Předseda (zvoní): Přerušuji schůzi do 3. hod. odpol.

(Schůze přerušena ve 12 hod. 21 min. odpol. - opět zahájena ve 3 hod. 23 min. odpol.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Budeme pokračovati ve společném jednání o prvých dvou odstavcích pořadu, jimiž jsou:

1. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1973), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o prodloužení platnosti dodatkové úmluvy ze dne 12. listopadu 1931 k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 27. srpna 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. září 1932, č. 149 Sb. z. a n. (tisk 2029).

2. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2020), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 6. října 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. října 1932, č. 159 Sb. z. a n. (tisk 2076).

Zpravodaji při obou odstavcích jsou: posl. inž. Nečas jako zpravodaj výboru zahraničního za omluveného posl. dr Mareše a posl. dr Zadina za výbor živn.-obchodní.

Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu o obou osnovách p. posl. inž. Nečasovi, jako zpravodaji výboru zahraničního za omluveného posl. dr Mareše.

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Z řečníků, kteří se zúčastnili debaty, nevyslovil se nikdo proti předloženému vládnímu návrhu. Leží v podstatě věci, že nikdo z řečníků přihlášených, ať náležel ke kterékoliv straně, se proti věci samé nevyslovil, protože jde o věc prospěšnou a s hlediska všeobecného prospěchu samozřejmou.

Zpráva výboru zahraničního o vládním návrhu tisk 1973, který tvořil podklad pro osnovu tisk 2029, jíž se právě zabýváme, týká se schválení dohody o prodloužení platnosti dodatkové úmluvy ze dne 12. listopadu 1931 k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920. Dohoda tato sjednána byla 27. srpna 1932 a uvedena v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. září 1932, č. 142 Sb. z. a n.

K věci samé dovolil bych si poznamenati, že zejména za dnešních rozháraných poměrů v Evropě zasluhuje doporučení a schválení. Právě v těchto dnech bude jednáno mezi Československou republikou a Německem o určitých obchodních otázkách, které mají pro oba státy velký význam. Je sice pravda, že Německo stojí po řadu let na prvém místě našeho dovozu i vývozu, na druhé straně však musíme my s hlediska československého opravdu poznamenati, že jsme v obchodu s Německem velmi pasivní a že tuto věc pochopitelně celý náš hospodářský život velmi těžce nese. Pro náš hospodářský život je charakteristické to, že aktivum našeho obchodu s Německem, které kdysi bylo zde ve výši 1 miliardy, se od r. 1927 neustále zmenšuje. R. 1930 činilo pasivum našeho obchodu s Německem již 1.015 mil. Kč, r. 1931 1.262 mil. Kč a za prvních 9 měsíců r. 1932 640 mil. Kč. Jsme si vědomi velikého dosahu, který má pro naši Československou republiku obchod s Německem, neboť r. 1927 činil náš dovoz z Německa 21% celkového našeho dovozu, r. 1931 28%. Na druhé straně však musíme se pozastaviti nad ciframi klesajícího vývozu z Československé republiky do Německa, neboť náš vývoz klesal z 24%, kteréhožto čísla jsme dosáhli r. 1927, na 15% r. 1931. Procenta jsou počítána z celkového vývozu. U vývozu jeví se tedy stálý pokles, relativní i absolutní. R. 1927 činil náš vývoz do Německa 4.851 mil. Kč, r. 1931 již pouze 2.039 mil. Kč, tedy poklesl o více než 50%. Tento pro nás tak velmi nepříznivý vývoj obchodní bilance s Německem je - a to zde musíme velmi zdůrazniti - důsledkem záměrné německé ochranářské politiky, která se snaží stálým zvyšováním cel a různými opatřeními dovoz brzditi. Loňského roku došlo v únoru a v červnu k dalšímu zvýšení cel na dříví, a my víme, jak tato věc neobyčejně těžko doléhá na náš hospodářský život, neboť zejména východ republiky, Slovensko, jeho nejvýchodnější část, a potom Podkarpatská Rus jsou na obchod s dřevem neobyčejně odkázány. Pro tyto kraje, které následky světové války a potom pozdějšími krisemi hospodářskými daleko více trpěly než ostatní kraje republiky, znamená dříví totéž jako pro kraje české na př. textil, cukr a sklo dohromady. Není tedy lhostejné, jak se v obchodních smlouvách a v celém našem zahraničním obchodě zachází s dřevem a jak se naše politika stará, jakým způsobem bychom zejména umožnili vývoz dřeva zpracovaného z Československé republiky - a v tomto směru se dělají ze zahraničí potíže největší.

