Nyní se má vyříditi ještě otázka nového zatížení zemědělců. Před několika týdny byla vyložena k upisování půjčka práce a při ní se přiznává daňovému dlužníku při upsání 25%ní sleva jeho daňových nedoplatků až včetně do r. 1930, splní-li v době od 24. března, t. j. ode dne účinnosti zákona až k ukončení upisovací lhůty, tedy do 15. května, předpoklady uvedené v §u 7. K těmto předpokladům patří, že v této lhůtě bude zbývajících 75% daní zaplaceno v polovici hotově a v polovici v dřívějších státních půjčkách. Toto ustanovení jest pro zemědělce neobyčejně nepříznivé a znemožňuje dnes každému zemědělci, aby použil této výhody při vyrovnávání daňových nedoplatků, poskytnuté při vypisování půjčky práce, poněvadž dnes žádný zemědělec nemá hotových peněz. A kdyby dokonce chtěl vybrati své úspory v záložnách nebo chtěl uzavříti půjčku, aby mohl upsati, znemožňuje se mu to tím, že dnes nejsou k disposici vůbec hotové peníze, aby se mohlo vyhověti přáním těchto zemědělců žijících ještě ve šťastných poměrech. Upisování půjčky práce jest pro německého zemědělce beztoho ztíženo poměry, které od převratu musil v tomto státě snášeti. Na německém zemědělci vymáhá se od převratu každý haléř dlužných daní a exekutor byl neustále nevítaným hostem v německých vesnicích. Dávka z majetku vymáhala se s největším nátlakem, zákonité odpisy nebyly často do dneška provedeny. Do českého území dostavuje se exekutor teprve ode dvou let. Již z toho račte posouditi, že možnosti pro upisování jsou rozličné, že však pro tuto chvíli jest upisování vůbec vyloučeno, a proto dávám vládě na uváženou, aby i německému zemědělci umožnila upisování a s ním spojenou výhodu snížení daňových nedoplatků o 25% prodloužením upisovací lhůty až do pozdního podzimku. Při této příležitosti dovoluji si upozorniti pana ministra financí, že berní úřady již zase začínají zvyšovati morálku tím, že samy sahají k pokud možno nemorálním prostředkům. Zemědělci s vykázanými daňovými nedoplatky dostávají vyzvání, aby do 8 dnů zaujali stanovisko k upisování půjčky práce a vykázali bernímu úřadu, kolik upsali, jinak že se proti nim zahájí exekuce. Chce-li tedy ministr financí dosíci daňové morálky u poplatníků, pak se musí jistě tato požadovaná morálka uplatniti i u berních úřadů. A když tedy má i zemědělec, i nejmenší, pomoci poskytnouti státní pokladně peníze, aby se mohlo byť jen pomýšleti na pokus o zlepšení zbědovaných poměrů, pak se přece nesmí užívati takových nemorálních prostředků, jelikož vzbuzují opak toho, co si úřady přejí.
Tento návrh zákona má pro nás býti jen znamením, že vláda s vážnou vůlí přikročuje k řešení otázek podpory zemědělství, že připravované vládní návrhy o dalším snížení úrokové míry, opatření úvěru a přizpůsobení cen vyloučením rozpětí mezi nákupem a prodejem zemědělských výrobků budou co nejdříve předloženy a tím skutečně prokázána vážná vůle, aby se zemědělci konečně dalo i to, co mu patří. Činnosti v různých sborech, majících vliv na rozličné zemědělské výrobky a utváření jejich cen, budeme velmi přísně sledovati a nebudeme se rozmýšleti, abychom je co nejostřeji nekritisovali a nežádali, aby ihned byly napraveny.
Návrhu zákona neodepřeme ovšem
svého souhlasu. (Potlesk.)
Místopředseda Roudnický (zvoní):
Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Ostrý. Dávám mu
slovo.
Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Měl jsem příležitost při projednávání exekučního zákona poukázati zde na věc, která se zdála každému samozřejmou. V důsledku té samozřejmosti vznikl návrh, aby nemohly býti daně exekuční cestou vymáhány, dokud nenabyl výnos moci práva, v té částce, která tvoří rozdíl mezi přiznáním poplatníka a libovolným vyměřením daně berní správou. Učinil-li poplatník přiznání a berní správa proti všemu daňovému právu libovolně provede odhad, vyměří daň a tuto neprávem vyměřenou daň chce exekuční cestou vymáhati, mohou z toho pro poplatníka vzniknouti dalekosáhlé následky. Proto bude musiti sněmovna zabývati se touto věcí. Co však udělala sněmovna, když jsme takovýto samozřejmý návrh podávali? Sněmovna řekla: "Nelze to povoliti" a tento samozřejmý návrh byl prostě zamítnut. Opakuji, že šlo jen o rozdíl vzniklý mezi přiznán ím poplatníka a libovolným vyměřen ím daně berní správou. Návrh se nevztahoval na soukromoprávní pohledávky, nevztahoval se na celkový daňový výměr, nýbrž jen na ten rozdíl, ale sněmovna řekla "ne", poněvadž ministerstvo financí se vyjádřilo, že tento návrh nelze přijmouti.
Dnes projednáváme předlohu zákona, kterým se zavádí pro zemědělce moratorium - bude to asi 6měsíční moratorium - nejen na rozdíl dlužných daní, vzniklý mezi vyměřenou daní poplatníkovi a jeho přiznáním, nýbrž moratorium, které se vztahuje na všechny soukromoprávní pohledávky, na všechny daně, na všechny samosprávné platby, tedy moratorium všeobecné. Račte dovoliti, co tento jednostranný zákon může způsobiti v duších našeho lidu, o tom snad nemáme ještě dneska ani tušení. Vyslovuji velikou pochybnost, že zákon bude míti nějaký příznivý účinek - já zemědělcům tento zákon přeji, nebudiž mi špatně rozuměno, ale bojím se, že jim nic užitečného nepřinese, ba naopak je možné, že způsobí důvěrovou škodu, poněvadž nebude důvěry a úvěr poskytovaný zemědělcům bude ve značné míře omezen. Bude poškozen průmysl, poněvadž se bude báti dodávati. Ale to jsou všechno, řekněme, důsledky hospodářské.
Chtěl bych poukázati na důsledky mravní s hlediska právní jistoty pro každého občana v tomto státě a s hlediska mravního, že zákony mohou býti dělány jednostranně pro určitou třídu, zatím co druhá třída se ponechává libovůli atd. To nemůže vzbuditi důvěru v občanstvu. Ale už jsme se jednou přesvědčili, co to znamená, když se dělá dodatečně zákon se zpětnou platností, jako je zákon o přirážkách k dani důchodové. Takovým způsobem se rozvrací důvěra v právní jistotu, v právní řád, a čím více takových zákonů budeme dělati, tím bude hůře v tomto státě, poněvadž nakonec nebude zde člověka, který bude míti důvěru v zákon (Potlesk. - Výborně!), poněvadž nebude věděti, zda zítra tento zákon nebude změněn v zákon se zpětnou platností k jeho škodě.
Chtěl bych vyjádřiti stanovisko ze svých zkušeností k otázce moratoria vůbec. Když přiberu k tomu naši soudní praxi, musím vysloviti velikou obavu před naší budoucností. Moratorium, důvěra věřitele v dlužníka, platební morálka, jsou důležité pojmy a důležité momenty celého obchodního světa. Seberte věřiteli důvěru v dlužníka a přestává vám jakýkoliv obchod. Jestliže nebude důvěřovati věřitel, dodavatel svému odběrateli, dlužníkovi, zničili jste všechen hospodářský život, poněvadž celý náš obchod je veden na úvěru, alespoň na dočasném, terminovaném úvěru. Moratoriem, které právě projednáváme, je, řekl bych, platební morálka hodně rozviklána, i když musíme říci, že již platební morálka je hodně rozviklána tím, že naše soudy nejsou s to zdolati všechny soukromoprávní věci, nejsou s to žaloby vyříditi. Uvažte jenom: podáte účet, a než dojde k žalobě, uplyne rok. Než je spor vyřízen při rafinovaném dlužníku, uplyne půl druhého roku. Při prvním roku v únoru se stanoví přelíčení někdy na listopad. Při takovéto soudní praksi nemůže to soud zdolati. Platební morálka je tak jako tak rozviklána, poněvadž ten, kdo nechce platiti, má vždycky možnost dáti se žalovati, a je to již předem dvouleté moratorium. Než potom dojde k exekučnímu vymáhání, uplyne další půl roku. Tedy toto tříleté platební moratorium, prováděné praktickým životem, zvyšuje se ještě zákonem. Proti této platební morálce se musíme stavěti, poněvadž jinak podvazujeme hospodářský život, který za takových poměrů prostě není možný. Naše justice by měla vynaložiti všechno, aby v civilních sporech mělo soudní řízení rychlejší tempo, aby platební morálka byla zde zvýšena. S mého osobního stanoviska považuji toto moratorium za velmi nebezpečné, poněvadž se každý bude obávati poskytovati úvěr, a ti, na něž se moratorium vztahuje, přesvědčí se brzy, jak škodlivý je tento zákon.
