Předseda (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky posl. Brodeckého.)

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Pane kolego, promiňte, při dalších mých vývodech budete míti příležitost zaujmouti stanovisko a jsem zvědav, zda budete míti odvahu rovněž podrobiti nestrannému posuzování mou kritiku. (Výkřiky.)

Není přec pochyby, že dosud usnesených 15 státních rozpočtů nebylo ve skutečnosti nikdy projednáváno, neboť různí generální zpravodajové vždy prohlásili různým většinovým stranám, že se na předložených číslicích státních rozpočtů nesmí změniti ani to nejmenší. [ ], zatím co se předstíraly několikatýdenní porady v rozpočtovém výboru a porady zde v plenu sněmovny, ačkoliv předem bylo ustanoveno, že se na číslech nesmí změniti ani to nejmenší. (Posl. Brodecký: Pane kolego, můžete míti dvojí morálku?) Vy máte dvojí morálku, mluvíte vždy o demokracii a ve skutečnosti denně vláčíte demokracii blátem. (Posl. Brodecký: My můžeme mluviti o demokracii, ale jak vy o ní mluvíte, to je komedie!) Myslíte nynější vládní metody? Ano! [ ] Máte úplně pravdu. (Posl. Brodecký: Vy nemáte práva mluvit o tomto státu, o jehož život ukládáte!) Mluvím o státním závěrečném účtu za rok 1931. (Výkřiky posl. Brodeckého.) Tedy vy mi nechcete ani poskytnouti příležitost, abych zde mluvil otevřeně s parlamentní tribuny? Jste tedy jen pro policejní metody. (Posl. Brodecký: Tak se nedovolávejte demokracie, to je ostuda, když máme poslouchat člověka, který jde na zločinnou diktaturu a nám chce najednou vykládat demokracii!) To se nazývá soc.-demokratická svoboda. (Posl. dr Mareš: Vy máte formální legitimaci o tom mluvit, ale nemáte morální!) Pane jol. Mareši, nemluvte o morálce! Vládní většina, která [ ] vykonává surovou moc, nemá práva mluviti o morálce jiných.

Prvou větu uvozovací zprávy ke státnímu závěrečnému účtu za rok 1931, v níž se prohlašuje, že byl předložen k prozkoumání a schválení, uvážíme-li zde vládnoucí poměry, musíme pociťovati jen jako výsměch. Neboť skutečné zkoumání státního závěrečného účtu není možno již pro způsob, jak jest sestaven. Dovolávám se slov vašeho vlastního straníka, zpravodaje Remeše, který jako prvý zpravodaj vůbec odvážil se kritisovati jak poslední státní rozpočet, tak také nyní předložený státní závěrečný účet. Bohužel nešel ještě tak daleko, aby z toho vyvodil náležité závěry, nýbrž také tento státní závěrečný účet doporučil ke schválení, přes všechna jeho překročení, ačkoliv právě tento státní závěrečný účet dostatečně dokazuje, že si nezaslouží schválení, poněvadž také tento státní závěrečný účet dokazuje, že rovněž ani roku 1931 nebyla zachována ustanovení finančního zákona.

