Spousta jiných příkladů dokazuje, že to, co zde dělají páni poslanci z vládní většiny, zvláště členové II. internacionály, jest v podstatě totéž, co dělá Hitler v Německu. Chtějí to dělati rafinovaně, ale na jedno při této příležitosti páni zapomínají, a to, že podobná usnesení škodlivě se vymstí v značné míře i na nich samých, spíše než na někom jiném, a při tom stále ještě jsou noviny, jako "Právo lidu", "Duch času" a Chobotův orgán "Robotnik Ślžski", které podobné zákony doporučují lidem ku přijetí. Doporučují zákony ku přijetí jako kat, který své oběti hází provaz a doporučuje jí: "Vezmi jej a pověs se!" Myslím, že již nejsou tak naivní lidé, ani v socialistických organisacích, kteří by dbali takových doporučení, a byli-li nějací, přesvědčili se nyní o zklamaných ilusích a přecházejí k boji proti fašismu a proti sociálfašistickým vůdcům a špičkám.

Čteme v socialistických novinách chvalozpěvy o sebevědomí, odvaze atd. - zdálo se, že i slova pana zpravodaje také dokazovala, že oni jsou silní, odvážní, že chtějí prostě imponovati lidem, vsugerovati jim, že je to skutečně důkaz politické odvahy, síly vlády a koalice - já myslím, že to jest právě naopak. Neboť proč pánové tak pospíchají? Což nad parlamentem již hoří střecha, že zde tak náhle bez koaličního referátu násilím chtějí ten zákon odhlasovati, ať se děje co chce? My z toho spěchu usuzujeme, že se páni bojí, že to chtějí míti co nejdříve pod střechou, a proto není také důkazem odvahy, když většina koaliční a vládní tak rychle se usnáší na tomto návrhu zákona. Jest to důkaz, doklad strachu, bázně a paniky před celým československým proletariátem.

Jest jasná věc, že páni z obavy před vzrůstající revoluční vlnou a pobouřením pracujícího lidu chytají se takových způsobů a prostředků. Co jest to vlastně v podstatě? V podstatě to, co se připravuje, není nic jiného než obmyslný útok na jistý úsek fronty třídního boje, útok na samostatnost, útok na svobodu slova komunistických poslanců, levé oposice, zbavení jich mandátů pomocí změny jednacího řádu, nemluvě již o hmotném jejich poškozování odebráním diet. Nejen že zavírají lidi do vězení, odebírají komunistickým poslancům mandáty a peníze, nýbrž chtějí ještě zabaviti i tisk. Mají chuť na diety komunistických poslanců vědouce, že komunistický poslanec nikdy nebéře celých 4.600 Kč do vlastní kapsy, nýbrž že odevzdává 3.000 straně, t. j. svým vlastním voličům.

Hitler zrušil v Německu všechno, co tam bylo, ale čím více béře, tím větší vlna revolučního odporu vzrůstá, a stejně bylo tomu v Polsku a všude jinde. Nemyslete si, že, zbavíte-li komunistické poslance diet, zamknete nám hubu na zámek a náhubek. Vezměte si těch několik haléřů, víme, že jste chtiví jako hubený pes na kost, víme, že máte 2, 3 a 4 platy, zbytkové statky, správní radovství, [ ]. Zde žádné hmotné škody nás neodvrátí od revolučního boje a tím méně takové liliputánské, nepodařené návrhy, kterými nás chcete stíhati. Víme, že pendrek, šišák, četník jest symbolem Československé republiky. Tisíce českých proletářů, kteří bojovali o tuto republiku, prolévali krev na Sibiři, ve Francii nebo v Italii, [ ].

Pánové chtějí zničiti komunistický tisk, dávají jej do rukou policie. Stran toho říkáme, že bolševici jsou národ, který v dějinách pronásledování vytrval v nejhorších dobách. Carská vláda byla mistrem v pronásledování a útisku a přes to čím větší byl útisk a pronásledování, čím méně bylo legálních novin, tím více vyrůstalo nelegálních bojovníků, vzrůstalo revoluční hnutí a vyrůstali revoluční vítězové jako Lenin, Dzierżyński atd.

