Konečně zákonem o úpravě pensí starodůchodcům, provedeným zásluhou všech socialistů ve vládě, byly zvýšeny také provise starodůchodců, a to tak, že u civilních pensistů zvýšil se náklad jen o 1,564.000 Kč, ale u vojenských pensistů o 3,446.000 Kč. Tím je tedy potvrzeno, jak velkou péči věnovali socialisté ve vládě starým rakouským generálům a vysokým důstojníkům a jak žebrácky byli odměněni staropensisté nevojenského původu.

Nyní k otázce daňové a finanční politiky podle závěrečného účtu za r. 1931 a jejího výsledku. Pan generální zpravodaj Remeš vyhnul se jako čert kříži srovnání daňové a finanční politiky před daňovou reformou a po daňové reformě, zejména pak ciferným dokladům o velkém poklesu přímých daní a ohromném vzrůstu nepřímých daní. (Hluk - Výkřiky posl. Dvořáka.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana posl. Dvořáka k pořádku. (Hluk. - Stálé výkřiky posl. Dvořáka. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

Volám pana posl. Dvořáka podruhé k pořádku. (Hluk. - Výkřiky posl. Čižinské.)

Volám p. posl. Čižinskou k pořádku.

Posl. Štětka (pokračuje): Srovnám jen některé daňové výnosy z doby před reformou s rokem projednávaného účtu 1931. Tak na př. na přímých daních proti r. 1927 nastal pokles výnosu ze 2.545 milionů Kč r. 1931 na 1.552 mil. Kč; tedy téměř o jednu miliardu poklesl výnos přímých daní. Naproti tomu však poplatky stouply proti r. 1927 v r. 1931 téměř o 400 mil. Kč, daň obratová téměř o 700 mil. Kč. Co se slevilo boháčům, Weinmannům, Petschkům, Rotschildům, Bělohříbkům, Preissům a všem velkým pobertům, o to se vyssálo r. 1931 více na drobných poplatnících.

Proti rozpočtu na r. 1931 vybralo se účtem na všech daních méně než rozpočet předpokládal o 775 mil. Kč a zde pan zpravodaj zapomněl, avšak úmyslně, ukázati, v čem nastal pokles výnosu daní a zejména, kterých daní a komu. Na otázku, komu a kolik se odepsalo daní r. 1931, odpovídá účetní uzávěrka takto: během r. 1931 řádili exekutoři na venkově jako nikdy předtím, docházelo k exekucím posledního kousku dobytka u domkářů, k zabavování šicích strojů krejčím, zkrátka daňové nedoplatky na drobných poplatnících byly vymáhány do posledního haléře. Při tom však státní závěrečný účet za r. 1931 vykazuje ohromné odpisy předepsaných daní, tak na př. bylo odepsáno na dani důchodové 145,370.000 Kč. Při tom se dělníkům sráželo na dani důchodové s mezd i platů, s každé koruny a, ba co více, r. 1931 sraženo jim s mezd a platů nejméně o 30 mil. Kč více. Na všeobecné dani výdělkové bylo odepsáno 39,034.000 Kč, na dani pozemkové, domovní a rentové bylo odepsáno 6,612.000 Kč, na válečné dani a na dani z majetku 47 mil. Kč, na úrocích a poplatcích 19,215.000 Kč, takže bylo odepsáno cca na 257 mil. Kč a vedle toho na samosprávných přirážkách 119,900.000 Kč. A při tom sám pan zpravodaj musil doznati, že daňové nedoplatky i přes tyto velké odpisy stále a stále stoupají, ale zase neřekl, kde, u kterých daní stoupají a kdo neplatí.

