Pokud předsednictvo nerozdělí čas, aby se schůze konaly tak pravidelně, aby si poslanci mohli rozděliti svůj čas 8 dní napřed, dokud schůze nebudou skutečně pravidelně svolávány nejen na den, nýbrž i na hodinu, aby člověk věděl, že od 11 do 3 jest schůze pléna, od 3 do 5 schůze výboru a mohl pak disponovati svým časem, dotud se to nezmění, a těmito disciplinárními opatřeními zachráníte právě tak málo parlamentarismus i svou demokracii, jako nemůžete zničiti policejními prostředky ideu, která jest ve své době a ve svých poměrech mravně oprávněná, jakou je národní socialismus. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Jedná se dnes o to, aby sněmovna dala si vlastním řádem, jak do budoucna má či nemá povznést svoji úroveň. Mám čest jako první promluviti před prázdnými vládními lavicemi. Jejich návštěvníci mají jenom vachy a hlídají, aby jim nikdo lavice neukradl, ač měli nejvíce interes a starost o to, aby byla povznesena úroveň a presence této "vážené" sněmovny. Páni iniciátoři a navrhovatelé měli prý především v úmyslu, aby poslanci byli tady, kam je jejich voliči poslali a kde mají o svých voličích rozhodovat, kde jim mají také pomáhat a spolupomáhat. Tvrdí se, i přese vše a přes praxi až dosud prováděnou, že jsou si občané v tomto státě před zákonem rovnocenní, rovnoprávní, ale že zvláště na výsost jsou povzneseni poslanci, mezi kterými není naprosto žádného rozdílu, a že tedy jsou si tito poslanci rovni také před projednávaným, doplňovaným a měněným jednacím řádem poslanecké sněmovny, kterým se má tomuto parlamentu určit, jak napříště povzbudit jeho dělnost a "prospěšnost" národu. Jsou zde poslanci, které voliči poctili svou důvěrou, poslali je sem, avšak s tím posláním, aby hájili jejich zájmy a aby jejich zájmy nepodřizovali zájmům jednotlivců, zájmům svým. "Rovnost a dělnost" parlamentu je postavena tak, ať pánové mluví cokoli, že se mezi těmito poslanci - a jednací řád to uznává a nyní pravoplatně zavádí rozlišují dva druhy: jeden druh, kterému se před širokou veřejností říká, že je to poslanec strany státotvorné, před nímž se má všecko, od portýra až po biskupa, klanět. Podle posledních zpráv bylo jednomu z poslanců lidové strany ohromně divné, že na schůzi lidových voličů také přišel republikán, který na sobě měl náhodou četnické šaty. Domníval se totiž onen poslanec, že ty četnické šaty a takto štemplovaný republikán má chodit jenom na komunistické schůze. A najednou demokracie takto oparáděná se objevila také na schůzi lidovců, a z toho ten veliký poprask! Jak to, že se objevuje republikán takto oděný na schůzi, která je svolána stranou, vysloveně uznanou za státotvornou. Tedy všichni ti osnovatelé, iniciátoři již zde rozdělili - a teď to jenom potvrzují - národ na dva díly. Na národ demokratický, to jsou ti, kteří s demokracií, ať je jakákoli, souhlasí a běží a budou se jí klaněti. Kdo se jí však nepokloní, ten není demokrat a proto mu budiž uražena hlava. To je demokracie: Dokud se mnou souhlasíš, držíš hubu, tak jsi demokrat. Jakmile však se mnou nesouhlasíš, jak mi něco vytýkáš, nejsi demokrat a proto tě uškrtím. To je tedy důsledek demokracie, proto jsou všecky ty důsledky, které se objevují i v této iniciativní předloze poslanců. t. zv. dnes vládních stran demokratických.

