Vidíme zde, že ve státním rozpočtu a v závěrečných účtech dalo by se ještě mnoho odhaliti. Ovšem podařilo by se to jen tehdy, kdyby člověk měl také příležitost jako člen slavné sněmovny kontrolovati a zkoumati. Tato možnost kontroly byla nám oposičníkům odňata již tím, že jsme byli vyřazeni z výboru kontrolní komise.

V této souvislosti ještě několik slov o všeobecné hospodářské situaci. Neboť státní závěrečné účty a rozpočty souvisí tak úzce s celkovým hospodářstvím, že samozřejmě pořádek a nepořádek na jedné straně znamenají také zároveň pořádek a nepořádek na druhé straně.

Příčinou katastrofálního vývoje veškerého národního hospodářství vedle všeobecných následků světové hospodářské krise jest především ohromně nejapná česká zahraniční, celní a obchodní politika. Nesmí se přehlížeti, že v dnešních dobách jest přirozeně méně než kdy jindy možno oddělovati politiku od hospodářství a zahraniční politika tohoto státu souvisí tak úzce se zahraničním obchodem tohoto státu, že jest až příliš přirozené, že politika, která jest vedena v nepřátelství k sousedním státům, které kdysi byly největšími odbytišti, musí vésti ke zhroucení vývozu do těchto států.

Při této příležitosti bych chtěl upozorniti, že se vedení československé zahraniční politiky ani nepodařilo dospěti ke zdravému vybudování obchodních styků s oněmi státy, v jejichž vleku jest tento stát v zahraniční i obchodní politice; především mám na mysli Francii. Proslýchá se sice, že při uzavření poslední půjčky 600 milionů franků došlo k jistým obchodně-politickým důvěrným úmluvám, které však československé vývozní politice nepřinesly prospěchu, nýbrž naopak újmu. Kdo sleduje různé výsledky devisového povolovacího řízení, musí se připojiti k mému mínění, že na příklad, pokud jde o Francii, není žádného omezení v přídělu devis. Z Francie lze dovážeti vše, naproti tomu vývoz do Francie naráží stále na větší potíže. A jak mi písemnostmi prokázali zástupci zvláště západočeského průmyslu, v obchodní politice jde Československo daleko za Německem. Náš průmysl, který vyrábí stejné průmyslové výrobky jako Německo, může vyvážeti do Francie daleko hůře. Tedy i pokud jde o zpřátelené státy, jen hospodářské újmy.

