V tom musím ja, ale i každý striezlive mysliaci občan, videť očividomú zpiatočnosť, keďže niet žiadnej zvláštnej príčiny, ktorá by odôvodňovala tento násilný krok našej vlády, keďže i pri doterajšom jednacom poriadku každá vláda, ktorá má patričnú a spoľahlivú väčšinu, môže nielen svojím privržencom naoktrojovať svoju vôlu, ale dľa ľubovôle môže ju i v obmedzenej jednacej lehote nikým nehatene, skoro dľa method povestného "šnelsiderkurzu" uplatniť a víťazne previesť pri každej okolnosti. A skutočne nemaly sme ani jednej vlády, ktorá i doteraz by si nebola vedela dať rady ľubovoľne s najvážnejšimi národnými, obrannými, sociálnymi, kulturelnými, štátnymi a hospodárskymi záujmami, a to buď tým, že ich rozmnožila, - čo sa ale veľmi zriedka stalo - alebo im uškodila, následky čoho v mnohých prípadoch veľmi ťažko cíti každá vrstva našeho společenstva, a zvlášť Slovensko a Podkarpatská Rus.

Ba čo viac, som tak smelý s tohoto miesta prejaviť to moje presvedčenie, že snáď nikde vo svete nemôžu sa vlády a u vesla sediace vládne väčšiny ukryť za takým pohodlným a diktatorické snahy vlád v takej miere podporujúcim jednacím poriadkom, ako vy, pánovia, na základe doterajšiho poriadku.

Voľakedy, kedy ešte nezneužívali tak perfídne neprestajným hlásanim hesla demokratickej ľudovlády, a tak seriove, jako teraz v šírom svete a zvlášť v nástupníckych štátoch, kde už absolutizmus ceľkom otvorene zahodil ligotajúce heslo demokracie a ujarmil udajne oslobodené národy a národné menšiny - veruže kedysi bol by sa cítil blaženým každý ústavny vladar a bol by môhol držať za hračku svoju úlohu, keď by mu boly bývaly k dišpozícii také pohodlné a všetké obštrukčné snahy vylučujúce parlamentné jednacie poriadky, s ktorými - aspoň v zásadných rysoch - obdarovalo naše zákonodarné sbory prvé ústavné národné shromaždenie, cieľom skrotenia budúcich parlamentných zasadnutí. Práve preto - keďže niekde - tak u nás bolo najmenej nutné takéto uprísnenie jednacieho poriadku, ktoré sa teraz pojednáva, a ktoré vládna väčšina vzdor všemu odhlasuje, vzdajúc sa svojho sebavedomia a zabudnúc na to, že môže prijsť doba, kedy i ona môže byť v menšine a vtedy bude museť trpeť túto klotüru, ktorú ona dnes iným kuje.

Dnešné jednacie poriadky boly dostatočné, ba v mnohých prípadoch i úzkoprsné. Prečo sa ích dotknúť, ked by len vláda snad nemala dajaké schované ciele s nima proti vlastnej väčšine?! Kto by to vedel?

Je známe, že voľakedy prísnosť terajšieho jednacieho poriadku voči dávnym a neobmedzené rečnické práva ubezpečujúcim jednacím poriadkom, ako aj pre parlamentných rečníkov tak rečeno milimetrovým colštokom vymeranú dobu a trvanie reči tým odôvodňovali, že hľa, pri našom volebnom prave úplne uplatňuje sa už vôľa ľudu pri samých voľbách, a to i pre väčšinu, jako i pre menšinu. Z tohoto dôvodu teda neni treba nekonečných debát, tým menej premrštenej obstrukcie, ako teroričného prostriedku snemovných menšín proti vôli väčšiny.

