Túto našu žiadosť predložili sme písomne asi pred rokom bývalému predsedovi snemovne, terajšiemu predsedovi vlády, a dovolávajúc sa precedentu, žiadali sme ho, aby návrhy vlády boly sdeľované tiež v jazyku maďarskom. Pán predseda vlády Malypetr dvakráť nám sľúbil, že našu žiadosť prospešne vyrieši, to sa však ani do dneska ešte nestalo a ani terajšie predsedníctvo snemovne sa s našou žiadosťou nezaoberalo. Našu žiadosť, ktorú sme podali písomne predsedníctvu snemovne, urgujem i teraz a žiadam, aby naša žiadosť akokoľvek už bola vybavená, lebo veď máme nepochybné právo k tomu, aby naša žiadosť bola vybavená, a očakávame vyriešenie našej žiadosti. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Je veľkou krivdou a špatným rozvrhom práce, že parlament sa svoláva často len na jednu polhodinu a poslanci zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi musia podnikať 17hodinovú cestu, aby boli prítomní polhodinovej formálnej schôdze, ktorá nemá žiadnej významnosti, aby za pol hodiny poslali nazpäť poslanca, ktorý vykonal 17hodinovú cestu len preto, aby mohol spolupôsobiť pri nečinnosti. Za takýchto okolností utráca na takúto polhodinovú schôdzu tri dni poslanec, ktorý sa odhodlá k 17hodinovej ceste dráhou, aby bral účasť na jalovej práci parlamentu.

Tu by bolo treba súrne sa postarať, a potom by mohla byť reč o tom, že ani parlament sám nechce ďalej trpeť, aby zákonodarstvo bolo odsúdené k nečinnosti, a v záujme svojích mandátov, ľudu, vôle ľudu, má parlament právo vzniesť svoje slovo a požadovať zabezpečenie vážnej práce.

O týchto detailných otázkach nečítame v predloženom návrhu nič. Naproti tomu otázky, ktoré sú predmetom pojednávania, vlastne už sú v pôvodnom jednacom poriadku obsažené a tedy v pravde neznamenajú značnejšej zmeny. Chceli ste viac, chceli ste previesť reformu in peius a snáď v menšej miere môžu byť tieto zmeny za také kvalifikované, avšak fundamentálnu prácu, reformu in melius, vôbec neobsahujú.

Mentalita, ktorá pobádala vládu ku zmenám jednacieho poriadku z dôvodov zmienených, ktorá smeruje k pristrihovaniu tlačovej slobody, k odnímaniu práva kolportáže, k prevádzaniu bezprávnej cenzury, ktorá si praje takú zmenu poriadku volieb do obcí, aby volebné obdobie bolo proti vôli voličov a bez ich opýtania proste mocenským slovom ešte na ďaľšie dva roky vysunuté a pozmenené na obdobie 6ročné, mentalita, ktorá účinnosť voľby obecných starostov činí závislou od schválenia vládnej správy, ktorá chce mocenským činiteľom dať diskrecionálné právo k prepúšťaniu nespoľahlivých úradníkov a sudcov bez zákonného pokračovania, dokazuje len to, že vládna moc chce vybudovať plnú demokratickú samovládu, dokazuje, že vláda má špatné svedomie, a preto každé pravdivé alebo spravedlnosť hlásajúce slovo chce udusiť, a konečne dokazuje to, že si ch oktrojom vydobyť hlasy väčšiny k vládnutiu na základe zmocnení, a tedy vo skutku snaží sa vláda o zahalenú diktatúru.

Dr Vladimír Fajnor, predseda najvyššieho súdu, riekol v jednej svojej verejnej reči, že "zásady práva, zákona a spravedlnosti sú v republike na ústupu, moc a hlavne moc politická je na postupu." Mentalitou, ktorá smeruje k usnášaniu zákonov stupňujúcich moc, je naprosto dokázané, čo dr Fajnor povedal, a ja to s tohoto fóra zdôrazňujem, aby sa celý svet dozvedel, že táto konštatácia nepochádza od nás, od členov národnej menšiny, ale že táto konštatácia pochádza od prezidenta najvyššieho súdu, a že újmy tejto konštatácie trpíme najviac my, členovia národnej menšiny, to netreba veľmi dokazovať.

