Moderní duch umění zasahuje také v nevhodné míře v obory: rytectví, kloboučnictví, modistství, vlásenkářství a štukatérství. Stejně i moderní dopravnictví zasáhlo a ohrožuje v nemalé míře řadu živností, jmenovitě kovářství, vozové zámečnictví, kolářství a sedlářství.

Jsou však také živnosti, které trpí značnou újmu rozvětveným podomním obchodem, a jsou to zvláště cizozemci, kteří na základě reciprocity ubírají našim domácím živnostníkům většinu jejich odbytu. Dotýká se to jmenovitě nožířství a brusičství, dále živnosti fotografické a sklenářské.

Mnohé živnosti ohroženy jsou domáckou prací. Jsou to jmenovitě vyšívači zlatem a perlami, výrobci umělých květin, fotografové, výrobci prádla a šatů dětských.

Nadpočetností oborů a neusměrněním povolování živnostenských listů, event. koncesí trpí v nemalé míře živnost holičská a hostinská. Úprava v povolování živností těchto byla by jistě na místě.

Stálými zákonnými zákroky úřadů i obcí nemálo jsou ohrožováni pekaři, uzenáři a mnohé potravní obory. I v tom směru bylo by žádoucno, aby úřady došly k přesvědčení, že pouze volná soutěž mezi živnostníky usměrňuje ceny a že není třeba stále rušivě zasahovati do regulování cen potravinářských a jiných výrobků.

Školami, různými kursy a volným zásahem žen do jednotlivých oborů malovýrobních trpí v nemalé míře obor krejčovský a modistský, ačkoliv přiměřenou novelisací zákonných předpisů bylo by jistě možno zameziti hospodářské ohrožování těchto živností.

Také státní a autonomní úřady velmi často soutěží se živnostenskými podniky. Jsou to vojenské úřady, trestnice, pošty a řada jiných úřadů státních a autonomních, které provádějí ve vlastních dílnách a režii knihařství, podniky tiskárenské, autodopravu, ústavy pohřební a jiné podniky, ačkoliv na druhé straně dožadují se tytéž úřady, aby i živnostnictvo, jako poplatní činitel, konalo vůči nim plně svoje povinnosti.

Naprostým zánikem vývozu našich výrobků do zahraničí postiženy jsou obory: brusičství skla, sklářství, rytectví, rukavičkářství a similisérství. Úkolem exportní politiky obchodní bylo by jistě hledati pro obory tyto vhodná odbytiště zahraniční. Oproti tomu však nečiní se dostatečných opatření proti dovozu cizozemských výrobků k nám do naší republiky, takže domácí výroba v některých oborech jest tímto neblahým zjevem úplně podlomena. Týká se to jmenovitě oboru brašnářského, mydlářského, truhlářského a j.

Že hospodářská krise ve značné míře zasáhla krutě řadu živností, jest zjevem ovšem přirozeným. Nutno však uvésti, že krise tato v nemalé míře zapůsobila již také do oboru potravinářského a že touto krisí hrozivě zasaženy jsou jmenovitě obory výroby galanterního zboží, zlatnictví, stříbrnictví, kovotepectví, mechanika a optika, hodinářství, výroba pian a hudebních nástrojů, nábytkové truhlářství, čalounictví, kožišnictví, strojnictví, zámečnictví a j.

Z celkového obrazu úpadku řemesel a živností jest zřejmo, že neutěšený stav živností zasáhl v nynější době do všech oborů a že třeba hledati cesty, které by směřovaly k nápravě těchto neutěšených poměrů. V mnohém směru lze poměry tyto zlepšiti změnou systému fiskálního, vhodnou novelisací živnostenského zákonodárství a změnou hospodářské politiky, účelnou ochranářskou politikou a veškerými preventivními opatřeními, které by další pokles živností zamezily.

