Tak my pohlížíme na půjčku práce; máme za to, že tento zákonný zásah znamená další odčerpávání peněžních prostředků, které ještě mělo soukromé podnikání k disposici. Značnou ztrátou oběživa bylo již stažení z oběhu 6 1/2 miliardy Kč nekrytých bankovek, které se mohly dva i vícekráte v hospodářství státu obrátiti. Druhou ztrátou oběživa je prémiová reserva sociálního pojištění a třetí ztrátou bude investiční půjčka.

Pravda, půjde sice do oběhu 1 1/2 miliardy, ale jen jedenkrát, a zmizí opět tam, odkud vzešla, v bankách. Dále je nutno bráti v úvahu - a to myslím, že je jeden z nejdůležitějších momentů - moment psychologický. A tento moment jsem již vyzdvihl na začátku své řeči, neboť podle našeho mínění je tato doba prosycena nedůvěrou k vládnímu režimu, o němž je dnes občanstvo ve velké většině přesvědčeno, že je neudržitelný a že musí padnouti, ale právě proto, že dnes neví, kdy tento režim bude nahrazen lepším a důvěryhodnějším, sotva asi bude míti důvěru k půjčce práce, kterou pokládá naše vláda za nezbytnou. Podali jsme již řadu návrhů, jak bychom si představovali řešení nynější hospodářské krise. Zejména poukazuji na návrh podaný naší stranou, týkající se vyrovnání s poplatnictvem. Jestliže se naše vláda odhodlává aspoň k zastřenému vyrovnávání se s poplatníkem, jak ze zákona je patrno, je to pro nás určitým zadostiučiněním, ačkoli s takovým řešením opět nemůžeme plně souhlasiti, přes to, že osvobození od daně kuponové, jíž budou podléhati ostatní státní půjčky, dále prémie ve výši 10% jmenovité hodnoty, dále možnost uhraditi upisovací valuty z části dluhopisy dřívějších státních půjček, možnost platiti dluhopisy půjčky výhodně daň dědickou, dále daňová výhoda pro nezdaněné dosud kapitály použité k úpisu nové půjčky, hlavně však to, že upisování nové půjčky bude uvedeno v souvislosti s ulehčením zaplacení daňových nedoplatků a že poplatník bude moci zaplatiti určitou částku daňových nedoplatků z poloviny hotově, z poloviny dluhopisy dosavadních stát. půjček, při čemž by na daňový nedoplatek tak vyrovnaný byla poskytnuta sleva 25%, jsou sice na oko lákavými výhodami pro poplatníky, ale jen pro ty, kteří budou míti dostatečné finanční možnosti těchto t. zv. výhod pro sebe využíti.

Máme za to, že opět byla nastoupena velmi pochybná cesta nejen k opatření si prostředků na investiční činnost, nýbrž i ke zlikvidování daňových nedoplatků ulehčením jejich zaplacení, t. j. snížením daňového dluhu a nahrazením dosavadního pravidelného umořování vnitřního dluhu dlouhodobého na přechodnou dobu umořením půjček složených na daňové nedoplatky.

Důvodová zpráva v §u 6 uvádí, že výhoda daňová přiznaná upisovatelům půjčky práce podle tohoto paragrafu mohla by přispěti značně k úspěchu nové emise. To znamená: opraví-li upisovatel do 15. května 1933 svoje daňová přiznání za berní rok 1932 (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) co do svého příjmu ze jmění kapitálového a upíše-li v téže lhůtě půjčku práce za celé dodatečně přiznané jmění kapitálové v upisovacím kursu 105, nesmí býti zmíněné dodatečné přiznání důvodem ani k dodatečnému vyměření daní a veřejných dávek za berní léta 1931 a dřívější, ani k zavedení trestního řízení co do dodatečně přiznaného příjmu kapitálového vůbec. Máme až příliš velké zkušenosti z prakse naší finanční správy, jmenovitě však našich berních úřadů, než abychom nepochybovali, že ustanovení tohoto paragrafu bude také těmi, kteří budou určeni tento zákon prováděti, plně dodržován. Dnes poplatník nedůvěřuje v daňový zákon, poněvadž se ukázalo, že prakse je zcela jiná a že dovolávání se zákona ke zjednání jeho spravedlivého práva mu zpravidla nepomůže.

