Ke konci svých vývodů rád bych ukázal ještě na věc, ve které náhle zase nastal klid. Nedávno došlo v Teplicích k zatčení vzbuzujícímu vzrušení. Byl zatčen státní živnostenský rada Tittl, advokát dr Chwatal, jednatel Svazu obchodních pomocníků Ritschel a advokátní koncipient dr Pauler. Po jisté době bylo vydáno prohlášení, že prý šlo o nějaké vydírání jakéhosi časopisu. Tento časopis uveřejnil proti tomuto konstatování své prohlášení, že se dohovor s těmito pány konal na jejich vlastní pozvání a to bezvadnou formou. Nelze přece pochopiti, že při tomto stavu věci dodneška ještě nebyli z vazby propuštěni, neboť není lhostejné, jsou-li lidé z živnostenského a hospodářského života, jsou-li advokáti z činnosti svého povolání vytrženi a prostě zatčeni a tím celé jejich existence bez zřejmé nutnosti jsou v sázce. Proto považuji za nutno zde interpelovati v tomto směru, aby se nejen v tomto případě, nýbrž ve všech případech podstatně šetrněji zacházelo s posledními prostředky a důsledky zákona, než to jest dnes zvykem. Vždyť jest beze všeho možné vésti vyšetřování a neohrožovati tím něčí existenci.

Nechtěl jsem nevyužíti této příležitosti, abych na tyto skutečnosti neupozornil. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Křemen. Uděluji mu slovo.

Posl. Křemen: Slavná sněmovno! Důsledky hospodářské krise doléhají v této době co nejtíživěji na zemědělce, kteří nejprvnější pocítili zhroucení cen veškerých svých výrobků a 4 roky již prodávají své výrobky se značnou ztrátou. Režie v zemědělství však nikterak se nesnížila. Mzdy dělnictva zůstávají na bývalé úrovni, neboť na venkově není nadbytek sil. Výroba se děje v neztenčené míře, neboť zemědělství zaměstnává veškeré dělnictvo, jako zaměstnávalo v době dobré konjunktury, a nedává tudíž tyto nezaměstnané na krk státu jako průmysl. Z toho důvodu také odmítáme úmysl ministerstva financí činiti jakoukoliv přirážku k dani pozemkové ve prospěch nezaměstnaných, neboť v zemědělství nezaměstnanosti není a dělníky zemědělské i v této pro zemědělského podnikatele kruté době zaměstnáváme plně. Posledním sčítáním podle statistiky státní zjistil se úbytek v zemědělských krajích, zejména na českém jihu o 10 až 15%, ale to bylo v době lepší konjunktury, dělníci hledali svou existenci ve městech za lepších podmínek; dnes ještě dělnické vlaky každou neděli na večer odvážejí sta dělníků do měst, aby tam venkovský dělník našel práci, i v této době, kdy ve městech je tolik nezaměstnaných, neboť venkovský dělník si váží práce a je také spolehlivější.

Investiční náklady rovněž se nezlevnily. Ceny strojů, nářadí a všech technických potřeb v zemědělství se dosud v ničem nezměnily. Rovněž tak ceny strojených hnojiv se do dnešního dne nesnížily ani o jednu Kč na 1 q, naopak menší výroba Thomasovy strusky zdražuje tento odpadek průmyslu pro zemědělství. Letošního roku na jaře bylo o mnoho méně používáno strojených hnojiv, což bude míti rozhodný vliv na výsledek příští sklizně a bude jistě menší úroda žita i slámy a podle toho možno odhadnouti, že pozemky jsou v bonitě ochuzeny o celé dvě třídy. Pojištění dělnické, nemocenské, starobní a invalidní zatěžuje výrobu zemědělskou více než povinnosti daňové. Premie se nesnižují, nýbrž jsou snahy ještě je zvyšovati, aby kryly vysokou režii v pojišťovnách i v ústředně. Tam, kde se žije z těžce vydělaných peněz dělnických v blahobytu, není snaha v kruté bídě pojištěncům něco slevovati. Ptejte se, vážení, dělníků, jak jsou z těchto fondů léčeni, ptejte se invalidních dělníků, jak jsou uznávány a vypláceny jejich podpory, a seznáte, že v této těžké době bychom se obešli lépe bez pojištění než s ním.

