Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

222 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Czech, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 282. schůzi posl. sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 7. června 1933, č. 38.121/1933-7, že na místi o zemřelého posl. Böllmanna povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny jako poslance náhradníka Antonína Köhlera, majitele hospodářství v Radovesicích u Bíliny, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Jmenovaný poslanec dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, a to v jazyku českém, pokud se týče v jazyku národnosti, ke které se slibující přihlásil, slibující ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "slibuji", po případě shodným výrazem svého jazyka.

Žádám o přečtení slibovací formule a pana poslance Köhlera, aby přistoupil ke mně vykonati slib. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

"Slibuji, že budu věren Československé republice a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Ich gelobe der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten, sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben."

Posl. Ant. Köhler (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe. (Poslanci usedají.)

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní den posl. J. Svobodovi; na dnešní a zítřejší den posl. Bečkovi, dr Ravaszovi, Nitschovi.

Dovolené vyžádali si: posl. inž. Jung na dobu od 8. do 15. června t. r. pro řízení soudní a sjezd strany, posl. Stunda na dobu od 9. do 18. června t. r. pro účast na sjezdu Elektrárenského svazu ve Varšavě.

Předseda navrhl udělení těchto dovolených a konstatoval, že sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Při hlasování byl jeho návrh přijat.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Navrátil a Ščerecký.

Posl. inž. dr Brdlík oznámil zároveň s klubem poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu, že stal se členem tohoto klubu.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. dr Slávika za posl. Teplanského; klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. dr Ivanku za posl. dr Hodáče; klub poslancov slovenskej ľudovej strany posl. dr Gažíka za posl. dr Fritze; klub poslanců "Deutsche nat. z. Arbeiterpartei" dne 7. června t. r. posl. Simma za posl. Knirsche, na další posl. Knirsche za posl. Simma.

počátkem schůze:

Zprávy tisky 2282 a 2292.

Těsnopisecké zprávy o 270., 272. a 273. schůzi posl. sněmovny.

Zápisy o 277. až 279. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2290) zákona o mimořádné moci nařizovací (tisk 2292) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. dr Černý.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Černý: Slavná sněmovno! (Hluk. - Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Černý (pokračuje): Zákon, kterým uděluje se vládě zmocnění k mimořádné moci nařizovací a k vyřizování nejtěžších hospodářských a sociálních problémů, je symptomem nejvýše vážné doby a těžkosti ve státě, jejíž vyřešení činí značné nároky na politickou odpovědnost, poctivost a opravdovost naší demokracie. Dotčeným zákonem zmocňuje se vláda, aby po dobu mimořádných poměrů hospodářských, domácích i zahraničních, upravila nařízením s výjimkou otázek politických nejdůležitější hospodářské obory, jichž odklad by mohl znamenati pro stát těžké, případně nenahraditelné škody. Zákonem tímto, jehož platnost je omezena do 15. listopadu t. r., nedostává se vládě zmocnění zejména k zákonné úpravě čsl. měny.

Slavná sněmovno! Udělením zmocnění vládě nebude - jak často projevovány jsou někdy i neupřímné obavy - parlament vyřazen ze svých prací zákonodárných, nebude ohrožena jeho dělnost a přerušen jeho slibný rozvoj poslední doby. Naopak. Vládě půjde podle výslovného prohlášení pana ministerského předsedy i nadále o živou součinnost s parlamentárními sbory. Parlament bude pracovati stejně jako dosud a pouze ony hospodářské problémy (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.), které vzhledem jednak k naší obtížné a komplikované parlamentní technice, jednak k politické

naší mnohotvárnosti vyžadují zejména v dnešních dobách nepoměrně dlouhé doby ku pro jednání a vyřízení, budou opatřeny cestou nařízení vlády.

Parlament náš je si vědom vážnosti doby, kdy i ostatní mocné a veliké státy s historickou, politickou i kulturní tradicí překonávají s největší těžkostí mimořádné doby dnešní a musí se rozhodnout k nejrychlejším, třebas i dalekosáhlým opatřením, kterými možno aspoň částečně přivoditi zlepšení hospodářských poměrů ve státě. Není sporu, že není to práce lehká, třebaže poměry naše jsou zejména ve směru politickém v celku konsolidovány. Sedm různých politických stran i národnostně se lišících v různé politické programy tvoří vládní majoritu - koaliční většinu. Jejich součinnost a spolupráce má v historii našeho státu velikou a slavnou tradici, jejíž základy byly dány již v počátku naší samostatnosti, v dobách národní revoluce, v dobách tvoření se československé ústavy, tradici, které zůstali jsme ke štěstí státu a národa věrni i ve všech pozdějších fázích našeho státního vývoje. To jest onen zdravý základ naší demokratické vládní formy, která, byť jsme měli pro ni... (Stálé výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Černý (pokračuje): ... mnohdy i relativně oprávněnou kritiku, provedla nás v celku šťastně všemi dosavadními politickými i hospodářskými otřesy, které lidstvo jako nutný důsledek rozháraných poměrů válečných i poválečných stále prožívalo a prožívá.