Pokud jde o státní hospodářství, státní rozpočty a státní závěrečné účty, mohly by se ovšem poměry zlepšiti jen tehdy, kdybyste konečně měli odvahu umožniti skutečnou kontrolu státního hospodářství. Po léta jsme neustále s tohoto místa ostře kritisovali tak zvanou státní kontrolní službu a zemřelý president nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Körner ve svých odpovědích v rozpočtovém výboru několikráte připustil, že nejvyšší kontrolní úřad pro úplně nedostatečná zmocnění a zákonná ustanovení vůbec nemůže kontrolovati státní hospodářství a že nejvyšší účetní kontrolní úřad není vlastně vůbec nic jiného než vrchní státní účetnický úřad, jehož úkolem jest čísla, která mu zašlou jednotlivá ministerstva, opsati a sečísti. Skutečnou kontrolu státního hospodářství nelze si ovšem mysliti a je nemožná dotud, dokud nebudou rozšířena zákonná ustanovení o nejvyšším účetním kontrolním úřadu, a to tak, že president nejvyššího účetního kontrolního úřadu bude míti aspoň hodnost ministra a bude míti možnost, aby na zákonném podkladě zkoumal skutečné hospodářství v jednotlivých odborech a napravoval nešvary. Do dnešního dne bylo to znemožněno a proto všechny vládní strany jsou plně odpovědny za pokračování dosavadního strašlivého systému a za zhroucení státního hospodářství. Že skutečnou kontrolu státního hospodářství vůbec nechcete, dokazuje již samo to, že jste již na základě zákonného zmocnění po druhé zřídili tak zvanou úspornou a kontrolní komisi. Kdybyste chtěli skutečně kontrolovati, bylo by úplně postačilo, kdyby se podle vytyčených směrnic rozšířily pravomoci nejvyššího účetního kontrolního úřadu a kdyby se členům rozpočtového výboru umožnilo skutečně kontrolovati státní hospodářství. Ale abyste se již napřed vyhnuli kontrole členů oposičních stran, nejdete touto jedině možnou a praktickou cestou, nýbrž spokojujete se znovuzřízením úsporné a kontrolní komise, kterou podle jejích ustanovení musíme znovu nazvati výsměchem veškeré demokracii a veškerému parlamentarismu. Neboť tato kontrolní komise byla uvedena v život jen proto, aby vyřadila svobodně zvolené členy stran, které jsou k vládě v oposici, z jakékoliv kontroly státního hospodářství, a to je vychvalovaná demokracie, kterou s takovým nadšením hájí kol. Mareš a soudruhové. Jest to přece neuvěřitelné, že se odvažujete dnes za spoluúčasti soc.-demokratických stran vyřaditi z veškeré parlamentní kontroly celý díl lidového zastupitelstva. Úsporná a kontrolní komise, která, jak známo, trvá již přes dva měsíce, konala dosud jedinou schůzi, a to tak, že byli vyřazeni členové oposičních stran. Vládní strany chtějí zůstati pěkně čistě mezi sebou, poněvadž chtějí připustiti jen kontrolu, která nepoškozuje koaličních zájmů. Nechcete totiž skutečnou kontrolu v zájmu celku, nýbrž kontrolu, která má sloužiti tomu, aby kontrolovala a při tom chránila zájmy různých koaličních stran. To má za následek, že ovšem nikdy nemůže dojíti a nedojde k pořádku ve státním hospodářství.

Již když se usnášel státní rozpočet na rok 1931, upozornil tehdejší ministr financí dr Engliš, že podle jeho mínění jest rozpočet o 1 miliardu vyšší, a jest to vina vládních stran, že tehdy neuposlechly tohoto varovného hlasu Englišova a že se nejen usnesly na rozpočtu ve staré výši, nýbrž dokonce ještě na zvýšení o asi 600 milionů. Již tenkráte, když se projednával státní rozpočet na rok 1931, jsme upozornili, že také tento rozpočet jest většinou zdělán jen na číslicích, které nemají naprosto podkladu, a když byl předložen závěrečný účet za rok 1931, bylo znovu prokázáno, že státní rozpočty nejsou sestavovány podle zkušeností z let dřívějších, nýbrž pouze jak toho vyžadují jedině rozhodující koaliční zájmy. Musí býti uspokojeny požadavky jednotlivých stran a pokládá se za lhostejné, může-li či nemůže-li tato ohromná břemena snésti hospodářství ve státu. Rozhodující jest jen, aby byly uspokojeny různé koaliční strany a jejich zvláštní zájmové sféry. To má ovšem za následek, že rozpočet skončil obrovským schodkem, jak prohlásil sám generální zpravodaj kol. Remeš, asi 2 miliard.