No pravda, na to žiadnej potreby niet, ba aj doterajší jednací poriadok to docela vylučuje. Čo však tento návrh obsahuje, to nielen vážnosť parlamentu, ale i sebavedomie zákonodarcov uráža. Dopomáha totíž nielen predsednictvu k prepotencii, ba snáď i k zneužívaniu moci - bárs musím uznať, že doterajší predsedovia k tomu žiadneho precedentu nedali - taktiež celé zákonodarstvo môže byť ešte väčšou hračkou v ruke vlády, jako doteraz, ale ľahko môže znemožňovať i riadnu a zdravým prúdom tekúcu parlamentnú debatu. Tu nie je o tom reč, aby poslanci zlomyseľne mohli zneužívať svoju poslaneckú funkciu a slobodu rečnenia, ale o tom sa jedná, aby sa nezdegradovala na dôveru tisícov postavená vážnosť a hodnota na to nivó a na ten pomer, v akom sa nachádzajú chovanci alebo kadeti vojenských škôl voči svojím predstaveným. Doba predsedníckych širiakov veru alebo kadeti vojenských škôl voči svojím predseda dolnej snemovne Anglie, ihneď utíšila smrtná tichota i ten najväčší hrmot a zvuk.

Takáto revízia nie je rozšírením ľudovej slobody, ale je predzvesťou sovjetského teroru, alebo tvrdopäsťného fašizmu, kde je zákonodarný sbor už len parádnym plášťom popri všemohucími diktátormi.

Dobre, vy možete zaviesť i zákonodarnú diktatúru, ale pri tom nechlubte sa vládou demokracie a demokratickými heslami, a nehrozte trestnými sankciami takým, ktorí by si snáď dovolili našu demokraciu, alebo lepšie rečeno našu tak zvanú demokratickú vládu kompromitovať.

Keď by boli voľakedy chceli prijsť s takýmto zúžením jednacieho poriadku na príklad v rakúskom parlamente, kde naší dnešní velikáši sáhodlho rečnili a opportúnne importúnne obštruovali, dokiaľ nevyšmahol sa nenávidený 14-tý paragraf z arzenálu od mnohých závidenej a nenávidenej cisárskej moci, veru že by boli nárekami svojich krívd preplnili celý svet. Alebo čo by nebol urobil Juriga v niekdajšom maďarskom parlamente, a jako by sa bol búril, keď by boli tam tiež prišli s podobnou klotürou ku znemožneniu mesiace trvajúcej obštrukcie a šesť, desať, ba i dvadsať hodín trvajúcich rečí! Keď by i on nebol mohol obštruovať proti dajakej osnove zákona i pod maďarským režimom, o ktorom sa vo svete hlásalo, že je najnásilnejším režimom, a nebol by mohol zo srdca viniť vládu za národnostné krivdy, ktorých je i teraz dostatok z vôle naších vlád vzdor všetkej demokracii a vzdor všetkým medzinárodným garanciám na úkor naších menšín cieľom donútenia ich do ideje československej národnej jednotnosti.

Revolverová guľka už skoro dosiahla tvrdú hlavu Štefana Tiszu, vtedajšieho predsedu budapeštskej poslaneckej snemovne, len preto, že chcel už raz i bez rukavičiek ukončiť nekonečnú parlamentnú anarchiu, a síce to o mnoho v miernejšej forme, jako tento návrh anarchiu, a vtedy musely byť prekypujúce vlny zpäť uvedené do mierneho riečišťa múdrou reštrikciou jednacích poriadkov, aby bola práceschopnosť parlamentu v každom ohľade zabezpečená.

U nás ale niet ani jednej extremity, preto nebolo treba tohoto revízneho návrhu a zdá sa, ako keby nesledoval iné ciele, len pomstiť niektorých kolegov, ktorí si dovolili pri nedávnom zahraničnom expozé svoje vtipné poznámky prejaviť.

Odhliadnuc ale i od týchto čiste vecných námietok, dnešná doba neni najvhodnejšia k tomu, aby vláda práve teraz týmto podriadnym návrhom chcela odkloniť pozornosť obecenstva od vážnejších vecí. Dnes, kedy bieda a nezamestnanosť každej vrstvy obecenstva a zvlášť nepopísateľná psota obyvateľstva Slovenska a Podkarpatskej Rusi dolieha na riešenie vážnejších a ťažších hospodárskych a sociálnych otázok, vláda marní čas tým, že i tak už prázdné heslo demokracie chce uhájiť nedemokratickými nariadeniami.

