Uděluji slovo prvnímu řečníku, zapsanému na straně "proti" p. posl. Horpynkovi.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! (Výkřiky komunistických a něm. soc. demokratických poslanců. - Hluk.) Poněkud hubená důvodová zpráva k oběma návrhům zákonů tisky 2266 a 2267 uvádí jako důvody pro oba tyto návrhy zákonů skutečnost, že se parlamentarismus v tomto státě musí náležitě brániti proti útokům a snahám o odstranění nebo ochromení (Výkřiky a hluk.), a žádá od obou návrhů zákonů (Hluk trvá. - Místopředseda Stivín zvoní.), aby přispěly k povznesení a upevnění práv, svobody, autority a vážnosti parlamentu. (Hluk trvá. - Místopředseda Stivín zvoní. - Posl. Heeger [německy]: Ten se nestydět denuncovati emigranty!) Vy od 30. ledna žijete vůbec jem ze sprostých denunciací. Čtěte svůj tisk, hleďte, co dělají vaši ministři! [ ] (Výkřiky posl. Štětky.)

Účelem obou předložených návrhů jest vzbuditi zájem o projednávání v plénu sněmovny, povznésti úroveň jednání, zabezpečiti klid a pořádek při jednáních a rozšířiti interpelační právo poslanců. Prohlédneme-li si zákon, jak chce dosíci tohoto účelu, jakých prostředků k tomu užívá, seznáme, že především snaží se vzbuditi zájem o schůze plena sněmovny. Má se toho dosíci zvýšením presence v zasedací síni. K tomuto účelu ztěžuje se především udělování dovolené poslancům (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.), ba předsednictvo dostává dokonce právo dáti si doklady doplniti žádosti poslanců o dovolenou. Z těchto ustanovení jsou ovšem vyňati ministři. Již v tom tkví porušení ústavy, neboť před ústavou jsou všichni poslanci rovni. Dalším prostředkem k tomuto účelu jest rozšíření trestních sankcí za neomluvenou nepřítomnost. Zde se ustanovuje, že za šest po sobě následujících zasedacích dnů může býti důtka zostřena odnětím diet na jeden měsíc, opakuje-li se tato trestná činnost třikráte, mohou býti diety odňaty dokonce na 6 měsíců. Ustanovení, že jednání v poslanecké sněmovně smí se konati jen, je-li přítomno 30 poslanců, jest podle našeho mínění úplně bez účinku, zvláště když v této sněmovně a v jednacím řádu této sněmovny není žádné ustanovení, které může vysloviti zpočítání a tedy konstatování způsobilosti sněmovny k jednání. Domníváme se, že všechny tyto prostředky k povznesení zájmu o jednání zůstanou úplně bez účinku, poněvadž nejdou na kořen příčinám nezájmu o schůze plena. Máme nyní bohatou zkušenost, jak se dělají zákony v této sněmovně. Máme zde takřka diktaturu koalice, při čemž oposice jest úplně vyřazena. (Hluk trvá. - Místopředseda Stivín zvoní.) Tato soustava, jak se dělají zákony, má za následek, že zde v této sněmovně jest naprostý nezájem o jednání. Zákon vypracuje jeden odbor, proběhne ministerskou radou, případně o něm pojednají koaliční strany, a když ve výborech nebo v plenu skutečně po prvé přijde k projednávání v parlamentě, pak jest již hotová skutečnost, že se na takto připraveném zákonu nedá již nic změniti, a veškeré úsilí, směřující ke změně, jest mluvení do prázdna. (Hluk trvá. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Celý parlamentní chod ztěžuje nesmírně také chybná režie předsednictva. Stává se, že poslanci jsou svoláváni ke krátkým půlhodinovým schůzím v týdnu. Poslanci musí jeti 18 až 24 hodin rychlíkem, a pak nemají vůbec žádné parlamentní práce. Dokud se předsednictvo nevzchopí, aby předložilo pevný zasedací a pracovní plán, dokud poslanci nebudou na dohlednou dobu přesně věděti, ve kterých dnech budou parlamentně zaměstnáni a ve kterých dnech budou míti volno, aby mohli splniti ostatní povinnosti spojené s mandátem, do té doby se svrchu uvedeným ustanovením nic nezmění na těchto smutných zjevech dnešního parlamentarismu. Pozdvižení úrovně jednání má se dosíci tím, že řeči mají býti volně pronášeny. Jest samozřejmé, že řeč volně pronášená působí mnohem více (Hluk trvá. - Místopředseda Stivín zvoní.), ale zvláště při zdejší praksi, kdy řečnická lhůta je omezena, jest to zároveň nesmírné ztížení pro mnoho poslanců, kteří nemají jistého daru jazyka a nemají také vhodného řečnického školení a předběžného vzdělání. Má-li se při omezené řečnické lhůtě zaujmouti obsažně stanovisko k rozsáhlému zákonu, v mnoha případech nebude se ovšem možno vyhnouti tomu, aby si člověk přece jen neudělal velmi obšírné přípravy písemně, aby v omezené řečnické lhůtě mohl vůbec říci vše, co má říci.

