4. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v N. Jičíně v trest. věci posl. dr Hassolda (tisk 1517).

Zpravodajem jest p. posl. dr Suchý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! Dne 22. listopadu 1930 konal se v Novém Jičíně za přítomnosti asi 750 osob slavnostní večer německo-nacionální mládeže "Grenzlandjugend". Na tomto večeru mluvil též posl. dr Hassold, který pronesl řeč, jejíž některé části jsou kvalifikovány jako přečin podle §u 14, č. 1 a 5 a jako zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.

Imunitní výbor zabýval se tímto případem ve schůzi dne 19. května a rozhodl se provésti další šetření, ježto posl. dr Hassold prohlásil, že podobných výroků neučinil.

Provedeným šetřením bylo zjištěno, co jmenovaný poslanec na večeru mluvil, a imunitní výbor dospěl na základě toho k přesvědčení, že nemá důvodů, aby bránil trest. stíhání tam, kde jde o skutkovou podstatu přečinu podle §u 14, č. 5, a navrhuje, aby sněmovna pro tento přečin dala souhlas k trest. stíhání.

Naproti tomu u výroků, v nichž možno spatřovati skutkovou podstatu přečinu podle §u 14, č. 1 a zločinu podle §u 15, č. 3, nenalezl imunitní výbor důvodu, aby trestním stíháním poslanecká činnost byla přerušována, protože nemá prokázáno, zda jich skutečně bylo použito tak, jak v žádosti kraj. soudu v Jičíně se tvrdí.

Místopředseda Stivín (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci na straně "proti" pp. posl. dr Hassold a Krumpe.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, p. posl. dr Hassoldovi.

Posl. dr Hassold (německy): Dámy a pánové! Stará právní zásada praví: "Trest má jíti v zápětí za činem!" V této věci není pochyby, že tato právní zásada byla řádně porušena. Neboť imunitní věc, kterou se zde dnes zabývá tato slavná sněmovna, jest malichernost, stará již několik let. Tato věc sahá až do roku 1930, a kdyby nebyla zde předmětem tohoto jednání, nikdo by si již na ni nevzpomněl a také já neměl bych již o tom ani tušení. Jen podle zprávy imunitního výboru mohu se upamatovati, že jsem se dne 22. listopadu 1930 účastnil pozdravného večera spolku "Grenzlandjugend" v Novém Jičíně a tam v krátké pozdravné řeči pronesl jsem prý nějaké výroky, jež je prý nutno stíhati podle zákona na ochranu republiky. Po pravdě konstatuji, že se imunitní výbor, a to již na jaře 1931 zabýval touto věcí nejen po stránce čistě formální, nýbrž skutečně i meritorní. Žádost novojičínského státního zastupitelství za vydání přesahuje však daleko rámec toho, na čemž se nakonec usnesl imunitní výbor. Ale jest přece příznačné, jaké žádosti a požadavky přednáší státní zastupitelství imunitnímu výboru a parlamentu v Praze, a jest tedy účelné promluviti několik slov o původní žádosti za vydání. Požadavek novojičínského státního zástupce jest právě příznačný proto, že státní zastupitelství velmi často spatřuje svůj úkol v tom, aby zkrucováním slov a z několika málo slov zkonstruovalo pokud možno nějaké trestné činy a aby bylo možno sáhnouti k trestnímu stíhání. Především bych však rád upozornil na systém, který jistě velmi dobře znají všichni kolegové z oposice. Do našich veřejných podniků a schůzí docházívají častěji nejen vládní zástupci, nýbrž ještě častěji špehové a tajní naslouchači. Častokráte zprávy takovýchto neohlášených vládních zástupců na černo postačují, aby na základě těchto zpráv byly podány žádosti za vydání členů parlamentu. A pak podle zkušenosti dopadne to obyčejně tak, že se zprávě některého špeha věří více než poslanci a celé spoustě posluchačů a svědků, kteří se zúčastnili takovýchto schůzí a podniků.