Slavná sněmovno, veliká doba žádá veliké lidi! Žádá odvahu, odpovědnost a rozhodnost. Bylo již dosti mluveno - snad až příliš mnoho - o různých programech, o tom, co má býti vykonáno. Dnes je nutno přistoupiti k činům a rychle jednat - rychlé zásahy jsou jedinou podmínkou úspěchu a výsledku. (Výkřiky posl. Gottwalda.) Záchrana hospodářské situace je přes těžké poměry u nás možná. Je nutno konstatovati, že finanční poměry našeho státu nejsou utěšené (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.), ne jsou však tak zlé, tím méně zoufalé, jak mnohdy se neodpovědně tvrdí. Rychlým, spravedlivým a poctivým, třebas někde velmi radikálním zásahem může býti pomoženo. Jest proto zde varovati před jakoukoliv panikou, před jakýmikoliv obavami, ať již ze zlomyslnosti či z neznalosti věci šířenými. Je třeba důrazně a kategoricky zakročiti proti všem a jakýmkoliv neodpovědným zprávám, šířeným zejména v otázkách peněžních, a důrazně prohlásiti, že vláda stojí v otázkách měny nezměněně na politice ministerským předsedou při vstupním prohlášení vlády ohlášené a že zejména jistota vkladů ve všech ústavech bez rozdílu jest nedotknutelným fundamentem, na který v žádném směru nebude sáhnuto. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Slavná sněmovno! Parlament náš, přenášeje značný a dalekosáhlý úsek své pravomoci na vládu, je veden ideou, jak nejlépe a nejrychleji opatřiti veškeré potřeby státu, jejichž projednání ať z ohledů zahraničních nebo vnitřních nesnese odkladu. Zmocnění vlády není útěkem od demokracie, není útěkem od odpovědnosti. Vážná doba vyžaduje vážné a nezastírané mluvy. Je proto nutno otevřeně říci, že zákonem tímto ukládá se vládě jeden z nejtěžších příkazů a jedna z největších povinnosti a úkolů. Do rukou jejích vkládá parlament rozřešení problémů, od nichž záleží další hospodářský, politický i sociální rozvoj státu.

Široká veřejnost, jsouc si vědoma vážnosti doby, čeká - někde již se značnou netrpělivostí - na činy a očekává zejména od nynějšího rozhodnutí parlamentu energický a okamžitý obrat. Tato důvěra - můžeme-li ještě o důvěře mluviti - jest příkladnou a nesmí býti zklamána. (Výkřiky posl. inž. Kalliny.) Jest důkazem nejenom bezpříkladné trpělivosti naší široké veřejnosti, nýbrž i značné politické vyspělosti nejširších vrstev občanstva bez rozdílu politického přesvědčení. Bylo by proto jakékoli přezrání těžkých a mnohde těžko snesitelných poměrů nebezpečným experimentem, jehož důsledky mohly by býti vážné a dalekosáhlé. (Výkřiky posl. Šaláta.)

Útěk od odpovědnosti a nedostatek mužnosti a odvahy byl by největším zločinem dneška, byl by zločinem, za který souzena by byla dnešní politická generace generacemi budoucími... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Černý (pokračuje): ... byl by těžkým hříchem na demokracii našeho státu.

Slavná sněmovno! Demokracie středo evropská i naše zrodila se v troskách rozvrácených a prohraných císařství. Bez tradice a bez zkušeností dostala do vínku všechnu tu bídu čtyřleté světové války. Likvidovala válku a začala znovu tvořiti. Měla za úkol nejenom přestavbu státu, nýbrž hlavně výchovu člověka pro příští demokracii. Dnes v 15. roce víme, jak obstála, zda zklamala, kde nevydržela reakce, vidíme bilanci v celku smutnou. Demokracie je v mnoha státech středoevropských na ústupu. Prožívá těžkou krisi a většinou je nahražována diktaturou.