Předsednictvu dostává se ovšem práva přerušiti řečníka na parlamentní tribuně ve chvíli, odchyluje-li se od věci, a po trojím volání k pořádku dokonce mu odníti právo mluviti a vyloučiti ho ze schůze. Jest správné, že musí býti učiněna jistá opatření, aby se parlament chránil proti zneužívání tribuny k demagogickým řečem, ale na druhé straně toto ustanovení hrozí velkým nebezpečím, že se poslanci znemožní, aby po věcném stanovisku k podanému návrhu zákona promluvil také k ožehavým a důležitým denním otázkám. Vidíme v tom omezení svobodného výkonu mandátu.

Ustanovení o předběžné rozpravě při předložení vládního návrhu připadají nám přímo směšnými, poněvadž máme zkušenost, že koaliční disciplina vždy zabránila, aby přišel do sněmovny ministr, žádaný i více poslanci a aby zaujal stanovisko k některé otázce. (Hluk trvá. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Prostředky, kterými se má zabezpečiti pokoj a pořádek při jednáních, jsou jednak disciplinární řízení při urážkách na cti, které se nyní ztěžuje tím, že důtka navržená imunitním výborem a plenem zostřená, může nyní býti ještě také spojena se ztrátou diet na jeden měsíc. Při tom bylo také do zákona pojato podivuhodné ustanovení, které mluví o možnosti urážky poslanecké sněmovny nebo orgánu sněmovny, kteréžto ustanovení jest pružné a pod nímž si vlastně nikdo nedovede představiti nic správného. Ustanovení o vyloučení ze schůzí, až do šesti schůzí při obstrukci a při pokračování v obstrukci do 20 schůzí, o ztrátě diet na jeden měsíc a o jejich snížení na jednu třetinu až na 6 měsíců směřují také k tomu, aby omezila a znemožnila obstrukci a oposici ve sněmovně.

Jako nejdůležitější ustanovení tohoto zákona jest všude a stále se opakující ztráta diet a zdá se nám, že jest to určitě proti ústavě. V ústavě se zaručuje, že diety nepodléhají ani daním ani dávkám. Ministr financí jest ovšem s to, aby toto ustanovení ústavy ihned zrušil a část diet zdanil. Diety podle ústavy mají býti vyloučeny z exekuce. Nyní se dostává předsednictvu sněmovny dokonce práva diety odejmouti. Právě ony strany, které si vždy hrají na strážce ústavy, ponechávají dokořán otevřeny dvéře největší svévoli, zamýšlí-li libovolně a svévolně měniti ústavu. Rozšíření interpelačního práva záleží v tom, že interpelace, na kterou nedošla odpověď, může se státi předmětem rozpravy ve sněmovně na přání poslanců.