Pojištění proti krupobití, ohni a pádu dobytka, tedy proti všem živelným pohromám, zůstává při týchž premiích jako před 4 lety. Hrozná nespravedlnost se zde páše na nás, horských zemědělcích, kde živelné pohromy častěji přicházejí. Čím více a čím častěji padají kroupy v krajích, tím vyšší jsou pro ně premie. V krajích žírných, kde je méně nebezpečí živelných pohrom, jsou premie nejvýše 1 až 2%, u nás však, v horských krajích, činí proto premie krupobitního pojištění 4 1/2 až 6%. To sice odpovídá obchodnímu podnikání výdělečných pojišťoven, dobře zajišťuje a pojišťuje pěkné platy správních radů a ředitelů, ale pojišťovny žijí tak z otevřených ran našeho zemědělství. Ptáme se slavné vlády, kdy už bude projednán zákon o zveřejnění pojištění proti živelným pohromám a pádu dobytka?

Žádáme zároveň snížení tarifů advokátních a lékařských i úpravu kominických sazeb, neboť v dnešní těžké době se na venkově počítá s každým haléřem. Sazby kominické byly upraveny v době dobré konjunktury, maximum sazeb se však dodržuje na venkově ještě do dnešního dne. Je potřebí, aby zemský úřad učinil opatření a upravil tyto sazby tak, aby odpovídaly dnešní tržbě za zemědělské plodiny.

Při svém nastoupení slíbila vláda, že bude pracovati na snížení cen železa, uhlí, cementu a strojených hnojiv. Je tomu už půl roku a dosud nemáme žádných praktických výsledků, abychom je pocítili v našem zemědělství. Pochybuji, že budeme do roka co vidět. Ve finanční politice našeho státu nastoupili jsme cestu ve směru deflace, prostředky však k vyrovnání hospodářského života pro zemědělce, aby je také on pocítil, naprosto selhaly. Nám zemědělcům nepomáhá vysoká hodnota naší měny, nám zbývají jen trojnásob tížící dluhy, neboť cena našich výrobků klesla na třetinu a jen trojnásobné množství našeho obilí a dobytka hradí úrok ze zemědělského úvěru. Tisíce zemědělců jsou v zoufalém postavení a je nutno jednati rychle o oddlužení zemědělského stavu a chalup a o levný úvěr. Věřitelé vystihují tento stav předlužení a zahajují útok na prodlužené zemědělce. Mnoho zemědělců, kteří se bez své viny zadlužili, vyhořeli nebo měli nemoc v rodině atd., má dnes zabaven svůj majetek movitý i nemovitý a hrozí jím v této době přede žněmi prodej a útěk z jejich rodných gruntů. Nám nemusí býti ochrana, která je poskytována tímto zákonem, záviděna. Mohu předem říci, že se strany zemědělců nebude tohoto zákona zneužíváno. Děje se tak v době hospodářské krise, která u zemědělce přede žněmi vrcholí v hospodářskou bídu, a děje se tak pouze na krátký čas, do konce tohoto roku. Zemědělec nebude zneužívat této ochrany proti svým sousedům, s nimiž žije vždy v dobré shodě, jako jsou naši živnostníci, kováři, koláři na našich vesnicích. Tam se jistě shodneme, kde žijeme tak dlouho v dobré shodě s našimi řemeslníky, kteří jsou nejenom řemeslníky, nýbrž zároveň zemědělci, a vědí tudíž, jak zemědělci je dnes těžko na statku a chalupě hraditi veškeré náklady režie. U zemědělce nemůže býti takové vyrovnání jako u obchodníka. Zemědělec se nevyrovná, nýbrž jemu hrozí, že právě v této době mnoha nesvědomitými lidmi budou vyvolávány dražby a prodeje usedlostí. A zemědělec nemá jiného prostředku a jiné možnosti se brániti, než že musí odcházeti s pláčem ze statku nebo z chalupy, když je předlužen.