Ve čl. 3 navrhovaného zákona, týkajícím se úpravy umořování vnitřního státního dluhu, se praví v §u 14, že vzetím dluhopisů z oběhu podle §u 13 nahrazuje se pro přechodnou dobu umořování vnitřního státního dluhu, které má býti vykonáno po dni účinnosti tohoto zákona podle platných slosovacích a umořovacích plánů. Tyto dluhopisy složené na vyrovnání daňových nedoplatků budou představovati mimořádnou amortisaci státního dluhu, což je paradoxním zjevem v době největší krise, hospodářských a finančních nesnází, v době, kdy narůstají nové dluhy, posilují se tímto způsobem amortisace starého dluhu. Nelze pochybovati, že stane se tak na úkor daňových nedoplatků, o kteréž budou zkráceny běžné příjmy státní pokladny. Toto ustanovení je třeba dobře promysliti a propočítati opravdovými odborníky, zda se zde nestala početní chyba opět v neprospěch státní pokladny.

Je pravda, že naproti tomu vznikne státní pokladně úspora zastavením slosování státních půjček, jež se odhadují dohromady s výnosem kuponové daně v tomto roce asi na 360 mil., v příštím roce pak již asi na 550 mil. Kč. Ale tážeme se, zda tato úspora je opravdu vyvážena úbytkem příjmů z daňových nedoplatků. Z podobných důvodů nutno věnovati pozornost i druhému vládnímu návrhu zákona o dani kuponové a o snížení úroků z některých cenných papírů pevně zúročitelných.

V tomto návrhu zákona spatřujeme opět jeden velmi důležitý zásah do finančního hospodářství, jehož důsledky mohou býti také dalekosáhlé. Je sice pravda, že tímto zákonem se má řešiti společně se zákonem o úpravě soutěže v peněžnictví problematická otázka úroková, jejíž redukce bude snad již v nejbližší době provedena. Zákon o dani kuponové má býti vlastně doplňkem řečeného zákona a má se vztahovati hlavně na úvěry emisní, které nebyly v předcházejícím zákoně řešeny, a má postihnouti daň kuponovou, jíž se snižuje o 1/6 úroková sazba všech státních i soukromých obligačních dluhů s určitými výjimkami. Tato daň v podstatě není rázu fiskálního, nýbrž je to opatření, jímž se mají snížiti úrokové sazby obligačních dluhů. Je samozřejmé, že nejsnazší by byla dobrovolná konverse, ke které však vláda nemá potřebných prostředků, a nastoupiti cestu nucené konverse není v dnešní době zvlášť pro dnešní vládu populární, a z těchto důvodů asi používá formy daně kuponové, ač fiskálně je nelogická. Snad je si vláda až příliš dobře vědoma nebezpečí násilného zasáhnutí do konverse, které by naprosto podlomilo důvěru nejen ve vládu, nýbrž i ve stát. Konversi takovou provedlo Rakousko tuším r. 1868 a v tom okamžiku úplně podvrátilo a zabilo svůj ukládací trh a znemožnilo si nejméně na 30 roků další emise a samozřejmě ztratilo důvěru celé generace.