Stojíme skoro sami, slavná sněmovno, ve střední Evropě na pevných demokratických zásadách a máme odvahu nikdy se jich nevzdati. Jsme si vědomi těžkostí tohoto úkolu, ale naše odhodlání, naše přesvědčení je tak nezvratné a pevné, že sebe větší obtíže nemohou odhodlání naše oslabiti. Tak stojíme na půdě demokracie a tak také vytrváme! Ne budeme nikdy nikomu a v žádném směru předpisovati, jak on má nebo nemá spravovati svůj stát, jaké formy vládní si zvolí, ale nedáme se také nikdy nikým odvrátiti od svého neodvratného přesvědčení svůj stát říditi a spravovati i do budoucna podle zásad demokratických.

Jako toto naše stanovisko jest jasné a nedvojaké, tak také musí býti pevné a nedvojaké naše odhodlání dáti demokracii všechny prostředky, kterých potřebuje, aby splnila úkoly, které na ni doba vkládá. Dnes, slavná sněmovno, nestačí již slovy hájiti demokracii nebo pro ni se prohlašovati (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.), dnes je třeba činů a skutků. Horovati pro demokracii slovy a nedati jí zavčas prostředky, znamená diktaturu. Všechny tyto samozřejmosti netřeba, jak přirozeno, vykládati starým demokraciím, neboť tam jest již tradice a zkušenost. U nás není ani jedno ani druhé. A proto ve střední Evropě demokracie tak špatně pochodila. Není to bankrot idee, je to ztroskotání osob, jimž svěřen tento prostředek vládnutí do rukou. Oni zklamali, oni se ukázali zbabělými, malými, nikoli však idea; ta zůstala velká a stejná.

Aby se nám nestalo totéž, musíme dáti pozor, slavná sněmovno, právě v době nynější a učiniti veškerá opatření, aby demokracie naše nebyla poškozena námi samými. Máme kolem sebe ve státech sousedních řadu příkladů odstrašujících, které stačí, abychom byli ve směru tomto náležitě poučeni. Proto i projednávaný zákon musí býti slavnou sněmovnou odhlasován ne pro strany, ne pro potřeby stran, ne proti demokracii, nýbrž pro ni a pro potřeby státu. Tedy státu a jeho demokratickému zařízení je třeba tohoto opatření a proto je dáváme rádi, s pevnou vůlí, aby vše, k čemu zákonem tímto vládě se dává zmocnění, bylo včas provedeno.

Nejsme zde sami. Vše, co třeba je řešiti, nebude se moci rozřešiti v jednotlivém státě. Krise je, jak všeobecně známo, světová a proto jen na širokém podkladě světovém bude se moci rozřešiti. K těmto akcím musí náš stát míti tytéž prostředky jako státy druhé a tytéž prostředky dává mu z valné části právě projednávaný zákon. Dnes na světovém kolbišti jde nejenom o řešení všech těchto úkolů hospodářských, politických i kulturních, které tvoří podstatu tak zv. světové krise a které již léta jsou na programu různých konferencí. Dnes běží také o veliký a obtížný zápas mezi demokracií a diktaturou, o zápas, která z těchto forem dovede lépe rozřešiti tyto těžké úkoly.

My stojíme, slavná sněmovno, ve velkém táboře světových demokracií. Věříme v demokracii, věrni své velké tradici dějinné nesmíme zklamati svoji vlastní tradici a proto dáme demokracii vše, čeho ke svému velkému úkolu potřebuje.

Jménem ústavně-právního výboru činím návrh, aby slavná sněmovna vládní osnovu přijala se změnami, které byly přijaty ve výboru ústavně-právním. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Rázus, dr Luschka, Hokky, Krumpe, Gottwald, dr Gažík, Čuřík, Chmelík, Ostrý, dr Törköly.

Dávám slovo prvnímu zapsanému řečníku, p. posl. Rázusovi.

Posl. Rázus: Vážený snem! Pohreb je smutná vec v domácnosti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pohreb je smutná vec aj v štátnej domácnosti. (Posl. Gottwald: Vždyť vy jste pro to!) Vy by ste robili (obrácen ke komunistickým poslancům) tú diktatúru hneď, keby ste mohli. Ja som za demokraciu, proti vám, komunistom, i proti socialistom, i proti každému, kto je proti nej. (Stálé výkřiky.) Pochovávame demokraciu, a vy, keby ste vedeli, čo je to demokracia, tak by ste do mňa nekričali, keby vám o ňu išlo. Keď vám o ňu nejde, tak do mňa kričíte.