Dosavadní předložené státní závěrečné účty za léta 1918 až 1931 poskytují zajímavý pohled na vedení státního hospodářství a již při projednávání státního rozpočtu na rok 1933 měl jsem příležitost vyjmouti jednotlivá zajímavá čísla. Dnes chci se spokojiti s tím, že jakékoliv zkoumání státních rozpočtů - ostatně tvrdil to již přede mnou s tohoto místa kol. Pružinský - nemůže 99% členů této sněmovny prováděti pro zastřené vypracování jak státních rozpočtů, tak také státních závěrečných účtů. Vzal jsem si za úkol strhnouti částečně závoj s těchto státních závěrečných účtů a podařilo se mi dostati jakýsi obraz státního hospodářství, který se blíží při nejmenším vládnoucím hospodářským poměrům ve státě. Ovšem bylo k tomu nutno, aby člověk vzal za podklad rozpočet a jeho technické sestavení - zvolil jsem rozpočet za rok 1924 - a aby se pokusil přivésti všechny státní rozpočty dřívějších i pozdějších let na tento jednotný základ. Neboť tvrdím, že jen vybuduje-li se takovýto jednotný základ, jest možno porovnávati příjmy a výdaje státu v uplynulých letech. Na základě tohoto přepočítání ukázaly se celkové příjmy roku 1931 12.795,825.254.65 Kč a státní výdaje 14.765,385.620.40 Kč. Vyplývá tedy za rok 1931 podle státního závěrečného účtu schodek 1.169,560.365.80 Kč. Všechna příslušná čísla, která s tohoto místa byla zde dosud přednesena, se od sebe liší, a to proto, že každý řečník vypočítal čísla založená na jiném základě. Ale pro tento státní závěrečný účet jest příznačné, že dokonce i číslice kol. Remeše, které přednesl jako zpravodaj, je možno získati do jisté míry teprve po rekonstrukci, čímž jest při nejmenším potvrzena nejasnost návrhu.

Jak se ve státě hospodaří, vysvítá zvláště z podrobného sestavení, z něhož lze seznati, jaké částky z těchto celkových výdajů 14.765 milionů připadají na jednotlivé odbory. Ovšem i zde bylo opět nutno vyjmouti zastřeně umístěné položky z jednotlivých odborů a zařaditi je, kam patří. Docházíme k překvapujícímu výsledku, že výdaje na český militarismus dosáhly roku 1931 2.235,560.403.99 Kč, tedy značně více než tak zvaná nejvyšší hranice 1400 milionů Kč, jak se vždy vykazuje v kapitole na vojenské věci. Při odhalování předloženého státního závěrečného účtu hleděl jsem zvláště, aby všechny částky, které se vydávají tohoto roku na vojenské účely, byly skutečně také zaúčtovány ministerstvu nár. obrany. Připouštím, že jest to neobyčejně trapné, zvláště pro příslušníky obou soc. demokratických stran, jestliže jim jako antimilitaristům lze prokázati, že přes 2.2 miliardy Kč bylo obětováno v těžkém roku krise 1931 molochu militarismu tohoto státu při stále vzrůstajícím počtu nezaměstnaných, kdežto když jde o částky pro nezaměstnané, když se mají uvolniti peníze na produktivní péči o nezaměstnané, vždy se prohlašuje, že státní pokladna nemá peněz.

Ke zvlášť zajímavým číslicím docházíme také, vyjmeme-li z kapitoly ministerstva financí a státního závěrečného účtu výdaje, které byly vynaloženy na železnice. Zde dosahují částky poukázané ze státní pokladny i když se z části nazývají poskytnutými zápůjčkami, ve skutečnosti byly vzaty ze státních peněz a přikázány státním železnicím roku 1931 celkové sumy 1.997,994.376.78 Kč. Zamyslíme-li se nad těmito číslicemi, které dosahují téměř 2 miliard, pochopíme, proč se tak náhle vyprázdnily státní pokladny, a pochopíme, proč se právem musí mluviti o úplném zhroucení státního hospodářství. Již v uplynulých letech jsem vždy použil příležitosti a upozorňoval jsem, že zvláště ve státních železnicích byla učiněna opatření, která jsou přímo klamáním veškeré veřejnosti. Tak na příklad příjmy z dopravních daní byly prostě poukázány státním železnicím, aniž byly přímo zaúčtovány ve státním rozpočtu nebo ve státních příjmech nebo ve státních výdajích, a ještě v posledních letech 1929/31 dokázali jste umělecký kousek, že se mluvilo o čistém výtěžku státních drah, ačkoliv účetnický čistý zisk byl umožněn jen tím, že ročně 400 milionů daní bylo poukázáno státním železnicím ze státní pokladny. Již tenkráte bylo by bývalo na čase jíti na kloub stálému schodku státních drah a jest to vina různých vládních stran, že to neučinily, nýbrž naopak svým souhlasem vždy kryly tyto utajovací metody a tím přispěly ke zhroucení veškerého státního hospodářství.