Jako příklad chci poukázati, že se tak děje nejen se strany soukromých věřitelů, nýbrž také se strany berních úřadů, kteréžto případy nejsou ojedinělé. Máme jich velmi mnoho a já chci uvésti jenom jeden takový případ z berního úřadu ve Voticích. Právě v tomto čase, v měsíci březnu, došel z berního úřadu ve Voticích dopis na Václava Petra, rolníka v Hubově č. 4, pošta Nadějkov, okres Votice. Berní úřad píše: (Čte.)

"Dražba dne 30./8. 1932 u Vás provedená, zůstala bezvýsledná, jelikož nebylo kupců na zabavené svršky - 1 krávu pl. lysou a 2 jalovice, červ. str. - Dlužné daně na r. 1927/1931 v obnose per 1838.55 Kč nejsou dosud zaplaceny, jakož i daně na r. 1932 v částce per 411 Kč, o něž jste byl upomenut 15. listopadu 1932. Svršky uvedené zabavujeme též pro daně na r. 1932, o čemž Vás tímto uvědomujeme a současně nařizujeme, by zabavený dobytek prodán byl z volné ruky dne 10. dubna 1933 o 10. hod. dopol. za polovinu ceny odhadní. Kupce jsme již jmenovali. Jmenovaní kupci dostaví se v uvedenou hodinu, by dobytek koupili a ihned odvedli. Dne 30. srpna 1932 jste se zavázal do konce r. 1932 všechny dlužné daně vyrovnati, leč dodnes jste tak neučinil. Na prodeji trváme tudíž za všech okolností. Berní úřad ve Voticích, 23. března 1933." Dva podpisy, nečitelné.

Slavný sněme, tento postup berního úřadu znovu dotvrzuje, třebaže ministerstvo financí to často popírá, že při vymáhání daňových nedoplatků jde některým úředníkům o ničení zemědělců a o nadhánění "obchodů" t. zv. "kupcům" při dražbách. Mohou míti poplatníci k takovému systému vymáhání daní také důvěru?

V tomto případě nejde o nějakého defraudanta daňového nebo neplatiče daní. Podle kontrolního lístku daňového ze dne 1. února 1928, vystaveného berním úřadem ve Voticích, platil shora uvedeny daně celkem řádně, ba měl i přeplatky. Koncem r. 1927 činil jeho daňový nedoplatek 357.85 Kč. Na to zaplatil dne 14. září 1928 částku 330 Kč a dne 25. července 1932 500 Kč. Stvrzenky od poštovního úřadu mám po ruce (ukazuje stvrzenky). Mimo to zaplatil pan Petr dne 27. července 1927 bernímu úřadu převodní poplatek 421.20 Kč, leč berní úřad částku tu vymáhal na něm znovu a zase exekučně, takže byl nucen zaplatiti ji opětně dne 1. prosince 1930, a to s výlohami celkem 455.50 Kč. Později však dostal p. Petr dopis, že berní úřad přišel na omyl, který udělala slečna v kanceláři, a že tudíž převádějí po druhé placenou částku na daně, ale jen původních 421˙20 Kč, kdežto výlohy exekuční 28 Kč a 6˙30 Kč musil pan Petr tratit sám, ač nic nezavinil. Připomínám, že tento malý rolník, který žije v tak těžkých starostech, měl dávku z majetku přeplacenou, tedy že platil poctivě. Shora jmenovaný poplatník neomeškal se s placením daní snad z nedbalosti, nýbrž prostě proto, že dne 27. června 1929 vyhořelo mu hospodářské stavení, obytné budovy, které měly cenu 90.000 Kč, dostal však pojištění pouze 16.000 Kč a 4.000 Kč státní podpory. Poněvadž musil stavěti, zadlužil se a od té doby vznikly jeho nedoplatky daňové.

Stav dluhů na tomto statku činí dnes: u okr. hospodářské záložny v Sedlci 130.000 Kč, u Raiffeisenky v Nadějkově 7.300 Kč, u Občanské záložny v Sedlci 4.000 Kč, u hospodářského družstva v Sedlci 8.700 Kč, celkem 150.000 Kč.

Vážení pánové! Tento rolník má 60 měr pozemků a 14 kousků dobytka. Tento rolník dával po 28 roků tíživý výměnek, který teprve před 4 lety odpadl. Tento rolník vypravil 9 pohřbů z rodiny, neboť jen dítek zemřelo mu 7, takže má na živu jen 3 děti. Správě nemocnice v Praze byl nucen zaplatiti r. 1929 celkem 1.100 Kč za ošetřování dcery.