Také v tomto případě jsme nevěděli, že by na pěkně navštíveném pozdravném večeru spolku "Grenzlandjugend" v Novém Jičíně byl býval vůbec přítomen vládní zástupce. Ze zprávy, kterou podal, jest velmi zřetelně patrno, že, což ostatně ani nepřekvapuje, zřejmě dovedl jen málo německy a že uvedl výroky úplně skresleně a chybně. To bylo také příčinou, proč imunitní výbor několikráte vrátil věc k dalšímu vyšetřování a nakonec vyhověl žádosti za vydání jen z části.

Přece však chci vám na jednom příkladu ukázati, jaký zločin dovede udělati ze slov státní zastupitelství! V žádosti za vydání jsou uvedena slova, která prý jsem tam pronesl ve své řeči: "Jsme zemí strádání a chceme býti zemí svobody" - výrok, který znamená řečnický, snad básnický obrat a z něhož státní zastupitelství učinilo toto: "Notland", to tedy znamená zemi obsazenou nepřítelem, která neuznává vrchnosti a staví se proti této vrchnosti; a "Freiland" znamená zemi, která má býti osvobozena od státu ozbrojenou mocí. To se může státi jen vojenskými prostředky, a mluví-li někdo o svobodné zemi, jest to vyzývání k vojenskému zločinu a proto jest tento výrok vojenským zločinem podle §u 15 zákona na ochranu republiky bod 3, na který jest ustanoven nikoli právě mírný trest, žalář od 6 měsíců do 5 let. (Posl. dr Keibl [německy]: Co tomu říká generální štáb?) Raději nic, pravděpodobně nevyšlo by z toho nic zvláštního.

Prosím, příklad, jak z řečnického obratu, který jest v naší řeči úplně běžný, slovíčkářstvím a skreslováním a nejširšími interpretacemi a zkrucováním dělají se zločiny podle zákona na ochranu republiky, na něž jest ustanoven nejen žalář do 5 let, nýbrž i zbavení poslaneckého mandátu, zbavení akademické hodnosti a - horribile dictu - také zbavení tak zvaných "občanských čestných práv."

Z tohoto příkladu přece vidíme, jak členové parlamentu jsou vlastně svévolně vydáni zprávám špiclů, které lze podávati kdykoli a z kterékoli schůze, a dotčení je prostě potvrdí přísahou a pak jsou považovány za jisté a určité. V tomto bodu nemohl imunitní výbor vyhověti přání novojičínského státního zástupce a v tomto bodu vydání odepřel.

Také druhý bod nepostrádá zajímavosti. Žádá se za trestní stíhání, že prý jsem na této schůzi - ostatně již před 2 lety měl jsem příležitost o této věci v této sněmovně mluviti - učinil výrok "československý je ošklivé slovo, ošklivý výraz". V této zprávě se praví "Čechoslovák jest ošklivé slovo". Dámy a pánové, kdo dovede dobře německy, ví již napřed, že tento překlad jest nesmysl, poněvadž především jest věcí citu, které slovo se člověku líbí nebo nelíbí, je-li některé slovo člověku příjemné, či nikoli. Mně se nelíbí celý ten podnik, o slovu nechci vůbec ani mluviti. Proto pokládám za neobyčejně malicherné a směšné, je-li nyní člověk chytán za slovo. Ani před tím jsem nikdy nepřemýšlel o tom, je-li toto slovo "československý" krásné či nikoli, poněvadž jest to úplně lhostejné. Teprve tímto zvláštním nápadem žádosti za vydání byl jsem přinucen, abych se nad tím slovem vlastně důkladněji zamyslil.

Ale chci vám také pověděti, jak vznikl tento omyl překladu. Tenkráte jsem skutečně neřekl: "Slovo československý jest ošklivé slovo", nýbrž tenkráte jsem řekl, že název československý jest nesprávný, a to proto, poněvadž se v pojmenování státu jmenuje sice národ 2milionový, ale zamlčuje se již národ 3 1/2 milionový. (Posl. Krumpe [německy]: Něco takového řekl již jednou Hlinka!) Ostatně jest správné, co říká kol. Krumpe, také si vzpomínám, že tento výrok rovněž učinil posl. Hlinka. (Posl. Krumpe [německy]: Dokonce poněkud ostřeji!) Ano, ještě ostřeji.