Výkaz daňových nedoplatků ke konci r. 1931 vykazuje nedoplatky daní přímých 2.329,522.000 Kč, nedoplatky daní nepřímých 2.339,540.000 Kč. Připočítáme-li k tomu dlužnou dávku z majetku, dále nedoplatky daňové dosud nevykázané, pak daňové nedoplatky dosahují částky 8 miliard Kč. 8 miliard nedoplatků - a státní pokladna je prázdná! Vedle toho státní závěrečný účet vykazuje 9 miliard aktiv, t. j. pohledávek státu, o kterých však sám pan zpravodaj vyslovil nepříznivé mínění. Ba dokonce uvedl, že vedle 6 miliard jako zálohy na učitelské platy zbývají ještě 3 miliardy Kč, o kterých doslova řekl, "že jsou to rozmanité pohledávky více méně pochybného rázu". A proto apeloval na vládu, aby předložila parlamentu návrh zákona, kterým by tato t. zv. aktiva byla zprovozena se světa, jak doslova uvedl, neboť prý je jisté, že stát nakonec bude nucen tyto zálohy odepsat jako nedobytné. Jestliže si přeložíme slova v apelu pana zpravodaje do správné češtiny a k tomu připojíme chystaný návrh zákona o změně jednacího řádu, t. j. takového řádu, aby zůstaly všechny ty pochybné pohledávky utajeny, pak vysvitne jasný smysl chystaných opatření proti komunistickým poslancům a pro záchranu "demokracie".

Při této příležitosti předkládám návrh k závěrečnému účtu za r. 1931, aby ne vláda odepsala p. zpravodajem pochybená aktiva, nýbrž aby nejdéle do 3 měsíců podle výkazu obsaženého v závěrečném účtu vybrala pohledávky státu u milionářů a milionářských korporací (Výkřiky komunistických poslanců.), vykázané v účetní uzávěrce asi takto: pohledávku za předanou výzbroj agrárním banderiím. Selským jízdám atd. v částce 57,404.378 Kč, pohledávky jako výdaje na francouzskou vojenskou misi za r. 1919 až 1930 podle smlouvy 28,288.191 Kč, u římsko-katolického kultu, zálohy náboženskému fondu na podpory seminářů (Výkřiky komunistických poslanců.) 7,784.125 Kč, řecko-katolickému kultu zálohy náboženskému fondu 2,761.996 Kč, evangelickému kultu, fondu pro církve 2,378.714 Kč, zálohy poskytnuté velkovinařům 1,359.993 Kč, pohledávky u rolnických pokladnic na Slovensku 11,745.260 Kč, bezúročnou půjčku čsl. Yockey-klubu 1,500.000 Kč, bezúročný skladní vklad Centrolenu 6 mil. Kč, zálohy náhradovému fondu SPÚ 150 mil. Kč, provozovací půjčku průmyslu 1,138.094 Kč, půjčky podnikům a úvěrním ústavům 18,011.586 Kč, pohledávky ze zápůjčky společnosti dunajsko-oderské 5,798.515 Kč, zápůjčku mezinárodní akciové společnosti vzduchoplavecké v Paříži 3,200.000 Kč, zápůjčku akc. paroplavební společnosti v Bratislavě 2,650.000 Kč, aktiva stát. obilního ústavu dosud nesplacená 4,655.215 Kč, aktiva býv. státního ústavu pro tuky dosud nesplacená 953.260 Kč, bezúročnou půjčku dubrovnické akciové společnosti Kupari 1 mil. Kč, půjčku zástavnímu a půjčovnímu úřadu 11,869.150 Kč, bezúročnou půjčku Čsl. obchodní bance v Praze, dříve Lesní dřevařské bance, 2,500.000 Kč, vklad u Zemské hypoteční banky 32 mil. Kč, bezúročnou zápůjčku továrně na papír ve Slavošovcích 10 mil. Kč, státní vklad u peněžních a jiných ústavů 6,882.686 Kč, bezúročnou půjčku spolku Mileniumfilm 2 mil. Kč, pohledávku za rafinerií minerálních olejů 19,423.060 Kč, vklad u Zemské banky pro zvláštní účele Yockey-klubu v Praze 1,896.541 Kč, posečkané 6%ní úroky ze zápůjčky 25 mil. Kč Ústřední elektrářské společnosti v Praze 11,051.368 Kč, bezúročnou půjčku Klusáckému spolku v Praze 500.000 Kč, příspěvek společnosti pro zpeněžení lihu 5 mil. Kč atd. Jen mnou uvedené bezúročné vklady státní činí téměř půl miliardy a proto navrhuji, aby jich bylo použito na investiční práce (Výkřiky komunistických poslanců.), na stavbu škol, nemocnic, chorobinců, sirotčinců a jiných veřejně prospěšných prací, na zaopatření práce pro nezaměstnané. Ne odepsat, ale vymáhati exekučně tyto bezúročné půjčky od kapitalistů, kapitalistických společností.