Ostatne sám prezident republiky, keď bol ešte členom ríšskej rady, vyslovil, že menšina nemá inej zbrane, než s fóra vykričať to, čo je bezzákonné, nespravodlivé a bezprávné, k čomu členovia menšiny sú odsúdení, aby to vytrpeli. Suverenita práva, bezpečnosť nadvlády práva chýba už od utvorenia republiky a chýba ešte i dnes a po tých mnoho správnych konštatáciách, ktoré vyznely niekoľkokráť z úst hlavy štátu, nasledovalo nie zlepšenie vývoja, ale zhoršenie stávajúcich platných pomerov, a to nie nahodile alebo následkom vnútených pomerov, ale tendenčne, v ceste reformácie in peius.

A do tejto reformácie spadá tiež návrh zákona o čiastočnom pozmenení jednacieho poriadku. Toto moje tvrdenie obstojí voči akejkoľvek oprávnenej a správnej kritike. Lebo čo je vláda práva? Sú to verejné pomery, ktoré nachádzame v Anglicku, kde len právo a jedine právo a nie vrtochy ovládajú národy, a tiež národy chcú byť ovládané jedine podľa práva, kde je tá vnútorná úcta voči právu, tá láska k zákonitosti, tá antipatia proti násiliu, bez ktorých nemožno si slobodný národ predstaviť, kde štátneho občana možno trestať len pre porušenie zákona a pre iné nie, kde vláda nemá arbitračnej moci, kde vláde práva diskrecionálné tak rečeno vôbec nenáležia, lebo tam, kde je diskrecia, otvára sa pole samovôli a diskrecionálna moc vládneho systému znamená v republike práve tak ako v monarchii neistotu zákonitej slobody poddaných.

U nás nemožno v tomto smysle o vláde práva hovoriť. Kde ochrana slobody osobnej je naprosto nedokonalá, kde zatčení ani po mesiacoch sa nedozvedia, prečo sú zatčení, kde minister spravedlnosti už pred roky uznal, že zákon na ochranu republiky vyžaduje si modifikácie, a povedal, že široký správny výklad vyšších súdov je nesprávny, a sľúbil reformu, avšak od troch rokov nestalo sa nič, naproti tomu inauguruje sa zostrenie zákona na ochranu republiky, kde niet slobody tlače, ale kde je neoprávnená cenzúra prevádzaná v záujme politiky mocenskej, kde otázka zákazu kolportáže neriadi sa právom a zákonom, kde niet samosprávy, lebo novou tendenciou je, že obecní starostovia budú menovaní, rešp. že vyššie úrady budú ich voľbu schvaľovať, kde výkonná moc nerešpektuje kautély ústavných zákonov a od 14 rokov nepredkladá zákon ministeriálny, zákon o úprave práva shromažďovacieho a spolčovacieho, sudcovskú nezávislosť vôbec neupravuje, kde podľa prehlásenia prezidenta najvyššieho súdu niet sudcovskej nezávislosti, kde výkonná moc nerešpektuje rozhodnutia najvyššieho správneho súdu, kde týchto rozhodnutí nemožno sa dočkať, lebo rozhodnutie o sťažnosti dochádza až za tri roky, kedy ho už nie je treba, kde je konfiškované sebaurčovacie právo národov, kde je porazená právna norma, že trestným činom je len čin, ktorý je zákonom za taký deklarovaný, kde administratívni úradníci sú oprávnení kvalifikovať za trestné činy také činy, ktoré zákon za trestné činy nekvalifikuje, kde berný exekútor má právo kdekoľvek a kedykoľvek vykonať na poplatníkovi osobnú prehliadku a môže mu bezohľadne odňať najdené u neho peniaze, i keď sú tieto majetkom osoby tretej alebo ich potrebuje k výžive, kde i pri zaisťovacích exekúciách je dovolené, odniesť dlžníkovi posledný kus nábytku, kde na miesto všemohúcnosti parlamentu bují všemohúcnosť výkonnej moci, kde zásada rovnakého nakladania uplatňuje sa tak, že členovia národných menšín sú občania druhého riadu - tam možno konštatovať, že tu nemôže byť reči o vláde práva, tam uplatňuje sa zásada Macht geht vor Recht, a totiž v republike je absolutizmus a utlačovanie, pod ktorým trpia národné menšiny neplnocenné.

