My jsme zde dělali zákon a já jsem k němu, pánové, mluvil - ne ze závisti. Řekl jsem: Pánové, já přeji našim zemědělcům, že mají tolik síly a vlivu, aby si udělali zákon, který znemožňuje provedení exekuce v konečném jejím důsledku, to je, že nemůže dojíti k exekučnímu prodeji do 31. prosince t. r. Já jsem to přál, nezáviděl jsem jim, poněvadž vím, v jaké těžké době, v jaké hospodářské tísni jsou zemědělci, ale zároveň jsem upozornil, že v neméně záviděníhodné situaci je také stav živnostenský, a reklamoval jsem podobné opatření také pro živnostníky. Pánové, v pátek minulého týdne přijela od finanční správy z Opavy nákladní auta do Hradce-Podolí. Sebralo se tam všechno, co se sebrati dalo. Hostinskému sebrali piano, kulečník! Pánové od úřadu, kteří mají povinnost chrániti zákon, úplně přehlédli, že kulečník pro hostinec, piano v hostinci je součástkou živnosti, že je ten člověk k provozování živnosti potřebuje a že odnětím těchto věcí bude značně poškozen. Ale tito se nic neohlíželi, sebrali, naložili na vůz. A teď se ještě stalo, že toto těžké piano, které odnášeli pouze tři lidé, jim spadlo a rozštíplo se. To je vandalismus na hospodářství, to je vandalismus na soukromém vlastnictví, to podvrací důvěru v právní řád, poněvadž úřad jako ochránce zákona měl věděti, že to nesmí brát a že je možno cestou excindační žaloby to vybavit. Ale oni to odvezli a sebrali. V jaké situaci je nyní takový živnostník? A prosím, teď si všimněte: zemědělec je před exekučním prodejem chráněn v soukromoprávních pohledávkách a povinnostech, i ve veřejnoprávních. Živnostník vůbec ne. Tomu je to možno prodat.

Tedy o takových věcech nemá být poslanecká sněmovna informována? Ano, ona může býti informována, až to bude dáno na pořad schůze. Je jenom otázka, kdy se najde tak nešikovná vládní většina, která by tohle na pořad schůze dala. A tak, pravím, jsou okamžiky, které opravňují poslance, aby informoval vládu i parlament o tom, co se děje, jaké jsou poměry. Domnívám se, že to nemůže být na újmu ani parlamentu, ani demokracie, ba naopak, že tím se jen demokracie upevňuje, poněvadž národ vidí, že zde má zastání jenom v tom, když si to 5 nebo 6 lidí přeje, nýbrž že má zastání ve svých demokratických zástupcích. Tedy ne tak příliš šněrovat!

A jestli jsem se stavěl proti trestním sankcím tak dalekosáhlým, tedy také s tohoto zásadního hlediska. Pánové, bylo navrhováno, aby poslanec mohl být vyloučen až na 20 schůzí poslanecké sněmovny, protože neuposlechl, protože porušil jednací řád. Ale co se navrhovalo dále? Možnost odebrání platu poslaneckého až na 6 měsíců pro jednu a tutéž věc, jenom že ještě doplněnu tím, že neuposlechl, že se nepodrobil rozhodnutí předsednictva. V prvních paragrafech jsme poslance nutili účastniti se schůzí. Ano, je to správné a v pořádku. On je volen proto, aby v poslanecké sněmovně byl. Na jedné straně ho nutíme a říkáme, nebudeš-li to konati, pak ti plynou z toho trestní sankce, a na druhé straně mu znemožníme výkon mandátu tím, že mu odebéřeme všechny prostředky finanční, aby mohl mandát vykonávati. To není demokratické. To nemůže nikdo odůvodniti. O to se vedl tuhý boj.