Daňové nedoplatky, státní aktiva, toť dohromady ohromný kapitál, který by naráz vyrovnal pasivní rozpočet nejen let minulých - to jest schodek r. 1931, který se zde projednává - nýbrž i pro r. 1933, který by naráz dal práci nezaměstnaným a chléb hladovým. Takovou daňovou a finanční politiku vy, pánové z vládních stran, dělati nechcete a dělati nebudete. A proto jste dovedli státní hospodářství k takovému konci a bankrotu, takže vám účetní uzávěrka za r. 1931 postavila úplně na hlavu rozpočet, který skončil schodkem 3 miliard. Stejně tak končil schodkem rozpočet na r. 1932 a rozpočet na r. 1933? Vyrovnaný na papíře už dnes je celkem neplatný, neboť přes seškrtané rozpočtové položky sociální, kulturní, zdravotní, přes snížení platů státním zaměstnancům, seškrtané investiční práce, zůstala miliarda neuhrazeného schodku ve státním rozpočtě, takže dosud upsaná půjčka práce ani zdaleka nestačí na krytí rozpočtového schodku. (Výkřiky komunistických poslanců.) Upisovací termín půjčky práce je u konce, a ani prodloužení termínu není s to zabrániti žalostnému konci půjčky práce a jejímu bankrotu ve všech směrech a především co do výše jejího výsledku. Velmi poučným pro pracující třídu a markantním znakem je ona skutečnost, že i tato část, která byla upsána do dnešní doby, v převážné většině byla upsána drobnými upisovateli, kteří se domnívali, že jejich příspěvky opravdu pomohou "roztočiti kola práce". (Výkřiky komunistických poslanců.) Avšak i z těchto drobných upisovatelů je opět velká část těch, kteří se zúčastnili půjčky tak "dobrovolně", jak se "dobrovolně" upisovaly rakouské půjčky válečné.

Jsou to zvláště některé kategorie státních zaměstnanců, jak o tom svědčí výnos ministra nár. obrany a tajné výnosy i jiných ministerstev, zejména pak pohrůžka uveřejněná v "A-Zetu" těm, kdo by neupsali, pak zaměstnancům závislým na vládně-socialistických stranách, kterým bylo prostě jejich zaměstnavateli na půjčku práce "upsáno". Buržoasie a velký kapitál se půjčky práce nezúčastnil. Byl to sám ministr financí, který byl nucen poukázati, že úpisy dosud složené pocházejí z větší části od drobných lidí, že více méně byly vyvlastněny, ne upsány, všechny nastřádané fondy z dělnických peněz různých sociálních a pojišťovacích ústavů a že se tak stalo bez souhlasu pojištěnců. (Výkřiky komunistických poslanců.) Buržoasie a finanční kapitál, Weinmannové, Petschkové, Bělohříbkové, Larischové atd., kteří mají lepší možnost nahlédnouti do zákulisí koaliční politiky a kteří nejsou odkázáni na reklamu prováděnou půjčce práce ve vládním tisku, nýbrž mohou se na informovaných místech přesvědčiti o skutečném stavu věcí, zůstávají v pozadí a nijak se nesnaží projeviti vypsané půjčce práce svoji důvěru. Je to nejlepším důkazem, jak oprávněný byl návrh komunistických poslanců na vypsání takové půjčky, která by byla pro kapitalisty povinnou a při níž by byla dána záruka, že by půjčky práce nebylo zneužito k jiným účelům než k opatření práce pro nezaměstnané. Podle dosavadního průběhu je zřejmo, že z půjčky práce stala se půjčka povinná pro drobný lid, avšak že se netýká kapitalistických vrstev. Koalice spolu s vládními socialisty zamítla naše návrhy k půjčce práce, podle nichž měla býti půjčka povinnou pro všechny kapitalisty, jichž jmění přesahuje hodnotu 500.000 Kč. Stejně tak zamítla koalice včetně socialistů návrh, aby soukromé kapitalistické společnosti, které dluží státu přes 1/2 miliardy, byly nuceny je vrátiti státu k použití pro všeobecné práce. Provedením našeho návrhu byl by úspěch půjčky práce skutečně tak zaručen, že by práce pro nezaměstnané byla zabezpečena. Koalice s vládními socialisty zamítla již všechny naše návrhy na škrtnutí zbytečných representačních, militaristických, subvenčních a j. výdajů ve státním rozpočtu, jimiž by bylo ve prospěch pracujícího lidu a nezaměstnaných ušetřeno další 2 1/2 miliardy Kč. Tato koalice i s vládními socialisty, kteří odmítli jednotnou frontu pracujícího lidu, chystá výjimečná opatření proti pracujícímu lidu zardoušením všech jeho občanských práv. Vládní socialisté spojují se v jednotnou frontu s buržoasií a ponesou také plnou odpovědnost za tyto výsledky protilidové politiky. (Potlesk komunistických poslanců.).