A nyní, prosím, po stránce mravní. Stát, který dělá v jedné a téže věci zákon, který je rozdílný v praksi, to jest jednomu dává moratorium, zatím co druhého přidržuje k platebním povinnostem, stát, který dovoluje takovéto legislativní úchylky, podvrací si právní jistotu. Tím říká přímo svému občanstvu: nevěřte v zákon, poněvadž může býti zítra změněn se zpětnou platností, a to, co jste dnes považovali za vaše plné právo zákonem zaručené, se tímto okamžikem vám vezme.
Chtěl bych vám uvésti malý příklad. Na vesnici je kovář, kolář. Dluží daně, dluží za suroviny. Zhotovil pluh, brány, vůz, dodal to, upomínal o zaplacení, ale nedostal peníze. Věřitel na něj tlačí, zaplať, on se odhodlal konečně k žalobě, spor vyhrál, uchýlil se až k exekučnímu prodeji, všechno mu bylo povoleno, ale nyní přijde zákon, který mu vymáhání pohledávky zatarasí, ale jeho věřitelům se ponechává volné pole k vymáhání pohledávek vzniklých ze sociálního pojištění, z daní, ze soukromoprávních dluhů. Tedy jeden je šetřen před škodou, vzniklou z exekučního prodeje, zatím co ten druhý je ponechán úplně na pospas libovůli. On je dlužníkem, ale současně také věřitelem, a jako věřitel má zatarasenou cestu k vymáhání pohledávek, ale jako dlužník může býti jeho majetek exekuční cestou prodán. Vždyť to víme, co se děje. Živnostník však musí platit daně předem, výdělkovou daň musí platiti předem, musí za tři měsíce zaplatiti daň obratovou, přes to však se ta libovůle proti němu ponechává, zatím co zákonem se mu béře možnost, aby se domáhal zaplacení svých vlastních pohledávek a vymohl si je. Je možno toto považovati v právním státě za něco, co vzbuzuje důvěru? Je možno něco takového v právním státě, kde se říká: Před zákonem jsme si všichni rovni? To je demokracie, když já jednoho nechávám libovolně exekučně prodávat, zatím co tomu druhému řeknu: ty nesmíš býti exekučně prodáván? Kam se to řítí naše zákonodárství? Co to je? Je možný takovýto postup do budoucnosti, jednoho ponechati na pospas libovůli a druhého uchrániti tak, že proti němu ten postižený nemůže se domáhati své platby?
Já chci k tomu ještě říci, že tento zákon je také nebezpečný po stránce konkursního práva - a já na to zvláště upozorňuji - jestli se konkursy v zemědělství málo objevovaly, tedy může býti tento zákon postačitelný, že zemědělci budou do konkursů vháněni, neboť věřitel, který má pochybnost, zda přijde ke svému právu, až moratorium uplyne, bude činiti nátlak na dlužníka zemědělce, aby mu zaplatil. Zemědělec řekne: "Já platiti nemohu, já nemám." - "Co, ty nemůžeš platiti? Jaká je tedy tvoje povinnost? Ohlásiti konkurs, nebo ten konkurs proti tobě budu žádat a navrhnu já." - Bude se domnívati, že tímto způsobem ze strachu před uvalením konkursu na zemědělce mu bude zaplaceno, že ten zemědělec peníze sežene, aby mu zaplatiti mohl. Ať si toto páni dobře uvědomí. Nejsme proti tomu, aby se úlevy staly, když se to považuje za důležité, ale já k tomu nemám žádnou důvěru, poněvadž mně nikdo neskýtá jistotu, že se hospodářské poměry po 1. lednu změní a že solventnost u zemědělce se zvýší. Nikoli; kdo je už tak daleko, že už nemůže platit ani úroky, nu ten je už hodně hluboko, než aby mu půl roku mohlo býti ku prospěchu nebo aby mu mohlo pomoci půlroční moratorium. Ale my nemáme důvodu, proč bychom neudělali vždycky všecko, co má sloužiti ke chránění soukromého majetku a obraně před jeho plundrováním. Vždyť je bolestné, když se řezníkovi prodá kůň za 120 Kč - já už jsem zde o tom mluvil - když se v krámech zabaví zboží, odveze, prodá pod cenu a zničí nebo vyhodí v době, kdy na příklad živnostnictvo trne strachem před budoucností, před zítřkem.