Varujeme před přeceňováním poplatní schopnosti obchodnictva a živnostnictva v zájmu zabezpečení státních příjmů. Situace jest příliš vážná, než aby bylo možno prostě přejíti přes oprávněné požadavky středního stavu. Protestní schůze, které za ohromné účasti konají se takřka ve všech oblastech republiky, jsou zoufalým výkřikem proti vydávání zákonů a vládních opatření s tendencí vysloveně protiživnostenskou.

Mimořádná doba žádá mimořádných ohledů.

Význam středních stavů, zvláště pak význam malé výroby a obchodu byl jak s hlediska národohospodářského, tak i sociologického a kulturního velmi často na mezinárodním foru zdůrazňován. Prospěch národa a státu, jeho hospodářská a politická neodvislost, sociální mír a kulturní vyspělost závisí od mravní síly a hmotné situace středních stavů.

Střední stavy umožňují ve státě účelnější hospodářské rozvrstvení a rovnoměrnější rozdělení podílů na národním důchodu, což má pro národ a jeho budoucnost nemalý význam. Účelnější hospodářské rozvrstvení společnosti zajišťuje určitou stabilitu poměrů hospodářských a sociálních a větší odolnost vůči poruchám a hospodářským otřesům. Průběh a síla tlaku světové hospodářské deprese v různých státech znovu potvrdily správnost této these. Národní hospodářství nemůže býti budováno pouze z velkých hospodářských podniků, nýbrž musí býti pamatováno i na podniky malé, působící jako tmel, jako písek v betonu. Odstraní-li se tyto důležité spoje, jež tvoří v národním hospodářství drobné živnosti, sníží se nebezpečně stabilita a celá budova musí se zhroutit.

Spojitost malovýroby a obchodu s výrobní a distribuční národní činností je tak těsná, že každý pokus o její porušení je současně zásahem do hospodářského a sociálního klidu; musí však současně ohroziti hospodářskou neodvislost státu.

Rovnoměrnější dělení podílů na národním důchodu má nesporný význam pro tvoření spotřební síly, pro celkovou spotřebu na domácím trhu a odtud i pro výši národní produktivity; pro úhrnný počet lidských rukou, zasahujících do procesu výrobního i distribučního, pro nezaměstnanost a důchody podnikatelské i pracovní, pro sociální klid a rozmach kulturního národa. Morální nutnost a materielní nezbytnost středních stavů pro blaho národa byly již vícekráte zdůrazňovány.

Náklady, jichž si vyžaduje práce neproduktivní, musí býti uhrazeny výtěžkem práce produktivní. Poruchy, vyvolané poklesem výnosu produktivní práce hospodářské, vyvolávají otřesy sociální i hospodářské, působí značné kulturní škody a mohou otřásti i měnovou stabilitou; podrývají základnu samého státu.

Volání po rozmnožení počtu samostatně výdělečných lidí ve státě naznačuje východisko z nynějších neutěšených poměrů, neboť dlužno zajišťovati existenční možnosti těm, kteří vcházejí do života, a rozšiřovati novým tvořením objem národního důchodu.

Snížením nákladů práce neproduktivní při zvýšeném výnosu práce produktivní možno zajistiti rovnováhu státního hospodářství se všemi důsledky toho.

Jde právě o to, zajišťovati existenční možnosti samostatně výdělečným lidem, účastným výroby nebo distribuce, a zabezpečovati rentabilitu jejich podnikání hospodářskou, fiskální a úvěrovou politikou, jež, sledujíc možnosti rozmachu řemesel, živností a obchodů, sleduje tím nejvlastnější zájem národa a státu.

V Německu již v programu nové vlády slibuje se podpora malým a středním podnikatelům, kteří se mají státi podporou a zárukou dalšího hospodářského rozvoje.

Mimořádná doba žádá mimořádných obětí. Je však spravedlivým požadavkem, aby tyto oběti byly rovnoměrně rozvrhovány. Je-li větší část jich uvalována na malé hospodářské podnikání, snižují se tu, po případě i ztrácejí výnos a existenční možnosti, jakož i možnost zajištění důchodů pracovních.