Tedy je zde, ač zákon a ústava zná na základě prvního článku ústavní listiny, že jediným zdrojem a vším jsou tu občané, pár jednotlivců a - budiž mi prominuto, chci dnes mluviti podle nového jednacího řádu - přepapaných a nabubřelých lidí, kteří zapomínají žíti se životem lidu obecného, lidu, který pokládají za inventář, který jim slouží k jejich blahobytu a mohu-li i to slovo říci, k okrádání druhého. Ústava zaručila všem občanům tohoto státu, ať bydlí v palácích nebo ve skalní díře (Hlas: Nebo v kanálech!), před zákonem rovnocennost a rovnoprávnost. A teď přišli ti demokraté, kteří tuto ústavu začínají ne vykládat, nýbrž prováděti, a říkají, že je to podstatný rozdíl. Ten v té skále ještě nedorostl na demokracii, poněvadž nemá náležitosti, zbytkový statek, fabriky a všecko to, co ho teprve dělá člověkem, ať již materiálně, nebo nějakou švindlcetlí, kterou zde lze koupiti, má-li majetek, poněvadž doktorát si dnes koupí, pánové, promiňte podle jednacího řádu, každý Honza, a to mu pak umožňuje postaviti se výše než obyčejní smrtelníci tohoto demokratického režimu. Kdyby pánové byli upřímní, přišli by a řekli: No tak, jaké pak cavyky. My jsme demokraté, ale my tu demokracii hájíme fašistickými prostředky. Čili jinými slovy: My jsme si ponechali štít, který nás chrání před důsledky, abychom mohli dělati to, co dělá Hitler, zbaviti, umlčeti a zničiti dělnické zástupce a zničiti revoluční dělnický boj vůbec. (Hlasy: To se jim nepodaří!) Tedy Hitler v malém, tak asi, jak jsem viděl dnes pana zpravodaje, když chtěl hájiti s této tribuny - ačkoliv si říká, že je socialista něco z Hitlera, něco z Dollfusse, dohromady smíšené. A nyní je to pod heslem obrana demokracie, která není nic jiného, než zakrytá fašistická diktatura k ochraně buržoasie, Weinmannů, Petschků a taky i Stránských, Bělohříbků a k jejich prospěchu. Tomu se říká před veřejností, že je to "ochrana" demokracie.

Pánové! Nic snad tak necharakterisuje a nepotvrzuje vaše nečisté svědomí - promiňte, když toho výrazu užiji - jako ta skutečnost, že mi bylo zabráněno jako členu ústavně-právního výboru, abych se mohl podívati, když se jednalo o ústavních zákonech, na to, co říkali všichni ti činitelé tehdy o tom, co je to ústava. (Posl. Hodinová-Spurná: To oni už zapomněli!) Pánové! Chápu, že ani vládní poslanci, kteří nejsou přímo odborníky, nemají o tom tušení. Chtěl jsem se podívati a přesvědčiti, jaké motivy a důvody vedly k tomu kterému ustanovení v ústavní listině, chtěl jsem se podívati jako dělník, ne jako filosof a právník, bez toho "dr", kterého někdo používá jenom k tomu, aby se mohl nafukovati a druhého ponižovati, co tehdy zástupci lidu, toho lidu, který r. 1919 určoval směr a poslání zákonů a který řekl, že tento stát nemůže a nesmí býti kapitalistickým, co tehdy říkali takoví Stránští, Malypetrové, Meissnerové, co tehdy mluvili o tom, když ústavní listinu projednávali (Hlasy: Tenkráte měli strach z dělníků!), neboť jsem se domníval po všechna léta, že jako člen tohoto shromáždění mám právo nahlédnouti do všech spisů této sněmovny a použíti jich, abych se mohl jimi poučiti. Domníval jsem se, že mám právo dáti si předložiti tyto historické doklady, za něž, kdo nemá špinavé svědomí, neměl by se styděti, ale s hrdostí o nich mluviti jako o věci posvátné, která vyšla z doby osvobození národa. Každý by se jich měl dovolávati, aby pochybovačům mohl říci: Podívej se ty, který opovrhuješ, podívej se ty, který nevěříš, ty Tomáši nevěřící, jak my svědomitě jsme pracovali ve dne v noci na ústavních zákonech, abychom zjednali základy práva a poctivosti v tomto státě.