Zde se mluví o bídě zemědělského lidu. My ji známe a také jí trpíme. Máte řadu obchodů, které mají 300 až 400 Kč denní režie a trží jen 50 Kč. Nemyslíte, že tohle je také zoufalý stav? A tito lidé jsou dále ponecháváni na pospas té dravosti, zatím co se jim tarasí cesta, aby se mohli domáhati svých práv. Je to spravedlnost? Kdo chce a může za toto bezpráví, vložené do zákona, za tuto jednostrannost zákona a legislativy nésti v tomto státě odpovědnost? To prostě není možné. Moratorium, nuže, pak pro všecky, poněvadž zákon musí platit pro všecky stejně a není možné, aby platil jen pro jednu vrstvu a pro druhou nikoli. Běda státu, upadne-li do těchto chyb, pak je veta po právní jistotě i po důvěře v ni.
Proto jsme navrhli k zákonu, aby se moratorium vztahovalo také na živnostníky. Návrh je podán a tato sněmovna zase ukáže, je-li v ní možno hledati právo a spravedlnost čili nic. Zamítne-li tato sněmovna náš návrh, pak dokázala, že právo a spravedlnost v tomto státě jsou humbug a švindl, s kterým se chodí po schůzích, ale není to demokratické právo. Buď se přijmou oba návrhy, nebo se ukáže, že zde vládne moc; kdo tu moc má, může ji uplatnit, ale slabý je i v demokratickém státě ponechán na pospas libovůli mocných a silných. A tohle bych chtěl vzkázat z této sněmovny ven živnostnictvu: Vy jste důvěřovali různým politickým stranám, vy jste jim dávali hlasy, vy jste je dělali velkými, vy jste je podporovali, aby vrážely hřeb do rakve vaší hospodářské samostatnosti. Vzkazuji to všem těm, kteří si mají všimnouti tohoto zákona a jeho jednostrannosti.
Tedy, pánové, když už se něco
dělá, pak je nutno zakrýt to aspoň pláštíkem spravedlnosti, demokracie,
stejného práva občanstva. (Výborně!) Neděláme-li to, pak
podvracíme důvěru občanstva, pak nám nepomůže žádné volání, pak
nám nepomohou žádné hokus pokusy mírniti nespokojenost lidu venku.
Pak nespokojenost bude vzrůstati, a jestli jste dnes svědky, že
na takové schůzi živnostensko-obchodnické v Olomouci bylo 7000
účastníků, v Mor. Ostravě 6000 účastníků, v Brně 15.000 účastníků,
pak je to pro vás varovné memento: Zastavte, nedělejte jednostranné
zákony, neviklejte důvěrou v právní řád, nebo budete lidem za
své nedemokratické činy souzeni, protože český národ je demokratický!
(Potlesk poslanců živn.-obchodnické strany středostavovské.)
Místopředseda Roudnický (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl.
Bródy.
Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Návrh zákona o dočasném zastavení exekucí vedených proti zemědělcům nemá pro nás, podkarpatské Rusy, mnoho významu, neboť věřitelé na Podkarpatské Rusi dnes již sami zastavili exekuce prostě proto, že dluhy v každém případě přesahují hodnotu nemovitého a movitého majetku našich zemědělců, ale tento návrh zákona, byť i pozdě, přece jen projevuje úmysl, aby se nějakým způsobem pomohlo zemědělské třídě, která, zvláště drobní zemědělci, jest ve stísněné situaci v celé republice, a u nás, na Podkarpatské Rusi, jest hospodářsky přímo zničena, neboť, nebudou-li se proti našim zemědělcům podle tohoto návrhu zákona vykonávati exekuce a dražby do 31. prosince t. r., budou prodáni později.