Za takýchto okolností je prirodzené, že rešpekt k zákonu stojí na vratkej nohe. Prezident republiky riekol raz istému anglickému státnikovi, že "chceme-li dokazovať skutočnosť určitého tvrdenia, vtedy nie zdôrazňovanie zásad a ich vykladanie je účinným prostriedkom, lež najúčinnejším prostriedkom je, dovolávame-li sa priamo skutkov nastavších." Na základe tohoto názoru poukážem teraz na konkrétné skutky, ktoré dokazujú, že rešpektovanie zákonov nie je absolútne v tejto republike na výške, a že úrady samy pracujú k tomu, aby rešpekt zákonov a viera v zákon poklesly. (Posl. dr Markovič: Ako to súvisí s programom, čo teraz vykladáte?) Nerozumiem tomu, čo ráčite povedať. Prajete-li si, abych na to reflektoval, ráčte hovoriť maďarsky. (Posl. dr Markovič: Tak to je chyba!)

Zastupiteľský sbor Rim. Soboty bol pred 3 1/2 rokom rozpustený. Na rozpustenie nasledovalo menovanie vládneho komisára. V treťom roku éry vládneho komisára odpredal vládny komisár za dva miliony elektráreň, ktorá bola vlastníctvom mesta, Stredoslovenskej verejnoprospešnej spoločnosti. Proti tomuto činu odvolalo sa obyvateľstvo mesta, avšak zemský úrad v Bratislave toto odvolanie zamietnul. Zemský úrad v odôvodnení zamietnutia dovoláva sa §u 61 zák. čl. XXII/1886, ktorý zákonný článok je uhorským zákonom o obciach, že vraj druhý a tretí odstavec uvedeného paragrafu platí i v republike Československej. Zmienený druhý odstavec vyslovuje, že bude-li zastupiteľský sbor niektorej obce rozpustený, treba novú voľbu do jednoho roku vypísať a vykonať. Je to tedy vlastne kategorický imperativ, že pred uplynutím jednoho roku musí dojsť k voľbe novej a že obci musí byť vrátená samospráva a vedenie obecného-života. Tohoto zákona dovoláva sa zemský úrad v Bratislave, ač vie, že po dobu dvoch rokov, tedy ani po uplynutí jednoho roku nepostaral sa o to, aby v meste Rim. Sobota boly prevedené nové voľby.

Toto dovolávanie sa jasne dokazuje, že zemský úrad v Bratislave nerešpektoval zákon, ale dokazuje i to, že pri vedomí platného zákona pripustil, aby bezzákonnosť bola páchaná ďalej, pripustil, aby vláda vládneho komisára prez to, že zákon jasne vyslovuje, že ona môže trvať len po dobu jednoho roku, bola na ďaľšie dva roky predĺžená a v treťom roku pôsobenia vládneho komisára, kedy jeho právo a obor pôsobnosti už pred dvoma rokmi ipso jure zanikly, schválil právny úkon bezprávne prevedený, t. j. odpredaj majetku mesta, napriek tomu, že i rozhodnutie najvyššieho správneho súdu vyslovuje, že právny obor a obor pôsobnosti vládneho komisára je obmedzený len na vybavovanie vecí bežných.

Jestliže sám zemský úrad svojimi činmi dokazuje, že zákon nerešpektuje, že mu platnosť nezjednáva, vtedy opravdu nemožno sa čudovať, keď prostý človek, ktorý v zákony dôveruje, vidiac takéto skutky stráca vieru v zákony.

