Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Hokky. Uděluji mu slovo.

Posl. Hokky (maďarsky): Ctená snemovňa! Veľakráť tu boly spomínané mená Mussoliniho, Hitlera a Stalina, ktorí zaviedli do Europy diktatúru, avšak nie pochvalne, ale skôr s odsudzujúcim výrokom. Dnešným dňom dospeli sme k diktatúre i my. Rozdiel je iba ten, že tu sa to nepojí k jednej osobe, lež k niekoľkým, vo vláde sediacim osobám. Skôr sa to podobá diktatúre juhoslovanskej. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Je to diktatúra bez pochyby, lebo jestliže vláda má právo upravovať najdôležitejšie funkcie štátneho života nariadeniami - bez predbežného schválenia parlamentom - nuž to môže byť len diktatúra. A totiž na miesto zákonov môže vládnuť nariadeniami. To je podstatou každej diktatúry. Či môžu byť dôležitejšie prejavy štátneho života, než sú colné tarify, úprava cien zemedelských produktov, obchodných a živnostenských predmetov, ako aj úprava pomerov v poptávkach a ofertách, a nie v poslednom rade plnoprávné a neobmedzené spravovanie štátnej domácnosti, štátnych podnikov, závodov, ústavov a fondov? (Výkřiky komunistických poslanců.)

Diktatúra má právo smiesť minulosť jedným škrtom pera a nulifikovať zákony utvorené suverénnym právom parlamentu. Vo veci je zaujímavé to, že celú túto diktatúru zahaľujete do nevinného kepienka hospodárskej nutnosti. Dobrý kepienok, ale semo tamo je deravý a tu šklebí sa z neho násilná moc diktatúry. Mohli by sme ju nazvať tiež diktatúrou demokracie, lebo vládny režim chce i nadále zachovať tuná zdanie demokracie. Smýšľa tak, že dobrá je i demokracia, avšak že snáď ešte lepšia je diktatúra. A čo teprve tie dve dohromady! Dobrým pokrmom je cibuľa a dobrým je i čokoláda. A čo, keď obe dovdie niekto spolu požívať? Nuž treba k tomu len dobrého žalúdka. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ja na pr. nemám tak dobrý žalúdok, ako ho majú komunisti.

Avšak najlepšie je na celej veci to, že usnesené a vyhlásené nariadenie môže parlament väčšinou, kvalifikovanou vo smysle §u 48 úst. listiny, zrušiť i vtedy, keď ho i prezident republiky podpísal. Máto podobnosť s §om 19 paktu o Spoločnosti národov. Je to tuná, avšak je to neprevediteľné, lebo jednohlasné usnesenie nebude možno tuná nikdy docieliť a nikdy nebude možno získať kvalifikovanej väčšiny proti nariadeniu prezidentom republiky podpísanému a vyhlásenému.

Maďarsky znie to takto: "Tu máš nič, chyť to dobre." Možnosť je tu len na papieri, v praksi nebude jej nrkdy. A jestliže predsa v tomto prípade prehlasuje parlament prezi denta republiky a anuluje jeho podpis? Quid nunc? Čo si počne a môže si počať prezident republiky s týmto hlasom nedôvery? Toto nemá príkladu v dejrnách národov. Vzdá-li sa, či proste sa nad ním prešinie?

Z toho vidieť, ako nesnadno je hlásať demokraciu a zároveň v praksi uvádzať diktatúru. Človek snadno prešinie sa s demokracie na diktatúru, s práv ľudu na voľnosť sebavoľného počinu jednotlivca. Diktatúra je ako lep, ktorý vtáka chytí, ale viac ho už nepustí. Neverím v diktatúru stanovenú na určitú lehotu. Kto z nej raz ochutnal, toho zotročí, ako mladíka láska.

Docela zvláštneho úkolu dostalo sa teraz československému parlamentu. Sám kladie hlavu pod sekeru, ktorá utne nielen jeho práva a jeho slobodu, ale i slobodu jeho mandantov, voličov.

Nuže, nech činí tak! "Wem nicht zu raten, dem ist nicht zu helfen." Ja ani sebe samému ani svojmu klubu bych nemohol takto poradiť a preto prejav svojích nemeckých kolegov poslancov v mene svojho klubu v celom rozsahu podpisujem. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Gottwald.