Jest tedy jasné, že i zde pánové nedospějí k cíli. Na první pohled základem demokracie bylo by asi volební právo, ale toto právo má býti změněno. Na dva roky se odloží volby. Co to znamená? Jest to zjev síly, moci, soběstačnosti? Není to důkaz obavy před hlasem kritiky lidu a voličů a úmysl zrušiti všechny zbývající ještě demokraticko-buržoasní iluse?

A konečně, když již nemohou ani zabavovati papíry, ani pochytati komunisty, chytají se těch ubohých státních úředníků, a když některý z nich řekne slovo kritiky, na základě pouhého znění zákona o tom, že veřejný, samosprávný ústav dostává státní subvenci, mohou ho zbaviti pense, každé chvíle vyhoditi z místa atd. Co to jest? To jest zřejmý rozběh k otevřenému, nepadělanému fašismu.

My podle našich slezských poměrů a životních podmínek dobře víme, že se k tomu buržoasie již dávno připravovala. Neboť co ji nutí k tomuto útoku? Především to, že v masách samotných socialistických dělníků a agrárních domovinářů, v masách horníků, hutníků a v masách mnoha jiných indiferentních dělníků vzrůstá ohromné pobouření v celém Slezsku. Tam dělnický lid od plebiscitu prošel celým peklem a Golgotou utrpení, týrání a muk. Slezsko jest pro Československo obrazem úředního [ ] a lži.

Vláda slibovala slezskému lidu modré s nebe, aby se neorientoval k Varšavě a obrátil se tváří ku Praze, slibovala mu rovnocenné občanství slezského lidu s Čechy, Moravany, Slováky atd. Dokonce sám president Masaryk, když dne 29. dubna 1920 byla v Praze delegace s Koždoněm, společně s Tusarem slavnostně slíbil Slezanům: "Vy nejen že se nemusíte bát o svá práva, která jste měli za Rakouska, ale naopak vám Šlonzakům" - pan president Masaryk totiž užil zrovna toho slova autochtonního - "vám Šlonzakům bude dáno ještě víc." A dali. Vzali nejen stará rakouská práva, nýbrž místo toho dali hlad, pendrek a vězení. Slibovali půdu, pozemkovou reformu, ale Slezani dostali jen jednu čtvrtinu této půdy a tři čtvrtiny lidé, kteří nevědí, zdali se brambory sázejí nebo sejí, kteří přišli jako obyčejní vykořisťovatelé a příživníci, darmojedi a břichopáskové. Slezský lid nedostal nic a nyní kraj kvetoucí kdysi průmyslem, oplývající medem a mlékem, země, která má hutě, doly, vůbec celý průmysl vysoce vyvinutý, trpí dnes hladem, že jest na to až hrozný pohled. Pan posl. David, který nedávno byl v Dolní Suché na schůzi svých voličů - líbil se mi jeho referát - je-li člověkem dobrého svědomí, musí přiznati, že tam jest strašný hlad mezi horníky jak národními socialisty, tak i členy Národního sdružení. Horníci nemají co jísti proto, že pracují v 1 až 2 směnách týdně, a následkem toho dělník, ať je to národní socialista, sociální demokrat nebo komunista, má dosti té bídy, toho hladu a spojuje se v jednotnou frontu do boje proti buržoasii, proti cizím občanům, pánům Larischům, Gutmannům a Rothschildům. Vypukne-li však nějaká stávka, nějaký boj slezských nebo českých horníků, kteří na nejzazší hranici bránili stát před útokem Piłsudského, proti českým horníkům, kteří stávkou brání svého chleba a své rodiny, posílá československá vláda nikoli chléb nebo mléko, nýbrž pendrek, pažbu, soudy a hlad.

Dělníci ve Slezsku nemají práva brániti se svoláním schůze anebo stávkou, neboť když komunisté ohlásí schůzi, policie v Ostravě a Karvinné táže se především závodního na jámě nebo službu konajícího inženýra, zdali dovolí, aby se schůze konala. "Ne, to je rušení klidu a pořádku", a hned potom na diktát závodní správy policie zakazuje českým horníkům schůzi. To působí ohromné roztrpčení, lidé se bouří, proto také jest výjimečný zákon náhubkový, zámek na hubu, omezená osobní svoboda a svoboda dělníků, neboť v Československé republice není horníkům dovoleno brániti se.