Nemohu skončiti své vývody bez všeobecných politických poznámek, a to proto, poněvadž právě v posledních týdnech došlo k událostem, které nezbytně vyžadují, aby se o nich krátce promluvilo. V ústavní listině v §u 113 se mluví o "svobodě tisku, jakož i právu klidně a beze zbraně se shromažďovati a tvořiti spolky". Mluví-li se zde v ústavní listině o svobodě tisku, musíme dnes, a domnívám se, že by se to musilo státi nejen na německé straně, nýbrž i na české straně, konstatovati, že o svobodě tisku v tomto, prý demokraticky spravovaném státě nelze již vůbec mluviti. (Posl. Hadek [německy]: Naučili se to z Německa!) Ale Německo nebylo pro ně nikdy vzorem. Pokládám to za dvojitou morálku, jestliže zde stále obhajujete strašlivé poměry, které jsou výsměchem každému svobodnému cítění, událostmi a poměry mimo tento stát. Tisková censura byla v posledních týdnech tak ohromně zostřena, že, jak známo, i vůdce české nár.-demokratické strany dr Kramář uznal za vhodné veřejně na to poukázati a dovolím si citovati to doslovně. Mluvě o nutnosti hájiti u nás demokracii, jak to stále tvrdí dr Beneš, napsal v ostrém rozporu k mínění hájenému dr Benešem, že příčinou všech událostí světové politiky především v Evropě jsou mocenské boje mezi státy organisovanými demokraticky a státy organisovanými absolutisticky, což jest prý tvrzení, které dr Beneš jen uvádí, aniž je mohl odůvodniti. Neboť již před dvěma týdny měl jsem s tohoto místa příležitost upozorniti, že se dr Beneš opírá v tomto boji především o absolutisticky spravované státy Malé Dohody, Rumunsko a Jugoslavii. Dr Kramář k tomu prohlašuje, že základ zahraniční politiky hlásaný dr Benešem jest nesprávný a že na druhé straně nelze ani u nás mluviti o nějaké demokracii. V "Národních listech" ze dne 7. května t. r. píše dr Kramář doslovně, že na př. "svoboda tisku, která by vlastně měla býti hlavním základem poctivé demokracie, byla v Rakousku v posledních dobách daleko větší než v naší demokracii, tedy v československé demokracii, a o nějakém absolutismu ve starém Rakousku nemohlo býti ani řeči". Nelze si jistě představiti ostřejšího a drtivějšího rozsudku nad demokratickými metodami zde vládnoucími a vylíčení svobody tisku, než jak se to stalo zde slovy dr Kramáře. (Posl. dr Hanreich [německy]: Je v tom i zvláštní chvála starého Rakouska!) To jest právě příznačné, že dnes jedna z vůdčích hlav Čechů musí přiznati, že ve starém Rakousku, pokud jde o svobodu tisku a demokratická práva, byly ještě idylické doby. Ovšem v tomto státě jsou ještě také jiní vedoucí státníci, kteří pronesli věty, s nimiž si dnes nikdo z českých vládních stran nesmí troufati jíti na veřejnost. Lituji, že zatím zmizeli ze zasedací síně soc.-demokratičtí členové, kteří na mě volali a kteří mluvili o tom, že jen oni jsou oprávněni mluviti o demokracii, že jen oni jsou oprávněni hájiti v tomto státě svobodu tisku. Jinak byl bych jim připomněl obsah novoročního poselství presidenta státu Masaryka z r. 1922, v němž tento výslovně prohlásil: "Svoboda znamená také kritiku. Stát, který nechce snésti kritiky, který potlačuje hlasy svých příslušníků, jest stát tyranů." (Posl. dr Hanreich [německy]: To bude z těsnopisecké zprávy vyloučeno!) Nemáme ještě zostřeného jednacího řádu, který, jak známo, bude zaveden s pomocí sociálních demokratů, při čemž nesmíme zapomínati, že při prvém zostření jednacího řádu v této sněmovně vůdcové německých soc. demokratů především vedli nejostřejší boj proti zostření tohoto policejního řádu, jak tenkrát byl nazýván, ovšem dokud byli sami v oposici. Ale ve chvíli, kdy, opírajíce se o takovéto zostřené policejní metody, budou moci v této sněmovně potlačovati každou svobodu, stanou se nadšenými přívrženci těchto metod policejního obušku.

Na důkaz, abych vám mohl vylíčiti nynější censurní metody, přinesl jsem si několik dokladů, které vám ukáží, kam jsme u nás dospěli se svobodou tisku. V jednom článku shledal censor závadnými tato místa: "Opírajíce se o mezinárodní soc.-demokratickou stranu, neostýchají se na záchranu oligarchických vládních metod, zastřených jen demokratickým pláštíkem, odníti v nově založených státech poslední svobodu cizojazyčným částem národů." A jinou větu: "Dnem, kdy vstoupili do vlády, vidíme však, že soustavně opustili vše, zač soc.-demokratická strana v minulých desítiletích předstírala, že bojuje. Bez jediného slova kritiky trpí postup tiskové censury pod soc.-demokratickým ministrem spravedlnosti proti všem opravdovým národním časopisům, trpí, jak jsme před několika dny zažili, dva výnosy soc.-demokratického ministra školství a nár. osvěty, které nejsou nic jiného než paragrafy dávající učitelstvu na ústa náhubek." Jest příznačné, jak tiskový senát odůvodňuje konfiskaci obou těchto míst. V jednom místě, v němž se všeobecně mluví o nově založených státech, v nichž se cizojazyčným částem národa odnímají poslední svobody, se o Československu ani nemluví. Postupem censorovým a odůvodněním tiskového soudu se sice dokazuje, že mezi státy, které odnímají cizojazyčným částem národa k nim přiděleným všechny svobody, patří také Československo, poněvadž jinak nemohly by se úřední orgány cítiti postiženými.