Jsem nucen své vývody zakončiti. Budeme hlasovati pro onu část, která se nám zamlouvá. Zamlouvá se nám ona část, kde se přikazuje poslancům býti v zasedací síni. 30 poslanců. Klesne-li počet pod tuto číslici, nemůže sněmovna dále jednati, není jednání schopna. Přítomnost poslanců ve sněmovně. V pořádku. Nebudeme však hlasovati pro ty paragrafy a pro ta ustanovení, která sahají na demokratické principy tohoto státu, na parlament sám, poněvadž si představujeme, že jsme povoláni k tomu, abychom demokracii do všech důsledků, proti všem, pro všechny, pro budoucnost, pro dobrou pověst českého národa chránili. (Potlesk poslanců čsl. živn. obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: Již soudr. Štětka ve své řeči uvedl, že prováděním reformy sněmovního řádu se dostávají čsl. vládní strany na cestu fašistických diktátorů druhých zemí, na cestu Hitlerů, Goeringů a Dollfussů. Avšak je třeba říci, že českoslovenští zpátečníci se snaží napodobovati tyto cizí fašistické vzory nejen pokud jde o metody fašistického útlaku, pokud jde o snahu udělati i z parlamentu káznici podle prušáckého vzoru, nýbrž snaží se napodobovati své fašistické vzory i pokud jde o jejich manýry. A manýry hitlerovských stvůr v Německu se vyznačují mimo jiné tím, že urážejí, tupí a ponižují komunisty, socialisty a dělníky vůbec, že se snaží udělati z komunistů vyvrhele, lůzu, nevzdělance a pod. Naše československé vládní strany i v tomto směru se snaží Hitlera a Goeringa imitovati. (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.)

S předložením této osnovy spojily vládní strany celou kampaň urážlivých útoků, hanobení a tupení komunistických poslanců. Sloužila jim k tomu tvrzení, že prý ona opatření v předložené osnově, která se týkají zákazu čtení řečí, jsou mířena a myšlena na komunistické poslance. Tiskoví šmokové z vládně soc. stran zároveň provázejí toto tvrzení hrubými nadávkami na komunistické poslance, které líčí jako analfabety, nevzdělance, parlamentní nádeníky a pod. Prostě hrubé urážky a pohrdavý despekt! Můžeme se tázati, kdo jsou ti, kteří tyto hrubé urážky vyslovují. Musíme pranýřovati, že jsou to socialisté, že je to socialistický tisk, který si troufá a odvažuje se takovým hrubým, urážlivým způsobem mluviti o dělnických zástupcích. My pranýřujeme, že jsou to socialisté, kteří se vysmívají procovsky dělnickým poslancům, aby potvrdili přísloví, že poturčenec je horší Turka, aby ukázali, že lokaj a parvenu, povýšenec je sprostší pána, aby ukázali, jakými nadutými povýšenci se stali oni lidé, kteří si říkají demokrati, kteří si říkají socialisté. Ano, je to socialismus oněch pánů, kteří pěstují socialismus ve společenských klubech, v zednářských ložích, je to socialismus oněch demokratů a socialistů, kteří si drží nos v blízkosti dělníka a kteří si drží nos i v blízkosti prostého rolníka. Měli bychom vzpomenouti, že z těchže kruhů, ze kterých dneska jsou podnikány urážlivé a hrubé útoky na dělnické poslance, již několikráte byly podnikány podobné hrubé útoky i na rolníky. Můžeme vzpomenouti, jak býv. min předseda Švehla se dočkal, že mu z těchto kruhů bylo vytýkáno, že byl obyčejným, prostým sedlákem. Ale my jsme řekli již v ústavně-právním výboru: My se naprosto nechceme špiniti s tiskovými šmoky ze socialistických žurnálů a s takovými pány, jaký je p. dr Soukup, a nebudeme se s nimi příti o to, kdo je skutečně vzdělaný a kdo ne. Podle našeho názoru je daleko vzdělanější dělník, který si přečte komunistický manifest, dělník, který pochopil myšlenky komunistického manifestu, nežli graduovaný intelektuál měšťácký, i kdyby přečetl desítky knih měšťácké vědy, která se dočkává úplného bankrotu oproti vítězící marxistické theorii. My se nechceme příti s těmito pány o řečnických schopnostech, poněvadž nám polemika o těchto věcech připadá naprosto směšná. Ale jenom jedno chceme říci, že takové řečnické umění, jako má předseda senátu dr Soukup, nám nikdy vzorem nebude, [ ]. My chceme říci jenom tolik, že měřiti se v řečnickém umění na př. s dr Benešem si bude troufati důvěrník naší poslední vesnické organisace. Říkáme to za tím účelem, aby bylo jasno, na jak směšnou úroveň vládní socialisté svádějí v těchto dobách boj proti nám. Role dr Stránského a role navrhovatelů této osnovy je komická. Tito pánové chtěli napodobovati Hitlera a napodobují ho takovým způsobem, že z toho vzniká typická česká kocourkovština. Pánové začínají obranu demokracie starostí o řečnické efekty. To je ta moudrost vládnoucích politických stran. Lidé chtějí chléb a práci; hladoví lidé chtějí chléb, nezaměstnaní lidé chtějí práci. Ale místo chleba a práce jim chce dáti p. dr Stránský řečnické efekty v posl. sněmovně. Řeči mají vytrhnouti hladové a nezaměstnané. Na místo toho, aby posl. sněmovna řešila hospodářské a sociální problémy, bude p. dr Stránský v posl. sněmovně učiti slovesnému umění. Prosím, p. dr Stránský už několikráte vystupoval v různých úlohách. Vystoupil v úloze prokurátora, v níž naprosto selhal a skončil strašlivou blamáží. A když dr Stránský skončil svou úlohu prokurátora s tak děsnou blamáží, snaží se uplatniti se jako pedagog čsl. demokracie. Ale můžeme ujistiti pana dr Stránského, že i v této úloze skončí stejnou blamáží.