Posl. Gottwald: Kdybychom byli v Berlíně v Krollově opeře, mohli byste projednávání dnešního zákona důstojně zahájiti tím, že byste se postavili do haptáku, zvedli paže a provolali "Heil Hitler!" (Hlasy: A čo byste robili vy? - Veselost.) A zakončiti jednání o tomto zákoně mohli byste důstojně tím, že byste zazpívali "Deutschland, Deutschland über Alles" a Horst Wessel Lied. To by bylo akorát k tomuto zákonu... (Hlasy: Pasovalo by to!) Ano, pasovalo by to. A ještě něco: jako předřikavač by tu měl vystoupiti obrozovatel, vrchní čistič parlamentní demokracie, p. dr Jaro Stránský. (Veselost.) Ale poněvadž jsme v Praze, v Rudolfinu, na břehu stříbropěnné Vltavy, poněvadž jsme národ malý, ale český, bodrý a demokratický, prušáckému drillu nezvyklý, tak vám navrhuji, abyste při hlasování o tomto zákonu zazpívali na známou melodii: "Umřel nám parlament, už ho vezou." (Veselost a potlesk komunistických poslanců.) Mohli byste si to dovoliti tím více, že skutečně hitlerovský komentář k předloženému zmocňovacímu zákonu za vás včera psali na Slovensku žandáři, a to kulkami do dělníků. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předložený zmocňovací zákon, který v několika tiskových řádcích obsahuje nekonečnou řadu nejtěžších hospodářských, sociálních a politických útoků na všechny vrstvy pracujícího lidu, musí býti posuzován v souvislosti s probíhajícími politicko-persekučními opatřeními, která ve svém celku znamenají útok na poslední zbytky politických práv pracujícího lidu.

Projednává se a v brzku má býti uskutečněno rozšířené zmocnění vlády k vyhlašování stanného práva, což prakticky bude znamenati, že úřad bude míti volnost podle své úvahy rozhodovati, kdy hrozí porušení klidu a pořádku, a podle toho vyhlásiti stanné právo, zakázati všechny schůze, všechen tisk, organisace, dokonce i družstevní. Patří sem dále zákon o obecních volbách, suspense voleb na 2 léta a jmenování starostů vládou, resp. zemským úřadem po vzoru pověstného Hitlerova gleichschaltung. Do toho patří dále opatření na potlačování proletářského, dělnického, protivládního tisku, kterému má býti jednak znemožněno rozšiřování zákazem kolportáže, jednak má býti bez dlouhých procedur zakazován. Dále s tím souvisí chystaná opatření proti státním a veřejným zaměstnancům; podle těchto opatření bude moci úřad, vláda zbaviti se všech nespokojených, všech nepohodlných, neposlušných státních zaměstnanců a takovým způsobem vyčistiti svůj aparát. Patří k tomu konečně také novým jednacím řádem obrozený parlament, kde má býti především komunistům znemožněno mluviti k masám. A zmocňovací zákon, který dnes projednáváme, jest vrcholem toho všeho, ten celé to dílo korunuje, ten spojuje v jedno hospodářský a sociální útok s politickým útokem, s útokem na životní úroveň pracujícího lidu, takže můžeme říci, že předložený zmocňovací zákon znamená rozhodný krok k fašistické diktatuře v Československu, je mezníkem v dosavadním vývoji této republiky.

Důkazem toho jest nejen fakt, že s ním souhlasí Stříbrný, že i Gajda před soudem prohlašuje, že to, co vláda nyní dělá, dělá částečně podle programu fašistického, ale dokazuje to zejména obsah předloženého zmocňovacího zákona sám. Obsah předlohy předstihuje totiž všechny obavy a všechna nebezpečí, je prostě neslýchaný. Podle tohoto zmocňovacího zákona může si vláda fakticky dělati co chce. Na tom nezmění nic farisejská ujišťování vládních stran, že se zde v zákoně pamatuje zároveň na omezení.