Je třeba si říci, co získá státní pokladna, když zavádí násilné snížení úroků z kuponů o 1/6. Při úrokové službě podle rozpočtu pro r. 1933, která činí 1.300,000.000 Kč, činí 1/6 z toho pouhých 228 mil. úspor. Vidíme, že zavedením této nespravedlivé a řekl bych snad i protiprávní daně jsou již zřejmé ztráty na kursu ukládacího trhu při 26 miliardách vnitřního státního dluhu o 5 bodů, což činí právě zase 1.300,000.000 Kč, nehledě na morální ztrátu, již nelze vyjádřiti snad ani v miliardách. Tímto zákonem vláda mnoho důvěry mezi střádaly nezíská. Každý střádal, který v důvěře ve stát a jeho záruky kupoval státní papíry, kupoval je jen proto, že výhodněji zúročí své úspory. Dnes přes záruky státu se mu bere něco, co mu bylo zaručeno. Bude asi velmi těžko získávati upisovatele nové státní půjčky, když napřed už upisovatel vidí neblahý osud půjček starých. Dnes nemůže nikde státní papír lombardovati. A to je již jeden z vážných důvodů, proč máme oprávněné obavy, že nová půjčka nenajde takové odezvy u našich střádalů, jak si naše vláda představuje.

Bylo by možno vznésti řadu námitek stejně vážných, kdybychom měli důkladněji rozbírati účelnost navrhovaných zákonů. Nechceme však, aby na nás jako na stranu oposiční padlo odium, že chceme znemožňovati dobrou vůli vládních činitelů, odstraňovati tíživou krisi, která je den ze dne zhoršována vzrůstající nezaměstnaností. Jsme si také plně vědomi toho, že stát, má-li provésti svůj investiční plán, který je nám do té doby ještě skoro neznámý, potřebuje nezbytně prostředky. Budou-li tyto prostředky získány, je třeba, aby jich bylo skutečně využito jen na účely investiční a nikoliv na takové účely, které by se nemohly zváti investičními. K tomu máme jistě své vážné důvody, poněvadž naše strana jako strana oposiční je stíhána persekucí a censurou tiskovou bez ohledu na naše jistě střízlivé výroky, kterých užíváme ve svém tisku. Právě v této souvislosti jsme v našem ústředním orgánu napsali: "České slovo" výslovně velkými písmeny dnes prohlašuje jako vládní orgán, že půjčky nesmí býti použito k subvencím. Píše doslova: "Nechceme ani věřiti tomu, co se tvrdí, že v rozpočtu jednoho ministerstva v celkové výši 141 mil. Kč jsou zakryté subvence, a to 44˙9 mil. na družstva, 45˙6 mil. Kč na podobné lihovary atd. Jiný nekonfiskovaný list "N. P." žádá zmíněné ministerstvo na subvence 65 mil. Kč a s investicemi 21 mil. Kč z investiční půjčky." Cituji to, co jsme napsali z obavy, aby právě této půjčky práce opět nebylo zneužito pro takovéto účely, které nemají naprosto nic společného s investicemi, a jistě vším právem jsme se musili tázati, jak by to bylo možné, že ti, o kterých jsme to napsali, činili takové nároky, na které opravdu nemají práva.

V souvislosti ještě s touto persekucí, která se na nás obrátila se strany censury, prosím, aby bylo posuzováno, zdali to, co bylo napsáno, zasluhovalo takové pozornosti censorovy, že nám tento pasus, který jsme napsali ve svém orgánu, škrtl. Psali jsme přirozeně trochu nepříjemně o dnešním vládním režimu. Napsali jsme článek, který jsme nadepsali "Neschopný režim". Co jsme tam napsali? "Již tolikrát jsme řekli a prokázali, že současný protiživnostenský vládní režim nevyvede republiku z nesnází, do nichž ji uvrhla jednak vadná domácí popřevratová minulost a jednak daný světový hospodářský chaos. Nepodaří se mu to prostě z toho důvodu, poněvadž za prvé zabředá do ještě větších chyb a omylů, než jaké dělaly vlády popřevratové, a za druhé, ježto nemá vůbec tvůrčí schopnosti, která by usměrňovala jeho postup na venek a stmelovala jej uvnitř.

Je sice pravda, že siláckých gest, která mají buditi zdání, že koalice si počíná cílevědomě, je více než dost, a pravdou také je, že dostatek je i ujišťování o naprosté shodě v majoritě, avšak skutečnost mluví o něčem jiném.