Ovšem, že útoky, jichž předmětem jsou nyní komunističtí poslanci, mají vážnější pozadí. Dělníci a pracující lid si musí býti vědomi, že pláštík odporu proti čtení řečí v posl. sněmovně slouží k zakrytí záměrných útoků na politická práva, slouží na zakrytí útoků na imunitní práva dělnických parlamentních zástupců. Opatření, která obsahuje reformovaný sněmovní řád, jsou jenom doplňkem toho, co zamýšlí i chystaný zákon o tisku, jehož účelem je, aby komunistické straně, představitelům a tlumočníkům komunistické strany byla co nejvíce zacpána ústa. A také reforma sněmovního řádu, pokud se týká zákazu čtení řečí, nemá prakticky jiného účelu, nežli aby nám, komunistickým poslancům, bylo znemožněno, event. ztíženo imunisování takových projevů, které jinak v tisku propadají censuře a konfiskaci. Jiného účelu nemělo čtení s parlamentní tribuny, nežli aby se prostě do veřejnosti dostala pravda s použitím parlamentní tribuny, když jinak censura svými konfiskacemi se stará, aby pravda byla potlačována.

My jsme již řekli v ústavně-právním výboru, že se naprosto nehanbíme za to, že komunističtí parlamentní zástupci čtou určité projevy. To není hanba naše, to je hanba vládních poslanců, to je hanba čsl. demokracie, že se musí dělnický zástupce utíkati na parlamentní tribunu, aby použitím tohoto práva mohl tlumočiti, co jinak propadá meissnerovské bezohledné censuře. A my jsme uvedli v ústavně-právním výboru, že je to celkem stejný způsob, jehož i dříve bylo používáno, poukazovali jsme, že i v Rakousku na říšské radě soc. demokratičtí poslanci používali parlamentní tribuny, aby imunisovali projevy, které jinak starorakouská censura potlačovala. Mohl bych uvésti mnoho případů, že sám president Masaryk se mnohokráte v rakouské říšské radě ujímal slova jen za tím účelem, aby imunisoval projevy "Volné myšlenky" event. celé brožury, které byly vydávány v protiklerikálním boji, a poukazuji dále, že v této době se používá v Rakousku podobných method. Dollfuss v Rakousku také zavedl systém předběžné censury, potlačuje i samou "Arbeiterzeitung". Jestliže se má něco, co podléhá předběžné censuře, dostati do rakouské veřejnosti, nemůže se to státi jinak, než že dr Bauer nebo Deutsch ve spolkové radě příslušnou část "Arbeiterzeitungu" přečtou a takto imunisují. To je hanba čsl. demokracie, že dělničtí zástupci byli nuceni, aby s parlamentní tribuny imunisovali časopisecké projevy, naše hanba to v žádném případě není, naopak, my chceme na této věci ukázati, k jakým koncům dospěl čsl. parlamentarismus, k jakým koncům dospěla čsl. demokracie. Jsme v této době při reformě sněmovního řádu svědky, že do rakve čsl. parlamentarismu se zabíjí poslední hřeb. Takto končí čsl. parlamentarismus.

