posl. dr Mareš: Co je vám jí tak líto?) Kdybychom měli mluviti o tom, komu a jak je líto demokracie, jistě nepůjdeme pro posudek k soc. demokracii, která ji zprofanovala. Již jsem řekl, co zprofanovala - celou svou minulost, a dnes ani neví, kým vlastně je.

Těmito výjimečnými zákony strojíme pohřeb demokracii. Z řad vládních stran jsme slyšeli nesčíslné úsudky znalců ústavního práva, na př. nár. demokrata prof. dr Baxy, ale i jiných, nár. sociálního přívržence prof. Stiebra atd., že tyto změny dělají lidé, kteří demokraticko-republikánskou formu (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) už dávno udělali jen prázdnou formou, neboť přeměnili demokratickou republiku Československou na stranickou oligarchii a diktaturu. Zmocňovací zákon není nic jiného nežli pojištění této vaší vlády a její diktatury. Výjimečné zákony musí zklamati, žádný zmocňovací zákon nemůže oživiti hospodářský život, nezabrání hrůzám krise, žádný zmocňovací zákon nepřivede obrodu mravní, politickou a hospodářskou; snad prodlužuje život této koalice, zahání strach o její moc, ale nic více. Jak hluboko jste klesli!

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že není dovoleno číst.

Posl. Chmelík (pokračuje): Já nečtu, mám jenom poznámky.

Tato opatření jsou dokladem, že zde není cosi v pořádku, neboť dokazují a zaznamenávají, že na ten chudý lid musí býti přísnost. V těch vašich tvrdých zákonech je persekuce proti nepohodlným hnutím a lidem.

Zmocňovací zákon nebude prý porušen politicky a nebude chtíti politicky zasahovati. Tak aspoň hovořil včera pan předseda vlády Malypetr. Můžeme říci zcela otevřeně, že nevěříme, pokud známe naše panstvo, které má na zřeteli jen upevnění své moci a její zabezpečení bez ohledu i na zájmy státu. Také zde nevěříme, že nebude zneužívati těchto zákonů proti jemu nepohodlným lidem, proti občanům, kteří mají odchylné mínění o správě státu a o hospodářství ve státě než ti, kteří vládnou. Kde je záruka, že vláda nebude zmocňovacího zákona zneužívati? To říkal pan předseda vlády Malypetr za svoji osobu, ale o tom není v zákoně nic. Z toho jasně vidíme, že kdyby po této vládě pana Malypetra přišla vláda jiná, o kterou se usilovalo (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.), zejména vláda úřednická, nebo z kabinetní kanceláře, bude prováděti jistě t. zv. presidentskou diktaturu, o kterou zde již bylo tolik pokusů. Mínění, že prý toto zmocnění nemá zasahovat do práv politických, je jenom domnělé. Nikde není psáno, že parlament musí býti svolán do 14 dnů, nýbrž jen jak správně zde bylo řečeno - že vláda má povinnost předložiti do 14 dnů parlamentu tu neb onu osnovu zákona. Ona ji předloží, parlament půjde za 14 dní na dovolenou a snad se nesejde až po lhůtě 15. listopadu, do kteréžto doby má vláda plnou moc, a v době, kdy parlament bude na dovolené, bude si vládní panstvo dělat, co bude chtít. Tak ty věci dopadnou.

Vážení pánové, vláda bude cestou nařizovací řešit všechny problémy. Mluvčí ústavně-právního výboru zde řekl, že prý se budou řešiti jen věci vyjmenované v této osnově zákona. Ale ty jsou tam tak kulatě řečeny, že v mezích vyjmenování si budě vláda dělati, co bude chtít. Ona si dělá již nyní stejně co chce, natož potom, když bude mít od vás zmocnění. Tedy naděje, že vláda zůstane ve styku s parlamentem, jak o tom hovořil pan předseda vlády Malypetr, vzhledem k tomu, že se blíží dovolené, jsou zbytečné.