Je jisto, že obchodu s dřívím nepomůžeme ihned v takové míře, jak by bylo potřebí, protože je velká deprese na dřevařském trhu, deprese, která má světový charakter, ale na druhé straně přece jenom je možno určitými opatřeními, aspoň prozatímními a provisorními, obchod se dřevem opravdu fedrovat a usnadňovat, aby se zabránilo aspoň nejhoršímu. Nemůžeme dopustiti, aby v krajích, které jsou vystaveny veliké nouzi, kde jsou lidé se sekerou jako srostlí, aby v těchto krajích nyní hnily statisíce kubických metrů dřeva. Zde mohou přece jen určitou úlevu, třebas ne radikální, zjednati dobré obchodní smlouvy.

Od 6. září byla zvýšena cla u 115 dalších položek německého sazebníku, čímž byl postižen čsl. vývoz do Německa v rozsahu asi 120 mil. Kč. Pro jednání s Německem je charakteristické, že se i jiným způsobem kladou jaksi překážky dobrému a volnému obchodování mezi Československou republikou a Německem, a to, že se brzdí dovoz též omezeným přídělem devis a že se chystá zavedení kontingentů na různé zemědělské výrobky. O těchto věcech zde již hovořil a bude jistě ještě hovořiti též druhý zpravodaj za výbor živnostenský, kol. dr Zadina, ale přes to bych se jich chtěl také několika slovy dotknouti.

Náš obchodně politický poměr k Německu byl upraven rámcovou dohodou ze dne 29. června 1920, která byla vybudována na doložce nejvyšších výhod. Je jisto, že pro Československou republiku by bylo nejlépe, kdyby mohla upraviti své obchodní styky s Německem v celně tarifním oboru, ale právě silné ochranářské tendence, o nichž jsem se zmínil, způsobily, že byl v posledních letech vývoz našich zemědělských produktů velmi postižen a nešlo o produkty, které by byly pro republiku Československou nějak lhostejné, které by nebyly velkého dosahu. Jsou to věci, které mají přímo svůj veliký tradiční význam. Jde na př. o chmel, který měl a má doposud pro svoji kvalitu světovou pověst, dále jde o ječmen, slad a potom o dříví, jehož význam je veliký zase ve východních chudých krajích republiky.

Otázka chmele byla vyřešena dodatkovou úmluvou ze dne 12. listopadu 1931, č. 193 Sb. z. a n., a její platnost vypršela koncem srpna 1932, byla však o měsíc prodloužena dodatkovou úmluvou ze dne 22. srpna 1932, čís. 142 Sb. z. a n. Statistika o vývozu chmele ukazuje docela jasně, jaká je tendence našeho vývozu a jak vypadá naše obchodování s Německem, pokud jde o chmel. Jde zde hodně o kraje, které jsou obydleny obyvateli německé národnosti, a i po této stránce je potřeba věnovati této věci větší pozornost a skutečně kolegové z německých stran, pokud jsem měl příležitost pozorovati, ve výboru zemědělském věnovali této věci pozornost mimořádnou.

Počítáme-li na tisíce korun, bylo vyvezeno ¨ r. 1927 našeho chmele do Německa 36.887 q v úhrnné sumě 205,546.000 Kč. R. 1928 vývoz chmele již klesl na 26.597 q v ceně 114,268.000 Kč. R. 1929 nastává maličký vzestup ve vývozu chmele na 29.394 q v ceně 58,386.000 Kč. R. 1930 vývoz opět poklesl na 24.000 q v úhrnné sumě 30,180.000 Kč. R. 1931 nastává velký, prudký pokles a vývoz chmele je jen 10.020 q v ceně 8,348.000 Kč. Tedy od r. 1927 do r. 1931 klesl vývoz našeho chmele z 36.887 q na 10.020 q a z 205 mil. Kč na pouhých 8,348.000 Kč. Za leden a srpen 1932 se tento nepoměr ještě více zhoršil, takže za celou tu dobu, za těch 7 měsíců, vyvezlo se do Německa pouze 2.990; chmele v ceně 2,088.000 Kč.