Vzpomeňme si, jakou historii měl měšťácký parlament a parlamentarismus. Kde byl jeho počátek? Jeho počátek byl ve francouzském revolučním konventu, a francouzský konvent byl shromážděním skutečně imunních zástupců lidu, kde mohli nejenom zástupci lidu naprosto volně projevovati svá mínění, nýbrž kde se dělo jednání konventu za účasti tisícových mas, při čemž masy diváků, posluchačů měly právo přímo do jednání konventu zasahovati. Takovouto skvělou, takovouhle hrdinnou minulost má měšťácký parlamentarismus a přece končí tak, jako říšský sněm v Německu, hotová prušácká káznice, ve které práská bičem Hitler a Göring, končí jako Sejm v Polsku, o kterém se vyjadřuje Pilsudský, že je to maštal špinavá a smrdutá, a československý parlamentarismus končí tím, že pánové, kteří se vydávají za demokraty a socialisty, z parlamentu československého chtějí udělati hotovou káznici, aby dokázali, že československý politický život nepatři do sféry měšťácké kultury západoevropské, že československý parlament si nebere za vzor anglickou a francouzskou sněmovnu, nýbrž že československý politický život patři do sféry prušácké, německé kultury.

Ano, takové jsou konce parlamentarismu. Ani 300 lidí z 15 mil. obyvatel nemá míti právo volně mluviti. Ať každý dělník a pracující člověk uváží, co znamená právo parlamentu a právo imunity. To neznamená nic jiného, než že z 15 mil. lidí aspoň 300 mohlo volně vésti boj proti svému třídnímu odpůrci, mohlo volně psát a volně vystupovati bez nebezpečí trestního zásahu. Ale situace čsl. buržoasie je tak kritická, že se bojí i těmto 300 lidem dáti svobodu i na ně chce použíti metod a systému hotové prušácké káznice. V takovém stavu strachu, v takové situaci paniky se nalézá čsl. vládnoucí třída, že k takovýmto metodám sahá.

Mohu ovšem prohlásiti za komunistické parlamentní zástupce, že si nenecháme nikdy vzíti možnost, tlumočiti s parlamentní tribuny mínění dělníků, abychom v parlamentě a na parlamentní půdě konali svoji povinnost, abychom hájili zájmy dělníků, odhalovali zlořády buržoasie a dávali výraz své oddanosti pro revoluční socialistické cíle. Nedáme si tuto možnost vzíti žádným policajtováním, které je schopno jen parlament a sněmovnu naprosto blamovati. Nám naprosto nezáleží na tom, zdali naše vystupování se líbí či nelíbí měšťáckým zástupcům; máme stále na zřeteli slova Augustina Bebela, že špatně jsou na tom dělničtí zástupci, které buržoasie chválí. Nechceme si nikdy vydobýti pochvaly buržoasie, nýbrž jen pochvalu dělníků za to, že poctivě, odhodlaně a neohroženě hájíme jejich zájmy. Tuto povinnost chceme plniti i na parlamentní půdě. Nedáme si rozkazovati, kdo má do sněmovny jíti. Dělnictvo posílá jako třída do sněmovny toho, který je mu nejbližší, posílá tam lidi ze svých řad. Dělnictvo revoluční se řídí Leninovou radou. Lenin říkal, že pro dělnictvo jest stokrát lepší poslat do sněmovny i toho nejprostšího dělníka nežli školeného vzdělance, není-li záruky, že by nesmlouvavě a poctivě hájil zájmy dělníků. Touto radou Leninovou se budou dělníci říditi, poněvadž mají smutné zkušenosti. Dělníci posílali do parlamentu advokáty, posílali do parlamentu doktory. Dopadlo to tak, že tito advokáti a doktoři si učinili z politiky výnosné řemeslo, dopadlo to tak, že tací pánové, jako pan posl. dr Winter, prohlašují za třídní boj to, že od banky žádají půl milionů Kč palmare.