Tenkráte jsem řekl, že v našem zamlčování spatřujeme úmyslné pohrdání. Nemáme přece žádné ctižádosti, abychom byli jmenováni v této firmě, ale dává-li se již název podle národů, musil by se po pravdě tento stát nazývati česko-německo-slovensko-rumunsko-polsko-ruský, a chcete-li, ještě židovský; pak by byli vypočítáni národové tohoto státu! Poněvadž však toto pojmenování jest zajisté příliš dlouhé, řekl jsem tenkráte, že by snad bylo bývalo šťastnější, kdyby se bylo místo národopisného pojmenování zvolilo snad pojmenování zeměpisné, bylo by se mohlo říci "Sudetsko-karpatská republika" nebo snad "Velkomoravská říše" nebo "Velké Čechy". Slovo československý jest zajisté pojmenování, jímž se vyjadřuje, že tak zvaní státní národové byli označeni ve dvou jménech státu, kdežto ostatní národové byli pohrdlivě při pojmenování vypuštěni.

Toto pojmenování československý nazval jsem nesprávným a tehdejší špicl přeložil to prostě tak, že "Čechoslovák jest ošklivé slovo". Povzbuzen tímto nesprávným překladem špiclovým a tím, že se státní zástupce chopil této myšlenky, podnikl jsem několik jazykových badání a zabýval jsem se podrobněji tímto slovem, které mne jinak vůbec nezajímalo. A tu jsem zde narazil na zvláštní společníky a musím tyto společníky jmenovati, kteří, jak doufám, jsou uchráněni, aby byli také trestně stíháni, neboť jsou to takoví opravdoví vlastenci, že jim nehrozí nebezpečí stíhání. Doporučuji panu zpravodaji dr Suchému, který navrhl, abych byl vydán, aby si prostudoval v díle "Naše řeč" z r. 1920 článek na str. 41, ve kterém se pisatel zabývá obšírněji správností nebo nesprávností slova "československý" po stránce jazykozpytné. Dochází tam k výsledku, že po stránce jazykové jest ono slovo nesprávné! K tomu chci zdůrazniti, že jazykozpytné oddělení české akademie pro vědu a umění zabývalo se výrazem "československý" ve zvláštní schůzi a prohlásilo tento název za novotvar, který není ve shodě s dosavadní jazykovou zvyklostí, kterou porušuje, a bylo to ve schůzi, která se konala dne 28. ledna 1920. Jazykozpytci tenkráte prohlásili, že spojení podstatného jména s přídavným jménem jest nesmysl a že tedy se stanoviska českého jazykozpytu jest toto slovo nesprávné. Tedy nebyl jsem to já, kdo prohlásil, že jest to název špatný a nesprávný, po stránce jazykozpytné a gramatické pojmenování nesprávné. Sám jsem se podivil, že jsem dospěl k takovýmto výsledkům, poněvadž nejsem jazykozpytec a také nemám o to zájmu, ale měl jsem radost, že jsem zjistil, že zvláštní schůze české vědecké akademie konec konců dospěla se stanoviska jazykozpytu k témuž výsledku jako já.

Ale dovolávám se ještě také druhého českého zástupce, který po stránce politické shledal velmi mnoho chyb ve znění firmy státu a vlastně v určitém smyslu usuzoval stejně, co jsem zde vyslovil já. A sice byl to pan dr Vlastimil Kybal, vyslanec Československé republiky v Madridě, který v "Národních listech" ze dne 1. ledna 1933 uveřejnil dvousloupcový článek a zabýval se v těchto dvou sloupcích jménem republiky, při čemž dospěl k tomuto výsledku: Prohlásil, že pro zástupce republiky v cizině - zde na př. pro vyslance Kybala v Madridě - jest proto zastupování obtížné, poněvadž svět československý stát nezná, poněvadž jest nutno překonávati celou spoustu potíží, poněvadž jméno jest úplně nezvyklé a naprosto neznámé. (Posl. Horpynka [německy]: Přes ohromné peníze, které byly vydány na propagandu!) Ano, přes propagandu, která ovšem neměla výsledku.