Z těchto případů je zjevno, že jde o poplatníka neštěstím krutě pronásledovaného, který však i přes to na daních platil dosud, co mohl. Je proto postup berního úřadu ve Voticích velice nespravedlivý, když takovémuto chudáku chce těch několik kousků dobytka v této době, kdy je nejméně prodejný, vzíti za babku, aby k tomu ještě některý tím berním úřadem "jmenovaný kupec" dobře pochodil.

Slavný sněme! To je ukázka jednoho případu. Mohl bych však takových jmenovati více. Minulý týden na okrese milevském opět berní úřad šel a chtěl prodati 4 kusy dobytka asi za 1.400 Kč. Ti kupci, jmenovaní berním úřadem, šli s takovým násilím, že dotčenému rolníkovi a mlynáři jeden rozťal holí hlavu, takže dnes leží v nemocnici.

Takovým způsobem se jde na zemědělce, kteří prodávají dnes své výrobky za jednu třetinu, ale nezastavují práci, nestávkují a doufají stále ve spravedlnost, že také jim tyto poměry budou jednou uspořádány.

Proto vítáme tento zákon, který přinese jistou ochranu zemědělcům. Tohoto zákona nebude však zneužíváno. Zastavují se jím sice veškeré dražby soudní až do 31. prosince 1933, ale zastavením a odkladem dražeb nebude zmírněn dluh dlužníkovi, musí jej zaplatiti až projde doba, třeba najednou. Z toho důvodu je nutno, aby vláda a parlament učinily vše, co je v moci těchto sborů pro zabezpečení příští sklizně zemědělské a pro trvalé oddlužení zemědělských usedlostí a chalup.

V té pevné víře, že vláda splní tyto úkoly, které jsou nutné pro zabezpečení budoucnosti našeho státu, budeme pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Törők.

Posl. Török (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Že vláda prišla s týmto návrhom zákona pred posl. snemovňu, k tomu dalo podnet sto a sto demonštrácií, zvlášte na vidiekoch, kde český kapitalismus chcel svoje imperialistické ciele presadsovať vo forme o veľa povýšenej. Na niekoľko miestach došlo k tomu, že chudobný roľnícki ľud na dedinách demonštroval, protestoval a požadoval zastavenie exekucií, a v nejednom prípade sa stalo, že českí četníci do ľudu strieľali, lebo dedinskí chudáci bránili svoje movité a nemovité imanie. K nejednomu prípadu smrti došlo následkom tohoto opatrenia, a tieto opatrenia vyvolali českí kapitalisti násilnými a ukrutnými exekúciami v rôznych obciach Slovenska a Podkarpatskej Rusi. (Výkřiky komunistických poslanců.) Dokazujú to udalosti v Nižnej Apši v Podkarpatskej Rusi, kde exekúcia vyžadovala si jednu smrtelnú obeť, a dve smrtelné obeti malo v Polomke na Slovensku to, že ubohí dedinskí ľudia chceli zachrániť pred exekútorom to, čo im kapitalisti snáď ešte ponechali; četníctvo použilo zbraní a dedinskí ľudia svojimi životy a krvou zaplatili za to, že chceli zabrániť odtafáreniu svojho posledného majetku.

Následky hospodárskej krízy začínajú sa vo značnejšej miere objavovať už i v zemiach historických. Stá a stá obcí na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, okresné a zemské výbory zasadily sa za to, aby exekúcie boly zastavené a dôsledok toho je, že vláda dnes, keď hospodárska kríza začína sa už i v zemiach historických prehlbovať, prichádza do parlamentu s návrhom zákona, ktorým sa vyslovuje, že movitý a nemovitý majetok dedinských zemedelcov nesmie do 31. decembra 1933 podrobený byť dražbe, - jestliže ubohým zemedelcom na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi vôbec ešte niečo zbudlo.