V odůvodnění tiskového soudu se praví, že v prvém místě, které jsem před tím přečetl, děje se pokus o pobuřování proti státu pro jeho vznik, proti jeho samostatnosti a ústavní demokratické vládní formě.

Ve druhé větě spatřuje tiskový soud veřejné popuzování k záští proti státním úřadům a jednotlivým orgánům, tedy vládě, hanobením a zkreslováním. Jest příznačné, že v tomto státě není již ani dovoleno kritisovati politiku vládní strany. Zde nebyl kritisován nějaký státní čin, nýbrž jak se chová vedení německé soc.-demokratické strany. Také to jest již v tomto svobodném státě zakázáno.

V této souvislosti bych ještě upozornil, že tiskem prošly zprávy, že se vládní koalice a předsednictvo sněmovny zabývají otázkou zostření jednacího řádu. Nechci se dnes zabývati podrobnostmi této otázky, neboť by postačilo, kdybych vyňal řeči někdejších soc.-demokratických mluvčích při prvé rozpravě o jednacím řádu a kdybych doslovně ubil pány stanoviskem, které tam hájili. Vzhledem k obsahu zpráv, které prošly tiskem, které se zabývají také otázkou možnosti podání naléhavých interpelací, upozornil bych, že podle mého mínění bylo by účelnější, aby byla provedena jiná změna, a to taková, aby vláda naléhavé interpelace projednávala a také vážně vyřizovala a aby konečně zmizel ostudný stav, že naléhavé interpelace, aniž byly dány do tisku, jsou po měsíce někde schovávány, poněvadž se jejich neprojednávání přece příčí smyslu a účelu naléhavých interpelací. Při této příležitosti bych rád upozornil, že jsem 20. listopadu 1930 podal naléhavou interpelaci, v níž jsem tenkráte vznesl k vládě řadu požadavků, aby učinila opatření, aby se zabránilo dalšímu zostřování hospodářské krise, především v sudetskoněmeckých krajích, v nichž byla největší nezaměstnanost. Předsednictvo sněmovny jistě v dohodě s vládou tři měsíce odkládalo vytištění této interpelace a odpověď vlády byla předložena současně s interpelací s tak velkým zpožděním. Podle mého mínění parlament, který má aspoň trochu úcty k sobě a chce uhájiti svou důstojnost, musil by hleděti, aby parlamentní zástupci v této sněmovně mohli také skutečně používati ustanovení ústavních zákonů. Co prospěje, že do ústavy bylo pojato ustanovení, že člen parlamentu má právo vládu interpelovati, jestliže mu předsednictvo v tiché dohodě s vládou překáží, aby vykonával tato svá práva. Když již mluvím o této interpelaci, promluvil bych zcela krátce o jejím obsahu, a to proto, poněvadž jsem tenkráte, předvídaje včas hospodářský vývoj ve státě, upozornil, že by bylo povinností vlády učiniti opatření, aby se především při zadávání státních dodávek přihlíželo k sudetskoněmeckým nouzovým krajům. Od doby, kdy jsem podal tuto naléhavou interpelaci, stoupl počet nezaměstnaných v těchto krajích asi o 1000%. Vláda ve své tehdejší odpovědi sice slíbila, že učiní vše, aby se příště při zadávání státních prací a státních dodávek přihlíželo především k nouzi postižených krajin. V různých vládních prohlášeních zástupci vlády v čele s panem předsedou vlády Malypetrem stále opakovali tyto sliby, které nám již tehdy učinili, ale dnes musím, a to pro zvlášť strašlivou nouzi v sudetsko-německém území a pro nezaměstnané, jejichž počet vzrostl v sudetsko-německém území již na 560.000, zdůrazniti, že státní a veřejné zadávací úřady soustavně jednají proti slibům vlády a jednotlivých ministrů.