Ale pojdem ďalej. Po 3 1/2 rokoch konečne boly obecné voľby v Rim. Sobote vypísané. Voľby boly vykonané, nadobudly moci práva a tedy Rim. Sobota mala právoplatne a zákonite volený zastupiteľský volený sbor. Zvolili si obecného starostu, jeho námestníkov a obecnú radu. Proti týmto voľbám podali niektorí námietky. V dôsledku týchto námietok zrušil politický úrad druhej stolice voľby dňa 2. mája, avšak vydanie patričného usnesenia z dôvodu zatajeného oproti verejným záujmom zadržal až do 20. dňa t. m. Tohoto intervalu použili držitelia moci k tomu, že vládny komisar sa vzdal a na miesto neho vymenovali nového vládneho komisara v dobe, kedy zastupiteľský sbor obce ani nie je rozpustený a kedy tak rečeno do dvoch týždňov už bez toho prijdú nové voľby a v dôsledku týchto nových volieb prevezmú samosprávu noví predstavení.

Nuž i toto je zrejmé porušenie zákona a príklad, že zákon je pre mocenskú politiku dobrý len k tomu, aby bol obchádzaný. Ani v úradných činiteľoch nie je toľko citu pre povinnosť a toľko povedomia, aby svojimi činmi dokazovali, že zákony sa vynášajú, aby boly zachovávané, lebo veď oni sami, ktorí by mali byť strážcami ustanovení zákona, tento zákon obchádzajú. Za takýchto okolností nemožno naprosto mluviť o rešpektovaní zákona, avšak nemožno mluviť ani o tom, že by tu bol určitý smer k vývoju spravedlnosti a vlády práva ako aj ku zachovaniu zákonitého stanoviska, čo by bolo výkonnou mocou za každú cenu uskutočňované.

§ 28 zákona č. 243/1922 poskytuje diskrecionálnu moc, lebo vyslovuje, že župan môže zastupiteľský sbor obecný rozpustiť a zároveň postarať sa o prezatýmnu správu obecného života. Zemský úrad na Slovensku uznáva platnosť druhého a tretieho odstavca §u 61 zák. čl. XXII/1886 tiež pre republiku Československú, že totiž takéto rozpustenie môže byť uplatňované právom len vtedy, ide-li o porušenie zákona alebo poškodzuje-li zastupiteľský sbor imanie mesta. Nuž tedy prečo bolo treba zrušiť to ustanovenie prvého odstavca citovaného paragrafu, ktoré obsahuje právnu a ústavnú kautelu? I to dokazuje, že vládna správa republiky vôbec nestará sa o to, aby zavládlo právo a aby zaistená bola sloboda.

Vytknúl som si úkol, že dokážem, že mentalita, ktorá terajšími novými a výnimečnými zákony chce obmedzovať slobodu, slúži účelu, aby samovláda bola tu stupňovaná. Nuže prosím, kde nepanuje právo, tam panuje samovláda. Dokázal som, že tu niet vlády práva a tedy nemusím dokazovať vetu, že je tu samovláda. A keďže v republike je demokracia aspoň republika sama to tvrdí a vládni rečníci a ministri stále to zdôrazňujú - tedy celkom pádné je tvrdenie, že je tu demokratická samovláda. Tejto demokratickej samovláde treba učiniť konec a treba nastoliť vládu práva. Toto je súrny úkol a nie to, aby sa tu upravovaly malicherné veci, aby sa jednací poriadok čiastočne pozmeňoval, lebo toto tiež smeruje vlastne k tomu, aby vláda a výkonná moc získala ešte väčšej nadvlády a neobmedzenosti, aby svoju omnipotenciu v posl. snemovni vystupňovala a znemožnila uplatňovanie vôle ľudu.

Pravdou je, čo tvrdí prezident najvyššieho súdu dr Vladimír Fajnor, že zásada práva, zákona a pravdy je v tejto republike na ústupu. Otázka pravdy je na pr. silne dotknutá pri sebaurčovacom práve národov. Národné právo sebaurčovacie patrí každému národu, o tom niet pochybnosti, veď i sám prezident republiky uznáva to v každom svojom napísanom diele. Penzionovaný predseda francúzskej vlády Herriot, Mac Donald, Borah a veľa iných pravdymilovných štátnikov sa vyslovuje, že každý národ má právo riadiť svoje osudy a bude-li mu toto právo odňaté, páše sa na ňom krivda. Snáď niet pochybnosti o tom, že takáto nespravedlnosť musí byť napravená.