Jdu dále. Pánové, poprosil jsem pana předsedu této sněmovny o předložení archivních spisů ke studiu. V archivním řádu je totiž ustanovení, o němž jistě mnozí členové tohoto shromáždění, kteří nedostanou se k těmto věcem a je nestudují, nevědí, že totiž předseda rozhoduje čili dává souhlas, aby poslanci byly předloženy ke studiu tyto důležité, prý historické spisy.

Až do minulého týdne jsem se domníval, že k těmto všem spisům mají přístup všichni poslanci, ať patří ke kterékoli straně, poněvadž známe pouze jednoho poslance, to je toho, kterého sem poslal lid, a nikoliv toho, kterého sem poslalo několik zbohatlíků, kteří určují, že ten a ten zde prostě bude, ať je zvolen nebo ne.

Jsem toho mínění, že archiv musí býti všem přístupen, zejména ona část, která je dnes předmětem tak důležitého rozhodování tam, kde se jednací řád čili zákon z r. 1920 mění, reakčně doplňuje, ač souvisí s ústavním zákonem. Že tedy každý poslanec bude moci se do archivu podívat a tento zákon prostudovat. Každý chce přece objektivně říci, proč to které ustanovení v jednacím řádě a v ústavní listině bylo tak nebo onak řečeno a proč se k tomu došlo.

Pánové, napřed mně to bylo odepřeno, abych do stanovené lhůty, to je do doby, kdy se mělo o změně jednacího řádu jednat, (Výkřiky poslanců strany komunistické.) nemohl nabýti jednoho nebo druhého přesvědčení a abych nemohl na základě vlastního vnitřního přesvědčení, tedy ne podle toho, co mně někteří z pánů napíší snad na papír, zde přednášet, tedy podle nového, zamýšleného-jednacího řádu. Bylo mně to odepřeno. Ale konečně jsem dostal vyrozumění, že podle nějakého usnesení předsednictva, které bylo kdysi učiněno, se mi laskavě dovoluje, abych nahlédl do přepisu, ne do zápisu ústavně-právního výboru z r. 1919 a 1920, tedy z doby, kdy se projednávala v ústavně-právním výboru ústavní listina. Tedy jen do přepisu. Pánové, kteří byli v archivu, mně potvrdí - ovšem oni nevěděli, že každému byl předložen jen přepis - že je to asi 50 archů papíru, ve kterém je napsáno hezky za sebou a poslušně, kdo řečníku jako předseda slovo udělil, že na př. pan Stránský atd. ujali se slova - a teď jsou tam tečky - mluví o tom a o tom - a teď jsou tam tečky - jednalo se o tom a o tom - a teď jsou tam tečky. A tak z tohoto výpisu o projednávané ústavní listině pozorný čtenář nabude přesvědčení, že ti, kdož dali původ tomuto výpisu, dělají si ze všech lidí blázny, poněvadž jim předkládají něco, kde je něco registrováno jako figura, ale co neobsahuje náplň skutečného předmětu jednání, o čem se tam jednalo, jaké kdo měl stanovisko, kdo k tomu co řekl, abychom dnes v roce patnáctého výročí republiky nevěděli, jak demokrat s nepromokavými kalhotami, dnes ovšem fašista, poněvadž jest podporován a podepřen četnickými bajonety, mluvil tehdy a jak mluví dnes. A my chápeme, že tím okamžikem, jak bychom se přesvědčili a jak by bylo veřejnosti známo, co se tehdy mluvilo, jaké důvody vedly k tomu kterému ustanovení v ústavní listině, by pánové, kteří ještě dnes mluví o demokracii, byli naráz vysvléknuti a postaveni na pranýř hanby jako fašističtí reakcionáři. To je jediný důvod, proč nám a proč mně nebylo dovoleno za klub komunistů, abych se do těchto historických dokumentů podíval. Pánové, to je více než tragikomedie. Já, který znám a který bedlivě sleduji a studuji a stokrát a snad tisíckrát jsem se na tu kterou knihu díval v této budově, který jsem si revoluční Národní shromáždění spočítal na kusy a bedlivě opsal každé číslo, domníval jsem se, když to vypočítám našemu slavnému předsednictvu, které podle nového jednacího řádu nebudu míti možnost kritisovat, a požádám, aby mi jako členu ústavně-právního výboru bylo dovoleno podívati se do toho, co se tehdy jednalo, že dostanu povolení. Nestalo se tak jeden den, nestalo se tak druhý den, a nestalo se tak třetí den, ač jsem o to žádal, až jsem dostal konečně vyřízení od předsednictva, kterým se mi sděluje, že předsednictvo jednomyslně se usneslo, že setrvává na svém usnesení, které není známo nikomu, tím méně poslancům této sněmovny, a že se mi laskavě dovoluje, abych se podíval do přepisu, ne do zápisu, nač mám právo a nárok; šel jsem se podívati, aspoň jednou rozloučiti se s těmi úpisy v této krabici, na které jsem se díval tisíckrát, a zjistil jsem, pánové, že se v této budově krade. (Veselost.) V této budově se krade. Všechny spisy ústavního výboru o ústavní listině a jednacím řádu někdo ukradl. (Veselost.) Našel jsem prázdnou kasetu, která tam je. To mne přimělo, abych dnes před celou sněmovnou demonstroval tuto hanebnost a nízkost. Páni se stydí za to, co udělali r. 1919 a r. 1920 (Výkřiky komunistických poslanců.), a nemají odvahu poctivě říci: My jsme se tehdy mýlili. Nemají odvahu říci: My byli tehdy demokrati, dnes reakcionáři, poněvadž by tady byli usvědčeni. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pánové, toto je neslýchané.