Pánovia, zatým, čo my tu o tom jednáme, či majú byť poslanci päť alebo šesťkráť do mesiaca v pražskom parlamente, náš ubohý ľud na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi trpí tú najväčšiu biedu, a je mu sviatkom ten deň, kedy si môže len skývu chlebíčka zaobstarať. Základom hospodárstva Slovenska a Podkarpatskej Rusi bolo a je poľnohospodárstvo a lesné hospodárstvo, pri tom malý priemysel. Dnes hospodárenie drevom je zničené následkom nemúdrej zahranično-hospodárskej politiky vlády, ktorá sa hermeticky háji pred postulátom doby a uzavre všetké možnosti múdrej dohody so súsednými štátmi. Poľnohospodárstvo je obťažené nemožnými bremenami verejnými, sociálnymi i bankovými a priemysel je takrečeno tendenčne zničený centralistickými snahami obchodne-politických činiteľov historických zemí. Okresy, ktoré kedysi boly Kanaanom blaha a dobrobytu, celá Spiš, Šariš, údolie Hronu atď., sú dnes pusté a dobré časy žijú len v rozpravách starších ľudí v pamäti dnešnej generácie. Je samozrejmé, že pri takýchto pomeroch je i pôda pre poburujúce a nekľudné zprávy náklonnejšia.

Periculum in mora! Ale tomuto nebezpečiu sa nedá odpomôcť tým, že priostrením parlamentného jednacieho poriadku chcete umlčať výkriky za pomoc volajúceho ľudu!

Najväčšia reštrikcia dá sa poznať s ohľadom na interpelácie; tento nový pojednávajúci poriadok tak rečeno znemožní interpelačné právo menšinám, keď závisí od toho, zdali snemovňa privolí alebo odpraví to, aby interpeláciami menšín meritorne sa zaoberali rezortní páni ministri.

Z týchto dôvodov návrhy neprijímam.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest p. posl. Ostrý.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Spěch, s kterým byl předložen zákon, jejž projednáváme, dává mi tušiti, že pánové připravují pro naši sněmovnu něco, proti čemu se patrně očekává silný odpor. Myslím, že ve sněmovně, ve které panuje přece jen naprostý klid a - řekněme - i pořádek, ve sněmovně, která může býti vzorem, myslím, parlamentům celého světa, nebylo třeba o tak důležité otázce, jako je jednací řád sněmovny, jednati s takovým kvapem, který nedovoloval domysliti všechny jeho mravní a právní důsledky.

Pánové, v pátek ve 3 hodiny byl návrh rozdán poslancům v plénu sněmovny. Je to iniciativní návrh zákona, musil býti tedy dán do iniciativního výboru, který jej přikázal výboru úst.-právnímu. Ve 3/4 na 4 počal úst.-právní výbor o předloze jednati. Dovedete si představiti tu režii a - dnes to ještě můžeme říci, poněvadž se celkem nemůže ještě nic státi - to ignorantství, které konečně je z této předlohy a z důvodové zprávy zřejmé? Beru navrhovatele v ochranu, nechci, aby na ně platilo to slovo "ignorantství", poněvadž jsem si vědom, že autory nebyli navrhovatelé. Žádný návrh, ať iniciativní nebo vládní, nebyl podán sněmovně s takovou ledabylostí a neodůvodněností jako tento návrh zákona. Nemohli jsme se tam dočísti, proč se mají provésti změny těch jednotlivých paragrafů, ale nedočetli jsme se ani v důvodové zprávě, proč byl návrh vlastně podán. Při poradách jsem řekl, že bych se nebyl divil, kdyby byla ve sněmovně taková situace, jakou jsme prožívali na př. r. 1926, ale dnes, v době absolutního klidu ve sněmovně, kdy se celkem nic neděje, nebylo třeba s takovým kvapem předlohu předkládati, ba nebylo snad vůbec třeba, aby se s předlohou přicházelo. Je-li však přece nutno po 13letých zkušenostech, získaných s nynějším jednacím řádem, tento jednací řád novelisovati, proč ten kvap, proč tak náhle a rychle? Nedává to tušiti, že se něco připravuje? Nikdo ve sněmovně nehlučí, nikdo neporušuje jednací řád a jestliže se ozve ve sněmovně nějaké hlučnější slovo, nu, pak promiňte, nejsme žádný vědecký ústav; my nejsme škola, my jsme dům, ve kterém se dělají zákony pro jednu a proti druhé vrstvě, kde se dělají věci, které namnoze rozčilují. A tu, prosím, když je to dům, kde se dělají zákony, pak nechtějte, aby zde seděli poslanci a drželi ruce na lavicích. (Výkřiky.) To je parlament a my můžeme býti vděčni naší vyspělosti, když můžeme celému světu říci, že máme nejpořádnější parlament, ovšem, kdyby se nám nedostala na stůl tato předloha, která nás před celým světem hanobí.