Obsah zákona zhruba se dělí na 4 hlavní části. První část zmocnění týká se cel. V předloze se praví, že vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila celní sazebník republiky Československé. To znamená tedy zvýšení cel, poněvadž nikdo nebude věřiti - a nikdo ani nepovažuje za nutné o tom mluviti - že by snad tato úprava celního sazebníku znamenala snížení cel. Zvýšení cel znamená zvýšení drahoty, to si také každé dítě na prstech vypočítá, dále znamená zvýšení cel odvetná opatření ostatních států, ztížení a zmenšení exportu a tím větší nezaměstnanost. A jestliže vládní strany přicházejí a jako hlavní důvod ke zmocňovacímu zákonu uvádějí právě nutnost upraviti, to jest zvýšiti celní sazebník vzhledem k nastávající londýnské hospodářské konferenci, tedy tím před celým světem odhalují, jaká komedie bude sehrána na té konferenci. Lidem se snaží namluviti, že se sejdou v Londýně proto, aby uvolnili světový obchod, aby uvolnili trhy a oběh zboží, a každý ze zúčastněných kapitalistických států a mezi nimi také Československo tam přijde s plnou patrontaší zvýšených cel, takže nakonec z celé londýnské konference nezůstane nic jiného než zvýšená cla, jako tomu bylo při poslední, tuším, ženevské hospodářské konferenci. To je tedy první obsah a rozsah zmocnění vlády: zvýšiti cla, zvýšiti tím drahotu, znemožniti nebo ztížiti tím vývoz a rozmnožiti tím nezaměstnanost.

Ke druhé skupině opatření, k nimž se vláda zmocňuje, patří opatření pro přiměřenou úpravu cen, výrobních a odbytových poměrů v průmyslu, živnostech a zemědělství. Co to znamená "přiměřená úprava cen"? Snížení cen? Tomu nebude věřiti prostě nikdo, už proto ne, poněvadž v řádce nad tím se říká, že se budou cla zvyšovati; tedy už k vůli tomu nebude prostě možno snížiti ceny. Znamená tedy "úprava cen" česky přeloženo zvýšení cen. Ale znamená to dále organisace kartelů, syndikátů, monopolů, obilní monopol, znamená to subvence. Řekne se: "úprava výrobních poměrů" - a dají se subvence, znamená to prémie a podobně.

Ale hlavní, co za tímto jednořádkovým zmocněním se skrývá, je zmocnění po vzoru Brüninga, Papena a nyní Hitlera, zrušiti nařízením kolektivní smlouvy, snížiti mzdy a vyhazovati z práce tisíce a tisíce dělníků, tedy to, po čem na př. tak houževnatě volají nyní těžaři na Kladně, těžaři na severu i na Ostravě. (Hlasy: A provádějí na Příbrami!) Ano, a co vláda už nyní provádí na Příbrami. K tomu má býti nyní dáno zmocnění vládě, aby mohla prostě škrtem pera, nařízením zrušiti kolektivní smlouvu a snížiti mzdy. To je také hlavní smysl této části zmocnění.

Konečně třetí část zmocnění praví: "Jakož i pro zachování rovnováhy v hospodářství státním, státních nebo státem spravovaných podniků, ústavů, fondů a zařízení, rovněž i ústavů, fondů nebo zařízení, jež z moci zákonné vybírají příspěvky, poplatky nebo dávky." Co toto zmocnění znamená? To znamená především - každé dítě to ví a vrabci na střeše to pískají - hromadný brutální útok na nezaměstnané, zrušení i těch žebračenek, snížení, a to pronikavé snížení podpor podle gentského systému, zavedení nucené práce za žebračenky, vyřazení desetitisíců a desetitisíců dělníků z nároku na podpory vůbec, nároky na podpory podle gentského systému v to počítaje. To je ono prvé, co tato část zmocnění obsahuje.

Dále i to je známé a nikdo se neodvažuje to popírati, že tato část zmocňovacího nařízení znamená nový útok na státní zaměstnance, především na železničáře, znamená propouštění, další snížení platů, event. zrušení definitiv, snížení pensí, zhoršení léčebné péče, restrikce příplatků atd. atd. Dále znamená tato část zmocnění útok na nemocenské pojištění, poněvadž se zde výslovně mluví o "ústavech, které podle zákona vybírají příspěvky". V jakém směru útok? Zhoršiti podpory nemocenské, zvýšiti příspěvky dělníků na soc. pojištění a současně zhoršiti léčebnou péči a přirozeně konfiskovati takto z dělníků už po celá léta nahrabaný majetek pro účely jiné, třeba pro banky.