Upozornil bych, že před desíti dny došlo k zadání loketského mostu a že při tom byli vyřaděni všichni němečtí oferenti a že také tento most v jednolitém německém území byl zadán české firmě. Prosím, abyste si představili, co to znamená, že se v okrese, který má asi 4500 nezaměstnaných, takováto dodávka znovu zadává české firmě, která podle zkušeností přivede opět jen české dělníky z českého vnitrozemí a tímto způsobem našim německým dělníkům odejme opět právo na domácí práci.

Se zcela určitým úmyslem zdůraznil jsem jeden z mnoha případů, abych dokázal, že všechny sliby, které nám v uplynulých letech učinila německo-česká vláda, nebyly dodrženy. Byli jsme utěšováni krásnými slovy, mluvilo se o rovných s rovnými. Kol. Stránský vzchopil se v poslední řeči k tomu, že nám sudetským Němcům naprosto nelze upříti práva na svobodu a sebeurčení. Jest příznačné, že ti, kdo na tomto podkladě usilují o tuto svobodu a bojují za sebeurčení, jsou soustavně pronásledováni českou vládou v čele s ministrem vnitra a vrháni do vězení. Vidíme to však také i v oboru rovnoprávnosti sociální a hospodářské. Jsou to jen krásná slova, za nimiž nikdy nenásledují činy.

My členové národní strany nemůžeme tedy ovšem za žádných okolností míti důvěry k vládě, která užívá takovýchto metod, která zrušila svobodu tisku, která se snaží změniti demokratický režim, existující již jen na papíře, v bezohledný systém násilí, a jest tedy samozřejmé, že za takovýchto okolností budeme rovněž hlasovati proti předloženému státnímu závěrečnému účtu. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Štětka. Uděluji mu slovo.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Především chci se zabývati otázkou, která do hloubí duše zasáhla celou pracující třídu, a vyburcovala ji k největším protestům proti tomuto vládnímu režimu. V těchto dnech ohlásil tisk řadu výjimečných zákonů proti dělnickému hnutí, jež ve svém souboru znamenají pokus o zbavení dělnického hnutí skoro všech možností legální agitace a akce. Jimi počíná dlouho ohlašovaný generální útok na legalitu dělnického revolučního hnutí, na legalitu komunistické strany.

Po řadu let, současně se zbidačovacím útokem na životní míru všech pracujících vrstev, stupňuje buržoasie plánovitě persekuci proti komunistické straně Československa. S většími nebo menšími přestávkami, vynucenými úspěšnou obrannou akcí mas, soustavně přitahuje persekuční šroub. Poslední léta jsou léta neustálé fašisace měšťácké "demokracie", lupu občanských práv proletářským masám, stupňované persekuce dělnických funkcionářů a poslanců, plánovitého rozpouštění dělnických organisací. Ale zároveň jsou to léta neustálého vzrůstu komunistické strany, jejího vlivu na masy, její aktivity a bojeschopnosti. Stupňovaná persekuce způsobila revolučnímu hnutí řadu škod a stála je řadu obětí, ale nedovedla zaraziti vzrůst jeho vlivu a vítězné pronikání myšlenky jednotné fronty. V dílčích bojích pod vedením komunistů se shromažďují stále širší řady pracujících. Myšlenka jednotné fronty si vítězně razí cestu i v řadách reformistických dělníků.