Mluví se tvrdošíjně o zmocňovacím zákonu. Nechci tvrditi, že snad to, že se bude dělati zmocňovací zákon, by mělo býti příčinou, proč se dělá tento předběžný zákon tak na kvap. Ne, pánové, v této sněmovně se vám netřeba báti nějakých věcí, poněvadž i kdybyste dělali zákony, kterými budou suspendována práva, spravedlnost, demokracie, parlament, ústava, v této sněmovně se vám nestane nic, ale, věřte, stane se vám mezi voliči venku. (Výborně! - Potlesk.) Ti vám dají odpověď. (Výkřiky posl. Najmana.) My potřebujeme zmocňovacího zákona? Vládní většina, která má přes 200 poslanců ze 300, ta potřebuje zmocňovacího zákona? Vy si můžete v tomto domě odhlasovati všechno, co chcete, vy se oposice nemusíte báti, poněvadž, ke škodě tohoto domu, je oposice příliš slabá; jako je ke škodě tohoto domu, že je vládní většina tak silná - proto snad je zde i ta mravní hniloba. Tedy nač vy byste potřebovali zmocňovací zákon? Proto, abyste se měli na koho vymlouvati? Což se domníváte, že tím, když si uděláte zmocňovací zákon, utečete před veřejností, kritikou a spravedlností lidu, před odpovědností za činy, které budete po tom dělati zmocňovacím zákonem? Máte opravdu český národ, který je národem politicky vyspělým, za tak hloupý, že se domníváte, že vás zmocňovací zákon, který si napřed svou většinou musíte dáti, zbaví odpovědnosti a následků toho, co tím zmocňovacím zákonem budete dělati? Neklamte se! My budeme míti dosti příležitosti z toho klamu vás vyvésti, poněvadž půjdeme ven a venku ten klam budeme vysvětlovati.

Připravuje se ještě řada politických předloh a snad i to je příčinou, proč má býti měněn jednací řád. (Výkřiky posl. Jiráčka.) Ale říkám opět: Ne, vy to k tomuto účelu prostě nepotřebujete, poněvadž máte takovou většinu, že si v tomto domě můžete odhlasovati, co chcete. Pořádek ve sněmovně rušen nebyl a já vám něco řeknu: když tu, řekněme, komunisté tu a tam udělají nějaký takový výkřik anebo když sněmovna oživí, věřte, tím se nic nestane. Otázka zde je: může sněmovna jednati a jsou poměry takové, že může jednati, nebo ne? (Výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Ostrý (pokračuje): Já pravím, že většina má možnost v klidu a v největším pořádku si odhlasovati všechno, co potřebuje. Ale my samozřejmě změnu jednacího řádu děláme s sebou a nakonec řeknu, že si z ní vybereme, pro co budeme hlasovati a co budeme zamítati. Pozměňovacích návrhů vám zde nedáváme (Výkřiky posl. Najmana.), poněvadž si říkáme: V této sněmovně podati pozměňovací návrh je škoda pásky na psacím stroji, které bylo k tomu psaní použito. Proto nebudeme podávati pozměňovacích návrhů, budeme prostě hlasovati pro to, co považujeme za samozřejmé, pro účast poslanců.