Vážený snem, v tejto vážnej chvíli považujem si za povinnosť vyjadriť (Výkřiky. - Předseda zvoní.) stanovisko slovenských nacionalistov k tomu, čo sa deje v našom parlamente. Keď demokracia ležíí vystretá pomaly na marách, našou povinnosťou je poukázať, prečo tam leží. Príčina je v rozporoch českej politiky od prevratu a musím riecť aj v českej duši.

V českej politike? Prečo? Všimnite si len rozporu, čo je medzi stranami a štátom od prevratu. Malo byť najvyšším zákonom blaho republiky, blaho štátu a stalo sa blaho strán najvyšším cieľom. Štát a strany prišly do kolízie. Vaše strany vyrastly pomaly nad štát (Tak je!) a z toho nasledovalo všetko to zlo, čo sa rúti na náš republikánsky život. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Druhý rozpor alebo choroba, na ktorú demokracia hynula a hynie, je v pomere viazaných kandidátok a demokratickej vôle ľudu. Tu je druhý, ohromný rozpor. Z toho nasledovalo mnoho zlého v samej konštrukcii a uplatňovaní politických strán.

Tretí rozpor je v pomere československej a česko-nemeckej politiky. Štát tento vydobyli sme si Česi a Slováci (Tak je!) a miesto toho, aby sa bola od prevratu robila čsl. politika, dnes robíte tuná v parlamente na záchranu štátu pomocou Nemcov zákony bez toho, že by ste hľadeli do toho všeho zatiahnuť Slovákov, autonomistov. A takýchto rozporov je veľmi veľa.

V českej duši vidím veľký rozpor medzi ideálom hlásaným, krásnym, vysokým a medzi praktickým uplatnením toho. Toto je tá choroba, na ktorú naša demokracia umrela a leží vystretá na marách.

Pán min. predseda Malypetr tvrdí, a aj môj predrečník hovoril o tom, že vlastne tej demokracii nestalo sa nič. Tá ostáva, a to i preto, lebo v r. 1920 tam bol zákonný článok, tuším, 337 a v r. 1923 čl. 96, ktoré tiež boly zmocňovacie a jednako demokracia žila. Vážený snem, iné boly pomery v r. 1920, iné v r. 1923 a iné sú dnes. Dnes brázdi diktatúra svetom a práve do tohoto milieu veľmi nevhodne spadá zmocňovací zákon Československej republiky.

Ďalej sa hovorí, parlament i tak bude mať slovo v hospodárskych veciach. Tu i tu sa síde a prejedná, čo vláda považuje za dobré. Vážený snem, i dosiaľ tento parlament mal nesmierne málo kompetencie na tvorenie zákonov. Sišli ste sa piati či šiesti, dohodli ste sa na zákone, rozkázali: toto bude, vniesli ste to ako hotovú vec do parlamentu. My sme tu boli vlastne štatistami. Dosiaľ sme boli štatistami a teraz pri zmocňovacom zákone budeme iste ešte viac.

Ďalej hovoril pán premiér Malypetr, že tento zmocňovací zákon i tak nebude trvať, len na istú ohraničenú dobu. Bárs by trval! Ale, myslím, nebude. Keď vy okusíte spôsob vládnuť tým smerom, tak to nevypustíte z rúk; vypustíte ho iba vtedy, keď budete museť. Som presvedčený, vážený snem, že skutočná demokracia u nás umrela. Leží vystretá na marách. Z tohoto treba stiahnuť dôsledky i nám a treba úprimne povedať, prečo sa to muselo stať práve teraz. Proti komu vy ten zmocňovací zákon odhlasujete? Odhlasujete ho, vážené vládné strany, proti samým sebe. Zmocňovací zákon je priznaním toho, že ste za 15 rokov nevedeli demokraticky ovládnuť situáciu. Ale mohli jste ju ovládnuť! Pred chvíľou bola reč medzi nami, čo by sme si počali, keby sme mali poriadok robiť? Nuž, prosím, tými demokratickými formami, ktoré vám boly k dišpozícii a sú i dnes, mohli ste si poriadok v štáte spraviť. Len bolo treba zákony dôkladne prevádzať, statočne a svedomite. Nestavať strany nad štát - a bolo by to išlo. Ale keď jedna strana si vybrala od štátu, čo len vládala, to isté aj druhá, tretia aj štvrtá, ten štát musel zostať ako tá obraná vdovica. Dnes, keď nám hynie, samozrejme všetci uznávame, že si ho musíme nejako retovať.