Prohlašuje, že jednotlivá jména jsou známá, jako na př. Boh@eme, Bohemia, že se název československý píše se všemi možnými rozdíly, na příklad s Cs, nebo Cz, že žádný z těchto výrazů neměl pronikavého úspěchu, že to tedy zastupování neobyčejně ztěžuje. V tomto článku prohlašuje, že název "Bohemia" jest v cizině dobře znám, jako na př. jméno "Polonia", že československý stát pro svůj název působí dojmem státu exotického a že zvláště název "Slovensko" poukazuje na východ Evropy a že prý to nepříznivě působilo právě na schopnost úvěru a obchodní styky státu. Vidíte, k jakým zvláštním úvahám jest člověk nucen, musí-li se vůbec podrobněji zabývati takovouto věcí. (Posl. dr Schollich [německy]: Známe ještě také francouzský hlas o tom!) Vím, že nedávno, myslím v "Reformě", byl otištěn článek jednoho Francouze. Bohužel, v poslední chvíli nemohl jsem si opatřiti tento článek "Reformy", ale dostane se v redakci "Reformy". V tomto článku prohlašuje Francouz, že si nevěděli rady se jménem a psaním československého státu. Vidíte tedy nakonec, že se touto otázkou zabývaly různé osoby různých směrů a z různých důvodů a všechny dospěly k témuž výsledku. Byl-li jsem nucen, abych udělal z komára velblouda, a donucen, abych vůbec zaujal stanovisko k otázce slova, nevystihuje to ovšem podstaty věci. Podstata věci záleží přece v tom, že se takováto hloupost - nemohu to nazvati jinak - táhne několik let a my dnes v den probuzení jara jsme zde nuceni býti a vůbec takový nesmysl poslouchati, že se skutečně musí tak dlouho o takové věci mluviti, poněvadž se z toho dělá hlavní a státní akce, a taková věc jest dostatečným důvodem, aby člen parlamentu byl zbaven svého tak zvaného lidového práva, imunity a vydán soudu k trestnímu stíhání. (Posl. Horpynka [německy]: Při tom jsi úplně přehlédl, že přírodopisně jest výraz odůvodněn! Je-li otec Čech a matka Slovenka, jest dítě Čechoslovák!) Nechci podávati žádný posudek, poněvadž se zde nemohu zabývati ještě otázkami chovu.

Na celé věci jest nejvážnější, že přes to, že to trvá již několik let, projednáváme i dnes ještě takové otázky, místo abychom je prostě odložili ad acta, poněvadž se takovýmito věcmi nejen zesměšňuje a snižuje vážnost parlamentu, nýbrž i vážnost parlamentních zřízení, jako je imunita člena sněmovny. Přejete-li si však, abych ještě i v soudní síni prováděl nějaká jazykozpytná badání, nechci se tomu vyhnouti a snad to ponenáhlu vzbudí i veselí ve veřejnosti a nakonec se ze mne stane "otec interpretace názvu státu", poněvadž se domnívám, že se dosud ještě nikdo nemusil tak intensivně obírati tímto slovem jako já.

Význam věci tkví v tom, že chceme znáti zásadní stanovisko parlamentu k takovýmto otázkám, zda se v takovýchto otázkách zásadně sahá na imunitu poslance, především jaké stanovisko zaujímají k této věci jednotlivé strany, zvláště německé vládní strany. Jsem velmi zvědav, zda se v takovýchto případech, jako jsem zde jeden přednesl s největší otevřeností, poněvadž za tím nic není, bude věřiti více členu parlamentu nebo neznámému špiclovi, kterého jsem si vyhledal teprve o dva roky později z udávacích zápisů, je-li to ovšem ten pravý. V těchto zápisech jest jmenován jakýsi Eduard Kaša, podle jeho podpisu prý inspektor, a Stanislav Metzl s titulem adjunkta. Až dosud jsem neměl o existenci těchto lidí nejmenšího tušení a ani jinak nemám zájmu zvěděti o nich něco podrobnějšího. (Posl. dr Schollich [německy]: Státní policie!) Znáš tyto lidi? (Posl. dr Schollich [německy]: Ano!) Děkuji.