Bylo řečeno, že parlamentu bude dána příležitost, aby se pokud možno zabýval věcmi, které řešila vláda nařízením. Slavná sněmovno! Dají příležitost parlamentu a vy víte, jak to vypadá. Parlament odkývá - ne, aby řešil. Kdo dnes poznal život parlamentu, nebude věřit, že by parlament řešil, ten ví, že parlament odkývá, že musí věřit to, co mu vláda k věření předkládá. Tedy takto dopadl náš parlament a takto věci vypadají. Nebude prý to normální instrument, nýbrž bude prý to opatření z nouze. A teď si, vážení pánové, položte otázku: Z nouze? A vy víte, co je z nouze dobré.

Vážení pánové, už jsem řekl, že žádná korporace ve státě nebyla tak poslušná jako tento sbor. Vláda si s ním dělala, co chtěla. Na komando jak šavle letěly vždy ruce nahoru, když šlo o hlasování o kterékoliv osnově zákona. Měl jsem příležitost poslouchati řeči některých vládních poslanců, když před svými voliči měli skládat účty ze své činnosti, zejména když šlo o otázku státně-zaměstnaneckých platů. Jak zapírali, že oni pro to nehlasovali, že oni pro to ruku nezvedli, ačkoliv každý zná parlamentní techniku a ví, jak věci jsou! Když je takové hlasování, nic by nebylo lepšího než vyfotografovati vás a poslati to voličům, abyste nemohli lhát, aby takový dokument ukázal skutečnou vaši činnost. (Výkřiky.)

A na konec, vážení pánové, zpravodaj ústavně-právního výboru položil tu několik otázek. Mezi jiným pravil, že velká doba prý žádá velkých lidí. A podle řeči p. zpravodaje ústavně-právního výboru ta doba v koalici velkých lidí nemá, a proto ten výjimečný zákon. Dále pravil: rychlý zásah. Již jsem to řekl: Co pak parlament neposlouchal? Finanční poměry prý jsou neutěšené. Pravda, jsou neutěšené, ale vy to nepřiznáte, neřeknete pravdu, aby lid věděl, v jakém stavu se nachází. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Je prý třeba kategoricky zakročit. Tak tady je to! Pan předseda ústavně-právního výboru přiznal, že je potřeba kategoricky zakročit, a proto zase odpověď: výjimečný zákon!

Zákon o zmocnění vlády je útěk od demokracie a je to také útěk od odpovědnosti parlamentu. Vážení pánové, nečeká vás nic jiného, žádná důvěra širokých vrstev, jak o ní mluvil mluvčí ústavně-právního výboru, ale cekají vás nové volby. Tam se jděte podrobit, tam jděte slozit účty ze své činnosti a potom mluvte o důvěře, ukažte mužnost, která vám dnes schází, složte bilanci své činnosti a pak seznáte, zdali je to bankrot ideí, či zdali to je bankrot vašeho programu, a na kolik ztroskotaly osoby. Ale já myslím, že obojí: ztroskotaly osoby, které představovaly moc, vliv a správu státu a ztroskotaly i předpoklady, které ony vkládaly státu, v ideu státu a v jeho hospodářský program.

Budu hlasovati proti. Je to zásada, která vyplývá z ústavy, a každý Čechoslovák, jemuž ústava má býti svatou, měl by mravní povinnost odepříti této vládě zmocňovací zákon tak, jak je předložen. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Ostrý.

Posl. Ostrý: Vážení pánové, já jsem se již v jedné z posledních svých řečí zmínil stručně o zmocňovacím zákoně, který vláda slavnému sněmu předkládá. Dnes chtěl bych k předloze zaujmouti některá stanoviska. Především nevidím důvodu, proč se tento zákon dělá. Říká se, že prý je důvodem mezinárodní hospodářská konference v Londýně. Kdyby toto bylo pravda, myslím, že by stačil jen jeden odstavec předloženého zákona v §u 1, který by snad umožnil rychlou úpravu celního sazebníku, který bychom pro mezinárodní jednání potřebovali.