Ani v takových případech bolestné tragedie, když čeští a polští horníci ve Slezsku (Jan Karel, Suchá) musejí jíti pod zem a tam v dole 600 m hluboko pod zemí musejí hladovkou zachraňovati své existence a své děti před hladem, tam, kde tito chudáci bojují hladovkou jako skuteční mučedníci, dokonce i tam na ně číhá msta a zlomyslnost buržoasie. Krvavé mučednictví těchto chudáků nemůže pohnouti svědomím kapitalistických nadháněčů. Když v Suché po 38hodinné hladovce utrýznění dělníci se strhanými nervy vyjeli konečně na povrch, nečekali páni na ně s chlebem a solí, nýbrž čekali na ně, jak jen vyšli ze směny, tři policejní komisaři, 16 četníků, spoutali je a vyčerpané odvedli do Ostravy. Při tom důl v Suché byl známý za plebiscitu, neboť postavil ozbrojený oddíl a bránil československé hranice a dnes nemůže nic dostati od vlastního národa, brání se hladovkou. Dělníci nechtějí krásti a zabíjeti, neboť věří, že prostě hladovkou dotknou se vašich nervů, vašeho srdce, máte-li je. Ale všechno je marné. Celé mučednictví horníků, jejich hladovka v dole neznamenala nic proti mrtvé písmeně, proti stanovisku kapitalistů a jejich sluhů, inženýra a závodního. A zde právě jest jasně zřejmo, jaké pobouření působí váš postup u těch nejvlastenečtějších českých horníků. Zde není jiného argumentu, pane docente Stránský, jen jediný: zničiti všechen odpor, odejmouti mandáty a zbytek nespokojených zavříti.

Provisionisté nejsou v lepším postavení než horníci v činné službě. Starý člověk, který ještě z rakouských dob má právo na byt, provisi, který za těch 200 až 300 Kč má nyní vydržovati rodinu, sestru, zetě, děti, vnučku, pro šílené štvaní, [ ] působnost úřadů od 2 neděl, které se neostýchají vyhnati starého provisionistu s dětmi a vnuky s eskortou 20 až 30 četníků z bytu, jest nucen vystěhovati se do deště, mrazu a hladu. Jest jasné, že to působí rozhořčení a pobouření.

Není to nyní lepší ani u železničářů. Mezi železničáři nemáme vůbec žádného našeho člověka. To jsou většinou lidé Brodeckých, Bergmannů nebo ještě jiných pánů více napravo. Tito lidé poslali své děti z polských škol do českých, z německých do českých, aby si udrželi svou existenci, dokonce doma hledí mluvit mezi sebou česky. Když přijde nějaká úřední osoba a přinese úřední spis nebo dopis, takový člověk hned začíná mluviti se svou ženou česky. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Zierhut zvoní.) To jest nejlepší důkaz, že se tito lidé přizpůsobili nynějším poměrům a že skutečně jsou nejlepším státotvorným živlem. Nyní tito lidé v 13. roku trvání republiky, jak to vidíme na případech v Bohumíně, Třinci, Karvinné, Suché atd., jsou definitivně předčasně vyháněni ze svých míst pod různými záminkami a s trýzněním.

Slezský rolník jest na tom stejně jako dělnictvo. (Výkřiky posl. Klimenta.) Záležitost státní příslušnosti jest z nejpalčivějších otázek, která trápí místní slezské obyvatelstvo. Soudr. posl. Kliment to dokonale zná, ví, že to jsou lidé, kteří se skutečně ve Slezsku narodili a kterým se za plebiscitu slibovalo právo státního občanství ipso iure. Nyní přes 10.000 skutečných, rodilých, domorodých Slezanů, kteří nikdy v Polsku nebyli, nemá státní příslušnosti. Mnozí z nich do 3 neděl musili sbaliti své věci a jíti do Polska. Musili se odtamtud vrátiti, protože je tam nikdo nechtěl. Myslíte, že vzrůstá důvěra slezských lidí k vám? Myslíte, že vám budou pro to žehnati? Neklamte se! Ne my děláme revoluci, povstání, převraty, nýbrž vy svou dravou, extrémní politikou děláte z klidných lidí pravé zoufalce, kteří jsou hotovi užíti každé zbraně, aby zachránili existenci svou a svých rodin.