Dále znamená tato část zmocňovacího nařízení, že vláda se zmocňuje jedním škrtem pera provésti likvidaci hornického pojištění, zrušiti hornické pojištění, snížiti starým pojištěncům dávky. Konečně je zde obsažena možnost zhoršení invalidních rent, úrazových rent, zrušení ochrany nájemníků a všeho toho ostatního. A konečně znamená tato část zmocňovacího nařízení, že vláda je zmocněna ještě ve větším rozsahu než dosud diktovati obcím a samosprávným svazkům jejich politiku, předpisovati, jaké mzdy mají platiti, co mají platiti, jakou chudinskou podporu mají dávati a odkud to mají bráti; to znamená ne u kapitalistů, nýbrž u dělníků. A k tomu všemu stačí akorát pět řádků, k tomu všemu stačí toto zmocnění.

Čtvrtá část zmocňovacího zákona je pokud možno ještě hanebnější. Je to ona část, týkající se trestních sankcí. Zde se stanoví, že přestupky nařízení podle tohoto zákona vydaných trestají, nejde-li o čin trestný soudně, okresní (státní policejní) úřady, a to peněžitou pokutou až do 50.000 Kč a při nedobytnosti vězením, trvajícím nejdéle 6 měsíců nebo trestem na svobodě do 6 měsíců. - Pánové se zde snad budou vymlouvati, že tato trestní ustanovení jsou pro keťasy, třeba pro uhlobarony, když nebudou chtíti snížiti ceny uhlí. Ale kdo fakticky nebude chtíti anebo nebude moci plniti nařízení tohoto zákona? Co se vlastně skrývá za touto neslýchanou trestní sankcí? Již fakt, že se beze všeho rozšiřuje Prügelpatent ze 14 dnů na 6 měsíců, řve, ale proti komu? Na keťasy ne, nýbrž proti dělníkům, a to jak? Prakticky tak: vláda nařídí nucenou práci na žebračenky, nezaměstnaní dělníci budou se brániti, nebudou chtíti pracovati za žebračenky, nýbrž budou chtíti mzdu, budou stávkovati. Co se stane? Policejní úřady vyměří jim 6 měsíců podle Prügelpatentu. Nebo dělníci v závodech. Bude jim snížena Notverordnungem mzda, nenechají si to líbiti, budou stávkovati. Na ně platí tento paragraf o Prügelpatentu na 6 měsíců. Nebo horníci, propuštěnci proletářští, když se jim zvýší příspěvky, sníží podpory, nebudou spokojeni, budou demonstrovati, nebudou zkrátka a dobře chtíti plniti nařízení tohoto zákona; proti těmto se obrátí trestní ustanovení. Na státní zaměstnance podnikne se nový útok: železničáři v několika desetitisících mají býti vyhozeni a ještě se jim mají snížiti mzdy. Napadne jim, že by si to neměli nechati líbiti, že se budou brániti. Páni však přijdou a řeknou: porušujete zákon, naměříme vám nejméně 6 měsíců. Prakticky tedy znamená tento paragraf o trestních ustanoveních k tomuto zákonu zákaz stávky, zákaz dělnické obrany, zákaz dělnické demonstrace, zkrátka a dobře pokus o zákaz jakéhokoliv dělnického odporu proti této diktatuře. A jest proto přímo lží, když mezi těmi "uklidňovateli" se mluví, že zmocňovací zákon nemá žádných politických důsledků, že se nevztahuje na politické otázky. A faktický zákaz stávky a rozšíření "Prügelpatentu" ze 14 dnů na 6 měsíců není nic politického? To je, panečku, velmi politické, zejména pro dělníky.

A tak vidíme, že 5, 6 paragrafů je projednáno za 24 hodin, věc dotýkající se milionů lidí je vyřizována expresním tempem. Včera jsme zde viděli komedii, že k předloze o strahovských lomech mluvilo 7 zpravodajů, před několika dny pak komedii, jak s této tribuny horlil pan Stránský pro obrodu parlamentu - a zde se 5 paragrafů, týkajících se osudu milionů lidí, projednává expresně za 24 hodin. A nikdo nemá ani tolik odvahy, aby s tribuny zde hájil tento zákon, podobně jako tehdy při snižování platů státních zaměstnanců.