Nuže, prosím, už i tuná v Československu sú pravdymilovní ľudia, ktorí sami tvrdia, že nespravedlnosť, ktorá bola spáchaná konfiškáciou sebaurčovacieho práva národov, musí byť zažehnaná. Bránite-li sa tomu každým možným spôsobom, vydávate svedoctvo, že spravedlnosť nie je tuná zásadou, ktorá by mala byť učinená skutkom v záujme štátu, a predsa sám prezident republiky vyslovil, že ochrana práva a spravedlnosti je záujmom každého občana republiky, lebo bez toho nemožno zabezpečiť jestvovanie republiky. Nevyznievajú tieto slová z úst predpojatého poslanca národnej menšiny, ale z úst samej hlavy štátu, a tedy musia ony byť napomenutím pre každého občana štátu.

Pán prezident republiky povedá, že násilie a lže musia zmiznúť ako v živote vnútornom tak v politickom živote zovňajšom, a predsa vidíme, že toto napomínanie nemá žiadneho úspechu, lebo ono sa ako v živote vnútornom tak v politickom živote vonkajšom naprosto zanedbáva. Tuná nikto nedbá toho, že bezprávie a nespravedlnosť pôsobia utrpenie a vyvolávajú zášť. Tu sa nikto nestará o to, že sú nespravodlivé a plnokrevne nepravdivé tvrdenia, vyznievajúce i v politike zahraničnej, že je tuná každý človek so svojím osudom spokojný a že nikoho nemrzí, že sebaurčovacie právo národov nemôže byť voči nám uplatňované.

Nuže prepáčte, my máme právo pozdvihnúť naše slovo proti tomu, že voči nám sa právo, zákon a pravda neuplatňujú.

Dokiaľ nezavládnu ustanovenia, ktorými bude zaistená suverenita parlamentu, dokiaľ nebude voči nám uplatňované právo, zákon a pravda, dotiaľ my nemôžeme prijať takéto nepatrné zmeny jednacieho poriadku, ktoré sú podkladom dnešného pojednávania.

Naše ciele sú jasné, my stojíme tu očistení pred každým. Áno, my chceme uplatňovať naše sebaurčovacie právo národné, a kým sa nám tejto pravdy nedostane, budeme rešpektovať ústavu, zákony, budeme plniť naše štátno-občianske povinnosti, ale požadovať budeme právo k pravde a ustanovenia vedúce k tejto pravde a nedáme sa umlčať.

Návrh zákona neprijímam.

Místopředseda Špatný (zvoní): Slovo má dále pan posl. Jelinek.

Posl. Jelinek (německy): Slavná sněmovno! Po dlouhé době zase jednou nějaký návrh dal podnět k poněkud živější rozpravě. Československý parlament, poslanecká sněmovna projevovala v poslední době beránčí trpělivost a klid, jaký zřídka nalézáme. Nejdůležitější zákony, těžce zatěžující obyvatelstvo, byly přijaty se vším klidem, a právě v této době přichází vláda s návrhem, jímž zase mají býti omezena práva poslanců a sněmovny. A přece již v prvním jednacím řádu, usneseném revolučním Národním shromážděním, jsou zákonně ustanovena tak drakonická opatření, že se na jejich rozšíření nepomýšlelo.

Pánové, chcete parlament umlčeti. Dovedete tím parlamentarismus ad absurdum a zavedete jakousi quasi parlamentní diktaturu, které, pokud jsem informován, a jistě i většina pánů, si obyvatelstvo a poplatníci ne přejí. Přísných opatření, na kterých se usneslo již první Národní shromáždění, užilo se, pokud vím, teprve jen jednou, pakli se velice nemýlím, a to v první schůzi tohoto zasedání. Od té doby stačila předsednictvu ustanovení jednacího řádu. Chcete-li znemožniti rozpravu, malou obstrukci, musíte uvážiti, že jen v zápolení mínění může a musí býti zjednáno jasno a že se proti takovým diktátorským opatřením přece jen ve vší formě musíme postaviti.

Dovoluji si jménem svých straníků úplně stručně pronésti tyto poznámky k projednávanému předmětu:

Předložený návrh zákona, který jest teprve počátečním článkem řetězu zákonodárných opatření, podle mínění svých iniciátorů vymyšlených na ochranu demokratických zařízení státu, nemůže nás nikterak uspokojiti, nýbrž spíše nám dává podnět, abychom již dnes, vycházejíce ze zásadních úvah, povznesli co nejdůrazněji svůj varovný hlas.