Račte dovoliti, tato předloha zákona má býti malý náhubek poslancům. Vedle tohoto náhubku se připravuje politicky dalekosáhlý návrh zákona tiskového. (Výkřiky.) To bude náhubek pro veřejnost, to bude náhubek tisku. Je zajímavé... (Výkřiky.) Pánové, mám jenom 45 minut. (Stálé výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o ticho.

Posl. Ostrý (pokračuje): Pánové, když chcete mluviti v těchto lavicích o svobodě, říkám, že byla doba... (Výkřiky posl. Mlčocha.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Mlčocha k pořádku. (Výkřiky posl. Pika.)

Volám p. posl. Pika k pořádku. (Výkřiky posl. Najmana.)

Volám p. posl. Najmana k pořádku.

Posl. Ostrý (pokračuje): Pánové, mám jenom 45 minut. (Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Je zajímavé, že dnešní tisk - myslím, že je to "České slovo" - přináší protestní projev... (Výkřiky posl. Mlčocha.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Mlčocha po druhé k pořádku. (Výkřiky posl. Pika.)

Volám p. posl. Pika po druhé k pořádku.

Posl. Ostrý (pokračuje): Račte dovoliti! "České slovo" dnes přináší protestní projev proti tiskovému zákonu a hned k tomu připojuje, že prý svobody tisku nebude zneužíváno rozkladnými živly v tomto státě. Jde o to, co se považuje za rozkladnou činnost. (Posl. Pik: Útok na základy republiky!) Rozkladnou činnost proti státu může znemožniti i nynější tiskový zákon. Domnívám se však, že tiskový zákon, který má býti dělán, je dělán proto.... (Výkřiky.) Vy jste svobodou rostli, vy jste svobodou sílili, a teď tu svobodu škrtíte. (Posl. Pik: Sprostota není svoboda! Hluk. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Pardon! My máme takový tiskový zákon, že sprostotu, útok na stát a rozklad republiky můžeme tímto zákonem zabrániti a stát chrániti. (Výkřiky posl. Pika.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Pika po třetí k pořádku.

Posl. Ostrý (pokračuje): My cítíme, co se zde připravuje, a to jsou všechno důsledky toho, proč se dělá nový jednací řád ve sněmovně. Domnívám se však, že kvap, se kterým je projednáván nový jednací řád i novela jednacího řádu, měl býti věnován vládním opatřením na mírnění nynější hospodářské deprese a krise. Prosím, pánové, my jsme skoro na sklonku prvního pololetí (Hluk. Výkřiky. - Místopředseda Roudnický zvoní.), a co hospodářské poměry? Co pak se po této stránce děje? My jsme ještě ani lidi nenasytili, my jsme jim ještě nedali příležitost a možnost, aby se v příštích měsících nasytili, a oni jsou již nuceni pomýšleti na další bídu a hospodářskou depresi, kterou nám ve zvýšené míře přinese příští podzim, zima a jaro.

Pánové, co se dělá? Dobře, vypsali jsme půjčku práce. Půjčka práce se provádí, upisuje. Co nám však chybí? Program provádění prací, které tato půjčka práce umožňuje. (Hluk. Výkřiky.) Vždyť my nemáme programu, my nemáme cíle, a pros ím, kdyby nebylo toho, že máme rozbité nějaké silnice, tak jsme zůstali vůbec bez pracovního programu, přes to, že jsme věděli, že půjčku práce budeme musiti vypisovati. Pánové, já nestavím zlepšení hospodářských poměrů v tomto státě na půjčce práce; to může býti jenom zapalovač, který má uvésti v pohyb stroj hospodářského života. (Výkřiky.) To může býti jenom zapalovač, to ostatní může a musí udělati soukromé podnikání, kterému však, račte dovoliti, dnešní systém bere jakoukoli chuť. My nemáme lidí, kteří by měli důvěru v podnikání, poněvadž nevědí, co bude zítra.