Také pokud jde o národnostní útisk ve Slezsku, není tomu jinak. Mluví se sice o slovanské duši, o slovanském bratrství a nejvíce Kramář a Vencl mluví o slovanském příbuzenstvu, o slovanské lásce, ale když jde o zájmy polského dělnického lidu anebo zemědělce ve Slezsku, páni jich nedbají.

S polským soukromým školstvím ve Slezsku, které se skládá z jednoho gymnasia, ze 7 měšťanských a 11 obecných škol, zachází se macešsky. Pan ministr školství, přítel pana Chobota, nemohl dosud zestátniti žádnou z těchto škol a poskytnouti větší subvenci, a polské školství ve Slezsku vydržuje se jen dobrovolnými příspěvky. Je to ostuda pro republiku, o které se říká, že stojí na vysoké kulturní úrovni. Zde není dvojího mínění, že postavení slezského lidu po stránce kulturně-národnostní je strašné a že toto postavení bylo způsobeno celým vládním systémem a jednotlivými československými šovinistickými činiteli. Následkem toho jest nejen úplně antipatická nálada slezského lidu, nýbrž také roste mezi ním revoluční hnutí.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Śliwka (pokračuje): Hned budu hotov. Co dělají polští socialisté k ochraně zájmů slezského lidu? Místo aby jej bránili, místo aby se spojili s dělníky, s českými, německými a polskými komunisty, posl. Chobot jako socialista vítá generála Góreckého a Raczkiewicze, známého carského pochopa, a líbá se s nimi. To ovšem působí roztrpčení u slezského lidu. Úloha polských sociálfašistů s Chobotem v čele jest úlohou kata polského lidu, kata, který se usnáší na zákonech o vypovídání protistátních živlů, v tomto případě komunistů, a také těch, kteří nemají žádných komunistických státoborných sklonů, ale jsou Poláky.

Končím. (Hlasy: Zaplať pán Bůh!) To nic nedělá, trpělivost jest prvním stupínkem do nebe. Úmyslně jsem protáhl svou řeč, vlastně proto, že pan Klíma v "Českém slově" útočil na nás komunisty, že mimo extempore nedovedeme promluviti ani slova. Vím, že mluviti k vám jest marné. Druhá věc jest, že zde nejsou ti, kdož by mne chtěli slyšeti, neboť každý nerozumí polsky. Ale vy jste nás vyprovokovali tvrzením, že neumíme mluviti věcně, konkrétně, k vládnímu návrhu. A nyní přesvědčili jste se, že nikoliv my, nýbrž vy budete v rozpacích, že nás tímto zákonem neodstrašíte, že na vaše pokusy my komunisté máme vždy hotovou odpověď a revoluční stanovisko. Konečně konstatuji: Myslíte, že to jest náš konec? To jest počátek konce vaší demokracie a vás samých. Po vás může přijíti nějaký měděný, "stříbrný" fašista, neobrátíte-li v poslední chvíli.

Útok, který podnikáte proti základním právům dělnického lidu a jeho zástupcům, nemůže nás zastrašiti. Pamatujte si, že za jeden poslanecký mandát, který nám vezmete, postavíme 10 řádných bolševických funkcionářů, za jednu odňatou dietu dostaneme od dělníků sta a tisíce sebraných haléřů, že na všechna pronásledování odpovíme hromadnou revoluční prací a na vaši křižáckou výpravu odpovíme organisovaným, soustavným třídním bojem až k vítězství komunismu, mobilisací proletariátu v jednotné frontě, která za komunistickou věc v konečném vítězství učiní přítrž všem fašistickým a sociálfašistickým pokusům. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr Fritz.