Musím zde ukázati na vady tohoto návrhu. Kdyby chtěla vláda vážně pomoci zemědělství i u nás, měla by předložiti takový návrh zákona, podle něhož by se zakazovalo nejen pro dluhy vésti dražby proti zemědělcům, nýbrž vůbec je žalovati u soudu. Tak za podmínek tohoto zákona věřitelé a jejich advokáti nevykonají ihned dražbu u zemědělce, nýbrž zahájí proti němu soudní řízení a nadělají mu se lhůtou, když bude o exekuci proti němu rozhodnuto, hromadu útrat sporu, které v častých případech dokonce přesahují dluh tohoto zemědělce. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)
Zemědělcům na Podkarpatské Rusi lze pomoci a vláda také musí učiniti všechna taková opatření, aby se pomohlo podkarpatoruskému zemědělci, uvedenému právě její politikou do hospodářské zkázy, a to nějakým jiným způsobem, ale nikoliv odložením exekucí, neboť naši zemědělci za nynější ceny československé koruny nikdy nemohou zaplatiti své dluhy a tím méně za nynějšího stavu, který nastal po přerušení obchodních styků a obchodní smlouvy mezi Československem a Maďarskem. Od té doby, co v našich lesích není pro Rusíny práce a co se také v našich továrnách nepracuje, naši zemědělci nemohou platiti nejen dluhy, nýbrž ani úroky z nich.
Na Verchovině náš lid přímo hladoví, mučí se bez chleba a bez soli, ba i bez tabáku, neboť jsou obce na Podkarpatské Rusi, kde se u všech Rusínů nesebere ani 10 Kč. V Maďarsku pomohli zemědělcům poskytnutím moratoria, a v době moratoria nelze ovšem zemědělce žalovati před soudem pro dluhy. U nás by již nepomohlo ani toto moratorium, a proto pomoci zemědělcům na Podkarpatské Rusi bylo by možno jen takovým zákonem, jímž by se dluhy zemědělců odepsaly ze 40 až 50%, neboť hodnota československé koruny, když zemědělci přijímali peníze jako půjčku, byla tak nízká, že cena jejich majetku byla tehdy v československých korunách o 200 až 300% vyšší než dnes.
Karpatoruským zemědělcům mohl by pomoci jen takový zákon, kterým by se jejich dluhy snížily nejméně o 40 až 50%, ale i před tímto zákonem bylo by nutno umožniti našim zemědělcům živobytí, umožniti jim vychovávati své děti a plniti své občanské povinnosti. K tomu jest jen jediný prostředek: otevříti hranice a obnoviti s Maďarskem obchodní styk a obchodní smlouvu, aby naše dříví marně nehnilo na železnicích a lidé neseděli při tom doma bez práce se složenýma rukama.
Podle dat oficiální statistiky do r. 1931, dokud nebyly přerušeny obchodní styky mezi Maďarskem a Československem, z vyvážených předmětů do Maďarska byla jedna čtvrtina lesních výrobků v ceně asi 250 mil. Kč ročního obratu. Tyto lesní výrobky vyvážené do Maďarska byly skoro výlučně z Podkarpatské Rusi. To znamená, že jen lesní průmysl přinášel v této době na Podkarpatskou Rus asi 250 mil. Kč obratu, nemluvě o obratu továrních výrobků a o obratu v obchodu s jiným zbožím, který také můžeme připočísti v této době nejméně na 250 mil. Kč. A tak skoro 500 mil. Kč procházelo tehdy rukama našeho obyvatelstva. Z těchto peněz málo sice přešlo do kapes našich dělníků, ale přece lidé mohli dýchati a se svými rodinami býti živi.
Náš verchovinský lid před válkou za bývalého maďarského režimu chodil v létě do maďarských nížin na žně, kde si vydělal pro sebe na chléb na celou zimu. Víme z novin, že dnes i v Maďarsku jest dosti nezaměstnaných zemědělců, pro které se tam však usiluje zajistiti práci aspoň na léto, a to tak, že maďarský ministr zemědělců vyzval maďarské zemědělce, aby zemědělskou práci nekonali stroji.