Vláda nie preto predložila tento návrh zákona snemovni, ako keby chcela tým movitý a nemovitý majetok chudobných a malých zemedelcov imunizovať od exekúcie, ale predložila ho preto, aby znova mohla zaistiť obrovské zisky bohatým vlastníkom pôdy a statkárom.

V našom návrhu, podanom v decembri 1931, sme navrhovali, aby vláda v Podkarpatskej Rusi, kde sú pomery zvlášte zlé, zrušila exekúcie a vymazala dane všetkým, čo nemajú väčší príjem než 12.000 Kč. Pôvodný návrh parlamentnej frakcie strany komunistickej stanovil hranicu daňového sprostenia v 18.000 Kč, avšak bral v uváženie špecielné pomery Podkarpatskej Rusi, a vzhľadom na pracovníkov, na mestských a dedinských zemedelcov a na malé existencie Podkarpatskej Rusi stanovil hranicu daňového sprostenia v 12.000 Kč. Tento svoj návrh sme v nejednom prípade opakovali; podávali sme ho takmer v každom polročí, lebo sme videli tú hroznú a biednu situáciu, v ktorej žijú ako dedinskí malí gazdovia, tak i mestskí maloživnostníci a malé existencie.

Dnes, keď sa hospodárska kríza prehlbuje, keď sa hospodárska krísa v obrovskej miere dotýka už i malozemedelcov dedín zemí historických, - až dnes prichádza vláda s týmto návrhom zákona, ktorý však - zdôrazňujem to opätovne - má zabezpečiť zisk zasa len statkárom a bohatým zemedelcom. Tento zákon totiž vyslovuje, že do 31. decembra 1933 nemožno viesť dražbu proti dedinským zemedelcom. Vari prečo to robí vláda? Robí to preto, lebo u prevažnej väčšiny dedinského obyvateľstva v letnom období už beztoho nie je čo zabaviť a tedy vysunuje to na dobu po 31. decembri, keď už ľud všetko sožal, skľudil, vymlátil a keď exekútor nebude museť už márne chodiť po dedinách, lebo všetko bude už pod strechou.

Že návrh zákona je nedostatočný, vysvitá už z toho, že v ňom o maloživnostníkov a maloobchodníkov vôbec nie je postarané. Následkom rozmachu techniky tiež remeslá prepadly úplnej záhube, zápasia a zmietajú sa medzi životom a smrťou. Desaťtisíce týchto drobných existencií dlhujú dane na niekoľko rokov zpätmo, a napriek tomu, že tieto desaťtisíce ľudí za dnešných pomerov už sú odkázané na to, aby ich mestá a okresy v rôznych formách podporovaly, by nezahynuly hladom, - pre týchto i naďalej bude platiť ten bezohľadný exekučný systém a zákon, ktorý platil dosiaľ.

O tieto masy sa vláda nestará, tieto masy chce i naďalej vydať na pospas exekučným tortúram a dopúšťa, aby tieto existencie boly olúpené bezohľadne o posledný kus nábytku a náčinia, ktorý im dosiaľ zostal, aby mu ho odniesol exekútor, ako to činil dosiaľ. Tieto masy, ktorých počet ide do desaťtisícov, sú v pravom slova smysle vystavené najväčšej biede a smrti hladom len preto, lebo veľké masy robotnícké následkom obrovského rozmachu techniky a prehľbenia hospodárskej krízy sú bez práce a neschopní konsumu. Maloživnostníci a maloobchodníci, ktorí z valnej časti dosiaľ z týchto robotníkov žili - lebo robotníci, ak si zarobili, kupovali, dali si spravovať, konsumovali - predsa len ako tak sa uživili; teraz však ani reči nemôže byť o tom, aby sa týmto malým existenciám dostalo znova zárobku. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Sťa príklad musí mať vždy pred očima maloživnostníctvo a maloobchodníctvo ten boj, ktorý sviedli dedinskí malí gazdovia a dedinskí chudobní ruka v ruke s priemyselným robotníctvom, aby si vybojovali zastavenie exekúcií. Malí živnostníci musia sa učiť z boja malých gazdov mest a dedín, ktorý boj mal ten výsledok, že vláda predložila tento návrh zákona parlamentu; avšak v tomto boji treba sotrvať i naďalej preto, aby exekúcie neboly zastavené len do 31. decembra 1933, lež treba bojovať za to, aby daňové nedoplatky a bankové dlžoby ubohých dedinských zemedelcov boly definitívne vymazané. (Výkřiky komunistických poslanců.)