Mám-li pronésti povšechný úsudek o návrhu zákona, mohu se odvolati na verš klasického básníka: "Parturiunt montes, nascetur ridiculus mus". Jsme přesvědčeni, že se ani tento návrh nebude jísti tak horký, jak byl uvařen. Ve většině případů se nebude také vůbec prováděti. Na tom nám nezáleží. Musíme se však brániti proti tomu, že v této sněmovně jest vůbec možno podati takovýto návrh zákona. Chtěli jste upevniti práva, svobodu, autoritu a vážnost parlamentu, ale tímto zákonem jste omezili práva a svobodu poslanců, podkopali jste autoritu poslanců a před veřejností jste se zesměšnili. Ony dnešní vládní strany, které budou zítra stranami oposičními, s velkou řízností usilují o provedení tohoto zákona. Pletou si však bič, jehož rány již ráno ucítí především samy.

Na konec svých vývodů mám prohlásiti, že moje strana bude hlasovati proti tomuto návrhu zákona. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále je ku slovu přihlášen p. posl. Krumpe. Dávám mu slovo.

Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno! Nemohu se, bohužel, připojiti ke slovům zpravodaje dr Stránského, ani se dovolávati slov řečníka přede mnou, poněvadž jim, bohužel, nebylo rozuměti. (Výkřiky posl. Štětky. - Posl. dr Stránský: Pane předsedo, my neslyšíme!) Zdá se (obrácen ke komunistickým poslancům), že chcete dnes zapěti labutí píseň.

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím, aby pan řečník nebyl přerušován.

Posl. Krumpe (pokračuje): Jménem své strany musím prohlásiti, že pokládáme reformu jednacího řádu této sněmovny za naléhavě nutnou, aby parlament mohl plniti úkol jako lidové zastupitelství a tím také opět získati ve veřejnosti onu vážnost a respekt, který mu přísluší pro jeho vysoké poslání. (Posl. Russ [německy]: S usměrněním tedy souhlasíte!) Vy jste zbaveni všeho rozumu, a kdyby to šlo podle vás, parlament by úplně přestal. Na štěstí nejsme v Rusku (Výkřiky.) zde jsme v Československu. Vážnost parlamentu klesla u nás zajisté na nulu. (Posl. Höhnel [německy]: Vy zcela určitě povznesete vážnost parlamentu! - Posl. Śliwka [německy]; Nemá práva zde mluviti!) Tolik jako vy také. (Posl. Höhnel [německy]: Vy přece čtete!) Vy jste praví poslanci! Vás postihne ustanovení o cvičení ve čtení nejhůře.

Lid musí viděti, že nouze doby nedochází zde v parlamentu ohlasu, jakého očekává, ohlasu, k němuž nedochází, poněvadž sterilita tohoto celého chodu maří každý vznět skutečného zásahu do nouze doby. Působí to téměř, jako kdyby sněmovna sama dospěla k tomuto poznání a proto se vzmáhají ze sněmovny hlasy volající po zmocňovacím zákonu, po skutečném vyřazení parlamentu, po zákonném vyřazení a nikoliv jen po vyřazení via facti, jako se to děje nyní. Návrh působí dojmem, jako by veškerou vinu na těchto poměrech měla jen nedbalost a liknavost členů parlamentu. Proto návrh zavádí spoustu policejních opatření proti nedbalosti a liknavosti. Členům parlamentu mají se dáti jesle trochu výše, aby tím byli vychováni k větší parlamentní plodnosti. Neúčast ve schůzích jest příslovečná, prázdné lavice jsou téměř samozřejmostí. Jen aby se naplnila sněmovna, pokoušíte se zavésti odnímání diet, veřejné pranýřování a ohlašování straně atd. - Jest jisto, že rozumná rozprava nevznikla zde právě proto, že se mluví do prázdné místnosti, poněvadž se mluví a nikdo neposlouchá a tak se vyvíjí parlamentní činnost, která se zpropadeně podobá činnosti jistých zvířat, která se proto nazývají přežvýkavci.

Třeba také připustiti, že u mnoha poslanců jest z velké části nedbalost a zameškávání schůzí zaviněno tím, že jsou mimoparlamentními pracemi tak zatíženi, že jim na vlastní parlamentní práce nezbývá téměř času. Jest to také jaksi vina veřejnosti, která dnes při jistých zasedáních pokládá omluvu členů sněmovny, že se musí účastniti parlamentárních schůzí, častokráte za planou výmluvu.