V předminulém roce vydalo Německo ještě zvláštní nouzové nařízení, které se týká domácího konsumu piva. Je to nouzové nařízení ze dne 1. září 1931, kterým se pivovarům předpisuje používání domácího chmele alespoň ze 75%. Toto nouzové nařízení se také velmi těžce dotklo obchodu Československé republiky a těch málo vývozních artiklů našeho zemědělství, ječmene a chmele, které byly kdysi naší chloubou a kterým se v obchodování dělají nyní veliké překážky na různých stranách. Odstranění těchto překážek by bylo rozhodně v zájmu celku. Německo kromě tohoto nouzového nařízení zvýšilo ještě 12. října 1931 ochranné clo na chmel ze 60 ř. marek na 150 ř. marek, když se před tím zhostilo smluvních závazků, jež mělo v této věci s Francií a Belgií.

Československé chmelařství bylo všemi těmi opatřeními a nouzovými nařízeními i vším, co je stihlo, velmi těžce dotčeno, poněvadž právem se mohlo domnívati na základě toho všeho, co se v Německu odehrávalo v minulých letech, a na základě těch opatření, že jde přímo o vytlačení chmele z německého trhu.

K zabránění nejhoršího sjednala čsl. vláda s Německem dodatkovou úmluvu z 12. listopadu 1931, kterou se snižuje nově platná autonomní sazba na chmel ze 150 ř. marek na 70 Kč za 100 kg. Německá vláda se zavázala, že bude blahovolně vyřizovati žádosti svých pivovarů o používání čsl. chmele podle §u 2 svého nouzového nařízení o nuceném používání domácího chmele ze dne 21. srpna 1931.

Smlouva, která leží právě na stole parlamentu a je předmětem jednání, je prodloužením této úmluvy na dobu dalšího roku. Je třeba výslovně zdůrazniti, že sjednáním této úmluvy nemá býti dotčena konečná úprava obchodu s chmelem mezi republikou Československou a Německem.

Jelikož žádný z řečníků, který se zúčastnil debaty, neměl proti předloze samé námitek, jelikož dále námitky, které byly v debatě vzneseny, netýkaly se předmětu samého a protože předloha je v zájmu celku, protože je také v hospodářském zájmu jak Československé republiky, tak i republiky Německé, navrhuji za zahraniční výbor jako zpravodaj, aby bylo přijato schvalovací usnesení, otištěné ve výborové zprávě tisk 2029 o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o prodloužení platnosti dodatkové úmluvy ze dne 12. listopadu 1931 k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 27. srpna 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. září 1932, č. 149 Sb. z. a n., ve znění výborem navrženém. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu o obou předlohách zpravodaji výboru živn.-obchodního, p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Předmětem jednání jsou dvě obchodní dodatkové úmluvy s Německem, jejichž hlavní obsah týká se chmele a tím i otázky našeho vývozu do Německa.