Jest vůbec příznačné, že se vládní strany téměř vůbec nezabývaly státními závěrečnými účty a že se nyní vymlouvají, že vůbec nebyly zpraveny o špatném stavu státních financí. Jest tedy pochopitelné, že politika dr Beneše přes její katastrofální následky byla vždy schvalována a že vždy mohl mluviti o Československu jako o ostrovu blažených. Když počet nezaměstnaných dostoupil již 72.000, prohlásil ještě - jak známo po rozbití německo-rakouské celní unie, která by byla skutečně umožnila, aby se přikročilo k oživení hospodářství - že poměry Československa jsou tak pevně vybudovány, že netřeba se obávati, že by nějaký příští vývoj mohl otřásti hospodářským stavem Československa. Ovšem neuplynulo ani 1 1/2 roku a počet nezaměstnaných stoupl ze 72.000 na 600.000, což dokazuje, že dr Beneše nelze již vážně pokládati za proroka, především v oboru národohospodářském. Ale od vládních stran bylo by se mohlo při nejmenším očekávati, že učiní opatření na základě schodku patrného i z předložených státních závěrečných účtů, aby zabránily dalšímu unikání státních financí, poněvadž tím ovšem musila býti otřesena hospodářská základna státního hospodářství a veškerého národního hospodářství. Jest příznačné pro neodpovědnost vládnoucích, že se neostýchali neustále zvyšovati státní výdaje, a to aby uspokojili jednotlivé požadavky koaličních stran, místo aby poslechli výstrah ministra financí dr Engliše, aby se rozpočet snížil o 1 miliardu. A tak za rok 1929 bylo vydáno 11.9 miliard, za rok 1930 12 miliard, za rok 1931, v nejtěžším roce krise, za který jest předložen státní závěrečný účet, 14.7 miliardy. Vidíme tedy, jak v úzkoprsém stranickém zájmu, v tak zvaném koaličním zájmu neodpovědně vzrostly státní výdaje na útraty veškerého národního hospodářství při klesajících financích.

To jsem chtěl říci k předloženému státnímu závěrečnému účtu všeobecně. Nyní bych se rád zabýval některými jednotlivostmi, z nichž lze posouditi, jak obrovská jest odpovědnost stran, které zde dosud kryly vládnoucí soustavu, zvláště také v oboru národohospodářském. Především bych se zabýval státními podniky. Kapitola Státní podniky jest jistě nejsmutnějším oborem všeobecného státního hospodářství. Jest příznačné, že po celá léta bylo veřejnosti neustále tvrzeno, že státní podniky vykazují čistý zisk, který byl vždy vykazován miliardovými částkami, kdežto ve skutečnosti státní podniky pracovaly již mnoho let jen se schodky, které do r. 1930 byly z části uměle kryty příděly z pokladny státní správy. Jak nesvědomitě se však sestavovaly státní rozpočty nejen v minulých letech, nýbrž i rozpočet na rok 1933, dokáži nyní na nezvratných dokladech a vítal bych, kdyby přítomní zástupci ministerstva financí a především také pan generální zpravodaj ke státnímu závěrečnému účtu ještě v této rozpravě zaujali stanovisko k těmto mým zjištěním. V uplynulých letech jsme vždy upozorňovali, že státní rozpočty jsou z velké části založeny jen na vymyšlených číslech a neshodují se se skutečnými poměry a zkušenostmi minulých let. Různí generální zpravodajové v dřívějších letech popírali vždy podobná má tvrzení, aniž jich mohli vyvrátiti. Dnes mohu vám předložiti nezvratný materiál a dokázati vám, že přes porady tak zvané "sedmičky" také na r. 1933 byl znovu předložen rozpočet, který jest založen na neudržitelných základnách.