Máme statisíce nezaměstnaných. Nemýlím-li se, mluvil jsem zde již o této otázce. Co se děje po této stránce? Ano, my filosofujeme o pracovní době, ale nemáme k tomu programu, nemáme k tomu cíle a já se bojím, až tuto věc začneme dělati, že se stane neštěstí, které nebudete moci odčiniti. Já stojím na stanovisku: Organisace práce musí býti v tomto státě provedena tak, že, kdo nám produkuje v tomto státě nezaměstnané racionalisovanou výrobou, musí se o ně postarati. (Výkřiky komunistických poslanců.) To je úkol hospodářské důležitosti, to se nedá odkládati. My nemáme vyřešenu otázku hospodářské a zemědělské kolonisace. Máme státní statky, na které se doplácejí desítky milionů ročně. Proveďme kolonisaci, zbavme tak část lidí nezaměstnanosti, dejme jim to, aby se tam živili, a stát na tom desítky milionů ušetří. Tedy my musíme míti program, toho je potřebí. A ten kvap, který byl věnován této předloze, měl se věnovati hospodářským otázkám. Můžeme míti jednací řád jak řemen, co nám to pomůže, když venku se bude lid bouřiti? Můžeme jej zastaviti snad nějakým hrubším postupem, ale nemůžeme zastaviti nespokojenost lidí. Ta nespokojenost, která se projevuje na př. v našich řadách, není nahodilou věcí, to má své vážné příčiny v hospodářské potenci. Lidem se znemožňuje existence, lidé žijí ze substance vlastní nebo třetí osoby. To jsou strašné věci, kterým musí vládní většina, vláda a režim věnovati pozornost, nechce-li, aby došlo k úplnému hospodářskému zhroucení v tomto státě.

Chtěl bych se vrátiti k jednacímu řádu. Pánové, není to chlouba a hana. Vedl jsem urputný zápas při projednávání této předlohy. Vím, že se nemůže při dnešním režimu mnoho změniti, ale ke cti, jak bych řekl, subkomitétu mohu prohlásiti, že se s námi zacházelo velmi zdvořile a slušně (Výkřiky: Přece něco!), že se nám nic nestalo. Tedy to, co bylo podniknuto s mé strany, nebylo nic jiného nežli boj o právo, spravedlnost a demokracii ve státě. A je pozoruhodno, že ten boj o demokracii, o právo a spravedlnost připadl straně a zástupci strany, o které se mluvilo po mnoho let jako o straně reakční, o straně, která nemá svého programu politického, o straně, která nemá vytčený cíl demokratický. Strana, o které se mluvilo s takovým despektem, je v dnešním demokratickém parlamentě povolána, aby chránila demokracii proti těm demokratům, kteří mají k tomu mezinárodní patent a dokonce ochrannou známku. Demokracie není jen využití za každou cenu moci většiny nad menšinou. Demokracie vyžaduje pravdu, spravedlnost, právo, stejné právo, nesmí býti rozdílu před zákonem. To je ta pravá demokracie, ale takové demokracie, bohužel, u nás není a nám připadl - a opakuji, že je to pozoruhodné - úkol tuto demokracii chrániti, nám jako straně, o které se říkalo, že je reakční, že nemá programu, že nemá politické moci, že neví co chce, prostě poněvadž toto všechno jí prý chybí, byla jí upírána dokonce životaschopnost. A ta strana před vámi a proti vám musí chrániti demokracii v tomto státě. (Posl. Nový: Jest viděti, jak přišla demokracii draze daň z obratu!) Se mnou můžete mluviti o té věci, já jsem pro diskusi. My jsme vám to řekli při dani z obratu, vy si nesmíte naříkati, že jste při dani z obratu něco ztratili, poněvadž jste při dani z obratu ztráceli celých deset roků. A víte proč? Prostě proto, poněvadž jste neměli odvahu říci průmyslu, že daň obratová se bude paušalovati, a tím jste zahazovali desítky a stamiliony Kč. Já jsem zde o tom mluvil; pro vás je velmi nebezpečná věc s tím přicházeti a hlavně ke mně, poněvadž, račte dovoliti, já té věci rozumím a já jsem vám zde dokazoval svého času na žárovkách a textiliích, kolik stát ztrácí proto, poněvadž neměli jeho představitelé odvahy zdemokratisovati v tomto státě daňovou geometrii. Promiňte, já nemohu ovšem vcházeti na podrobnosti, ale budu míti příležitost o této věci zde mluviti. Chtěl jsem jen toto říci k projevu, že jsme ztratili na dani z obratu. My jsme neztratili na dani z obratu nic, my jsme jen o nějaký milion korun sebrali živnostníkům méně.