S návrhem zákona není spokojen tak, jak byl předložen, nikdo. Jednak s jeho obsahem, jednak s rozsahem nejsou spokojeni ani republikáni, poněvadž ti si představovali zmocňovací zákon docela jiný a v jiné formě; nejsou spokojeni ani socialisté, poněvadž říkají, že parlament přece jen do jisté míry pracuje tak, že bychom se bez zmocňovacího zákona obešli. Nejsou spokojeni s předloženým zákonem ani lidovci, a já jsem včera v ústavněprávním výboru řekl, že snad jedině spokojeni jsou nár. demokraté, kteří dostali do zákona ustanovení, že nařízení, která vládou budou vydána, nemohou se vztahovati na zákonnou měnu Československé republiky a že nelze nařízením s měnou vůbec nic dělati. Tedy jedině ti! A konečně věřte, že s předlohou není spokojena ani oposice, ani oposice středu, ani oposice krajní levice, poněvadž ani ona nepřišla na svůj účet, poněvadž předpokládala, když se v demokratickém státě najde strana, která bude žádati zmocňovací zákon při tak velké parlamentní většině, při tak poslušném parlamentu, jako je československý, že najdou se druhé vládní strany, hlavně snad strany socialistické, které řeknou: "Ne, v Československé republice není důvodu pro nějaký zmocňovací zákon," a že snad oposice při tom přijde na svůj účet, poněvadž se tento parlament rozejde. Aby se nerozešel, spolkl se zmocňovací zákon, a tak, prosím, dělá se zákon a nikdo s ním není spokojen; dělá se prostě proto, poněvadž se vidí nutnost udělati něco, co by dávalo možnost utéci, uhnouti se odpovědnosti v té velké době, kterou prožíváme a jež vyžaduje velkých činů a velkých mužů, jak bylo konstatováno.

Pokud se týče potřeby zmocňovacího zákona pro mezinárodní hospodářskou konferenci londýnskou, domnívám se, že je to více méně klam, neboť nechť si nikdo nepředstavuje, že by se na mezinárodní hospodářské konferenci dal někdo šáliti. Kdyby se měla mezinárodní hospodářská konference, která má řešiti hospodářské otázky světa a zvláště Evropy, scházeti pod dojmem anebo u vědomí mezinárodního napalování, říkám ihned na adresu do Londýna všem, kteří tam pojedou i od nás, že je to zbytečné vyhazování peněz. (Tak jest!) Na mezinárodní hospodářské konferenci musí se řešiti hospodářské otázky upřímně, s poctivou snahou nalézti východisko z dnešní hospodářské mezinárodní spletitosti, a tak dospěti k tomu, abychom si hospodářské poměry urovnali tak, aby hospodářská deprese, kterou celý svět a zvláště Evropa prožívá, byla odstraněna. A to se nedá dělati napalováním! Tedy pro mne a snad pro řadu lidí, kteří se zabývají hospodářskými otázkami, je to jenom, abych tak řekl, zatemňování skutečné podstaty věci, proč se zmocňovací zákon dělá. Dává se tomu pláštík mezinárodních nutných jednání o hospodářských otázkách na konferenci v Londýně. Podle mého soudu je to klam.

Náš parlament pracuje bezvadně a rychle. Pánové, chcete rychlejší práci? Včera odpoledne jsme předlohu dostali, ještě týž den ji projednal ústavně-právní výbor a ještě dnes tato předloha jako hotově usnesený zákon z posl. sněmovny půjde do senátu. Tedy za 24 hodin udělá parlament to, o co se ve vládě páni tahali měsíce. Parlamentu mají odvahu vmésti v tvář, že musí býti odstraněn v zájmu rychlejší práce. Parlament si to nechá líbiti od lidí a členů ve vládě, kteří měsíce a týdny se tahají o slovíčka, a poněvadž procárali řadu dnů a týdnů drahého času, vrhli parlamentu v tvář, že potřebují rychlejšího jednání. Dovolte, kdyby to byl parlament, který není svázán stranickou a koaliční disciplinou, musil by z toho vyvoditi důsledky vůči této vládě, která nestydatě se domáhá toho zmocnění...