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Teplanský. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. Teplanský: Vážená snemovňa! Dňa 25. apríla 1933 predniesol tu pán minister zahraničia dr Beneš obsiahlé expozé, v ktorom vylíčil našu zahraničnú situáciu a zaujal velice jasné a mužné stanovisko vôči chútkam revizionistickým. S jeho výkladmi celá vláda, celý parlament, ba široká verejnosť československá a každý vlastenecky smýšľajúci Čech a Slovák úplne súhlasil. A nastalo určité ukľudnenie. Všetci sme boli presvedčení o tom, že rôzní ľudia, ktorí zahraničnej politike vôbec nerozumejú, prestanú s písačkami, a memento, ktorého sa im tu dostalo od mnoho povolaných činiteľov, bude im dostatočným zadosťučinením, aby sa do veci, ktorej nerozumia, vôbec nemiešali. (Tak jest!) Ale zklamali sme sa. Sú pánovia v našej republike, ktorí bez práce prichádzajú s takými pletichami a písačkami, pánovia, ktorí dnešnej dobe vôbec nerozumejú, lebo my vidíme, že celé naše národné hospodárstvo v našom štáte i v zahraničí sa sviera pod ťarchou ťažkej krízy a že naša doba nie je vhodná pre také nesmyselné písačky. Vláda volá po dôvere obyvateľstva. Iste, slávna snemovňa, že takéto písačky nám nestupňujú tú dôveru, ktorá v dnešnej dobe je tak veľmi potrebná. My sme čítali veľmi prekvapení v novinách a síce zo dňa 8. mája, uverejnily to i maďarské noviny "Reggeli Ujság", čítali sme, že niektorí pánovia, viace ministri zahraničia, neustávajú v ich činnosti. U nás je to menovite redaktor Peroutka a Weiner, ktorí sa chcú všemožne zaslúžiť o tieto veci a docieľujú týmito písačkami toľko, že vyvolávajú poplach a nedôveru jednak u nás na Slovensku a psychologicky, keď rozbereme túto vec, musíme tuná ustáliť, že po stránke, abych tak povedal, nášho sjednotenia československého takéto písačky nám veľmi kalia náš dobrý pomer medzi českým a slovenským národom. My vieme, že na pohraničnom území máme veľmi mnoho rozvratníkov, ktorí takéto písačky veľmi dobre vedia zužitkovať na to, aby základy a dôveru, ktorá v dnešnej dobe je potrebná v záujme celoštátnom, rozbúravali a vyvolávali poplach medzi obyvateľstvom. Ja sa veľmi divím tomu, že pán redaktor Peroutka si vôbec sadne s takým pánom, ako je p. Igor Dénes k jednaniu o zahraničných otázkách. Časopis písal, že rokovali o týchto otázkach celú noc a iste k ránu mali veľmi zapálené hlavy, keď prišli k úsudku, že po tak štriktnom a jasnom prehlásení pána ministra Beneša chcú veľkodušne územie Slovenska rozdeľovať. Ja tuná menom všetkých poslancov, ba celého parlamentu a celého čsl. národa protestujem proti takýmto prejavom a iste by bolo veľmi účelné, keby sa proti takýmto pánom zakročilo na základe zákona na ochranu republiky. Bolo by treba veľmi jasne ukázať cestou zákona, aby o veciach, ktoré sú tak chúlostivé a vyžadujú celého muža a bystrého štúdia, po ledajakých nočných lokáloch od takýchto iredentistov a platených rozvratníkov maďarských sa nekriečalo a nedávala sa látka k písačkám, ktoré rozvratné živly, ktorých na Slovensku, bohužial, máme dosť, velmi účelne vedia v dnešnej dobe, ktorá je veľmi citlivá, k hospodárskym rozvratom zneužívať. (Výborně!) Ja plním tu iste vlasteneckú povinnosť, i menom ostatných kolegov, keď tuná prehlašujem, že v mene československej jednoty v mene hospodárskeho splynutia menovite Čechov a Slovákov pán redaktor Peroutka by mal byť na základe zákona na ochranu republiky oznámený štát. zastupiteľstvu. Za to by celá naša verejnosť bola len vďačná. Vláda bude museť pozreť na činnosť týchto pánov a nebudeme trpeť, aby sa nám všelijakí nepovolaní činitelia miešali do ústavných práv, ktoré sú vyhradené právom parlamentu, vláde a ústavným činiteľom. Naše stanovisko k revizii smlúv bolo tuná istotne povolaným činiteľom veľmi jasne zdôraznené a všetci príslušní činitelia a celá verejnosť toto stanovisko nezmeníme, nepustíme ani hrudky zeme, ako pán minister zahraničia prehlásil, ani za cenu boja. To nech pán Peroutka a jeho rektor, o ktorom sa práve píše, že ho má za hranicami, vezme na vedomie. Bolo by na čase, aby naše štátné zastupiteľstvo trestne stíhalo takéto prejavy a na všetky časy ich znemožnilo v záujme sjednotenie a v záujme stupňovania dôvery, ktorú dnešný štát pre kľudnú prácu veľmi potrebuje. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Hokky.