Všechna tato fakta nás opravňují tvrditi, že dalekosáhlost zmocnění, kterých se tímto zákonem vládě dostává, má pouze jeden příklad: ve zmocněních Hitlerových, která dostal v Krollově opeře. Pánové se snaží neslýchanost a neslýchaný dosah toho, co zde mají dnes odhlasovati, zakrýti všelikými výmluvami. To prý není vyřazování parlamentu, poněvadž prý za 14 dní po vydání nouzového nařízení musí o něm stejně tak jednati parlament. V zákoně sice stojí, že vláda má do 14 dnů po vydání zákona předložiti sněmovnám toto nařízení, ale nikde se nepraví, kdy se to má projednati, takže to zde může ležet také 2 léta. Že není komunistická demagogie, co zde tvrdím, to je vidět také z toho, že téhož názoru jsou i "Národní listy". Potom: zmocňovací nařízení je prý časově omezeno. Když dostával zmocnění Brüning a potom Papen a Schleicher, bylo to pořád časově omezeno, i Hitler má příslušné zmocnění časově omezeno, tuším, na 4 léta. Ale copak je to vůbec nějaká záruka? I kdyby fakticky to bylo omezeno, tím více to musí dělníky pobuřovat, poněvadž zde se jim říká, že do 15. listopadu se provede na jejich existence tolik surových útoků, jako dosud za dlouhá léta.

Záruka prý spočívá také v tom, že při nařízení musí býti jednomyslnost vlády. Kde to stojí? V zákoně o tom není ani slova. Nebo prý: presidentův podpis je zárukou, že nebude zákona zneužito. Presidentův podpis, téhož presidenta, který ve fašismu vidí také demokratický prvek - ten podpis je příliš tenkou hrází proti fašismu, nehledě na to, že máme příliš živý příklad v Hindenburgovi.

Potom prý - Malypetr to znova zdůrazňuje a Černý to opakoval - vláda nechce vyřaditi parlament, prý jenom v nevyhnutelných, nezbytných případech. Kdyby to bylo pravda, musí se každý tázati, proč k čertu taková všeobsáhlá zmocňovací nařízení? Toto přec není nic konkrétního a každý vidí, že pod to se může subsumovati všechno možné. A když vláda míní spolupracovat s parlamentem, nač tato zmocňovací nařízení?

Konečně prý nejsou ve zmocňovacím zákoně opatření politická. Již jsem řekl, že pro pracující lid je zmocnění policajta, aby ho mohl za demonstraci nebo za stávku trestati půl rokem vězení, větším prostředkem, než kdyby celý parlament šel k čertu. Zkrátka přes všechny výmluvy a výhrady, které jsou z části z prstu vycucané, z části úplně formální a jež praktikovány a dodržovány nebudou, zůstává tato zmocňovací předloha fakticky tímtéž, co má dnes v Německu Hitler.

Jsou zde však některé rozdíly proti tomu, co se dělá dnes v Německu. První rozdíl je ten, že to u nás dělají t. zv. socialisté a nemohou, ačkoliv se budou o to snažiti, nikomu namluviti, že byli znásilněni. Je třeba již předem říci, že to není pravda. Zejména nár. socialisté byli otci tohoto zákona, byli to Stránský a Klofáč, který soustavně po zmocňovacím zákonu pro vládu volal, který si mohl upsati pero a umluviti hubu, aby dokázal, že zmocňovací nařízení neubírá demokracii nic na jejím demokratickém charakteru. Jsou to tedy při sjednávání tohoto zákona titíž nár. socialisté, kteří se rozhořčují nad tím, že zmocnění, která se zde vládě dávají, jsou příliš úzká a že se měla vztahovati také na otázky politické, bezpečnost peněžních žoků atd. Nár. socialisté tedy vůbec se nebudou moci vymluviti, že je někdo k udělení tohoto zmocnění donutil, naopak, oni sami jsou nebo patří k iniciátorům tohoto zmocnění.