Velká výroba snižuje mechanisací a automatisací výrobního procesu počet lidských rukou do něho zasahujících a dává vznik technologické nezaměstnanosti.

V malé výrobě, odkázané převážně na práci individuální, není tohoto nebezpečí a ani ho nemůže býti. Jsou tu proto tisíceré možnosti zaměstnanosti těch, kteří v průběhu hospodářské deprese ztrácejí svoje pracovní důchody. Je jen třeba umožniti malému podnikání návrat dřívějšího ruchu a počet nezaměstnaných bude se postupně snižovat; návrat ztracených důchodů oživí spotřebu a vyšší spotřeba bude roztáčeti transmise v dílnách. Východ z hospodářské deprese je v soukromém podnikání, v možnostech jeho rozvoje.

Mimořádná doba žádá proto mimořádných ohledů na tyto možnosti. Žádá, aby nebyl hospodářský život zbytečně zneklidňován příkrostí politiky fiskální, aby osnovy chystaných zákonů nebyly zahroceny proti malému hospodářskému podnikání, aby toto nebylo rozvráceno.

Široké veřejnosti zůstává skryta bída, sedící na prahu malých dílen, kde není dost práce, jež by svým výnosem stačila aspoň na nejskrovnější nároky a zahnala nedostatek, a obchodů na malých městech, kde zásoby zboží se vyprázdnily ponejvíce na dluh a jediné, co tu přibylo kromě obav před zítřky, jsou pohledávky za stejně nebohými; pohledávky, jejichž splatnost a dobytelnost jsou namnoze tak neurčité jako sama existence věřitelova.

Děti jsou hladové a kam za bídou přijde nemoc, je ještě hůře. Ví kdo o tom, že v malém městečku Českomoravské vysočiny žila řadu měsíců matka-živnostnice o litru mléka denně, které zřeďovala vodou, aby vystačila a aby zbylo i pro dítě? Tito lidé, náležící mezi živnostníky a obchodníky, nezvykli si ukazovati bídu veřejnosti. Nezvykli prositi - a kdyby o něco prosili, bylo by to o práci.

Z fondu ke zmírnění sociálních následků hospodářské deprese dostalo se příslušníkům živnostenských vrstev tak nepatrné části, že bylo možno pouze malému zlomku žadatelů poskytnouti podpory v nepostačitelné částce 100 Kč. Bída je však stejně zlá v rodině živnostníkově jako v rodině dělníkově.

Musíme si stěžovati, že ani národohospodářsky, ani sociálně, ani kulturně není věnována náležitá péče živnostnictvu a obchodnictvu v našem státě a přece všechny vrstvy národa, všechny politické strany přiznávají živnostensko-obchodnickému stavu jako jedné z nejsilnějších středostavovských složek velmi důležité poslání v našem státě jako demokratické republice československého národa.

Dnes žije v republice na 750.000 samostatných živnostníků a obchodníků, nehledě k příslušníkům rodin a jich zaměstnancům. S těmito bychom došli k závratným milionovým cifrám a nebyli bychom daleko od 1/3 všeho občanstva tohoto státu.

A jaký je dnes význam této mohutné složky národa po stránce politické a jak jest tomuto stavu měřeno? Význam politický je minimální, měřeno mu jest nespravedlivě! V důsledku toho jest možno prováděti politicky, hospodářsky, kulturně i sociálně vyhlazovací boj individuálnímu živnostensko-obchodnickému podnikání; to jest za dnešního režimu každému zcela zřejmě patrno.

Státníci českoslovenští, uvědomte si poslání středních stavů pro naši Československou republiku, zastavte rdoušení samostatných malých a středních podnikatelů, neboť si tak sami sobě podkopáváme základy těžce vydobytého našeho samostatného státu. V dnešních osudových chvílích jest vám tento svaty příkaz příkazem nejenom demokracie, nýbrž i národního citu a dokonce i příkazem všeho lidstva. (Potlesk.)