Ale neúčast není vinou jednotlivých poslanců, zde jest vinen celý systém. Systém jest hlavně vinen, že se dnes z jednání v parlamentu stala prázdná a bezduchá formalita. Systém jest odpověden za to, že všechny věci, které se mají projednávati v této sněmovně, musí býti již dříve rozhodnuty a usneseny, takže ani nejinteligentnější, nejpilnější a nejzdatnější poslanec s vynaložením všech sil nemůže v podaném návrhu zákona změniti ani čárečky. Tento duch rozhodování napřed jest hlavním vinníkem nedostatečného zájmu, poněvadž skutečné jednání zde ve sněmovně jest bezúčelné a bez užitku a proto mnoho zdatných poslanců odvrací, aby se iniciativně účastnili jednání, ledaže by tak jako komunisté spatřovali svou zdatnost v tom, že by co nejvíce používali hlasu. Pojem jednání a rozprav v této sněmovně stal se přímo fraškou. Není to výsměch mluviti o rozpočtové rozpravě, jestliže se dnes ve sněmovně osm dní hovoří od rána do večera s tím výsledkem, že se nemůže změniti ani znění bezvýznamné resoluce, resoluce, kterou vláda tak jako tak hodí do koše.

Tento duch rozhodování napřed, toto popírání zásady jednání a duch rozpravy jest to, co vyprazdňuje lavice. Tak vlastně tato soustava jest hlavním vinníkem tohoto zpustnutí sněmovny. Jestliže se dnes poslanci pro nepřítomnost při jednáních a ve schůzích hrozí trestem, musila by vlastně především dávati dobrý příklad sama vláda. Předchůdcem prázdných lavic jsou prázdná křesla ministerská. Můžete pozorovati, že právě prázdná ministerská křesla jsou v této sněmovně nejhorší věcí. Ministři nepokládají za svou povinnost býti zde přítomni, i když se projednávají věci jejich odboru. Kde jsou dnes ministři, kdy projednáváme tak důležitý návrh? Žádnému ministrovi ani nenapadne, aby zde zasáhl do jednání a aby zde mluvil a odpovídal. Přednášejí-li se dnes s tohoto místa spousty podnětů a uvádějí-li se důležité skutečnosti, žádnému ministrovi ani nenapadne, aby se chopil takovýchto podnětů nebo aby odpověděl na nějakou výtku nebo výčitku.

Tato vyložená neúcta vlády k parlamentu jest vinou rozpadu parlamentu, a jest nesprávné chtíti věšeti na šibenicích poslance, poněvadž se mu celý ten chod a celé to hospodářství zhnusilo. Žádný podnět oposice nedochází ohlasu. Jest to pokrokem v novém návrhu, že podle §u 20 má promluviti v předběžné rozpravě člen vlády. Doufejme, že se to také skutečně bude prováděti a že bude skutečně možno debatovati s členy vlády. Zavádějí-li se dnes trestní ustanovení proti poslancům, musila by býti do jednacího řádu pojata také trestní ustanovení proti liknavým členům vlády.

Druhou vinu má předsednictvo samo. S největším politováním jsem konstatoval, že bylo škrtnuto v ústavně-právním výboru ustanovení §u 41. § 41 ve znění subkomitétu ustanovoval: "V určenou hodinu zahájí předseda schůzi." Ústavně-právní výbor uznal za nutné škrtnouti slova "v určenou hodinu", čímž se předsednictvo zbavuje povinnosti přesnosti. Schůze parlamentu trpí tím, že nikdo neví, kdy schůze sněmovny začne, že se každý domnívá, že může přijíti docela klidně o 2 hodiny později, poněvadž schůze beztoho nezačíná v ustanovenou hodinu. To jest těžká vina předsednictva; vím sice, proč se to děje: poněvadž návrhy obyčejně ještě nejsou uvařeny, přicházejí častokráte do sněmovny nehotové a musí býti teprve svolány koaliční porodní babičky, aby pomohly návrhu na světlo světa. Jest to nevážnost k parlamentu, že poslanci se lhostejně nechávají seděti, ať schůze začne či nezačne.