Chci také říci, že měřítko dr Stránského nikdy nám nebude směrodatné. Dr Stránský jest ten poslední, kterého bychom se báli, jest ten poslední, který by nám tu směl komandovati. Jest smutné, že tací lidé jako dr Stránský, mohou si dovolit a troufat nám v této době hroziti, že mohou si tací lidé jako dr Stránský hráti v parlamentě na karabáčníky tak domýšlivě a nadutě, jako to dr Stránský dělá.

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku. (Odpor komunistických poslanců.)

Posl. Kopecký (pokračuje): Já myslím, že pro typologii československých demokratů je dr Stránský bedlivého studia hodným exemplářem. Už jako člověk, který se neostýchá vlastenectvím a nacionalismem se ohánět. V našich řadách, v řadách komunistů, v řadách revolučního dělnictva, revolučního hnutí je statisíce lidí, kteří skutečně vedli a zúčastnili se aktivního t. zv. národního odboje. Mezi nimi je statisíce dělníků, kteří upřímně a poctivě ve víře, že na troskách Rakouska nevznikne Preissova republika, nýbrž Československá socialistická republika, bourali staré Rakousko. V řadách komunistů, revolučních dělníků jsou i lidé, kteří bojovali v legiích. Nemá těmto lidem vzkypěti hněvem krev, když si pomyslí, že přichází teď dr Stránský a těmto lidem, těmto českým dělníkům si dovolí bráti práva a hroziti karabáčem? My se můžeme ptát: kde byl ten dr Stránský, který tu vystupuje nyní v čele vlasteneckého tábora, za války? Kde byl v té době, když čeští dělníci bourali staré Rakousko za cenu velkých obětí? Z milosti rakouské vojenské správy se dr Stránský ulil do naprosto pohodlné technické služby a ani ho nenapadlo, aby opouštěl rakouský válečný prapor a přebíhal do legií. (Posl. dr Stránský: Odkud to máte?) K Rakousku ho vázalo pevné pouto, majetek a držení "Lidových novin", novinářského podniku, který za války dostával od rakouských úřadů velmi výnosné zakázky. Dr. Stránského novinářský podnik vydělával na rakouském válčení v době, kdy čeští dělníci přinášeli oběti a byli na válečných frontách zabíjeni. V poválečné době dr Stránský se stal v čsl. politickém životě přímo typem konjunkturálního politika. Začal u třídně kapitalistické nár. demokracie, pak se bil za režim úřednické diktatury za úřednické vlády pod praporem Národní strany práce a konečně vstoupil do nár.-socialistické strany a zde dělá politiku konjunkturální podle vyšších rozkazů, dělá politiku jednou doleva, po druhé doprava. Loňského roku dělal ještě politiku doleva, tenkrát byla organisována kampaň nár.-socialistické strany pro Sovětský svaz, vyslanec Šeba a Fráňa Klátil jezdili po českých městech a líčili vymoženosti a pokrok Sovětského svazu. To ještě dělali loňského roku lidé jako dr Stránský, ale dnes dělá demagogii doprava. Konjunkturálně, ze zbabělosti - hitlerismus ho postrašil - dělá demagogii doprava, bojí se nacionalistického českého hnutí a snaží se zavděčiti československému nacionalismu a fašistům siláckými štvanicemi proti komunistům. Taková jest úloha dr Stránského. Za staré panské koalice hráli v této sněmovně úlohu herolda reakce lidé jako Malík, Zadina, za měšťácko-socialistické koalice hraje úlohu reakčního herolda a popravčího práv lidu dr Stránský. Každou špinavou práci, kterou si nechtějí zvláště lidé z Hradu mazati ruce, obstarává dr Stránský, jehož speciální kvalifikace spočívá v tom, že prostě dovede sofisticky, šarlatánsky dávati dohromady fašistické metody s demokratickou formou, s demokratickými frázemi, demokratickými ilusemi. A tak dnes dr Stránského vídáme v roli muže, který se bije za odbourávání práv parlamentu. Hraje si na československého Göringa a chce ze sněmovny udělati káznici. K vůli komu? Jen k vůli nám, komunistickým poslancům; na nás zdvihá bič, nám hrozí a o nás si myslí, že nás bude v posl. sněmovně komandovati. Nám připadá celá jeho úloha a troufalost směšnou a to tím směšnější, že při své katovské roli je dr Stránský desavouován svými vlastními nár.-socialistickými straníky - dělníky, kteří dobře vystihli, že v takových lidech jako je p. dr Stránský, pan Jíše a p. K. Z. Klíma byli do nár.-sociální strany komandováni jen vyloženými agenty buržoasie a vyloženými agenty měšťácké reakce. I nár.-sociálnímu dělnictvu zůstávají tací lidé, jako je dr Stránský, Klíma nebo p. Jíše, cizími. Dělníci dobře poznali, jaké zboží je jejich národní socialismus, že je to zboží měšťácké a že dnes pod pláštíkem, pod titulem demokracie a socialismu pašuje dr Stránský úplný kontraband, úplně fašistické zboží. Takové mínění mají i nár.-sociální dělníci. My jsme pevně přesvědčeni, že nár.-sociální dělníci stejně jako dělníci soc.-demokratičtí budou s námi svorně státi v obraně našich práv, budou s námi svorně státi i v odporu proti takovým nadutým, povýšeneckým metodám urážek a despektu, jakých používají tiskoví šmokové vládních socialistických stran. Jsme přesvědčeni, že nár.-sociální a soc.-demokratičtí dělníci budou nás podporovati a půjdou s námi, aby se učinil konec režimu a aby konec buržoasního režimu znamenal i konec takového šarlatánství, jaké v Československu pěstuje dr Stránský. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Śliwka.