Domnívám se, že celá ta předloha je útok na parlament. Vždyť je možno, že ne vždycky a ne včas se všecko prohlédne, vystihne a postihne. Domnívám se, že čím více zesměšňují parlament, tím více jej diskreditují v očích národa, občanstva. Když už mohly dospět poměry tak daleko, že poslanec je karikován, ale to není karikatura - znám rozdíl mezi karikaturou a zlehčováním, zesměšňováním - když dáváme zákonem možnost, aby poslanec byl postaven před oči veřejnosti v karikatuře klečícího školáka, který přišel pozdě do školy (Výkřiky.) a na něhož trest uvalený spočívá v tom, že musí držet násadku na rukou. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.), račte mi dovoliti, to není karikatura, to není ten smysl karikatury, jak jsme ji viděli o velkých mužích jednotlivých států, to jest útok na parlament, to jest útok na poslance, parlament i poslance, kterého chcete zlehčiti v očích širokých vrstev lidu. A teď nutno odpověděti na otázku, odkud to vyvěrá, kdo je inspirátorem tohoto útoku na parlament, na demokracii. A opět se vracím k tomu! Je to až smutné, že právě my proti všem musíme v tomto domě tu demokracii, ten parlamentarismus chránit a hájit. Nemyslíte, když se tak mnoho mluví o těch poslaneckých platech a když je možno, aby se zrodil návrh takového zákona v hlavách, v důsledku jehož je možno poslanci za jeden a tentýž čin jenom s dvěma důsledky dáti nebo navrhnouti trest ztráty poslaneckého platu až na 6 měsíců, že tím utvrzujete československou veřejnost v tom, co ona nám nesčetněkráte na schůzích říká: slevte z diet, jděte dobrým příkladem vstříc? U poslance každý venku vidí 5000 Kč měsíčně. Nikdo, ani předsednictvo, se nestará, aby veřejnosti řekl, že je to klam, poněvadž žádný poslanec - podle toho, které straně patří - nemá více než snad 3000 nebo 3500 Kč měsíčně. A teď vy navrhujete ztrátu diet až na 6 měsíců. Nemyslíte, že tím utvrzujete veřejnost v domněnce, bůhví v jak příznivé hospodářské situaci jsou poslanci a jaké bohatství si mohou z mandátu nastřádat, když by mohli ztratiti plat i za 6 měsíců. Nemyslíte, že tohle je součástka všeobecného útoku na demokracii, parlament, důvěru v poslance a jejich důstojnost? Vždyť, věřte mně, když jsme o tom jednali - a já jsem skoro v každém odstavci našel nějakou pokutu pro poslance - řekl jsem si: Nebylo by, člověče, důstojnější tebe, kdybys navrhl, aby poslanecký mandát byl čestnou, neplacenou funkcí? Nemyslíte, že to všechno leze už člověku pomalu z krku, že se začíná stydět býti poslancem, poněvadž za chvíli budeme tak postaveni, že námi budou strašiti malé děti? To jsou strašlivé poměry! A tohle děláte ve jménu ochrany demokracie a parlamentarismu? Vy chcete chránit demokracii a parlament, ale nepředloženými, nedomyšlenými skutky všechno diskreditujete. Žádná strana neměla na tom zájem, snad jen předsednictvo, aby se v tomto domě zrodil návrh zákona, podepsaný vedoucími činiteli politických stran (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.), že poslanec může býti zbaven mandátu předsednictvem sněmovny. Co se tam říká, že o tom rozhodne volební soud, je jen forma. Kdyby se to stalo právem, zákonem, rozhodlo by o mandátu poslance předsednictvo poslanecké sněmovny. Tedy 5, 6 lidí - podle toho, kolik politických stran je v koalici - by rozhodlo o mandátu člověka, jejž on dostal od 25.000 voličů. Nehanbíte se za to, že se tento návrh mohl vůbec objeviti na stole poslanecké sněmovny? Snad mám mnohem více pravdy, než se domnívám, když mluvím o tom kvapu projednávání. Vždyť je možné, že navrhovatelé nebyli s to ani domysliti důsledky, když dali svůj podpis, aby poslanec mohl býti zbaven mandátu proto, že snad 15kráte do roka se zapomněl zapsati do presenční listiny. Dovedete pochopiti to ponížení důstojnosti poslance? Říkám, že to všechno je skrytý útok na demokracii a parlamentarismus. Varoval bych všechny, kteří parlamentarismem politicky rostli, kteří rostli svobodou slova, svobodou tisku, před takovými návrhy zákonů, před takovým houževnatým a skrytým útokem na čest poslanců a na parlamentarismus, poněvadž na konec se to může vymstíti důkladně na vás. (Výkřiky poslanců živn. obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Ostrý (pokračuje): Vy chcete zjednati autoritu poslancům, žádáte, aby poslanci mluvili k věci. Nemám nic proti tomu. Řečník dovede vždy mluviti k věci, ale já se domnívám, že takovými ustanoveními jednacího řádu znemožňujete event. nutný projev poslance kterékoli strany. Řekl jsem, myslím, v subkomitétu: Každý chvilku tahá pilku. Jednou mně, po druhé tobě. Dnes to může platiti pro mne, zítra pro druhého. Mohou se však vyskytnouti takové okamžiky, kdy poslanec je povinen i mimo program učiniti projev v té které věci. (Posl. Fr. Svoboda: Tlačíte se také k pánům!) Jak vypadá u nás panství, Svobodo, to ti hned řeknu. Domnívám se, že se mohou naskytnouti momenty, kdy poslanec musí, je-li dbalý své povinnosti, učiniti v posl. sněmovně projev, kterým by informoval veřejnost, vládu, parlament. Co je to však za ustanovení, uvalují-li se trestní sankce takových důsledků na poslance, který by se prohřešil tím, že by nemluvil k věci nebo že by neposlouchal? Dovedete si všichni domysliti, co by znamenaly důsledky?