"Ani jediný snop obilí nesmí se požíti strojen, dokud by třeba jen jeden zemědělský dělník byl bez práce" - pravil maďarský ministr zemědělství, a já bych rád uslyšel takovou výzvu i z úst našeho pana ministra zemědělství, aby naši karpatoruští zemědělští dělníci, nemohou-li již choditi na práci do Maďarska, dostali práci zde v Čechách a na Moravě.
Poněvadž tento návrh zákona slouží
zájmům zemědělců, a v naději, že moje návrhy na další podporu
našich zemědělců přijdou co nejdříve v úvahu, budu hlasovati pro
návrh. (Potlesk.)
Místopředseda Taub (zvoní):
Dále má slovo pan posl. dr Hassold.
Posl. dr Hassold (německy): Dámy a pánové! Projednávaný zákon nutí mne, abych k němu zaujal stanovisko, poněvadž z činnosti ve svém povolání jsem obeznámen s touto látkou a mám o účincích tohoto zákona některé pochybnosti. Zákon chce způsobiti odklad exekucí proti zemědělcům do konce r. 1933. Zamýšlí se pomoci tím zemědělství tísněnému exekucemi a poskytnouti mu jistou úlevu aspoň na nějaký čas. Jest to dosti radikální opatření, vlastně moratorium, a každé moratorium má ovšem své přiměřené krutosti. Tyto krutosti se obracejí především proti přímo postiženým stavům, které jsou v trvalém obchodním styku se zemědělci, tedy hlavně proti řemeslníkům, živnostníkům, obchodníkům, pak především i proti raiffeisenkám, okresním hospodářským záložnám, spořitelnám, proti ručitelům za rozličné půjčky atd. Hlavním úmyslem zákona jistě jest poskytnouti pomoc zemědělství, ale neuvažuje se jaký přímý účinek tento zákon bude míti. Přímým účinkem bude úplné zničení úvěru pro zemědělce. Neboť to přece neznamená nic jiného, než že ten, kdo zemědělci něco půjčuje, vidí, že nemá vůbec zákonitého podkladu, aby mu to v dohledné době bylo splaceno. Konečně nelze očekávati od žádného stavu, že si jednostranně dá líbiti citelné poškozování svého obchodního života takovým opatřením. Proto nejen při opatřování půjček pro zemědělství, nýbrž i v denním obchodním styku se zemědělci bude to míti za následek, že zemědělec ztratí všechen úvěr. Poněvadž jest dnes nedostatek provozního kapitálu, hotových peněz u zemědělce přece notorický, znamená to, že zakrátko bude citelně vyloučen z nutného denního obchodního styku, nebude-li moci pracovati s přiměřenými zálohami, nebude-li moci platiti za některé práce napřed, poněvadž se tyto osoby raději vzdají práce, když uvidí, že za ni nemohou dostati žádného platu. Zákon jest tedy dvousečná zbraň. Na jedné straně chce se nyní zemědělci pomoci, zatím co se mu na druhé straně znemožňuje volnost v celé jeho činnosti.
Byl bych považoval za značně lepší, kdyby se bylo přiměřeně opravilo používání exekučního řádu, neboť dnes jest vymáhání daní hlavním důvodem strašné tísně zemědělství, neboť stát sám jest nejčastěji věřitelem, který exekucemi zakročuje proti zemědělcům. Zadlužení zemědělství, zvláště pokud jde o daňové nedoplatky, jest neobyčejně velké a jsou známy nesčetné případy, kdy berní úřady velmi bezohledně postupují proti zemědělcům při všech případech exekucí. Dochází často k prodeji majetku za babku a zemědělce vůbec nepřekvapuje, že exekuční orgány pracují společně s pohotovými obchodníky s dobytkem, aby exekucí a smluveným prodejem za babku zbavily zemědělce jeho posledního majetku.