Já před touto sněmovnou podle nového jednacího řádu vznáším nejtěžší obžalobu na předsednictvo. (Posl. Al. Beneš: Teď ještě můžeš, za chvilku už ne!) Málo platné, i pak to řeknu. I kdyby páni dali do ustanovení jedn. řádu, že za urážku předsedy je provaz (Veselost.), řeknu to, poněvadž to říci musím, a kdybych to neřekl, tak by to byla má smrt; já bych nesrovnal se svou ctí, abych neřekl, o čem jsem se přesvědčil, že totiž předsednictvo sněmovny udělalo zde opatření, které je protiústavní, hrubě porušující ústavní zákon o rovnoprávnosti občanů a poslanců, že prostě dalo ty věci odkliditi, ačkoli má poslanec právo do nich nahlédnouti, poněvadž je to historický archiv, který byl přístupný a ze kterého před mými zraky opisovali ne poslanci, nýbrž obyčejní občané tohoto státu, ale nejen to, lidé, kteří s tímto státem nemají nic společného. Těm to bylo dovoleno, ale poslanci zvolenému, kterého sem vyslalo 25.000 až 30.000 lidí, dovoleno není, aby tento historický materiál prostudoval, aby se mohl držeti toho, co v té době o té které věci bylo řečeno, čím to bylo podporováno a co vedlo k uzákonění ústavní listiny a co také vedlo k jednacímu řádu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

To je úvod, se kterým přicházím. (Posl. Kliment: Možná, že to má Stříbrný v "Tempu"!) Ten bude míti zvláštní odstavec v jednacím řádu.

To je úvod, po kterém přecházím k samému návrhu, kde se veřejnost prvně dovídá, že je také nějaká iniciativa poslanců. Až dosud jsme byli zvyklí - a nebylo to jinak možné a také se to jinak nedělalo - přijímati zde pokorně a bez protestu, co nám vláda nadiktovala. My jako poslanci volení lidem mohli jsme se k tomu sice vysloviti podle usnesení předsednictva asi tak půlhodinovou nebo 40minutovou řečí, podle liberálnějšího výkladu mohli jsme k tomu říci něco více nebo méně, ale jinak nic. Tedy kdo zde měl iniciativu: ten obecný lid, který je podle ústavy jediným zdrojem státní moci, nebo pár jednotlivců, kteří si ústavu přivlastnili jako zbytkový statek. (Smích u komunistických poslanců.) § 1 úst. listiny říká: "Lid jest jediným zdrojem veškeré státní moci v republice Československé." Tento lid vyslal své zástupce - za 25.000 voličů vždy jednoho - a tento obecný lid v osobě svého zástupce, který se sem dostal, počká, až mu tu iniciativu někdo dá?