Posl. Śliwka (polsky): Pánové! Předložený zákon týkající se změny sněmovního jednacího řádu zdál by se podle slov především pana zpravodaje, potom několika jiných úředních, vládních a koaličních činitelů a řečníků čistým, obyčejným, cudným neviňátkem, že to jest vlastně ochrana demokracie, že to vlastně není nic strašného, že jest to prostě prostředeček malý, neveliký, skromný, demokratický, jehož účelem jest odvrátiti fašismus a zavésti požehnaný demokratismus. Ale přihlédneme-li blíže k základním otázkám dnešní změny sněmovního jednacího řádu a všech jiných kroků s touto dnešní otázkou spojených, musíme říci jasně a otevřeně, že to není žádné neviňátko, nýbrž to, co vláda, koalice a pan docent dr Stránský ve své vlastní osobě zde dokazoval a dokumentoval, není nic jiného než začátek zkázy, katastrofy, úpadku celé vaší buržoasní demokracie. To, o před sebou vidíme, jest pokračování politiky, kterou od samého začátku trvání republiky s buržoasií provozují sociálfašistické strany, a to jak českých sociálních demokratů a německých sociálních demokratů, tak i národních socialistů.

Ale my již důkladně víme i z dějin předcházejících let, na prstech můžeme vypočítati, určiti, přímo geometricky označiti, kam vede taková hanebná, taková nestydatá a bankrotující politika sociálfašistů ve spolupráci s buržoasií v jiných zemích a v jiných státech. Soudr. Kopecký učinil zde jakousi narážku na stav věcí v Polsku a dovolte mi, že podle příkladu právě polských poměrů, podle příkladu socialistů v Polsku, podle příkladu Daszyńského, Piłsudského, podle příkladu celých dějin Polské republiky po převratu jasně a výrazně dokáži, že politika spolupráce sociálfašistů s reakcí, s buržoasií, s kapitalisty vede jasně, přímo, konkrétně a výslovně až k samému nefalšovanému fašismu. Nikdo jiný než sociálfašisté v Polsku pod vedením Daszyńského, Piłsudského budovali pod kapitalismus, pod polskou reakci, pod vládu Polské republiky základy dnešního fašismu. Jedinou zmínkou při každém zákoně, při každé dokonce nejmenší vzpomínce na ústavu nebylo pro sociálfašisty nic jiného než pouze zájem státu, zájem republiky, zájem jasně osvíceného Polska. Jak pro Daszyńského a Piłsudského, tak i pro Abrahamowicze a Głąbińského byl to fetiš, pro nějž tito pánové ničili a mařili všechny vymoženosti proletářské a dělnické.

Nejlépe bylo viděti zradu polských sociálfašistů tehdy, když polský proletariát ve Varšavě, Lublíně, Krakově atd. účtoval, vyrovnával se s konservativními Radziwiłłami, Lubomirskimi a jinými. Tehdy, když sovětský voják se zbraní v ruce chránil svou vlast, polští sociálfašisté nešli společně s komunistickým a indiferentním proletariátem do boje pro Polskou republiku rad. V této dějinné chvíli, když dějiny braly na sebe jinou tvář, Piłsudski a Daszyński společně s Liebermannem, který jest nyní v II. internacionále, prohlašovali: Nechceme v Polsku žádných Sovětů, žádné revoluční proletářské vlády, nýbrž chceme svou vlast společně s kardinálem Kakowským a čenstochovskou Pannou Marií. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ano, oni řekli: "Nechceme žádné takové revoluční demokracie", a co více, místo aby dělali pořádek sami u sebe, zmobilisovali vojsko, vyzbrojené výtečně nejlepšími technickými prostředky, děly, kulomety, puškami vypůjčenými a koupenými od francouzských [ ] imperialistů, od Poincaré a vrhli je proti Sovětům na Ukrajinu, na Kijev, aby pro Potocké, Lubomirské, Radziwiłły a jiné korunované pány dobyli cukrovarů, milionů hektarů úrodné ukrajinské půdy, aby sedláka, rolníka ukrajinského úplně zapřáhli do roboty. Tenkrát sám Daszyński a Liebermann prohlašovali: Musíme brániti vlasti, ale sovětský voják pány naučil. Když páni přišli do Kijeva na Ukrajinu, vzal sovětský voják, bosý a zubožený, milující svou vlast, zbraně do rukou a vyhnal Piłsudského, Daszyńského a polské kněze ze své země, takže pádili střemhlav až do Varšavy. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)

Pánové! Není dvojího mínění, že podobný proradný plán v daném případě připravuje se i zde. V zájmu státu polští sociálfašisté zradili polský dělnický lid, poněvadž na ochranu Polské republiky r. 1926 na žádost Piłsudského dali mu "zmocňovací zákon", odhlasovali jej - a to jest zajímavé, charakteristické dějinné srovnání - polští socialisté s Daszyńským, Perlem a Diamandem v čele souhlasili se změnou sněmovního jednacího řádu a již r. 1926 Piłsudski po květnovém převratu použil této změny, zbavil několik poslanců mandátů a skoro polovici poslanecké strany socialistické zavřel do kasemat brzeských, uvrhl do vězení, jak to částečně víte. To jest nejlepší ilustrace, kam vede práce sociálfašistických lokajů, kteří konají nejhorší, černou službu pro reakci černou, zelenou a rudou.

Ne jinak vypadá situace v Německu. Kdo tam pomáhal fašistům, Hitlerovi? V tomto případě nestačí žádné vykrucování, žádné myšlenkové kombinace. Kdo tam šel "vom kleinen Übel zum kleineren Übel" a dovedl to "vom kleinen Übel bis zum großen Kübel?" Kdo šel od toho malého zla, od vody po kotníky až po krk do hnojnice? Byli to páni socialisté, kteří mluvili stejně v zájmu státu, republiky: My jako německý, vysoce dospělý, učený proletariát nebudeme se vzdělávati na sovětském příkladě, my máme své vlastní životní podmínky a sami budeme budovati Německou republiku. Páni ji vybudovali tak, že zničili dějiny bojů hrdinného německého proletariátu s fašismem, s hakenkrajclery, s fašistickými vrcholky německého sociálfašismu.