V přímé souvislosti s touto otázkou jest otázka projednávání žádostí zemědělců o odpis podle § 76 daňové novely. Tento paragraf ustanovoval, že při prokázaném ohrožení existence zemědělců dlužno jejich daňové nedoplatky přiměřeně odepsati. Prakticky se tyto žádosti v tisících a tisících nahromadily zde v Praze v 21. oddělení zemského finančního ředitelství a jen v nejvzácnějších případech došlo k vyřízení. Přes nesčetná zakročení se nepodařilo, aby se těmito žádostmi pohnulo. Co zákon tímto §em 76 povolil jako výhodu pro zemědělce, to zase zrušilo ministerstvo financí svými nařízenými nebo správněji řečeno svými vnitřními pokyny oddělením zemských finančních ředitelstev. Měla by se dokonce zkoumati otázka, zdali tato nařízení ministerstva financí souhlasí vždy se zákonem. Poukazuji na př. na to, že ministerstvo financí nařídilo, že placení takových daňových nedoplatků, když již byly povoleny splátky, nesmí se prodlužovati na déle než dva roky ve splátkách. To znamená, že ministerstvo financí nařídilo, že žádosti o prominutí daní vůbec se nemají projednávati ve smyslu slevy, nýbrž pouze potud, že se povolují splátky. Toto splácení omezilo se však zase nejdéle na 2 léta, takže v nesčetných praktických případech byly povoleny splátky v takové výši, že je praktický zemědělec vůbec nemůže platiti.
Nyní jste si toto projednávání ulehčili. Pokusili jste se vyhnouti ohrožení existence dvěma zákony. Jedním jest zákon o odkladu exekucí a druhý zákon, který s ním má jistou vnitřní souvislost, jest zákon o půjčce práce. Nesčetné tisíce žádostí, které se nahromadily u pražského zemského finančního ředitelství, oddělení 21, byly rázem vyřízeny zákonem o půjčce práce, a to tak, že se tyto žádosti již neprojednávají meritorně, nýbrž že prostě každý žadatel dostal vyzvání k upisování půjčky práce s poznámkou, že, upíše-li, povolí se mu 25%ní sleva z jeho daní. Při tom se jen zapomíná, že předpokladem k upisování půjčky práce jest, že poplatník disponuje přiměřenými hotovými penězi, aby mohl tuto půjčku upsati a tím míti podíl na 25% slevě. Většina zemědělců však stůně právě na holý nedostatek peněz a nejsou s to, aby si opatřili půjčky. Kdyby tomu tak bylo, byli by již dávno zaplatili své daňové nedoplatky, poněvadž právě daňové nedoplatky se úrokují tak vysoko, že to jest jen na škodu poplatníka, odkládá-li jejich zaplacení. Právě proto, že si nemohl opatřiti žádnou půjčku, vzrostly nezměrně jeho duhy. Nyní se začíná s tím, že se všichni zemědělci, kteří pro ohrožení své existence žádali o slevu daňových nedoplatků, prostě vybízejí k upisování půjčky práce.
Táži se, co se má státi, když většina zemědělců prostě nebude schopna použíti této "výhody" zákona o půjčce práce, poněvadž jí scházejí všechny prostředky k upisování a rozhodně prostředky k zaplacení 75%. Tak se prakticky dožijeme tohoto: Zemědělec bude zakrátko v horší situaci, než jest ta, ve které jest dnes. Jakmile se ukončí upisování půjčky práce, naskytne se otázka, co se má státi s dluhy těch, kteří nemohli použíti výhod zákona o půjčce práce, prostě proto nikoli, poněvadž nemohli, poněvadž neměli nutných hotových peněz. Pravděpodobně se přivalí nová záplava žádostí o prominutí do Prahy ke známému oddělení 21 a toto oddělení bude snad po čtvrtroční nebo půlroční přestávce státi před toutéž situací, před kterou stálo nedávno, když se zahajovalo upisování půjčky práce.