Zavádí-li dnes návrh trestní ustanovení pro nenáležité chování v parlamentu, nemáme nic proti tomu, ačkoliv jest nedůstojné, že musíme postupovati s takovými policejními prostředky. Schvalujeme ustanovení proti povykujícím živlům ve sněmovně, kteří pokřikováním, nadávkami a sprostotami chtějí se častokráte vzájemně překonati, a bylo by si třeba jen přáti, aby se také zde ve sněmovně zachovávala nejmenší míra slušnosti, respektování vzájemné osobnosti a jisté formy, obvyklé mezi kulturními lidmi.

Tento návrh nevyrostl ve skleníku demokracie. Jest vysvědčením chudoby pro koalici, neboť tento návrh vznikl proto, že koalice nemohla ve sněmovně sehnati nutný počet členů, aby mohla provésti hlasování, jako u smlouvy o rumunských hranicích. Tento návrh vznikl z nedostatku koaliční discipliny. Další příčinou jest velikost koalice. Koalice při své velikosti nepotřebuje se obávati oposice, proto ta jistota: nám se nemůže nic státi, nemusíme tam jíti, nepotřebujeme se o to starati. Lze pochybovati, zda se tyto poměry zlepší tím, že se oposice úplně umlčí, jak jest to zamýšleno. Domnívám se, že právě další umlčení oposice, neomezená vláda koalice poměry ještě zhorší a nebude to poslední zákon k povznesení parlamentní discipliny, při čemž by se musilo vlastně mluviti o koaliční disciplině.

Dosavadní jednací řád má již různá opatření, aby se mohlo zakročiti proti liknavým poslancům. Předsednictvo jich neužívalo; bude-li to činiti nyní, nevíme. Přece však třeba očekávati, že předsednictvo zakročí, půjde-li o oposici. Proto praví se v těchto ustanoveních: "Může, může, může." Předsednictvu jest ponecháno na vůli, proti komu chce zakročiti, zda chce postupovati proti oposici tak, jako proti koalici a obráceně. Tu musíme říci, že máme všemožné pochybnosti. O nestrannosti různých vládnoucích vrstev máme velmi těžké pochybnosti, jak jsme se toho také dožili v poslední době v imunitním výboru. Že všechna tato opatření nebudou s to, aby naplnila zasedací síň tak, jak chcete, vysvítá ze samého návrhu, který skromně prohlašuje, že k zahájení jednání musí býti v zasedací síni přítomno jen 30 poslanců. Uskrovňujete se velmi již s tímto nepatrným požadavkem, což jest známkou, že od celého návrhu mnoho neočekáváte.

Ani my neočekáváme od něho mnoho. Reforma musila by býti založena šíře, nikoliv jen na policejních opatřeních. Reforma, jako jest tato, jest příštipkářstvím. Především musím říci jednu věc: nyní byla by pro německé vládní strany skvělá příležitost postaviti reformu parlamentu na široký podklad. Víte, v čem tkví nešvar rozprav a jednání: v nesnášenlivém jazykovém duchu. Jazyková ustanovení sněmovny vylučují téměř třetinu poslanců z jednání. Jazyková ustanovení jsou skutečná trýzeň. Není to sekatura, jestliže dnes zpravodaj nebo předseda komise, který mluví plynně německy, jakmile se ujme oficiálně slova, musí uzavříti ústa pro každé německé slovo, ačkoliv by častokráte pronesená německá věta celou rozpravu ulehčila a zkrátila? To jest velké, hříšné opominutí, že tato věc byla zanedbána, aby se také nyní pracovalo ke změně jazykových ustanovení v jednacím řádu. Víte přece sami, jak tím trpíte, tak jako dříve všichni jsme jednomyslně souhlasili, že tato jazyková ustanovení musí zmizeti, aby se umožnila ve sněmovně zdárná práce.