A soc. demokraté obou národností? Jaké ti zaujímají stanovisko, jaké si oni brali poučení z Německa a Rakouska? Co oni říkají dělníkům, kteří vidí ohromný bankrot soc. demokratické politiky v Německu a v Rakousku, kteří vidí, že tam skončilo u Hitlera a onde to končí u Dollfusse, a ptají se, co u nás budeme dělati, aby to tak neskončilo? Co jim odpovídají? Odpovídají jim v podstatě toto: Chyba německých a rakouských soudruhů spočívala v tom, že nebyli ve vládě. V Německu se nechali z vlády vytlačiti pro pár procent, v Rakousku přišli z vlády pro prestiž. Vidíte, pro pár procent se z vlády nemáme dát vytlačiti, máme to raději spolknouti a proto je to pro nás poučením - říkají - býti ve vládě až do roztrhání, povoliti buržoasii všechno, poněvadž holt to jinak nejde.

A Renner, známý austromarxista, jim dělá k tomu již teorii. Do jedněch novin napsal článek, kde tuto novou teorii rozvádí. Praví tam: "Demokracie musí míti odvahu nebýti doktrinářskou, nebo lépe řečeno, její doktriny musejí počítati i s mimořádnými okolnostmi a zmáhati je vlastními prostředky, i když tyto prostředky samy musí pak býti mimořádné." Co to znamená? A když k tomu ještě přečteme komentáře dnešních soc. demokratických novin "Práva lidu" a "Sozialdemokrata", znamená to tolik: Buržoasie po vás chce procenta na vaší kůži, na vašem zdraví, mzdě, existenci - a my této buržoasii tato procenta dáme. Proč? Poněvadž ona by si je vynutila, proto jí to dáme raději dobrovolně. Je to tatáž politika menšího zla, která vedla v Německu k Hitlerovi, tatáž politika menšího zla, která vede dělníky, pokud jdou za sociální demokracií, "od stupně k stupni". To je asi podobně jako kdybych argumentoval: na světě již to tak je, že se krade, krást se musí, nebudu krásti já, bude krást druhý a budu při tom ještě já sám okraden. Proto budu krást sám.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že překročil svou lhůtu řečnickou.

Posl. Gottwald (pokračuje): Jaký je závěr z tohoto poznatku? Závěr je, že roli Hitlera, roli fašistických diktatur chtějí u nás hrát t. zv. socialisté, a proto se dnes znovu dokazuje, že nikdy nebyl název sociálfašista tak přiléhavý jako právě teď. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

To je tedy jeden rozdíl mezi událostmi v Německu a fašisací a rozhodným krokem k fašistické diktatuře zde. Tam to dělá Hitler, zde to dělají ti, kteří si říkají socialisté, ve skutečnosti však jsou sociálfašisty. Druhý rozdíl spočívá v tom, že heslem při tom všem je jim obrana demokracie. Pod heslem demokracie se berou poslední zbytky politických prav, právo na stávku, právo na demonstraci, právo na slovo, právo na projev, právo na organisaci, zkrátka a dobře všechno, co se nazývá obecně politickým právem, se pod heslem obrany demokracie bere. A k tomu si vymyslili novou teorii, a sice, že prý demokracie je jenom pro demokraty. To znamená, když to přeložíme do lidské řeči: naše demokracie platí pouze pro ty, kteří poslouchají a mlčí. Poslouchat, mlčet, schvalovat a chválit mne můžeš, ale proti mně nic udělat nesmíš, poněvadž demokracie platí pouze pro demokraty.

Učinit projev nebo svolat v Praze demonstraci státních zaměstnanců pod heslem: snižte nám mzdy, vyhoďte nás z práce - to policejní ředitelství povolí. Pro to demokracie bude. Ale svolat schůzi proti snížení mezd, to se zakáže. V novinách psát: snižte mzdy, zaveďte nucenou práci, zvyšte daně - to se může; ale brojit proti tomu, vyzývat dělníky: "Nedejte se, braňte se, stávkujte, demonstrujte!" - na to už demokracie neplatí, to se nesmí. Takovýto výklad demokracie odpovídá asi takovému výkladu, jakého používá správa Pankráce. Tam také má každý právo, právo chválit správu věznice, právo mlčet, právo být ticho. A Hitler? U Hitlera je také dovoleno křičet: "Heil Hitler!", i demonstrace dělat pod heslem: ať žije Hitler, ať žije třetí říše pod hakenkrajclery. Co to tedy znamená, když rozluštím heslo "demokracie pouze pro demokraty?" Prakticky to znamená, že odbourávání politických práv a uplatňování toho hesla "demokracie pouze pro demokraty" nestihne pouze komunisty, nýbrž všechny dělníky, pokud jdou proti tomuto režimu. A oni proti němu musí jíti, poněvadž jim nic jiného nezbývá, poněvadž jsou utlačováni čím dále tím více. Pro všechny tyto hesla demokracie neplatí a budou na tom nakonec stejně jako komunisté. Soc. demokratičtí dělníci nepotřebují, aby chválil svobodu soudr. Hampl, ani nár. socialističtí dělníci nepotřebují, aby svobodu opěvala Fráňa Zeminová. Takovou svobodu oni nepotřebují, ale takovou svobodu jim dáváte a žádnou jinou. To znamená, že všechna ta opatření pod heslem demokracie jsou namířena proti všem dělníkům, a také to znamená, že bráti lidu politická práva je ne obranou demokracie, nýbrž cestou k fašismu, k fašistické diktatuře.