Demokracie nemůže býti chráněna tím, že se z její stavby vyjme jeden kámen za druhým a že tak bude oloupena o všechna nářadí, jichž za všech okolností potřebuje, nemá-li si býti sama nevěrná nebo dokonce popírati účel a oprávnění své existence. Jedním z nejzákladnějších předpokladů demokracie, má-li býti účinná jako státní forma státního národa, rozhodujícího o svém osudu, jest právo projevovati mínění slovem a písmem. Toto právo bylo během staletého vývoje v dlouhých bojích vybojováno, při čemž pro povolané zástupce lidu v lidových zastupitelstvech musila býti učiněna četná zvláštní ustanovení, aby se jim zaručila nezávislost při hájení svěřených práv a zájmů. Přes to, že velice neschvalujeme každé zneužití práva svobodného projevu mínění a vykročení, která porušují důstojnost lidového zastupitelstva, přece naprosto nemůžeme souhlasiti s dalším omezováním práva zástupců lidu, aby bez překážky mohli projeviti své mínění, nýbrž musíme je co nejrozhodněji odmítnouti. Pokud jde o československé zákonodárství, obsahuje ono již takovou možnost brániti se zneužitím, aby se s ní vystačilo, a také se s ní vystačuje. Nejúčinnější ochranu demokracie vidíme v tom, že nepřetržitou svědomitou prací ve službě veškerenstva pozdvihne se důvěra v síly, které jsou v demokracii obsaženy. Nikoliv schematickým rušením občanských svobod, nýbrž prohloubením a organickým dalším vývojem demokratických základů přiblížíme se k účelu a cíli demokratismu.

Podle toho, co jsme se dosud dověděli o opatřeních, na která pomýšlí vládní většina a co se projevuje i v předloženém návrhu, jde daleko více o udržení politické državy a o rozšíření vlivů stran, které jsou u vesla (Souhlas na levici.), než o poctivé úsilí získávati demokratickým ideám věrné a přesvědčené přívržence zdokonalováním a účelným přizpůsobením jejich zařízení technickým požadavkům nynější doby. Pohlížíme-li na to s tohoto hlediska, jsou zamýšlená opatření většinových stran, nepřihlížíme-li k několika nepodstatným zlepšením parlamentní techniky, odsouzena k tomu, aby se minula svým cílem.

Byli bychom očekávali, slavná sněmovno, že při novelisaci jednacího řádu budou nějak změněna i jazyková ustanovení. Zde bych rád zvláště zdůraznil, že německým poslancům není možno býti činnými ve výborech, a dále bych rád poukázal na nesmyslný způsob uveřejňování německých řečí, v této sněmovně pronesených, které, jak přece všichni víte, se nejdříve překládají do češtiny, vkládají do zápisu a pak jako příloha k zápisu vycházejí i německy. To jest podle mého mínění nedůstojný stav, který by jistě měl býti napraven. Jiná věc, o které se již dnes jeden řečník zmínil, jest způsob projednávání návrhů, zvláště rozpočtu. Způsob, jakým se zde projednává rozpočet, neodpovídá důstojnosti sněmovny, která, jak všichni víme, nemůže v této zemi změniti ani zbla na uvedených číslicích, které nám vláda předloží.

Při této příležitosti rád bych se také jménem své strany co nejdůrazněji ohradil proti pensionování a překládání, které se provádí v poslední době, a to jak ve veřejné správě, tak i u soudů a podniků, aniž osoba postižená tímto opatřením má příležitost ospravedlniti se řádným řízením. (Posl. dr Peters [německy]: Dnes panuje naprostá libovůle, vůbec již žádné právo! Každý úředník může býti vyhnán, když proti němu vystoupí nějaký donašeč!) Ano, tak jest! Tento způsob, jímž nyní vláda postupuje, příčí se přímo služební pragmatice a právům v ní obsaženým.