Buržoasie ví, že stojíme před dalším prohloubením krise, že všechny její pokusy o řešení krise přinášejí nejširším masám rostoucí bídu a utrpení a že povedou k velkým sociálním zápasům, v nichž my komunisté budeme státi v čele pracujících mas. Ví, že stojíme v čele boje proti imperialistické válce, kterou mezinárodní situace staví bezprostředně na pořad dne. Cítí, jaké to znamená nebezpečí pro panství vykořisťovatelů. A zároveň konstatuje, že dosavadní zběsilá persekuce nedovedla zabrániti vzrůstu vlivu komunistické strany. Chce tedy přejíti k rozhodnému útoku, k pokusu vzíti revolučnímu dělnickému hnutí naráz prostředky jeho legální agitace a propagandy, organisace a akce.

Připravovanými zákony, které mají už v příštím týdnu přijíti na stůl této sněmovny, má býti komunistům skoro úplně vzata parlamentní tribuna; má býti zničen jejich legální tisk, má býti na minimum omezeno jejich právo shromažďovací, a aby se nemohl projeviti vzrůst jejich vlivu ani ve volbách, mají býti na dva roky znemožněny obecní volby. Státní a veřejní zaměstnanci, kteří budou fašistickou byrokracií označeni za nespolehlivé, mají býti hromadně vyházeni. Tisíce zaměstnanců mají býti takto trestány za své přesvědčení a zbaveny občanských práv. Chystané provokace a velezrádné procesy, jichž odstrašujícím příkladem jsou případy sen. Lokoty a posl. Hrušky, mají zbaviti revoluční dělnické hnutí vůdců.

Tento fašizační plán se marně kryje řečmi o obraně demokracie a o boji napravo a nalevo. Několika směšnými gesty "napravo" se má zakrýti, že podstatou tohoto tažení je pokus o násilnou likvidaci revolučního dělnického hnutí, tedy úkol, který je hlavním cílem fašistické diktatury. "Demokracie bude vládnouti fašistickými methodami" tak to nedávno definoval měšťácký demokratický list. Nezodpověděl ovšem otázku, co kromě jména pak zbude z té demokracie, když její třídní podstata je stejná s fašismem a jen methodami se dosud lišily obě formy diktatury kapitálu. (Výkřiky posl. Jurana.)

Ostatně Gajda to před dvěma dny řekl před státním soudem: "Mnoho z toho, co je naším fašistickým programem, provádí teď vláda." A skutečně provádí Gajdův program, program fašistický. Ale v čele fašistického útoku proti dělnickému hnutí jsou v této chvíli sociálfašističtí vůdcové. Ne Hitler, nýbrž Bechyně a Franke budou vyhazovati nespolehlivé státní zaměstnance a prováděti "gleichschaltung" na drahách a poštách. Ne Goering, nýbrž Meissner bude vydávati rozkazy k zastavení dělnického tisku a organisovati velezrádné procesy. Ne Göbbels, nýbrž Dérer a Franke fašisují školu a rozhlas. Ne Kerrl a Kube, nýbrž Soukup s Klofáčem a Stivín se Špatným a Taubem budou vylučovati komunistické poslance z parlamentu. A vláda nebude jmenovati jen zemské místodržitele - ty u nás už jmenuje dávno - nýbrž bude dokonce potvrzovati nebo přesazovati obecní starosty. Sociálfašističtí vůdcové nejen odmítli nabídku společného boje proti fašismu a kapitálu, nejen zakázali svým stoupencům bojovati proti útokům na svou životní míru a na svá dělnická práva v jednotné frontě s komunisty, oni se dobrovolně hlásí ke katovským službám proti dělnickému hnutí, k úloze fašistického potírání komunismu a celé dělnické třídy. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Tak počíná generální útok proti revolučnímu dělnickému hnutí. Nadchází hodina vážného nebezpečí pro všechno dělnictvo. Dělnická třída má však dosti síly, aby tento útok odrazila, aby toto nebezpečí odvrátila. Několikrát již jednotné vystoupení dělníků dočasně zarazilo persekuční záměry buržoasní reakce. Po frývaldovské střelbě zastavila řada závodů práci v krátkých demonstračních stávkách a došlo k řadě protestních demonstrací. Buržoasie tehdy musila dočasně ustoupiti, po řadu měsíců se neodvážila nového persekučního útoku, po řadu měsíců se neodvážila nového krveprolití. Za severočeské hornické stávky, za stávky v Rosicích si dělníci hromadnou protestní akcí vynutili propuštění zatčených vůdců stávky, vynutili legalitu stávkových vedení, stávkových hlídek, stávkových schůzí. Oč je nyní útok na revoluční hnutí všeobecnější a rozsáhlejší, o to musí býti všeobecnější, rozsáhlejší a energičtější také jeho obrana. A o to odhodlaněji musí být uplatněna i zbraň demonstrace a protestní stávky.