Podle předloženého výkazu ministerstva financí o různých příjmech daní, cel, dávek a příjmů tabákové režie roku 1932 činily příjmy za výrobky tabákové režie prodané u nás 2.172,957.028 Kč. Roku 1931 činily tyto příjmy 2.171,208.786, tedy roku 1932 přes zvýšení cen tabákové režie jen o 1,749.034 Kč více než roku 1931. Tedy podle zkušeností z uplynulého roku 1932 bylo by se musilo poznati, že z výrobků tabákové režie nelze již dosíci vyššího příjmu. Třeba se tedy více než diviti, jestliže zástupci ministerstva financí kryti celou vládou a vládními stranami zařadili do rozpočtu na rok 1933 domnělou číslici příjmů částkou 2.475,000.000 Kč. Zde se tedy přes zkušenosti z minulých dvou let, přes další zhoršení všeobecného hospodářského stavu, které nastalo, počítá u kapitoly Tabáková režie s příjmem větším o 300 milionů. Jest přirozené, že zde na základě těchto zjištění máme opět libovolné číslo a že tato vyšší částka byla zařazena jen proto, aby při celkové uzávěrce státních podniků bylo možno opět vystoupiti s tak zvaným čistým ziskem a aktivním státním rozpočtem. Prosím, abyste dále uvážili: Pokles veškerého rozsahu obchodu pouze v uplynulém roce 1932 jest patrný již z toho, že příjmy z cel vynesly proti roku 1931 o 425 milionů méně. Musí se ovšem počítati s tím, že v běžném roce 1933 tato čísla klesnou ještě více. Tedy i z těchto málo čísel lze seznati, že tak jako před tím musíme počítati s poklesem hospodářských číslic, a jest tedy nehoráznou věcí, jestliže se ve státním rozpočtu na rok 1933 vykazuje výtěžek z prodeje výrobků tabákové režie doma částkou o 300 milionů vyšší.

Pokládám vůbec za pochybené, že se tabáková režie spojuje s jinými státními podniky. V mých očích jest tabáková režie podnik zcela zvláštního rázu, který jest vsunován jaksi jen jako prostředník, aby se od obyvatelstva vybírala daň z kouření. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) V dřívějších letech bylo vykazováno 21 podniků vždy pohromadě a ke konci vždy jste se holedbali čistým výtěžkem státních podniků asi 1200 až 1500 milionů, zatím co tento čistý zisk pocházel pouze z výtěžků tabákové režie a všechny státní podniky pracovaly se schodkem. To jsou neudržitelné poměry, které musí býti nezbytně napraveny, nemá-li veškeré obyvatelstvo trpěti pokračováním v tomto hanebném hospodářství ve státních podnicích.

Velmi zajímavá jest také kapitola tak zvaných aktiv státu. Touto otázkou zabýval se již také řečník přede mnou, kol. dr Pružinský. Jest příznačné, že i v tomto státním závěrečném účtu - můžeme říci, jen aby veřejnost byla oklamána - vykazují se opět aktiva státu ve výši 9.012,548.910.75 Kč. Dokonce i pan generální zpravodaj upozornil, že tyto číslice nemají žádného podkladu, poněvadž, jak známo, jsou zde vykázána čísla, při nichž především vystupují jako dlužníci země a stát jako věřitel, což jsou dluhy, které nikdy nebude možno vymoci, a bylo by povinností vládních stran, aby zde konečně udělaly pořádek a aby odepsaly tyto pohledávky trvající jen formálně, poněvadž to ve skutečnosti aktiva nejsou. Neboť stát, aby si opatřil platy odpovídající tak zvaným aktivům, dal si po celá léta povolovati potřebné daně, tedy zemím daňové výtěžky zadržoval. Tyto částky byly tedy státem vybrány ve formě daní a nyní účetnicky poukázány jako záloha zemím na zaplacení učitelských platů atd. - Stát ony peníze od obyvatelstva již vybral a nelze si představiti, že by se zemím někdy podařilo tyto částky splatiti. Bylo by nejvýš na čase, aby veškerá tak zvaná aktiva, kde vystupují země jako dlužníci z tohoto titulu, byla odepsána.