Posl. Hokky (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Prv než bych sa pustil do kritiky štátneho záverečného účtu z r. 1931, musím vytýkať postup predsedníctva snemovne sledovaný posledne pri prejednaní otázky hraníc u Ťačova. Už z jara minulého roku pojednával o tejto otázke zahraničný výbor posl. snemovne, kde som vzniesol svoje veto proti dotyčnej revízii hraníc. Otázka postúpenia tohoto územia figuruje od 18. júla 1932 nepretržite na programe pléna parlamentu. A predsedníctvo snemovne preca volilo k tomu schôdzu, ktorej v dôsledku istého úmrtného pripadu nemohol som byť prítomný, aby môjmu prejavu zabránilo. Buďto malo zároveň s dokončením debaty nariadiť i hlasovanie, alebo nemalo debatu končiť až do prevedenia hlasovania.

Mne je to jedno! Podstatu svojho prejavu i takto prednesiem a poukážem na to, že je to prvá revizia hraníc, a to v rámci Malej dohody. Je to nebezpečný precedent pre revízie ďaľšie.

Pán minister Beneš sa domnieva, že mierové smluvy majú život večný, ako ruža z Jericha. V poslednom svojom expozé vyhlašoval, že takého ministra niet, ktorý by v parlamente československom sohnal trojpätinovú väčšinu, potrebnú k revízii hraníc. A k revízii hranice ťačovskej predsa len soženie túto vyžadovanú ústavnú väčšinu. Na to ovšem odvetí, že k takejto malej revízii možno to sohnať. Je ľahostajné, ako maličký je človek, preca je len človekom. A akokoľvek malá je revízia, preca je to len revízia! A tu nepokladá pán minister Beneš za potrebné použiť, aplikovať §u 19 ústavy Spoločnosti národov? A či je to snáď nútne len vtedy, deje-li sa revízia nie v rámci Malej dohody?

Hranice podkarpatoruské ustálila mierová smluva Sainat-Germainská. Je tedy prirodzené, že ony môžu byť zmenené iba za intervencie a s vedomím Spoločnosti národov, lebo tuná nejde o prostú úpravu hraníc, lež o postúpenie územia. Je zaujímavé, že pán minister Krofta práve teraz zdôrazňoval, že Československo by postúpilo územie jedine na základe §u 19 paktu Spoločnosti národov. Avšak v úvahu prichádza tu ešte isté iné, dôležité hľadisko. A týmto je, že pražský parlament samojediný nie je oprávnený rozhodovať o tejto otázke. Ani v rámci republiky samej nie. Otázka mohla by byť riešená až po ustavení sojmu, keby totiž tento ústavný orgán to odhlasoval.

Tiež pán minister Krofta za môjho vyjednávania s ním charakterizoval otázku územného ústupku Rumunom ako chúlostivú. Veru je to otázka chúlostivá. A tento precedent vtisne mocnú zbraň do ruky tábora tých, čo bojujú za revíziu! Nech si dobre rozmyslia príslušní činitelia a nech o tom dobre uvažuje parlament, až o tejto otázke rozhodne. Salvavi animam meam.