Obě tyto obchodní dohody, které jsou předmětem jednání v této sněmovně, přinášejí nebo měly přinésti pro naše chmelařství určité výhody, aby takovýmto způsobem byl usnadněn vývoz našeho chmele do Německa. Výhody tyto spočívají v tom, že především snižuje se celní sazba v Německu ze 150 ř. marek na 70 ř. marek, t. j. na 560 Kč. Konstatuji, že tato celní výhoda, poskytnutá pro naše chmelařství v Německu, nebude míti toho účinku, který snad se od toho očekává, ba naopak soudím, že vývoz náš do Německa nebude tím podpořen nijakým způsobem. Při ceně našeho chmele, která se pohybovala loňského roku na podzim od 500 do 800 Kč, snad i více, takováto celní sazba přece jen zatěžuje těžce, že na nějaký pronikavý vzestup vývozu našeho chmele do Německa nelze ani pomýšleti. - Mimo to Německo přislíbilo, že bude liberálněji vyhovovati žádostem německých pivovarů o povolení ke zpracování čsl. chmele ve smyslu známého §u 2 nouzového nařízení, v Německu vydaného. Pokud jsem sledoval praksi stran tohoto §u 2 nouzového nařízení německého, mám pocit, že Německo neforsírovalo myšlenku nějakého zvýšeného odbytu a zpracování chmele, naopak konstatuji, že vývoz našeho chmele loňského roku klesl na minimální cifru, asi 2.000 q. To je totéž, jako kdybychom konstatovali, že vývoz chmele našeho do Německa byl úplně zastaven. Ale v Německu vydali nedávno další opatření nouzové, ve kterém zmocňují vládu, aby regulovala produkční i odbytové poměry svého chmelařství ve státě. To je novum, zmocnění k regulování výrobních poměrů. To znamená, že v Německu regulují rozsah svých chmelnic po stránce produkční i po stránce odbytu chmele tamním pivovarům, čili je tu nový zásah povahy produkční i organisační, o kterém soudím, že zase vykoná neblahý vliv na odbyt našeho chmele do Německa. Příslušné detailní nařízení nebylo v Německu dosud vydáno, ale tuším a dá se očekávati, že bude toho druhu a obsahu, že bude zase nebezpečně tangovati export našeho chmele do Německa.

V souvislosti s těmito obchodními smlouvami, jichž hlavním obsahem je otázka chmelařská, dovolili jsme si - já i kol. referent zahraničního výboru - také tak trochu posouditi i všeobecné poměry našich zahraničních styků s Německem. Rozebíral jsem ty věci velmi podrobně v svém úvodním referátě ve 254. schůzi a dnes bych chtěl konstatovati, že na našem obchodně-politickém obzoru s Německem vyvstávají zjevy, které mohou býti neblahé jak pro naše hospodářské zájmy, tak také pro hospodářské zájmy Německa. Vzpomínám těch dob ještě před 6 lety, kdy náš vývoz do Německa byl silně aktivní a přesahoval r. 1927 až jednu miliardu Kč. Na to zahájilo Německo ochranářskou politiku, která náš export do Německa silně potlačila. Byl tu potlačen zejména export našich zemědělských výrobků, těch kvalitnějších našich artiklů, jako je náš ječmen, chmel, zelenina, ovoce, dříví, řezivo a jiné a jiné artikly naší prvovýroby nebo aspoň našich polotovarů. Poměry se obrátily do té míry neblaze pro naše národní hospodářství, že v minulých letech byl vykázán schodek, pasivum našich obchodních styků s Německem ve výši 1 miliardy Kč, a loňského roku, jak to bylo řečeno, též ve výši 800 mil. Kč. Nerozpakuji se zde prohlásiti, že v takovémto stadiu obchodních styků s Německem nemůže náš stát setrvati, to je absolutně vyloučeno, naopak se musíme přičiňovati, abychom uvedli naše obchodní styky s Německem do jakés takés hospodářské rovnováhy, čili do určitého vyrovnání našich hospodářských zájmů. Národní banka učinila před 14 dny opatření stran clearingového řízení. K tomuto opatření došlo tehdy, když jsme vyčerpali s naší strany všechny možné prostředky, abychom pohnuli Německo k tomu, aby přistoupilo k nějaké normální úpravě našich obchodních styků.

Dali jsme několikráte podnět k tomu, aby se navázaly normální obchodní styky s Německem na podkladě celně-tarifní smlouvy. S tak velkým sousedem naším udržujeme obchodní styky až dosud toliko na základě rámcové obchodní smlouvy, uzavřené r. 1920 v poměrech ještě nestálých a neujasněných. Od té doby nepodařilo se nám získati tak příznivé situace, abychom mohli uzavříti celně-tarifní smlouvu, takže jsme vlastně udržovali obchodní styky jen na základě nejvyšších výhod.