My komunistickí poslanci veľmi mnohokráť poukazovali sme na to, že rôzné banky obdržaly ťažké miliony a miliony na subvenciách, podporách od vlády z peňazí, ktoré zaplatili dedinskí chudobní, malé existencie mestské a robotníctvo v berných halieroch. Ide-li o to, aby vymazané boly daňové nedoplatky a bankové dlžoby malých gazdov na dedinách a malých existencií v mestách, je toto prianie tým oprávnenejšie, lebo z berných halierov, zaplatených týmito, dostalo sa na stá a stá milionov rôznym kapitalistickým podnikom a bankám.

Dnes, kde sa hospodárska kríza stále prehľbuje, môžme pozorovať obzvláště v Podkarpatskej Rusi, že je tu veľký hlad po pôde, lebo napriek tomu, že pôda v Podkarpatskej Rusi je už beztoho chatrnejšej bonity, je ešte i táto menejcenná pôda vlastníctvom zväčša Latorice, cirkvi a štátu. Robotníctvo v počte na stotisíc, ktoré bolo zamestnané a vyhľadávalo si chleba na stavbách v mestách, muselo sa z valnej časti v nedostatku práce vrátiť na dediny. Avšak ani na dedinách nenašlo zamestnania, lebo pôda patrí statkárom, štátu a cirkvi, a tedy nemajú robotníci žiadnej vyhliadky do budúcna, že svoju existenciu, svoj vezdajší chlieb zabezpečia. A práve preto musí byť našou snahou, aby všetku pôdu, ktorá je dnes v držbe kapitalistov, štátu a cirkvi, dostal bezmajetný proletariát, robotníci k rozparcelovaniu, rozdeleniu medzi potrebných, ubohých dedinských zemedelcov, a aby určovanie ceny tejto pôdy bolo sverené týmto chudobným zemedelcom rešp. komisiám nimi voleným, aby títo ustálili, koľko môžu a musia zaplatiť za pôdu tí, čo majú na ňu nároky.

My komunisti zaujímame v tejto otázke naše vlastné stanovisko, kde jasne vyslovujeme, že pôda môže náležať len tomu, kto ju obrába, a tvrdíme, že pôdu treba vyvlastniť, odňať kapitalistom bez náhrady. Vieme veľmi dobre, že toto heslo v boji strany komunistickej zvíťazí, avšak dnes, kde slaví orgie kríza hospodárska, kde hlad obyvateľstva dedín po pôde je tak veľký, vyslovujeme a požadujeme: rozdeľte pôdu, ktorá patrí vlastníctvom štátu, kapitalistom a cirkvi, medzi tých, čo ju potrebujú, a nech chudobní obyvatelia dedín zaplatia za ňu cenu, ktorú si určia sami a ktorú snesú.

Len veľmi malý počet obyvateľstva Podkarpatskej Rusi zaoberá sa zemedelstvom, lebo najväčšia časť pôdy je v držbe kapitalistov, cirkvi a štátu. Je-li táto situácia daná, tak je správné, čo tvrdíme my: rozdeliť treba pôdu medzi obyvateľmi Podkarpatskej Rusi, hladnými po pôde, aby sa týmto hladujúcim skutočne dostalo pôdy, aby táto pôda, i keď už nie viac, aspoň toľko suchého chleba zabezpečila, koľko ho zabezpečila dosiaľ.

Ctená posl. snemovňa! Pustošenie hospodárskej krízy možno pozorovať obzvlášte u nás, v Podkarpatskej Rusi, kde sú desaťtisíce robotníkov bez práce a kde niet žiadnych možností, aby sa mohli robotníci niekde uchytiť, aby mohli dostať prácu a zárobok. Avšak v tejto ťažkej situácii neocíta sa len robotníctvo a malé živnostníctvo. Značná časť malých gazdov v Podkarpatskej Rusi nebude môcť z jara zasiať ani pôdu, ktorú má, lebo nemá osiva. Neúroda trvá už od rokov. Následkom neúrody dedinskí malí gazdovia, a to i tí, ktorí majú určitú výmeru pôdy, octnú sa v situácii, že dnes nebudú môcť zasiať svoju pôdu jarným osivom, a nadchádza nebezpečenstvo, že prevažná časť pôdy zostane nezasiata.