Pánové, za dvě volební období jsem svědkem teprve třetí předlohy, která se jako iniciativní návrh stává předmětem jednání posl. sněmovny. Všechny iniciativní návrhy t. zv. volených zástupců lidu stávají se nezbytně obětí parlamentního kanálu; tam se utopí všechno. Poslanec, kterého v době katastrofy, krupobití, povodně nebo požáru požádá sta a tisíce voličů bez ohledu na politickou příslušnost o pomoc, chápe své poslání a honem napíše návrh, aby parlament ihned jednal o škodách, předloží to slavnému parlamentu, ten zase iniciativnímu výboru a tento výbor, není-li to komunistický návrh, postoupí to příslušnému výboru. Avšak, poněvadž na to nestačí zásuvka pana předsedy příslušného výboru, hází se to rovnou do koše. To je vůle a iniciativa lidu a jím volených zástupců.

Tedy dnes dostáváme zase jednou iniciativní návrh posl. Mašaty, Tomáška, Patejdla, Noska, Ježka, Hackenberga, Hodiny a druhů, čili koaliční linie bez rozdílu národnosti. Tito lidé vám však říkají: Jděte od sebe, vždyť se nesmí spojiti jednotná fronta Němců s Čechy. Zde se našli: Mašata s Hackenbergem, Hodina s Mašatou - a když je tak dáme krásně za sebe, je to jednotná fronta, která jenom potvrzuje dělníkům: Ejhle, dva světy, svět vykořisťovatelů, ochránců vykořisťovatelského řádu - a svět dělníků, drobných rolníků a živnostníků, kteří se musí brániti proti svým vykořisťovatelům. K tomu není potřebí žádné vysoké teorie, žádné učenosti. Je to vyjádřeno tak prostince, když to zbavíme všech demokratických ilusí, všech pentliček a okras, všeho toho plácání a podíváme se na to jednoduše, jak my říkáme, proletářsky a třídně: pak zde leží před námi jednoduchý, ničím nekomplikovaný návrh této jednotné fronty buržoasie počínaje p. posl. Hodáčem, který se zde včera (Posl. Kopecký: Trénoval na sjezd!) trénoval, aby zachránil boudu, která mu hoří, a konče - nikdo neměl tolik odvahy, aby projevil s ním souhlas, jen jeden pomocník kapitálu se přece našel - p. posl. Pikem, který plácal, ale nikdo jiný. (Veselost.) Jeden člen správní rady Škodovky a sekretář těžkého průmyslu plácají a mluví o výsledku půjčky práce, poněvadž je to v jejich prospěch. Je totiž dokázáno, že všichni akcionáři betonářští, cementářští, železářští a ocelářští se chechtali a čekali, až budou moci zdvihnouti ceny, aby z té půjčky práce rvali a drali. Pochopitelně velkou laskominu dostal "socialista" p. posl. Pik, společnou chuť s p. posl. Hodáčem, representantem těžkého průmyslu. To jen pro charakteristiku té shody okolností. "Já na houby, ty na houby." Já zájem kapitálu, ty zájem kapitálu, nic více. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Chci zdůrazniti některé z těch momentů, které vedly ke změně a k celému rekonstrukčnímu plánu politické konstelace - ne vládní konstelace - v tomto státě, pod zorným úhlem obrany demokracie. Podívejte se, kdo za tím jest. Největší reakcionáři, kteří všemi čtyřmi kopají hrob demokracii, kteří vyvěsili velký plakát "Obrana demokracie", ale dělají všechno, aby tu demokracii co nejrychleji zahrabali a mohli pak říci: Zahrabali ji komunisté. Oni dělají jen "obránce" demokracie, t. j. bojují proti fašismu - to je ten nový a, budiž mi prominuto, s největším švindlem a podvodem stanovený termín - a za demokracii fašistickými prostředky.