Tento poměr nedá se udržovati dále, abychom byli svědky toho, že Německo provozuje úžasně silnou ochranářskou politiku pro celou svou výrobu jak zemědělskou, tak i průmyslovou a tím nebezpečně potlačuje náš export do svého státu. Národní banka se všech těchto hledisk a s hlediska těch úkolů, které má sledovati a zabezpečovati v zájmu naší valuty, uznala za nutné, potřebné a účelné, aby platební poměr s Německem převedla na řízení clearingové. Tento akt, slavná sněmovno, nebyl nikterak nepřátelský, naprosto nikoliv, naopak bylo to nutné a naléhavé opatření hospodářské s hlediska naší vnitrozemské situace. Proto je přímo nepochopitelno, že tento akt, jinak docela logicky vyplývající z naší situace hospodářské a valutové, byl snad vykládán v Německu jako akt nepříznivý a bylo naň odpověděno z Německa různými opatřeními rázu velmi rušivého. Jak víme, Německo škrtlo záznam kursu naší valuty na bursách v Německu a učinilo i další brzdící opatření, zejména v poštovní dopravě a železniční. Soudím, že tato opatření mohou těžce poškoditi vývoj hospodářských styků mezi oběma státy s neblahými důsledky pro obě strany. Takováto rušivá opatření ve stycích státních nakonec se mstí a vykonávají škodlivý vliv na oba smluvní činitele, jak pro náš stát, tak i pro Německo.

V závěru chtěl bych konstatovati, že náš stát jistě má pro to v minulých letech řadu dokladů, že projevil nejlepší vůli, aby se obchodní styky s Německem upravily celně-tarifárně, tak jak to slouží potřebám a zájmům obou států. Na druhé straně však jsme dostávali vždycky negativní odpověď a není naší vinou, nýbrž spíše vinou Německa, že nedošlo k prohloubení obchodních styků na podkladě řádné obchodně-tarifní smlouvy. Když dokumentujeme nejlepší vůli pro udržování a upravení obchodních styků s Německem, musíme také akcentovati, že také Československo a jeho vláda musí státi na stráži v zájmu našeho domácího národního hospodářství, zejména naší výroby. Musíme státi na stráži proto, aby příliš vypjatá ochranářská politika Německa nepůsobila nám škody nepřiměřené vysoké.

Pěstujeme v těchto úvahách o obchodním styku s Německem zásadu, která je zajisté spravedlivá, aby se udržovala určitá rovnováha, určité vyrovnání ve vzájemných hospodářských vztazích a ve vzájemných hospodářských zájmech. Musím prohlásiti, že nemůžeme akceptovati stanovisko Německa, které si přálo při nějakém jednání roku loňského, abychom přistoupili na klíč v poměru 1:1˙6 ve prospěch Německa, že by Německo mělo o 60% větší aktivum v obchodních stycích s námi. Na tento klíč nemůžeme přistoupiti. Není to dlouho, kdy ten poměr byl obrácený, kdy my jsme měli přes 1 miliardu aktiva.

Dovozoval jsem v původním referátu, že naše obchodní styky s Německem byly už m nule ustáleny, stabilisovány, vyrovnány a vykazovaly pro nás aktivum. Kdybychom od toho abstrahovali, nemůžeme přistoupiti na žádnou myšlenku, na žádný požadavek Německa, abychom koncedovali Německu určité plus v obchodních stycích, abychom si tak sami sankcionovali pasivum. Je to věc nemožná, nedoložená minulostí a odporující těžce zájmům našeho národního hospodářství.

Stručně jsem posoudil obsah obou dodatkových obchodních smluv, zejména v zájmu našeho chmelařství posoudil jsem obchodní styky s hlediska všeobecného, i určité aktuality, jak se vytváří v poslední době v poměru mezi námi s Německem. Chtěl bych v závěru konstatovati, že v debatě, která byla provedena o těchto dodatkových smlouvách s Německem, žádný z řečníků nepronesl nějaké námitky proti obsahu těchto obchodních smluv, a mohu tedy konstatovati určitý souhlas s nimi. V důsledku toho opakuji proto návrh, který jsem učinil za výbor živn.-obchodní, aby slavná sněmovna obě dodatkové smlouvy s Německem laskavě schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji schůzi do 6. hodiny večerní.

(Schůze přerušena ve 3 hod. 55 min. odpol. - opět zahájena v 6 hod. 26 min. večer.)

Místopředseda Taub (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

nemocí posl. Zierhut na tento týden.

Parlamentní úsporná a kontrolní komise zvolila v ustavující schůzi dne 22. března t. r. předsedou posl. dr Černého; I. místopředsedou senátora dr Kloudu, II. místopředsedou posl. Remeše; zapisovateli posl. dr Noska a dr Hodáče; do výboru komise zvoleni posl. Windirsch a Hackenberg.