Druhý bod, jímž by se mohlo pomoci, totiž dnešní zákon, dovede nás jistě k tomuto stavu věci: Až se exekuce odloží do konce r. 1933, táži se, co se má státi po uplynutí této lhůty? Po uplynutí této lhůty se nestane nic jiného, než že se k dosavadním dluhům připojí ještě břemeno úroků asi za 8 měsíců, které ještě zvýší dluhy zemědělců. Koncem roku mohou zemědělce zavaliti nesčetné exekuce, a kdo by se byl snad mohl zachrániti, bude proudem, který se přivalí dne 1. ledna 1934, bezohledně odplaven. Budete-li chtíti tomu zabrániti, budete koncem roku státi před situací, jak by se tomu dalo čeliti, a nejbližším prostředkem bude, že budete chtíti tento zákon prodloužiti. Ale prodloužíte-li tento zákon, neznamená to nic jiného, než že všechny věřitele na nedohlednou dobu připravíte o jejich peníze. To znamená tak těžkou poruchu celého našeho právního života, že zde musím přímo vysloviti, že zde jde asi o nezamýšlený bolševický úder. Bylo by bývalo podstatně účinnější, kdyby se bylo šlo přímo na kořen zla, kdyby se byly změnily soudní poměry, kdyby se bylo provedlo důkladné prozkoumání dnešních strašných nešvarů v exekučních odděleních soudů, kteréžto pocházejí z toho, že soudy jsou tak nezměrně přetíženy, že lidsky jest úplně vyloučeno, aby exekuční soudce, byť jen přibližně, mohl vydržeti příliv exekucí, které ho zaplavují. Přímým následkem toho jest lajdácké vyřizování této agendy, poněvadž by jinak vůbec nenastal klid, a dalším následkem jest, že dnes veškeré exekuční řízení jest zmatek a zřícenina. Kdyby zde byly vytvořeny jiné poměry, kdyby vláda byla ukázala vhodné cesty pro vylučovací a odporovací žaloby, aby vůbec zase postavila exekuční řízení na právní základnu, bylo by to bývalo nepochybně daleko účinnější nejen pro zemědělství, nýbrž pro všechny stavy, než užíti velmi prostého prostředku, když se prostě, nemůže-li se dále, nařizuje zastavení na několik měsíců a při tom se neuváží, jaké následky to musí míti.
Měl jsem příčinu uvésti tyto pochybnosti. Moje strana bude hlasovati pro zákon již proto, aby se nám nemohlo zbytečně vyčítati, že nehlasujeme pro návrh zákona, jímž se chce pomoci zemědělství. Ale to mi nemohlo překážeti, abych neprojevil těchto pochybností, úplně věcných a získaných ze zkušenosti, poněvadž se domnívám, že po uplynutí této lhůty, tedy koncem roku 1933, budete státi přede všemi nesnázemi, které jsem předpověděl, a že proto již dnes musíme vznésti varovný hlas, aby se tak těžká látka, jaká byla nadhozena tímto zákonem, nechtěla ovládnouti 4 paragrafy, jež zde tento zákon má, a že se to musí považovati za pokus s nevhodnými prostředky.
Když právě mluvím, rád bych ještě promluvil o jedné věci, která se stává zřejmě stále naléhavější a o které se i zde ve sněmovně musí promluviti. Víte, že jeden ze zatčených ve známém procesu "Volkssportu", posluchač práv Donnhäuser, v noci z poslední neděle na pondělí v Karlových Varech v policejním vězení zemřel. O tom byla odtamtud vydána zpráva, která při klidném rozvažování připouští aspoň několik otázek a vyžaduje přiměřeného vysvětlení. V této zprávě se praví, že zmíněný posluchač práv Donnhäuser byl tam dodán, že ráno v 5 hodin žádal o teplé mléko a že je také dostal. Pánové, Donnhäuser byl celý rok ve vyšetřovací vazbě, plně si uvědomoval poměry zatčeného a toto tvrzení zdá se mi samo sebou velmi nepravděpodobné, aby někdo, zvláště když se při tom ani netvrdí, že snad náhle onemocněl nebo že se mu něco podobného stalo, přišel na myšlenku ráno v 5 hodin si něco objednávati u orgánu státní policie. Druhé oznámení, že mu toto teplé mléko bylo dáno, jest z téhož důvodu rovněž zvláštní. Tato zpráva a zprávy v novinách dokonce ještě zdůrazňují, že Donnhäuser, když o to žádal, byl v dobrém stavu a v nejlepší náladě, tvrzení, které pro mne zní ještě nepravděpodobněji, poněvadž by se mu za těchto okolností zcela určitě bylo odepřelo každé přání, což by bylo bývalo-přímo pochopitelné. Dále se ve zprávě praví, že za hodinu byl nalezen na posteli pověšený a že spáchal sebevraždu. [ ].