Prechádzajúc ku kritike záverečného účtu je mi veľkým zadosťučinením, že pán generálny zpravodaj Remeš kvalifikoval tiež za protizákonné to jednanie jednotlivých rezortných ministerstiev, že prekročujú rámce svojho rozpočtu bez predbežného schválenia parlamentom. Už vo svojej reči prednesenej pri pojednávaní záverečného účtu z r. 1930 poukázal som na to, že príslušný paragraf finančného zákona požaduje a tiež názor najvyššieho účetného kontrolného úradu kryje sa s mojím tvrdením, že k prekročeniu rámcov úverových musí príslušný zodpovedný minister ešte pred poukázaním obnosu vyžiadať si schválenie od parlamentu. A ja som tých ministrov, ktorí úverový rámec prekročili, aj obvinil z porušovania zákona a vyzval som ich, aby svoj postup ospravedlnili. Oprávnenosť tohoto môjho počinu je tedy teraz už okrem predpisov zákona a názoru najvyššieho účetného kontrolného úradu dokázaný tiež prejavom pána generálného zpravodaja Remeša.

A práve vo spojitosti s touto výtkou a jej správnosťou nadhodí sa otázka, učiniť najvyšší účetný kontrolný úrad ako osobne tak i vecne nezávislým. Tento vysoký úrad bol by povolaný v prvom rade k intervencii, ak by mali byť ministri pohnaní k zodpovednosti. Avšak kým nedojde k radikálnej reforme štátneho účetníctva a kontroly, je najvyšší účetný kontrolný úrad naprosto bezmocný proti akýmkoľvek podobným zneužívaniam. Znova a opätovne zdôrazňujem, aby sa to čo najskôr previedlo, a tu som vo shode s týmtiež prianim úradníkov najvyššieho účetného kontrolného úradu, ktoré oni už od r. 1920 prejavujú a ja vo svojej poslaneckej funkcii už od prvopočiatku zdôrazňujem a nikdy neprestanem zdôrazňovať.

Tiež podľa záverečného účtu z r. 1931 prekročily rozpočet a to: najvyšší správny súd 244.000 korunami, ministerstvo spravedlnosti 6 milionami, ministerstvo školstva 11 milionami, a ministerstvo soc. pečlivosti 239 milionami. Nech boly tieťo obnosy potrebné k účelu akémukoľvek a nech boly oni potrebné akokoľvek, skutkom je, že svoju zákonitú povinnosť zanedbali práve ministri, ktorí v prvom rade musia byť strážcami zákona.

A tu musím urgovať, aby čo najskôr bol parlamentom prejednaný a uzákonený návrh zákona o ministerskej zodpovednosti, ktorý bol v senáte už pred rokami prijatý.

Predložený záverečný účet je objemným sväzkom o 4 1/2 sta stranách, avšak sotva spatrujeme v ňom stopy najvyššieho povolania účetného kontrolného úradu, kontroly. Predovšetkým chýba z neho kritické vysvetlenie odchyliek od linie rozpočtovej a na miesto toho podáva nám len akési záhadné poznámky, kde sa vyhýbajú opatrne každému slovu, z ktorého mohlo by sa dovodzovať po prípade na údaje konkrétné.

S hľadiska formálneho ešte viac komplikuje a znesnaďnuje priehľadnosť to, že najvyšší účetný kontrolný úrad nasledujúcim spôsobom rozvrhuje účty štátnej domácnosti: s hľadiska účinov rozpočtových, nepreliminovaných avšak majúcich právny podklad, mimorozpočtových, úverových, zálohových a kontokorentných, tak, že konečne možnosť priehľadnosti úplne mizí. A tak len veľmi nesnadno lzä zistiť, aký deficit mala štátna domácnosť vo skutočnosti r. 1931. Rozpočtový pokladničný úbytok figuruje totiž v záverečnom účte 1.969,000.000 Kč, keďže však mimorozpočtové hospodárenie vykazuje prebytok 1.600,000.000 Kč, tu by sa čistý pokladničný deficit zcvrkol okrúhle na 300 milionov Kč. Ovšem, avšak už na nasledujúcej stránke vykazuje hospodárenie podľa položiek rozpočtove preliminovaných opätne 473,000.000 Kč deficitu, a ešte o jednu stránku ďalej vzrastá tento deficit už na 2081 mil. Kč. A tedy jakým schodkom končilo skutočne hospodárenie vlády s verejným majetkom r. 1931, to nemožno s naprostou presnosťou konštatovať.