Volby dalších členů výboru ponechány do schůzí pozdějších.

posl. Sladkého ministru železnic o zamýšleném snížení systemisovaného stavu zaměstnanectva v dílnách Mor. Ostrava-Přívoz (č. D 1081-III).

mezi schůzí: Zápis o 257. schůzi posl. sněmovny, proti němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

přikázány mezi schůzí rozdané návrhy tisky 2200 až 2202.

Místopředseda Taub (zvoní): Budeme pokračovati ve společném jednání o prvých dvou odstavcích poradu, jimiž jsou:

1. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 1973), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dohoda o prodloužení platnosti dodatkové úmluvy ze dne 12. listopadu 1931 k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 27. srpna 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. září 1932, č. 149 Sb. z. a n. (tisk 2029), a

2. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2020), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 6. října 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. října 1932, č. 159 Sb. z. a n. (tisk 2076).

Provedeme nyní oddělené hlasování o každé ze společně projednávaných předloh zvláště.

Budeme hlasovati nejprve o odst. 1 pořadu:

Ad 1. Hlasování o schvalovacím usnesení, kterým se schvaluje dohoda o prodloužení platnosti dodatkové úmluvy ze dne 12. listopadu 1931 k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 27. srpna 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. září 1932, č. 149 Sb. z. a n. (tisk 2029).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl. inž. Nečas za p. posl. dr Mareše, za výbor živn.-obchodní p. posl. dr Zadina.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme nyní ke hlasování o odst. 2 pořadu:

Ad 2. Hlasování o schvalovacím usnesení, kterým se schvaluje dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 6. října 1932 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. října 1932, č. 159 Sb. z. a n. (tisk 2076).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl. inž. Nečas za p. posl. Mareše, za výbor živn.-obchodní p. posl. dr Zadina.

Schvalovací usnesení má jeden odstavec a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala toto schvalovací usnesení podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 2. odstavec poradu.

Přerušuji projednávání dalšího pořadu schůze.

Pan posl. dr Stern podal dotaz předsedovi sněmovny podle §u 70 jedn. řádu, v němž tvrdí, že předsednictvo sněmovny podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučilo z řeči posl. Hadka ve 256. schůzi sněmovny dne 15. března t. r. pravdivá vylíčení průběhu schůze branného výboru, a táže se, jak předseda sněmovny z obsahu řeči odůvodní, že bylo vyloučeno pravdivé vylíčení průběhu schůze, která nebyla důvěrná.

V odpověď na tento dotaz poukazuji na prohlášení, které na konci 257. schůze sněmovny dne 16. března 1933 dáno bylo s tohoto předsednického stolce jako odpověď na podobná tvrzení posl. Dvořáka v jeho řeči v téže sněmovní schůzi:

Předsednictvo nevyloučilo z řeči posl. Hadka pravdivé vylíčení průběhu schůze branného výboru (Výkřiky posl. Štětky.), nýbrž projevy posl. Hadka, jimiž průběh schůze branného výboru vyličoval v takovém zabarvení, že předsednictvo musilo jeho projevy z těsnopisecké zprávy vyloučiti podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu jako ohrožující bezpečnost státu.

K tomu přičiňuji:

Vylíčení průběhu této schůze branného výboru podal ve své řeči ve 257. schůzi sněmovny dne 16. března 1933 teprve posl. Dvořák. Objektivitu předsednictva prokazuje, že toto věcné vylíčení vyjde v plném znění ve zprávě těsnopisecké.

Při jednotlivém hlasování nebyla přiznána rozprava naléhavým interpelacím tisky 1860, 2019, 2033, 2047, 2071, 2086, 2088, 2122.

Pak navrhl místopředseda Taub podle usnesení předsednictva, aby se příští schůze konala v pondělí dne 27. března 1933 o 1/2 3. hod. odpol. s

1. Nevyřízené odstavce pořadu 259. schůze.

2. Druhá čtení schvalovacích usnesení, přijatých v dnešní schůzi v prvém čtení.

Proti tomuto návrhu nebylo námitek a schůze skončena v 6 hod. 40 min. večer.