Kdo vlastně potlačil v Německu nejlepší revolucionáře, kteří mohli skutečně celý proletariát dovésti stejně, jak to učinil Lenin v Rusku, na cestu vítězné revoluce, kdo potlačil Liebknechta, Růženu Luxemburgovou a celou masu jiných revolucionářů, kdo byl jejich vrahem, kdo znemožnil revoluci v Německu? Byl to krvavý pes Noske, který na žádost reakce, německé buržoasie, dovolil zavraždit Karla Liebknechta a Růženu Luxemburgovou, aby mohl připraviti cestu pro buržoasii a hakenkrajclery.

R. 1923 v Sasku proti revolučnímu podniku saského proletariátu neposlal nikdo jiný než německý president Ebert vojsko se zpátečnickými hakenkrajclerskými důstojníky proti revolučním dělníkům Saska a zmařil jejich povstání. Stejně r. 1929 v zájmu státu Grzesiński, Sewering, aby se zalíbili německé reakci, německým junkrům, dovolili střílet do květnových demonstrantů, utopiti je v moři krve v nejsvětější den, jak cítil každý proletář. Pánové, není-liž to nejlepším důkazem, že sociálfašisté všemi možnými prostředky mařili revoluční ruch a s druhé strany připravovali cestu pro fašismus, připravujíce jeho nekrvavý příchod cestou tak zvané evoluce, jak se u nás vzletně říká, "v mezích zákona"?

Pánové, jest snad v našem případě nějaký rozdíl mezi postupem těchto socialistických vůdců německých a postupem české a německé sociální demokracie a národních socialistů zde? V tomto případě není žádného rozdílu, jedni a druzí jsou si prostě podobni jako vejce vejci. Co se udělalo v Německu a co u nás? V Německu Hitler suspendoval volební právo na 4 roky, u nás v Československé republice ministerská rada, ve které máme sedm socialistů a jednoho polosocialistu, odložila volby do obcí na 2 roky. Tam jest fašismus úplný a zde na dvě splátky. V Německu Hitler přímo vyloučil komunisty ze sněmovny, zabavil jim mandáty, v Československé republice vláda a nynější sněmovní většina společně se sociálními demokraty a národními socialisty usnesla se pro sněmovního předsedu na právu rozhodovati o svobodě slova poslance a také o jeho dietách a mandátu. V Německu Hitler zrušil tato práva na 4 roky najednou, zde se ruší po kouscích. Táži se: Jaký jest rozdíl, když vezmeme psa nebo kocoura a uřízneme mu hlavu najednou, nebo po kouscích, nejdříve půl ocasu, potom celý ocas atd.? (Výkřiky komunistických poslanců.) Hitler zastavil najednou komunistické noviny, a to, co on tam udělal najednou, zde sociálfašisté dělají na splátky, nejprve zastaví "Rudé právo", "Dělnický deník", "Rovnost" a pak dojde na náš nešťastný "Głos robotniczy".

V Německu byli odstraněni a propuštěni ze státní služby všichni úředníci, kteří jsou komunisty nebo socialisty, čili protistátním a rozvratným živlem, u nás vláda československé demokracie společně s většinou sociálních demokratů dělá v podstatě totéž, jenom zase na splátky. Jinak řečeno oni v daném případě nevyhodí všechny nepohodlné úředníky najednou, nýbrž jen podle plánu, podle denunciace a potřeby úřadu, podle přednostenské chuti nebo případně nechuti. Zákon prostě dává do rukou veskrze fašistické byrokracie neomezené právo, aby jakýkoli přednosta úřadu, národní demokrat, stříbrný nebo měděný fašista mohl vyhnati ze služby úředníka, když řekne několik kritických slov, třeba to ani nebyl komunista. Vyžene ho prostě z politické msty nebo z osobních důvodů.