Návrh zabývá se také parlamentní interpelací. Ale návrh nezlepšuje dosavadní stav, nýbrž silně jej zhoršuje. Jest to velká trampota s interpelacemi. A nesvědčí o vážnosti vlády k poslancům, zkoumáme-li celý postup. Dnes všechna vládní místa mají jednu zásadu: skutková podstata každé interpelace se popře. Nebo dostaneme-li odpověď vůbec, dostaneme ji hrubým, odmítavým tónem, jaký se nesluší. Dosud byly stanoveny dva měsíce; ale který ministr odpoví na interpelaci ve dvou měsících? Neznám žádného. Při tom se ještě dopouštíte triku, že se nenechává lhůta pro odpověď běžeti ode dne podání, nýbrž ode dne, kdy byla dána do tisku zde ve sněmovně. Také tato zadní dvířka zůstávají otevřena. Místo, aby se ministrům sáhlo do svědomí, prodlužuje návrh tuto lhůtu ještě ze dvou na tři měsíce, takže ministr jest nucen odpověděti na interpelaci teprve ve třech měsících. Tím jest však celé interpelační právo uvedeno ad absurdum. Interpelace týkají se obyčejně ožehavých věcí, věcí dne, po třech měsících jsou vyřízeny tractu temporis, jako se to stalo mně, který jsem podal v červnu interpelaci o nedostatku másla a v říjnu jsem dostal odpověď, že nedostatek másla není. Jest to velká chyba, že návrh tuto věc interpelací ještě tímto způsobem zhoršuje. Jest nejpřednějším právem poslancovým, že interpeluje ministra a že musí dostati odpověď, a vy sami jste vinni úpadkem parlamentarismu, jestliže dovolujete, aby se tohoto nejprostšího základního práva poslancova takto zneužívalo.

Stojíme-li dnes před reformou parlamentu, před zostřením jednacího řádu pro liknavost, neslušné chování, rušení jednání atd., připomínám si mimovolně události, k nimž zde došlo před sedmi lety. Tento návrh jest ohromnou cestou do Canossy oněch stran, které před sedmi lety, v červnu, byly by parlament téměř rozbily, které tenkráte vzaly útokem řečnickou tribunu a pokud jde o sprostotu a nechutnost, vynaložily vše, aby nás, tehdejší vládní strany tím zahrnuly, jestliže tyto strany dnes křičí po policii... (Výkřiky posl. Kaufmanna.) Vaše strana to spolupodepsala, návrh vychází také od vás, pane Kaufmanne. Jestliže tyto strany podávají tento návrh, jest to pro ně ohromná cesta do Canossy. Uznaly, že to tak dále jíti nemůže, nebo se jich zmocňuje strach, že by mohli přijíti jiní, kteří by je předstihli. Když jsme kdysi v ústavně-právním výboru rokovali jen o malé změně jednacího řádu, že také předseda má míti možnost, aby ustanovil pořad příští schůze, prohlásil dr Meissner, že by to pro něho bylo nepřijatelné z demokratických úvah, a volal na koaliční strany: "Memento mori!" Také vám se to může přihodit! Buďto koalice doufá, že zůstane věčně na živu, nebo má k jiným stranám, které přijdou po ní, bezmeznou důvěru, důvěru v jejich bezpodmínečný smysl pro právo a nestrannost, což jest ovšem lichotivé uznání.

Shrnuji a prohlašuji: To, co nám bylo předloženo, není parlamentní reforma, nýbrž příštipkářství, rdoušení parlamentu, vyřazení oposice. Tento návrh jest plodem slabosti a úzkosti koaličních stran. Ale jest to také zneuctění pro tak krotký parlament. Sotva existuje nějaký parlament, který by tak krotce a poslušně poskakoval podle všech pokynů vlády, jak si to ona přeje.

Žádáme větší reformy, než jest tato, neboť od této nynější reformy nelze naprosto očekávati nějakého zlepšení poměrů. A k takovémuto zlepšení nedojde dříve, dokud nevypudíte z této sněmovny ducha nezpůsobilosti a národní nesnášenlivosti, který jako překážka stojí v cestě jednání parlamentu. Proto spatřujeme v tomto návrhu nezpůsobilý prostředek, aby změnil nynější poměry, zasluhující velice výtky, a proto nemůžeme mu dáti svého souhlasu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo posl. dr Törköly.