Vážený snem, to je tak s týmto zmocňovacím zákonom, ako keď si niekto vystaví chalupu, a si ju zle vystaví, tak ju podopre kôlom. Tak aj vy teraz podopierate svoj režim kôlami tohoto zákona, lebo sa vám rúca. A prečo sa vám rúca? Preto, lebo ste nevystihli zákonný vývoj ani hospodársky, ani politický a kultúrny tiež len z časti. Keby ste boli vystihli zákony života, zákony vývoja a tomuto by ste boli prispôsobili demokraciu našu a boli by ste bývali dôslední v každom ohľade, boli by ste ušetrení tej veľkej hanby, ktorú dnes musíte niesť, že sami sa spreneverujete demokracii. Keď to odhlasujete, to je odhlasovanie nedôvery vášmu režimu za 15 rokov. (Tak je!) Keby ste boli dobre vladárili, neboli by ste potrebovali tento zmocňovací zákon. Je to veru smútna vec, vážení pánovia, že sme v 15. roku nášho slobodného života museli dojsť k tomu za ospevovratej demokracie. Hlásať demokraciu, ba ísť s ňou ešte aj do Europy, hovoriť o tom, že sme baštou demokracie a dojsť k tomuto - odpusťte, vážený snem, to je debakl, to je tragédia.

My sme vedeli, že k tomu všetkému dojde. V našom verejnom živote ako by sa len ozývaly kroky osudu ani v tých gréckych dramatoch, tragédiách. Bolo by veľkým šťastím, keby ste už aspoň tým splnomocňovacím zákonom skutočne vedeli situáciu zachrániť. Ale pre koho vlastne ten zmocňovací zákon a všetky tie zákony, čo stoja v súvise s ním, usnášate? Budete schopní teraz po všetkých týchto opatreniach, ktoré ste vykonali a ktoré vykoná tento režim, situáciu zachrániť? Keď áno, dobre. Keď nie, viete, čo nastane? Vy sa ushodnete na zákonoch, ktoré pripravíte pre nový režim, a ten nový režim obráti tie zákony proti vám. Tie zákony sú ako meč na dve strany ostrý. Preto bych vystriehal od toho, zneužívať ich. Každému hrajú chviločku. Dnes mne, zajtra tebe. A keď tento režim bude zneužívať alebo v nie dobrom smere užívať tieto zákony, i tento zákon splnomocňovací, raz preca len prijde režim iný a vtedy tie zákony budú jeho zbraňou.

Vážený snem! Nechcem hovoriť naširoko pri tejto smutnej príležitosti. Je mi úprimne ľúto, že náš verejný politický život došiel až po tento bod. Dôvody sa hľadajú a dôvody sa vždy najdú pre všetky veci. Vy všetci cítite, že sme došli na rozcestie nášho verejného politického života, a som presvedčený, že vy všetci, a najmä vy vo vládnych stranách, by ste si dnes veľmi priali, keby tento zákon nebol už pre vás nevyhnuteľnosťou. Ide o to, že by štát stál, ale štát bude stáť pevne vtedy, keď mimo zákonov bude mať občianstvo dôkladne pripravené a jednotné. Hovorí sa tak, že pracujete za silný štát, za vyrovnaný jednotný štát. Nuž, pracujte, ale nemyslite na to, že diktatúrou k tomu dojdete. Diktátom nemožno k tomu dojsť, k tomu možno dojsť spravodlivosťou.

Tou cestou, ktorá sdružuje tisíce a miliony. Keď si pomyslíte, že 15ročný režim nevedel vyriešiť ani len slovenskú otázku, keď vidíte, na čom sme i v politike zahraničnej, i v politike vnútornej, v politike hospodárskej, dobre si uvedomte, že vy týmto krokom budete hľadeť obstáť v množstve problémov a tento štát zachrániť. Prial bych vám to. Mne nejde o systém, mne ide tiež o štát. Ale predvídam, nebudete to doviesť vykonať. Ukazujú sa nové cesty i v českom i v slovenskom národe. Zďaleka ako by sme videli Bielu horu a to je výstraha pre nás a i výstraha pre vás, Česi a českí politikovia. Poviete, že som pesimista. Nie som pesimista. Zato vidím, kam sa vrháme, a som toho presvedčenia, že len nová filozofia, nová koncepcia, len nová generácia, len noví ľudia budú vedeť vniesť nový život do nášho štátneho a politického života. Čakáme tú generáciu a ide o to, aby sme my, ktorí sme tu, a i vy odovzdali toto dedictvo generácii, ktorá vnese do parlamentu nového ducha. Tu zaburáca túha po spravodlivosti, zaburáca náš český a slovenský nacionalizmus. Cestu tomu nezhatíte, lebo napokon uznáte, že je to i pre vás Čechov i pre Slovákov a že je to dobré pre náš štát.