Je to sice tvrdé, ale plně oprávněné, řekneme-li, že jediné co by bylo uděláno jak se patří a na čem se vládní strany dohodly, byla nová břemena. Všechno ostatní v popředí se stálým ohlašováním náležitého hospodářského plánu, provedení reorganisace státní správy a státních podniků a aktivováním úsporné kontrolní komise zůstalo jen prázdným slovem.

Ani u jedné z těchto věcí neprokázala koalice odhodlanost, ale naopak podala důkaz, že neví, z kterého konce se jí chopiti.

Ještě hůře to vypadá s koaliční solidaritou. Drobných i větších dokladů o svárech v lůně koalice dal by se snésti nespočet jen z tisku vládních stran, avšak nám stačí, omezíme-li se na skandální absenci vládních Němců při hlasování o hakenkrajclerech, která dokumentárně dokázala, jak desolátní jsou poměry ve vládní většině.

Takový vládní režim věru není hoden důvěry a bylo by jen štěstím pro stát, kdyby také byl odstraněn dřív, než bude pozdě.

Přerostly-li vládním stranám poměry přes hlavu, je to jejich věcí a dokladem o jejich bezmocnosti, avšak nad majoritou, která je neschopná a slabošská, je republika, stát, celonárodní a celostátní zájem. O všechno to máme starost, protože zle bude, až všichni jako celek nebudeme schopni obstáti v zápase s poměry!

To máme na zřeteli stále a tímto jedině možným a správným hlediskem vedeni odešli jsme do oposice, abychom v čele mas středního stavu a s nimi v těsném spojení probojovali zápas, který s dnešními držiteli moci ve vládě by byl marný. Blízká budoucnost ukáže, jaký je rozdíl mezi nemožnou dnešní politikou, kterou dělají koalované strany proti zájmům lidu a státu, a státotvornou oposicí, jakou děláme my!"

Z této ukázky lze jistě posouditi, co neušlo pozornosti censorově a jakým způsobem se dnes proti nám postupuje. Musím poukázati ještě na jednu věc, proč jsme byli konfiskováni: pro nepatrné výroky, které by jinak prošly, a jak dokáži, také dříve prošly zcela jiné věci. Nám neprošly proto, poněvadž se na nás pohlíží jako na nepřátele tohoto státu. (Výkřiky posl. Najmana.)

Co bylo konfiskováno? "Pánové se bojí nedůvěry národa!" To censor konfiskoval. Proto jsou na důvěrných poradách umlouvány kampaně, aby národ byl zase oklamán a aby největší poklad, který prohospodařil nynější vládní režim, důvěru, zase se pokusil takovýmto ne přímo fair způsobem alespoň částečně nahraditi. Mají moc, obrovskou, ovšem papírovou většinu a přece se bojí. Lid je nespokojen, národ vidí, že se hraje o jeho zájmy národní a na to podle svého reaguje. Pánové jsou zneklidněni.

Proto také se pouštějí zprávy, jak nepřetržitě se vláda radí o půjčce národní práce, pracovní půjčce atd. a hned se zdůrazňuje, že půjde o půjčku dobrovolnou, nikoliv nucenou, že je zde program investiční pět, dva a půl, anebo jeden a půl miliardy Kč, že se bude pracovati, zkrátka, že bude konec podělování koaličního na úkor poplatnictva, že nastane obrat.

Jak na to reaguje naše veřejnost? Chlad a nedůvěra je odpovědí. Tento režim nemůže přinésti nic dobrého. Důkazem toho je neopatrné prozrazení o chystaném celostátním monopolu obilním a živočišném a jiných "záchranných" akcích."

Prosím, takovéto věci, které jsou kritikou a jistě kritikou zdravou, jsou z obavy před oposiční stranou konfiskovány v časopise tak seriosním, jako je náš ústřední orgán.

Abych dokázal, jak postupoval censor dříve a jak postupuje nyní, prosím, slyšte, co nebylo konfiskováno v "Právu lidu" ze dne 15. října 1927. Bylo tam napsáno: "Toto jsou zločiny jediného roku česko-německé koaliční třídní vlády a je další řada třídních zločinů, jež celně-kongruová koalice připravuje. Již zítra můžete zaraziti dílo sociálního, státního a kulturního zločinu."