Voláme s tohoto místa k masám dělníků a všech pracujících: Braňte svá dělnická práva, braňte legalitu revolučního dělnického hnutí, braňte svou vůdkyni, komunistickou stranu! (Tak jest!) Nenechte umlčovat a persekvovat své volené zástupce, dělnické poslance! Nedejte se zbaviti svobody projevu, braňte dělnický tisk a dělnické organisace! Nedovolte vyhazovati a vydávati na pospas hladu desetitisíce svých kamarádů, státních a veřejných zaměstnanců! Nepřipusťte zavedení fašistického režimu do státních podniků a úřadů! Mobilisujte závody a dělnické organisace! Braňte se hromadnými protesty, demonstracemi, protestními stávkami, pasivní resistencí! Rozpoutejte všude bouři protestů proti fašistickému útoku na revoluční dělnické hnutí a na dělnická práva! Nedovolte, aby byla nastoupena cesta, která vede k nastolení brutální fašistické diktatury, bojujte v jednotné frontě za dělnická práva, za dělnické požadavky, za osvobození dělnické třídy, za vládu dělníků a rolníků. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předmětem dnešního jednání je státní závěrečný účet za r. 1931, který svým obsahem potvrzuje stanovisko klubu komunistické strany, které jsem vyjádřil v debatě při projednávání rozpočtu na r. 1931. Při projednávání státního rozpočtu na r. 1931 řekl jsem, že je to rozpočet více než dvou miliard neuhražených schodků, že je to rozpočet zvýšeného daňového vydírání pracujících, že úhrada rozpočtová bude prováděna během roku jednak novými dluhy, jednak snižováním platů státních zaměstnanců, snižováním položek sociálních, zdravotních a kulturních, že konečně investiční práce, budou-li se jaké dělat, budou prováděny na účet dluhů. Všechny tyto znaky bankrotářského hospodářství jsou dnes státním závěrečným účtem za r. 1931 potvrzeny.

Pan generální zpravodaj posl. Remeš uvedl ve své zprávě k závěrečnému účtu o překročených a přesunutých položkách, "že buď bylo špatně rozpočteno, nebo špatně hospodařeno", jedno prý nebo druhé. Já však tvrdím, a závěrečný účet to také potvrzuje, že bylo vědomě špatně rozpočteno s úmyslem zakrýti dvoumiliardový schodek ve státním rozpočtu a že byly přímo trestuhodně rozhazovány a promrhány finanční prostředky, vydřené na pracujícím lidu ve prospěch finančních pirátů, novodobé velkostatkářské, velkopodnikatelské šlechty, na fašisaci státního aparátu a na přípravy k nové světové válce, k novému světovému vraždění.

Už pomalu 10 let leží vládní návrh zákona o trestním stíhání presidenta a ministrů v šuplíku koaličních vládních stran a je nevyřízen. V této budově však sedí muž, pateronásobný ministr, dnes usvědčený korupčník, poberta a zloděj státních peněz...

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku. (Odpor komunistických poslanců.)