Náš demokrat v této sněmovně, p. zpravodaj, dělal svého času prokurátora demokracie vůči také "demokratu" - který rozuměl demokracii jinak, který si z té demokracie udělal demokracii kapesního práva, demokracii státních prostředků - a ukázal dveře, kterými ho chtěl poslati, kam prý patří, ale tento demokrat těmi dveřmi nešel a nepůjde, poněvadž by jimi musilo jíti těch "demokratů" ne jeden, ne deset, nýbrž, jak to již jeden smrtelník tohoto státu řekl: "Kdyby opravdu byla demokracie a kdyby opravdu byl boj proti korupci, bude tato místnost zpola prázdná." (Posl. Kopecký: Jeden z vládních členů řekl, že Stříbrný bude ještě ministrem!) Pánové, myslím, nestačí, že bude ministrem, mám docela za to, že bude diktátorem, že bude premierem vlády. Pak všichni ti, kteří říkají "Boj proti fašismu", připravují fašismus všemi prostředky, aby se urychleným procesem dostal k veslu, jinými slovy pletou důtky pod heslem "Ochrana demokracie a proti komunistům" zároveň na sebe, poněvadž těmi důtkami, kterými budou biti komunisté, to je dělnická třída, budou pak biti také oni a vypráskáni i z této budovy. A my se dočkáme toho, jak ten spravedlivý prokurátor otevře dvéře a požene všecky z této místnosti.

Každá hůl má dva konce. Když se s tímto vyrukovalo, bylo každému zřejmo již napřed, že to bude míti dva konce. Dobrý režisér si ten konec, aby mu někdo ten druhý nevzal, když byl jedním bit - ale ne účinně, nýbrž jenom zdánlivě - držel a teď ho obrací. Myslím, že by dnes již ten prokurátor zde nestál, aby ukazoval: "tamhle ty dveře", aby ho hnal svinským krokem, poněvadž již je tomu 2 roky, ale nyní je najednou změna jednacího řádu a tím, kdo měl být hnán svinskými kroky, budou poslanci, kteří zde budou sedět (ukazuje názorně) a až vejde do dveří, budou se muset postaviti "habt Acht" podle Göbbelse, který s tribuny zavolá: "Prosím Jeho Veličenstvo." Ano, pánové, je to ostuda, je to dvojnásobná ostuda, když pod pláštíkem obrany demokracie a boje proti fašismu fašistickými prostředky a metodami držíte a živíte fašisty, poněvadž usvědčený korupčník státních peněz zde ještě sedí ve sněmovně 2 roky, ale poctivý proletář, inteligent, učitel, náš soudr. Major musil býti zbaven mandátu, poněvadž se postavil na zásadu: Když dělníci umírají hlady, nesmí se jim dále strhovati. Byl za to nečestný, byl zbaven mandátu, mandátu byl zbaven náš soudr. posl. Harus a všichni ostatní. Pro nás to není hanbou. Komunističtí poslanci jsou zbavováni mandátů pro nečestné činy v měšťácké demokracii, proto, že hájí zájmy dělnické. Pánové, na to jsme hrdi. Ale představte si, tolik obžalob a usvědčujícího materiálu na poslance vládních stran. Kdo pak v této sněmovně a, pokud mi slouží pamět, i v minulých, kde jsem byl členem, byl zbaven mandátu, buď že kradl nebo dvakrát kradl, nebo že byl korupčník nebo dvakrát korupčník? Nikdo, nikdo (Výkřiky posl. Vallo.), poněvadž je to čin čestný.