Posl. dr Törköly (maďarsky): Ctená snemovňa! Vládna politika republiky naozaj je charakterizovaná tým, že veľké choroby chce liečiť drobulinkými flajstrami. Je prirodzené, že ozdravenie, úspech sa nikdy nedostaví. Povedá sa, že už i parlamentarizmus je v kríze a liekom bude zostrenie jednacieho poriadku snemovne. Je to však ďaleko od spravedlnosti a bude to prekážkou vývoja vlády práva. Chcete reformovať, a to in peius. Za tú trochu slobody chcete dať slobody ešte menej.

V republike už od prvopočiatku niet parlamentarizmu. Ústava je ústavou oktrojovanou, ktorá napísanými literami má preukázať zdanie toho, že parlament je uplatňovaním vôle ľudu v zákonodarstve, že suverenita parlamentu je postavená nado všetku pochybnosť a že hlavnú svoju úlohu vidí vo tvorení zákonov.

Počiatok, ústava naoktrojovaná, nesrovnáva sa veľmi s demokraciou. Parlamentarizmus ani sa nemôže vyvinúť tam, kde uplatňovanie je vylúčené volebnými zákony, nespravodlivým a bezprávnym tvorením volebných okresov a lišiactvom straníckeho absolutizmu. Je naozaj hypokrízou hovoriť o parlamentarizme tam, kde všetka snaha vlády a vládnucich strán, podporujúcich vládu, smeruje k tomu, aby omnipotencia výkonnej moci učinila z parlamentu subordinát, prostý mocenský prostriedok moci výkonnej a aby tým demokratická samovláda zbavila sa všetkých prekážok.

Podobné právné skutky dokazujú, že o vyliečenie neduhu parlamentu mohlo by ísť iba v prípade osnovania takého nového jednacieho poriadku, ktorý by vytvoril naozaj pravý parlamentarizmus.

V republike niet parlamentarizmu. Najprv treba ho utvoriť, a keď sa už tak stalo v záujme vlády práva, až potom možno hovoriť o tom, že parlamentarizmus zahájil svoje pôsobenie v živote republiky. Treba tedy v prvom rade tvoriť zákony, ktoré umožnia sám parlament, parlamentarizmus a jeho pôsobenie v záujme vlády práva. V prvom rade treba previesť revíziu ústavy, vyniesť nový volebný zákon, ktorým sa stanoví nový rozvrh volebných okresov, treba vyniesť nový zákon o úprave právneho oboru a oboru pôsobnosti volebného súdu a až potom alebo v junktime s utvorením týchto zákonov, ktoré môžu byť nazvané základnými, treba prejednať tiež otázku revízie jednacieho poriadku.

Bolo by tedy nezbytne potrebné utvoriť v prvom rade tieto zákony, lebo sám prezident republiky vo svojom jubilejnom prejave dňa 28. októbra 1928 riekol, že je treba zrevidovať ústavu, že je treba zrevidovať volebné zákony a zrevidovať jednacie poriadky. Vláda od r. 1928 až do dnešného dňa nepokladala za potrebné splniť prianie a vôľu hlavy štátu.

Teraz povedáte, že sám parlamentarizmus ocíta sa v kríze, a preto teraz hodne pozde sa vám vidí, že niečo treba uč niť, a tento vymyslený termín a dôvod používate k tomu tvrdiac, že parlamentný život treba sanovať.

V poriadku! Dajme tomu a povedzme, že parlamentný život treba vyliečiť. Tážem sa však, zda je možná a správna liečba, ktorá lieči len symptomy? To nemôže byť úspešné. Či možno liečiť srdečnú chorobu tak, že nemocného izolujeme naprosto od čistého vzduchu a všetky jeho životné funkcie vtesnáme do jednoho kúta, do výboru, kde nemocný sa dusí pre nedostatek čerstvého, životodarného vzduchu? Výbory, ako sú v jednacom poriadku predpísané, vlastne škrtia vôľu ľudu, zabíjajú suverenitu parlamentu a sú spoluvinníkmi na tom zneužívaní výkonnej moci, ktoré zgniaviac parlament pod seba činí ho svojím subordinátom a hračkou dospelých detí.