Při této příležitosti chci se zabývati otázkou, která jest rovněž příznačná pro zdejší poměry. Mezi aktivy státu vykazuje se také asi 300 milionů, které byly povoleny jednotlivým soukromým korporacím, především počešťovacím spolkům na základě prostého usnesení min. rady, a to jednak jako zúročitelná a jednak jako nezúročitelná půjčka. Vyskytuje se zde otázka, zda ministerská rada sama jest oprávněna činiti takováto usnesení a přes rámec státního rozpočtu povolovati takovéto částky soukromým sdružením. Kdo prohlíží státní závěrečný účet v uplynulých letech, dojde k nápadnému zjištění, že v těchto aktivech státu, která jsou zde vykázána, dochází opět ke změnám, a to v tom smyslu, že náhle u soukromé společnosti, které kdysi byla povolena bezúročná půjčka 3 miliony Kč, tato částka se již v aktivech v následujících letech nevyskytuje, aniž byl zaplacen haléř úroků. Mezitím došlo zřejmě k novému usnesení ministerské rady, že tato někdejší zápůjčka byla změněna v dar ministerské rady počešťovacímu spolku. Když jsem to zjistil, vyzval jsem kdysi v interpelaci vládu, aby nezaměstnaností nejhůře ohroženému městu našeho sudetskoněmeckého rodného kraje, které se octlo v neutěšeném finančním stavu a přes velký počet svých nezaměstnaných vůbec již nemůže opatřiti si nové další zápůjčky, městu Vejprtům poskytla na nouzové stavby, na témž podkladě, jako to dříve učinila počešťovacím spolkům, usnesením ministerské rady zápůjčku ve výši 1 1/2 milionu. Bylo velice zajímavé, co vláda odpověděla na tuto mou interpelaci. Prohlásila, že vláda nemá právního podkladu, aby splnila tento požadavek, zatím co po celá léta poskytovala mnoho desítek milionů různým soukromým sdružením prostým usnesením ministerské rady. Ve chvíli, kdy jde o německou obec, vláda náhle prohlašuje, že k takovému usnesení nemá právního podkladu. Odpověď vlády zaslal jsem tisku, a to s několika úvodními větami. Musím předeslati, že toto uveřejnění v tisku, v němž se píše o odpovědi vlády, bylo zabaveno. Podal jsem nyní novou interpelaci, v níž se praví: V oktrojované ústavě čteme, že všechna moc pochází z lidu a že Československá republika jest demokratický stát. A přece censurní poměry, jaké zde máme, svědčí o opaku. Od té doby, co nastoupila vláda Malypetrova, jest censura, namířená proti německým časopisům, pokud možno ještě zostřena a působí to dojmem, že se má zabrániti, aby obyvatelstvo bylo pravdivě poučeno o poměrech ve státě.

A nyní přichází místo, které propadlo červené tužce censorově.

Toto stanovisko vlády a zvláště věta, že pro povolení peněz není vůbec právního podkladu, vyzývá k nejostřejší kritice. Či není to do nebe volající bezpráví, jestliže tato česko-německá vláda stahuje se, jde-li o katastrofální nouzi v Rudohoří, na toto stanovisko, můžeme-li na druhé straně prokázati, že na příklad prostým usnesením ministerské rady byla poskytnuta českému Jockey Klubu v Praze znovu bezúročná půjčka 1 1/2 milionu, dále spolku Millenium-film v Praze bezúročná půjčka 1 milion Kč, dále na sanaci firmy "Továrna na papír, úč. spol. v Slavošovcích" půjčka 3,920.186.60 Kč, dále známému českému turistickému klubu v Praze, který se neustále snaží počešťovati sudetsko-německé turistické kraje, bezúročná půjčka 2,050.000 Kč. Zde uvádíme jen krátký výtah poskytnutých půjček, které se poskytují soukromým českým sdružením bez jakékoliv opory ve státních rozpočtech prostým usnesením ministerské rady. Zvlášť zajímavé jest povolení půjčky českému turistickému klubu, o jehož činnosti by dovedli vypravovati zvláště němečtí obyvatelé v Krkonoších. Z této odpovědi vlády vysvítá právě různé nakládání, podle toho, jde-li o soukromá česká sdružení nebo o německé, dokonce veřejné korporace. Zde vidíme opět měřítko "rovní s rovnými", jak se ho používá ke škodě sudetských Němců.