Posl. Štětka (pokračuje): ... sedí zde jako neviňátko jenom proto, (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Roudnický zvoní.), že tento muž toho má více na svědomí a že toho ví také hodně na své bývalé kamarády z vládních stran, takže by se mohlo stát, že nejen řada vládních poslanců, nýbrž i několik ministrů mohlo by se ocitnouti na lavici obžalovaných vedle pana Stříbrného. To je jedna z příčin, proč za 10 let nebyl vyřízen zákon o trestním stíhání ministrů za zneužívání státních prostředků. (Stálé výkřiky komunistických poslanců.) Aby byla zakryta nemohoucnost vládního režimu proti usvědčeným korupčníkům, aby korupce byla zachována jako prostředek vládní moci a aby pracující veřejnost nedověděla se nic z tureckého hospodářství ve státní správě a zvláště ve státních podnicích, proto připravují pánové z vládních stran změnu jednacího řádu Národního shromáždění proti dělnickým komunistickým poslancům, které chcete udělat nejen neviditelnými, nýbrž také neslyšitelnými i v této budově.

Pánové z vládních stran, děsíte se důsledků vámi napáchaných hříchů, bojíte se svých černých stínů, které vás děsí jako strašidla na vašem ostrově klidu a pořádku. Bojíte-li se, pánové z vládních stran, veřejné kritiky i v této sněmovně, je to jen dokladem, jak nečisté máte svědomí, jak zbaběle se bojíte soudu pracujícího lidu, kterému však přes všechno své běsnění chystaným fašistickým pučem na práva dělnické třídy neujdete.

Projednávaný státní závěrečný účet je dokladem vaší bankrotářské politiky ve státní správě a ve státních podnicích zvláště. Melete pořád hubou o kontrolní komisi, o úsporné komisi a o kontrolovaném hospodářství, ale občané tohoto státu se nemají dověděti, jak hospodaříte s jejich finančními prostředky a jak chcete hospodařiti s jejich nejdražším statkem, t. j. životy.

Pan generální zpravodaj v zápalu svých finančních vědomostí aspoň napověděl, v čem spočívá klíč k číselné soustavě závěrečného účtu, když řekl v rozpočtovém výboru o účetní uzávěrce toto: "Když chceme viděti do skutečného výsledku hospodářského, pak si to musíme provésti po svém."

Nuže, pane zpravodaji, provádím to podle vás po svém, t. j. s hlediska proletářské třídy, s hlediska skutečných příjmů a výdajů, které stát r. 1931 skutečně měl. Na základě takto sčísleného závěrečného účtu a jeho hospodářských výsledků vypadá finanční hospodářství ve státní správě, státních podnicích a fondech za r. 1931 takto:

Závěrečným účtem za r. 1931 vykázané schodky: řádné rozpočtové hospodářství státní správy vykazuje 626,251.798 Kč schodků; mimořádné hospodářství rozpočtové, t. j. takové, na které rozpočet vůbec nepamatoval, vykazuje 1.343,308.567 Kč schodků.

Poněvadž však státní fondy jsou naplňovány ze státní pokladny a je to tedy státní hospodářství bez kontroly, vykázány jsou fondové schodky, tedy schodky státní správy, takto: schodek silničního fondu 553,911.297 Kč, schodek vodohospodářského fondu 46,830.137 Kč, schodek vodocestného fondu 66,750.010 Kč. Tedy ve státní správě a ve státních fondech končí se hospodářský rok účetně schodkem 2.637,051.789 Kč. To je skutečný schodek a žádná eskamotáž s ciframi jej nezprovodí se světa. Ani odpočítáváním a zase připočítáváním, jež provádí p. zpravodaj, nelze dojíti k jinému závěru než k tomu, že státní hospodářství za r. 1931 se skončilo bankrotovým schodkem.

Nejdříve k otázce, kde se šetřilo a nač se vyhazovaly peníze.