Chceme-li liečiť, musíme hľadať základnú príčinu nemoci, a tu začať s liečbou. A preto ja pri pojednávaní zmeny jednacieho poriadku užívam námietky zachovania poradia, keď tvrdím, že najprv treba previesť revíziu základných zákonov a až potom alebo v junktime s ními možno hovoriť o zmene jednacieho poriadku, lebo nestačí zmena detailná, ale je treba naprosto znova revidovať celý jednací poriadok.

Najsamprv treba utvoriť ústavu a zákony zabezpečujúce právo a keď už bude skutočne zaistená zásada slobody, národnej rovnoprávnosti a bratstva, až potom bude možno zabývať sa jednotným poriadkom. Zmeny, aké má na mysli tento návrh, sú, aby na pr. bola väčšia subordinácia, kde sa rozhoduje len o tom, zda právo disciplinárné pripúšťa bastonádu, a kde sa stanoví, ako treba lekciu v parlamente odriekať, kde pri podávaní interpelácií činia sa úplne šalebné opatrenia, lebo sa predpisuje, že ak je interpelácia podpísaná 21 poslancami, možno o nej verejne pojednávať, jestliže to väčšina snemovne odhlasuje. Tí, čo patričný paragraf o tejto zmene osnovali, veľmi dobre vedia, že podmienka: "jestli to snemovňa odhlasuje" - splní sa len v mimoriadnych a výnimečných prípadoch, lebo interpelácie poslancov národnej menšiny nikdy väčšina snemovne neodhlasovala a tedy títo poslanci nikdy nemôžu počítať s tým, že ich interpelácie budú v pléne prejednané.

Takéto zmeny nikdy chorobu nevyliečia, lež ju ešte zhoršia a takýmito zmenami sa nemocný nikdy neuzdraví, ale od lieku priamo zomrie.

Veľavážená snemovňa! Je-li treba zmeny čo do otázok detailných, tu sa veľmi čudujem, že vážení navrhovatelia, ústavne-právny výbor a jeho subkomisia nevideli na detaily, ktoré činia pôsobenie parlamentu takmer illuzórnym a ktoré uvádzajú do nemožnej situácie poslancov, ktorí svoje parlamentné povinnosti berú vážne a chcú svoj mandát, svoje poslanie vážne plniť.

Je verejne známe, že práceschopnosti parlamentu nijako sa nevyužíva a takto účasť ľudu na zákonodarstve položená je na ľad. Činnosť parlamentu pauzuje celé týždne ba mesiace, a keď sa potom predsa zistí, že i parlamentu je v niektorom tom ohľade treba, tu konečne výkonná moc veľmi milostive svolí ku svolaniu parlamentu, a potom sa deje to, že návrhy zákonov dávajú sa zákonodarcom k dispozícii tak a v takej dobe, kedy už niet fyzického času, aby sa poslanec alebo senátor mohol s patričným návrhom zákona zovrubnejšie zabývať, aby mohol k nemu v záujme verejnosti prehovoriť, aby sa snažil ho zlepšiť a tým urovnával cestu zákonodarstvu v záujme ľudu.

Netreba dokazovať, že sa tuná koľkokráť stáva, že poslanec nemá ani 10 minút času, aby jemu pridelený návrh zákona mohol preštudovať, nehovoriac ani o tom, aby sa mohol s návrhom náležite a vážne zaoberať. My zákonodarci maďarskej národnej menšiny máme tu ešte inú nesnádzu, že totiž návrhy zákonov, ktoré sú prácou zákonodarstva a ktoré podávajú vládní poslanci, sa nám v našom jazyku ani nesdeľujú. A predsa vládné návrhy vydávajú sa pre nemeckú národnú menšinu vždy tiež v jazyku nemeckom, takže na tomto právnom podklade náležalo by nám to isté právo ako zákonodarcom nemeckej národnej menšiny.