Posl. dr Fritz: Slávna snemovňa! Na povznesenie úrovne nášho parlamentu a na upevnenie jeho zriadenia podáva vládna väčšina návrh na zmenu a doplnenie niektorých ustanovení rokovacieho poriadku poslaneckej snemovne. V dôvodovej zpráve sa uvádza, že účelom tohoto návrhu je zvýšiť záujem o jednanie v pléne, povzniesť úroven snemovne, zabezpečiť kľudnú a vecnú prácu a napokon zhodnotiť interpelačné právo. Dôvodová zpráva týmto sama doznáva úpadok nášho parlamentarizmu, na ktorý poukazujem už vyše dvoch rokov. Nie som pesimistom, ale nie som ani takým optimistom ako navrhovatelia tejto osnovy a obávam sa, že ak sa táto stane zákonom, nie že nedosiahne kýženého výsledku, lež bude hrobom demokratického parlamentu, lepšie rečeno demokracie, zvlášť v poslednej dobe na toľko chránenej.

Korene úpadku nášho parlamentarizmu väzia o mnoho hlbšie, než kam siahne osnova. Neúčasť na plenárnych a výborových zasedaniach sotva sa zmenší donucovacími prostriedkami, kým sa nezmení spôsob, akým sa v týchto jedná. Pokiaľ sa nepripustí spolupráca opozície a sa budú bezohľadne zamietavať jej zdravé a rozumné návrhy čisto zo straníckych dôvodov alebo preto, že pochádzajú od opozičného poslanca, pokiaľ rozhodovanie výborov a pléna bude sa riadiť len straníckymi záujmami a nie celoštátnymi, čiže kým je poslanec straníckou disciplinou donútený byť slepým hlasovacím nástrojom tej ktorej politickej strany, nebude prejovavať väčší záujem, lebo klubové rozhodnutie núti ho hájiť stanovisko klubu aj proti svojmu lepšiemu presvedčeniu. Bezpochybné je, že neprítomnosť členov vlády, čo v poslednej dobe stalo sa akýmsi pravidlom, pôsobí nepriaznivo na rečníka zvlášť v plenárnych zasedaniach. (Tak je!) V domnení totiž, že prejavom rezortného ministra dostane sa mu dostatočného vysvetlenia, ktoré prípadne referent poskytnúť nemôže, a rozptýlené budú jeho obavy, alebo že ním prednesené ponosy, sťažnosti dostanú sa takto na svoje miesto a môže sa kochať v nádeji, že dotyčná zpráva sjedná nápravu, znechuťuje zasahovať do rozpravy, keď parlamentu odpovedný činiteľ nie je prítomný. Pokutami, postavenie a česť poslanca hlboko urážajúcimi, kríza parlamentu zažehnať sa nedá, odstránením spomenutých prekážok však sa zvýši rozhodne záujem poslancov, lebo takto sa umožní im vykonávať poslanecké povinnosti, a preto tú časť osnovy považuje za nemiestnu už i preto, že doteraz platný rokovací poriadok v tom smere úplne vyhovoval.

V úvode svojej reči prejavil som obavu, že prejednávané predlohy môžu byť na úkor demokracie, základu to nášho štátu a sa nemôžem sprostiť tejto myšlienky aj vtedy, keď vidím, že medzi jakými okolnosťami sa zrodila. Vtedy, keď hospodárska kríza ohrožuje existenciu našich občanov, keď zákonodarné sbory všetkých štátov sa zaoberajú hospodárskymi vecmi, náš parlament má času sa zabývať vecmi politického rázu. Vedľa zmien rokovacieho poriadku dávame prednosť osnove tlačovej, o urážke na cti, o novelizácii zákona na ochranu republiky, o zmene služobnej pragmatiky, reformy volebného poriadku do obcí a o výminečnom stave. Ak je pravdivá tá zpráva, ktorá preletela novinami, že vládna väčšina mieni odhlasovať zmocňovací zákon, myslím, že každému súdnemu človekovi je jasné, prečo sme zamestnávaní osnovami rýdzo politického rázu a prečo ten spech s osnovou na zmenu rokovacieho poriadku snemovne. Nieto najmenšej pochybnosti o tom, že týmto mieni si vládna väčšina uľahčiť parlamentnú prácu, zbaviť sa kritiky. Som presvedčený, že navrhovateľom nezáležalo natoľko na povznesení úrovne parlamentu hojnou návštevou plenárnych zasedaní, než na tých zmenách, ktorými sa umlčuje a znemožňuje opozičná kritika. Že je tomu tak, nasvedčuje tomu už ten púhy skutok, že pri jednaní trestných sankcií z neprítomnosti bola vládna väčšina veľmi ústupčivá a návrhom opozičným blahosklonná. Pojednávaním osnôv politického rázu sa chce ďalej získať dôvod k zmocňovaciemu zákonu, totiž tesne pred prázdninami má sa nastoliť osnova tohoto zákona s odôvodnením, že vybavenie hospodárskych vecí nestrpí odkladu, vláda teda musí byť riešením týmto poverená. Týmto však sa odníma z právomoci parlamentu celý komplet hospodárskych otázok, stráca parlament svoj vliv a kontrolu a takto pomaly zmení sa pomer vlády k parlamentu, že vláda nebude výkonným orgánom parlamentu, ale parlament bude iba poradným sborom vlády. (Tak je!) Že tento pomer nebol by demokratický, že sa to protiví našej ústave a smýšľaniu všetkých občanov, som hlboko presvedčený a preto som v úvode poznamenal, že teraz pojednávaná osnova môže otriasť základy nášho štátu: demokraciu.