Prohlašujeme, vážení, že jsme ochotni podle svého nejlepšího vědomí a svědomí spolupracovati ke zlepšení demokracie, ale budeme podporovati jen vývoj, který jest pokrokem demokratických zařízení. Úsilí o pravdu a spravedlnost, vědomí odpovědnosti právě tak jako zamítání všeho násilí a znásilňování musí říditi tuto práci, kterou za těchto předpokladů radostně podnikneme. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Knirsch. Dávám mu slovo.

Posl. Knirsch (německy): Slavná sněmovno! Mezi změnami jednacího řádu jest také ustanovení, že ve sněmovně musí býti přítomno nejméně 30 poslanců, aby předseda mohl zahájiti schůzi. Kdo mohl sledovati jednání ve výboru, ví, že se od tohoto ustanovení očekávalo, že nezůstane na těchto 30 poslancích, nýbrž že počet přítomných poslanců bude daleko nad třicet. Konáme rozpravu o novém jednacím řádu a byli bychom očekávali, že aspoň při této zákonné změně ukáže se nutný zájem, ale hleďme! Sněmovna skýtá týž obraz jako za všech dřívějších měsíců a let. (Posl. Myslivec: Není to ještě zákon!) Ano, ale to není pro poslance příliš lichotivé, že nevstoupí do sněmovny ani o chvíli dříve, dokud nebudou přinuceni, aby zde dleli, zákonem a disciplinárními tresty, nyní zavedenými zákonem.

Velectění pánové! Ministerská křesla jsou prázdná, sněmovna jest prázdná, sotvaže pan zpravodaj získal ještě nutnou pozornost. My nár. socialisté, kteří si ceníme parlamentarismus výše a kteří oceňujeme důstojnost člena sněmovny výše než mnozí, kteří mají parlamentarismus a demokracii neustále v ústech, shledali jsme pochopitelným, že, uvážíme-li neslýchaný úpadek parlamentarismu, zabýváte se přece myšlenkami, jak by bylo možno povznésti a oživiti jednání sněmovny. Ale pochybujeme, že ustanovení, která chcete nyní nově zavésti, budou míti účinek, který se od nich očekává. Dnešní obraz sněmovny již sám dokazuje oprávněnost naší obavy. Neboť parlamentarismus chcete povznésti a znovu oživiti kárnými prostředky a trestními ustanoveními a tím se budí také dojem, jako kdyby za tento úpadek parlamentarismu byla odpovědnou lehkomyslná zapomnětlivost členů sněmovny na své povinnosti. Tomu jistě tak není, neboť příčiny úpadku tkví docela jinde než v tom, že by členové sněmoven zapomínali na své povinnosti. Úpadek má své příčiny v pracovní metodě a v soustavě většinových stran, v soustavě koaliční.

Také kolegové z většiny, budou-li nestranní, musí přiznati, že se i oposiční poslanci po všechna ta léta snažili kladně spolupracovati. Smím zde poukázati na spolupráci i oposičních poslanců při častokráte zdlouhavých a obtížných poradách rozpočtových, smím dokonce upozorniti na to, že na konec rozpočtových jednání jak zpravodaj pro rozpočet, tak také častokráte přítomní správci odboru, ministři, poděkovali i oposičním poslancům za jejich velmi cennou positivní spolupráci ve výborech. Ale kdybychom se byli sebe více namáhali, kdybychom byli věnovali pracím sebe větší zájem, přes to nebylo možno uplatniti nějaký náš positivní návrh nebo nějaký podnět. Můžeme prolistovati zápisy sněmovny a výborových porad od počátku, nevím však, zda po všechna ta léta byl vůbec nějaký návrh oposičního poslance přijat; s výjimkou několika resolucí, které však zůstaly na papíře, které nebyly uskutečněny, nebyl přijat ani jediný oposiční návrh.