Mimo řečené ukazuje to též jednoduchá úvaha. Především je úplný nesmysl - a soc. demokraté, dokud ještě byli socialisty, to dobře věděli - mluviti o nějaké demokracii pro všechny, o nějaké demokracii vůbec. Taková demokracie neexistuje. Dokud jsou kapitalisté na jedné straně a vykořisťovaní dělníci na druhé straně, dotud mezi nimi nemůže býti rovnosti, nemůže býti mezi nimi stejných práv a stejných povinností. Demokracie je vždy pouze u vládnoucí třídy, pokud je společnost rozdělena na třídy, a vůči třídě ovládané vystupuje tato demokracie vládnoucí třídy vždy jako diktatura, jednou pod tou firmou, po druhé pod jinou, ale v podstatě vždy jako diktatura. A demokraticko-parlamentní forma vlády je jednou z forem buržoasní diktatury. Hlavním znakem měšťácko-demokratické parlamentní formy vlády jsou určitá politická práva. A lidský rozum dá, že tato práva jsou právy potud, pokud mohou býti využita k třídnímu boji proti dosavadnímu režimu, poněvadž jinak nelze vůbec o nějakých právech mluviti, nesmím-li těchto práv využíti v boji za uspořádání věcí tak, jak já bych si je představoval a jak já bych se svého třídního hlediska je uspořádány míti chtěl. To je logické, a také dokud buržoasie byla ještě revoluční třídou, tak pojem demokracie chápala. Dáti politická práva znamená samozřejmě uznati, že těchto politických práv využije ten, který si tato politická práva vybojoval, proti mně. Jinak to není prostě možné. A měli byste věděti, že první francouzská republika tuto samozřejmou zásadu měla také zakotvenu v ústavě, kde podle ústavy měl lid vůbec zaručeno právo na revoluci proti vládě, na ozbrojené povstání proti vládě. Ale dnes tady podle systému "demokracie pouze pro demokraty" - co potom zůstává? Vezmou-li se politická práva pracujícímu lidu, potom z demokracie už nezůstává nic, a máme-li zde ještě tento zmocňovací zákon, který háže úplně na patnáctou kolej i ten pro vás tak svatý symbol demokracie, co pak potom z té demokracie zůstává? Nic jiného než holá fašistická diktatura. To znamená, že při všech těch persekučních opatřeních nešlo o nějakou obranu demokracie, nýbrž o to, spoutati pracující lid, vraziti mu roubík do úst, a to za tím účelem, aby mohl býti více okrádán, více vydírán a více zotročován. A pádným důkazem toho je také sám předložený zmocňovací zákon.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka po druhé, že překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Gottwald (pokračuje): Já protestuji proti tomuto postupu a upozorňuji na komedii, která zde byla před dvěma dny sehrána, kdy pro malicherné věci zpravodaj, který ani mluviti nechtěl, prostě z nařízení předsednictva mluviti musil. Zde k tak dalekosáhlé věci se bere slovo zástupci jedné z největších stran.

Ale pánové, mýlíte se, myslíte-li, když nám znemožníte odtud mluviti k dělníkům, že my k nim mluviti nebudeme. Budeme k nim mluviti a řekneme jim: Dělníci, oni si zákon odhlasovali, ale teď bude otázka, jak ho budou prováděti. A vy máte v moci, když se semknete, a budete bojovati, znemožniti provádění zákona tak, jako německý proletariát znemožnil provádění zmocňovacích nařízení za Papena. Voláme proto k pracujícímu lidu: Pryč s diktaturou nouzových nařízení, pryč s vládou, která vládne notverordnungy, proč s útokem na komunistickou stranu! Ať žije boj za vládu dělníků a rolníků! (Potlesk a výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Gažík.