Pánové, v jednacím řádu dochází prvním návrhem ke změnám, týkajícím se t. zv. autonomních opatření v řádu této sněmovny, t. j. takových opatření, která si sněmovna může dáti jednak sama, vniterně, a jednak ještě zákonem, který upravuje poměr mezi poslancem a předsednictvem, vládou - ale bez voličů, bez ohledu a bez odvolání k voličům. Pan dr Stránský si v ústavně-právním výboru dovolil jeden špás. Měl za to, že proti komunistům vytáhne největší trumf, když řekne: A jakpak je to v Rusku? A já tedy i zde s tohoto místa slavnostně prohlašuji: V Sovětském svazu je nejširší demokracie (Hlasy: To myslíš vážně?) - vážně, pro lidi, kteří svou hlavu nemají jen proto, aby měli kam dáti klobouk (Smích u komunistických poslanců.) - nejširší demokracie všech pracujících bez rozdílu, ale diktatura proti pijavicím a těm, kdož chtějí žíti bez práce. A to je tedy demokracie, která vyjadřuje ohromnou většinu v každém státě, i v Československu, demokracie, která si sama ustanovuje, jak ty které otázky budou řešeny, jaký bude jejich závěr, jak budou prováděny, demokracie, která si také volí poslance, ne však na 6 let! A vy, demokraté na kvadrát, kteří jste se mohli umluviti o demokracii, o právu lidu, o suverenním lidu, který má právo rozhodovat, teď mu škrtíte krk, odkládáte volby ze 4 na 6 let, čili bojíte se obecného lidu, že by nad vámi vyslovil soud, zdrcující soud. A aby ho nemohl vysloviti, odkládáte volby. Pánové, je otázka, jestli se vůbec nějaké volby budou konati. Nezdá se vám, nemáte takový apetit, neděláte takové přípravy, vy demokraté? (Veselost.) Ano, v tom jste shodní a zajedno. Tam je vaše nebezpečí, tam je nebezpečí demokracie, aby ten obecný lid nerozhodl, čili aby vás nerozdrtil jako protidemokraty. (Posl. Vaněk: A volil demokraty - komunisty!) Prosím vás, vy je nevolte, vy je nemůžete voliti! Kdybyste vy volil komunisty, tak jsme hotovi. (Veselost.) Lidé jako vy nemohou voliti komunisty. Promiňte, nemohou. Komunisty volí lidé, kteří jsou povahou poctivě založeni, lidé, kteří pro právo a poctivost ne koryta, nýbrž život položí. (Posl. Hübner: Co pak on není poctivý?) Já mu to neberu, pane kolego, on může býti osobně. Podle nového jednacího řádu by mne mohl pohnati, já bych se ocitl před soudem a pan dr Stránský by mne soudil okem přísného prokurátora: Ha, provinilec urazil zase poslance. Proto říkám, že ho po osobní stránce neposuzuji. Jaké věci slouží, to je rozhodující, pro kterou třídu pracuje a kterou třídu hájí.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že již překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Štětka (pokračuje): To je malér! Já jsem teprve v úvodu. Tedy budu rychleji pokračovati. Chci jenom říci, že tato křivá, uměle infikovaná ústa, kterým nestačily svého času pečené děti a všechny pomluvy, které by zprotivily a zprofanovaly výstavbu a boj sovětské třídy v Sovětském svazu, chtějí teď v době, kdy už jsou v mrákotách a klepají se jak ta kobyla, která přes to však ještě může zabíti, říkati, jaké je to v Sovětském svazu. Tedy říkám: Demokracie všem pracujícím, ale diktatura proti těm, kdož nepracují a chtějí žíti z práce druhého. Proto se v Sovětském svazu volí každý rok. Tam se volby neodkládají, proto občané-voliči volí zástupce, ať je volební soud potvrdí nebo ne, nikdo je nemůže zbaviti mandátu, jen voliči mohou prostě říci: Kamaráde, my jsme tě tam poslali, ty jsi nehájil to, co jsi měl, půjdeš zpátky a za tebe půjde jiný. Tam se nemohou takováto opatření činiti v žádném případě, poněvadž jich tam není potřebí. (Posl. dr Stránský: Zkrátka je to ráj!) Hotový ráj, pane doktore.