Nemyslím, že sme týmto splnomocňovacím zákonom vykonali svoje poslanie. Nebude zbývať iné, než vypísať nové voľby. Ak sa snažíte o to, aby náš štát bol silný a pevný, vypíšte nové voľby a budete u chránení hanby so všetkými diktátorskými zákony, keď budete môcť do rúk ľudí vášho a nášho národa složiť budúcnosť našej republiky. Som presvedčený, že ten ľud neopovrhne vami, ktorí ste jemu oddaní. Ale čas je, aby sa i v tomto parlamente vyvetraly okná. Tak by prišla nová doba. Miesto splnomocňovacieho zákona vypíšte voľby. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. dr Luschka.

Posl. dr Luschka (německy): Dámy a pánové! Jménem německé křesť.-sociální strany lidové, německé nár.-socialistické strany dělnické, německé strany národní, německého pracovního a hospodářského souručenství a německé strany živnostenské kladu si za čest učiniti k předloženému návrhu výboru o udělení plné moci vládě k mimořádné nařizovací moci toto prohlášení (čte):

"Zmocnění žádané vládou jest způsobilé, aby prakticky vyřadilo Národní shromáždění ze zákonodárné moci, která mu přísluší, a aby otevřelo cestu k hospodářské diktatuře. Podle přesvědčení jmenovaných stran není tak dalekosáhlé zmocnění vlády ani při dnešních myšlenkových proudech nutné, poněvadž v dnešní vládní koalici má většinu postačující pro všechny případy, aby co nejdříve uskutečnila zamýšlená hospodářská opatření i v rámci ústavy a právě nedávno novelovaného jednacího řádu. Jestliže vláda přes to dává se na tuto nedemokratickou cestu, přiznává tím vnitřní slabost vládní většiny, aby normálním ústavním způsobem řešila palčivé politické, hospodářské a sociální problémy dnešní doby. Vinu třeba hledati v tom, že se vládní strany nyní ostýchají vzíti na sebe plnou odpovědnost za nezbytné následky své dosavadní nedostatečné hospodářské politiky před veškerou veřejností. (Potlesk.) Proti tomu konstatujeme, že žádná strana, která hlasuje pro tento zákon, není zbavena mravní odpovědnosti za vše, co vláda nařídí podle zmocňovacího zákona, a za všechny následky zákona a politicky odpovědnou zůstane i tehdy, změní-li vláda na základě udělen o zmocnění platné zákony nebo dokonce je zruší. My, německé oposiční strany již dnes protestujeme s největší obavou co nejrozhodněji proti tomu, aby vláda prováděla tímto zákonem opatření, která jsou s to ještě více rozmnožiti národní, hospodářskou a sociální bídu našeho německého národa.

Ohražujeme se co nejrozhodněji proti tomu, aby se místo slibované obnovy hospodářství používalo zmocňovacího zákona k vynucení úsporných opatření, aby se rovnováha ve státním hospodářství provedla k tíži pracujícího obyvatelstva všech výdělečných stavů a zvláště, aby se tyto otázky řešily na bedrech sudetsko-německého národa. (Potlesk.)

Po této stránce hledíme my, sudetsko-němečtí zástupci s úplně odůvodněnou starostí do budoucnosti našeho národa a co nejupřímněji litujeme, že našemu národu v jeho životních otázkách hrozí nyní další omezení oné ochrany, kterou mu měla zajistiti ústavou zavedená parlamentní zřízení. Pokládáme tedy také za svou povinnost, abychom jménem stran, které zastupujeme, ještě v poslední chvíli varovali před nastupovanou cestou, a odpovědnost za všechny následky musíme před dějinami našeho národa přičísti výhradně oněm stranám, které se v této rozhodné chvíli bez nátlaku vzdávají naprostého zachování parlamentarismu a pokládají za správné poskytnouti vládě žádané zmocnění daleko nad rámec ústavních práv." (Potlesk.)