A práve tak kusý, zmätený a nesrozumiteľný je tiež ciferný výkaz o hospodárení jednotlivých vládnych odvetví. Tu sú tri hlavnejšie rubriky: skutočná platba, obnos rozpočtove preliminovaný a jedna s nadpisom "náležitosť", čo snáď odpovedá funkcii likvidačne skoncovanej. U položiek výdavkových lzä tomu ešte rozumeť. Tu je na pr. jedna výdavková položka, podľa ktorej vynaložené bolo na stavbu obytných domov ako platba skutočná 30 mil. Kč z akcie lósovej, rozpočtove nebolo preliminované nič, kým ako funkcia likvidačne skoncovaná je vyznačené 30 mil. Kč v rubrike "náležitosť". A totiž štát prevzal záväzok v cene 30 mil. Kč, tento obnos vyplatil do posledného haliera, lebo dal stavať. Rozpočtove táto suma nebola preliminovaná. Štátu však z tejto tranzakcie nevznikla ani pohľadávka ani dlžoba.

U položiek príjmových už je naprosto nemožné pochopiť rubriku s nadpisom "náležitosť", alebo možno ju chápať len veľmi ťažko. Na pr.: pri príjmoch pod titulom všeobecnej dane zárobkovej nachádzame v jednotlivých rubrikách toto: Rozpočtový preliminár 100,000.000 Kč, skutočná platba 84,000.000 Kč, "náležitosť" 69,000.000 Kč. V poznámke pripojenej k tejto položke čítame doslovne toto: pod titulom všeobecnej dane zárobkovej bolo r. 1931 na bežný r. 1933 vyrúbené 94.6 mil. Kč, ďalej vplynulo na daniach dotiaľ ešte nevyrúbených 57.9 mil. Kč, tedy dohromady 152 mil. Kč. Naproti tomu odpísané bolo 17 mil. Kč, ďalej na daniach z r. 1930 ešte nevyrúbených vplynulo vo splátkových čiastkach 65 mil. Kč, tedý úhrnom 82 mil. Kč, takže náležitosť činí 69 mil. Kč. Tomu nech rozumie kto chce.

U výdavkov vecných však záverečný účet po stránke odbornej úplne ztroskotáva. Žiadnym spôsobom nelzä zistiť, koľko sa spotrebovalo na tú či onú investíciu, a predsa práve toto odvetvie hospodárenia s verejnými prostriedky vyžadovalo by si najúplnejšiu precizitu, veď máme ešte všetci v živej pamäti aféru jednoho zakladateľa a bývalého ministra republiky vo spojitosti s manipuláciami vo verejných dodávkach, ktorá vec ešte ani do dnes nie je naprosto objasnená.

Na koľko nedostatočnou je kontrola práve na poli investícií, toho najtypickejším príkladom je tento údaj vybraný z toho pralesa číslic: na str. 76 záverečného účtu podľa kap. 14, pol. 15 §u 1 povolil rozpočtový preliminár 67 mil. Kč na stavby prevádzané ministerstvom ver. prác. Udaje záverečného účtu dokazujú, že štátna pokladňa vyplatila na stavby, ktoré neuvádza, r. 1931 fakticky 86 mil. Kč, a ďaľšími 11 mil. Kč zostala dlžna. A totiž rozpočtový preliminár bol len u tejto položky prekročený o 30 mil. Kč. V poznámke pripojenej k tejto položke mluví zpráva najvyššieho účetného kontrolného úradu, že príčinou prekročenia prelimináru bolo v prvom rade urýchlenie prác pri stavbe budovy ministerstva zemedelstva a urýchlenie adaptačných prác v paláci ministerstva zahraničia, ďalej reštauračné práce v budove parlamentu a prírastok kolaudačných výdavkov iných stavieb rozpočtove nepreliminovaných. Zároveň však ešte podotýka, že prekročenie rozpočtu bolo by bývalo ešte väčšie, keby boly bývaly vykonané všetky stavebné práce plánované na r. 1931, lebo z pomedzi preliminovaných stavieb nedošlo k zakúpeniu pražskej Strakovej akadémie pre účele senátu, nedošlo k novostavbe ministerstva ver. prác, ku stavbe nového paláca najvyššieho správneho súdu a k ďaľším iným početným stavbám. Zkrátka znamená to toľko, že na prevedenie stavieb v počte X bolo preliminované 67 mil. Kč, vydané bolo o 30 mil. Kč viac, avšak naproti tomu prevedené boly stavby počtem X minus 10.