"Právo lidu" ze dne 6. října 1927: "Vládní útok zahájen. Vláda nesplňuje svůj mnohokrát daný slib, že novelisace sociálního pojištění bude věcná. I staré Rakousko pokládalo za samozřejmé, že dělnické nemocenské pojišťování má podléhati správě dělnictva samého. Absolutistickým vládám rakouským nikdy také nepřipadlo na mysl dělnictvo o jeho přirozené právo zkrátiti. Tato smutná výsada připadla teprve českým a německým vládním stranám v Československé republice a rozumí se samo sebou, že provokace vládních stran setká se s nejkrajnějším odporem dělnictva." "Právo lidu" 2. listopadu 1927 napsalo: "Vyburcujeme všechny síly našeho lidu." - tedy přímá vybídka k revoltě. "Žádný strom nerostl ještě do nebe, tím méně poroste do nebe to vetché křoví, které se pokládá za věkovitý dub. Republika naše vstupuje do éry prudkých třídních zápasů."

"Právo lidu" ze dne 18. listopadu 1927 napsalo: (Výkřiky poslanců živnostenské strany středostavovské.) "Jak dnes věci jsou, obyvatelstvo i poslanci jsou bezmocni proti případům lumpácké správy a proti nesvědomitostem ministrů. (Výkřiky.) Co tedy obyvatelstvo si pomoci žádá, trpí a nadává na republiku."

Tedy, prosím, vážená sněmovno, to je jistě zřejmou ukázkou onoho nespravedlivého systému, který zde je, a zajisté velikou nespravedlnost je vidět v tom, jak si počínala censura dříve, když byli socialisté v oposici proti občanským stranám, a jak si počínají právě ti, kteří nadávali na republiku a vládní činitele, dnes, kdy mají v rukou censuru a ministerstvo spravedlnosti, vůči státotvorné oposici, jakou jsme my. (Výkřiky posl. Najmana. - Místopředseda Stivín zvoní.)

V souvislosti s referátem, který jsem přednesl (Výkřiky posl. Najmana. - Místopředseda Stivín zvoní.), chci ještě reagovati na jeden vývod, který zde pronesl p. posl. dr Patejdl, který řekl, že v souvislosti s těmito zákony je nutno řešiti problém cenový připravovaným zákonem. My jsme své stanovisko proti připravovanému zákonu o státním dozoru na ceny již řekli. Dělají-li se zákony, které zasahují rušivě do státního hospodářství i do naší finanční správy, zákony, které mají přinésti hospodářství obrodu, pak zákon o státním dozoru na ceny je pravým opakem toho, co je tímto zákonem sledováno. Pan posl. dr Patejdl řekl, že právě tento zákon musí také přinésti obrodu našemu hospodářství, že přinutí ve směru deflačním, který prý si nesmíme zakrývati, aby byly také upraveny, když jsou upravovány úroky, ceny všech prodávaných produktů.

Vážení pánové, mám za to, že vláda dnes nepotřebuje zasahovati zákonem, poněvadž doba je dnes taková, že ceny všech životních produktů a všech produktů jiných, které jsou na trhu, upravují se samy, a to proto, že tak velí okolnosti. Budou-li veleti okolnosti, aby šly ceny nahoru, nepomůže žádný zákon třeba sebeostřejší, poněvadž ceny půjdou nahoru tím přirozeným zákonem, který je v našem hospodářském životě obvyklý. Slibuje-li si p. dr Patejdl, který zde mluvil přede mnou, že v souvislosti se zákony, které dnes slavná sněmovna projednává, musí býti jistě uzákoněn návrh zákona o státním dozoru na ceny, je velice na omylu a jistě mu blízká budoucnost ukáže, bude-li se takovým způsobem proti živnostensko-obchodnickému stavu postupovati, že tento zákon bude tou největší persekucí živlu, se kterým státní hospodářství stojí a padá.