Domníváte-li se, že takovýmito věcmi zachráníte stát, nemohu nikomu překážeti v takovémto vlasteneckém zaměstnání. Musí-li to již býti, musíme se položiti na oltář vlasti jako velikonoční beránci a dáti se poraziti pro čest a slávu jména. Ponechávám referentovi, aby se vyslovil k mým vývodům, poněvadž konec konců jeho úkol nespatřuji jen v tom, aby zde splnil formality, jelikož má přece zaujmouti stanovisko k takovýmto vývodům, které se týkají merita, aby se vidělo, že není zde pouze funkcionářem mrtvého formalismu, nýbrž že se také obírá vývody, a že aspoň odůvodní stanovisko, trvá-li dnes ještě na něm v téže formě jako dosud, abychom slyšeli také mínění druhé strany.

Dále nemám, co bych podotkl. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Krumpe.

Posl. Krumpe (německy): Jménem německé křesť. sociální strany lidové, německé národně-socialistické strany dělnické, německé strany národní, německého pracovního a hospodářského souručenství, německé živnostenské strany a maďarské křesťansko sociální a maďarské strany národní mám čest učiniti toto prohlášení k otázce vydání poslanců dr Hassolda a dr Schollicha:

K návrhu imunitního výboru na vydání poslanců dr Hassolda a dr Schollicha dovoláváme se prohlášení a projevů, které jsme učinili zde ve sněmovně při vydání poslanců německé národně-socialistické strany dělnické. Opakujeme a zdůrazňujeme výslovně onu část prohlášení, v níž jsme nazvali vydání německých poslanců popřením demokracie a znásilněním svobody politického smýšlení. V nové žádosti za vydání spatřujeme pokračování v politické persekuci německého národa, která je nanejvýš zostřena odepřením imunity jeho poslancům. V případě dr Schollicha spatřujeme zvláště nebezpečí a ohrožení sudetsko-německého národa, poněvadž v tomto případě spatřuje se přečin v okolnosti, že dr Schollich vystoupil v Německu. Sudetští Němci jsou větví velkého německého národa a nemohou se vzdáti toho, aby duchovně žili ve velkém okruhu německé kultury. Proto v tom, že se má německému poslanci zabrániti, aby pěstoval styky s rodáky v cizině, spatřujeme útok na německé kulturní snahy.

Neustálá persekuce německého národa tvoří ovzduší, které popírá základní nutnost tohoto státu, pokojné soužití různých národů. Proto protestujeme co nejostřeji proti vydání poslanců dr Hassolda a dr Schollicha a jsme za jedno s převážnou většinou sudetsko-německého národa, stavíme-li se co nejostřeji na odpor proti útokům na parlamentní imunitu. Hlasujeme tedy proti opětnému vydání německých poslanců a zároveň činíme za tento postup vlády nepřátelský Němcům zcela odpovědnými před naším národem německé vládní strany, sociální demokraty a svaz zemědělců. (Výkřiky posl. Grünznera. - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Suchému.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! K vývodům pp. posl. dr Hassolda a Krumpeho považuji za svoji povinnost připomenouti pouze:

Situace je poněkud jednodušší, než jak ji líčili pp. poslanci. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Imunitní výbor se zabýval touto věcí ve schůzi dne 19. května 1931 a tehdy bylo panem posl. dr Hassoldem prohlášeno, že výroku, pro který je činěn návrh, aby byl p. posl. dr Hassold vydán, neučinil. Imunitní výbor odložil proto věc k novému řízení a při tom bylo zjištěno, že jmenované slavnostní schůze se zúčastnili z úřední povinnosti 2 úředníci, jeden z nich Němec, oba dva německého jazyka dobře znalí. Výroky těchto asistujících úředních osob a také originálními poznámkami bylo prokázáno, že citovaných výroků užito bylo (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) a proto imunitní výbor nemohl činiti nic jiného, než vzíti za prokázané, že p. posl. dr Hassold dotčených výroků užil, a doporučiti tedy slavné sněmovně, aby pro tyto výroky p. posl. dr Hassold vydán byl.