Zvláštní kapitolou státního závěrečného účtu jsou tak zvané daňové nedoplatky. Víme, že tyto daňové nedoplatky po léta vzrůstají, a to v nejužší souvislosti s poklesem všeobecné hospodářské situace. (Posl. Prause [německy]: A pro příliš velký odhad!) Ovšem, také i pro příliš vysoký odhad, jak správně řekl kol. Prause. Bezohledné vymáhání nepřípustně vysoko předepsaných daní má ovšem za následek, že zvláště příslušníci obchodu a živnosti a právě tak široké vrstvy rolnictva nejsou prostě s to opatřiti běžné daně, tím méně pak zaplatiti daňové nedoplatky. Místo, aby se splnily naše požadavky, které přednášíme již několik let, aby konečně jednou byly důkladně přezkoumány všechny tyto daňové předpisy a předepsané daňové nedoplatky a aby nedobytné daně byly pro špatný hospodářský stav odepsány, čekali jste s touto akcí několik let a přišli jste na neblahou myšlenku použíti těchto dlužníků daní, aby se dosáhlo úspěchu při vypsané půjčce práce. K tomu musím prohlásiti, že myšlenka vybrati daňové nedoplatky úpisem půjčky práce jest sama o sobě zdravá, ale jen potud, pokud jde o dlužníky daní, kteří ještě mohou daně platiti, nikoliv však tam, kde většina daňových dlužníků po léta marně čeká na vyřízení svých daňových rekursů a neustálým vzrůstem úroků z daní a exekučními poplatky ocitá se ještě ve svízelnější situaci, při čemž zároveň byla také podkopána způsobilost opatřiti si úvěr, zvláště zaknihováním dlužných daní, a tak desítitisíce poplatníků soustavně a svévolně propadá hospodářské zkáze. Stále a stále jsme žádali, aby tyto daňové rekursy, nevyřizované po léta, byly vyřizovány rychle a urychleně. To se však nedělo. Nechávali jste soustavně mnoho tisíc poplatníků dojíti k úpadku, místo abyste na základě přesného a spravedlivého přezkoumání provedli příslušný daňový odpis, čímž by opět, zvláště po výmazu zaknihovaných daní, byli mohli tito lidé opět dostati úvěr a snad opět býti s to, aby udrželi svůj podnik a tím opět opatřili práci jiným pracujícím lidem.

Místo, abyste splnili tento požadavek, šli jste a odsunuli jste generální vyřízení daňových rekursů, učinili jste tedy opak toho, co jsme po léta žádali v zájmu hospodářství a také daňového fisku. Obdařili jste všechny daňové dlužníky výzvou, aby se zúčastnili výhod zákona o půjčce práce, úpisů půjčky práce, čímž by účetnicky mohli dosíci úspory 25%. Ovšem při tom, ať úmyslně nebo mimovolně, o tom nechci rozhodovati, nepočítalo se s tím, že již napřed budou tím opět biti všichni ti dlužníci daní, kteří nejsou s to daně zaplatiti, a způsobeny jim jen velké potíže. Vím o řadě případů, kde tímto postupem daňového fisku bylo znovu zničeno mnoho existencí, a podle mého mínění vinna jest zde jediné finanční správa, která se včas nepostarala, aby z této akce byli vyřazeni ti poplatníci, kteří dluží daně, ale ve skutečnosti je zaplatiti nemohou. Tato otázka se dá rozřešiti jen urychleným vyřízením všech podaných daňových rekursů a žádostí o odpis daní.