Na nedostatky a vady osnovy poukázal som už v ústavno-právnom výbore. Dovoľujem si preto tieto v krátkosti zopakovať. Podľa §u 2, odst. 3 udeľuje predseda snemovne dovolenú do 7 dní, o ďaľšej rozhoduje snemovňa. O udelení alebo neudelení má byť poslanec hneď uvedomený. Na zameškanie 6 plenárnych schôdzí neomluvených sú trestné sankcie podľa §u 3, odst. 2. Keďže dovolená má sa žiadať pred jej nastúpením, môže nastať prípad, že poslanec, ktorý zažiadal o dovolenú z dôvodu dôležitého - podľa názoru predsedníctva však nedôležitého - nezúčastní sa zasadania do vyrozumenia, do ktorej doby však zamešká 6 zasadaní. De lege môže byť trestaný. Nebolo by však spravodlivé, aby stihol trest v takomto prípade dobromyseľne jednajúceho poslanca, keďže dodatočnú omluvu predseda môže, ale nemusí prijať. Navrhnul som preto, aby v § 2, odst. 4 tretia veta znela takto: "O udelení alebo neudelení dovolenej buď poslanec ihneď písomne uvedomený, do príchodu toho jeho neúčasť je omluvená." (Hlasy: Správne!)

Ak chceme udržať alebo povzniesť úroveň snemovne, musí byť šetrené a hájené postavenie poslanca. Vychádzajúc z tejto zásady považujem za ponižujúce to ustanovenie §u 3, odst. 3, že pre zameškanie zasadaní verejnou dôtkou a stratou diét potrestaný poslanec bude ešte vyhlásený aj v Úradnom liste a rozhlásený úradnou korešpondenciou. (Předsednictvi převzal místopředseda Stivín.)

Trestné sankcie, ustálené v §e 52, sú nielen drakonické, ale aj nespravodlivé. Nespravodlivé preto, že na určitú dobu zo zasadaní vylúčenému poslancovi odnímajú sa diéty i na dlhšiu dobu, než jeho vylúčenie trvalo. Tým prípadne nastane to, že poslanec v nedostatku hmotných prostriedkov nemôže vykonávať svoj poslanecký mandát, čím sa návrh dostáva do kolízie aj s ústavným zákonom. (Tak je!)

Slovenská ľudová strana nemala by námietky proti §u 44, odst. 1, ktorý stanoví, že nie je dovolené reč čítať, keby mala záruku, že týmto sa nebude reč imunisovať a že ju značiť budú slovenskú reč dokonale ovládajúci tesnopisci. Smutné skúsenosti v minulosti nás opravňujú k tejto obave, lebo stalo sa, že reč vyšla skomolená a nebyť složená rečníkom v písme na papieri, na základe čoho reč svoju opravil, bola by ostala nesrozumiteľným žvatlaním.

Keď preto v mene slovenskej ľudovej strany úctive žiadam slávne predsedníctvo, aby sa postarať ráčilo o tesnopiscov slovenských a keď žiadam, aby umožnilo zvlášť poslancom zo Slovenska vhodnou organizáciou snemových prác a účelným časovým rozvrhom riadnu účasť na snemových schôdzach, ako aj rezolúcia žiada, v mene slovenskej ľudovej strany prehlašujem, že osnovy, ktoré považujem za nedemokratické, namierené proti opozícii, odkopírovaný rakúsky prügelpatent, prijať nemôžem a budem hlasovať proti nim. (Potlesk ľudových poslanců slovenských.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Vallo.