Vykládá-li nyní p. posl. dr Hassold význam těchto výroků filologicky nebo jinak, nechť tak učiní u soudního řízení. Imunitní výbor však nemůže po mém soudu udělati nic jiného, než požádati znovu posl. sněmovnu, aby dala souhlas k trestnímu stíhání p. posl. dr Hassolda. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Prosím pány a paní poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. dr Hassolda pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky a aby nesvolila k trest. stíhání téhož poslance pro přečin podle §u 14, č. 1 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. dr Hassolda pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky a nesvoliti k trestnímu stíhání téhož poslance pro přečin podle § 14, č. 1 a zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.

Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

5. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. Hrušovského (tisk 1524).

Zpravodajem je p. posl. dr Suchý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! Soukromí žalobci Josef Maďarka. Josef Eviák a Martin Klčovanský, členové okresního výboru v Trnavě, žádají za trestní stíhání posl. Hrušovského pro urážku na cti, které se prý dopustil tím, že na schůzi čsl. národních socialistů v Hlohovci dne 9. října 1927 konané obvinil soukromé žalobce z braní úplatků od firmy, které byly zadány práce pro okres a jež byla v soutěži dražší o 300.000 Kč. Ze soukromých žalobců obdržel prý každý úplatek 7000 Kč. Imunitní výbor ve schůzi dne 30. ledna 1930 dospěl k přesvědčení, že nemůže imunitou poslance brániti satisfakci, žádané soukromými žalobci, stejně tak jako nemůže bráti možnost, dokázati pravdivost tvrzení se strany obžalovaného, a navrhl sněmovně, aby svolila k trest. stíhání posl. Hrušovského.

Poslanecká sněmovna přijala však v 81. schůzi dne 19. listopadu 1930 návrh poslanců dr Patejdla a druhů, aby věc posl. Hrušovského byla vrácena imunitnímu výboru, protože vyšly na jevo nové, výboru dosud neznámé skutečnosti.

Imunitní výbor zabývaje se znovu touto věcí nenalezl důvodů, proč by měl měniti svoje původní usnesení, a navrhuje proto, aby posl. sněmovna k trest. stíhání posl. Hrušovského svolila.

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Hrušovského.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Hrušovského.

Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

6. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Nov. Jičíně v trest. věci posl. dr Schollicha (tisk 1761).

Zpravodajem jest p. posl. dr Suchý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! Posl. dr Schollich zúčastnil se dne 21. března 1931 slavnosti pořádané hornoslezským zemským svazem strany německo-nacionální v Opolí v Německu na paměť 10. výročí plebiscitu v Horním Slezsku a pronesl tam řeč, ve které spatřuje kraj. soud v Nov. Jičíně skutkovou podstatu přečinu rušení obecného míru podle §u 14, čís. 1 zákona na ochranu republiky.

Imunitní výbor dospěl k přesvědčení, že v daném případě nelze brániti soudnímu stíhání, a navrhuje posl. sněmovně, aby jmenovaný poslanec byl vydán.

Místopředseda Stivín (zvoní): K této věci je přihlášen řečník, zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji lhůtu řečnickou 15 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není, navržená lhůta je schválena.

Ke slovu je přihlášen na straně "proti" p. posl. dr Schollich. Dávám mu slovo.

Posl. dr Schollich (německy): Dámy a pánové! Přihlásil-li jsem se ke slovu ke svému vydání, jež navrhuje imunitní výbor, nestalo se to s úmyslem, abych zde snad nyní pronesl řeč na svou obhajobu nebo omluvu nebo se snad pokusil se očistiti a pokorně prositi o odpuštění a slíbiti, že se příště polepším. Takového nedůstojného jednání marně ode mne očekáváte. Jsem zvyklý za všechna svá jednání a opominutí ručiti bezvýhradně a za všech okolností, přejímati plnou odpovědnost za své činy, i kdyby moje chování mělo snad jakékoli následky. Používám pouze této příležitosti k několika politickým konstatováním a úvahám, která podle mého mínění zasluhují zjištění. (Posl. Horpynka [německy]: Musí se slaviti svátky, jak v Československu připadají!) Tak jest.