V preveľa prípadoch nejedno a nie desať obecných zastupitelství sa usnieslo, že požiadajú vládu v memorande, aby vláda požičala osivo, ktoré by bolo na jeseň vrátené. Tieto prosby a žiadosti doliehaly na zahluchlé uši. Na miesto obilného osiva poslala vláda osevné zemiaky, avšak cenu metr. centu týchto stanovila na 30 až 35 Kč, čo chudobní dedinčania a malí gazdovia stejne neboli vstave zaplatiť a vo veľa okresoch radšej sa vzdali nákupu osiva, vzdali sa toho, aby svoju pôdu zasiali, lebo je tu nebezpečenstvo, že ak svoju pôdu zasejú, okopajú, obrobia a na jeseň skľudia, príde exekútor a všetkého ich pozbaví a vydrancuje. Radšej sa uchýlili k tomuto spôsobu, než aby znova museli vyhľadávať banky, jestliže banky vôbec už na osivo niečo požičajú, a medzi dvoma zlami volili radšej cestu tú, že svoju pôdu nezasejú, lebo nechcú sa znova octnúť v situácii, aby im, až budú niečo mať, pobrali to exekútori.

Veľmi mnoho mluvili tuná páni v posledných dňoch o demokracii. Ale o jakej demokracii? Sídu-li sa u nás v Podkarpatskej Rusi traja ľudia, je to zakázané shromaždenie, ktoré sa prísne trestá väzením. Kde je tu demokracia? Kde je tu právo shromažďovacie, kde sloboda tlače, keď naša tlač je takmer týždenne konfiškovaná? Ktorej demokracie sa, páni, dovolávate? Demokracie, ktorá produkovala v Československu 1 milion nezamestnaných? Kde je tá úspešná práca, ktorú vykonaly socialistické strany vo vláde? Čože je to, keď veľké procento obyvateľstva je naprosto vydané na pospas biede a hladu, keď za žobrácku almužnu 10 Kč treba v Podkarpatskej Rusi 2 dni pracovať? Aká je to demokracia, kde je tu demokracia?

Možno, že páni túto demokraciu pokladajú za svoju demokraciu, avšak žiadnym pádom nie je ona demokraciou robotníctva, lebo tuná práva robotníctva práve tak nie sú vôbec zaistené, ako nie je zaistená sloboda shromažďovacia a tlačová a ako nie je zaistený rozmach a sloboda národných menšín. Týchto čias môžu o demokratickej ochrane hovoriť len kapitalisti a ich zapredanci, a len v mene vlastnom a nie v mene pracovníkov v Československu, ktorých práve títo páni vydali na pospas smrti hladom a záhube. Títo pracovníci vidia, kam sa vyvinuje demokracia kapitalistická, že robotnici nesmú sa schádzať, aby o svojich rôznych veciach podebatovali, že poslanci a senátori robotníctva po celých tuctoch sú vrhaní do žalárov na celé roky. Za túto demokraciu nebude bojovať ani jediný robotník, lebo táto demokracia je demokraciou kapitalistov, a nie demokraciou robotníkov a drobných existencií. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Odmenu demokracie vidíme v prípade senátora súdr. Lokotu, ktorý zo záujmov osobných a individuelných nikedy ničoho sa nedopustil, a predsa táto demokracia odsúdila ho do trestnice na 7 rokov. Čo bolo jeho hriechom, čoho sa dopustil senátor súdr. Lokota? Organizoval boj pracovníkov, ukrajinských a maďarských pracovníkov v Podkarpatskej Rusi za vezdajšie živobytie, za prácu a chleba, za oslobodenie. A preto má senátor súdr. Lokota v mene a na väčšiu slávu demokracie vytrpeť sedemročný tresť; avšak vec má ešte pokračovanie, prídu ešte nové dôsledky, je proti nemu zavedené novšie súdné pokračovanie, tak že demokracia počíta s tým, že mu uvalí na krk 10 až 15 rokov.