Posl. Vallo: Zmena jednacieho poriadku, ktorý je predkladaný poslaneckej snemovni, dokazuje to, že vláda a jej hospodárstvo sa dostáva ešte do ostrejšej hospodárskej krízy, znamená, že spejeme ku krachu. V zimných mesiacoch bolo roztrúbené vládou a všetkými socialistickými stranami, že sme dospeli tak zv. kulminačného bodu hospodárskej krízy a že nastaním jara bude taktiež zaopatrená práca širokým vrstvám nezamestnaného robotníctva a že nastaním jara budeme videť, že opravdu kríza už ustupuje.

To bolo sľubované v zimných mesiacoch, tým bol pracujúci ľud uspávaný, aby nebojoval za svoje požiadavky, aby čakal, hladovel do jarných mesiacov a potom že už nastanú lepšie časy. A dnes predkladaním tejto predlohy je len dokumentované to, čo chce vláda robiť: zatvoriť komunistickým poslancom, zástupcom pracujúceho ľudu, ústa. To znamená, že bude predkladať po tejto predlohe nové predlohy, ktoré budú znamenať ostrý útok ako na politické práva pracujúceho ľudu, tak tiež na jeho životnú úroveň.

Pôžička práce, ktorá bola prejednávaná a ktorej lehota upisovacia bola predĺžená, dokazuje, že vlastne ani táto nezaistí robotníctvu prácu, že ani táto nedá hladujúcemu robotníctvu chleba, a znamená, že nezamestnanosť nebude klesať, ale že bude stúpať. A preto, aby predlohy, ktoré budú nasledovať po tejto, mohly byť prijímané a odhlasované bez hluku, bez odporu so strany zástupcov pracujúceho ľudu, preto už dnes stáva sa sankcia, aby mohlo predsedníctvo priamo diktátorským spôsobom zasahovať do práva poslancov, aby pre niekoľko schôdzí mohlo ich vylúčiť a zbaviť poťažne i diét, jestli sa opovážia rozhorčeným spôsobom dať na javo nespokojnosť s tým ktorým zákonom, ktorý bude priamo ohrožovať široké vrstvy pracujúceho ľudu. Toto je prvé opatrenie, tak ako sme vedeli, keď r. 1923 prichádzala vláda so zákonom na ochranu republiky, že je tendencia jeho namierená proti pracujúcemu ľudu, proti tým, ktorí budú nie tak, ako sa tam hovorilo a myslelo, protištátni, ale že to bude používané proti každému politickému alebo hospodárskemu boju pracujúceho ľudu, ktorý bude hájiť buďto svoje politické práva alebo svoj chlieb či už stávkou alebo akýmkoľvek spôsobom. Toto sa uplatňuje a dokázalo to jestvovanie zákona na ochranu republiky veľmi jasne za dobu 10 rokov.

Aj touto predlohou majú sa zatvoriť ústa, majú sa vziať možnosti komunistickým poslancom, aby neukazovali prejav pracujúceho ľudu, búrení sa s tým, čo všetko vláda v tomto prípade chystá.