Nejdříve několik slov k činnosti imunitního výboru. Ve svých vývodech k vydání národně-socialistických poslanců před 4 týdny jsem zvláště poukázal na to, že ubohý, nouzi trpící a strádající lid měl by v dnešní době hospodářské nouze žádati od lidového zastupitelstva a vlády usilovnější činnosti k odstranění hospodářské nouze, k novému rozproudění zničeného hospodářství ve všech jeho částech. Kdysi kvetoucí průmysl jest pro neblahou, jednostrannou českou šovinistickou obchodní politiku úplně zničen. Počet nezaměstnaných dosáhl již strašné výše 1 milionu. Zemědělství se pro nízké ceny obilí denně stále více zadlužuje a kráčí vstříc jistému zbídačení. - Obchod a živnosti jsou již zničeny a brutálními daňovými exekucemi dohánějí se k zoufalství. Úřednictvo upadá do bídy stále více, jelikož se mu snižují platy, státní pokladny jsou prázdné a jedinou a největší starostí ministra financí jest udržovati státní hospodářství v rovnováze. Zkrátka hospodářská a finanční situace státu a jeho obyvatelstva jest neutěšená, ba dokonce beznadějná.

Se zřetelem na tuto neutěšenou situaci bylo by povinností a úkolem vlády a lidového zastupitelstva zabývati se těmito důležitými problémy a otázkami a činiti návrhy na jejich zlepšení. Ale oba činitelé státu a veřejného života se horlivě oddávají závidění hodné, ba přímo trestuhodné nečinnosti. Příslušné výbory scházejí se přes stále rostoucí nouzi zřídka, skoro nikdy, a když se již sejdou, pak opakují jen otřepané fráze, aniž vykonávají práci skutečně užitečnou, vytvářející hodnoty. Proti tomu jest imunitní výbor jediný výbor v českém parlamentě, který skutečně horlivě a pilně pracuje, to se musí beze všeho říci, který pracuje intensivně a účinné. Schází se často, má dosti látky k projednávání, co se i čistě zevně projevuje tím, že na každém denním pořadu poslanecké sněmovny jsou četné žádosti o vydání s návrhem imunitního výboru na vydání. Kdyby si někdo dal práci, aby vyšetřoval činnost parlamentu jiných států v tomto směru, mohl by - smím říci, že s radostí - konstatovati, že Československo aspoň po této stránce má rekord, kráčí v čele, že v žádném jiném státě a u žádného jiného národa nelze nalézti něco stejného nebo podobného. Tento nápadný fakt není snad odůvodněn tím, že se v jiných státech méně kritisuje stát a jeho zařízení a projevy života, vláda a její orgány, nýbrž pouze tím, že v těchto státech a u těchto národů jest jiné ponětí o demokracii, o podstatě imunity zástupců lidu. Tam si přejí této kritiky zástupců lidu týkající se veřejných zařízení, poněvadž vědí, že tato kritika není záporná, nýbrž kladná, nutná k léčení, ba přímo nezbytná, mají-li býti včas odhalovány nešvary ve státní správě a v zárodku dušena ohniska korupce. Jen touto cestou vytváří se jasně a bez třenic pracující správa a nepodplatitelný úřednický aparát. Zde však si kořistníci a cizopasníci státu, jak v byrokracii tak i v lidovém zastupitelstvu, nepřejí žádné kritiky, poněvadž by se jinak odhalilo často neslýchaně ostudné vykořisťování státu. Nepřejete si oposice, která naléhá na pořádek a osobuje si právo odhalovati všechny tyto nešvary ve státě a jeho tmavých koutech. Poslední ostudné události, četné korupční aféry z posledních let a jejich více než shovívavé posuzování až k nepochopitelnému osvobození stříbrného Jiřího, bývalého ministra Jiřího Stříbrného, odhalily, jaké jest v četných českých vrstvách mínění o státu a jeho funkci jako žlabu pro vládnoucí strany.