Zvláštní kapitolou státního hospodářství jest hospodářství fondové, a zástupci většinových stran a vlády, kteří po léta usilují o rozšíření tohoto fondového hospodářství, přispěli k tomu, že se kontrolní právo parlamentu vědomě omezuje. Čím větší jest počet jednotlivých státních fondů, které, jak známo, nemusí ani předkládati účty nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu a ani parlamentu, odnímají se soustavně sta milionů, ba miliardové částky kontrole parlamentu vůbec a tím se kontrolní právo parlamentu snižuje na nejmenší míru. Jest příznačné, že na příklad od r. 1926 máme fond na výzbroj. Dodnes neví žádný člen parlamentu, jak to vypadá v tomto fondu na výzbroj, co bylo za ty částky koupeno, kolik z těchto částek ještě zbývá a vůbec, jak se s těmito penězi hospodaří. Pak máme fond u pozemkového úřadu. Náš na právu založený požadavek, aby konečně jednou bylo přikročeno na základě zákonných ustanovení k volbě správního výboru Pozemkového úřadu, nebyl dodnes splněn. Rovněž tak ani, aby byl předložen závěrečný účet fondu, spravovaného tímto úřadem. Rovněž tak jest tomu s fondy v samosprávných korporacích. Máme řadu dalších takových fondů - myslím, že je jich 23 - které jsou vyňaty z kontroly tohoto parlamentu, a jest příznačné, že letos byl v rozpočtovém výboru přijat resoluční návrh, jímž se vláda vyzývá, aby byly předloženy bilance aspoň nejdůležitějších fondů, aby se mohl parlament poučiti. Ovšem názvy těchto fondů nejsou uvedeny, tím se opět může vládě a jejím stranám umožniti, aby určité fondy i nadále odňala veřejné kontrole. Vidíme zde tedy, že se skutečná kontrola parlamentu soustavně omezuje.

Abych však umožnil generálnímu zpravodaji, aby mohl promluviti o několika podrobnostech v závěrečném slovu, vedle oficiálního dotazu k němu o výtěžcích tabákové režie, chci mu ještě nyní dáti otázku, která rovněž ostře osvětluje zatajovací metody v rozpočtech a státních závěrečných účtech. Jde zde o podložku v kapitole ministerstva nár. obrany. Zde v dřívějších letech byla vždy v kap. 5, tit. 2, § 31, vykazována částka na výdaje spojené s dopravou vojska asi 47 milionů Kč. Ve státním závěrečném účtu za rok 1931 bylo vykázáno, že se při této položce ušetřilo 20,513.943.15 Kč. Až dosud jsme vždy viděli, že právě v kapitole vojenství byly všechny položky většinou překročeny. Ale zde stojíme před jistě překvapující skutečností, že se jednou vyskytuje také položka, která jest snížena dokonce o 20 milionů, že jest tedy zkonstruovány úspora. Ve vysvětlivkách v této položce uvádí se na str. 355, že této úspory 20 milionů dosáhlo se úmluvami s ministerstvem železnic. V posudku, který si vyžádala ženevská odzbrojovací komise od československé vlády, pokud jde o vysvětlení těchto úspor, prohlašuje se poněkud zřetelněji, v tomto oficiálním posudku do Ženevy, že tuto částku bylo možno snížiti o 20 milionů na základě vyjednávání mezi ministerstvem financí, ministerstvem národní obrany a ministerstvem železnic.

Jest přece nanejvýš zajímavé, že se úspor dosáhlo tím, že nebylo vydáno méně, nýbrž vyjednáváními s ministerstvem financí a železnic. Šel jsem za věcí dále a zjistil jsem, že ministerstvo železnic, a jistě plným právem, odůvodňujíc velký schodek, který vykazují státní dráhy, poukazuje k tomu, že státní dráhy měly by vlastně nárok na náhradu od různých odborů, ale že vláda těchto nároků na náhradu neuznává a že státní železnice jsou vlastně zatíženy velkými částkami, které by se ve skutečnosti měly zaúčtovati jednotlivým odborům. Vše to patří ke známým utajovacím metodám, na které jsem zde již různě poukázal. Ministerstvo železnic počítá tyto výkony r. 1931 částkou asi 700 mil. Kč. Vidíme tedy, že během let z různých ministerských odborů jsou vyjímány soustavně částky a účtovány ministerstvu železnic, aby takto bylo možno vykázati tak zvané úspory v jiných resortech, které však nepřipadají k dobru veškerému obyvatelstvu.