Uvedl bych jen jeden příklad, jen maličko bych osvětlil, jak se oceňovala tato positivní činnost oposičních poslanců. Jsem členem branného výboru a dal jsem si práci, abych v prvé době skutečně positivně a radostně spolupracoval, neboť ve vojsku jsou i naši rodáci a jest tolik věcí, jež by bylo možno ve vojsku zlepšiti. Před lety podal jsem návrh, aby se vojínům, jedou-li zdaleka, dovolilo také jeti rychlíkem. Tehdejší ministr národní obrany uznal návrh za dobrý a prohlásil, že se bude snažiti, aby jej uskutečnil. Avšak předseda nepřipustil ani o návrhu hlasovati pro formalitu, poněvadž totiž nebyl podán česky. Snažil jsem se poté svou špatnou češtinou lituji, že neumím lépe - přeložiti návrh do češtiny sám a podal jsem jej; poněvadž však byl chybný - nedovedu dobře mluviti, nemluvě již o tom, že bych správně psal - vrátil jej a jen laskavostí tehdejšího zapisovatele, kol. Nováka, který chyby opravil, se o něm hlasovalo. Poněvadž jej však přeložil kol. Novák, člen vládní většiny, nezněl již návrh "Návrh posl. Knirsche", nýbrž "Návrh posl. Nováka a Knirsche", neboť pro většinové strany nebo hurávlastence bylo by bývalo zahanbující, že oposiční poslanec podává rozumný návrh, dobrý pro lid. Český tisk se mi tehdy vysmíval, návrh byl však později přece přijat a také proveden. To jest jen docela malý příklad, který jsem prožil osobně a každý člověk pochopí, že po takovýchto zkušenostech člověk otupí a pozbude zájmu, jestliže při nejlepší vůli nemůže uplatniti věcné návrhy při všem oposičním stanovisku a veškerém nepřátelství k soustavě. Velectění, to jest systém!

Co náš parlamentarismus dále přímo znemožňuje, jest rozdělení práce. Ve výboru se o tom velmi mnoho mluvilo. Jestliže se předsednictvo sněmovny a většinové strany neodhodlají, aby přede vším jiným provedli revisi rozdělení práce a času, pak nejlepší změna jednacího řádu zůstane na papíře, pak i při nejlépe míněném jednacím řádu není možno zabezpečiti pravidelnou činnost sněmovny. Podívejme se jen na příklad na projednávání tohoto návrhu. Tento návrh není přece tak naléhavý, aby musil býti na hodinu nebo na den promrskán. Se starým jednacím řádem vystačili jsme 13 let, nový jednací řád zásadně mnoho nemění, a tu se tážeme: K čemu toto neracionální promrskávání, pro něž jednotlivci vůbec ani nemohou skutečně vážně spolupracovati o vážné reformě? Výbor dostal návrh, když se konečně protlačil koalicí, měl jej vyříditi v okamžiku, podvýbor, který byl zřízen k jeho vyřízení, musil seděti do 1/2 3. v noci, my ve sněmovně dostáváme návrh dnes a dnes má býti za všech okolností usnesen, i kdyby to trvalo do noci. A tak jako s tímto návrhem, tak jest tomu i s jinými návrhy. Nehledě k velkým potížím, které zabírá nečeským kolegům studium návrhu, jest celé toto parlamentní rozdělení práce nemožné. Odkud má vzniknouti zájem, jestliže předsednictvo sněmovny svolá sněmovnu třebas na úterý odpoledne ve 3 hodiny, jako se to stalo včera a tak častokráte dříve; poslanci, kteří musí spěchati do Prahy častokráte 24 hodin z nejodlehlejších cípů republiky, přijedou a ve 20minutové schůzi se vyřídí návrh nepatrného významu. A není-li náhodou postaráno pro příští den o práce ve výboru, že můžeme připojiti ještě jednu schůzi, mohou se tito členové sněmovny vrátiti opět po bezvýznamném 20minutovém zasedání do nejodlehlejšího kouta republiky. Víte, co znamená pro jednotlivce, který vedle parlamentních prací má také jiné zaměstnání a jinou práci, takovéto rozdělení času? Náhodou, že jsme včera v ústavně-právním výboru vyřídili toto novelování, mohla se ještě dnes konati schůze sněmovny. Tak to jde po celý rok. Vina úpadku parlamentarismu netkví tedy na poslancích - to bych zdůraznil zcela zvláště - poněvadž celá tendence této novely směřuje k tomu, aby poslanci byli venku zdiskreditováni. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Poslance diskreditujete tím, že se jim ukládají tresty, aby se vynutilo plnění povinnosti v parlamentě.