Hned vám něco řeknu: V úst.-právním výboru jsme měli příležitost vyslechnouti projev ministra spravedlnosti dr Meissnera o míchání se Hitlera v jeho projevu do našich vnitřních záležitostí, pokud se týče brněnského soudu proti hakenkrajclerům. Ústavněprávní výbor vzal s povděkem na vědomí prohlášení pana ministra. Nebylo rozdílu mezi oposicí - až na takovou oposici, která samozřejmě již svým bytím pro to nemohla býti - a vládní většinou. A nyní jsme protestovali v Berlíně. V neděli jsem měl příležitost čísti ve veřejném tisku odpověď jednoho člena říšskoněmecké vlády českému národu, který odpovídá na náš projev tím způsobem: "Československo si musí zvyknouti, že my se do jeho vnitřních záležitostí budeme míchati, poněvadž my jsme ein Herrenvolk." Poněvadž Němci se domnívají býti Herrenvolkem, národem panujícím, proto snad český národ, československý stát se má považovati za vasala, za otroka, za méněcenného. My, kulturou, národním vědomím, svérázností se tomu Herrenvolku úplně vyrovnáme. A tu, když se naskytne příležitost, že se má o takové věci učiniti projev, pak, prosím, je možno, že podle našeho jednacího řádu může to býti znemožněno a může to míti pro poslance dalekosáhlé trestní následky a sankce.