Jsem přesvědčen, že jak dělník, tak i živnostník, bude-li zaměstnán a přenese-li se do hospodářského života domnělá vzpruha uzákoněním těchto dvou vládních návrhů, může býti uspokojen, ovšem nepatříme jistě k těm, kteří tak lehkým způsobem uvažují o věcech, které se tu projednávají, a máme velké obavy, že tento nepromyšlený zákon se opět setká s naprostým neporozuměním občanstva, a to proto, že občanstvo ztratilo v tento vládní režim a celý jeho postup důvěru. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Dvořák. Dávám mu slovo.

Posl. Dvořák: Jsem zmocněn, dříve než se ujmu slova k projednávanému zákonu, jménem klubu komunistických poslanců ostře protestovati proti činu, kterého se ve včerejší schůzi posl. sněmovny dopustilo předsednictvo.

Ve včerejší schůzi sněmovny soudr. posl. Hadek reprodukoval pravdivě obsah řeči nár. demokratického posl. Špačka v branném výboru, a předsednictvo sněmovny toto pravdivé vylíčení události ve sněmovně prostě zabavilo. Já jako člen branného výboru konstatuji, že schůze branného výboru nebyla prohlášena za důvěrnou. Pan předseda sněmovny Staněk včera za řeči soudr. Hadka poslouchal a nemohl vyvrátiti ani slůvka z toho, co řekl soudr. Hadek o řeči posl. Špačka, nemohl popříti pravdivost tohoto vylíčení, ale pak šel klidně do předsednictva a dal zabaviti příslušná pravdivá místa. Parlamentní censura je tedy papežštější než sám papež. Starorakouský tiskový zákon zaručoval imunitu pravdivého líčení události ve sněmovně, ale předsednictvo sněmovny samo zabavení to provede a censoři p. ministra spravedlnosti dr Meissnera si pospíšili, aby tuto zprávu zabavili také v denním tisku, čímž je zákon šlapán dvojnásobně. Protestujeme co nejostřeji proti tomuto neslýchanému postupu předsednictva sněmovny a upozorňujeme p. předsedu Staňka, že si nedáme líbiti přenášení takových způsobů do jednání sněmovny. Budeme se do všech důsledků brániti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Podkladem exposé ministra financí, proneseného v úterní schůzi posl. sněmovny, jest vládní návrh "půjčky práce", který se nyní projednává a má býti parlamentem urychleně projednán a schválen.

Nechci se meritorně zabývati tímto návrhem, konstatuji jen, že tato t. zv. "půjčka práce" bude sloužiti všemu možnému, jen ne práci, zabezpečující chleba a práci pracujícímu lidu v tomto státě.