Posl. dr Gažík: Slávna snemovňa! (Hluk. Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Gažík (pokračuje): Pán predrečník posl. Rázus konštatoval s tohoto miesta, že osnova táto znamená pohreb demokracie. Je tedy prvou a zásadnou otázkou zaoberať sa s tým formálnym dôvodom, či zákon tento je správny a či zákon tento zodpovie našej ústave. Nemôže byť pochybnosti o právnických a verejných mienkach o tom, že zákon tento sa protiví ústave, lebo § 55 výslovne hovorí.... (Hluk. Stálé výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Pros ím o klid.

Posl. dr Gažík (pokračuje): .... že nariadenia môžu sa vydávať vládou len v rámci zákona. Akonáhle tedy tento zákon vo všeobecnosti ustáľuje pravomoc vlády, akonáhle zákon ten neoznačí taxatívne, v akých veciach má vláda právo nariadením rozhodovať, zákon tento protiví sa ústave tým viac, že v §e 48 dáva pravomoc prezidentovi k podpísaniu zákonov s tým, že v prípade, keď prezident jeden zákon nepodpíše, obidve snemovne, poslanecká ako senát majú právo znova rozhodnúť o tom zákone usnesením, a zákon ten odhliadnuc od odopretia podpisu prezidentem republiky má platnosť.

Zaujímavé by bolo zaoberať sa otázkou, ako sa tento zákon zrodil. U nás zo života parlamentu známe, že vláda tento zákon vôbec ani nepotrebovala, poneváč zákony sa robia tým spôsobom, že vláda sa usnese a vládne, politické strany každý zákon tak, ako im ho vláda navrhne, odhlasujú. Veď sme mali práve tie isté prostriedky: bola tu politická "pätka", politická "osmička", hospodárski ministry, ktorí mali tu istú pravomoc, ktorú táto osnova dáva. (Výkřiky posl. Klimenta.)

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana posl. Klimenta k pořádku.

Posl. dr Gažík (pokračuje): Slávna snemovňa! Podstata zrodenia tohoto zákona bola úplne iná. Zahraničie, Nemecko, Italia a Rakúsko vzbudily v istých politických stranách, ako sú strany nár. socialistická a strana agrárna, ktoré videly, že svoju podstatu a základ do budúcnosti u ľudu stratily, presvedčení, že týmto spôsobom diktatúra v Nemecku, Italii a posledne v Rakúsku celkom dobre sa dá udržať i naďalej bez vôle ľudu, bez volieb, siahly k tomuto zákonu, aby sa zabezpečily na dlhú dobu. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Siahly k tomuto zákonu preto, aby si moc v tomto štáte zabezpečili i bez parlamentu. (Tak je.) Veď o nič iného nejde, lebo i "pätka", i politická "osmička", i hospodárskí ministri mali tú istú moc, lenže museli ísť do parlamentu. Dnes chcú moc a silu a vládu zabezpečiť si bez ľudu, bez parlamentu, i proti tomu, že u ľudu nemajú dôvery do budúcnosti. Ale, slávne Národné shromaždenie, keď my zatracujeme v Nemecku diktatúru Hitlerovu, musíme jednočestne uznať, že ten Hitler išiel pred národ, aby ten národ mu dal väčšinu k tomu. U nás sa tá väčšina ale robí bez národa, bez volieb, lebo týchto volieb, pánovia, sa bojíte. (Tak je!)

Slávna snemovňa, včera v ústavno-právnom výbore a dnes v tomto parlamente, v pléne ne bol jedon vládny poslanec, ktorý by bol za túto osnovu prehovoril, jedine dr Mareš odôvodňoval správnosť tejto osnovy, ale poukázal len na to, že pre vládu slabú by toto bolo moc, a pre vládu silnú, ako sú oni, že toto je ešte málo. Musíte si, pánovia, uvedomiť, že s touto osnovou ste prišli preto, lebo ste hospodárskym životom za svojho panovania úplne zkrachovali (Tak je!), a že tú vašu moc a hospodárský život nepovznesete ani zmocňovacím zákonom.