Předkládám "Lidové noviny", jak bude tento ráj vypadati v této sněmovně s poslanci Národního shromáždění. Kdybych směl něco této sněmovně navrhnouti, navrhl bych iniciátory tohoto ohavného návrhu k okamžitému trestnímu stíhání a zavření, poněvadž jsou to největší ohrožovatelé základů tohoto státu a jeho demokracie. V "Lidových novinách", orgánu p. zpravodaje, v době, kdy je podáván tento návrh, se octla karikatura, která volené lidi, poslance zesměšňuje, že by pes od nich kus chleba nevzal, poněvadž chudák poslanec podle jednacího řádu sem přijde a bude držeti kufřík v ruce a až bude chtíti jíti na pissoir, bude se musiti poslušně hlásiti. Dále se bude zkoumati, zda nezanedbal povinnost, jaké má důvody, a bude ještě šacován, zda nemá v nějakém šose psaný referát z ministerstva zahraničí nebo z ministerské rady. Konečně bude pro poslušné poslance, to jest pro ty, co mají už vedle svých sinekur a členství ve správních radách ještě zvláštní titul a vyznamenání - to nic nenese - zavedena zvláštní premie, budou dostávati za svou poslušnost vedle těch podušek, aby je to netlačilo, z toho, co pánové navrhují vzíti dělnickým poslancům na dietách. V čí prospěch? Ve prospěch pánů, kteří chtějí vzíti dělnickým poslancům diety, kteří mají zbytkové statky, sinekury a členství ve správních radách, kteří berou dvoj- až trojnásobné platy ze státní pokladny a navrhují vzíti diety dělnickým poslancům, kteří dostávají poslanecký plat ne jako prostředek pro sebe, nýbrž pro třídní boj, to jest pro ty, kteří je sem vyslali. A tím mají býti znemožněni, mají býti z této budovy vyšupováni a zbavováni možnosti zde otevřeně mluviti o požadavcích lidu a je prosazovati. Proto zbaví se účasti a také hmotných prostředků. A tím, pánové, docílí prý demokracie klidu a pořádku v tomto státě a v této budově. Jestliže v tomto státě běhají strašidla, budou běhati i zde. Pánové, čeho se, prosím vás, bojíte? (Posl. Mašata: Vás ne!) Proč to tedy děláte, vy pane osmiletý pořadateli této sněmovny? (Posl. Mašata: Už jím nejsem!) Ale byl jste a proč jím nejste? (Posl. Mašata: Poněvadž už vás mám dost!) Vidíte, vy jste aspoň upřímný. Tohle říká ne český sedlák, ale zbytkař, svrchu, spatra, člověk, který byl rád, a každý z vás, to jsme viděli, který je přepapaný, který má všeho dost a který má pak pro toho druhého nic víc a nic míň, než: tamhle jsou dveře, karabáč a co s tím souvisí. Tak vy si to představujete, vy, kteří říkáte: my bojujeme za demokracii. (Posl. Kliment: Už jde Vašek s bičem!) Už je tu, jen začne práskat. A ten Vašek s bičem je také obsažen v jednacím řádu. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Abych neporušoval jednací řád končím s tím, že se ještě jednou přihlásím ke slovu, abych meritorně o iniciativním návrhu reakcionáře a bývalého předsedy této sněmovny pana Tomáška, který je jeho iniciátorem, a o důsledcích tohoto jednacího řádu podrobněji promluvil. Zatím končím. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Dobránsky.

Posl. Dobránsky: Slávna snemovňa! Úprimne sa priznám, že som prvé chýry o revízii jednacieho poriadku parlamentu skeptický prijal, poneváč ani vo sne mi nepripadlo predpokladať o našej - môžem povedať - ustálenej a pri tom i snáď demokraticky mysliacej vlády, že prekvapí náš v znaku demokratickej slobody zrodený zákonodárný sbor s takouto - skoro kasárenskej subordinácie podobnou - revíziou jednacieho poriadku. Výborom navrhované zmeny sú dôkazom môjho presvedčenia, že tento návrh vo svojej originálnej forme veru veľmi by mohol kompromitovať slobodný vzduch zákonodarstva, ktoré je i tak postavené pod srubie nespravedlive vyciselisovaných volitebných okresov na Slovensku.

Áno, myslel som, že nie je možná táto skoro neobmedzená moc predsedu, ktorú dá tento revízny návrh predsedníctvu oboch snemovní a takáto surová a sebavedomie zákonodarca hlboko urážajúca klotüra, ktorá zlomí každý osobný temperament, sviaže do valašskej kukle v niektorých prípadoch uprimný prejav slobodnej vôle a dáva koš následkom zostrenej parlamentnej cenzure a posteriori i na prednesené reči parlamentné.