Isté je, že i tu je zákerný útok na pracujúci ľud. Najprv sa snaží spútať, znemožniť obranu pracujúceho ľudu a jeho zástupcov, aby potom ďaľšie útoky mohly nasledovať a aby mohly byť prevádzané bez odporu. Páni si myslia, že týmto spôsobom, týmto náhubkovým zákonom umlčia komunistických poslancov. V tomto prípade sa veľmi mýlia. Pán dr Stránský vo svojom referáte ešte hovoril aj o tom, "aby mohla byť umožnená predsedníctvu lepšia režia, aby režisér mohol lepšie viesť toto jednanie". To znamená, aby predsedníctvo malo v ruke vedľa týchto zákonných prostriedkov, aby také tie zákony, ktoré budú predkladané, mohly byť za takej režie usnášané a aby opravdu žiadny odpor zo žiadnej strany nemohol byť prejavený, a jestli tento odpor sa z niektorej strany prejaví, samozrejme v prvom rade, poneváč sú to a budú to zákony proti pracujúcemu ľudu, prejaví sa so strany pracujúceho ľudu, so strany komunistických poslancov, aby malo všetky možnosti po ruke, aby mohlo proti nim zakročiť, aby takýmto spôsobom bola režia opravdu slávnostná, aby tie zákony, ktoré budú prichádzať, boly v tichosti prijímané. A to sa všetko robí pod heslom ochrany demokracie. Ochranou demokracie má byť to, že bude znemožnované zástupcom pracujúceho ľudu hovoriť mienku pracujúceho ľudu. Ochrana demokracie bude znamenať taktiež to, keď v niektorom meste sa dostane hlasovacím, tedy demokratickým spôsobom väčšiny komunistickej alebo vláde nejak nepríjemnej strane, že vláda prijde a neuzná tú väčšinu, neuzná tú demokraciu, ktorú si ľudia tej ktorej obce hlasovacími lístkami vynútia. To znamená: demokracia potiaľ, pokiaľ súhlasíte s námi, pokiaľ hlasujete pre naše vládné strany; dokiaľ uznávame vašu demokraciu, dotiaľ ste demokrati; pokiaľ dávate možnosť zisku kapitalistickému systému, pokiaľ dávate možnosť, aby kapitalisti vás odierali, dokiaľ ste poslušní, dotiaľ sa vám dáva možnosť demokracie, ale akmile sa postavíte proti nám, akmile nesúhlasíte s námi, akmile javíte akýkoľvek odpor proti utlačovaniu či politickému, či hospodárskemu, tak nie ste demokrati, tak vám demokratickým spôsobom neuznávame to, čo vlastne ústavný zákon každému občanovi zaručuje.

Ale tak ako v Nemecku za vlády Brüninga všetky núdzové nariadenia boly prevádzané za pomoci soc. demokracie, tak i v Československu za pomoci, za plnej účasti a súčinnosti soc. demokracie sú tieto fašizačné metody prevádzané. Títo páni snáď nepočítajú s tým, že jednoho krásneho dňa toto všetko bude použité aj proti nim. Samozrejme, že to nebude použité proti tým špičkám, ktoré dnes sú v rôznych podnikoch akcionármi, ktorí sú dnes milionári, ale bude to použité proti dôverníkom, proti robotníkom, organizovaným v soc. demokratickej strane. Tak ako Hitler používa ešte dnes Brüningových soc. demokraciou nemeckou odhlasovaných a podporovaných usnesení proti soc. demokratickému delníctvu, tak ako do ústavy soc. demokracia nemecká dala § 48, na ktorom podklade bolo potom proti soc. demokracii prevádzané to, čo v Nemecku teraz existuje, pánovia si myslia: tých zástupcov, tých poslancov, ktorých nezískame, ktorí nie sú predajné dievčatá, ktorí nie sú Bazalovci a Mravci, ktorých nemôžeme získať, tých budeme umlčovať, na tých máme zákon. Na tieto prípady páni zaiste nepočítajú. Môžete umlčovať, môžete usnášať váš nový jednací poriadok a môžete snáď vylučovať komunistických poslancov z niekoľko schôdzí, môžete zbavovať komunistických poslancov ich diét, ale nemôžete zabrániť, aby komunistickí poslanci neišli medzi pracujúci ľud, aby nepovedali pracujúcemu ľudu to, čo vláda s touto predlohou a ostatnými predlohami mieni, a iste že pracujúci ľud vám odpovie tak, akú odpoveď zaslúžite. Pracujúci ľud iste pod vedením komunistickej strany bude mať toľko možností, keď nám nedáte možnosť využiť parlamentnej tribúny, aby si našiel spôsob, aby sme vonku využili možnosti legálne i nelegálne a miestu každého poslanca, ktorého snáď zbavíte mandátu a vylúčite zo schôdzí, dostanete do žalára, máme možnosť postaviť dnes celé desiatky nových funkcionárov, ktorí sa o to postarajú, aby váš jednací poriadok platil pre vás, ale aby neplatil pre pracujúci ľud. (Potlesk komunistických poslanců.)