Zahájené jarní zasedání této sněmovny probíhá za neobyčejně napjatých poměrů nejen v Československu, nýbrž i v zahraničí. V sousedním Německu plní hitlerovský fašismus první část před 10 měsíci ohlášeného programu. Na ulicích celého Německa teče dělnická krev. Nejuvědomělejší bojovníci německého proletariátu jsou legálně vyvražďováni za souhlasu buržoasie a dělnických zrádců všech kapitalistických států. Dělnický majetek je drancován a ničen. Zvěrstva, která pášou hitlerovské bandy, přesahují všechna muka, která kapitalistické hyeny mohly kdy vymysliti. Již měsíc trvá ubíjení Marxistů v Německu, a až do této chvíle buržoasie a její pacholci smáli se a souhlasili s těmito zvěrstvy. Hitler však neznamená jen bestiální vraždění německých dělníků revolučního předvoje. Hitler, [ ], který je nástrojem německých Hohenzollernů, generálů a junkerů, znamená válku. Ovzduší, ve kterém žijeme, je přímo nabito válečnou atmosférou. Německý fašismus, Hitler a všechny ty krvavé kreatury kapitalistických států nejsou schopny a nemohou dáti pracujícímu lidu to nejhlavnější, to je práci a chleba. Hitlerovský fašismus vybičoval nacionální šovinismus německých maloměšťáků a deklasovaných vrstev na podkladě nenávisti proti versailleskému systému. Již před lausannskou konferencí prohlásil Hitler, že až přijde k moci, nebude Německo platiti ani haléře válečných reparací a že kolonie, odňaté versailleským ujednáním, musí býti vráceny. Řeč pruského ministra fašisty Goeringa pronesené v radiu byla nepřímým vypovězením války všem, kteří stojí za versailleským paktem. Dnes stojí v Německu milionová armáda ozbrojena v pohotovosti. Vedle nesčetných ozbrojených fašistických band bylo zmobilisováno 400.000 vojáků, ač odzbrojovací konferencí národů byl stanoven stav pro Německo jenom 100.000 mužů. Hitler po příkladu Japonska provokativně dává na jevo, že kašle na všechna ujednání Společnosti národů. Mobilisuje vojsko, pohání výrobu válečného materiálu a otravných plynů k rychlejšímu tempu. Protiversailleská fronta zesílila. Italie, Maďarsko, Německo i Rakousko, to jsou obavy, jež činí buržoasii nervosní, zvláště těch států, které jsou spojenci Francie, jako vůdce versailleské úmluvy po světové válce. Proto také to rychlé, protiústavní uzavření smlouvy zahraniční politikou Československa s Rumunskem a Jugoslavií. Nic platno, že vládní noviny ujišťují veřejnost, že je to smlouva jen rázu hospodářského. Tato smlouva je právě tak jako smlouva s Francií a s Polskem hlavně rázu vojenského a zavazuje také k dodávkám válečného materiálu.

Také v Československu jest buržoasie nervosní událostmi, které jsem uvedl. Ve včerejší schůzi branného výboru členové koaličních vládních stran zatroubili na válečnou polnici. Pro pracující lid v tomto státě má průběh schůze branného výboru neobyčejně důležitý význam. Projev, který učinil národně-demokratický posl. Špaček, jest výzvou k [ ] pohotovosti celé armády a všech válečných prostředků. Posl. Špaček řekl doslova, že to, co se odehrává kolem nás, nutí ho k otevřenému projevu. Uvedl nejprve, že příští válka bude válkou překvapovací, válkou přepadávací, že se bude válčiti tak, jak to vidíme na východě, aniž by musil jeden stát vypověděti válku státu druhému. Musíme býti připraveni v každém případě, ať již jsme náhle přepadeni nebo do války strženi. Okolnosti, které ovšem pan Špaček zapomněl jasně uvésti, jsou smlouvy s Francií, Polskem, Jugoslavií a Rumunskem, které vyžadují vzájemné pomoci, vážou nás vojensky, t. j. postavením naší vlastní armády do válečného pole.

Jmenovaný pán učinil přímý dotaz na ministra nár. obrany, zdali pro všecky tyto případy jsou učiněna všechna opatření v naší armádě. Zdůraznil dále, že je nutné okamžitě zaktivovati zpravodajské oddělení hlavního generálního štábu, abychom byli o všem zpraveni a mohli čeliti eventuálnímu nebezpečí. Žádal, aby byla provedena dislokace vojenských těles, aby byla okamžitě aktivována válečná rada Československa, aby všechna naše vojenská tělesa armádní, pěchota, dělostřelectvo, letectvo, jízda atd. byla okamžitě vybavena vším potřebným válečným materiálem a dostatečně vyzbrojena municí. Poukázal na to, že podle jeho názoru nebude třeba z vojenských závodů ministerstva národní obrany dělnictvo propouštěti a restringovati kvalifikované síly, ale v důsledku právě uzavřené dohody mezi Jugoslavií a Rumunskem naši dodávkovou schopnost válečného materiálu zachovati. Bude prý jistě třeba, aby naši spojenci, Jugoslavie a Rumunsko, byli vybaveni technicky, a to podle jeho názoru jsme nejlépe schopni učiniti my. Je prý nutno okamžitě zahájiti kroky, aby technické závady a nedostatky našich spojenců byly odstraněny. Končil svůj projev [ ] výzvou, aby všichni, kterým leží zájem demokracie a vlasti na srdci, nastoupili do pohotovosti.