Prostá konštatácia toho pre záverečný účet nestačí, a zvlášte nepostačí to so strany najvyššieho účetného kontrolného úradu a vedľa inej kritiky ukazuje to na to, že štát príliš draho stavia.

Štátna správa a štátne podniky maly r. 1931 výdavky v obnose 21 miliárd Kč. Z tohoto obnosu činia najmenej 12 miliárd takéto vecné výdavky, ktoré žiadnym spôsobom nemožno kontrolovať na základe tohoto účtu záverečného. Zvlášte by bolo treba prísne kontrolovať vecné dodávky ministerstva národnej obrany, pohlcujúce obrovské obnosy, a boli by sme zvedaví, ako by sa vyslovili o týchto dodávkach cudzí, trebárs francúzski odborníci, keby tieto dodávky skontrolovali.

Avšak nedostatočná je i kontrola subvencií a rôznych záloh. V kapitolách v rozpočte nepreliminovaných figurujú na pr. takéto výdavky: ústredniam 6 mil. Kč, na zveľaďovanie pestovania ovocia 5 mil. Kč, na nákup zemedelských strojov 10 mil. Kč, na nákup priemyselných strojov 8 mil. Kč, na stavbu obytných domov z lósovej akcie 30 mil. Kč, na stravnú akciu pre nezamestnaných 77 mil. Kč, na produktívne podpory nezamestnaných 27 mil. Kč, na doplnenie učiteľských penzií na Slovensku 29 mil. Kč, pod titulom štátneho príspevku na fond vodohospodársky 15 mil. Kč, na stavby univerzitné 9 mil. Kč, na výdavky spojené s akciou oslobodzovacou 150 mil. Kč, záloha štátnym dráham 178 mil. Kč, košicko-bohumínskej dráhe 178 mil. Kč, pre vojenské lesné statky 39 mil. Kč, pre českú tiskovú kanceláriu 6.8 mil. Kč, pre štátné kúpele 10 mil. Kč, pre štátne dráhy záloha v hotovosti 121 mil. Kč, pre štátné lesné statky 27 mil. Kč, banským a hutným podnikom 68 mil. Kč, a zasa vojenským lesným statkom 3.7 mil. Kč, pre penzijný fond štátnych dráh 495 mil. Kč. Okrem toho bolo platené z tuzemskej pôžičky: štátnym dráham 600 mil. Kč, štátnym statkom 15 mil. Kč, štátnym banským závodom 20 mil. Kč, vojenským lesným statkom 43 mil. Kč, štátnym kúpeľom 5 mil. Kč, českej tiskovej kancelárii 1.2 mil. Kč. Tieto obnosy vzrastajú na miliardy, podrobnosti však o ich upotrebení zpráva naprosto neuvádza.

Avšak aj v iných ohľadoch lzä záverečnému účtu mnoho vytýkať. Nezmieňuje sa ani slovom o tom, že suma, uvedená ako peňažná hotovosť vo výške asi jednej miliardy, vlastne ani neexistuje, lebo je takmer úplne v bankách immobilizovaná. Ba ani o bankových záujmoch štátu nedozvedáme sa nič. Nenachádzame v ňom ani jediného slova vysvetlenia, prečo znie štátny rozpočet na r. 1931 na 9.8 miliárd, a prečo uvádza záverečný účet už 12.2 miliardy. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Skúmajúc čiste objektívne záverečný účet, mohol bych tam najsť ešte celú hromadu vecí, ktoré by mohly byť vytýkané a pozastavené, ale nechcem v tom ďalej pokračovať, veď už i tieto vytržené príklady dostatočne dokazujú naprostý nedostatok demokratickej kontroly štátneho hospodárenia a nezodpovedné hospodárenie v jednotlivých vládnych odvetviach s verejným imaním.