Podle státního závěrečného účtu docházelo k překročování státního rozpočtu a naproti tomu zase k úsporám asi v tomto pořadí: na př. ministerstvo národní obrany překročilo rozpočet na letectví o 17 mil. Kč, rovněž tak překročilo rozpočet na t. zv. naturalie, což vlastně není nic jiného než zvýšené vydání na zásoby válečného materiálu, o 36 mil. Kč; ale naproti tomu docíleno v ministerstvu nár. obrany také úspor, které spočívají hlavně v tom, že náklady tohoto ministerstva, rozpočtem preliminované, byly přesunuty. Na př. u železnic ušetřilo ministerstvo nár. obrany na přepravních poplatcích 20 mil. Kč, a to jednoduchou cestou, jak říká závěrečný účet v poznámkách, dohodou mezi ministerstvem nár. obrany na jedné straně a ministerstvem železnic na straně druhé, slevou na přepravních poplatcích. To tedy znamená, že za dopravu válečného materiálu neplatilo ministerstvo nár. obrany nic nebo téměř nic. V ministerstvu vnitra stouply osobní náklady na policii přes rozpočet o 7,036.000 Kč. V poznámkách je to odůvodněno zvýšeným stavem policie. Rovněž tak byla překročena položka "Ošacení policie" o 1,325.000 Kč. To je pochopitelné a také vysvětlitelné tím, že byla policie rozmnožena o značný počet, daleko větší, než je vykázán v úředním stavu počtu policejní stráže.

Jakých zásluh dopracovali se socialističtí ministři ve vládě za r. 1931? Na tuto otázku dává odpověď účetní uzávěrka. Velmi často, zejména v řadách soc. demokratických a nár. socialistických dělníků se tvrdí se strany jejich vůdců, že jejich zástupci ve vládě pracují velmi účinně v zájmu dělníků a všech sociálně slabých. Jak se to potvrzuje ve státní účetní uzávěrce za r. 1931, tedy v době zvýšeného hladu, bídy a nezaměstnanosti, uvedu několik příkladů:

1. Zásluhou p. ministra Meissnera byl překročen státní rozpočet osobních výdajů na soudce a státní zástupce o 8,775.000 Kč. Tyto zvýšené náklady byly však prý zase ušetřeny, jak říká závěrečný účet v poznámkách, zmenšením nákladů na stravné a soudní ochranu mládeže.

2. Zásluhou p. ministra Beneše byl překročen rozpočet na ruské běžence o 2,193.000 Kč. (Výkřiky komunistických poslanců.) To však dostalo ministerstvo zahraničí zpátky na zvýšených poplatcích, vybíraných za hranicemi od Čechoslováků, a to o 3,297.000 Kč více než rozpočet předpokládal. (Výkřiky komunistických poslanců.) Také kus sociální politiky, že pane zpravodaji?

3. Zásluhou p. ministra Czecha bylo ušetřeno na bytové péči 25,438.000 Kč, na péči o mládež 6,400.000 Kč atd. atd.

4. Zásluhou p. ministra Dérera bylo na čechisaci Slováků vydáno více o 5,474.000 Kč, na římsko-katolický, řecko-katolický, evangelický a čsl. kultus bylo vydáno proti rozpočtu více o 6,610.000 Kč. (Výkřiky posl. Kopeckého.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. posl. Kopeckého k pořádku.

Posl. Štětka (pokračuje): Ale naproti tomu na vzdělávacích prostředcích pro chudé byly ušetřeny na rozpočtu 3 mil. Kč, na lidové výchově 591.000 Kč atd. atd.

5. Zásluhou p. ministra Bechyně jako ministra pro zásobování lidu ušetřily se na hladových akcích, t. j. na stravování a šacení rodin nezaměstnaných a sociálně nejslabších na rozpočtu 4,785.000 Kč, čili ušetřilo se z rozpočtené částky 80%. Na potírání lichvy ušetřilo se 680.000 Kč a to proto, že r. 1931, jak říká poznámka, nebyla taková lichva, ač každému je známo, že lichva bujela jako nikdy před tím. (Výkřiky komunistických poslanců.)