My pracovníci Podkarpatskej Rusi protestujeme proti tomu, aby senátor súdr. Lokota bol vrhaný do žalára len preto, že sa odvážil ústa otvoriť, že sa odvážil klásť požiadavky, aby ľud v Podkarpatskej Rusi nehynul hladom. Robotníci a ubohí maloroľníci v Podkarpatskej Rusi sú rad- radom trestaní, žalárovaní, lebo sa somkli a vypracovali požiadavky, ktoré podpísali a deputáciou poslali na okresný úrad, lebo nechceli so založenými rukama zahynúť.

To nie je demokracia, a preto my robotníci bojujeme a budeme bojovať proti fašistickému nebezpečenstvu; ale priam tak bojujeme proti demokracii kapitalistickej a organizujeme svoj boj za chleba, pôdu a slobodu, za vládu robotníkov a sedliakov. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Simm.

Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! K projednávanému vládnímu návrhu zákona tisk 2228, kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům, mohu jménem své strany, německé nár. socialistické strany dělnické prohlásiti, že s ním souhlasím. Děje se to hlavně z toho důvodu, poněvadž v tomto opatření vidíme pokus, ovšem jen pokus, čeliti jistým způsobem následkům hospodářské krise. Litujeme jen, že se návrh vztahuje pouze na určitý stav a ani tu není tak úplný, jak by bylo nutno, aby se dosáhlo skutečně kladných a prospěšných účinků.

Toto omezení působí § 1 vládního návrhu. Podle něho v exekučních věcech, které budou proti zemědělcům zahájeny na návrh učiněný v době od počátku účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 1933, nesmí býti provedena exekuce, nýbrž teprve po této lhůtě, tedy po 31. prosinci 1933. Krise, která přivedla zemědělce do těžké situace a která se projevuje nejkrutěji v této roční době, kdy zemědělec nemá žádných příjmů, ale věřitelé snaží se vésti exekuci všemi prostředky, bude pro zmíněný stav trvati jistě ještě i po této lhůtě. Ani zavedou-li se úlevy, jak je ustanovuje § 1, odst. 1, že exekuční prodej movitostí a exekuční dražba nemovitostí smí se konati teprve po 31. prosinci, nebude zemědělec náležitě chráněn. Výtěžek žní 1933 jest především pochybný jako každý výtěžek před skutečnou sklizní, na druhé straně i v nejlepším případě není tak velký, aby mohl vyrovnati těžké závazky a zadlužení zemědělce, vzniklé za několik let krise, čímž by teprve bylo možno skutečně úplně a trvale odstraniti nebezpečí, jemuž má čeliti tento zákon. Vymahačům, kteří častokráte bezohledně ženou k provedení exekuce, se zajišťuje, že se prodeje a dražby pouze odkládají do doby po 31. prosinci 1933, kdežto všechna ostatní exekuční jednání zůstávají nedotčena.

Tak hlasujeme pro zákon a zároveň naléhavě zdůrazňujeme, že jest nutno, aby byl doplněn. Má býti doplněn také stran oněch stavů, které se octly v téže tísni jako zemědělci, stran drobných obchodníků a živnostníků. Moje strana všímajíc si podle své povinnosti bídné situace těchto stavů, jako drobných zemědělců a drobných obchodníků a živnostníků, vyzývá vládu, aby přikročila ke všeobecné úpravě ve smyslu tendence vládního návrhu tisk 2228, i pokud jde o nouzi drobných obchodníků a živnostníků. Také zamýšlí-li se učiniti následky krise snesitelnými i drobným živnostníkům a drobným obchodníkům, bude takováto všeobecná úprava výhodnější než dosavadní způsoby individuálního přihlížení k hospodářskému stavu jednotlivců a z toho vyvěrající individuální výhody pro jednotlivé obchodníky a živnostníky. Jak velice třeba dáti přednost všeobecné úpravě před individuální, nejen pokud jde o drobné zemědělce, nýbrž i o živnostníky a obchodníky, toho důkazem jsou tisíce intervencí v daňových věcech, které musíme prováděti i jako členové Národního shromáždění, hájíce zájmů těchto stavů.