To, co následovalo po tomto válečném projevu národně-demokratického posl. Špačka, jest pro pracující lid tohoto státu přímo historickým dokladem nové zrady. Jako r. 1914, tak také nyní všechny vládní strany, i socialisté, se solidarisovaly v celku s tímto projevem. Národně-sociální poslanec David jménem všech koaličních stran vítá tento projev, poněvadž prý jde ze srdce nás všech. Jsme prý povinni obětovati vše, abychom v těchto nejistých dobách uchránili všechno, co je naše. Za sociální demokraty se připojuje k tomuto prohlášení posl. Srba, který za svou stranu souhlasí úplně s celým tímto projevem. (Výkřiky posl. Jurana. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Ministr nár. obrany učinil tento projev jako odpověď: "Pánové, buďte klidni a bez obav. Naše armáda ve všech směrech, pokud finanční prostředky jsou k disposici, je připravena, abychom čelili okamžitě nebezpečí." Jenom jednoho prý lituje, řekl sám ministr, že byla zkrácena presenční služba na 14 měsíců, čímž prý početnost armády byla oslabena o 70 tisíc mužů. Ale jinak ujišťuje, že armáda československá je do války připravena, a vyzývá členy branné o výboru k pomoci, aby všichni, stojíce v jedné řadě, vykonali vše k obraně vlasti a demokracie.

Soc.-demokratický poslanec Nový z Plzně činí ještě poznámku a upozorňuje p. ministra, aby z půjčky práce, která se právě teď projednává, žádal přidělení částky, aby projektované práce ministerstva nár. obrany, zvláště práce souvisící s výstavbou brdské střelnice, mohly býti provedeny. (Výkřiky komunistických poslanců.) V této době je prý to nutné a velmi důležité.

K tomuto jednání včerejší schůze branného výboru stačí ještě připomenout tato fakta. Včera, právě co se konala schůze branného výboru, přijat byl představitelem tohoto státu presidentem Masarykem Evžen Schneider z Creusotu, generální ředitel jednoho z největších evropských zbrojařských koncernů. V Praze žižkovská kapslovna vyrábí teď denně 25 tisíc nábojů do pušek a kulometů, letecká továrna Avia v Letňanech staví 12 těžkých bombardovacích letadel. Plzeňská dělovka ve Škodovce zahájila zase práci na 3 směny, povolala okamžitě 70 dělníků z dovolené a činí přesuny dělníků z oddělení na mírovou výrobu do oddělení na válečnou výzbroj. Vedoucí muničních oddělení prohlašují, že mají práci zajištěnu ku předu na 1 rok. (Výkřiky komunistických poslanců.)

O tom, jak ujišťoval pan ministr nár. obrany, že armáda je pro příští okamžiky připravena, svědčí ten fakt, že před 5 týdny byly ve všech kasárnách v Československu deponovány obrovské statisícové zásoby munice pro kulomety a pušky. (Slyšte! Slyšte!) Konkretně: v samých kasárnách 35. pluku v Plzni bylo deponováno 25 beden po 1200 patronách pro pušky a kulomety.

Myslím, že pracující lid v tomto státě teď vidí úplně jasně, na čem je. Komunisté po léta mobilisovali pracující lid proti nebezpečí nových válek, proti novému masovému vraždění lidu. Bylo jim za to nadáváno a spíláno, že prý zbytečně lid dráždí a pobuřují. Každá zmínka o nebezpečí války na schůzích měla za následek rozpouštění projevů dělnictva. Představitelé vládních stran házeli mezi lid pacifistické fráze o stoletém míru. Ti, kteří po léta obelhávali pracující lid v Československu, že války nebude, že je mír zajištěn, sami nyní troubí na válečnou trumpetu. Signál je zatrouben a vyzývá k pohotovosti na obranu vlasti, tak to bylo řečeno, a na obranu prý u nás panující demokracie.